VPL102 Sociální politika
- přednáška č. 5 (jaro 2017)
(Mgr. Ondřej Hora, Ph.D.)
Sociální zabezpečení
- cíle, funkce a principy systému
- používané nástroje
- organizace a financování
- Česká republika

•Definice sociálního zabezpečení
•
•Sociální zabezpečení = soubor sociálních institutů (institucí, zařízení, opatření) poskytujících
občanům ve společensky uznaných situacích příjmy a služby (Večeřa 1993).
•
•Dva významy: „ochrana“ a „poskytnout ochranu“
•
•V západní Evropě z anglického pojmu „security“ (bezpečnost, sociální záruky),
•
•České slovo zabezpečení přenosem z ruštiny „обеспе́чение“ (dnes obdobné chápání).
•
•V důsledku zjištění, že je obtížné nést individuálně sociální rizika =) společenské odstraňování
sociálních rizik (Krebs 2010).
•Později vnímáno jako jedno ze sociálních práv.
•
•V R-U od roku 1888 (Taafeho reformy), v Československu zásadně nově od 1926 (z. č. 221/1924),
silněji od 1948 (tzv. národní pojištění). Moderní úprava, pak změna směrem k sovětskému vzoru.
•
•
•
•

•
•Reaguje na tzv. sociální události (viz Tröster, P. a kol. 2008).
•
•Často spojené se zdravím nebo ztrátou schopnosti pracovat:
-nemoc, porucha zdraví, pracovní úraz, nemoc z povolání, pracovní neschopnost, karanténa,
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, invalidita,
-těhotenství, porod a mateřství,
-nezaopatřenost dítěte (narození dítěte, nemoc dítěte)
-věk (stáří)
-smrt (ztráta živitele, náklady úmrtí)
-nedostatečný příjem (nezaměstnanost).
•
•Hledisko životního cyklu (souslednost událostí)
•Sociální události nastávají často nezávisle na vůli člověka.
•Mají pro člověka nebo jeho blízké z určitého hlediska negativní důsledky.
•Jsou předvídatelné a nepředvídatelné (zda nastane, kdy nastane).
•Někdy jsou chápána též jako sociální rizika (viz přednáška o sociálním pojištění)
•
•

•Cíle sociálního zabezpečení
•
•Politika sociálního zabezpečení ovlivňuje jednání jednotlivců i institucí s cílem kompenzovat
nepříznivé finanční a sociální následky různých životních okolností a událostí, ohrožujících uznaná
sociální práva, nebo jim předcházet (Potůček 1995).
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Hlediska
Krebs, Tröster, Tomeš a další….
Prevence
•předcházet sociálním událostem (vůbec nenastanou)
•vytvářet příznivé a stimulující životní podmínky
Terapie
•řešit bezprostřední hrozby krizových situací
•zmírnit jejich dopady….
•předcházet ztrátám (ekonomickým, sociálním) spojeným s obtížnou životní situací
•přikročit k bezprostřední kompenzaci (náhrada příjmu, substituční léčba)
•zabránit životním podmínkám neslučitelných s lidskou důstojností
Rehabilitace a integrace
•zajistit nápravu a uvedení situace do stavu přiměřeného situaci člověka (nalezení zaměstnání,
zlepšení zdravotního stavu)
•překonat situaci (tj. dostat se z některých událostí pryč)

•Základní dvě pojetí sociálního zabezpečení
•
•užší pojetí sociálního zabezpečení – z hlediska užšího pojetí sociálního zabezpečení jde hlavně o
sociální peněžité dávky např. důchody, nemocenské dávky, dávky v nezaměstnanosti, dávky spojené s
dětmi, sociální pomoc, tj. o redistributivní opatření (sociální pojištění, univerzální dávky,
sociální pomoc) – někdy je tak dokonce označováno jen sociální pojištění.
• Dochází ke kombinaci dávek a služeb – nejde tedy jen o dávky.
• Sociální zabezpečení někdy funguje na skladebním principu – tj. nemusí být vždy poskytována pouze
jedna dávka či služba.
•
•širší pojetí sociálního zabezpečení – jde o komplexní ochranu proti sociálním rizikům, zahrnuje
tedy i řadu dalších oblastí (zdravotní péče a zdravotní pojištění, aktivní politika zaměstnanosti,
podpora bydlení, vzdělávací politika atd.) – např. systémy sociálního pojištění zasahují i do
zdravotní politiky.
•
•V této přednášce je zahrnuto především užší pojetí, ale oblasti sociální politiky zmíněné v širším
pojetí jsou zahrnuty v druhé polovině tohoto kurzu.

