Výzkumný záměr projektu disertační práce Romství a etnicita v politikách integrace Romů v České republice Cílem této disertační práce je studovat, jak jsou v politikách integrace Romů v České republice konceptualizováni a definováni adresáti integračního snažení. Jak se do této konceptualizace promítá etnicita a etnické vztahy a dále také nejasnosti kolem kategorie romství[misch1] . Romové jsou historicky nejpočetnější menšinou v České republice a dlouhodobě patří mezi nejchudší část populace. Podle řady ukazatelů (zastoupení Romů v nejchudší části populace, diskriminace Romů ve školství, apod.) zvyšuje příslušnost k romství šanci na jedincovo[misch2] sociální vyloučení. Proto jsou cílem řady integračních, asimilačních a inkluzivních opatření a snažení, realizovaných řadou státních institucí (například Agenturou pro sociální začleňování nebo Radou vlády pro záležitosti romské menšiny[misch3] ) a nestátních neziskových organizací. Panuje obecná shoda, že Romové jsou odlišní od toho, čemu říkáme většinová populace nebo majorita. Tato shoda ovšem nepanuje v otázce, v čem tato odlišnost tkví a existuje na ni řada více či méně komplikovaných odpovědí. Jedno z těch jednodušších vysvětlení například poukazuje na odlišné fyziognomické znaky Romů, nejčastěji tedy barvu kůže, vlasů či očí. Lze říci, že většinová populace sdílí přesvědčení o snadno rozpoznatelné fyzické odlišnosti mezi Romy a majoritou. Vysvětlení oné jinakosti bývají ovšem sofistikovanější[misch4] . Jako to, co Romy odlišuje od majority, je obvykle udáváno jednání. Romové jsou zkrátka „jiní“ – jinak se chovají, mají jiné kulturní zvyky, jiný hodnotový žebříček, jiné rodinné uspořádání a jiné vztahy; mluví jiným jazykem, vaří jiná jídla, poslouchají a hrají jinou muziku, apod. Tato široká paleta odlišností bývá různými teoretiky souhrnně charakterizována jako „romská kultura“. O tom, co je to romská kultura, se ovšem vedou spory, které vycházejí především z toho, že nelze identifikovat jednu kulturu či kulturní zvyky, jež by sdílely všechny romské skupiny roztroušené po celém světě [srov. Fraser 1992, Kašparová 2014[misch5] ][DEL: , :DEL] . I romské skupiny žijící ve stejném sociokulturním prostoru často oplývají výrazně odlišnými kulturními zvyklostmi a hovoří odlišnými jazyky – příkladem mohou být olašští Romové a rumungři žijící v České republice a východní Evropě. Odlišnost mezi Romy a majoritou bývá v současném diskursu nejčastěji konceptualizována jako etnicita. Koncept etnicity, jak jej popisuje Thomas Hylland Eriksen [2012], v sobě zahrnuje všechny zmiňované charakteristiky romství, jako jsou kulturní, sociální i fyziologické znaky. Důležité je, že zdůrazňuje, že jde o koncept přímo vystavěný na pocitu odlišnosti, a to, zdá se, velmi odpovídá tomu, jak je běžně zacházeno s představou romství v české společnosti. Etnicita je vztahovým konceptem, který ukazuje, jak jsou aktivně vytvářeny symbolické hranice mezi „mými lidmi“ a „těmi odlišnými“. Jde o umisťování sebe i ostatních do hierarchie vztahů, tak jak o tom píše Floya Anthias [1998, 2001]. Ani etnicitu ovšem nelze úplně jednoduše konceptualizovat. Konceptu etnicity je možné rozumět dvěma základními způsoby, tak jak to popisuje Thomas Hylland Eriksen [2012]. Za prvé je to rys nebo vlastnost etnické skupiny, jak konceptu etnicity rozumí například Glazer s Moynihanem [1975][INS: , :INS] anebo za druhé lze etnicitu chápat jako aspekt vztahu, tak jak etnicitu interpretuje sám Eriksen. V prvním případě je etnicita