NADĚJE A SMYSL ŽIVOTA SPR 205 Logoterapie a existenciální analýza V. Smékal, Zd. Dohnalová, J. Vander JS 2017 Fakulta sociálních studií, Masarykova universita, Brno Osnova přednášky •Úvod •Etymologie slova ‚naděje‘ •Definice naděje •Různá pojetí naděje •Souvislost naděje a smyslu života •Závěr Naděje a smysl života V. Smékal 2 Motto 1: •Když nedoufáš, nenajdeš to, co ti může dát svým přesahem •jen tvoje naděje. • •Cléméns Alexandrijský Naděje a smysl života V. Smékal 3 Motto 2 •„Nemáš v co doufat, •jestliže jsi slepý k onomu světlu, které není ve věcech, •ale které je v jejich smyslu.“ • •Antoine de Saint-Exupéry Naděje a smysl života V. Smékal 4 Motto 3 •„Až na dně své žízně, •staneš se hledačem pramenů pro jiné.“ •(Markéta Procházková) • Naděje a smysl života V. Smékal 5 Úvodní poznámka •Už v Upanišádách (5. století před n.l.) bylo konstatováno, že „nejvíce zla v lidech a národech pochází z nevědomosti, strachu a sobectví“, a z psychologického hlediska je zřejmě, že naděje je v osobnosti nástroj překonávání strachu. •Za zmínku stojí i to, že v křesťanské tradici je naděje součást tří základních podmínek vedení občansky důstojného duchovně zakotveného života. (jak to formuluje apoštol Pavel v 1. listu Korintským (13, 13): „A tak zůstává víra, naděje, láska, ale největší z té trojice je láska“.) Naděje a smysl života V. Smékal 6 Etymologie a definice slova ‚naděje‘ •Etymologicky slovo naděje pochází z nadíti se - od díti - klást, pokládat, domnívat se. •Avšak významový rámec je daleko zřetelnější v německém eHoffnung, sHoffen, které jednoznačně překládáme slovy doufat, mít důvěru, pevně věřit; i anglické hope, které je anglosaského původu, vyjadřuje pocit, že to, co je chtěno, se stane. •Ve staročeském úfati - je patrné novočeské slovo doufat přímo odvoditelné i s jeho opakem slova ‚zoufat‘. •V latinském spes = naděje, spero = doufám - je hluboká významová příbuznost obou slov zcela patrná. •Mám-li naději, doufám v možnost výskytu toho, co si přeji, po čem toužím. Je to tedy očekávání, důvěra, že se stane to, co je žádoucí, potřebné, toužené. - Naděje takto nahlížená je součástí motivace a jádrem postoje optimismu. Naděje a smysl života V. Smékal 7 Pojetí naděje v pozitivní psychologii •Charakterová síla (M. Preiss užívá termín ‚přednost‘) – ‚naděje‘ v pojetí M. Seligmana je součástí ctnosti ‚transcendence (přesahu)‘ •Zakladatel pozitivní psychologie M. Seligman ji konkretizuje a vymezuje takto: •Naděje (optimismus, zahleděnost do budoucna, orientace na budoucnost) znamená „očekávat v budoucnosti to nejlepší a pracovat na tom; věřit, že dobré budoucnosti lze dosáhnout“. •Vedle naděje k ctnosti transcendence patří podle M. Seligmana ještě oceňování krásy a vznešenosti, úžas, pozdviženost, vděčnost, laskavost, veselost, radostnost, spiritualita, duchovnost, víra, otevřenost vůči smyslu. Naděje a smysl života V. Smékal 8 Význam naděje z hlediska vývoje osobnosti •Člověku je dána dispozice k vytvoření naděje jako základní důvěry. •V pojetí vývoje podle E. Eriksona je vytvoření základní důvěry dokonce považováno za základní vývojový úkol, který má být realizován již v prvním roce života. •Kdo si nevytvoří tuto základní důvěru - chcete-li schopnost naděje - prožívá svůj život v mukách nejistoty a úzkosti, je celý život trosečníkem, který nevidí východisko ze své situace, a je proto daleko snáze vystaven různým selháním - dostane se snadněji do závislosti na drogách, alkoholu, skupině nebo je potenciálním klientem psychiatrických ambulancí a léčeben. • Beznaděje