Úvod do aplikované vývojové
psychologie
Co je aplikovaná vývojová psychologie
• Zaměřuje se na zdůraznění vývojových procesů a prevence rozvoje
psychopatologie jednotlivce a rodin (či dalších skupin) v celoživotním
utváření
• Aplikuje poznatky vývojové psychologie , sociální psychologie, psychologie
kultury, respektuje konkrétní kontext ekonomické podmínky atd. (Georg
Mason University, PhD program in Applied Developmenat Psychologuy)
• AVP se zaměřuje na to, jak mohou být poznatky z vývojově
psychologického výzkumu využity při řešení konkrétních problémů
• Důraz na život dětí a rodin v kritických situacích
•
Úvod do aplikované vývojové psychologie
Struktura přednášky:
(1) Je aplikovaná vývojová psychologie (AVP) vědní obor/psychologická
disciplína? Pracovní vymezení obsahu studia
(2) Teoretický rámec pro AVP – teorie celoživotního utváření (life-span
development)
(3) AVP jako průnik vývojové psychologie s dalšími psychologickými
disciplínami
(4) AVP jako komplexnějších teoretických modely (např. tzv. pozitivního či
zdravého vývoje)
(5) Příklady výzkumu v oblasti AVP
Je aplikovaná vývojová psychologie (AVS) vědní obor/psychologická disciplína?
Pracovní vymezení obsahu studia
Applied Developmental Science (vychází od r. 1997)
http://www.psypress.com/journals/details/1088-8691/
Příklady článků:
Charakteristiky adolescentů s různými typy dlouhodobých
životních cílů
Důležitost adekvátních diagnostických(měřících) metodik
na hodnocení intervence v časném dětství (případová
studie)
Testování vlivu podpory spolužáků na utváření
interpersonálních dovedností žáků základní školy
„Máma pracuje a táta je doma“ Dětské hodnocení
rodičovských rolí
Je zde život po smrti?
Článek je zaměřen na impakt významných vývojových
psychologů – Clarka Hulla a Jeana Piageta. Studie
prokazuje, jak výrazně poklesla citovanost těchto autorů
po jejich smrti
Journal of Applied Developmental
Psychology
ttp://www.journals.elsevier.com/journal-of-applied-
developmental-psychology/
Vychází od r. 1980
Příklady článků:
Reflexe rasitických tendencí: angažovanost
matek ve škole a percipovaná diskriminace
dětí
Kauzální vysvětlování školního výkonu:
rozdíly v interpretaci matek a dětí
Podporování sociálního růstu ve škole:
efekty intervence
Vývoj sebe-systému v průběhu školního
věku
Journal of Applied Developmental
Psychology
Vychází od r. 1980
Představy o životní orientaci během života na kolejích a
naplnění života po třinácti letech
Dvě studie hodnotí, zda různé životní orientace,
definované obsahem životních cílů, určují z
krátkodobého a dlouhodobého hlediska pocit pohody
(well-being).
Byly stanoveny čtyři typy životních cílů (kreativní,
prosociální, materálně zaměřený a zaměřený na
poznávání).
Pracovalo se se souborem 460 studentů kolejí, kteří byli
opakovaně dotazováni po absolvování studia a dále
středním věku po třinácti letech.
Ukázalo se, že korelace mezi orientací během studia a po
absolvování studia byla poměrně vysoká.
Při opětovném zjišťování ve středním věku se ukázalo, že
pouze ti, kteří se hlásili původně k prosociální orientaci
zaznamenali ve středním věku vyšší pocit generativity ,
osobního růstu a integrity.
Závěr: (??)
Zabývá se vývojovou tématikou –
longitudinální i průřezový pohled na
specifická téma a specifické souvislosti
Metodologické a metodické otázky
vývojových výzkumů
„Meta“ témata – pohled na vývojovou
psychologii „zvenčí“ v širším kontextu
sociálních a přírodovědných disciplín
Nenabízí většinou vývojový pohled
Věnuje se problémům v období dětství
Jde především o sociálně psychologická a
osobnostně psychologická témata vztažená ke
konkrétnímu vývojovému období
Je aplikovaná vývojová psychologie (AVS) vědní obor/psychologická disciplína?
