Humanistická a existenciální
psychologie
PSY269 Dějiny psychologie
Tomáš Řiháček
Behaviorismus
Psychoanalýza
Humanistická
psychologie
Existenciální a humanistická
psychologie
 filozoficky a duchovně zaměřené směry
 otázky lidského bytí, smyslu, svědomí,
hodnot, zodpovědnosti, osamělosti,
intimity, smrti
 předpokládá specificky lidské motivy a
vlastnosti
 důraz na prožívání, introspekci
(X behaviorismus)
 předpoklad svobodné volby, zaměření na
budoucnost (X psychoanalýza)
 nevědomí není popíráno, ale není
středem zájmu
Existenciální a humanistická
psychologie
 tyto směry přinášejí nejvíce „lidský“
pohled na člověka
 odmítají determinismus behaviorismu a
psychoanalýzy
 chápou přirozenost člověka jako primárně
pozitivní
 jsou (snaží se být) neredukcionistické
 jsou těsně spjaté s
psychoterapeutickou aplikací
Wilhelm Dilthey
(1833-1911)
 Vymezil rozdíl mezi dvěma
metodologickými přístupy:
◦ Erklären
◦ Verstehen
Franz C. Brentano
(1838-1917)
 Psychologie aktu
 Intencionalita
Každý mentální fenomén je charakterizován tím, co (…) bychom
mohli nazvat (…) jako vztaženost o objektu, směřování k objektu
(čímž v tomto případě nemíníme realitu) nebo jako imanentní
objektivitu. Každý psychický jev v sobě zahrnuje něco jako objekt
(…). V představě je něco představováno, v soudu je něco
tvrzeno či popíráno, v lásce (je něco) milováno, v nenávisti
(něco) nenáviděno, v touze (něco) touženo atd.
Edmund Husserl
(1895-1938)
 Fenomenologie
◦ Fenomenologická psychologie
 Úkolem fenomenologické psychologie je systematické
zkoumání typů a forem intencionálního prožitku a
redukce těchto struktur na primární intence
◦ Transcendentální fenomenologie
(Husserl, 1927)
Fenomenologická metoda
v psychologickém výzkumu
Deskriptivní fenomenologická metoda (Giorgi, 2009)
(adaptace Husserlova přístupu)
 data (tj. popisy konkrétních zkušeností) jsou obvykle
získávána od jiných lidí (ne od výzkumníka) - jedná se o
popis z pozice „přirozeného postoje“
 výzkumník svět druhých zakouší zprostředkovaně,
skrze imaginaci nad daty
 analýza zůstává na úrovni psychologickofenomenologického
redukce (nepokračuje k
transcedentální redukci)
 výzkumník s daty nakládá jako se zprávou o subjektivní
zkušenosti (výzkumník se nezajímá o to, zda se „to
skutečně stalo“)
 výzkumník hledá invarianty psychologického významu
(„esence“ psychologických fenoménů, jejich strukturu)
Fenomenologická metoda
v psychologickém výzkumu
Interpretativní fenomenologická analýza (IPA, Smith,
Flowers, & Larkin, 2009)
(adaptace Heideggerova přístupu a hermeneutické
tradice)
 překračuje deskripci, legitimizuje interpretaci při
analýze
 koncept „dvojité hermeneutiky“
 zdůraznění idiografického přístupu
Fenomenologická metoda
v psychoterapii
 Epoché
 Deskripce
 Horizontalizace
(např. Brownell, 2010)
Søren A. Kierkegaard
(1813-1855)
 Vymezuje se proti objektivismu –
subjektivita je pravdou
 Své době vytýká rozumnost,
povrchnost a konvenčnost
 Rozlišil úzkost a strach
Martin Heidegger
(1889-1976)
 s Dasein = pobyt („bytí zde“)
„Ono bytí samo, k němuž se pobyt může tak či onak
vztahovat a k němuž se vždy tak či onak vztahuje, nazýváme
existence. A poněvadž bytnost tohoto jsoucna nelze určit
nějakou věcně obsažnou odpovědí na otázku ‚co to je?‘ a
spočívá spíše v tom, že každé takové jsoucno musí vždy být
své bytí jako bytí, jež je jeho, volíme pro označení tohoto
jsoucna titul pobyt jakožto výraz vyjadřující čistě jenom bytí.“
 Spolubytí
 Časovost
Martin Buber
(1878-1965)
 Filozofie dialogu
◦ Já-to (Ich-Es) a Já-Ty (Ich-Du)
Život lidské bytosti se neomezuje jen na okruh sloves, která
vyjadřují směřování za nějakým cílem. Nesestává jen z činností,
jejichž předmětem je nějaké „něco“.
