17.5.2016 17.5.2016 VÝZNAM SKUPIN PRO ČLOVĚKA PROČ SE LIDÉ SESKUPUJÍ? ZDROJ INFORMACÍ, POMÁHAJÍ ORIENTACI VE SVĚTĚ SKUPINY UMOŽŇUJÍ DEFINOVÁNÍ OSOBNÍ IDENTITY TVORBA NOREM: DEFINUJÍ AKCEPTOVATELNÉ CHOVÁNÍ CHRÁNÍ JEJICH ČLENY PŘED OKOLNÍM SVĚTEM UMOŽŇUJÍ DĚLAT AKTIVITY, KTERÉ NELZE DĚLAT SAMOSTATNĚ KVŮLI STATUSU NEBO IDENTITĚ, KTEROU SKUPINY NABÍZEJÍ PROTOŽE MAJÍ RÁDI ČLENY SKUPIN A CHTĚJÍ S NIMI BÝT 17.5.2016 VYMEZENÍ SOCIÁLNÍ SKUPINY SHAW, 1976, TURNER, 1987 VZÁJEMNÁ PERCEPCE Lidé ve skupině vnímají členství ve skupině a dokáží se vymezit proti jiným lidem nebo skupinám.  INTERAKCE Členové skupiny vstupují do vzájemného kontaktu. ORGANIZACE SKUPINY Interakce podléhají určitým pravidlům - ve skupině jsou vytvořeny role a platí určité normy.  MOTIVACE Vzájemné uspokojování individuálních a společných potřeb. 17.5.2016 SPOLEČNÉ CÍLE Lidé ve skupině vnímají společný cíl, který naplňují. SOCIÁLNÍ SKUPINA (SOCIAL GROUP) Dvě a více osob, které vstupují do vzájemné interakce, vzájemně se vnímají a ovlivňují. Lidé v sociální skupině jsou na sobě vzájemně závislí např. při naplňování cílů nebo potřeb. „SOCIÁLNÍ SESKUPENÍ“ (NON-SOCIAL GROUP) Jedná se o seskupení dvou a více osob, které jsou v jednu chvíli na stejném místě, ale nesplňují některá kritéria sociální skupiny (např. nevstupují do interakce, nemají společné cíle, interakce nejsou nijak organizovány, nevnímají se jako členové jedné skupiny). VYMEZENÍ SOCIÁLNÍ SKUPINY SHAW, 1976, TURNER, 1987 17.5.2016 STRUKTURA SOCIÁLNÍ SKUPINY CO TVOŘÍ STRUKTURU SKUPINY? Sociálně psychologický přístup: O skupině uvažujeme jako o funkčním celku, který je složen z několika/více jedinců  Úkoly jsou obvykle rozděleny mezi jedince  Jednotlivé úkoly pak musí být propojeny celkovou funkcí/koncepcí/plánem STRUKTURA vlastnosti členů, pozice členů, role, status, skupinové normy DYNAMIKA interakce členů, osobnost členů, vztahy mezi členy 17.5.2016 POZICE Místo člověka ve skupině. Je určena charakteristikami člověka a jeho chování ve skupině. ROLE Soubor pravidel a očekávání, který definuje chování jedince na konkrétní pozici ve skupině. SKUPINOVÉ NORMY Implicitně (případně explicitně) vyjádřená pravidla, upravující chování příslušníků určité skupiny. STATUS Význam pozice vyjádřený v pojmech prestiž nebo hodnota pro skupinu. STRUKTURA SOCIÁLNÍ SKUPINY CO TVOŘÍ STRUKTURU SKUPINY? 17.5.2016 POZICE VE SKUPINĚ JAKÉ POZICE MOHU VE SKUPINĚ ZAUJMOUT? šašek, miláček, obětní beránek ALFA (VŮDCE) Podněcuje skupinu, strukturuje dění, dodává odvahu. BETA (EXPERT) Speciální schopnosti, kritický, racionální. GAMA (ŘADOVÝ ČLEN) Přizpůsobiví členové, příliš neopouštějí ochrannou anonymitu. OMEGA (OUTSIDER) Je na okraji skupiny, zaostává za skupinou. P (PROTIVNÍK) Je třeba se proti němu semknout a vymezit se. Schindler (1957) 17.5.2016 ETAPY VÝVOJE SKUPINY PROCHÁZÍ SKUPINA NĚJAKÝM VÝVOJEM? Tuckman, Jensenová (1977) ÚKOLOVÝ ASPEKT JAK PLNÍ ÚKOLY INTERPERSONÁLNÍ ASPEKT JAK SE K SOBĚ CHOVAJÍ FORMOVÁNÍ ORIENTACE A ZÁVISLOST BOUŘENÍ KONFLIKTY A PROTEST UTVÁŘENÍ NOREM KOHEZE A KOOPERACE OPTIMÁLNÍ VÝKON UKONČENÍ 17.5.2016 FORMOVÁNÍ ORIENTACE: Probíhá seznamování s úkolem. Hledání odpovědí na otázky o co nám jde, co máme dělat, jaký je náš úkol? Členové vyžadují vytyčení směru a strukturování situace. ZÁVISLOST: Členové jsou závislí na tom, kdo skupinu vede. Na něj se obracejí a od něj očekávají strukturování dění. Začíná probíhat vzájemné oťukávání mezi členy a seznamování. Na pocitové úrovni převažuje nejistota a napětí. ETAPY VÝVOJE SKUPINY PROCHÁZÍ SKUPINA NĚJAKÝM VÝVOJEM? 