Vývojová teorie - snaha systematicky, tj. co nejkomplexněji popsat a vysvětlit aspekty psychického vývoje jedince.
AVP ?
Spíše ne
Na základě tohoto systematického popisu formulovat obecná pravidla, resp. „zákonitosti“ ontogenetického psychického
vývoje
AVP ?
Spíše ne
Dokumentace (verifikace) teoretických tvrzení empirickými výsledky
AVP ?
Částečně
Aplikace získaných poznatků do praxe. Někteří (ale zdaleka ne všichni) vývojoví psychologové se domnívají, že získané
poznatky mají přímou aplikační hodnotu, tj. de facto poskytují určité návody, jak vysvětlovat jednání a prožívání
konkrétních jedinců. Dobrá teorie však nabízí výkladové principy, ne návody.
AVP?
Částečně
Pokud budeme o AVP uvažovat jako o teorii, půjde především o teorie středního dosahu (tzn. vědět „vše“ o něčem
konkrétním, ne „něco“ o všem univerzálním…)
Důraz na ekologickou validitu vývojových poznatků – platnost pro běžné konkrétní situace
Základní principy aplikované vývojové
psychologie (AVP)
• AVP se zaměřuje na využití znalostí o vývoji psychických
procesů při řešení konkrétních témat a úkolů, které se
týkají člověka v nejrůznějších etapách jeho vývoje.
• Konkrétní přístup mimo jiné znamená, že na situaci či
problém jedince je nahlíženo komplexně v jednotě jeho
fyzické a biologické entity, v kontextu jeho osobní
historie a jeho blízkých interpersonálních vztahů, dále v
souvislosti s kulturními vlivy a historickými okolnostmi,
které provázejí jeho život .
Klíčové principy aplikované vývojové vědy
(Applied developmental science)
(Lerner, Jacobs,&Wertlieb, 2005)
• Porozumění obousměrnosti vzájemného vztahu mezi
generováním poznatků a aplikováním poznatků
• Důležitost porozumění normativním vývojovým procesům,
primární prevenci a optimalizaci vývoje
• Centrální význam kontextu
• Potřeba brát v potaz interindividuální rozdíly a
intraindividuální změny
Normativní vývojové procesy
Vyjadřují určité obvyklosti, které jsou typické pro
většinu jedinců:
- určitého věku (nástup puberty, dosažení
právní plnoletosti, zdělání)
- Určité historické epochy (válka, společenská
změna, epidemie)
Normu je třeba vzít jako rámec, ve kterém jsou
posuzovány non-normativní neočekávatelné a
nepředvídané události události
Primární prevence
• Primární prevence zahrnuje veškeré aktivity
realizované s cílem předejít problémům
spojených s výskytem patologických jevů.
• Specifická primární prevence – přímo se
zaměřuje na odvrácení daného negativního jevu,
často je spojena s určitou restrikcí (například
prohibice, dohled na určitou cílovou skupinu atd.)
• Nespecifická primární prevence – veškeré
aktivity, které podporují alternativní zdravé
(„správné“, „hodnotné“) činnosti, které odvracejí
pozornost od negativního chování
Optimalizace vývoje
• Je úzce propojena s kulturními a sociálními
standardy
• Jde o využití emočního, kognitivního a
vztahového potenciálu daného jedince
• Kritéria:
- Vnější: pozitivní sociální odezva, delegace
kompetencí, ocenění ze strany druhých
- Vnitřní: pocit štěstí, smysluplnosti života,
vědomí sounáležitosti, užitečnosti atd…
Psychologie celoživotního vývoje (Life Span Psychology)
jako výchozí teoretický rámec pro aplikaci poznatků vývojové psychologie
R. Havighurst, E. Erikson, G. Elder, J. Heckhausen, D. Magnusson, U. Bronfenbrenner, P. Baltes, R. Lerner,
U. Staudinger
Pojetí vývoje především jako adaptace na měnící se podmínky života (vnitřní,
vnější) jednice
Víceúrovňovitá analýza psychického vývoje:
- kulturní vlivy (tradice, historie, normy, mýty, rituály, atd..)
