1 Mluvit o Alici aneb ukázkový příklad bomorfizace1 Lucie Žeková Alice2 už porodila čtyři potomky, je zasloužilou matkou. Kromě toho je ale i zasloužilou pracovnicí v jednom z českých výrobních podniků. Je dobrá pracovnice a produkty, které vyrábí, jsou jedny z nejkvalitnějších. Za zásluhy v práci již obdržela pár diplomů a dokonce jeden pohár. Mezi kolegyněmi a spolupracovnicemi je jednou z nejlepších a požívá také velkou přízeň svého šéfa. Dostává stejnou odměnu jako její spolupracovnice, ale občas jí šéf přilepší. Podnik, ve kterém Alice pracuje, má mezi podniky svého zaměření velkou prestiž. Kromě toho, že produkuje kvalitní výrobek, má podnik i ocenění za to, jak citlivě a korektně zachází se svými zaměstnanci. Alicin podnik pečuje o blahobyt svých zaměstnanců podle přísných standardů, za což je mu státem udělován prestižní certifikát. Budu vám nyní vyprávět o Alici a jejím pracovišti. Kontext S Alicí jsem se setkala během svého diplomního výzkumu ve výrobním průmyslu. Zkoumala jsem vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, sledovala hierarchii a dynamiku v rámci pracovních týmů, zaměřovala se na péči, kterou zaměstnavatelé směřují vůči svým zaměstnancům (případně naopak). Podnik, v němž Alice pracuje, se vyznačuje extrémními požadavky na zaměstnancovy pracovní síly. Být zde zaměstnána znamená pro Alici věnovat celý svůj čas, tělo, osobní potřeby i tužby cílům, jež stanoví trh, zpracovatelé a zaměstnavatelé. Definice práce a zaměstnanosti zde nabývají překvapivých obsahů, velmi odlišných od našich současných evropských představ. Neustálý pobyt Aliciných kolegyň na pracovišti zakládá nevšední vztahy mezi nadřízenými a podřízenými, vytváří zcela nečekané a nové požadavky na pracovní prostředí, péči o zaměstnance a redefinuje vztah pojmů produkce a reprodukce. Jakkoli se bude Alicina situace (a její situovanost na pracovišti vůbec) jevit z níže uvedených skutečností jako podivná (v dnešní době odborů, kolektivních smluv, zaměstnaneckých benefitů, ba co víc, v době kdy jedinci sami sebe pokládají za autonomní bytosti, určující míru své osobní angažovanosti - nejen - v zaměstnání), je její pracoviště všeobecně shledáváno jako dobré. Dokonce více než dobré. K psaní kapitoly jsem přistupovala s úmyslem zpřístupnit čtenáři individuální geografii informátorky (Bear 2011, 297), na níž lze ukázat, v jakých kontextech a významech se na svém pracovišti nachází informátorka sama i jiné jí podobné. Mluvení o Alici má význam nesmírné šíře zejména tehdy, pokud zamýšlíme zviditelnit neviditelné osoby, které se nachází v naší současné evropské společnosti na žebříčku marginalizovatelnosti na jedné z vyšších příček. Tento text si klade za cíl (mimo jiné) konfrontovat čtenáře s realitou někoho, jehož činnost obvykle zůstává ve stínu (Bear 2011, 302). Zaměstnání nebo povolání? Alice a spol jsou v podniku svým způsobem zaměstnané, podnik si však za své pracoviště nevybraly. Na rozdíl od řídících pracovníků se v podniku ocitly z vůle šéfa, případně tak, že 1 Mé velké díky patří následujícím osobám: Alici, jejíž příběh v této kapitole zpracovávám, Tereze Stöckelové za inspirativní připomínky a za dodání odvahy k sepisování nezvyklých příběhů a v neposlední řadě Jaroslavu Lormanovi za důležitou jazykovědnou radu. 2 Jméno a níže v textu uvedené číslo informátorky bylo změněno z důvodů ochrany její osoby a z důvodu anonymizace popisovaného podniku. 