17.5.2016  ETAPY VÝVOJE SKUPINY  PROCHÁZÍ SKUPINA NĚJAKÝM VÝVOJEM? BOUŘENÍ PROTEST: Členové skupiny se snaží spíše o sebeprosazení než o spolupráci. Jde jim o uspokojování osobních potřeb. Může se objevovat kritika toho, kdo definuje úkoly skupiny a protesty proti zadaným úkolům. KONFLIKTY: Každý člen si pro sebe snaží získat optimální množství prostoru a moci. Vytváří se hierarchie rolí, členové skupiny si ujasňují své pozice v rámci skupiny. Tento proces je spojen se střety a konfrontacemi. Členové skupiny obvykle projevují spíše hostilní pocity. UTVÁŘENÍ NOREM KOOPERACE: Vytvářejí se pravidla skupinové práce. Formují se normy skupiny, které vymezují chování členů skupiny. Normy začínají být interiorizovány. Členové skupiny mají zájem o spolupráci při řešení úkolů. KOHEZE: Snižuje se napětí mezi členy skupiny. Klesá také počet a závažnost konfliktů, zvyšuje se koheze skupiny a vědomí „my“. 17.5.2016 ETAPY VÝVOJE SKUPINY PROCHÁZÍ SKUPINA NĚJAKÝM VÝVOJEM? OPTIMÁLNÍ VÝKON Členové skupiny respektují role a chovají se podle nich. Jejich chování je také v souladu se skupinovými normami. Společně řeší skupinové úkoly a spolupracují na dosažení společných cílů. Vztahy mezi členy skupiny jsou stabilizované. Členové skupiny jsou schopni poskytovat si vzájemnou podporu. Akceptují se také negativní projevy emocí. Skupina má normy, které vymezují chování pro tyto případy. 17.5.2016 UKONČENÍ Jedná se o fázi ukončení fungování skupiny. Skupina dosáhla společného cíle a vyřešila všechny úkoly. Na úrovni vztahů dochází k uvolnění ze sociálně emocionálních vazeb. Vztahy mezi členy v rámci skupiny končí. ETAPY VÝVOJE SKUPINY PROCHÁZÍ SKUPINA NĚJAKÝM VÝVOJEM? Časová délka jednotlivých fází není pevně dána. Fáze mohou trvat různě dlouho. Délce trvání jednotlivých fází se nepřipisuje žádný zásadní význam. Koncepce počítá se standardním sledem jednotlivých fází. Následují po sobě v uvedeném pořadí. Dosažení vyššího stádia ve vývoji skupiny předpokládá naplnění úkolů z předcházející fáze. Vývoj skupiny může být nejen progresivní, ale také regresivní – skupina se může ve svém vývoji vrátit zpět. 17.5.2016 TYPY SKUPIN JAKÉ EXISTUJÍ TYPY SKUPIN? PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ Kritériem pro rozdělení do skupin je osobní začlenění jedince do skupiny. Jedince v primární skupině poutají s ostatními členy silné citové závazky a celková spontaneita. Vztahy jsou založeny na důvěrnosti, soudržnosti a bezprostřední interakci jejích členů. V primární skupině se vztah ke skupině jako celku utváří skrze vztahy k jejím jednotlivým členům. V sekundární skupině člověk získává vztah k ostatním členům teprve zprostředkovaně tím, že jsou členy stejné skupiny jako je on. 17.5.2016 TYPY SKUPIN JAKÉ EXISTUJÍ TYPY SKUPIN? REFERENČNÍ SKUPINA Referenční skupinou je taková skupina, se kterou se člověk identifikuje, používá ji ke srovnání vlastního chování nebo chování jiných lidí nezávisle na tom, zda je jejím příslušníkem. Referenční skupina poskytuje normy pro vlastní chování. Jedinec přijímá postoje, hodnoty této skupiny, snaží se dosahovat její cíle. Normy referenční skupiny mohou vést ke změně postoje nebo mohou změně postoje zabránit. 