•Vymezení z hlediska mezinárodního práva a práva ČR
•
•Všeobecná deklarace lidských práv OSN (1948):
-čl. 22: člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení
-čl. 25: právo na životní úroveň i nezbytná sociální opatření
-
•V ČR Listina základních práv a svobod
-čl. 30: (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k
práci, jakož i při ztrátě živitele.
-(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění
základních životních podmínek.
-
-čl. 31: Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na
bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
-
-čl. 32: (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je
zaručena.
-(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající
pracovní podmínky.
-(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
-
-
•

•Vymezení z hlediska mezinárodního práva a práva ČR
•
•
-Konvence mezinárodní organizace práce (ILO) č. 102/1952 o minimálních standardech v pracovních
podmínkách (zdravotní péče, nemocenské pojištění, dávka pro nezaměstnané, dávky pro starší osoby
(důchodové), úrazové dávky, rodinné dávky, mateřské dávky, pro případ invalidity a pozůstalostní
dávky). Bere v úvahu procento pokrytí, minimální dávky a podmínky nároku. + 118/1962 – zahrnuje
rovnost zacházení
-
-Evropská sociální charta Rady Evropy (1961 + revize) – definuje sociální práva. Článek 12 (právo
na sociální zabezpečení), článek 13 (právo na zdravotní a sociální pomoc). ČR ratifikovala
Evropskou sociální chartu 3. 11. 1999 jako 14/2000 sb.
•
-Evropský zákoník sociálního zabezpečení (1964, revize 1990) – obdobná struktura jako ILO,
stanovuje minimální standardy pro evropské země (neříká ale, jak toho má být dosaženo, mohou
poskytovat více).
-
-
-
•

•Funkce sociálního zabezpečení
•Sociální zabezpečení je třeba pochápat jako určitý „systém“, který plní funkce.
•Tedy je vytvářen se záměrem, očekáváme, že bude mít určité stabilní efekty a nebude na závadu.
•
•1) preventivní funkce (aktivní pojetí) – předvídatelná a nepředvídatelná rizika – aby k událostem
nedocházelo (očkování) nebo aby škody byly co nejmenší
•2) kompenzační funkce – řeší finanční a sociální důsledky životních situací - ohrožující práva
(kompenzace ztrát)
•3) ochranná funkce – podpora v situacích, které to vyžadují (nejen peníze, též např. pracovní
podmínky, osiření dětí)
•4) stimulační funkce – podporuje společensky „žádoucí“ chování, rozvoj příznivých životních
podmínek, podpora ekonomiky
•5) sociálně-kontrolní funkce – a) role trhu v oblasti sociálního zabezpečení je regulována, b)
vyvážená odpovědnost jednotlivce a státu – existuje obava z možnosti zneužívání určitých typů
sociálních dávek, tím je ohrožena legitimita, je proto nutná kontrola, případně i nátlak (např.
workfare)
•6) legitimizační funkce – pro daný typ společenského uspořádání (předchází stávkám a revolucím)