Vnímám něco. Pociťuji něco. Představuji si něco. Chci něco. Cítím
něco. Myslím na něco. Život lidské bytosti nesestává jenom ze
všeho tohoto a pochodů tomu podobných.
Toto všechno a pochody tomu podobné společně zakládají říši slova
Ono. Ale říše slova Ty má jiný základ.
Tomu, kdo říká „ty“, není předmětem žádné „něco“. Neboť kde je
něco, tam je i jiné „něco“, každé Ono hraničí
s nějakým jiným Ono - Ono existuje jen proto,
že hraničí s jinými.
Ale kde říkáme „ty“, tam není žádné „něco“. Ty
nehraničí s ničím. Kdo říká „ty“, nemá žádné
„něco", nemá nic. Ale ocitá se ve vztahu.
(Buber, 1995)
Martin Buber
(1878-1965)
EXISTENCIÁLNÍ
PSYCHOLOGIE A
PSYCHOTERAPIE
Ludwig Binswanger
(1881-1966)
 Daseinsanalýza
◦ Okolní svět (Umwelt)
◦ Spolusvět (Mitwelt)
◦ Vlastní svět (Eigenwelt)
 Důraz na osobní svobodu
 Pokračovatelé:
◦ Medard Boss
◦ Oldřich Čálek
Ellen West (1888-1921)
Viktor E. Frankl
(1905-1997)
 Logoterapie a existenciální analýza
 Vůle ke smyslu
 Sebetranscendence
 Smrt dává životu smysl:
Může smrt opravdu zrušit smysl života? Naopak… Kdybychom byli
nesmrtelní, mohli bychom právem odsunovat každé jednání
donekonečna (…). Takto však, tváří v tvář s
mrti jako nepřekročitelné hranici své budoucnosti a
ohraničení svých možností, nacházíme se pod
nátlakem, abychom využili svého času a nenechali
bez užitku projít kolem sebe jedinečné příležitosti,
jejich konečný souhrn pak tvoří celý život.
(Frankl, 1996)
Viktor E. Frankl
(1905-1997)
Tři kategorie hodnot
 Tvůrčí
 Zážitkové
 Postojové
Významní pokračovatelé:
 Elisabeth Lukasová
 Alfried Längle
Ronald D. Laing
(1927-1989)
 Základní ontologická (ne)jistota
◦ Pohlcení
◦ Imploze
◦ Petrifikace a depersonalizace
 Antipsychiatrické hnutí
Frederick S. Perls
(1893-1970)
 Terapie koncentrací (později Gestalt
terapie)
 Teorie pole
 Princip „teď a tady“
 Zdůrazňování autonomie
Já dělám svoje a ty dělej taky svoje.
Nejsem na světě proto, abych žil podle tvého
očekávání,
a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mého.
Ty jsi ty a já jsem já,
a jestliže náhodou najdeme jeden druhého,
je to krásné.
Jestliže ne, nedá se s tím nic dělat.
(Perls, 1969)
Frederick S. Perls
(1893-1970)
Organismická seberegulace
„Přerušení“ na hranici kontaktu
Perls, Goodman, & Hefferline (1951)
HUMANISTICKÁ
PSYCHOLOGIE A
PSYCHOTERAPIE
Gordon W. Allport
(1897-1967)
 Eklekticismus – psychologie osobnosti
bez ústředního „tématu“
 Důležitost reflexe filozofického rámce
každé teorie osobnosti
 Empiricko-humanistický přístup
◦ Úcta k jedinci, zdůraznění jedinečnosti
každého člověka (idiografický přístup)
◦ Střední cesta mezi naprostou
svobodou (existencialismus) a
naprostou nesvobodou
(determinismus)
◦ Touha po autonomii
Gordon W. Allport
(1897-1967)
 Proprium (z lat. proprius = svůj vlastní)
= aspekt osobnosti vysvětlující vyvíjející se
zážitek „já“ (self); má 8 funkcí
◦ Tělesné já
◦ Identita já
◦ Sebeuplatnění
◦ Rozrůstání já
◦ Racionální řešení
◦ Sebeobraz
◦ Snažení plynoucí z já
◦ Poznávající já
Abraham H. Maslow
(1908-1970)
 Celostní pojetí psychiky
 Důraz na psychické zdraví (vs.
