Charakteristika leadera – Martin Luther King, Jr.


Martina Luthera Kinga Jr. lze především považovat za transformačního leadera. Své následovníky
inspiroval atraktivní vizí (zabránění rasismu) a konkrétními cíli, se kterými bylo možné se
identifikovat („Smršť odbojů bude pokračovat,…, dokud se neobjeví jasný den spravedlnosti.“; King,
1963). Jeho projevy vybízely následovníky k proaktivitě a zapojování do řešení problémů rasismu,
což reprezentovalo jejich intelektuální stimulaci (Procházka, Vaculík, & Smutný, 2013[JP1] ). Pro
Kinga je charakteristický také osobní přístup k následovníkům. Ve svých projevech je často nazýval
blízkými přáteli a vyjadřoval k nim důvěru [JP2] („Stále věřím v Montgomery v Alabamě.“; King,
1957). Byl také oddaný svým názorům a reprezentoval své osobní stabilní (protirasistické) hodnoty.
To, že se s jeho cíli následovníci identifikovali, lze doložit aktivitou černošských skupin při
nenásilných protestech (Caldwell et al., 2012).

Právě to, že se s ním jeho následovníci dokázali identifikovat, nám umožňuje popsat M. L. Kinga
pomocí teorie sociální identity v leadershipu[JP3] . Jak ve svém telegramu píše Kennedy (1962),
King si získal respekt a úctu velké části obyvatel USA. Pro své následovníky představoval zosobnění
toho, za co bojovali – jejich hodnot a norem, což je podle zmíněné teorie od leadera očekáváno
(Ciulla et al., 2008). Bylo tedy možné vnímat ho jako prototypického člena skupiny afroamerických
bojovníků proti rasismu. To, že byl sám součástí skupiny, lze doložit mj. tím, že ve svých
projevech hovořil v první osobě množného čísla, čímž do ní sám sebe zahrnoval („A tak i když čelíme
nesnázím dneška a zítřka, stále mám jeden sen.“; King, 1963), své posluchače také označoval jako
přátele. Ve své řeči zmiňoval také naději na lepší život pro své děti (King, 1963), což je cíl
společný většině skupiny[JP4] .


Zdroje:

Caldwell, C., Dixon, R.D., Floyd, L.A., Chaudoin, J., Post, J., & Cheokas, G. (2012).
Transformative leadership: Achieving unparalleled excellence. Journal of Business Ethics, 109 (2),
175-187.

Ciulla, J. B., Hoyt, C. L., Forsyth, D. R., Goethals, G. R., Han, L. C., & Genovese, M. A. (Eds.).
(2008). Leadership at the crossroads. ABC-CLIO.

Kennedy, J. F. (1962, 24. září). Telegram pro Martina Luthera Kinga Jr.

King, M. L. Jr. (1957, 5. prosince). Some things we must do. Proslov, Montgomery, Alabama.

King, M. L. Jr. (1963, 28. srpna). I have a dream. Proslov, Washington D.C.

Procházka, J., Vaculík, M., & Smutný, P. (2013). Psychologie efektivního leadershipu. Praha: Grada.
________________________________

 [JP1]Ano, hezké příklady vč. konkrétní citace.

 [JP2]Což je spíš znak idealizovaného vlivu.

 [JP3]To není ideální teorie pro klasifikaci. Nepopisuje styl vedení, jen vysvětluje, kdo se stane
ve skupině leaderem.

 [JP4]Hodnocení: 9 bodů