17.5.2016 MINIMAL DISCRIMINATION EFFECT MINIMAL GROUP PARADIGM, H. TAJFEL Již pouhé náhodné rozřazení jedinců do skupin je dostačující pro vznik neobjektivních úsudků a diskriminačního chování. Proč tomu tak je? Jaké psychologické tendence/faktory to způsobují? Lidé obvykle zachází se členy vlastní skupiny pozitivněji než se členy cizí skupiny VLIV SKUPINY NA JEDNOTLIVCE OVLIVŇUJE SKUPINA VNÍMÁNÍ OKOLNÍHO SVĚTA JEDNOTLIVCE? 17.5.2016 IN-GROUP BIAS Popisuje tendenci favorizovat členy vlastní skupiny (projevovat pozitivní pocity, věnovat jim speciální péče a lepší zacházení). Tato tendence vychází z pocitu sounáležitosti a hrdosti na vlastní skupinu. Může být v pozadí stereotypů a předsudků. VLIV SKUPINY NA JEDNOTLIVCE OVLIVŇUJE SKUPINA VNÍMÁNÍ OKOLNÍHO SVĚTA JEDNOTLIVCE? OUT-GROUP HOMOGENEITY EFFECT Pojem zahrnuje jev, který se objevuje při vnímání členů vlastní skupiny (in-group) a skupiny jejímž člověk není členem (out-group). Jedná se o princip, podle kterého vnímáme členy jiných skupin jako více vzájemně podobné než ve skutečnosti jsou. Případně je vnímáme jako více vzájemně podobné v porovnání se členy skupiny, do které sami patříme – členy členské skupiny vnímáme diferencovaněji. Tento jev může stát v pozadí stereotypů nebo předsudků. 17.5.2016 VLIV SKUPINY NA JEDNOTLIVCE PŮSOBÍ SKUPINA NA VÝKON JEDNOTLIVCE? VÝKON A PŘÍTOMNOST DRUHÝCH LIDÍ SOCIÁLNÍ ZAHÁLENÍ SOCIAL LOAFING SOCIÁLNÍ FACILITACE SOCIAL FACILITATION 17.5.2016 SOCIÁLNÍ FACILITACE KDYŽ NÁS PŘÍTOMNOST DRUHÝCH AKTIVUJE Výsledky dalších experimentů, však nebyly příliš přesvědčivé – někdy výkon vzrostl, jindy klesal. (Geen 1989) Pro ověření této hypotézy realizoval následující experiment: 40 dětí nechal navíjet rybářské vlasce samostatně nebo paralelně ve dvojici. Výsledky ukázaly, že rychleji namotávaly vlasce děti, které pracovaly paralelně ve dvojici. N. Triplett (1898): http://psychclassics.yorku.ca/Triplett/ Zaměřil se na oficiální rekordy americké cyklistické asociace sezóny 1897. Zjistil, že cyklisté, kteří závodili na čas proti sobě, měli lepší výkon než ti, kteří jeli na čas sami. Na základě těchto výsledků formulovat následující hypotézu: „Přítomnost druhých lidí posiluje instinkt soutěživosti (competetive instinct), který zvyšuje výkon.“ 17.5.2016 Přítomnost druhých lidí (nebo členů stejného druhu) vede ke zvýšení aktivační úrovně (arousal) 1. Posílení dominantních odpovědí. 2. Dominantní odpovědí je reakce, která se objeví nejrychleji a nejsnadněji po působení podnětu. Jednoduché úkoly – dominantní odpověď je správná odpověď. Obtížné úkoly – dominantní odpověď je špatná odpověď. SOCIÁLNÍ FACILITACE KDYŽ NÁS PŘÍTOMNOST DRUHÝCH AKTIVUJE Robert Zajonc (1965) 17.5.2016 SOCIÁLNÍ FACILITACE KDYŽ NÁS PŘÍTOMNOST DRUHÝCH AKTIVUJE Některá výzkumná zjištění Platí pouze za předpokladu, když přítomné vnímáme jako potenciální hodnotitele našeho výkonu. Zlepšení výkonu jednotlivce za přítomnosti druhých lidí. Zlepšení výkonu platí pro jednoduché, známé a dobře zvládnuté úkoly. U úkolů nezvládnutých a složitých působí přítomnost druhých lidí opačně – zhoršuje výkon. 