vzniká tehdy, když člověk nedokáže zjistit, co okolí chce, když se lidé v okolí chovají svévolně a když události přicházejí nepředpověditelně. Beznaděje je tedy naučená, což dává naději na její překonání. • Naděje a smysl života V. Smékal 9 •Naději je možno charakterizovat jako psychický stav, který je povzbudivou reakcí na nepříznivé životní okolnosti. •Připomeneme-li si čínský písmový znak pro krizi, • • • •v němž jsou spojeny dva znaky – jeden znamenající nebezpečí a druhý šanci, •pak naděje je postojem vybízejícím k zaměření na to, co v prožívané krizi je šancí. •Naděje přináší úlevu, která je pozitivní citovou odezvou kontrastující se smutkem, depresí a zoufalstvím. Naděje a smysl života V. Smékal 10 • •11 Zpracování krize jako osmi fází spirály (Podle E. Schuchardtové) FINÁLNÍ STADIUM III. Reflexívně-aktivní; na sebe zaměřená dimenze 8. SOLIDARITA Spojme se – Půjdeme to toho…! 7. AKTIVITA NADĚJE Já to udělám…! 6. PŘIJETÍ Právě teď jsem si to uvědomil/a …! PŘECHODNÉ STADIUM II. Emočně-afektivní; nezaměřená dimenze 5. DEPRESE Co s tím … vždyť je to všechno marné …? 4. VYJEDNÁVÁNÍ Když …je to tak, určitě „Já/to/oni musí…? 3. AGRESE Proč já …? INICIÁLNÍ STADIUM I. Kognitivně-reaktivní; navenek zaměřená dimenze 2. JISTOTA Ano, ale to je snad nemožné …? 1. NEJISTOTA (POCHYBY) Co se to děje…? • • •UDÁLOST •Výkřik •Vtíravé představy •Zápas •Smíření •Popření •Ad 3: Intruse, obsese •Ad 4: Naučená bezmocnost, zoufalství, beznaděj • Aktivní hledání východiska •Ad 5: Hodnota postoje naděje • •1 • • • •2 • • • •3 • • • •4 • • • •5 • •Proč Já? • • •Já ne! • • •Možná, že přece jenom já ne?! • • •Jak z toho? • • •Musí-li tomu tak být, zvládnu to - naděje! Stádia krize a jejího zvládání nadějí (podle E. Kübler-Rossové) Naděje a smysl života V. Smékal 12 Fáze reakce na utrpení •Existenční vakuum •Je třeba umět odlišit nutné, opodstatnělé a tedy léčivé utrpení od toho, které není nutné nebo vede ke zbytečným komplikacím •Bolest skutečně bezdůvodná a bolest, která je podstatným doprovodným jevem hojení •Je třeba pěstovat ochotu a dovednost pracovat s utrpením •Fáze reakce na utrpení podle Kübler-Rossové umožňují rozlišit - →Co je společné →Co je specifické Naděje a smysl života V. Smékal 13 Trpící člověk prochází zpravidla třemi stádii krize: 1.Šok: „to přece není možné“, „mě se to stát přece nemohlo“. 2.Období hněvu. 3.Období hledání smyslu utrpení. Naděje a smysl života V. Smékal 14 V. E. Frankl charakterizuje základní lidskou situaci, jež je zdrojem beznaděje (ale nemusí jí být), pojmem „tragický optimismus“: • „Položme si nejdříve otázku, jak chápat ‚tragický optimismus‘. Stručně řečeno, znamená to, že člověk je a zůstává optimistický navzdory ‚tragické triádě‘, jak se o ní hovoří v logoterapii, triádě tkvící v těch aspektech lidské existence, které je možno popsat jako • (1) utrpení, • (2) vinu a • (3) smrt.“ Naděje a smysl života V. Smékal 15 V. E. Frankl o postoji k událostem, které vedou k beznaději •Zdůvodňuje velmi přesvědčivě a svou osobní zkušeností potvrzuje, že život je potenciálně smysluplný za jakýchkoliv okolností, dokonce i za těch nejbídnějších. Opírá se o lidskou schopnost tvořivě proměnit negativní aspekty života v něco pozitivního nebo konstruktivního. Zdůvodňuje, že jde o to udělat v každé situaci to nejlepší, co udělat lze. Naděje a smysl života V. Smékal 16 Logoterapeutické pojetí obnovení naděje •Pokračuje: „Nejlepší však je to, co je v latině nazýváno optimum - proto mluvím o tragickém optimismu, což je optimismus tváří v tvář tragédii umožňující z hlediska lidského potenciálu: (1)obrátit utrpení v dílo a čin; (2)vyvodit z viny příležitosti změnit se k lepšímu; a (3)vyvodit z lidské pomíjejícnosti podnět pro uskutečnění odpovědného činu.