homogenní kategorií odkazující na biologické charakteristiky[misch6] , jež značí jedincovu příslušnost k určité etnické skupině. V tomto případě jsou relevantní pouze biologické charakteristiky (např. barva pleti, apod.), které definují etnickou skupinu a ta tak nemusí sdílet žádné kulturní charakteristiky. Pojem etnicita se tak do značné míry rovná pojmu rasa [Eriksen 2012: 27-8]. Toto pojetí etnicity je ovšem v antropologické teorii spíš kritizováno [Eriksen 2012, Skinner 2007]. V druhém případě je etnicita vztahovou kategorií a funguje jako aspekt vztahu mezi osobami, které se cítí být esenciálně odlišné od členů jiné sociální skupiny, s níž přicházejí do kontaktu [Yelvington 1991: 168]. Tento přístup interpretuje etnicitu jako neustále se vyvíjející vztah klasifikace a ustavování sociálních hranic [Barth 1969], což ji činí nutně hierarchizující. Tyto hranice jsou fluidní a etnicita je charakteristikou situační. Není tedy kategorií statickou založenou na neměnných charakteristikách jako v případě první výše zmíněné interpretace, ale naopak se aktivuje v různých situacích různě a součástí jedné etnické skupiny mohou být i jedinci s významně odlišnými biologickými charakteristikami. Je tedy otázkou, jak je v této souvislosti definováno romství jako etnická identita. Na jednu stranu se zdá, že romství je většinou rozuměno v prvně zmiňované interpretaci, tedy jako skupině sdílející biologické charakteristiky. V obecném diskursu ale romství odkazuje nejen ke sdíleným biologickým charakteristikám, ale i ke společné sdílené kultuře. Běžně se tak hovoří o Romech a etnických Češích, což odkazuje na to, že ač má drtivá většina Romů také českou národnost, nemají českou etnickou identitu. Češství se tak zde stává sdílenou etnickou identitou a především vymezením sociálních hranic tak, jak o tom hovoří Fredrik Barth[misch7] . Další konceptualizace romství reagují na to, že se Romové téměř univerzálně, alespoň v České republice a celé východní Evropě nacházejí na dně sociální hierarchie. To, opět, různí teoretici označují různými pojmy a koncepty – například chudoba, sociální deprivace či sociální znevýhodnění. Romové na dně společenského žebříčku koexistují s lidmi, již jsou považování za majoritu. Nelze tedy říct, že by chudoba a s ní spojený častější výskyt negativně vnímaných společenských jevů jako krádeže či čerpání sociálních dávek, byly doménou pouze Romů, jak je to často z pohledu většinové společnosti prezentováno. Zjednodušeně řečeno, ne každý chudý člověk je Rom, ale téměř každý Rom je chudý člověk[misch8] . Řada teoretiků ovšem poukazuje na to, že být na dně sociální hierarchie společnosti neznamená nutně totéž jako být chudý. Na to reaguje v českém diskurzu značně rozšířený koncept sociálního znevýhodnění (někdy také sociální vyloučení) [Brož, Kintlová, Toušek 2007; Mareš, Sirovátka 2008]. Dle tohoto konceptu mohou sociální znevýhodnění zakoušet (a tak se ocitat na dně společenské hierarchie) i lidé, kteří materiálně nestrádají. Sociální znevýhodnění se projevuje v různých oblastech, jakými například jsou přístup ke kvalitnímu bydlení, dostupnost kvalitního vzdělání a obecně možnost zapojení se do sociálního a kulturního života společnosti. Sociální znevýhodnění tedy odkazuje k charakteristikám či vlastnostem jedince, jež způsobují nižší šance na společenské uplatnění v celé jeho šíři. Vzhledem k tomu, jak jsem uvedl, že téměř všichni Romové se nacházejí na dně společenského žebříčku, lze dovodit, že právě romství je