Sociální odlišnosti a nerovnosti ve zdraví Doc. MUDr. L. Kukla, CSc. •Každý člen lidské společnosti má podle dokumentů WHO, ale i podle příslušných ustanovení naprosté většiny ústav rozvinutých zemí stejné právo žít zdravý a dlouhý život. Všichni lidé ovšem nedisponují k realizaci těchto ušlechtilých záměrů stejnými předpoklady, neboť mezi lidmi existuje obecně i speciálně ve vztahu ke zdraví mnoho rozdílů a odlišností. •Mnohé z těchto odlišností jsou jen málo (či nejsou vůbec) ovlivnitelné (věk, pohlaví, etnická příslušnost). •Některé z nich není možno charakterizovat jako nerovnosti (inequalities) v pravém slova smyslu, neboť vyplývají z individuální specifičnosti každého jedince a neobsahují prvek nespravedlnosti ve vztahu ke zdravotnímu stavu nebo systému zdravotní péče (i když např. mužské pohlaví je ve vztahu k riziku kardiovaskulárních chorob považováno za rizikový faktor). •Tyto rozdíly a odlišnosti, třebaže mohou též vyvolat subjektivní prožitek nespravedlnosti, jsou způsobeny faktory obecné nahodilosti a vysokou interindividuální variabilitou lidského druhu. •Skutečné nerovnosti ve zdraví (tj. nerovnosti v současném zdravotním stavu, v péči o zdraví a v hlavních dimenzích životního stylu, jež zdraví ovlivňují) jsou převážně důsledkem rozdílů v životních podmínkách (sociálních, ekonomických, behaviorálních, psychologických), které si jedinec sám nevybral a vůči nimž disponuje jen malou nebo žádnou možností aktuálně je ovlivnit. •Takto charakterizované nerovnosti ve zdraví jsou nespravedlností, kterou je v duchu citovaných zásad WHO nutno odstraňovat nebo alespoň podstatně snižovat. •V oblasti zdraví a péče o ně jde především: •o detekci a identifikaci ovlivnitelných faktorů, •o intervenci v zájmu odstranění či zmírnění nežádoucích rozdílů, především těch, jež obsahují prvek sociální, ekonomické, behaviorální a psychologické nespravedlnosti. •V tomto smyslu jsou nerovnosti ve zdraví středem pozornosti zdravotní politiky WHO i EU. •Dokument „Zdraví 21“, jenž je strategií WHO v Evropě, uvádí jako první dva z celkových 21 cílů „Solidaritu pro zdraví v evropském regionu“ a „Spravedlnost ve zdraví“, vedoucí ke zmenšování nerovností ve zdraví v evropských zemích. •Tento dokument též uvádí, že stav extrémně nízkého SES, chudoba, je nejvýznamnějším zdravotním rizikovým faktorem a rozdělení společnosti podle příjmů je závažnou nespravedlností a jedním z nejdůležitějších momentů ohrožujících zdraví. •Finanční deprivace podle tohoto dokumentu vede mj. k vyřazování jedince ze společnosti, a má tak podstatný vliv na stoupající kriminalitu a násilí. •Nejde však jen o vliv vyplývající z rozdělení společnosti podle úrovně příjmů v rámci konkrétních zemí, ale též o vliv vyplývající z faktického ekonomického rozdělení světa: •podle podkladů bylo v roce 1960 možno poměr mezi nejchudšími a nejbohatšími státy světa vyjádřit čísly 30:1, avšak v roce 1994 vzrostl tento poměr na 78:1 a nyní je ještě o mnoho vyšší. •Současná společnost je ovšem ohrožena též dalším rizikem, rizikem absolutizované a glorifikované spotřeby, konzumu, který vytěsňuje jiné hodnoty a vztahy mezi lidmi i populačními skupinami. •Dynamika spotřeby je neustále pobízena rozsáhlou nadprodukcí široké škály komerčních produktů, takže by se mohlo zdát, že vytěsnění neúspěšných, podprůměrných a málo výkonných či nevýkonných jedinců do sociálně-ekonomického suterénu má vůči nim – z obecného pohledu – vlastně projektivní účinek. •Ve společnosti, která nabízí nepřehlédnutelný rozsah nabídky zboží a služeb, je však velmi obtížné či spíše nemožné vysvětlovat chudým, že peníze a hmotné statky by v lidském životě neměly hrát zásadní roli. •Psychologie by však mohla pomoci překonávat tento obtížně řešitelný rozpor akcentováním hodnoty osobního růstu člověka a společnosti jako žádoucí alternativy hodnot ekonomického růstu výroby, prodeje a spotřeby. •Psychologii totiž velmi zajímá právě rozdíl ve vnímání a důsledcích vlivu skutečných, tj. objektivně existujících socioekonomických nerovností a subjektivně vnímaných, avšak současnými postupy objektivně nezjistitelných nerovností mezi lidmi pro úroveň osobní pohody a zdravotního stavu. •K pochopení podstaty frustračního účinku velmi nízkého SES, založeného na prožitku nespravedlnosti, je třeba dodat, že se potenciálně sice dotýká všech, zvlášť významně se však vztahuje ke skupině vzdělaných, motivovaných a zodpovědných osob, které chtějí (většinou námezdně) pracovat a které s tímto typem placeného zaměstnání již převážně mají předchozí vlastní zkušenost. •Pro tyto jedince je nejobtížněji přijatelné poznání, že jejich zaměstnání, vykonávané obvykle s očekáváním, ale často i nadprůměrným úsilím, nasazením a využitím nabytého vzdělání a zkušeností, neumožňuje dosažení odpovídajícího SES a s ním souvisejícího zajištění rodiny. •Tento rizikový účinek nízkého SES, vyvolávajícího prožitek nespravedlivého sociálního zařazení, se projevuje na celém světě. •Jeho distribuce se však liší podle společenské (nejenom ekonomické) vyspělosti. •Nejvíce se objevuje jednak částečně v rozvojových zemích, kde jsou však zcela odlišné výchozí socioekonomické podmínky, ale jsou zde též k dispozici tradiční i některé nové náhradní možnosti řešení a seberealizace, jednak v transformujících se zemích střední a východní Evropy. •Zde je jeho vliv umocněn jednak možností přímého srovnání s nově konstituovanými skupinami skutečně bohatých nebo o něco bohatších, často pocházejících ze srovnatelných vrstevnických skupin, jednak konfrontací se sousedními, ekonomicky stále mnohem silnějšími zeměmi EU.