17.5.2016 SOCIÁLNÍ ZAHÁLENÍ KDYŽ NÁS PŘÍTOMNOST DRUHÝCH UKLIDŇUJE Ingham, A.G., Levinger, G., Graves, J. and Peckham, V. (1974). The Ringelmann Effect: Studies of group size and group performance. Journal of Experimental Social Psychology, 10, 371-384. Je možné odlišit snížení úsilí od koordinačních ztrát? Design experimentu Zkoumané osoby nevěděly, zda tahají lano sami nebo ve skupině. Nepravdivá instrukce: „Budete tahat ve skupině.“, ale přitom tahali sami. Výsledky experimentu Když tahali lano sami, ale mysleli si, že tahají ve skupině, došlo ke snížení výkonu. MOTIVAČNÍ ZTRÁTY Lidé při práci ve skupině nevyvíjí stejné úsilí jako při individuální práci. Vyvrácení předpokladu o koordinačních ztrátách. 17.5.2016 SOCIÁLNÍ ZAHÁLENÍ KDYŽ NÁS PŘÍTOMNOST DRUHÝCH UKLIDŇUJE Latané, Williams, Harkins (1979): Social loafing Sklon lidí věnovat v některých situacích menší úsilí skupinovému úkolu, než když jej plní samostatně. Dochází k němu při skupinových činnostech s jedním společným výsledkem, ve kterém nelze vyjádřit podíl jednotlivce na výsledku.  absence osobní zainteresovanosti na úkolu  absence kritérií pro hodnocení individuálního výkonu  vědomí, že osobní (skupinový) výkon není možné srovnat s výkony jiných osob (skupin). Co posiluje sociální zahálení? 17.5.2016 SOCIÁLNÍ ZAHÁLENÍ CO SNIŽUJE SOCIÁLNÍ ZAHÁLENÍ?  Osobní zainteresovanost na úkolu.  Vědomí, že individuální výkon může být identifikován a hodnocen.  Víra v to, že individuální výkon je důležitý pro úspěšný výsledek.  Skupina se obává potrestání za špatný výkon.  Skupina je malá a kohezivní.  Členství ve skupině je pro člověka velmi důležité a členové skupiny se mají rádi. 17.5.2016 SKUPINOVÉ ROZHODOVÁNÍ JSOU DVĚ HLAVY CHYTŘEJŠÍ NEŽ JEDNA? Davis, Harless (1996) Skupina řeší úkoly lépe než jednotlivec za určitých podmínek Využije schopností odborníka Poskytuje prostor k vyjádření všech ostatních členů Výměna názorů Větší množství informací Lepší identifikace chyb Více nápadů na řešení 17.5.2016 KDY JE SKUPINOVÉ ROZHODOVÁNÍ NEEFEKTIVNÍ ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ JE JEDNA HLAVA VÍCE NEŽ DVĚ? Ne vždy se podaří přesvědčit, že máme pravdu Skupina nehledá odborníka ve svém středu Dominantní člen se nechce podřídit Process loss (Steiner, 1972) Jakékoliv aspekty skupinové interakce, které brzdí kvalitní řešení problému. Komunikační potíže (nenaslouchají si, někdo si bere moc prostoru apod.) Co přináší život ve skupině Primární skupina/sekundární skupina Význam členství ve skupině/referenční skupina Zisky: - Kognitivní (informace, algoritmy, modely, imitace) - Emoční (pochopení, přijetí, porozumění, sounáležitost, …) - Normativní (standardy, kritéria správnosti, sankce) - Sociální (vědomí vlastní ceny, sociální status a identita ) Ztráty (?) - Jedinečnost/kolektivnost - Pocit osamocení/odsouzení/exkluze - „outsider“, „černá ovce“ S tím vším pracuje psychologie v rámci „skupinové dynamiky“ Význam a pojetí skupiny v psychologické práci Malá sociální skupina - Interindividuální horizontální (rovnocenná) komunikace Jaký typ vztahů a zkušeností může „modelovat“ z běžného života? Co skupina nemůže? Co je rozhodující pro kvalitní psychologickou skupinovou práci? „Jedním z nejdůležitějších či rozhodujících předpokladů pro skupinovou terapii je mezilidská interakce. Dobře fungující terapeutická skupina nejdříve poskytuje pacientům prostor pro volnou interakci, pak jim pomáhá zjistit, co je s interakcemi v nepořádku, porozumět tomu, a nakonec jim umožňuje tyto maladaptivní vzorce změnit. ..každá z forem skupinové terapie může být, podle mě, efektivnější, pokud začne pracovat s tím, že ve skupině jde o interpersonální proces..