velikostmi- Dali jsme své kreditní karty do služeb ochrany životního prostredí a vytvořili rak očistný konzum e r ismus, A pak jsme je ze stejného důvodu odložili. Někteří příslušníci vzdělané elity mohou třídit své přárelcpodle toho, z. jakého důvodu bojkotují tuňáka. My, členové vzdělané eliry, přikládáme č i stor.fi robo, co jíme, větší duchovní váhu než polovine přikázání z desatera. Vyžadujeme proto přírodní ingredience vypestované zemědělci, kteří nepoužívají pesticidy a myslí globálně a jednají lokálně. Midas naopak Marx jednou napsal, re buržoazie se zmocňuje všeho posvátného a zprofanuje to, Bobos se zmocňují všeho profánního a učiní ro posvátným. To, co bývalo špinavé a materialistickej se v našich rukou změnilo v povznášející záležitost. Typicky buržoázni činnost, nakupování, jsme proměnili v typicky bohémské činnosti; v umení, filozofii, sociální aktivis-mus. Král Midas měl dar proměnit všc; čeho se dotkl, ve zla-I to. Bobos jako by méli Midasův dar naruby. Všechno, čeho se dotkneme, se promění V duši. Byznys Zdržuji provoz, Jsem v Burlingtonu ve státě Vermont a jdu po ulici. Na rohu uvidím, že sc blíží auto, tak se zastavím, I auto zastaví. V tu chvíli upoutají mou pozornost nějací liippies v parku hrající si s lérajícím talířem, a tak tam stojím zasněný asi patnáct nebo dvacet vteřin. Auto čeká. oni : ii.i i: m městě i >.Ik i v r.i kovýrh ;o •-. 11.u U šlápnou na plyn. Když se jim otevře možnost, tak ji využijí. Ale toto je Burlington, jedno ze sociálně nejosvícenějších mést v Americe. Zdejší řidiči si uvědomují, že Amerika zdegenerovala v kulturu posedlou automobily a hrozí jí, že ježdění autem zničí přirozené rytmy pěšího pohybu a bezprostřední lidské setkáváni. Stroje na fosilní paliva tu zamořují vzduch a zabírají místo obnovitelným zdrojům energie lidského pohybu. Tento řidič ví, že když sedí za volantem, já, chodec, ho morálně převyšuji. A tak, aby dal najevo své občanské ideály, dá si záležet, aby mi dal přednost. Ať to trvá třeba věčnost. Po chvíli řidič zdvořile zatroubil, já jsem se probral a nakonec přešel. Ale když jsem dose-l na další roh, byl jsem už zase ponořen v myšlenkách, a když jsem viděl přijíždět auto, zase jsem se zastavil. Auto taky zastavilo. A čekalo. Tento trapný rituál jsem musel absolvovat snad desetkrát, než jsem si konečně osvojil místní způsoby a naučil se kráčet rovnou do křižovatek. V Burlingtonu nám chodcům patří Svét. Vládne zde sociální osvícenost. Burlington je město latté. Mesta, kde je doma káva lané. jsou bohatá liberální města, často v úchvatné přírodní scenérii, často vzniklá kolem 104 univerzity, jež se stala klíčovými inkubační mi centry nové kultury m ovitú Ameriky. Nezřídka se právě odtamtud šíří luxusní obchody, gurmánske pekárny, obchody s ručně dělaným nábytkem, prodejny organických potravin .1 další po vznášejú 1 podniky, jež tvoři konzumní kulturu bobos, Města lam- jsou Boulder v Coloradu, Madison ve Wisconsinu, Northampton v Massachusetts, Missoula v Montaně, Wil-mington v Severní K a rol iné .1 polovina měsr v severní Kalifornii, Orcgonu a státu Washington. Po Americe jsou roztroušeny stovky mést latté, a. i ve městech, která nejsou latté. jsou aspoň čtvrti latté. Jestliže někde můžete .seběhnout ?, cyklistické stezky rovnou do antikvariAi.it plného knih o marxismu, jichž se majitel už nemůže zbavit, (.lát si kAvu v nějakém podniku se sLovní hříčkou ve |inenu a pak se jít podív.n-do obchodu s africkými bubny nebo feministickým spodním prádlem, pak víte, že jste v městě latté. Ideální město latté má vládu jako ve Švédsku, pěší nákupni /.ony jako v Německu, viktoriánské domy, indiánská lidová řemesla, italskou kávu. iniciativy za lidská práva jako v Berkeley a příjmovou hladinu jako v Beverly Hills. Mely by lani být nějaké staré opuštěné továrny, které je možné přestavět na lofty, kanceláře vývojářů softwaru a výrobny organických sušenek. V utopii by pak město latté mělo na západe vyhlídku na .Skali.s té hory sek voj o vý háj v centru, podél nábřeží jezero z Nové Anglie, a velkoměsto s opravdu dobrým alternativním týdeníkem by nemelu být dál než pár hodin jízdy. Po většinu tobolo století liieráii líčili malá města jako dusivé enklávy reakcionářství a maloměšťáctví ve stylu románu Babbitt od Sinclaira Lewísc. Dnes se vsak tato mikro-města považují /a osvěžující o A my uprostřed masové spi* leřnosii a za potem i.dm < enira společenského a lokálního aklivisnut. Vydáte li se uapřiklad na procházku pěší /.onou 10tí v Rtirlingtonu, začínáte u bistra se zahrádkou Leunig's, kde m' každé táno scházejí na snídani místní podnikatele V naboso obutých mokasínach Timberlands, košilích bez límec .1 džínáeh, Vysoce postavený manažer s vlajícími šedinami bude přívětivě rozprávět s jiným, klet ý vystavuje na odiv svou bradku a la Jerry Garda, V černých plátěných kufřících budou mít zastrčeny mobilní telefony. Cedule ve výloze obchodu s německými sandály Hirke-nstock za rohem upozorňuje, že toto zboží představuji; ideální dárek pro vaše obchodní partnery Vykračuj e te-li si dále po ulici> uvidíte mladé rodiče tlačit terénní dětské kočárky, jaké mají obzvlášť v oblibě milovníci pobytu v přírodě. Značka poměrné nákladného dámského oblečení Ann Taylor má svůj obchod v Burlingtonu hned vedle bazaru |menem Mír a spravedlnost, čímž názorně uka zuje, jak dnes hatíte coutttrc snadno koexistuje s eklckrícis-iiiľin lupu kého dobročinného obchodu s použitým /božím. IVši /.ona je leino\'.ina elegáni nimi obchody s cukrovinkami, buchtami a zmrzlinou, |c tady nesčelné obchodu s Žertovnými názvy jako Madhatler .1 Muddv Vv ,i:e: •; Ironické muáz-ky a nesnesitelné všudypřítomné slovní h rieky jsou klíčovými ingrediencemi stylu města latté, kde se lidé neostýchají blýsknout sc svou kulturní gramotnosti (z kopce nad Burlington ľi n shlíží na obchodní centrum a jezero Chám p Lun Vermontská univerzita). V Burlingtonu je samozřejmě několik výtečných knihkupectví. New RepttbUc ani žádny časopis politicky napravo od něj taní sice nesežeň eie. ale m úže tc ze sluchátek poslouchat cédéčka World Klusu nebo New Agc jako třeba Vlčí samotil a listoval