jednou z charakteristik typických pro sociální znevýhodnění, a to v řadě oblastí společenského života. V neposlední řadě je romství také vnímáno jako národnost či národní příslušnost, přičemž funguje na principu sebeurčení. Takto jsou počtu Romů v České republice konceptualizovány v oficiálním Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 Českého statistického úřadu. Podle něj se v uvedeném roce na území České republiky nacházelo 4 919 obyvatel romské národnosti[1]. Panuje ovšem rozšířené přesvědčení sdílené i samotnými demografy, že Romů i těch, kteří se k romské národnosti hlásí, je v České republice několikanásobně víc. Oficiální statistiky ze sčítání lidu by měly fungovat a často také fungují jako důležitý informační základ pro různé politiky. Jak ale píše Kašparová, „je zřejmé, že pojem sebeurčení je jak v rovině národnostních menšin, tak i v rovině politických systémů nevyjasněný a jeho obsah a limity platnosti nejednotné. To vede mimo jiné k tomu, že řada politických rozhodnutí i mocenských postupů vykazuje jiné výsledky než původně zamýšlené“ [Kašparová 2014: 41[misch9] ]. Z výše uvedeného výkladu je tedy zřejmé, že romství je složitě uchopitelnou entitou[misch10] . Je označováno a chápáno jako rasa, etnicita, kultura, sociální status (sociální znevýhodnění) či národnost, přičemž žádná z uvedených konceptualizací romství zcela uspokojivě nepokrývá[misch11] . Romové a romství jsou tedy poměrně špatně definovatelní a zároveň jsou adresáty různých integračních a inkluzivních snažení. Jednotlivé politiky institucí, které se na Romy zaměřují, tedy nutně musí definovat a konceptualizovat adresáty svého snažení. To se v různých politikách děje různě. Nejenom, že jsou používány různé pojmy a koncepty, ale i chápání stejných pojmů a konceptů se často liší, jak ukázali Černín se Stejskalovou ve své analýze celostátních a krajských politik v České republice v oblasti vzdělávání minorit a dětí cizinců [Černín, Stejskalová in Jarkovská (et al.) 2015[misch12] ]. Cílem tohoto disertačního projektu je tedy zkoumat, jak jsou v politikách zaměřených na integraci či inkluzi Romů definováni adresáti integračního snažení[INS: . :INS] [DEL: ? :DEL] Jak tyto politiky s fluiditou konceptu romství pracují? Co identifikují jako hlavní problém českých Romů – tedy nejen na koho cílí ale i na co přesně cílí? Jak a do čeho chtějí Romy integrovat? A dále, proč tvůrci těchto politik konceptualizují romství a adresáty integrace tak, jak to dělají[misch13] ? Jak spolu politiky na různých úrovních (státní, krajské, neziskový sektor) souvisí, zda jsou v souladu či si odporují a jak se ovlivňují navzájem? Jak určité definice a konceptualizace romství ovlivňují přidělování finančních zdrojů? A také, zda odlišné konceptualizace a definice romství ovlivňují samotnou praxi, zda vylučují a kdy a za jakých okolností mají vylučující charakter? A jak tyto konceptualizace ovlivňují strategie a činnost neziskových i dalších organizací, jež se zaměřují na práci s Romy[misch14] ? Hovořím-li o politikách integrace Romů v České republice, mám na mysli politiky na několika úrovních. Za prvé je to úroveň státních institucí, jíž reprezentují především Agentura pro sociální začleňování a Rada vlády pro záležitosti romské menšiny, jež stojí na pomyslném vrcholu celé pyramidy. Za druhé je to pak úroveň krajských a obecních samospráv, jež má za úkol přenášet do praxe vládní politiky integrace Romů a zároveň i vytváří vlastní politiky vzhledem k místně specifickým