2 se v něm jednoduše narodily. Ačkoli by se to tak mohlo zdát, nejsou Alice a její kolegyně nevolnice či otrokyně. Nejsou ale ani dobrovolnice. Jejich status je velmi komplikovaný a při jeho interpretaci a identifikaci by bylo možné zapojit vícero obhajobných rétorik a nechávám na čtenáři, aby si po dočtení kapitoly udělal na Alicino postavení v podniku svůj vlastní názor. V kontextu úvah o Alicině zaměstnaneckém poměru lze nahlížet na všechny zaměstnance jako na zaměstnané a povolané. Dalo by se říci, že Alice a spol vykonávají v podniku povolání. Ke své činnosti byly povolány šéfem nebo v obecnější rovině osobami šéfova druhu. Šéf by řekl, že Alicina osoba byla k práci v podniku přímo stvořena. S řídícími pracovníky je to komplikovanější. Oni sami by se označili za zaměstnané – z podniku mohou v podstatě kdykoli odejít, jejich práce je vázána oboustranně schválenou písemnou smlouvou. Zatímco pracovní příležitosti pro Alici a spol jsou velmi omezené na podniky svého druhu (práci ale mají tím pádem jistou), řídící pracovníci a šéf mají naopak jistou volbu. V podniku pracovat mohou, ale nemusí. Ale. Podnik se nenachází ve vzduchoprázdnu. Nachází v oblasti s vysokou nezaměstnaností (tento problém se Alice a spol téměř nedotýká) a možnost pracovat s Alicí a jejími kolegyněmi je pro řídící pracovníky takřka jediným východiskem. I oni jsou tedy povoláni, ačkoli je jejich status oficiálně zaměstnanecký. Architektura pracovního prostředí Alicino pracoviště je pro ni i pro její kolegyně zároveň bydlištěm. Charakter práce to vyžaduje. Ne všichni pracovníci musí nutně na pracovišti bydlet, privilegium odcházet z pracoviště (a žít osobní život mimo něj) je dopřáno pouze některým z nich – řídícím pracovníkům a šéfovi, kteří mají na starosti Alici a jí podobné, kteří rozhodují o časovém harmonogramu prací, o struktuře Alicina volného času, o způsobu a době jejího stravování a nakonec i o jejím osobním intimním životě. Pracovnic, jako je Alice, je v podniku kolem sto sedmdesáti. Není to mnoho, ale není to ani málo. V daném odvětví se jedná o středně velký podnik. Dalo by se říct, že se Alice se všemi kolegyněmi zná. A zná se velmi dobře i s šéfem a řídícími pracovníky. Aby byla produkce plynulá, má pracoviště/bydliště sofistikovanou a promyšlenou architekturu. Nejde jen o to, že pohyb na pracovišti musí mít svá pravidla (to popíši níže), ale architektura pracoviště zakládá jistou ukázněnost, disciplinovanost všech zainteresovaných takřka ve foucaultovském smyslu (Foucault 2000; 277 - 278). Téměř veškerý život podniku probíhá pod jednou střechou. Řekněme tedy, že pracoviště/bydliště se nachází v budově. Alice a její kolegyně budovu sice dle uvážení řídících pracovníků občas (a to zejména sezónně) na krátkou dobu opouští, ale většinu času tráví uvnitř. Prací, odpočinkem, přesuny, komunikací, …. Největší část budovy je určena jako obývací prostor pro pracovníky, jako je Alice. V tomto prostoru, z organizačních důvodů rozděleném na dvě identické sekce, si Alice a její kolegyně mohou dělat téměř co chtějí. Je zde k dispozici jídlo a pití, o pohybu či odpočinku si rozhodují pracovnice samy. Mohou spolu komunikovat, vést spory, vzájemně o sebe pečovat a pokud se jinde v budově děje něco zajímavého, mohou to odsud sledovat. Budova je totiž přes svou přísnou strukturovanost velmi dobře přehledná – pro Alici i pro řídící pracovníky. Z obývacích prostor je vidět na pracoviště (tedy pokud bydlíte v první sekci) a naopak. Obývací prostor je sice určen výhradně Alici a jejím kolegyním, ale péči o jeho vybavení a o distribuci jídla mají na starosti řídící pracovníci. Pracoviště se nachází v jednom z rohů budovy a je dostupné obyvatelkám obou sekcí obývacích prostor. Přesuny mezi obývacími prostorami a pracovištěm mají ovšem velmi přísná pravidla, jež určují řídící pracovníci. Zaprvé, přesuny a potažmo i výkon práce jsou přesně dány harmonogramem, který v budově panuje po celý rok a nad nímž bdí šéf celého podniku. Čas přesunů vychází zčásti z fyziologických potřeb pracovnic, jako je Alice