přitom lesbickým časopisem s nádherným názvem Cm-ir nebo be/počietn elegantních francouzských obrázkových magazínů. Knihkupectví sice vedou nějaké knih)' o politice, ale zpravidla jsou zas t r čeué někde vzadu, Tituly, ku-ré jsou vystaveny h mni vepředu 107 a pod]e všeho se nejlépe prodávají, jsou o lcxu, psychologii, vaření, dále pak j e oddělení etnických studií (což jsou zejména knihy o ženách) a o d děl sní alternativního životního stylu (to/,je z8() procento záležitostech gayů). A zdá$ě, že to poměrně přesně odráží místní priority Burlington se pyšní fenomenálně rušným veřejným životem. Odehrávají se rady festivaly pouštění draků, festivaly jógy i festivaly jídla. Jsou tu rady pro umění, skupiny ochránců životního prostředí, skupiny ochránců památek, komunitou podporované zemědělství, skupiny bojující proti další výstavbě i různé skupiny aktivistů vzniklé kolem konkrétních kauz. Výsledkem je zajímavá směsice levicového společenského zájmu a tradiční pamálkářské Snahy, jež se snaží postavit hráz pronikání moderní s mu a hlavně další výstavbě- Tento veřejný život je je ti n i m z rysů, jež lidi do la L té měst přitahují. Jejich obyvatelé by určitě nejraději trávili méně čís u v soukromé sféře vlastního domova a své jed n o akrové zahrádky a více časti u a veřejných prostranstvích. Jestliže statomodní předměstí jako Wayne bývala jednoznačně buržoazními předměstími, městu lactéjako liurling-ton a fierkeley byla vždy epicentry bohémské kultury. Kdysi to byly kulturní protiklady. Ale to všechno se v Burlington u stejně jako ve WayriĽ změnilo. Na městech lit té je totiž uej-p í e kvapí vejiti, že jsou sice rájem všeho, co se dnes označuje jako „alternativní11 — alternativní hudby, alter nativních médií, alternativních životních styKi, ale jsou také fantastický mi obchodními centry. Kalifornská Napa a dal jí mčs ta jsoll centry vinařství, kalifornská Santa Monica a newyorské So-ho mají kultur ně-průmyslový komplex, Univerzitní města mají cokoli od biotechnologií po tesařinu a také Burlington je prosperujícím komerčním centrem. Nej známější firma ve městě, výrohce zmrzliny B en &Jerr/s. dnes již dokonce nepatří ani mez i dvacet nejvěrších zaměstnavatelů, Lidem s burlingtonskými mravy dnes již očividně nevadí pracovat pro IBM, která zde má pobočku, stejné jako General Dyna-mic, General Klec tri c, Han k o f Vermonta lSlodgctt Holdings. A byznys teď v Burliňgtonu frčí. Obšírné o něm informují čtyři místní podnikatelská periodika. Někdy se vám podaří v nich přečíst i dve nebo tři věty v kuse, než narazíte na manažera hovoř i cíli o o nutnosti praktikovat sociálně zodpovědné investování. Průvodce podnikáním pro manželské páry, který se teď dohře prodává v burlingtonských knihkupectvích, vypráví o deseti manželských párech, které se vzdaly kariéry v městech jako New York a ílosron, přestěhovaly se do Vermontu a začaly vyrábět a prodávat takové věci jako Vyložené meruňkovou ovocnou přesnídávku, ocet Letní sláva nebo Putneyotfy těstoviny -Prípadové studie většinou začínají rím, jak vysoce vzdělaný pár postihne rozčarování z jejich uspěchaného životního stylu, Mají svůj sen, péct nejlepší jasmínový chléb na světě, a tak se odstěhují do Zelených hor a dřou na zdokonalování svého receptu. Pak zjistí, jak obtížný je marketing jejich výrobku, Ale po pěti letech lopoty a strastí mají tržby pet milionů dolatů točně, a teď mohou odpočívat na verandě svého zrenovovaného viktoriánského domku se svými rozkošnými dětmi Dylanem a joplin a vychutnávat, jak se mení roční obdob ĺ Když neúspěšný demokratický prezidentský kandidát George McGoveru skončil s polirikon, koupil si penzion v Nové. Anglií, takže bylo zřejmě nevynutitelné, že příslovečný muž v šedém dane lově m obleku zde byl nahrazen mužem v otlučených dřevících. Ben a Jeny, dva odrostli hippie s. kteří založili zmrzlinové impérium, představují esenci kapitalismu měsr la tré. Kam se v Burliňgtonu pohnete, všude na vás Ben a Jerry hledí z reklam jako dvojice zarostlých Velkých bratrů. 108 109 Jednou jsem o běd vil v zahrádce restaurace Leunig's, počítal., kolik má moje servírka v uších, nose, rtech a pupku celkem náušnic (bylo jich asi devatenáct), a 5nA7,il se Čí&t Thoreauova Waldeua (Kdo chce s vlky žid...). Ale porád mé vyrušoval stárnoucí hippie u vedlejšího stolu.;, který nu a n-e přestat mluvit o rozpočtování y. nulového základu a o rozdílu mezi prioritními a bežnými akciemi. Byl ledabyle ob- 1 léčený a měl šedivé vlasy švihané ti o culíku, ale přednášel jako profesor na Harvard Business Schook Pozorně mu našlo ucha la mladá dívenka v selských šatech s babiěkovskými brýlemi., zjevně toužící zažít Woodstock, a dělala si přitom poznámky do žlutého bloku. Občas v hovorí] zabloudili k nějakému účetnímu po & t u p u nebo manažerské metody kterou by mohli uplatnit ve své firmě. A je treba ŕíctŕ že stárnoucí hippie věděly o čem. mluví. Jeho popis kapitálových trhu byl přesný, jasný a informovaný i.-i-; 1111■ j.■ |H)ynnn.)si |_mv.^L;iknvaia n:-~/Á ] 1 lc:i'a;inii a hovorem u vedlejšího stolu, napadlo mé, že VValden je vlastné svým způsobem kniha o podnikání- Thoreau neuschle sčítá výdaje, a když mu 7 jeho šetrnosti vzejde nějaký risk, neváhá se S rím pochlubit. Takže by nás možná ani nemělo překvapil že rebelové [er šedesátých, V.rcn kdysi žili v komunách, jež se mohly jmenovat třeba Walden, postupem času objevili, že podnikání lze proměnit v duchovně li spokoj 11 jící životní styl. Ale filozofa od jezera \Valden by asi trochu vsedlo v, míry kdyby viděl, jak tir co včeta čerpali energii objímáním .stromů, dnes náruživě hokhijí po d n i k atel sk é k ultuře, Dnešní magnát z města Jané má nu. paměti, že v byznysu \ nejde o vydělávání peněz-, Jde v něm o to dělat to, co máte rádi. Život by měl být jedno vet ke hobby. A byznys, o němž se kdysi soudilo, že ničí dus i , vás může obohatit. Pokud ovšem ř,e své profese učiníte řemeslo a z přírodní produktu, jako jsou třeba jablka, s použitím tradičních pracovních postupů vyrobíte zdravý produkt, jako je mošt. Na obalu produktu můžete uplatnit své vybroušené estetické cítění — avantgardní design mu dodá