05. Zpráva

                                Různé typy zpráv

   jedno z možných dělení:

     * čtená

     * autorský monolog

     * zvuk respondenta

     * zvukový „balíček“

     * minireportáž)

   jiné možné dělení:

     * flešová

     * čtená (monologická)

     * zvuková (respondent, či respondent se spojováky)

     * reportážní

     * zpravodajský rozhovor (s reportérém na místě)

     * zpravodajské vystoupení (respondent)

     * zpravodajský přenos (v podstatě bez redakčního zásahu – jen úvod a
       závěr)

     * referát (živý monologický vstup reportéra z místa)

   Zpráva je nejčastěji produkovaný formát ve zpravodajské redakci. Příslušná
   události či téma je sice v některých případech rozvíjeno i ve větších
   formátech (rozhovor, reportáž), ale zpráva je základním prostředkem, jak
   se informace dostávají k posluchačům. Musí proto obsahovat základní
   informace a podávat je přehledným a atraktivním způsobem.

   Struktura rozhlasové zprávy:

     * vyvrcholení

     * příčina

     * účinek

   Úvodní, neboli titulková věta – obsahuje základní informaci o tom, co se
   stalo, nebo co se stane – musí být formulována tak, aby posluchač dokázal
   identifikovat, o jakou událost se jedná a jak je třeba pro něj osobně
   důležitá. Současně by měla obsahovat nějakou provokující nejasnost či
   rozpor, aby posluchač měl potřebu sledovat dál

   Další rozvíjení zprávy - nabalování detailů podle tradičních otázek, které
   by měla každá zpráva zodpovídat:

     * Co se stalo?

     * Kde se stalo?

     * Kdy se stalo?

     * Komu se stalo/Koho se týká?

     * Jak?

     * Proč?

     * Co to znamená? (jaký to bude mít dopad?)

   Jednotlivé otázky jsou pochopitelně v každé zprávě zodpovězeny jinak
   detailně, podle toho, které jsou v daném případě klíčové, a které méně
   důležité. Pokud máme možnost vybírat, která z daných otázek odpovíme my
   (ať už v ohlášení, nebo ve spojovacím slově mezi respondenty), volíme vždy
   ty, které obsahují jasná fakta, naopak respondent by měl sám říci to, co
   je sporné, nebo co potřebuje právě jeho autoritu - například při zprávě o
   rozsudku soudu by měl soudce zodpovědět otázku „proč“ (proč padl zrovna
   tak vysoký/nízký trest).

Anketa – specifickým typem zprávy je anketa (většinou ani nebývá jako zpráva ve
  vlastním slova smyslu chápána). Obvykle nepřináší žádná fakta (ta sou pouze
v ohlášení, nikoliv ve zvuku), ale mapuje názory a postoje veřejnosti (či určité
skupiny, která má vztah k dané problematice). Přestože nejde o klasický průzkum
  veřejného mínění, musí co nejvěrnější odrážet zjištěný postoj k dané otázce.
 Tzn. jestliže například na nějakou otázku polarizující společnost dostanu při
natáčení přibližně dvakrát více odpovědí kladných, než záporných, musí být tento
   poměr zachován i ve výsledné podobě ankety, i když nebudou použity všechny
                                   odpovědi.