a zčásti ze snahy o co nejefektivnější choreografii práce všech pracovníků v budově. Zadruhé, 3 přesuny jsou vedeny v pravidelných trasách, jež určuje materiálně technické uspořádání budovy. V praxi to znamená, že řídící pracovníci pomocí bran a branek přeuspořádají budovu tak, aby se Alice a spol mohly v daném čase odebrat na pracoviště a odtud se po odvedení práce zase plynule a jednotlivě vracet do svých obývacích prostor. Pracoviště se také skládá z více částí – jsou jimi čekárna a samotné pracoviště. Alice a spol vstupují do čekárny hromadně, ale do samotného pracoviště postupují pouze po deseti. Součástí budovy jsou i speciální sekce určené pro pracovnice, které zrovna nemohou z nějakého zdravotního důvodu vykonávat svou pracovní činnost. Jedna ze speciálních sekcí je určena jako ošetřovna, jedna jako prostor pro rekonvalescenci nemocných pracovnic a jedna jako porodna. Vně budovy se nachází velmi důležité místo – místo, kde žijí potomci Alice a jejích kolegyň. Na rozdíl od řídících pracovníků sem Alice a spol přístup nemají. Intenzita kontaktů mezi jednotlivými skupinami pracovníků je v různých částech budovy rozličná. V obývacích prostorách ke kontaktu mezi řídícími pracovníky a pracovnicemi typu Alice téměř nedochází, není to třeba. Při přesunech a na pracovišti jsou vzájemný kontakt a spolupráce naopak nesmírně důležité – produkce podniku přímo závisí na spolupráci těchto dvou skupin pracovníků. Kontakt je velmi důležitý i na ošetřovně, kde o Alici a spol v případě potřeby pečuje šéf. Je vidět, že budova má svá pravidla. Pravidla, která umožňují naplňovat poslání podniku, jímž je produkce žádaného výrobku. Produkce Při výrobě produktu se v Alicině podniku realizují a sledují různé kvality. Všechny Aliciny kolegyně mají stejnou pracovní náplň, stejné pracovní podmínky a jsou na ně ze strany šéfa kladeny stejné nároky. I přes tyto rovné příležitosti není výsledek práce všech Aliciných kolegyň stejný. Hodnocení práce probíhá na vícero úrovních a odlišný je i způsob tohoto hodnocení. Hodnotí se výsledek práce – kvalita produktu, hodnotí se též způsob, jímž k práci Alice a jí podobné přistupují, jak svou práci realizují. První typ hodnocení je ryze expertní a k jeho provedení je potřeba odborných znalostí a příslušných technologií. Alicina tělesná schránka jí dovoluje vyrábět produkt, který lze hodnotit z hlediska kvantity i kvality. Zatímco kvantitu Aliciny práce mohou posoudit řídící pracovníci a šéf pomocí jednoduchého měření, kvalita si žádá důmyslnou chemickou expertízu a v jejím výsledku se vyjeví stav Alicina zdraví. Produkt, který Alice vyrábí, obsahuje určité chemické položky a poměr jejich zastoupení ukazuje na to, zda je či není produkt kvalitní. Alicina produkce bývá téměř vždy velice kvalitní a kvantita je také uspokojující. To říká šéf. Druhý typ hodnocení provádí řídící pracovníci. Jde o to, do jaké míry je Alice ochotna na pracovišti spolupracovat. To totiž není vůbec samozřejmé. Ne všechny Aliciny kolegyně jsou ochotné respektovat pokyny řídících pracovníků. Řídící pracovníci pokyny vydávají s cílem uspíšit a synchronizovat výrobu produktu na pracovišti. Synchronizace práce dovoluje řídícím pracovníkům opustit pracoviště a budovu okamžitě po skončení pracovní doby. Alice a její kolegyně pracovní dobu nemají a budovu neopouští. Alice již za ta dlouhá léta, která v podniku strávila, ví, co se má a co se nemá na pracovišti dělat. Naučily jí to její kolegyně a řídící pracovníci. Jenže Alice a jí podobné vidí svět a pravidla výrobního podniku v jiných barvách než řídící pracovníci. Alice současná pravidla nevymýšlela. Těžko říct, jak o svém pracovním prostředí smýšlí, zda by byla schopna navrhnout nějaká zlepšení, zda o něm vůbec