kosmopolitní ráz, Jestliže vlastníte restauraci, hospodu či kavárnu, můžete svůj podnik proměnit v ostrůvek občanské společnosti, místo vybavené knihami, časopisy a hračkami, kde se lidé potkávají a mohou vytvořit společenství. Byznys tak formuje celistvou osobnost. A Také celý svěř. Keboť n e i známej si m ryčeni této osvícené formy kapitalismu. Lak všudypřítomným, že ho není třeba podrobněji popisovat, je schopnost spojit zisk a progresivní kauzy. Můžete zachránit deštné pralesy, omezit globální oteplování, podpořit hodnoty původních indiánských obyvatel, přispět rodinným farmám, posílit mír ve světě a snížit příjmovou nerovnost, aniž byste se museli vzdálit oď chladicích regálů supermarketů. Kdysi panoval názor, í c byznys ničí hodnoty. Dnes ale hodné společností zjistilo, že ty správné hodnoty zvyšují zisk — pokud existuje velká vzdělaná vrstva ochotná trochu připlatit za společenský pokrok. „Nemůžete oddělit své sociální cíle od svého podnikání/' říká judy VVicksová, zakladatelka lila.del.fske levicové kavárny Yťhite Dog Café. Všichni si dělají legraci v. výstřelků uvědomělého kapitalismu — se všech těch zubních past z obilných klíčků, které bakterie ve vašich ústech nezabijí, pouze je požádají, aby odešly — nicméně většina vzdělanvch lidí dá přednost firmám; které sdílejí srqnŕ li od noty jako oni. Tento marketing osvobození dokáže někdy být dost hloupý existují zahradnické firmy, které se zavázaly vyřešit kompostovou krizi — ale příliš neškodí a může i prospět. A je to další příklad, jak mai nsrreamová Amerika od šedesátých let vstřebala aktivistický étos, A jak ho změnila, neboť jestliže si Jidé k d vsi myslely že opravdový obraz nebo báseň nebo protestu í pochod [nohou vyvolat ve společnosti revoluci, dnes 110 111 existují lidé jako šéf Nike PJiil Knigbr, kteří mluví, jako by revohici mohly vyvolat tenisky. „Smyslovýpožitek z pojídání krásného pokrmu ze zahrady je spojen s morálním uspokojením z toho, že děláte tti správnou vět pro naši ptaném i pro sebe," prohlásila nedáv no v časopise Aíc-r York, »• In v ilá ;ludonr; i..i rad ik.i I.1 mmi časná provozovatelka luxusních restaurací Alice Watersová. Její podnik v Paříži prý ve skutečnosti není žádný byznys. Jak uvedla v deklaraci cílů firmy, j c to „platforma, výstava, učebna, skleník, laboratoř a zahrada, Musí to být takříkajíc umělecká instalace ve formě restaurantu, vyjadřující smyslnost jídla..,. Restaurant musí působit lidsky tím, jak odráží ducha Farmy, půdy a tržiště, a musí vyjadřovat lidskost řemeslníku, kuchařů a obsluhy, která tam pracuje." Alternativní Icipil .ílisté Jednou z ironií dnešní duhy je, že oblastí amerického /i vol a, kde se drží při živote jazyk radikalismu šedesátých let, je svět byznysu. Hipíčrí mogLilové z liurlingtouu jsou ještě poměrně uměření. Chcete-li však najít místo, kde je radikalismus Věku vodnáře v plné síle, musíte jíl v žebříčkti korporací výše, mezi společnosti, s kterými se obchoduje na newyorské burze. Třicet let po Woodstocku a mírových pochodech mluví s největším zanícením o rozbití státu quo a rozdrcení es tah li shrne n tu r ú zní guru managementu a vysocí manažeři korporací. Revoluční hesla dnes z plných plic vyřvávají šé-fové velkých tradičních firem, jako je miliardár Abbíe Hoffman, „Někdy liysie měli porušit pravidla," říká Americe jeden / nejvěiších fast-Foodovýťh řetězců límyer King, „Mázni. Zn.ueiH i- Rebelově. Výiržnů i," básní AppleConipuccrs. Slo gan „Born To lit* Wild" přijala za sviij firma Lucent Tech- nologies, B čimického spisovatele Williama S. Burroughse a písničku Rci'a!tiiií») od lieatles používá |ako své obchodní symboly výrobce tenisek Nike. Psvchedelická barevná selu-mata plakátů skupiny Jefferso n Air plane z roku 1%8 pouzí v.i i usopis Whvtí a jeho inzerenti ze Silicon Valley lenmi tón ale není slyšet jen v reklamách společností, které chtějí ukázat, jak jdou s dobou. Jazyk radikalismu a vzpoury je neméně běžný v časopisech pro byznysmeny, na kanálech pro manažery, jez si lze v letadle naladit do sluchátek, nebo kdekoliv jinde, kde se tvoří cros americké podnikatelské kultury. „Myslete revolučně, ne evolučně.:| nabádá své kolegy viceprezidenr Home Depot. Různí guru managementu, jako Tom Perers, stojí před tisícovkami členů americké podnikatelské elity a rozjarene křičí: „Destmkce je bezva!" Softwarové firmy zřídily pobočky v í lolandsku, aby přilákaly zaměstnance, kteří tam chtějí žít kvůli volným marihuano výtn zákonům. H ob Dylan .1 (Iťoshy, Stilis, Nash and Yoting dnes hrají na uzavřených konferencích poŕädaný< li invesiii ní bankou Nomura Securíries. Prakticky každá společnost se dnes prezentuje jako společenské hnutí se svými revolučními cíli (rozdrtit velké konkurenty), hodnotným společenským posláním (počítač do každé domácnosti) a vlastní alterna-rivní kulturou (Southwest Airlines si říkají „symbol svobody"). Nejšpinavějiím výrazem slovníku velkého byznysu je mainstremn. [ako by každá firma v Americe byla křížovou výpravou, která se chystá otřást establishmentem. To, co se stalo, je vcelku jednoduché. Bohos vtrhli do světa byznysu a do starých konferenčních místností burzo-a/.ie si přinesli svou alternativní dm hovtů výbavu. Ne [lahodou je reci oblast Sauíranciské zátoky, v šedesátých letech 1 en tru m Léta lásky, také domovskou zákiiulnou nápadného mno/sivL obchodních řetězců orientovaných především na vzdělané zákazníky, jako je značka oblečení (iap a obchody 112 113 s nábytkem a bytovými doplňky Restoration Hardware a Williams-Sonoma. Existují také normální republikáni, kteří přijali r;;. co vyvinu a: v. i :■. 11 i.