poruchy)
 Koncept seberealizace
(sebeaktualizace)
„To, co člověk může být,
to musí být.“
 Teorie motivace
(hierarchie potřeb)
(Maslow, 1968/2014)
Abraham H. Maslow
(1908-1970)
Abraham H. Maslow
(1908-1970)
Znaky seberealizujících se osob
 vnímá lidi a události přesně, aniž by do vnímání vkládal své vlastní předpoklady
 přijímá sebe a ostatní lidi včetně chyb a snaží se zlepšit to, co je možné. Je v
souladu s přírodou
 je spontánní, prostý a přirozený, zejména ve svém myšlení a cítění
 zaměřuje se na problémy mimo sebe, spíše než na vlastní nejistotu a introspekci
 má schopnost odstupu, nenechá se strhnout událostmi, dovede být o samotě a
dokonce ji vyhledává v obdobích řešení nějakého problému svého zájmu
 je autonomní a zůstává k sobě pravdivý bez ohledu na tlak, který ho nutí ke
konformitě, udrží si svoje zájmy i v obtížných podmínkách
 oceňuje dobré a krásné věci, i když jsou prosté a důvěrně známé
 má vrcholné zážitky intenzivně pozitivních emocí a někdy i zážitky mystické kvality
 má velmi hluboké vztahy, ale jen s malým počtem velmi pečlivě vybraných lidí
 má filozofický smysl pro humor, tj. humor z nadhledu, porozumění, a nikoliv
nepřátelský
 respektuje druhé, neshazuje je a oceňuje je podle jejich vnitřních kvalit spíše než
podle jejich rasy a sociální třídy
 má pevné morální standardy a smysl pro správné a špatné, a to i tam, kde se
mohou lišit od konvence
 je tvořivý, otevřený novým zkušenostem, dokáže vidět věci novým způsobem
Abraham H. Maslow
(1908-1970)
Vrcholné zážitky
 Okamžiky silného prožitku krásy,
dobroty nebo lásky
 „Citová odezva při vrcholných
zážitcích má zvláštní příchuť údivu,
úžasu, úcty, pokory a poddání se před
takovým zážitkem jako před něčím
vznešeným“
Rollo R. May
(1090-1994)
 Formuloval principy existenciální
psychologie:
 Měla by se zabývat charakteristikami, které
konstituují člověka jako lidskou bytost
 Neměla by se snažit vysvětlit složitější jednodušším
(jako konvenční věda)
 Základní jednotkou studia by měl být
vztah dvou osob (pacient-psycholog),
nikoli „problém“
 Souhlasí s existencí nevědomých
motivů, ale jejich poznáváním se
člověk stává svobodným
 Rozlišoval „sex“ a „eros“, „vůli“ a
„přání“
Carl R. Rogers
(1902-1987)
 Client-Centered Therapy (CCT)
později
Person-Centered Approach (PCA)
Carl R. Rogers
(1902-1987)
Východiska Rogersova přístupu
 Obhajoba individuality a svobody
 Optimistický pohled na podstatu člověka
 Ocenění rozdílnosti namísto konformity
 Sebeaktualizace jako základní lidská
motivace
 Důraz na aktuálně přítomné potřeby
 Psychopatologie je důsledkem
inkongruence…
Carl R. Rogers
(1902-1987)
(Drapela, 1997)
Carl R. Rogers
(1902-1987)
Necessary and sufficient conditions of therapeutic personality
change (Rogers, 1957)
1. Two persons are in psychological contact.
2. The first, whom we shall term the client, is in a state of
incongruence, being vulnerable or anxious.