nějak smýšlí. Jisté je, že v rámci daných pravidel nějak jedná. A občas jedná tak, že pravidla porušuje - což se ostatně děje na lecjakém pracovišti (např. Irving 2005, 298). Zájmy řídících 4 pracovníků se s těmi Alicinými nepřekrývají a je tomu tak zejména proto, že řídící pracovníci jsou schopni jiného druhu vnímání než Alice a spol. (Ne)vnímatelné Tak třeba pobyt na pracovišti. Řídící pracovníci říkají, že je ideální, pokud Alice po dokončení práce samostatně a plynule odchází z pracoviště do obytné části budovy. Prostory jsou k tomu uspořádány, řídící pracovníci a šéf vše pečlivě vymysleli tak, aby pro Alici nebyl problém na pracoviště přijít a pak z něj zase odejít. Šéf a řídící pracovníci vidí svět budovy svýma očima. Alice a spol také vidí svět budovy svýma očima. Pro Alici a její kolegyně nabízí svět budovy zcela odlišné interpretace a tedy i jiný způsob nakládání s ním. Alicina tělesnost jí umožňuje jinou percepci světa, než jakou umožňuje řídícím pracovníkům ta jejich. Svět pracoviště se skládá z vjemů, z nichž některé jsou pro řídící pracovníky nevnímatelné a některé jsou naopak nevnímatelné pro Alici. Zajímavým příkladem této skutečnosti budiž desinfekce. Řídící pracovníci každý týden, pravidelně v pondělí, desinfikují pracoviště něčím, čemu říkají s ohrnutým nosem kyselina. Dělat to musí, protože jejich práci kontroluje šéf, ale činí tak neradi a tato aktivita patří v rámci ostatních pracovních činností k těm méně oblíbeným. Kyselina totiž řídícím pracovníkům smrdí, štípe je v očích a co víc, vyžírá v jejich pracovních oblecích díry. Proces desinfekce probíhá tak, že se celé pracoviště velmi pečlivě ručně omyje kyselinou a poté se opláchne čistou vodou. Tak je tomu v ideálním případě, kdy vše běží tak, jak má. V budově ale nastávají situace, kdy musí řídící pracovníci svou činnost přerušit a věnovat se činnosti jiné. Zejména tehdy, pokud si je vyžádá šéf. Občas se tedy stane, že kyselinu nikdo ze zdí pracoviště před pravidelným příchodem Alice a jejích kolegyň neumyje. Jak je kyselina řídícím pracovníkům nepříjemná, jejich smyslové orgány ji registrují jako něco, čemu by bylo dobré se vyhnout, tak je Alici a jejím kolegyním příjemná. Reagují tak, že po příchodu na pracoviště nasávají pro ně libý pach a pokud se dostanou ke zdem, konzumují kyselinu přímo z nich. Řídící pracovníci jsou na tuto jejich reakci zvyklí, vlastně na ní není nic neobvyklého. Jenže. Na pracovišti se nemá postávat a nasávat libé vůně. Zpomaluje to práci a produkci a navíc to vyžaduje opětovnou desinfekci celého pracoviště. Režimy nerovnosti Pracoviště výrobního i nevýrobního charakteru se vyznačují tím, že své pracovníky včleňují do takzvaných režimů nerovnosti. Organizovanou činnost si v našem evropském prostředí zřejmě ani jinak představit neumíme. Někdo musí práci plánovat, jiný jí musí řídit a jiní jí vykonávají. Režim nerovnosti tak, jednoduše řečeno, funguje na principu nerovného přístupu k moci, rozhodování a k odměně za odvedenou práci (Acker 2006, 443). I v Alicině podniku jsou, jak jste si určitě všimli, různé typy pracovníků – šéf, řídící pracovníci a Alice a její kolegyně – a mezi nimi panuje jistá hierarchie. Šéf tvrdí, že pro podnik a potažmo pro všechny jeho pracovníky jsou nepostradatelné právě pracovnice Alicina typu. To ony stojí za výrobou produktu, jejich zásluhou celý podnik takzvaně ekonomicky prosperuje a v konkurenci ostatních podniků svého druhu je jedním z nejlepších. Alice a jí podobné tak potažmo obstarávají živobytí ostatním pracovníkům podniku. Řídící pracovníci jsou zde zejména proto, aby zabezpečovali pohodovou existenci pro pracující Alici a její kolegyně. A v tom tkví právě jedna zapeklitost. Péče a servis, který řídící pracovníci