Zamyšlení nad komunikováním statistiky v médiích Statistická analýza dat, PSY117 Petr Palíšek 421195, Psychologie Vyučující: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D. Datum odevzdání: 29. 4. 2016 Mgr. Jan Širůček, Ph.D. Fakulta sociálních studií MU, 2015/2016 Na Twitteru a Facebooku sdílí motivační citáty lidé nižší inteligence – dočítáme se v titulku zprávy internetové mutace britského deníku Daily Mail. Článek informuje o výzkumu kanadských psychologů, kteří se zabývali psychologií bullshitu, tedy kravin, nesmyslů, blbostí či hloupostí, jež jsou neodmyslitelně spjaty se společenským životem jednotlivce. Jde o tvrzení, jež se jeví jako hluboká, ale ve skutečnosti jsou jen souborem náhodných slov specifického typu (buzzwords) uspořádaných do správné syntaxe. Taková věta je sice vágní, ale umí oslnit a zaujmout. Příkladem budiž kupříkladu Mokrý se deště nebojí. V dnešní době se jedná zejména o krátká a úderná tvrzení – svým rozsahem příhodně padnoucí do limitů tweetu –, pomocí nichž je předávána jakási zdánlivě zásadní životní pravda. Ta má ve čtenáři určitým způsobem rezonovat a dovést jej k zamyšlení (chceme-li být optimističtí), popřípadě sdílení (chceme-li být pesismističtí). V prostředí, v němž vznikal tento výzkum, jsou známé a posloužily jako inspirace výroky New Age guru Deepak Chopra, v našem prostředí mně vytanula na mysli výborná parodie na facebookové stránce Coelho píše fejsbúky (kdo nemá co ztratit, nemusí nic hledat; usmějte se a všichni uvěří, že se usmíváte). Primární zprávou, kterou zmíněný článek předává, je údajný výsledek výzkumu, jenž ukazuje na to, že sdílíte-li takové citáty, musíte být hlupáci. Toto zaměření je patrné i z dikce úvodních odstavců, kde se hovoří o zadostiučinění pro ty z nás, kteří v motivačních citátech neviděli moudrost. Článek se tedy snaží hrát na lacinou notu my a oni. Má-li skutečně smyslem internetového bullshitu být jeho sdílenost, stává se nemilosrdnou ironií fakt, že takovýmto způsobem koncipovaný článek se sám stává bullshitem – prezentuje zdánlivě hlubokou pravdu, podloženou racionálními a vědeckými metodami, ale ztrácí se ve skutečném poselství jejího pramene. Ten zkresluje a vytváří nový nesmysl, který bude dále sdílen a lajkován. Nezískáváme tak informaci jen o kvalitě práce Daily Mailu, ale i o schématu cirkulace bullshitu, kdy ani samotná studie o něm nemůže zabránit tomu, aby se sama poměrně snadno stala tím, co zkoumá[SJ1] . Podívejme se nyní na samotnou studii. Dlouhodobý výzkum o čtyřech částech vedl G. Pennycook z University of Waterloo. Jeho cílem bylo pohlédnout psychologickou podstatu bullshitů, tak jak byly vymezeny v úvodu této práce. První z nich nechala vzorek studentů (N = 280, 58M, 222F, Mvěk = 20,9; SDvěk = 4,8) hodnotit hloubku jednotlivých tvrzení na pětistupňové škále. Z ní se pak vypočítal skór náchylnosti k bullshitu – BSR. (α = 0,82) Byly také měřeny jejich individuální rozdíly v oblasti kognice. Dalším testem byla série otázek zaměřená na omyly typu gambler's fallacy nebo conjunction fallacy, která měla ověřovat tendenci podléhat nesprávnému intuitivnímu úsudku. Tento však neměl příliš vysokou reliabilitu (α = 0,59). Testována byla také verbální inteligence, ověřována míra religiozity (α = 0,94) a "ontologické zmatení", které se zaměřilo na schopnost odlišovat metafory a od doslovných tvrzení (α = 0,74). Míra religiozity a ontologického zmatení pozitivně korelovala s BSR (r = 0,28; 0,31; p < 0,001) a negativně s kognitivními schopnostmi. Ve druhé studii jako vzorek posloužilo 198 respondentů (98M, 100F, Mvěk = 36, SDvěk = 11,4). Tentokrát hodnotili tweety zmíněného guru Chopra a ke kognitivním testům přibyly také dotazníky zaměřené na sebehodnocení. Tato studie měla za cíl replikovat výsledky předchozí, což se (řečeno ve stručnosti) podařilo. Třetí studie pak pracovala s kombinací tvrzení skutečně považovaných za hluboká a těmi nesmyslnými. 125 účastníků (52M, 73F, Mvěk = 36.4, SDvěk = 13.3) zde vyplňovalo sérii testů zaměřenou jen na povahu tvrzení a test úsudku. Jeho výsledky s BSR korelovaly pozitivně (r = 0,23), což ukazuje na vztah mezi analytickým myšlením a schopností odhalit bullshit. Ukázalo se také, že je rozdílný vztah mezi odhalováním hloubky v motivačních citátech obecně a hloupostech. Nejedná se teda nejspíše o věc celkového skepticismu, na kteroužto otázku se zaměřuje poslední studie. 242 účastníků (146M, 107F, Mvěk = 33.9, SDvěk = 10.6) zodpovídalo kombinaci testů z předchozích studií, které měly posloužit k diferenciaci ve vnímání citátů. Z BSR zde byl vypočítán upravený koeficient citlivosti k bullshitu. Zde však schopnost úsudku korelovala s citlivostí již jen velmi málo (r = 0,1, p = 0,121). Omezili-li se výsledky na ty, kdo guru neznají, korelovalo však upravené BSR s úsudky pozitivně (r = 0,19, p = 0,32). Lze tedy uzavřít, že zatímco zjištění výzkumu jsou jen velmi opatrné a stěžejní test úsudků nemá příliš velkou vnitřní konzistenci, Daily Mail je podává jako jistotu. Neláme si hlavu s tím, že korelace neznamená kauzalitu ani s tím, že nebyla testována inteligence (její části jsou jen v prvních dvou studiích), ale zejména schopnost analýzy úsudků. Článek však může posloužit k popularizaci problematiky bullshitu u těch, kteří si dají tu práci a přečtou si abstrakt odkazované studie. Zdroje Daily Mail. (2015). Not so profound now! People who post inspirational quotes on Facebook and Twitter 'have lower levels of intelligence'. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-3344712/Not-profound-People-wisdom-inspirational-quo tes-tend-lower-levels-intelligence.html Pennycook, G. et al. (2015). On the reception and detection of pseudo-profound bullshit. Judgment and Decision Making, Vol. 10, No. 6, November 2015 Dostupné z: http://journal.sjdm.org/15/15923a/jdm15923a.pdf Pěkné a zábavné čtení (které nevnímám jako bullshit) J Práci přijímám. SJ ________________________________ [SJ1]Čte se to dobře, ale už se nemůžu dočkat, jestli se dostane i na statistiku.