-^i I ls i v.;: •.. • n l lrv, |.il;u Mrrsn uí filosofii, přesto, že sami nikdy nebyli hippies. A existuje hybridní kultura Silicon Valley, která míchá d ohroma civ rc-belantství proti establishmenui s republikánským vyznáváním volného trhu. Zejména vůdčí osobnosti v odvětvích, kterým dominují elity informační éry — ve vyspělých technologiích, v médiích, reklamě, designu, v Hollywoodu — přijaly oficiální ideologii, která musí radikálům a bobe m ň m připadat důvěrné známá: neustálá změna, maximální svoboda, mladistvý' entuziasmus, radikální experimentování, odmítnuli konvencí a hlad po novém. Musíš myslet mimo škatulky, říká současné klišé. Musíš být na hrané. Musíš být mimo škatulky, které jsou na hraně. Pokud se nepohybuješ na hraně, už jsi na smetišti historie, tvrdí nám dnešní vůdci ekonomiky, „Zkušenost je pasé. Teď letí nezkušenost," říká zakladatel a šéfredaktor Fast Company, jednoho z časopisů z nové vlny publikací pro byznysmeny, „Nezajímá mě nic jiného než ti nemladší, nejchytŕejší a velmi, velmi talentovaní," říká Bernard Arnault, predseda predstavenstva konglomerátu s luxusním zbožím LVMW Moct Hen n esy Louis Vu.ii.ron. Dnešní alternativní kapitalisté žijí, nebo si alespoň myslí, že žijí, pro nové nápady, nové myšleni a nové způsoby myslení. Změnili dokonce i jazyková pravidla. Používají krátké věty. Podstatná jména používají jako slovesa. Odstraňují jakýkoliv náznak kultivovaného jazykového stylu a místo to-ho mluví jako patnáctiletí gamesoví feťáei. Plán nákladu na příští rok? Naprostej úlet. Výrobní řetězec? Je bozi. Jak dopadla emise akcií? Bylo to maso. Konference v Sanjosé? Těžkej nářez. V hovoru a hlavně v e-mailech uplatňují jazykový Styl Jatka Kerouaca. Především budľte spontánní, doporu- čoval beatnický básník. Bud*te rychlí a svobodní. Odstraňte literární, gramatický a syntaktický formalismus. Buďte divocí a fluidní, jeti rak budete čistí a poctiví. ,,To, co cítíte, si najde svou vlastní formu," tvrdil Kerouac. Kdyby byl dnes Kerouac naživu, předčítal by fascinovaným viceprezidentům na firemních seminářích v Aspenu. I mrtvý se na nás dnes dívá z inzerátů na khaki kalhoty od Gapu. Nejsem, byznysmen; jsem tvůrce, který náhodou dělá byznys V roce 1945 napsal Leo Lowenrhal široce diskutovanou esej, v níž sledoval vývoj profilů osobností v populárních časopisech jako Satttrday KveningPosl. Jeho teze byla, že v první polovině století byli oslavování „hrdinové výroby", lidé. kteří budovali mosty, přehrady a hrmy. Ale postupem času se pozornost časopisu obracela k „hrdinům spotřeby" jako k filmovým hvězdám nebo slavným sportovcům, kteří byli superhvězdami světa volného času. I profily politiků se podle Lowenthala zaměřovaly ne na to, čeho dosáhli nebo jak si počínali ve funkci, ale na jejich koníčky a soukromí. Dnes jsme opéL svědky nového pojetí mediálního hrdinství. V lichotivých profilech v ekonomických časopisech nenajdete muže a ženy oslavované za to, že by byli velcí budovatelé nebo zvyšovatelé efektivity nebo tvrdí manažeři. Klíčem je byt mladistvý, odvážný, avantgardní, zosobňovat změnu. Těžiště americké podnikatelské kultury se posunulo směrem na západ a k nižšímu věku. Respekt budící formálnost byla nahrazena otevřeností a odvahou, firemní svět je uvolněnější. Manažeři Microsoft u se objevují na obálce časopisu Fortune v čepicích s vrtulkami. Další vypadají na fotografiích jako stárnoucí rockově hvězdy v drahých košilích bez límce nebo 114 11S pestrobarevných svetrech a ledabylých, nicméně drahých san-dálech. Casré jsou fotografie podiuk.iľi-]i'] v džináck ludi- ^ro jících v hale svého rouben é K o paláce ve 3 k a listých horách. V /-id n é softwarové firmě nenajdete lidi v modrých oblecích, bílých košilích a červe nýt h kravatách. Tamní nespoutaní géniové nosí pohorky, roztrhané džíny, oprané univerzitní mikiny a takové iy tenoučké evropsko brýle, ve kterých máLe asi roli k periferního vidění jako- astigtnatický červ. V profilec h v Business Weck v 50. letech byl manažer zpravidla zobrazován v solidní pracovně zařízené mahagonovým nábytkem a. mostnými doplňky, nebo třebas vyhrnu rým i rukávy na p m co visti. ]>ii(^s |> převládajícím vizuálním prvkem bláznivá rekvizita. Třeba Jefťrcy Katzenberg z DreamWorks je na obrázku a \rodníin dělem Supersoaker. Jiní dávají přednost detským pistolkám, j oj u nebo laserovým p c rum. Někdo si zase bude zálibně prohlížet sbírku kýč u ve své kanceláři. Richard Saul Wurman, podnikatel, který organizuje konference, kde alternativní kap kal e sté plarí velké peníze za to, že mohou „rozpon š tér svou mysl", sbírá popelníky (jež samozřejmé v moderní kanceláři už nemají místo). Jiní ukazují suou--board pověšený u stropu hned vedle zlověstně přetrženého lana ua bungee j n m ping. V kancelári v Silicon Valley narazíte na zbytky sbírky komiksu připíchnuté na zeď hned vedle obálky dětské knížky Curious George a fotografie Gándhího. Podivuhodné množství manažerů se nechává fotografovat s ochočenými kakadu či podobným domácím ptactvem na rameni nebo s ohyzdnými psy obskurních plemen na klíne. Marylin Carlson Nelsonova, šéfka cesrovního konglomerátu Carlson Cos., pózuje na kolečkových bruslích. „Seort Cook, spoluzakladatel softwarové firmy íntuit, je ve Wall Street Jour-nal zachycen ve své nej oblíbenější restauraci, fast-ibodovém řetězci TílCO Bell. Tyto obrazy staví starý podnikatelský styl na hlavu. Dnešní vedoucí podnikatelé chtějí ukázat, že jsou svo- 116 bodomyslní a hraví. Příslušníci staré obchodní elity chtěli, aby jejich fotografie ukazovaly, jak ztělesňují ctnosti llenja-mina Franklina: píli, šetrnost, spolehlivost. V Hofstadterově Anuintelektualismitva-merickém živote z roku 1963 oviv popsány antiintelektuálske předsudky podnikatelské vrstvy. Pro magnáty v Hofstadterově době bylo i intelektu áls tví cosi nepraktického a poněkud zženštilého. Dnešní Špičkový'byznysmen chce ukázat, že je hrdinou intelektuálna. Typický hrdina či hrdinka profilu v časopise Forbcs nejen řídí výkonný podnik, alt také hraje na flétnu. maluje., p o d nika výzkumné výpravy a hraje v rockové skupine s názvem ironicky narážejícím na střední věk jako Prostate Preienders. ,,.Sandy Lernerová založila spolu se svým m Em že lem Lénem liosackem Sisco Sysrems," napsal Forbtrs. „Dnes šermuje, jezdí na barleyi a podporuje práva svírat a studium britských spisovatelek. On financuje nekonvenční vědu." Manažery investičních fondů novináři popisují jako inte-lekruální superhvězdy, jež ovládají zpaměti baseballové statistiky, dovádějí k dokonalosti svou pianisti c kou techniku ;i létaií po bridžových turna-ích a ľilozoíických sympoziích. V úvodu výročních zpráv firem často najdeme citary z Rmí-la Zoly nebo Toni Morrisonové, Manažeři pilně „aplikují" poznatky klasických myslitelů na straregii prodeje pro příští Čtvrtletí a řádí se pak nechávají vidět s knihami s názvy jako Aristoteles o managementu neho Shakespeare o strategii nebo Tajemství nepřátelského přev&etífirmy Píinia mladšího. Šéfka reklamní agentury Rosemarie Robertsovásdělila.