“ •Toto je slavná Franklova triáda hodnot, jimiž je možno naplnit smysl života a tak jít cestou odhodlání: Jsou to hodnota činu, hodnota prožitku (jehož jádrem je naděje) a hodnota postoje. Naděje a smysl života V. Smékal 17 Uvedená klíčová triáda hodnot je ve Franklově logoterapii východiskem k naplnění smyslu života •Provázející podporuje u klienta odhodlání a pomáhá mu rozvinout dovednosti, které naplňují podle jeho možností: •hodnotu činu, •hodnotu prožitku, •hodnotu postoje. Naděje a smysl života V. Smékal 18 Jak se dostat k přijetí smyslu života? •Podle Frankla existují tři hlavní cesty ke smyslu: •prožívání něčeho hezkého a cenného (zejména vztahů k lidem) – zapamatovaná pohoda podle H. Bensona •vytváření hodnot, z nichž mají druzí užitek (péče o rodinu, práce, občanské aktivity), •zastávání vnitřních přesvědčení (mezi nimiž má zvláštní postavení přesvědčení o hodnotě života, které člověku pomáhá zvládat nejnáročnější situace). •Problematika životního smyslu je naléhavá jednak na prahu dospělosti, jednak na konci života. Logoterapeuti proto pracují často s klienty mladými a také s umírajícími. Logoterapie má též velké pole působnosti u lidí depresivních. Pro člověka, který nemá vyvinutý smysl pro duchovní hodnoty, logoterapie význam mít nemůže. •Výsledkem logoterapeutické léčby by měl být pokornější postoj člověka k životu, popisovaný Franklem jako obrat od otázky Co očekávám od života? k otázce Co očekává život ode mě? Naděje a smysl života V. Smékal 19 V aplikaci logoterapie je rozhodující používat vhodné kroky logoterapeutické triády •Dereflexe •tento odvrat od sebereflexe má za cíl nastolit přirozený sebeodstup a obnovit schopnost sebepřesahu, otevřenosti k přesahujícím hodnotám. •Dereflexe je indikována u poruch spánku, při hyperreflexi normálně neuvědomovaných stavů (např. vegetativních funkcí), u sexuálních dysfunkcí, nutkavých stavů a drogových závislostí. •Terapeut vede klienta k novému pojímání možností situace, kterému brání například nadměrné úsilí o výkon (hyperintence), nebo přílišné pozorování (hyperreflexe) sebe sama či nějakého symptomu. Nové pojetí směřuje k takovým obsahům, kvůli kterým je klient ochoten sebe sama upozadit. Naděje a smysl života V. Smékal 20 •Paradoxní intence •Jde o terapeutický postup, kdy je klient terapeutem veden a povzbuzován k tomu, aby si paradoxně přál, a to v té nejvyhrocenější možné podobě, to, čeho se tolik obává, před čím utíká, nebo proti čemu bojuje. •Technika paradoxní intence je postavena na probouzení schopnosti klienta k sebeodstupu, v tomto případě k sebeironii a humoru, přičemž se klient nevysmívá sám sobě, ale svému strachu. •Paradoxní intence je indikována při psychosomatických příznacích strachu (nespavost, červenání se, tréma, ...), anticipační úzkosti (strachu před strachem), fobických a nutkavých stavech. Naopak není vhodná při generalizovaném a psychotickém strachu nebo při hrozící sebevraždě. Naděje a smysl života V. Smékal 21 •Navození postojové změny •je specifickou technikou, základním principem vedení rozhovoru, který Frankl nazval - inspirován Sokratem - „sokratovský dialog“. •Terapeut se snaží dovést klienta pomocí otázek •nejdříve k relativizaci hodnot a poté k překonání tohoto rozporu zaujetím nového postoje. •Hledají spolu směr nového způsobu pojímání možností v