poskytují Alici, jsou vyžadovány a kontrolovány šéfem. To v podniku vytváří hierarchii a z ní plynoucí tlaky a strategie resistence vůči nim. Nároky, jež šéf klade na Alici a na řídící pracovníky jsou vskutku vysoké. Obě skupiny musejí pracovat na sto procent a někdy i víc. Kompetence obou jsou celkem přesně dány a jak už bylo popsáno výše, vychází z tělesných možností obou typů pracovníků. Denní realita podniku vypadá tak, že se šéf vyskytuje tu i onde, prostě zrovna 5 tam, kde je potřeba. Někdy však v podniku vůbec není a řeší externí záležitosti. Zato řídící pracovníci jsou přítomni po celou svou pracovní dobu a Alice a její kolegyně jsou v podniku neustále. Interakce mezi řídícími pracovníky a Alicí a jí podobnými je tedy velmi intenzivní. Řídící pracovníci musí vykazovat činnost, která má za cíl Alicin blahobyt. Pokud se tak neděje, jsou šéfem pokáráni. Alici a její kolegyně šéf nekárá, vinu za případné kolize nesou vždy jen řídící pracovníci. Toto rozvržení sil vyvolává v podniku lehce napjatou atmosféru. Řídící pracovníci se snaží udržet kontrolu nad Alicí a jejími kolegyněmi, ale z výše uvedeného je jasné, že Alice a její kolegyně pravidla pracoviště dodržují jen sporadicky. Pokud dojde k tomu, že nějaká Alicina kolegyně opustí prostory, kde se má právě zdržovat, zahájí řídící pracovníci úkony vedoucí k nápravě - usměrnění Aliciných kolegyň. To se většinou povede, ovšem stejně jako náprava vzniklého chaosu je nesmírně důležité i zametení stop po tomto chaosu. Šéf se zkrátka nesmí dozvědět, že vůbec k nějakému porušení pravidel došlo. Mohlo by se zdát, že práce v Alicině podniku přináší jen samé uzurpování. Vypravěčka ale situaci vnímá spíše jako snahu o udržení pravidelného rytmu, choreografie, v níž účinkují rozliční, nesourodí aktéři a jež je i přes neustálé vyjednávání spíše než uzurpováním prodchnuta vzájemnou péčí. K péči ale nedochází jen pro zalíbení některého ze zúčastněných. Péče má svou ekonomiku, jak by řekl Hans Harbers (2010; 155), a ta pramení z produkčního zaměření podniku. Ekonomika péče Aby Alice a její kolegyně mohly pracovat na výrobě produktu, musí být zdravé. Alicino zdraví je ústředním tématem dění. O zdraví se ale musí pečovat a v tomto ohledu existují v podniku rozpory – Alice je na komunikaci a kontakt s šéfem a řídícími pracovníky zvyklá, ale všeho moc škodí. Pokud jde o zásahy do jejího těla, je Alice nekompromisní – nesnáší je a je ochotna podniknout leccos, jen aby se jim vyhnula. Šéf, který má péči o Alicino zdraví na starosti, ví, že se Alici zdravotní zákroky nelíbí. Ví ale také, že pouze zdravá Alice bude dobrou pracovnicí v jeho výrobním podniku. Alicin zdravotní stav je klíčový pro prosperitu všech ostatních. Jednoho dne vešla Alice do prostor pracoviště a všímaví řídící pracovníci zpozorovali, že Alice kulhá. Kulhání nevěstí nic dobrého, ale jeho příčiny bývají odstranitelné. Obnáší to ale proceduru, kterou Alice nemůže vystát – musí na ošetřovnu, kde ji zavřou do uzounkého prostoru, znemožní jí pohyb, zvednou postupně nohy a ošetří na nich kůži příslušným medikamentem. Alice by o sobě řekla, že trpí klaustrofobií. Podobný problém mají i některé Aliciny kolegyně, jiným ale ošetřování nečiní žádné obtíže. Do úzkého prostoru se jí tedy nechce a vzdoruje. Šéf také vzdoruje, ale s opačným úmyslem – chce nasoukat klaustrofobní Alici do ošetřovacího prostoru. Kdyby nešlo o produkci výrobku, nechal by zmítající se Alici, ať si jde. Nezáleželo by na ní. Šéf by si totiž celou proceduru s nespolupracující Alicí klidně odpustil, proč se namáhat pro někoho, kdo si zřejmě jeho péče neváží. Jenomže nechat Alici vypadnout jen tak z pracovního procesu je ekonomicky nevýhodné. Šéf si to umí velmi dobře spočítat. Alice se v