čtenářům Fast Comparty} že knihy, které na ni měly největší vliv, jsou Sartrovo ňez východiska („Obsahuje moji základní žkrotní filozofii: s čím kdo zachází, s tím taky schází") a Machia-velliho Vladař (., So u středit se, soustředit se, soustředit se"7). Manažeři prospi k ovávají svojí mluvu frázemi jako „Tohle je fakt zajímavá heuristika... :: nebo ,.Neumím si představit, 117 že to přežije v posrgutenbergovské éře" nebo ,Je co nejlepší fenomenolog ze všech firemních viceprezidentu". Mohou se opovržlivě tišklíbat nad nějakým pojmem, který považují kí předl o d no u módu- To jim nijak nebrání pronášet k Jízdou čtvrthodinu zásadní proklamace: „Vzdálenost je mrtvá", „Pokrok zhypertrofovai", „Čas se zbortil". Kdysi byznysmeni hovořili s vážností, jež měla působit dojmem klidu a rozvahy. Nyní mluví jako sociologičtí vizionáři. Být dnes výkonným ředitelem znamená mít tak revoluční a odvážně nápady, že vás musí honil rým poskoku s pnuty a sítěmi. A pokud se chcete uplarnit jako konzultám nebo guru velkých manažerů, musíte rozšířit svou mysl přímo do kosmických rozměrů- Všichni se snaží přijít s představou, co bude ta „další velká vecť\ a popouštějí otěže své představivosti & vervou zlatokopů, Abyste drželi krok s vizionářským myšlením dnešních vůdců podnikání, chce to pořádnou snídani. „Nacházíme se přesně v okamžiku, kdy jedna čryřserietá epocha umítá a nová bojuje o zrození," oznámil Dee Ward Hock, muž, jenž má na svědomí kartu Visa a je dnes manažerský guru. ,Jsme v bodě. absolutní, vyložené, vrcholné diskontinuity/' prohlašuje konzultant Watts Wacker, „tudíž nestuduji pouze změnu. Studuji, jak se mění změna — deltu delty." Manažerský guru Gary Hamcl v časopise FúrCurse odpo vídá: ..Žijeme v diskontinuitiiím světe ve světě, kde digitalizace, deregulace a globalizace pronikavě přetvářejí průmyslovou krajinu. Vidíme dramatickou proliferaci nových ekonomických životních forem: virtuální organizace, globální konsorcia, internetový obchod, a rak dále do nekonečna... V cestě za vytvářením nového bohatství jsme dosáhli konce i nk řemen tah srnu.., Existuje hod zlomu, kde se hledání divergence transformuje v hledání konvergence a objevuje se nový kolektivní názor." V této nové éře musíte hojně používat frázi „Prožíváme přechod od doby, ve které.." Koneckonců prožíváme přechod od společností moci ke s po leč n os d vědomo stí, od lineární společnosti k postlineární společnosti, od hierarchické společností k sítově propojeně společnosti, od společnosti odtučněného mléka ke společnosti micka s dvěma procenty tuku. A tak musí všichni pronášet spoustu předpovědí. Magnátům, jako je Gerald l.evin v. Time Warner, Sumner Redstoue z Viacomu nebo John Malonc z TCI, nevadí, když se jejich předpovědi nevyplní, Ani akcionářům to zřejmé nevadí! Důležité je, aby předpovědi byly velkolepé a troufalé. Titáni informačního věku se procházejí a srovnávají velikost svých předpovědí. Pokud je jejich paradigma světové historie dostatečné omračující, ovládnou scénu, kamkoli vejdou. Bili Gates nazval svou první kmihu Cesta pred námi. Amerika prošla obdobím, kdy futurologie byla pouze záleží roští několika ponurých autorů sci-li. Ale nyní se nálada změnila. Budoucnost zase jednou vyhlíží skvěle a proroky dnešní doby jsou podnikatelé s extravagantními intelektuálními aspiracemi. Radikalismus a příležitostnýutopismUS dnešních magnátů není samozrejme přesně tentýž jako radikalismus a uro-pismus studentských vůdců ze šedesátých letv Podnikatelské elity jsou zamilované do představy radikalismu. Konkrétní myšlenky, které by fakticky převrátily společenský řád, je nezajímají, iixistuje dokonce ča.sopis s názvem Baffler věnující se výhradné poukazování na pošetilosti tohoto módního kapitalismu, jeho šéfredaktor Thomas Frank si dělá legraci z pseudorevolučního zápalu podnikatelské třídy a z jejích společensky schválených deviací. Podle Franka je ro jen jiná forma konzervativního konformismu. Ale Baftler nemá pravdu v rom, že je to všecho jen pokrytectví nebo že kapitalis-tičtí bossové si pouze přivlastňují krásně ideály alternativní 118 11CJ kultu ry. Ve skutečnosti tú není tak zlovolné ani tak jedno-stranne, Títo renegáistŕ manažeři patri z,.iroveň do firemní bo svěi.i i do sváta alternativní kultury. Dva kulturní rivalové si vyšli Vstříc a přivlastnili si jeden druhého. Intelektuální kořeny kosmického kapitalismu Všimněte si, jak důkladně byk standardní kritika amerického podnikatelského světa akceptována vůdci tohoto světa. Celé století spisovatelé a bohémové tepali byznysmena, v dílech jako Džungle, Bdbbitl, Velký Gatsby, i\rsjíitri:ý n'k, Smrt nínhiidatboiťtfiijhťchot Něco scstnU) (obchodní román Josepha Hellera) a v tisících dalších románech, divadelních hrách, filmech a televizních seriálech (vzpomínáte si na Džejár.i / >).!•:. \ \- V.'-rcb |i- hjvm Mlu-i ..iM ; i i il rli-k ! i i.ii i:i. n i.. I v I"i ■ alistický, konformistický sosák, Je to člověk s potlačenými emocemi, ktetý v sobě umrtvil veškeré schopnosti býr něžný nebo tvůrčí, které možná kdysi míval, aby mohl šplhat po namastené tyči firemní kariéry a hromadit peníze, Pracuje v nějaké nezáživné byrokracii plné nepotřebných plánovačů, Ti, kdo iinos propaguji nový styl v byznysu, na tento ohmy odpovídají; Všei huo je to pravda ! Vincu v celém rozsahu ob žaloby! Jednoduše se priznali a pokusili se vytvořil odlišný typ byznysmena, kletý navíc odráží bohémské hodnoty. V roce 1956 napsal Williarn H. Whyte knihu Organizační člověk, Sociologové se íiší v názoru, nakolik organizační člověk existoval v reálném životě, samotný koncept však v uvažování vzdělaných lidí zůstává bezpochyb vlivný. ! ri, kdo Whyteovu knihu iiečetli — a to jsou dnes skoro všichni -mají představu, co to organizační člověk je, a vědí, ze jím nechtějí být, Tento organizační člověk se spokojuje s tím, že fe pouhým kolečkem v obrovské mašinérii společnosti. Cítí, že sám je příliš slabý na to, aby byl pánem svého osudu, takže se integruje do nějaké větší instituce a podvolí s c- jejím imperativu m, Věru ř,e organizace mu nabízí bezpečí a příle- ,■ M i ..