dané situaci - konkrétní „proč“ (smysl situace), které klientovi pomáhá překonávat utrpení, nemoc či smysluprázdnotu. •Postojová změna je indikována především pro práci s nevyhnutelným utrpením (utrpení, vina, smrt) a u neosobních postojů bránících naplněnému životu. Naděje a smysl života V. Smékal 22 Už stoikové doporučovali: • Změň postoj k věcem, které tě znepokojují a budeš mít od nich •pokoj ! •(Marcus Aurelius „Hovory k sobě“) Naděje a smysl života V. Smékal 23 Téma zdroje naděje v pohledu Fr. Mauriaca („Cesty k moři“): •„Život je pro většinu lidí mrtvá cesta a nevede nikam. •Ale jiní vědí hned od dětství, že putují k neznámému moři. •Záhy je překvapuje ostrost větru; na jejich rtech je již chuť soli - až do té chvíle, kdy je za posledním písečným přesypem ta nekonečná vášeň zpolíčkuje pískem a pěnou. •A potom jim už nezbývá než se do ní ponořit nebo se vrátit.“ Naděje a smysl života V. Smékal 24 Cesty k aktivizaci naděje se liší podle toho, zda jde o naději •na uzdravení •na přijetí na školu či do zaměstnání •na trvalost vztahu •na touženou změnu •na osvobození •na zbavení viny •na prominutí trestu •na odpuštění • Naděje a smysl života V. Smékal 25 Období hledání smyslu v beznaději. •Pomáhat trpícímu v první a druhé fázi krize poukazováním na smysl jeho utrpení by bylo zraňující a neprozíravé. Až teprve nyní, když se trpící odpoutal od svých chaotických emocí, je mu možné pomoci s hledáním smyslu. •Podle logoterapie nemá utrpení samo o sobě smysl. Člověk však může dát svému utrpení smysl. •Na duševní úrovni propukají nejrůznější emoce: hněv, pláč, smutek... Na duchovní úrovni však platí, že se nemusím rozhněvat či rozplakat - protože duchovní sféra je sférou vůle, rozhodnutí. Mohu jednat jinak, než jak jsem na duševní úrovni disponovaný. •Čím víc trpím, tím víc poznávám, jaký jsem. V hraničních životních situacích se vyjevuje, jací skutečně jsme. I toto sebepoznání může být smyslem prožité bolesti. •Zdrojem dobra se může stát to, co jsme považovali za zlo. Třeba i po desetiletích. Zlo se může také proměnit v dobro, aniž bychom se toho vždy museli dožít. •Může být nejvyšší čas něco udělat, ale nikdy není pozdě na to, abychom dali svému životu smysl. Naděje a smysl života V. Smékal 26 Výchozí předpoklady •Trialistické pojetí osoby: Tělo – duše – duch •Tři světy, v nichž žijeme •Tři základní tužby: Okrajové, kritické a klíčové •Zrcadlové doplnění antického rčení: • „V zdravém těle – zdravý duch“: • „Zdravý duch podporuje uzdravení těla.“ •Pět základních životních rozhodnutí •Možnosti spolupráce člověka (terapeuta i trpícího) s Boží přízní Naděje a smysl života V. Smékal 27 Emily Dickinsonová •Když jediné srdce v žalu zachráním, nebudu nadarmo žít; •když jedinému životu ulehčím •či pro jednu bolest najdu klid, •jediné vysílené července •pomohu v hnízdo se navrátit, •nebudu nadarmo žít. Naděje a smysl života V. Smékal 28 Moudrost •„Moudrost je odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti a obraz jeho dobroty. Ačkoliv je jedna, všechno může, i když v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky.“ •(Mdr, 7, 26-27) Naděje a smysl života V. Smékal 29 Franklova trojdimenzionální antropologie 3. Pouze člověk Stanovisko k danému DUCH Svoboda zaujetí, duchovní (noetická) vrstva NOOSFÉRA 2. Člověk, zvíře Částečná závislost na daném PSYCHÉ Značně ovladatelná psychosociální vrstva SOCIO- SFÉRA 1. Člověk, zvíře rostlina Závislost na daném TĚLO Málo ovladatelná biologicko-fyzikální vrstva GEO- A BIOSFÉRA Naděje a smysl života V. Smékal 30 • DUCH DUŠE TĚLO Noosféra •Psycho- •socio- sféra •Geo- bio- techno- sféra Model osoby a tří světů Naděje a smysl života V. Smékal 31 Doporučená literatura §Assagioli, R.: Akt vůle. PLOT, Praha 2011. §Benson, H.: Moc a biologie víry v uzdravení. Práh a Knižní klub, Praha 1997. §Berne, E. Transakční analýza jako psychoterapie. Emitos, Brno 2012. §Ellis, A.: Racionálně emoční behaviorální terapie. Portál, Praha 2005. §Frankl, V. E.: Případ tragického optimismu – Postskriptum 1984, Prostor, 35, 1997, str. 54-69 (přeložil V. Smékal) §Kafka, B.: Nové základy experimentální psychologie. Poznání, Olomouc 2011. §Peseschkian, N.: Psychoterapie v každodenním životě. Cesta, Brno 2001. §Peterson, Ch., Seligman, M. E. P.: Character Strenght and Virtues. §Seligman, M.: Opravdové štěstí. Ikar, Praha 2003. §Thomas, G.: Já jsem OK – Ty jsi OK. Pragma, Praha 1997. §Yeomans, Th.: Soul wound and psychotherapy. The Concord Institute, Box 82, Concord, Massachusetts, 01724, 1994 Naděje a smysl života V. Smékal 32 Kognitivně emoční terapie (A. Ellis) A.Aktivizující událost B.Bláznivé nápady C.Celkové důsledky • D.Dialog E.Eliminace Naděje a smysl života V. Smékal 33 Duchovní poranění v pojetí psychosyntézy (dle Thomase Yeomanse): •„Chci opět zdůraznit, že duchovní strádání (trauma, utrpení) nemá kořeny v tom, jak bylo s člověkem zacházeno jako s osobností, •ale jak byl vnímán a přijímán na duchovní úrovni své existence.“ Naděje a smysl života V. Smékal 34 Spirituální inteligence: •nalézání smyslu, •uvádění do souvislostí, •schopnost transformace. •(Podle D. Zoharové, I. Marshalla) Naděje a smysl života V. Smékal 35 Psychosyntéza •Nejdůležitější je i jenduchovní přítomnost blízkého člověka. Jeho přiblížení se či spojení s duchovní vrstvou osobnosti probouzí naději. •Jiným prostředkem je evokovat duchovní přítomnost toho, kdo člověka propadnuvšího beznaději vnímal v jeho duchovním bytí, a spojit tento obraz s jeho dětským a dospělým Já. To je možné provést imaginativní cestou nebo pomocí psychodramatu. •Třetí prostředek je zjistit jedinečné kvality a vlastnosti člověka, které mu pomáhají zviditelnit se ve společnosti. Toto je pomoc sebevyjádřením, jednáním. •Další prostředek je postupné odpoutávání se od obsahu osobnosti a psýché, uvědomování si naší připoutanosti a odpoutávání se, a uvědomování si, že my jsme Jáství, jehož prostřednictvím vyjadřujeme osobnost a psýché navenek. Rozvíjení stavu “svědka vědomí”, a obecně řečeno, pomáhá zde většina forem meditace, protože kultivuje prostor čistého bytí, které není ovlivňováno stavem psýché a osobnosti. Naděje a smysl života V. Smékal 36 •Pátým prostředkem je překvapivě odpočinek. Žijeme jako bytosti bez odpočinku v neklidné kultuře. Je třeba vést klienty ke zpomalení tempa, k péči o sebe, k odpočinku, podporovat cesty ke znovunalezení duše. Čas a prostor se rozšiřují v klidu, ticho je často doprovází, vyjasnění přichází jako to, co je pravdivé, dokonce i když je to velmi bolestivé. Mohl bych dodat, že na základě toho musí být i terapeut v klidu a ve spojení se svým bytím. •Šestý prostředek, opět běžný v duchovní práci, je pěstování soucitu. Doslova to znamená “spolu trpět” a nestát stranou mimo smutek nebo nad ním. Nácvik soucitu udržuje pohromadě pole JÁ a spojuje oba dva zúčastněné ve sdíleném lidství, a to jak poznáním duchovního strádání, tak hledáním uzdravení psýché. To také přináší do terapeutické práce zážitek lásky, a ačkoli je tento proces zapotřebí pečlivě odlišovat od dynamiky přenosu a protipřenosu, opravdová lidská