•Principy sociálního zabezpečení (1/3) - viz také Vojtěch Krebs a kol. (2005, 2010), Veselý (2009),
Tomeš (2010, 2011)
•Principy jsou myšlenková východiska (ideje), které nám říkají, jak to uděláme.
•
•1) princip univerzality (všeobecnosti) – jde o jeden kolektivní systém (sdílení kolektivních
rizik), který je platný pro všechny občany a zaručuje jim při existenčním ohrožení / sociální
potřebnosti základní dávku za určitých podmínek, ale zároveň nepopírá hledisko jejich vlastního
přičinění (princip zásluhovosti). Historicky vznikalo unifikací systémů. Nikdo není vyloučen z
příjmu sociálních dávek pro etnický původ či pro barvu pleti (nepřipouští diskriminaci).
•
•2) princip uniformity (rovnosti či jednotnosti výše dávky či rozsahu nároku) – jde o to zabezpečit
všechny oprávněné podle stejných pravidel (především postupy přiznávání sociálních dávek a způsob
prosazování nároků na tyto dávky). Neznamená to nutně všem stejný výsledek (připouští faktickou
odlišnost vzhledem k okolnostem).
•
•3) princip komplexnosti (úplnosti věcného rozsahu) – jde o to zahrnout všechny kategorie obyvatel
a rizika a dosáhnout (logicky přiměřeného) úplného zabezpečení. Jde nejen o důsledné poskytování
peněžitých dávek, ale i sociálních služeb. (např. řešení nových sociálních rizik). Diskuze v jakém
vztahu je k soukromému zabezpečení.

•Principy sociálního zabezpečení (2/3)
•
•4) princip adekvátnosti (přiměřenosti) – výše dávek a služeb musí být přiměřená:
• a) potřebám lidí (hmotná nouze)
• b) jejich zásluhám = ekvivalence (důchodové pojištění)
• c) ekonomickým možnostem státu (zbrzděná indexace dávek)
•Dosahuje se vhodnou kombinací dávek a služeb.
•
•5) princip sociální garance (státu) – stát:
• a) zajišťuje vymezení sociálních práv – především vytváří a prosazuje zákony (např. že při vzniku
společensky uznaných životních událostí existuje spolehlivá záchranná síť, garance dosažení
minimální životní úrovně)
• b) dává právní garance (legislativní, dozor nad nestátními pojišťovacími fondy) – může ručit za
nároky pojištěnců
• c) právo na přezkoumání nároku soudem.
• d) ekonomické garance indexace dávek
•
•

•Principy sociálního zabezpečení (3/3)
•6) princip sociální solidarity – člověk je společenská bytost, lidé jsou na sobě do jisté míry
vzájemně závislí: vzájemnost, ochota ke vzájemné pomoci a přijetí určité odpovědnosti za druhé.
Důsledkem solidarity je vertikální redistribuce i horizontální redistribuce (v životním cyklu) –
např. od ekonomicky aktivních k ekonomicky neaktivním = rodiče, zdravotně handicapovaní. Důležitý
je také rozvoj dobrovolné osobní solidarity (nadace, charita, veřejný sektor).
•
•7) princip sociální spravedlnosti – společenská pravidla = nemělo by docházet k zásadnímu
nezaslouženému zvýhodnění nebo znevýhodnění určitých kategorií. Nejedná se jen o zúžené pojetí
(redistribuce), ale také o uplatnění občanských práv (i příležitosti). Je možné sociální
spravedlnost chápat jako normativní, ale je to klíčová z hlediska legitimity sociálního státu.
•
•8) princip participace – spoluúčast občanů na tvorbě sociální politiky, posílení odpovědnosti
subjektů, účast na financování (ve všech formách), informovanost subjektů, transparentnost,
dostatečná možnost volby
•
•9) princip zachování důstojnosti – nemělo by být ponižující, respektování jedinečnosti.

•Nástroje sociálního zabezpečení
•
•Dílčí části systému. Tvoří komplex ve třech základních rovinách (úrovních), které se vzájemně
doplňují:
•
•legislativní nástroje
•zákony, vyhlášky a prováděcí předpisy (vymezení oblasti, nároku, činnosti, regulace podmínek)
•
•finanční nástroje
•příjmové toky (odvody z mezd) – správa sociálního zabezpečení
•daňové toky (co a jak plyne do státního rozpočtu)
•
•administrativní a institucionální nástroje
•zajištění uplatňování legislativy a finančních toků (řádně vyplaceno)
•zajištění regulace
•individuální podpora klientů (sociální práce)