-.I I uv i i .H Ilu.M ■ II/.R íil ■. M i iMJ.-.k; .i i lIoIioi 'i: . M I.n I: mm: ži nejsou cyničtí vůči .systému1 a mají jen velmi málo skepse/ napsal Whyte. „Nevnímají vystel) ť jako něco. Čemu j c třeba se vzepřít, ale jako něco, s čím je třeba spolupracovat," Navíc, argumentoval Whyte, přijímají „společenskou etiku",, ve které se kreativita a představivost neoceňuje tolik jako zdvořilé a příjemné chování. Organizační člověk nebyl ^příliš dotěrný ani nápadně horlivý11. Whyte předjímal argumentaci, jež byla s větším důrazem wLir.M-u.i v ľiO. Lu'-i h, a to zejménii v tom, jak popsal psychologické dopady velkých org.uúzai i. .Starý typ šéfa chtěl jen tvou ptáci, řekl Whyte, ale ten nový chce „rvou dusí", Whyteova kniha byla významným útokem na převažující teorie řízení té doby. Whyte kritizoval hrmy, jež používaly osobnostní resty k tomu, aby vyřadily zaměstnance, kteří se neuměli dobře adaptovat na celou pracovní skupinu. Popsal vědecké laboratoře, k re té se v zájmu efektivity zbavovaly zvláštních nebo nějak obtížných, nicméně talentovaných lidí. Firmy, o kterých psa], hledaly dobře socializované týmové hráče, ne výstrední vizionáře. K.ipi ikl.ul vr h hnu, kle rý společnost Monsanto používala při náboru vědců, jste mohli slyšet: „Nejsou tu žádní géniové, jenom parta průměrných Američanů, kteří společně pracují," Olejářská společnost Socouy-Vacmim distribuovala brožurku, ve které jste se dočetli: NEMÁME ZDE MÍSTO PRO VIRTUOSY S výjimkou určitých výzkumných úkolů ve velké společnosti Samoítatně pracuje pouze několik ipsciaUsttl. Je zde tnalý prostor pro virtuózni výkony. Naie činnost je tak komplikovaná, a to i ve svých netechnických aspektech, ze žádný jůdnotlirec in-inužczvhid- \7t\ nQtit vše. Aby zvládal svou práci, musí být schopen spolapmcoviX!. í ostatními. Whyte společenský étos organizačního člověka odmítl. Tvrdil, že vztah mezi jednotlivcem a organizací v amerických korporacích je nevyvážený. Význam skupiny je přeceňován a s potřebami jednotlivců si nikdo příliš íilavu nelá-i me, Whyte nevyzýval lidi, aby ž organizací vystupovali jen proto, aby se s nimi nějak vypořádali. Organizačnímu člověku rudil s organizací bojovat, ale ne sebcdesiruktivně. „Muže říct svému šéfovi, abyscl k čertu," napsal Whyte, „ale bude mír dalšího, a na rozdíl od hrdinu populárních románů nemůže skončit tak, že opustí hojí srč a stane se farmářem." Whyte se snažil o nalezení světa, ve kterém by lidé pracovali v rámci korporací, ale jako sebevědomí a asettivní jedinci, kteří si budou svých vlastních potřeb cenil přinejmenším stejně jako potřeb organizace, kteří budou mít víc loajalit. I Iletial takové organizace, jež by si vážily lidí s neobvyklým a tvůrčím nadáním, a ne je vyháněly proto, že nezapadají do nějaké byrokratické tabulky. Tcchnokracie O deset let později se prvky Whytéových argumentů objevily V daleko radikálnější knize, která, aniž to její autor předpokládal, měla mít obrovský vliv na to, jak současní kapítalisté vnímají svěr byznysu. Knihu Vytvářeni alternativní kultury napsal v roce 1969 Theodore Roszak a ve své dobé to bylo tiejchytŕejsí shrnutí úroku na establishmenr. Podobně jako Whyre pops.il Roszak Ameriku jako zemi ovládanou velkými organizacemi. Podobně jako Whyte analyzoval psychické rány těch, kdo žijí a pracují uvnitř těchto byrokracií, jež nazýval technokraciemi. Ty své obérí spoutávají ne- násilnou tyranií založenou na tom, že život činí pohodlným a příjemným a zároveň dusí jakoukoli individualitu, kreativitu a představivost- Podobně jako Whyte odsoudil Roszak společenskou etiku, která kladla důraz na přizpůsobivou povahu a vlažné sociální vztahy. Mezi Whytem a Roszakem však existoval zásadní rozdíl, Whyte by! redaktorem časopisu Fortune. Roszak byl al tet nativním radikálem. Zatímco Whyte byl vůči buržoazním hodnotám ambivalentní, Roszakova kritika organizace byla daleko širší a hlubší, Tvrdil, že problém ve společnosti nespočívá pouze v té či oné teorii řízení nebo v tom či onom způsobu náboru zaměstnanců. Struktury korporace byly'symptomem vážné kulturní nemoci, Roszak viděl skutečný problém vcelé racionalistické mentalitě, již nazýval objektivním vědomím, „Prozkoumáme-li technokracii z hlediska specifické moci, již nad námi má." argumentoval Roszak, „dojdeme k mýtu objektivního vědomí, Tento mýtus hlásá, že existuje pouze , jediný způsob, jak získat přistup k realitě, a tím je kultivace I takového stavu vědomí, ve kterém je očištěno od jakýchkoliv subjektivních deformací a jakékoliv osobní angažovanosti, Jako vědomost se kvalifikuje pouze to, co vyplývá z to hoto stavu vědomí, a nic jiného. Toto je základ, na němž jsou vystavěny přírodní vědy, a pod jejích vlivem se všechny oblasri vědění pracně snaží o to, aby se staly vědeckými." Roszak popisuje puntičkárskeho účetního, chladného vědce, vypočítavého obchodníka, suchého úředníka a přísného inženýra, Oslavou tohoto vědomí je podle nej stroj. Stroj je „standardem, jimž je posuzováno vše ostatní", V mysli technokrata maji firmy, univerzity a dokonce i národy fungovat hladce jako dobre namazaný stroj. Není tedy divu, že se lidé v organizacích stávají kolečky jako ve stroji. Na zdůraznění tohoto bodu Roszak citoval francouzského spisovatele Jacquese Ellula: 122 123 Technika vyžadujepředvidatehiost a rovněžpřesnastpředpovědi je proto nutně, aby technika zvítězila nad lidskou bytostí. To je pro techniku věc života a smrti. Technika tnusizredukovat člověka na technické zvíře, na krále otroků techniky. I id>ke vrtochy se hrotití pivd tnulo nutnosti; lidská autonomie se nemi'iiepostavil tet hnu ke autonomii. Jedinec mmíbýi formován technikou..., aby byly odstraněny skvrny, kterými jeho osobní rozhodnuti znečisťuji dokonaly pian organizace. Toto je věčná bohémská kritika. Kdybychom se zastavili