podniku již narodila, ale než se mohla zapojit do pracovního procesu, trvalo to dva roky. Dva roky, kdy Alice dostávala střechu nad hlavou, jídlo, pití, preventivní zdravotní péči. A to vše bylo hrazeno z prostředků podniku, aniž by jeho chodu Alice jakkoli ekonomicky přispívala. Alice se teď tedy musí, jako každý správný zaměstnanec, ekonomicky vyplatit. A to se jí s bolavýma nohama nepovede. Pro její práci je chůze stěžejní schopností, a proto udělá šéf vše pro to, aby Alici uzdravil. Ať se jí to líbí nebo ne. Ekonomika péče má pro Alici a spol ještě jeden důsledek. Něco jako důchod pro ni neexistuje. Alice by na něj zřejmě po těch odpracovaných letech nárok měla, podobně jako na něj mají nárok řídící pracovníci a šéf. Ale s důchodem se pro Alici a spol zkrátka nepočítá. 6 Její povolání si kromě absolutního obětování vlastního života žádá ekonomické zhodnocení jejího těla ve chvíli, kdy již nemůže vyrábět kýžený produkt. K tomuto zhodnocení dochází mimo podnik, v němž Alice prožila celý život. Někdo by možná řekl, že je to jedna ze smutných kapitol Alicina života a že je to nefér. Šéf a řídící pracovníci na tom ale nevidí nic divného. Tak to prostě chodí. Reprodukce Rození a reprodukce jsou vůbec jedním z nejzásadnějších momentů, k nimž v podniku dochází a jež jsou klíčové pro vlastní produkci výrobku. Přestože je fyziologie rození tak důležitá, rodičovským potřebám pracovnic není věnována téměř žádná pozornost. Alici se nedávno narodil potomek. K velkému potěšení šéfa a řídících pracovníků byl potomek ženského rodu. Genderová nevyrovnanost pracovních týmů je sice v dnešní době zatracována, v Alicině podniku je naopak nezbytností – pouze pracovnice ženského rodu mohou vytvářet žádaný produkt. Je tomu tak nikoli z nějakého rituálního důvodu, ale z důvodu ryze praktického, daného fyziologií těla. Potomek se narodil za asistence řídících pracovníků – Alice by to prý sama nezvládla. Inu kdo ví, Alice se na to nikdo neptal. Šéf jí dovolí opečovat její dceru, ale jen na chvilku. Rodičovské povinnosti a starosti jsou poté Alici odebrány a jejího potomka řídící pracovníci přesunou mezi ostatní omladinu a pečují o ně sami. Proč tomu tak je? Řídící pracovníci tvrdí, že je to nezbytné. Alice je v podniku proto, aby pracovala. Na pracovišti s ní ale potomek být nemůže. Nemůže s ní být ani v obytných prostorech. Potomek by prý znemožnil plynulost přesunů a plynulost produkce. Alici se tato strategie nelíbí, svou nelibost dává najevo tím, že se snaží zabránit řídícím pracovníkům, aby jejího potomka odvezli. Nastává vyjednávání, které probíhá ze strany řídících pracovníků verbálně, Alice vyjednává řečí těla. Stoupne si nad svého potomka a odmítá se hnout. Řídící pracovníci Alici slovně chlácholí, když Alice nereaguje, přistoupí také k řeči těla. Jelikož jsou ale oni z hlediska vlastní tělesnosti v oslabení, používají ke komunikaci nástroje. Lopata se výborně hodí k tomu, aby Alici „odsunula“ stranou. Alice tento souboj zatím vždy prohrála a řídící pracovníci jejího potomka odvezli. Alici odvedli zpět mezi její kolegyně, kde bloudila, volala svého potomka, ale marně. Řídící pracovníci říkají, že to odezní. Těla, jména a identifikovatelnost Všimli jste si, jak moc je pro podnik důležité právě Alicino tělo? Alice je důležitá právě pro své tělo. Její práce spočívá v tom, že fyziologie jejího těla dokáže vytvářet něco, co jiní chtějí, ale vyrobit si to sami neumí. A proto zaměstnávají Alici a jí podobné. Šéf a řídící pracovníci o Alici pečují s cílem, aby bylo její tělo schopné produkovat žádaný produkt v kvalitách i kvantitách, které jsem popsala výše. Její vlastní zájmy, pokud nějaké má, se berou v potaz pouze tehdy, když mají bezprostřední nebo blízký vztah k jejímu