•Formy sociálního zabezpečení (1/2)
•
•Legislativní a metodická opatření
•Stanovování legislativních podmínek opatření a nastavení standardů – metodická podpora, jejich
kontrola a nátlak na dodržování (např. standardy poskytování sociálních služeb)
•
•Příjmová opatření
•přímá výplata peněžitých dávek (uplatňována různá hlediska)
•
•nepřímá výplata peněžitých dávek (daňové úlevy, daňové kredity) – výhody a nevýhody ve srovnání k
sociálními dávkami – jednoduchost ale neaktuálnost – obtížně reaguje na náhle změněnou situaci
rodiny.
•
•účelově vázané peněžité dávky, hmotná plnění (např. zakoupení automobilu pro postižené, na topení,
potravinové lístky nebo elektronické peněženky pro příjemce dávek hmotné nouze)
•

•Formy sociálního zabezpečení (2/2)
•
•
•Sociální služby
•sociální poradenské služby (poskytování informací, občanské poradenství, zprostředkování
zaměstnání, krizová centra, sociálně-právní ochrana)
•azyly a sociální pečovatelské služby – při selhání přirozených zdrojů suverenity nebo bezpečí
(krizová centra, dočasné ubytování, denní pobyty, stravování, ústavní péče) – (sociální služby viz
Čámský a kol. 2011).
•
•Přenesení výkonu sociálního zabezpečení
•kontraktace – smlouvy: výkon nebo část výkonu lze smluvně převést na privátní subjekty (i NGO)
•donucení jedince ke konání (např. se musí pojistit) - Tröster a kol. (2008).
•podpora dobrovolnictví
•
•

•Soustavy sociálního zabezpečení v Evropě
•Reporty za země celého světa ISSA: „Social Security Programs Throughout the World“, viz též Krebs
(2010)
•
•logika pokrytí události
•nahrazující výdělek
•doplňující příjem
•kompenzace (dřívější událost)
•
•účast občanů
•povinné
•volitelné (dobrovolné)
•definované nárokem (úředníci v některých zemích)
•
•státní garance
•obligatorní (mandatorní výdaje, stát je musí vyplatit)
•fakultativní (nemusí být přiznány)
•
•podle příjemce (komu je dávka vyplacena)
•nositeli rizika
•jiné oprávněné osobě (opatrovník, rodič, pečující)
–
•
•

•
•podmínky nároku na dávku
•nastala sociální událost + zpravidla podáním žádosti
•potom jsou buď:
•univerzální (definované občanstvím): vždy přiznány
•definované nárokem na základě splnění povinnosti vedoucích k nároku (např. doba spoření), často
jsou založeny na zaměstnání, též ale náhradní doby
•cílené = definované potřebností (zpravidla především hledisko příjmu, ale také schopnost
zabezpečit se = příjmově, majetkově či jinak testované)
•
•konstrukce (jednosložkové, vícesložkové)
•v rámci systému: Sociální zabezpečení má téměř ve všech zemích alespoň dva základní pilíře a to je
sociální pojištění a sociální pomoc. V České republice existuje tří pilířový systém (třetím pilířem
je státní sociální podpora) – nároky mohou být též odvozené z jiné dávky.
•v rámci události: ztráta bydlení =) příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení – a) se souběhem, b)
vylučující se
•v rámci konkrétní dávky: tzv. skladebný princip. (dávka má více částí)
•
•

•ekvivalence
•ploché (flat-rate) = všichni stejnou dávku
•příspěvkově definované (odvozené od příspěvku)
•dávkově definované (odvozené od standardu dávky)
•s definicí minimálního nároku a maximálního nároku
•
•plnění
•průběžné (krátkodobé či dlouhodobé)
•jednorázové (vyplaceno najednou tzv. lump sum)
•
•princip zajištění a financování
•pojištění (příspěvky)
•daně
•kombinace pojištění a daní (zda je odděleno od státního rozpočtu, stát např. platí za určité
skupiny pojištěnců, dorovnává ztráty v systému)
•
•valorizace = zpravidla zvyšování (vzhledem k úrovni mezd či životní úrovni)
•bez valorizace
•automatická valorizace
•polo-automatická valorizace (např. rozhodnutí vlády)
•
•
•
•