podmínkám Romské populace. Za třetí je to neziskový sektor, který je obecně uznávaným hráčem v oblasti integrace Romů a jenž je často tím, kdo uvádí do praxe politiky státní a krajské úrovně, protože ti zajišťují významnou část financování jeho činnosti. Data pro účely výzkumu budou získána především formou analýzy dokumentů zmiňovaných institucí a subjektů, které zakládají studované procesy integrace a definují cílové skupiny, problémy a způsoby jejich řešení. Další způsob získávání dat pak bude realizován formou polostrukturovaných rozhovorů se zástupci zmiňovaných subjektů a institucí, jež politiky, koncepce a strategie romské integrace tvoří či je uvádějí do praxe[misch15] [misch16] . [INS: :INS] Anthias, Floya. 1998. „Rethinking Social Divisions: Some Notes Towards a Theoretical Framework.“ The Sociological Review, Vol. 46: 506-535[misch17] Anthias, Floya. 2001. „The Concept of ‘Social Division‘ and Theorising Social Stratification; Looking at Ethnicity and Class.“ Sociology, Vol. 35, No. 4: 835-854 Barth, Frederik. 1969. Ethnic Groups and Boundaries. Bergen: Universitetsforlaget Brož, Miroslav, Kintlová, Petra, Toušek, Ladislav. 2007. Kdo drží Černého Petra : sociální vyloučení v Liberci, Plzni a Ústí nad Labem. Praha: Člověk v tísni - společnost při České televizi Eriksen, Thomas Hylland. 2012. Etnicita a nacionalismus: Antropologické perspektivy. Praha: SLON Fraser, Angus. 1992. The Gypsies. Oxford: Blackwell Glazer, Nathan, Moynihan, Daniel P. 1975 (eds.). Ethnicity: Theory and Experience. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press Jarkovská, Lucie, Lišková, Kateřina, Obrovská, Jana, Souralová, Adéla. 2015. Etnická rozmanitost ve škole: Stejnost v různosti. Praha: Portál Kašparová, Irena. 2014. Politika romství, romská politika. Praha a Brno: SLON a Masarykova univerzita Mareš, Petr, Sirovátka, Tomáš. 2008. „Socialni vyloučeni (exkluze) a socialni začlenovani (inkluze) – koncepty, diskurz, agenda“. Sociologicky časopis/Czech Sociological Review, 2008, Vol. 44, No. 2: 271–294 Skinner, David. „Rasializované budoucnosti: Biologismus a měnící se politika identity“. Sociální studia, 4/2007, str. 53-80 Yelvington, Kevin. 1991. „Ethnicity as practice? A comment on Betnley“. Comparative Studies in Society and History, vol. 33 (1), pp. 158-68 ________________________________ [1] https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&evo=&str=&pvo=SPCR153&pvoch=&udIde nt=&zo=N&vyhltext=&verze=-1&nahled=N&sp=N&nuid=&zs=&skupId=&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_& pvokc=&katalog=30715&z=T ________________________________ [misch1]Přimlouval bych se za pevnější a zřetelnější strukturu projektu. Proč nezkusit projekt formulovat v nějakém běžně používaném formátu? Tak třeba: poznávací a praktický cíl výzkumu, výzkumné otázky (obecný cíl a dílčí otázky), teoretický kontext, zdroje dat a metodologický postup, předběžná základní bibliografie, literatura citovaná v projektu... Anebo jinak? [misch2]?? [misch3]Nejsem si jistý, zda Rada realizuje nějaká opatření. Nejedná se o poradní orgán vlády? [misch4]Tady mi to nějak nesedí. Fyzická jinakost se vysvětluje kulturní jinakostí? Není to spíše tak, že kulturní jinakost zastupuje jinakost fyzickou v případech, kdy o fyzických odlišnostech není možné nebo vhodné mluvit? [misch5]Je taková kulturní rozrůzněnost opravdu na překážku vymezení obsahu "romské kultury"? Namísto jedné romské kultury pak přeci stačí vymezit více kultur, např. kulturu olašskou a