“ (Irvin D. Yalom) Výhody a nevýhody skupinového přístupu v psychologickém působení na člověka Výhody: - Sdílení zkušenosti - Symetrie působení - Alternování ve více rolích - Posilování self-esteem prostřednictvím skupinové identity - Role pomáhajícího, pocit užitečnosti pro druhé - ……? Nevýhody: …………….?? Akcenty skupinové práce - tři dimenze: 1) Přítomnost vers. minulost (učení, nácvik vers. prožitek, pochopení) 2) Specifická vers. celková změna (dovednost, znalost …postoj, hodnota) 3) Direktivita vers. volnost a spontaneita Různé aspekty „výhodnosti“ skupinové práce:  Konfrontace problémů na stejné symetrické úrovni mezi jejími členy.  Konfrontace probíhá ve dvou fázích:  a) sebeodkrytí  b) řešení problémů  Skupina vytváří prostor „bezpečí“ pro jejího člena Faktory posilující bezpečí ve skupině. Pocit sounáležitosti Jasná pravidla a jejich dodržování“ Vedení skupiny Výcviková, terapeutická skupina "atmosféra předpokládané akceptace" "skleník" "pískoviště“ „aréna“ Faktory posilující pocity moci a kompetence ve skupině :  Pocit náležení, sounáležitost, konformita  Tlak a vliv  „Aréna" (sociální srovnávání, testování)  Skupina umožňuje dávání a přijímání pomoci. Prostředky a formy: - zpětná vazba - personalizace problému - divácká terapie Typy skupin a skupinové práce A. Skupiny a práce zaměřená na změnu chování na úrovni role (pracovní), úkolu  Cílem je specifická činnost, nácvik, aktivita. Jako metody práce skupiny se používá nácvik "správného chování", modelové situace.  Vedoucí je obvykle v roli experta, poradce, používá direktivní techniky vedení. Velikost skupiny: až 25 osob B. Skupiny zaměřené na změnu chování na úrovni sociálních dovedností – získávání sociální kompetence  Cílem je nácvik sociálních dovedností - dobrá komunikace, naslouchání, kooperace, kritika, tvořivost. Pracuje se s „technikami“ – inscenační, neverbální, zpětná vazba, společné činnosti.  Vedoucí je v roli expert, poradce, moderátora, může být direktivní i nedirektivní, obvykle pro 10 - 15 členů. C. Skupiny zaměřené na hlubší sociální interakci  Cílem je především zkvalitňovat oblast interpersonálních vztahů členů skupiny (ve skupině i mimo skupinu. Pracuje se s pocity sympatie – antipatie, reflektuje se kooperace a soupeření. Používají se inscenační techniky: sociodrama, psychodrama, neverbální techniky, sdělování a vyjadřování vzájemných pocitů, relaxace, konfrontace zkušeností k určitému tématu, hraní rolí, modelování „situací ze života“  Vedoucí je v roli moderátora, facilitátora, aktivizátora, kompenzátora, transformátora. Velikost 8 - 13 osob D. Skupiny zaměřené na osobnostní hledisko, změnu, reflexi, "růst", integraci- analýza jednotlivých problémů  Cílem je především porozumění problémům jednotlivých členů skupiny. Dále účast a někdy i poradenství. Pracuje se s reflexí osobní zkušenosti, osobní historie, intervence se zaměřuje se evokaci prožitků, projekcí, strukturaci a restrukturaci osobní zkušenosti , na "rodinné modely".  