•
•subjekty administrace
•veřejné (polo-nezávislé) subjekty
•zaměstnanecké fondy (korporátní)
•další soukromé subjekty (např. důchodové pojišťovny)
•Odlišuje se od ostatních oblastí mj. z hlediska míry státní regulace (Tröster a kol. 2008).
•
•centralizace a decentralizace
•funkční c-d (podle typů rizik): Někde je jen jedna centrální pojišťovna vs. někdy i více
pojišťoven v jedné oblasti (zdravotnictví v ČR)
•prostorová c-d (stát, region, město): kdo o dávce rozhoduje a nese odpovědnost (zde různé typy
kompetencí např. správa financí a výplata dávky, určování pravidel, prosazování programu a jeho
kontrola). Decentralizace je výhodná u dávek, kde je důležité posouzení životní situace, ale může
vytvářet obousměrné finanční tlaky.
•
•
•
•
•
•
•

•Sociální pojištění
•
•Typická opatření: základní důchodové a nemocenské pojištění, příspěvek na politiku zaměstnanosti,
zdravotní pojištění, doplňkové penzijní spoření
•Zahrnovaná rizika: Zahrnuje situace, na které se dá předem připravit odložením své spotřeby
(předvídatelná rizika), prostředky jdou do pojistného fondu, v případě „naplnění“ rizika (sociální
události) je pak podle předchozích příspěvků vyplácena dávka.
•Forma realizace: Existují tři typy sociálního pojištění: povinné státní pojištění, pojištění
okruhu osob podle povolání (podnikové, resortní, odborové) a soukromé pojištění (připojištění).
•Podmínky nároku: nejčastěji je kritériem určité období předchozího přispívání v rozhodném období a
výše příspěvku má většinou vliv na výši dávky, je zde ale uplatňováno i kritérium redistribuce.
•Financování: průběžné přispívání či spoření, průběžnou výplatou či kapitalizací pojistného –
příspěvky jsou součástí odvodu z příjmu. Přehlednější hospodaření, ale často drahá administrace a
transakční náklady (např. platy pojišťovacích agentů). To neplatí pro ČSSZ – 1,5 procenta – jiná
logika správy prostředků.
•Možné nevýhody: výrazně zvyšuje cenu práce a obtížně pokrývá marginalizované kategorie

•Státní sociální podpora (někdy historicky též označována jako sociální zaopatření = podpora za
věrnou službu…)
•
•Typická opatření: rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, přídavky na děti
•
•Zahrnovaná rizika: především společností uznané situace, které vedou ke zvýšeným nákladům
(zpravidla tam, kde sociální pojištění nevyhovuje). Jedná se o částečnou úhrada dodatečných nákladů
vzniklých kvůli určité situaci dávkou doplňující příjem (často jsou takto podporováni tzv.
„demogranti“ např. rodiny s dětmi) – má se za to, že pojištění by nebylo vhodné (Krebs 2010)
•Podmínky nároku: Tento typ dávek je nejčastěji vyplácen na základě toho, že událost nastala a nebo
trvá (univerzální občanský princip), někdy je doplněno také o kritérium potřebnosti.
•Forma realizace: dávky jsou vypláceny přes úřady práce
•Financování: financování z daní, dávka není vázána na odvody příspěvků z pracovního příjmu
•
•Možné nevýhody: někdy podpora nemusí stačit (je-li nízká), někdy podpora neúměrně administrativně
zatěžuje systém (dokládání událostí)

•Sociální pomoc (historicky bylo označováno jako systém sociální péče = úzké pojetí, původně český
ekvivalent k welfare state)
•
•Typická opatření: 1) dávky hmotné nouze (např. příspěvek na živobytí) a 2) sociální dávky (např.
na kompenzační pomůcky) a služby pro zdravotně handicapované a další specificky ohrožené skupiny…
•Zahrnovaná rizika: řešení stavu hmotné a sociální nouze, který není občan schopen řešit sám nebo s
pomocí rodiny.
•Podmínky nároku: Výplata dávky je podmíněna nedostatečným vlastním příjmem (sociální potřebností),
dočasnou hmotnou nouzí (dochází k testování majetku) či specifickou obtížnou životní situací
(nemůže se vlastními prostředky zabezpečit, např. živelná událost, návrat z výkonu trestu,
zdravotní handicap, péče o dítě atd.).
•Forma realizace: dávky sociální pomoci, sociálně-právní ochrana, sociální služby, azyly, krizová
intervence
•Financování: financováno ze státního rozpočtu a z rozpočtu obcí (municipalit)
•
•Možné nevýhody: riziko zneužívání dávek, stigmatizace klientů
•