kulturu rumungskou. [misch6]Rys nebo vlastnost etnické skupiny nemusí být fyzické povahy. Nerozumím, proč by v tomto pojetí byly relevantní pouze biologické charakteristiky. Z Tvého (nebo Eriksenova?) dělení tak vypadává to, co Martin Barker nazývá The New Racism (Barker 1982), tedy různá esencializující pojetí kulturní odlišnosti. [misch7]Není mi úplně jasné, o co Ti v těchto odstavcích jde. Jedná se o jakousi předběžnou odpověď na Tvou hlavní výzkumnou otázku (či cíl projektu), nebo tu ustavuješ nějaký meta-diskurs, vůči němuž se chystáš svoje zjištění vztahovat? Jaká je role vědeckých textů o romství v Tvém bádání? [misch8]No to je velmi zjednodušeně řečeno. [misch9]To, že sebeurčení nefunguje jako kritérium při sčítání lidu, ještě neznamená, že nemůže být vhodným kritériem pro zařazení do nějaké (třeba národnostní) kategorie. Z vlastní zkušenosti mi například připadá, že bude-li se člověk bavit s Romy o jejich příslušnosti k romskému etniku (či národnosti atd.), dozví se mnohé o tom, jaký obsah a význam této kategorii sami dávají. [misch10]Ano, ale to je přeci dosti banální zjištění. Ty jsi ale na začátku řekl, že Tě bude zajímat, jak jsou Romové definováni v integračních politikách. S tím zmatek ve vědeckých a obecně rozšířených konceptualizacích sice asi nějak souvisí, nikoli však přímočaře a jednoznačně. [misch11]Jaké "romství"? A proč by měla? Lze to vidět také tak, že všechny zmíněné konceptualizace lépe či hůře konstruují romství, nebo že konstruují lepší či horší romství. Každopádně žádné romství, které bys mohl s těmito koncepcemi porovnat, podle mého soudu neexistuje. Nebo co by to bylo? Snad jedině ta sebeidentifikace... [misch12]Teprve tady ses dostal k tomu, čím se chceš v projektu zabývat. Jako čtenář projektu bych uvítal více konkrétních příkladů z této oblasti; odkaz na jeden text tu podle mého názoru nestačí. Pokud to nějak vychází z toho, co bylo řečeno výše, jak vlastně? Odrážejí se v těch politikách výše zmíněné diskursy? [misch13]Otázka "proč" mi přijde poněkud problematická. Jak jsme o tom už mluvili, přijde mi, že by tady mohlo jít o nějakou formu diskursivní analýzy, u které ale kauzální a funkční vztahy nejsou předmětem zájmu. V analýze diskursu, alespoň v její foucaultovské verzi, jde o typy vztahů mezi jednotlivými diskursivními formacemi, jako jsou pojmy, objekty, subjekty, strategie... V mém čtení Foucaulta se jedná o formace či vzory upředené z různých materiálů, v duchu chápání diskursu jako strategie v materiálech (Law, Moser, Mol...). Dalo by se pak říci, že Tě zajímají různé způsoby uspořádávání Romství, která mají heterogenní povahu. I v tomto případě mi však připadá zvláštní mluvit o tom, "proč" jsou věci tak, jak jsou. Pokud bys ovšem chtěl chápat diskursy o romství takto – a mně přijde, že pod vedením ZK to ani jinak nepůjde – musel bys je v těch různých materiálech empiricky vykázat. Diskursy zkrátka nejsou jen slova. Co dalšího tedy zahrnují? A jak se zjednávají v praxi? Diskurs, který zůstane pouhými slovy, tak vlastně ani není diskurs, ale jen plácání do vody. [misch14]Tohle je, myslím, kámen úrazu. Už jsme o tom také mluvili v kavárně. Chceš zkoumat vliv politik na nějakou praxi. Ten je ale potřeba důsledně empiricky vykázat, což může být dosti obtížné. Jak navázat nit mezi často zcela amatérskými a blábolivými politikami a samotnou "praxí" integrace? Když budeš postupovat 'odshora', můžeš dopadnout tak, že si jen budeš odškrtávat koncepce, které v praxi nedokážeš najít. Lepší