- distální sociální prostředí (nepřímé aktuální působení – dlouhodobé stabilní ,
očekávané změny – tranzitorní body, neočekávané události )
- proximální sociální vlivy (stabilní vlivy, predikovatelné změny, náhodné události)
- interpersonální a intersubjektivní rovina analýzy vývoje (percepce vlastního vývoje,
změn, vnitřních a vnějších vlivů)
Subjektivní pojetí změny
Aktivní podíl jedince na procesu vlastního vývoje – seberegulace vývoje a subjektivní
hodnocení vlastní změny (SOC model, seberegulace, vývoj jako celoživotní sebe-
projekt)
Lifespan a teorie regulace/vlivu (control)
J. Heckhausen, R. Schulz:
Primární regulace/kontrola
• Je zaměřená navenek - chování, které ovlivňuje vnější prostředí člověk
mění prostředí tak, aby co nejvíce vyhovovalo jeho potřebám a cílům
Sekundární regulace/kontrola:
• Jde o vnitřní procesy, pomocí nichž člověk minimalizuje ztráty a omyly v
kontrole
• sekundární kontrola může rozšířit možnosti primární kontroly
• (volní procesy, sebeuvědomění, re-interpretace)
Kombinace primární a sekundární kontroly a modelu
SOC - model celoživotní optimalizace v primární a
sekundární kontrole: model OPS:
1. Selektivní primární regulace/kontrola – investování zdrojů k
dosažení cíle (např. rozvoj schopností tréninkem)
2. Selektivní sekundární regulace/kontrola – vnitřní procesy, které
nás motivují při dosahovaní cíle (např. zvyšování hodnoty
zvoleného cíle a snižování hodnoty alternativního cíle..)
3. Kompenzační primární regulace/kontrola - využívání vnějších zdrojů
k dosažení cíle - pomoc druhých, technické pomůcky..
4. Kompenzační sekundární regulace/kontrola - opuštění původního
cíle a jeho nahrazení novým
AVP jako průnik vývojové psychologie s dalšími
psychologickými disciplínami
Vývojová sociální psychologie (např. Durkin 1995)
(sociální vliv na vývoj jedince, resp. vývoj jedince v konkrétním
sociálním prostředí a v určitých sociálních podmínkách, resp.
Sociální a interpersonální charakteristiky jedince v průběhu života)
Typická dílčí témata:
- Souvislost mezi časnou emoční vazbou a interpersonálními vztahy
v průběhu života
- Vývoj sociálního poznávání (social cognition)
- Agresivita v průběhu života
- Rodičovské chování a jeho vliv na psychiku dětí
- Percepce vlastního dětství a rodičovská role
- Vliv sociální změny (specifických životních okolností) na
sebehodnocení/identitu/pocit životní spokojenosti/štěstí/smyslu…..
- Teorie mysli/atribuční procesy v průběhu života
AVP jako průnik vývojové psychologie s dalšími psychologickými disciplínami
Vývojová psychologie osobnosti (personality development)
(např. Schaffer, 2000, česky průkopnicky ve své době Helus, 1973)
- Vývoj sebepojetí, sebehodnocení a identity
- Vývoj autonomie
- Osobnostní rozvoj, „růst“
- Altruismus a morální vývoj osobnosti
- Postoje a hodnotová orientace v průběhu života
- Temperament /osobnostní struktura a jeho/její proměny
AVP v podobě komplexnějších teoretických
modelů např. tzv. pozitivního či zdravého vývoje
Co je pozitivní vývoj ?
Co je opakem/alternativou „pozitivního
vývoje“?
Positive Youth Development
Richard M. Lerner
Tufts University, MA, USA
Institute for Applied Research in Youth Development
Aplikovaná teorie pozitivního vývoje mládeže (positive
youth development, viz např. Damon, 2004, Silbereisen &
Lerner, 2007).