typ rizika
podmínky nároku
dekomodi-fikace
redistribuce
Sociální pojištění
zahrnuje předvídatelná rizika
předchozí pojištění (stanovené podmínky)
vysoká, ale selektivní + (časové omezení)
zachovává statusové rozdíly, v rámci životního cyklu
Sociální podpora
události vyžadující doplnění příjmu
nastala nebo trvá událost
vysoká (snadný přístup, záleží na výši)
horizontální, v rámci životního cyklu
Sociální pomoc
hmotná a sociální nouze
testování potřebnosti a chování
nízká (nízká výše dávek, stigmatizace, aktivace)
vertikální

•Základní právní předpisy:
•Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
•Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti
•
•Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
•
•Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
•Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
•Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi +  č. 110/2006 o životním a existenčním minimu
•Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (mj. příspěvek na péči)
•Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících
zákonů
•
1)

•
•Subjekty sociálního zabezpečení
•Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)
•Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ)
•okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ)
•Ministerstvo obrany (pokud jde o vojáky z povolání),
•Ministerstvo vnitra (pokud jde o příslušníky Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a
příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb),
•Ministerstvo spravedlnosti (pokud jde o příslušníky Vězeňské služby ČR).
•zdravotní pojišťovny (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna)
•Úřad práce ČR
•obce
•příspěvkové organizace
•soukromé ziskové a neziskové organizace
•
1)

•Faktory vývoje v oblastí sociálního zabezpečení (1/3)
•
•Vztah sociální politiky a hospodářské politiky
•Ekonomická úroveň země (kupní síla).
•Trh vytváří požadavky na sociální politiku (při větších ekonomických problémech jsou větší
požadavky na sociální politiku, ale nedostávají se zdroje) =  může vytvářet ekonomické tlaky.
•Zvláště závažně se diskutuje zahrnování nových rizik (a tím rozšiřování sociálního státu).
•
•Demografická tranzice v evropské společnosti
•nízká porodnost, vyšší délka dožití, poměr pracující populace a seniorů, nárůst osob bez partnera
(především důchodové pojištění, zdravotnictví, péče o seniory). Problém stability příspěvkových
systémů. Vzniká tlak na (A anebo B anebo C):
• A) větší přísun příspěvků (např. růst zaměstnanosti, zvýšení příspěvků)
• B) na snižování ekvivalence či ochrany (např. minimální důchody)
• C) na omezení počtu příjemců (např. lidé déle pracují)
• Je otázkou, zda je to problém jedné generace (pro méně dětí bude v budoucnu třeba méně důchodů)
nebo je to trvalejší stav (spirála nízké porodnosti).
•
•
1)

•
•Faktory vývoje v oblastí sociálního zabezpečení (2/3)
•
•Společensko-politická situace (Krebs 2010) – ideový přístup.
• Rizika politického procesu =  sociální politika podléhá politickým vlivům =)
• a) neprůchodnost: schválení zákonů (opatření) často dlouho trvá
• b) chybí sociální konsenzus (ideový, existují různá lobby) – opatření se mění v závislosti na
vládnoucích stranách (silová řešení).
• c) přílišná rychlost a nepřehlednost – komplexní systém a současně příliš mnoho změn + chyby v
zákonech (obtížné pro provádějící)
• d) problémy se zachováním sociálních práv. Často musíme spoléhat, že situace bude pro budoucí
zajištění v dlouhém horizontu příznivá. Při změně ekonomické, demografické či politické situace se
mohou měnit parametry systému (např. ne-valorizace, omezení nároku, omezení garance) (viz např.
Dušek 2007).
•
•

