VÝZKUMNÝ ROZHOVOR KONCEPCE A METODY VÝZKUMU V BEZPEČNOSTNÍCH A STRATEGICKÝCH STUDIÍCH,11. DUBNA 2018 VENDULA DIVIŠOVÁ HISTORIE VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •nejstarší rozhovory - Sokrates, Thúkydidés •použití termínu „interview“ od 17. století •1859 - první rozhovor v novinách •psychoterapeutické rozhovory (Freud, Piaget) •20. léta - rozhovory v Chicagských továrnách •50. léta - rozhovory za účelem analýzy spotřebitelů, focus groups • • VÝZKUMNÝ ROZHOVOR JAKO METODA KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU •spíše řemeslo / umění než specifická metoda •konverzace mající předem danou strukturu a cíl •Kvale (2009) „inter-view where knowledge is constructed in the inter-action between the interviewer and the interviewee“ •nejčastější typ - strukturovaný rozhovor - cílem postihnout popis z pohledu respondenta, důraz na význam (interpretace) •rozhovor x dotazník EPISTEMOLOGIE A VÝZKUMNÝ ROZHOVOR •zda je poznání „dolováno“ od respondenta x konstruováno •pozitivismus - tazatel pasivní • - ale reflektuje i „efekt tazatele“ •konstruktivismus - aktivnější role tazatele, spoluvytváří poznání (nutná transparentnost!) PLÁNOVÁNÍ VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •absence rigidních pravidel, otevřenost •spousta rozhodnutí probíhá „na místě“ •typ výzkumného rozhovoru: •struktura – kontinuum - strukturovaný / polostrukturovaný / nestrukturovaný - řídící otázka •další kritéria: počet respondentů / médium / způsob dotazování (pasivní x asertivní) •populace a vzorek (předem daný počet - zvláště u grantů / teoretická saturace / snowball) - závisí na cíli! • 7 FÁZÍ VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU 1.výběr tématu (CO a JAK) 2.design výzkumu (počet respondentů, otázky...) 3.rozhovory 4.přepis rozhovoru 5.analýza rozhovoru 6.ověřování (validita, reliabilita, zobecnitelnost) 7.předávání výstupů výzkumu VEDENÍ VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •důležitost prvních pár minut + „briefing“ o výzkumu •význam sociální interakce •pozorný poslech (případné potvrzovací otázky, alternativní náhledy, odkrytí rozporů... ) •plán rozhovoru (interview guide) – závisí na typu rozhovoru a cíli •měl by následovat „debriefing“ •protokol k výzkumnému rozhovoru (kontext) TIPY PRO VEDENÍ VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •ujištění respondenta, že on je tím expertem / že nejsou žádné správné nebo špatné odpovědi •vést respondenta spíše k určitým tématům (x určité názory na ně) •dostatečně flexibilní struktura - respondent má možnost vznášet dotazy, připomínky (vlastními slovy, z vlastní perspektivy) •ptát se spíše CO a JAK než PROČ (to je úlohou výzkumníka) •nepotvrzovat odpovědi („hmm“, kývání...) •tolerovat ticho VÝZKUMNÝ ROZHOVOR A OTÁZKY •otázky - jasné, přímé, krátké, otevřené, absence akademických výrazů (x expertní rozhovor), žargonu •výzkumná otázka x otázky během výzkumného rozhovoru •pozor na „PROČ“ otázky a sugestivní otázky •„skutečné“ otázky – odpověď není dopředu známá •navazující otázky (second questions) – cílem upřesnění / doplnění / potvrzení interpretace • KVALITA VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •spontánní, relevantní odpovědi tazatele •délka odpovědí tazatele (vůči délce otázek) •kvalifikace tazatele: jazyk, znalosti, přizpůsobení jazyku respondenta, citlivost, otevřenost, kontrola nad průběhem rozhovoru, kritičnost, interpretace •validita, reliabilita, zobecnitelnost •zda je toto poznání užitečné, pro koho a za jakým účelem? PŘEPIS VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •ideálně v řádu dnů po uskutečnění rozhovoru •přepisuje tazatel / jiná osoba •podoba závisí na analýze dat (např. obsahová / diskursivní analýza) •přepis „slovo od slova“ x formálnější podoba •zda zahrnout: pauzy, změny v intonaci, emoční vyjádření (smích, povzdech) ANALÝZA VÝZKUMNÉHO ROZHOVORU •typ analýzy by měl být rozhodnut předem •cílem interpretace respondentů x jazyk? •techniky zaměřené na význam: hledání/zhušťování významů (meaning coding, meaning condensation), obsahová analýza, interpretace významů •techniky zaměřené na jazyk: lingvistická, konverzační, diskurzivní analýza… •analýza rozhovoru jako „bricolage“ - výzkumník se volně pohybuje mezi různými metodami (kvantifikace, metafory... ) / teoretické čtení (žádná specifická technika) • VÝZKUMNÝ ROZHOVOR A ETIKA •otázka dopadu na společnost (improvement of human situation?) •informovaný souhlas (v jakém rozsahu před / po rozhovoru? kdo ho uděluje?) •minimalizace rizika pro subjekt výzkumu •otázka důvěrnosti, anonymity; možnost odstoupení od rozhovoru •i rizika pro tazatele („going native“) •otázka záznamu (diktafon?), přepisu (citace v kontextu) a analýzy •mikro x makro-etika (např. Adorno a autoritářská osobnost) •přístupy „za etikou“ - etika péče (širší zodpovědnost tazatele), konfliktní metodologie (kritika institucí) • • EXPERTNÍ ROZHOVOR •expert jako „vrchol“ vědění v určité oblasti / zdroj informací, kde je ztížen přístup k cílové skupině •expert – nejen specifické znalosti (know-why a know-how), ale i zodpovědnost, definice příčin, řešení •3 hlavní typy expertního rozhovoru: 1.explorační – počáteční orientace v oblasti, vytváření hypotéz 2.systematizační – cílem přístup k expertnímu vědění (sběr objektivních fakt), objektem výzkumu není respondent x jeho znalosti 3.vytvářející teorii – objektem subjektivní dimenze expertního vědění (implicitní předpoklady…) • EXPERTNÍ ROZHOVOR II •pokud cílem subjektivní dimenze – spíše nestrukturovaný rozhovor •tazatel jako „kvazi-expert“ – orientace v oblasti, terminologie •význam interakce – jak expert vnímá tazatele, typicky mocenská asymetrie (ve prospěch respondenta) •problematičtější přístup a vzorek (snowball technika)