láska je neodmyslitelnou součástí léčení duchovního utrpení. •Kromě všeho uvedeného zůstává terapeutova účast ústředním a základním předpokladem vyléčení. Tyto i ostatní přístupy fungují pouze tehdy, jsou-li naplněny duchovní energií pramenící z této účasti a z existence pole, které vytvářejí. Angažovaná účast je v práci s duchovním utrpením primární. Naděje a smysl života V. Smékal 37 •Následuje postupná práce na úplném sebepřijetí a ztotožnění se svým tělem. Ve skutečnosti to znamená přijmout svoji lidskou smrtelnost a psychohistorická omezení, pomíjivost života, stálou přítomnost utrpení, radost z jednotlivých okamžiků, možnost lásky, úplné rozvíjení našeho jedinečného a osobitého života na zemi. S postupem léčení se tyto skutečnosti stávají se stále více naší zkušeností a my zjišťujeme, že naše psýché se čím dál více uskutečňuje uvnitř a prostřednictvím našeho těla, nikoli jeho přesahováním, a že je zviditelňována našimi pocity a myslí, ne jejich potlačením. Stručně řečeno, zjišťujeme, že naše psýché je na zemi šťastnější, že chceme být zde a na prvním místě a že je to odmítané utrpení duše, které nás nenechává žít běžný, normální život, mimořádný ve své hloubce a kráse. Věděli jsme to jako děti, ztratili jsme to, nacházíme to opět, ale nyní jako plně rozvinuté osobnosti, schopné zralého sebevyjádření. Naděje a smysl života V. Smékal 38 Šok: „to přece není možné“, „mě se to stát přece nemohlo“. •Toto období popírání nějaké nepříjemné události (např. oznámení o vážné nemoci nebo o ztrátě blízkého člověka) může trvat jen pár minut, ale také několik týdnů. •Trpící má zpravidla tendenci vytěsnit nepříjemnou událost, a proto si z tohoto období moc věcí nepamatuje. Žije jako „náměsíčný“ a postrádá smysl pro realitu. Hovoříme-li s ním, je mu nutné říkat věci jednoduše a opakovaně. •Jedná se o období velké úzkosti, v němž se spolu s nepříjemnou situací vynořují i dávno zasuté a nevyřešené problémy. •Tomu, kdo doprovází trpícího, se doporučuje vytvořit atmosféru blízkosti: chytnout za ruku, obejmout, hovořit, být s ním tak dlouho, dokud to bude potřebovat (třeba i 6, 12 a více hodin). Naděje a smysl života V. Smékal 39 Období hněvu. •Poté, co si člověk svou situaci uvědomí a vůbec připustí, propukají v něm chaotické emoce. Jedno přísloví říká: Tak zamračené nebe může vyjasnit jen bouře. Emocím hněvu je dobré dát průchod a ten, kdo doprovází trpícího, může posloužit jako jejich „hromosvod“. Nedostaví-li se hněv, může přijít něco mnohem horšího: deprese, apatie. •Fáze truchlení při ztrátě blízkého člověka trvá přibližně 6 měsíců až 1 rok, v případech velkých ztrát i více let. Nejkritičtější na prožívání bývají výročí ztráty blízkého člověka, jeho svátek, narozeniny, Velikonoce a Vánoce. •Je dobré vyhnout se zdánlivě posilujícím větám typu: Nepodléhej svým emocím, nes svou situaci statečně! Naopak by doprovázející měl trpícího ocenit v tom, jaký je: Já být v tvé situaci bych byl na tom ještě hůř než ty, jsi dobrý/á, jak to snášíš. Naděje a smysl života V. Smékal 40 Jak reagovat? •Rozhodně bychom se měli v této fázi podle logoterapie vyhnout vysvětlování, PROĆ trpícího jeho bolest postihla. Jakýmikoli (pseudo)filozofickými a moralistními zdůvodněními smyslu utrpení bychom důvěru tohoto člověka nenávratně ztratili. Na otázku Proč zrovna mě tato situace postihla? bychom měli odpovídat Nevím a snažit se spíš ptát Co se dá v této situaci pro tebe udělat? •Často vzniká v trpících pocit viny. Mívá někdy i u jinak rozumných lidí paradoxní podobu: Tento člověka zemřel