•
•Faktory vývoje v oblastí sociálního zabezpečení (3/3)
•
•Mezinárodní vlivy mohou být pozitivní (mezinárodní úmluvy umožňují volný pohyb pracovní síly
včetně možnosti čerpat sociální zabezpečení v zemi zaměstnání)…ale také negativní.
• Traxler a Woitech (2000) – vnímají státy jako „arény“ ve kterých jsou regulovány pracovní
podmínky =) souvisí s mezinárodní soutěží ohledně ceny práce a možnosti rozhodovat o jejím
provedení (problém sub-globalizace, tzv. social dumping).
• ČR je malá otevřená ekonomika, což znamená podstatný export a téměř volný dovoz zboží ze
zahraničí.
• V některých zemích snižují náklady na pracovní sílu za cenu snížení sociální ochrany pracovníků
(minimální mzda, EPL), což představuje výhodu z hlediska přilákání kapitálu a zvýhodnění zboží při
exportu  =) závod ke dnu vs. nesnižovat sociální ochranu.
•

•Diskusní témata související s oblastí sociálního zabezpečení (1/2)
•
•Problematika sociální spravedlnosti mezi jednotlivými skupinami v populaci. Především je obtížné
nastavit systémy sociálního zabezpečení s ohledem na sociální spravedlnost mezi generacemi, ale
také např. role rozdílných životních strategií mužů a žen nebo vztah společnosti k lidem ohroženým
sociálním vyloučením (např. etnickým menšinám, přistěhovalcům).
•
•Dilema mezi veřejným, korporativním a individuálním zajištěním proti rizikům.
• A) Kdo má nést odpovědnost za zabezpečení rizik: např. stát, obce (dávky hmotné nouze, služby),
zaměstnavatelé, občané.
• B) Zda je pro občany lepší platit příspěvky do veřejného pojištění, nebo se zajistit raději
individuálně. Viz např. výzkumy CVVM.
•
•Dilema mezi dekomodifikací a rekomodifikací – nakolik mají být lidé zajištěni v situaci ztráty
příjmu – především se jedná o výši a délku vyplácení podpor. Trend ke zkracování podpory nebo k
oddálení možnosti čerpat (příklady: podpora v nezaměstnanosti, rodičovský příspěvek, nemocenské
pojištění).
• Dilema: pobídková funkce + zneužívání + některé negativní dopady (ztráta lidského kapitálu) vs.
individuální a celospolečenská ochranná funkce + podpora odvahy riskovat + lepší výsledek
(zaměstnání, výchova)
•
•

•
•Diskusní témata související s oblastí sociálního zabezpečení (2/2)
•
•Dilema mezi univerzalitou a adresností dávek (Potůček 1995)
•
•Univerzální dávky: dávku dostanou (téměř) všichni (jejich skutečné potřeby jsou rozdílné) =
„plýtvání a rozmazlování populace“.
•
•Adresné dávky: stigmatizace klientů, administrativně náročné a nákladné, problémy správně zacílit.
•
•Problémy s nízkou cíleností souvisí:
• a) s využíváním nejvýhodnějšího schématu (příklad Nizozemí),
• b) se zneužíváním sociálních dávek (zamlčování údajů, práce na černo),
• c) s nežádáním si o sociální dávky potřebnými („non take-up“ – např. obava ze stigmatizace),
• d) s problémy „racionalizace“ souvisejícími s odrazováním klientů.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•

•Literatura:
•
•Krebs, V. a kol. (2010). Sociální politika (5. přepracované vydání). Wolters Kluwer ČR, str.
175-190.
•Tomeš, I. (2010). Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Portál.
•Tomeš, I. (2011). Obory sociální politiky. Portál.
•SSA, ISSA (2012). Social Security Programs Throughout the World: Europe
•Čámský, P., Sembdner, J., Krutilová, D. (2011). Sociální služby v ČR v teorii a praxi. Praha:
Portál.
•Tröster, P. a kol. (2008). Právo sociálního zabezpečení. Praha: C.H. Beck.
•Veselý, J. (2009). Právo sociálního zabezpečení. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva.
•Arnoldová, A. a kol. – různé publikace o sociálním zabezpečení např. Vybrané kapitoly ze
sociálního zabezpečení (1. část).
•Kahoun, V. (2009, 2014). Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. Triton.
•
•
•