Netýká se jen rozvoje zdravých a bezproblémových jedinců.
Základní předpoklad: každý člověk má svoje specifické
dispozice a přednosti, které je třeba podporovat a rozvíjet.
K tomu slouží i různé sociální a výchovné programy, které
podporují rozvoj osobnostních charakteristik a relevantních
sociálních dovedností, a to jak v nejbližším sociálním
prostředí dospívajících (spolupráce s rodinou, školou), tak i
širší komunitě – příkladem je program 5 (6) C
Positive Youth Development
Positive Youth Development
• Základní předpoklady:
• Efektivní zpětná vazba o vlastním chování, schopnostech,
pozitivních a negativních charakteristikách
• Akceptace výchozího stavu, přijetí sebe „za své“
• Podněcující sociální prostředí, blízké referenční rámce
• Interkace, komunikace a konsonance mezi mikrosystémy
Projekt 5 C
Výzkumně bylo ověřeno, že je zde pět důležitých osobnostních charakteristik,
které pomáhají dospívajícím v jejich osobním růstu:
1. Kompetence (Competence).
• Je založena na vědomí úspěšného aktérství v konkrétních oblastech života.
• Sociální kompetence se týká interpersonálních dovedností řešit konfliktní
situace, Kognitivní kompetence souvisí např. se schopností formulovat a
řešit problémy,
• Zdravotní kompetence se může projevovat realizací zdravého životního
stylu
• Academická a profesní kompetence - zvládání učiva a požadavků, které
souvisejí se školní a profesní přípravou.
Projekt 5C
2. Důvěra (Confidence)
Opírá se o celkové pozitivní sebehodnocení a vědomí vlastní ceny (self-
worth)
vědomí vlastní efektivity a účinnosti v jednání (self-efficacy).
Rozvoj a podpora self-esteem a self-efficacy?
Projekt 5C
3. Vztahy a kontakty (Connection)
• Jde o rozvoj pozitivních vazeb nejen s blízkými lidmi a s vrstevníky, ale také
o prospěšné a pozitivní vztahy k institucím, z nichž nejbližší je škola.
Projekt 5C
4. Charakter (Character)
Projevuje se v respektu ke společenským a kulturním normám,
v osvojování standardů slušného chování,
ve schopnosti rozlišovat dobro a zlo.
5. Péče o druhé (Caring/Compassion)
• Jde o rozvoj starosti a péče o druhé lidi, konkrétně o rozvíjení empatie a
přátelských vztahů.
Projekt 5 C
• Pokud je u adolescenta rozvíjeno těchto pět
charakteristik, směřuje jeho vývoj k 6.C:
• 6. Přispění (Contribution).
• Jedinec jedná ve společnosti tak, že je
přínosem jak pro sebe, tak pro svoje okolí –
pro rodinu, komunitu a společnost.
5 C - Model pozitivního vývoje v adolescenci (R. Lerner, 2006)
• Pro pozitivní psychosociální vývoj adolescenta
je velmi důležité, aby mikrosystémy, do
kterých adolescent aktivně vstupuje a kterými
se nechá ovlivňovat (rodina, škola, vrstevnické
skupiny, další komunity) nebyly uzavřené a
nebyly ve vzájemně antagonistických vztazích.