a začali vnímat svět kolem nás, mohli bychom vidět pravdu a krásu, ale místo toho otročíme umělým bohům. Nasazujeme si okovy svazujících společenských struktur a nelidských způsobu myšlení. Bohémové se vzpírali príliš racionálnímu způsobu myšlení od dob Flauberra a jeho parížskych druhů, Stejné transcendentalisté, také oni hledali imaginativnější, 111) ;u| ii. n'i i, lějši, iuriliľl Vliľ-p.: 'I :l. I vmin.M M. Jako (v!e Slo letí bohémů před ním, raké Roszak kladl důraz na sebevyjádření oproti sebekontrole. Věřil, že cílem živena je expanze lidského já Napsal: „To nejduJe/iréjši je, aby se každý z n.is stal osobností] úplnou, integrovanou osobností, ve které se projevuje vědomí opravdově Zakoušené lidské různorodosti, vědomi vyrovnáni se s realitou, jež je úžasné rozsáhlá." Rozsakovo řešení problém u tec] mokrade bylo taky bohémské- Měl za to, že „expanze osobnosti není možné dosáhnout speciálním školením, nýbrž naivní otevřeností zkušenosti'*. Doni niva l se, že lidé žijící v průmyslových kapitalistických společnostech potřebují znovuobjevit přirozenější a dětštější způsoby vnímání. „Musíme být připraveni věrit, že rozšířená osobnost bude krásnější, tvořivější a lidštější, než by se to mohlo podařil hledáním objektivního vědomí/1 Domníval se, že hravější přístup k živom by mohl transformovat realitu kolem nás: Jak jsem vyložiL. u>to je prim,inu" projekt naší alternativní kultury: vyhlásit 124 nové nebe a novou zemi tak rozsáhlou a rak úžasnou, že nezřízené nároky technické kompetence se v přítomnosti lakové nádhery nezbytně musí stáhnout do podřízeného a marginálního postavení v životě lidí. Vytvořit .1 siřil lako vé vědomí života neobnáší nic menšího než otevřít se vizionářské představivosti se všiji vlastní náročnosti.'1 To ovsem nikdy nemohlo vyjít, Pokud měly být vyřešeny problémy s organizační strukturou amerického života, které Whvte a Roszak identifikovali, rozhodně se to nemohlo podařit stvořením kosmického vědomí, před nímž by se racionalistické myšlení zastydělo a ustoupilo. Roszak byl příliš grandiózní. Ale to neznamená, že Roszak a Whyte dělali chybu, když kritizovali technokratu či koníbrmistickou a umělou sociální etiku, jež byla jejím důsledkem. Znamená to prostě, že bylo rřeb.i nějakého méně vizionářského autora, který by přišel s praktičtějším způsobem, jak nově promýšlet organizační a sociální struktury, |;i ne Jacobsová — předchůdce bobos V době, kdy Roszak psal, bylo sémé roboto nového myšlení ji/, naseto. V roce J l) (t I půlili k nva I n J a n e j a e o b s ová S) u r t ú i i: v ■ í amerických t>elkomč5—71 ve vydání iModeni Library). Lidé, díky nimž byl život v oné ulici tak jedinečný, byli drobní obchodníci majitel místního lahůdkářství Joe Cornacchia, krejčí pan Koochagian, majitel železářství pan Goldsteín. Když Napoleon nazval Anglii národem kupců, myslel si, že našel ren pravý proti buržoázni posměšek. V bohémské literatuře byl do té dobv malý obchodník považován za ztělesnění typické butžoazní úzkoprsosti. Ale Jacobsová drobným obchodníkům jejich nízký materialismus nezazlívá. Obdivuje právě jejich běžné činnosti: jejich hemžení, jejích čistotnost, jejich pozemskou přívětivost, Jeden z nich má v úschove klíče od osratnich domů v sousedství. Další předává místní drby. Všichni hlídají, co se deje na ulici, Jacobsová obdivuje právě jejich buržoázni ctnosti, Toro roztomilé, lyrické dílko popisuje majitele konzumu, majitele prádelny a kolemjdoucí jako tanečníky v baletu. Přirovnává jejich pohyby k vysokému umění. Zelinář se objeví a zamává, zámečník zaskakuje na kus řeči k majiteli obchodu s dourníky, kolem jezdí deti na kolečkových bruslích, lidé se shromaždújí kolem pizzerie. „Tento balet se ani na chvilku nezastaví/' píše Jacobsová, ..ale celkový dojem je mírný a uvolněně poklidný." Je nesnadné vzpomenout si na nějakou jinou pasáž v próze, která tak půvabně popisuje každodenní svět běžné ulice s obyčejnými obchody a jejich rituály. Pravé tón Jacobsové je tajemstvím jejího úspěchu- Nepřehání ani není teatrální jako hlasy jejích současníků, třeba Jatka Kerouaka, a pozdějších radikálů jako Theodora Ros-zaka. Není ani nabubřelý a direktivní tak jako většina intelektuálního literátství padesátých let, Jacobsová naprosto odmítá utopismus a extremismus, které byly nedílnou součástí romantismu. Odmítá pojetí intelektuála, který je izolován od každodenního světa a místo toho žije ve světě idejí, V důsledku toho je uvolněná a hovorná. Na věci se dívá pohledem schopným vnímat vsedni detaily (možná to není náhoda, že p tavě žena moli la poskvrnou t příklad tohoto způsobu pozorování reality), Městsk:'1 plá r.nvár.i r ŕ "dobyj.i-cobsovou rozhořčovalo, ona však na své nepřátele nesešila hromy a blesky. Naznačuje, že odpovědí nemá být teoretizo- 126 127 váni nebo vzpoura. Mnohem lepší je v tichosti sedět a být vnímavý vůči svému okolí. Buržoázni epistemologie často apelovala na rozum. Bohémská epistemologie na představivost. Jacobsová nás žádá, abychom ocenili /.působ vnímání, jenž vyžaduje zároveň rozum a s en žiti viru. Vyžaduje praktické znalosti prodavače stejně jako citlivé uvědomění si okolí, jaké bychom očekávali od malíře či spisovatele. Nej důležitější ovšem je, žejacobsová smiřuje buržoázni lňsku k pořádku s bohémskou láskou k emancipaci. Tvrdí, že ulice ve městě vypadá chaoticky, ale ve skutečnosti je docela uspořádaná.,, Kdekoliv staré mesto úspěšně funguje, tam pod jeho zdánlivým zmatkem existuje úžasný íád, jenž udržuje bezpečí na ulicích a zároveň svobodu města," píše Ja-cobsová. ,Je ro složitý řád. Jeho podstatou je spletitý pohyb na chodníku, jež s sebou přináší konstantní sled očí- Celý renro řad je s Ložen z. pohybu a změny, a i když je to život, ne umění, můžeme jej s trochou fantazie nazvat uměleckou formou města a přirovnat jej k tanci." Tato pasáž shrnuje klíčová usmíření protikladů: svobodu a bezpečí, řád a změnu, život a umění. Součástmi dobrého života JSOU jeho plynutí, jeho rozmanitost a složitost, ale vespod toho všeho je vnitrní ha ť m o [Je, Plánovačů kteří zničili staré čtvrti, to neviděli, protože jejich pojetí řádu bylo