tělu. Alice je ve své mnohovrstevnatosti redukována na tělo. Pokud má její existence i jinou stránku než tu tělesnou, pak se na ni v tomto podniku moc neberou ohledy. Alice je coby povolaná zaměstnankyně obchodovatelnou komoditou. V Alicině podniku se to nestává často, ale pracovnice Alicina typu občas mění své pracoviště. Ekonomika výrobního podniku je nemilosrdná a pokud je to pro chod podniku ekonomicky výhodné, prodá své pracovnice jinam. Obchodovatelnost Aliciných kolegyň ale vyžaduje přesnou (a přísnou) evidenci. Alice a jí podobné se rodí s jistou, řekněme, rodovou příslušností. Pro jejich identifikaci to však nestačí. Alice je totiž právě pro svou jinak ceněnou tělesnost určitým způsobem nebezpečná. Je potenciálním bacilonosičem. Tato skutečnost má dvě roviny: Coby bacilonosič je Alice nebezpečná pro ostatní kolegyně – pokud by je nakazila 7 nějakou chorobou, mohla by je učinit neobchodovatelnými. Vzpomeňte si, jen zdravá pracovnice je dobrou pracovnicí. Coby bacilonosič je také nebezpečná v tom smyslu, že by mohla přenést některé ze svých chorob do produktu, který vyrábí. Toto výrobní odvětví je velice háklivé na znečištění, nákazy a přenosy nechtěných prvků vůbec. Proto jsou Alice a její kolegyně preventivně očkována. Aby však nedošlo k záměně jedinců – Alice a její kolegyně jsou občas zaměnitelné, jejich tváře jsou mnohdy pro řídící pracovníky i šéfy hůře rozlišitelné – dostávají při narození své vlastní unikátní číslo. Toto číslo si pak s sebou nesou po celý život a veškeré jejich životní události jsou pod ním evidovány. Tato forma evidence probíhá na úrovni institucí, které na toto odvětví výrobního průmyslu dohlíží. Identifikovatelnost Aliciných kolegyň je státem vyžadována a šéf dbá na to, aby Alice a spol byly vždy (téměř pro kohokoli) dohledatelné. Alice je tedy tělo a institucemi vydávané a kontrolované šestimístné číslo. Zaměnitelnost tváří vytváří další potřebu, která plyne z požadavků na péči o pracovnice. Řídící pracovníci potřebují o Alici a jejích kolegyních mluvit. Běžně spolu hovoří o tom, co která z pracovnic dělá, nedělá, jaký je stav jejího těla atp. Institucionálně přiřazené číslo je pro každodenní hovory o Alici pro řídící pracovníky příliš dlouhé. Přiřazují proto Alici a jí podobným kratší čísla, jejichž evidence nedosahuje dál než do šéfovy kanceláře. O Alici se mluví prostřednictvím čísla. Alice je tělo, oficiální šestimístné číslo a hlavně šedesát trojka. Genealogie Alice je pro podnik důležitá nejen svou současnou přítomností a prací. Je důležitá i v širším časovém kontextu. Alice je totiž nositelkou genů, které jsou v jejím pracovním odvětví nesmírně ceněné. Pokud je bude úspěšně předávat dál, bude to pro podnik (a potažmo i pro celé odvětví) znamenat příslib kvalitní produkce v budoucnosti. O rodové příslušnosti Alice a spol jsem se již zmínila výše, ale nyní je na místě podívat se na ni zblízka. Jak už to tak bývá, nejsou zaměstnanci jako zaměstnanci – personalisté si ty kvalitní pečlivě vybírají. Ví totiž, který typ zaměstnanců bude pro jejich podnik nejpřínosnější a který bude v prostředí (a podmínkách) podniku nejlépe prosperovat (Acker 2006, 449). Šéf je v Alicině podniku takovýmto personalistou a byl to on, kdo si vybral, které pracovnice Alicina typu bude ve svém podniku zaměstnávat. Alice je šéfovou oblíbenkyní právě proto, že se v jejím těle snoubí snad všechny přednosti, které si takový personalista může přát. Mezi tyto přednosti patří zejména to, že je Alice schopna vytvářet požadovaný produkt za okolností a v rámci omezených podmínek, ve kterých se jejich podnik vyskytuje. Na světě se vyskytuje vícero druhů pracovnic Alicina typu a jen některé dokáží fungovat v režimu Alicina podniku. Je to tím, že