Vedoucí je v roli terapeuta a poradce – používá empatii, vhled, nabízí účast, sounáležení nebo „projekční plátno“ či „hromosvod“. Velikost: 7 – 12 členů Účinnost skupinové práce (Trotzer, 1977)  skupina musí být natolik malá, by byla zachována a chráněna osobní identita  aby měl jedinec vliv (reciproční) na ostatní 8 - 12 členů  skupinová práce jako saturace potřeb členů Skupina jako prostor pro řešení problémů  skupina musí být natolik malá, by byla zachována a chráněna osobní identita  aby měl jedinec vliv (reciproční) na ostatní 8 - 12 členů  skupinová práce jako saturace potřeb členů Fáze procesu:  Získávání pocitu bezpečí  Fáze akceptování  Fáze přijímání zodpovědnosti  Pracovní fáze – řešení problémů  Ukončení skupinové práce Bezpečí  prostor pro ventilaci nepříjemných pocitů  nepříjemné pocity "teď a tady" mají přednost před skrytými problémy, které fakticky přivedly do skupiny  důležité: "společný sestup do hloubky" Vedoucí je v této fázi oporou skýtající bezpečí, někdy i "brzdou" překotného postupu některých jednotlivců, je přátelský a komunikativní Cíl: vyřešit nepříjemnost "umělé situace skupiny" Akceptace V tomto pojetí znamená:  odklon od rezistence a příklon ke spolupráci,  posilování koheze a pocitu sounáležitosti,  pocit patření a přináležení, Úlohou vedoucího je nefalšovaná starost o každého jednotlivce - akceptace každého, bez ohledu na to jaký je - možnost každého člena akceptovat sebe sama se zvyšuje. Důležité: akceptace se soustředí na osobnost jako celek, ne pouze na problémové oblasti!! K vzájemné akceptaci vede vzájemná identifikace. Fáze zodpovědnosti  Komplexní akceptace sebe a druhých vede k akceptaci problémů jako přirozené součásti sebe a druhých. Nebezpečí úniku od problému - "prostě jsem takový, no a co!" je nutné posunout do polohy "chci (musím) s tím něco udělat" - abych si mohl vážit sám sebe a abych se lépe cítil.  Dosavadní ohnisko práce TEĎ A TADY ve skupině je doplňováno o pocity a události, které se dějí mimo skupinu. Toto uvedení pocitů do kontexu je cesta k převzetí zodpovědnosti za svůj problém. Ze strany vedoucího: nebezpečí „výuky“ zodpovědnosti Přijímání zodpovědnosti  za vlastní pocity (technika „Vyjadřování pocitů“, „Komunikace o vlastních pocitech“)  za vlastní myšlenky, názory, postoje, přesvědčení (technika „Hodnoty a jejich zdroje“, „Technika otázek na pocity – „Kdy ses jak cítil“)  za vlastní zkušenosti (technika „Životní cesta“, „Vyprávění vlastního života“  za chování (technika „Napiš deset situací, které jsou pro tebe hodně problémové – jak by ses zachoval, kdyby…, „Modelové situace a přehrávání těchto situací…)  za svoje aktuální jednání (přítomnost, perspektiva, modelování, přehrávání) Práce na problému Orientace na osobní problémy a starosti jednotlivých členů skupiny. Cílem je:  důkladně prozkoumat osobní problémy (mimo prostředí hrozby),  zkoušet nové formy řešení, postoje,  zkoušet nové formy chování (bez rizika) Prostředky: zpětná vazby, hraní rolí, psychodrama, sociodrama, problémové situace.  Zážitek člena skupiny:  adresáta pomoci  Pomáhajícího  (Ne)zaujatého pozorovatele Skupina přerůstá rámec "zde a nyní", plní funkci "mikrospolečnosti Fáze uzavření skupinového procesu  Cesta k životu, osobnostnímu růstu a řešení problémů „venku" mimo skupinu. Zabýváme se pokroky a nezdary života mimo skupinu.  Role vedoucího: podpora, povzbuzení, pomoc v přijetí "autorství" změn individuální ukončení. Důležitost jasného konce práce ve skupině, „nerozmazávání“ závěru. I vědomí konce skupiny je důležitá proměnná osobní a skupinové dynamiky.