3. The second person, whom we shall term the therapist, is
congruent or integrated in the relationship.
4. The therapist experiences unconditional positive regard for the
client.
5. The therapist experiences an empathic understanding of the
client's internal frame of reference and endeavors to communicate
this experience to the client.
6. The communication to the client of the therapist's empathic
understanding and unconditional positive regard is to a minimal
degree achieved.
No other conditions are necessary. If these six conditions exist, and
continue over a period of time, this is sufficient. The process of
constructive personality change will follow.
Carl R. Rogers
(1902-1987)
Využití Q-třídění ve výzkumu účinku
psychoterapie
Carl R. Rogers
(1902-1987)
These terms [psychotherapy and counseling] will be used
more or less interchangeably in these chapters, and will
be so used because they all seem to refer to the same
basic method a series of direct contacts with the individual
which aims to offer him assistance in changing his
attitudes and behavior. There has been a tendency to use
the term counseling for more casual and superficial
interviews, and to reserve the term psychotherapy for
more intensive and long-continued contacts directed
toward deeper reorganization of the personality. While
there may be some reason for this distinction, it is also
plain that the most intensive and successful counseling is
indistinguishable from intensive and successful
psychotherapy.
(Rogers, 1942: 3-4)
Eugen T. Gendlin
(1926-)
 Primárnost žité zkušenosti před
konceptuálním poznáním (moudrost
těla a práce s „implicitním“) (Gendlin, 1964)
 Metoda focusingu (Gendlin, 1978/2003)
◦ Pociťovaný smysl (felt sense)
◦ Pociťovaný posun (felt shift)
 Thinking at the Edge
(Gendlin, 2004)
Leslie Greenberg
(1945-)
 Na emoce zaměřená terapie (EFT)
◦ na výzkumu založený přístup
 Ústřední role emocí v lidském životě
◦ Inspirován neopiagetovským
konstruktivistickým modelem mysli
(~emoční schémata)
(Greenberg, 2001)
 Aplikace metody task analysis ve
výzkumu psychoterapie
(Greenberg, 2007)
POZITIVNÍ
PSYCHOLOGIE
Mihaly Csikszentmihalyi
(1934-)
 Štěstí nemůžeme najít tak, že ho budeme
vědomě vyhledávat. Štěstí najdeme tak, že
budeme plně zaujati všemi podrobnosti
svých životů, ať dobrými nebo špatnými (…)
Cesta vede přes kontrolu obsahů svého
vědomí
 „Zeptejte se sami sebe, jestli jste šťastní, a
v tom okamžiku přestanete být šťastní.“ (J.S.
Mill)
(Csikszentmihalyi, 1996)
Mihaly Csikszentmihalyi
(1934-)
Fenomenologie radosti
 radost obvykle přichází s úkolem, který máme šanci
úspěšně dokončit
 musíme být schopni soustředit se na to, co děláme
 daný úkol má jasně stanovené cíle
 a poskytuje okamžitou zpětnou vazbu
 člověk ho vykonává s hlubokým zaujetím, ale necítí
přitom žádnou zvláštní námahu (v tomto stavu nevnímá
starosti a frustrace každodenního života)
 radostné prožitky umožňují lidem mít pocit kontroly nad
tím, co dělají
 mizí starosti o vlastní já (ale pocit vlastního já se
paradoxně vynořuje silněji, když zážitek plynutí skončil)
 je změněno vnímání času (ať již subjektivní zpomalení
nebo naopak zrychlení)
Mihaly Csikszentmihalyi
(1934-)
Autotelická osobnost
 Stanovit si cíle
 Ponořit se do příslušné aktivity
 Věnovat pozornost tomu, co se děje
 Naučit se mít radost z toho, co právě
prožíváme
Martin E. P. Seligman
(1942-)
 Naučená bezmocnost a naučený
optimismus
 Autentické štěstí
 Ctnosti a silné stránky
(Seligman, 2003)
Martin E. P. Seligman
(1942-)
Šest univerzálních ctností:
 moudrost a vědění
 odvaha
 láska a lidskost
 spravedlnost
 střídmost
 duchovnost a transcendence