by tedy snad bylo začít s těmi praxemi a politiky vtáhnout do analýzy jen tehdy, když na sebe jako aktéři samy upozorní, tj. když buď přímo ovlivní nějakou činnost, nebo budou prokazatelně formovat existující podmínky možnosti. Každopádně ta nit musí být dobře vidět, musí být sledovatelná. Myslím, že by pomohlo, kdyby sis v této fázi zkusil několik takových velmi konkrétních nitek popsat, abys viděl, zda je vůbec budeš schopen rozpoznat. Odkazovat na všeobecně známé zkušenosti nestačí. Kromě toho si nejsem jist, že se data pro takovou analýzu dají získat četbou dokumentů a rozhovory se zástupci institucí. Kde je ta "samotná praxe", kde "vylučování"? Řečí diskursivní analýzy Ti tady asi jde o "diskursivní praxi", tedy o to, jak se jednotlivé diskursy o romství (není důvod předpokládat, že jsou, nebo že by měly být jednotné) v praxi zjednávají, performují, uskutečňují. To tedy vyžaduje sledovat praxe. Druhou možností je obrátit se k "diskursům v praxi" (tohle rozlišení je od Holsteina a Gubriuma), tedy k těm vztahům mezi pojmy, objekty atd. (na těch konkrétních názvech myslím tolik nezáleží), které se v praxi zjednávají. Ten první přístup je etnografičtější, než druhý spíše strukturální. Podle Holsteina a Gubriuma se mají střídat, kombinovat. Možná se tady ale zbytečně zamotáváme do nějaké duality. Způsoby uspořádávání romství jsou prostě vzory, které lze vykazatelně a užitečně přisuzovat heterogenním sítím socio-materiálních vztahů. Zahrnují politiky, typy jednání, toky peněz a spoustu dalších věcí. Je možné, že obsahují nějaké zlomy, které má smysl registrovat, např. mezi "teorií" a "praxí". Nevím ale, zda je to dobré východisko. Je možné, že ten zlom je nepřekonatelný, že ty dvě věci spolu vůbec nesouvisí. Pak ale nedává moc smysl zkoumat je dohromady. Anebo to všechno spolu nějak souvisí. Pak je třeba popsat jak. [misch15]Volba archivu a jeho vymezení je pro diskursivní analýzu podstatné. Foucault v této souvislosti mluví o "poli předběžného přiblížení", tedy o nějakých datech, z nichž vyjdeš a od nichž budeš postupovat dál, ohledávaje jejich okolí a analyzuje jejich propojení. Co třeba vědecké texty o romství, jimiž ses zabýval na začátku projektu? A co ty konkrétní integrační praxe? Strategie a řeči stratégů mi připadají jako velmi omezený, a navíc dosti nudný zárodek archivu. Obával bych se, že v nich najdeš nepřehledný galimatyjáš, o jehož působnosti a racionalitě budeš mít vážné pochybnosti. [misch16]A obecnější postřeh na závěr: V projektu mi nejvíc chybí jasný popis problému, který chceš řešit. Má jím být nepořádek ve strategiích? Ale proč by zrovna tohle měl být problém? Pokud je to opravdu Tvůj problém, musíš doložit, proč. Připadá mi totiž, že nepořádek, heterogenita atd. jsou prostě běžným stavem věcí. Proč by zrovna strategie integrace Romů měly být výjimkou? Formulace výzkumných otázek jsou velmi obecné, popisné. Dobrá výzkumná otázka by měla obsahovat nějaký zádrhel, nějakou zašmodrchaninu, kterou chceš svým bádáním rozplést. Je-li něco tak a tak, proč potom toto? Nebo tvrdí-li se to a to, jak s tím jde dohromady toto? Čtenář projektu by měl v první řadě vědět, proč ho má Tvůj projekt zajímat a k čemu užitečnému (či alespoň zajímavému) povede. [misch17]Volba literatury souvisí s oborem, do něhož chceš svou prací přispět. Má-li se jednat o sociologii, čekal bych tady mnohem víc relevantní sociologické literatury. Kromě toho mě napadá, jak s Tvou volbu disciplíny souvisí výběr školitele. Ani jeden titul z STS!