proto, že jsem ho nenáviděl. Nebo: Protože jsem chyboval na psychické úrovni (duševní hygiena apod.), onemocněl jsem ve svém těle. Jedná se o mýtus, zakořeněný v našem nevědomí, který je potřebí zcela rozhodně vyvrátit: Máš právo na nenávist. Chyby jsou zcela přirozené a nutné. Učíme se především svými chybami. Naděje a smysl života V. Smékal 41 Idea trialismu osoby u sv. Pavla •Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho •ducha, duši i tělo •bez úrazu a poskvrny •do příchodu •našeho Pána Ježíše Krista. •(1Te, 5, 23) Naděje a smysl života V. Smékal 42 • •43 SPIRÁLA ZVLÁDÁNÍ KRIZE (podle E. Schuchardtové) 09-2 Význam ‚naděje‘ pro život •Naděje je člověkem vnímanou možností (šancí) pokroku (výsledku) ve zdánlivě neznámé (neřešitelné) situaci, která následně vytváří víru v pozitivní výsledek událostí a situací v životě člověka, a souvisí s přijímanou i dávanou láskou. Pocit naděje vyžaduje určitou houževnatost - víru, že vše dobře dopadne i přes vnímané problémy“. (Částečně podle Wikipedie) • •Podle sv. Tomáše Akvinského (Summa Theologica, I-II q. 40 a. 1) je naděje „očekávání věci budoucí, která je dobrá, nesnadno dosažitelná, ale možná“. Naděje a smysl života V. Smékal 44 •Křesťanská tradice zařazuje naději mezi základní ctnosti, jimiž člověk čelí zdání nicoty a díky nimž je orientován na růst osobnosti. •Teologicky řečeno: člověk naděje žije svůj život v očekávání spásy, jsa kladně naladěn vůči možnostem zlepšování bytí, a vyvíjí v tomto směru mravní úsilí. Takto viděna je naděje nejen citovým postojem, ale i aktem vůle. Naděje a smysl života V. Smékal 45 Individuální psychologie •Odstranění pocitů méněcennosti •Odstranění pocitů nadřazenosti a úsilí o převahu •Obnova vědomí sounáležitosti •Dodávání odvahy / povzbuzování •Podpora naděje rozvíjením tvořivosti Naděje a smysl života V. Smékal 46 Transakční analýza •Slovo TRANSAKCE v tomto přístupu k osobnosti znamená výměnu (– podobně jako v ekonomii). •Jde však o výměnu informací, citů, přání, očekávání, požadavků a dalších psychických stavů a obsahů, které se objevují ve vzájemných stycích člověka s člověkem. Naděje a smysl života V. Smékal 47 Základní hlady člověka •Každá psychologie vysvětluje prožívání a jednání člověka tím, že hledá a určuje, jaké motivy či základní potřeby, pohnutky nebo tendence uvádějí jeho jednání do pohybu. Transakční analýza charakterizuje životní potřeby pomocí metafory tří základních hladů. Rozlišuje: v hlad po struktuře, který se realizuje v různých • formách strukturace času; v hlad po pozici, který vede k ‚zabydlování se‘ i na • neproduktivních pozicích, jestliže je na nich člověk • životními scénáři ‚uvrtán‘; v hlad po podnětech, které vedou k vyhledávání • různých způsobů ‚hlazení‘ a realizují se v transakcích • charakteristických pro daného člověka. Naděje a smysl života V. Smékal 48 Proč jednají právě tak, jak jednají, a prožívají to, co dělají právě tak? •STRUKTURA SLOŽEK OSOBNOSTI oRodič oDospělý oDítě •ŽIVOTNÍ POZICE v"Já nejsem OK, ty jsi OK" v"Já nejsem OK, ty nejsi OK" v"Já jsem OK, ty nejsi OK" v"Já jsem OK, ty jsi OK" •POCITOVÁ ZÁKLADNA üPozitivní emoce üNegativní emoce üStruktura temperamentu •SCÉNÁŘ üdramatický trojúhelník • oběť - obhájce - pronásledovatel üpříkaz scénáře Naděje a smysl života V. Smékal 49 • •Emoce •Zážitky •Potlačení •Vytěsnění •Popření Zablokování kontaktu s vlastními emocemi a zážitky • •Změny v chování (i v řeči a činech) • •Orgánová konverze •Zástupné trauma • •Přesun •Pomoc •Terapie Naděje a smysl života V. Smékal 50