její podnik aspiruje na onen v úvodu zmíněný certifikát o kvalitách produkce a produkovaného výrobku. A právě produkce těchto kvalit vyžaduje jistou skromnost Alice a spol. Nemohou jíst vše, co trh s potravou pro ně nabízí. Šéf jim musí kupovat potravu, která je sice zdravá, ale neobsahuje žádné přídavky. Alici a spol by tyto přídavky rozhodně neuškodily. Ale konzumenti výrobku, který Alice a spol vyrábí, jsou toho názoru, že jim by možná škodily. Alice se tedy musí obejít bez vitamínů, na bílkovinu bohaté sóji a o přídavku syntetických dusíkatých látek si může nechat jenom zdát. Ale Alice a spol to zvládnou, jejich geny jim napomáhají k tomu, že život a práce jsou možné i za těchto omezených podmínek. Šéfovým přáním tedy je, aby Alice prosperovala, v podniku pracovala co nejdéle a aby se jí narodilo co nejvíce ženských potomků, kteří budou její geny předávat dále. Mluvit o Alici To je asi vše, co jsem chtěla o Alici a jejím pracovišti říci. Metoda mé práce a metoda zjišťování detailů z Alicina života mi ani nedovoluje zprostředkovat čtenářům více, než to, co 8 jsem již napsala. Snažila jsem se poctivě, bez přehánění a vymýšlení ukázat svět, kde své pracovní síly spojují nestejnorodí pracovníci a pracovnice. Představila jsem čtenáři Alici coby osobu vyskytující se, aktivně působící (nebo odporující) v několika časoprostorech najednou. Alice je významná v konkrétním čase a místě svého pracoviště jako pracovnice, kolegyně, matka a tělo. V širší historické (časové) rovině je významná coby genový rezervoár. V geografické a obchodnické rovině pak může být zaznamenatelná jako ohrožení pro ostatní svého druhu. Alicina osoba je v jednom okamžiku svého života předmětem i aktérem mnoha rozličných logik uvažování (Law 1996, 5). Nyní je vyprávění o Alici u konce. Čtenář se může vrátit zpět k jednomu z úvodních odstavců kapitoly a zamyslet se, zda se vypravěčce podařilo zviditelnit Alici a její činnost, zda adekvátně interpretovala Alicin svět a zda realitu Alicina života vykreslila nenásilně a slovy, jež jsou Alici a jejím kolegyním přirozená. A hloubavější čtenář může kriticky posoudit, zda vypravěčka nepodlehla nešvaru exotizovat informátory a dramatizovat jejich příběhy. Alice3 už porodila čtyři potomky, je zasloužilou matkou. Kromě toho je ale i zasloužilou pracovnicí v jednom z českých potravinářských podniků. Je dobrá pracovnice a produkt, který skrze své tělo vyrábí, je jedním z nejkvalitnějších…….. Literatura Acker, Joan. 2006. Inequality regimes. Gender, Class, and Race in Organisations. In Gender & Society, Vol. 20 No 4, August 2006, 441 – 464 Bear, Christopher. 2011. Being Angelica? Exploring individual animal geographies. In Area, Vol. 43 No. 3, 297 - 304 Foucault, Michel. 2000. Dohlížet a trestat. Praha. Dauphin. Harbers, Hans. 2010. Animal farm love stories. About care and economy. In Care in Practice. On Tinkering in Clinics, Homes and Farms, eds. Mol Annemarie, Moser Ingunn, Pols Jeannette. Bielefeld. transcript Verlag. Irving, John. 2005. Pravidla moštárny. Praha. Euromedia Group - Odeon Law, John. 1997. The Manager and His Powers. http://www.lancs.ac.uk/fass/sociology/papers/law-manager-and-his-powers.pdf, Centre for Science Studies, Lancaster University Orwell, George. 2004. Farma zvířat. Praha. Aurora 3 Bomorfismus, -mu m (z řeckého boos – kráva; a morfé – tvar, forma), jev založený na přenášení kravských vlastností, charakteristik a podob na člověka (lidi). Používá se nejčastěji ve smyslu mluvit o někom jako o krávě, připisovat někomu kravské vlastnosti, zacházet s někým jako s krávou. Jako český ekvivalent se vžilo slovo kravizace. (Parafráze na výklad slova antropomorfizmus. In Akademický slovník cizích slov. Academia Praha 2001, str. 62)