Příklad výzkumu:
Self-esteem v průběhu adolescence
-2.0
-1.5
-1.0
-0.5
0.0
0.5
1.0
1.5
2.0
13 15 17 19
z-score
Age of adolescents
High (N=44)
Rising (N=32)
Moderate (N=77)
Decreasing (N=54)
Low (N=22)
TYPOLOGY OF SELF-ESTEEM
1
High
2
Rising
3
Moderate
4
Decreasing 5
Low
M SD M SD M SD M SD M SD
Relationship with parents
Commitment parents 3.28 .27 3.01 .36 3.15 .33 3.04 .36 3.18 .29
Problems with parents .34 .27 .58 .33 .53 .52 .69 .54 .76 .62
Trust 4.55 .32 4.02 .64 4.17 .51 3.98 .75 3.98 1.03
Alienation 2.05 .56 2.49 .67 2.23 .59 2.61 .60 2.47 .78
Self-blame 1.07 .12 1.29 .35 1.15 .29 1.23 .26 1.16 .23
Relationship with peers
Commitment friends 3.29 .30 3.22 .27 3.23 .27 3.12 .36 3.05 .31
Problems with parents .26 .29 .50 .44 .36 .45 .77 .65 .63 .41
Peer Attachment-Dependent 1.74 .43 1.97 .57 1.91 .48 2.07 .48 2.11 .62
Self and Personality
Commitments 3.91 .65 3.76 .50 3.53 .72 3.34 .54 3.23 .63
Diffuse - Avoidant 2.37 .67 2.73 .42 2.73 .57 2.81 .52 2.70 .43
Clarity of Self 2.91 .57 2.56 .48 2.61 .55 2.32 .43 2.58 .49
Neuroticism 1.31 .58 2.04 .58 1.55 .61 1.92 .63 2.49 .66
Extraversion 2.73 .49 2.74 .70 2.88 .51 2.54 .56 2.28 .61
Table 2.
Trajektorie A:
Stabilně vysoké self-esteem
Pro tuto skupinu adolescentů je charakteristická
následující konstelace osobnostních rysů:
• vysoká emoční stabilita a orientace na pozitivní vztahy
(extroverze).
• ve srovnání s dalšími respondenty mají tito stabilní a
pozitivní vztahy s rodiči –nemají s nimi vážnější
problémy a navzájem si důvěřují
• současně, nejsou tolik závislí na mínění vrstevníků,
• dále, je pro ně důležitá orientace na budoucnost, více
než pro jiné adolescenty, berou na sebe v tomto směru
relevantní závazky (commitments)
Trajektorie B: Rostoucí self-esteem
• Tato skupina je charakteristická nárůstem self-esteem mezi
13 – 17 rokem života a následnou stabilitou
• Tito respondenti presentují vyšší míru neuroticismu
(lability), sebe-obviňování, a nižší úroveň commitments ve
vztahu k rodičům ve věku 17 let.
• Nicméně, také oni mají poměrně vysoký zájem o
budoucnost, jasnou vizi, co je pro ně v budoucnu důležité
• Vrstevnické vztahy pro ně mají větší důležitost
Trajektorie C: Stabilní, středně vysoké self-esteem
• Jedná se o respondenty s vyšší úrovní extroverze
a nižší úrovní neuroticismu/emoční lability
• Také mají pozitivní vztahy s druhými lidmi,
především s rodiči, nedosahují však tak vysoké
hodnocení ve vzájemné důvěře
• Vrstevnické vztahy a orientace na budoucnost je
pro ně méně důležitá (ale je důležitá)
Trajektorie D: Klesající self-esteem
• Je třeba poznamenat, že výchozí úroveň self-esteem
není nízká, je blízko celoskupinovému průměru.
• Pokles probíhá do 17 let, pak se úroveň self-esteem
stabilizuje.
• Charakteristické jsou pro tyto adolescenty horší vztahy
s rodiči, sebeobviňování v situaci konfliktu s druhými
(zase hlavně rodiči).
• Komplikované vztahy s rodiči souvisejí provázejí
komplikované vztahy s vrstevníky: tito adolescenti
hledají pozitivní odezvu, jsou závislejší než ostatní na
mínění spolužáků a kamarádů
Trajektorie E: Nízké self-esteem
• Podobně jako u opačné extrémní skupiny, i zde
platí, že trvale nízká úroveň self-esteem souvisí s
konstelací osobnostních rysů: tito respondenti
mají nejvyšší skór neuroticismu a nejnižší skór
extraverze.
• V dalších charakteristikách se podobají předchozí
subgroup s klesajícím self-esteem. Prezentují
nejvyšší míru problémů ve vztazích s rodiči,
problematické mají i vztahy s vrstevníky