mechanické. Urbanističtí projektanti a modernisté jako Le C orb u si e r videli město jako stroj — „továrnu na výrobu provozu",jak ztlí jedna z Le Corbusiero-vvnešni vys.ori řidiči pnu mnu i vám řeknou, jal< razantne odmítli modely starého orgauiza< nílto človeka, a budou (o opakoval tolikrát, žc si budete chtít nacpat vatu do uší. „Organizace mizí!" vykřikuje Tom Petcrs na své publikum. \ ii ■ literatura společnosti Hewlett Packard začíná slovy: „V HP se lidé nestanou kolečkem v nějakém obřím stroji korporace. Od prvního dne zde mají důležitou odpovědnost a jsou povzbuzováni k osobnímu růstu." Opravdu, společnosti, jež oslavují guru managementu, jsou pravé tys které postavily organizačního človeka na hlavu. Společnosti jako D re li m Works zrušily názvy pracovních funkci, proiožo se jim zdály příliš hierarchické. Další se i Tilu bí tím, že snížily počet stupňů řízeni ze sedmi na ti i nebo ze čtrnácti na čtyři, Mami a současnosti zní, že společnosti musejí myslet biologicky. Musejí vytvářet štíhlé, decentralizované, neformálni participáciu' systémy. Musejí zbořit rigidní Struktury a nechat kvést tisíce květů. Stroj už nadále není považován za standard, o nějž by mely usilovat zdravé organizace. Teď je to ekosystém, Jako model zdravé organizace ted: slouží neustále se měnící organická síť, plná spontánního růstu a nekonečně spletitých a dynamických spojení, Velké společnosti se samy rozdělují do malých flexibilních týmů, jež tvoří to, co někteří experti nazývají „ansámblový individualismus". Pitney Fíowes Credír Corporation navrhla své kanceláře v Connecticutu tak, aby připomínaly malou vesnici — s koberci se vzorem kamenné dlažby, plynovými lampami, hodinami skoro jako na radnici a tabulkami s názvy ulic na křižovatk.ieb chodeb I llavní ulit e křižuje Centrálni a podobně. V budově Amerika Online, v níž sídlí Kreativní umihuiii číslo I, jsou stoly uspořádány do různých uskupeni, ve kterých probíhá [nYiinsmrming me zi hromadami kofeinových nápojů a soškami z modelíny. Ředitel Inhale Thciapeuiit Sysiems Roben Olicss se zbavil kanceláři ii všichni zaměstnanci teď Sedí ve velkých prosto i .u h nazývaných „lochy*1, kde na sobě mohou celý tlen zkoušet své nápady. Ve firmě Otu on, která vyrábí nasloiu hadla, má každý svůj pracovní stul na kolečkách, takže se po rozsáhlých pracovních prostorách muže stěhovat a seskupovat vzhledem k momentálnímu uspořádání skupiny. (O ti c on je pouze jedna z mnoha firem, kteté experimentují s konceptem školy beze zdí, který byl mezi progresivními pedagogy populární v šedesátých letech.) V Procter and Gamble skončili s používaniu] výtahu, |cž prý ničí přátelskou konverzaci, a frčí zde eskalátory, které ji naopak posilují, Televizní kanál proděti Nickelndeon v ústředí instaloval zvláště široké schody, aby povzbudil výměnu názoru a neformální rozhovory. V designérské společnosti IIJIÍO maji přes konferenční stoly velké role papíru, jaké používají řezníci, aby DO nich mohli čmárat a brainsiormov.il. Všechny tyto a stovky dalších společností se snaží napodobit prostředí lane Jacobsové, V němž mají své místo náhodná setkáni, spontánní vý měny názoru, i malé společné prostory a panuje v nich stálá flexibilita, jež ve skutečnosti tvoří dynamický řád, Ve staré organizaci byl králem systém. Teď se tvrdí, že nejvíce záleží na vztazích, V roce 19Ú7 Ke n ne th Keni s to n dokončil Yottng Radkcth (Mladí radikálové), studii přívrženců alternativní kultury v šedesátých letech, ve kreré dospěl K závěru, že „způsoby a stylem jsou tito mladí radikálové extrémně ^osobní', zaměření na přímé a otevřené vztahy s jinými lidmi, nepřátelští k formálně strukturovaným rolím a rraduiúm byrokratickým modelům moci .1 autority," To je výbornd shrnutí filozofie managementu, jež převlád.1 velí temním světě dnešní Ameriky. Firmy dnes kvůli budování 1 \u 131 takovýchto vztahů organizují nákladné rekreační pobyty, kde jejich zaměstnanci hrají nesoutěživé hry nebo různé přihlouplé soutěže. Firmy informačního věku se také snaží podněcovat určitý typ myšlení, Starý důraz na vědeckou analýzu a úzká spe~ dal izace i soli dávno ty Lam. P tyč jsou rak é racionalisté typu Roberta McNamary ve svých naškrobených bílých košilích. Dnes jsou předmětem obdivu pracovní stoly plné nepořádku a géniové s rozcuchanou kšticí, krcří za nimi sedí. Firmy najímají hyperaktivní motivační specialisty, kteří sIoliží jako jejich domácí Kenové Kescyové a Merry Prank.sr.ers. Gor-don MacKenzie je stárnoucí hippie, který nosí batikovaná trička křiklavých barev a džíny a chodí od firmy k hrmě a nabádá jer aby „vykopli tu velkou vlasatou kouli na oběžnou dráhu". Vlasatá kouleje v jeho slovníku byrokracie a vykopnout ji u a oběžnou dráhu znamená uchýlit se do svého individualizovaného království kreativní vitality, MacKenziehů třicetiletá kariéra ve firmě Hallmark vyvrcholila ve funkci., kterou sám vytvořil a nazval „kreativním paradoxem". Dnes pracuje jako konzultant pro IBM, Nabisco a FBI, což nejsou zrovna podniky známě jako symboly byronovského romantismu. Ctnost organizačního člověka, efektivitu, nahradila kreativita, jež je považována za nový klíč k pi uduktivitě. ZEFER, bostonská internetová konzultantská hrma, zadává zájemcům o práci „Lest z lega a plastelíny", aby vyhod-iimil.i iejicb kreativní schopnosti. Kodak má ..hLi:UO:'iu; místnosti" vybavené hrami, hračkami a videofilmy Mon-ty Python. U B en fit Jer r v' s má osvěžení na starosti Výbor pro radost- V Rosenbluth International m;ijí „myšlenkové divadlo", kde se mohou zaměstnanci dívat na videofilmy vybrané manažerem pro kulturní rozvoj, V British Airways pracoval Patil liircb jako „podnikový'šašek", A „člověk přes učení" v Xerox Business Services uspořádal akci jménem 132 ,,učební Woodstock", jež se konala v temné místnosti, kde ze stropu visely měsíce, hvězdy n plancty Mnohémanažerské výmysly dnešní doby jsou hloupé. Ale ty nej lepší z dnešních manažerských technik j d on v episre-m o logických SĽOpách Jane Jacobsové, Jsou ■založeny na myšlence, že nej lepší způsob, jak se učit a myslet, není rozdělit problémy až na úkoly pro ty nej užší .specializace, jak to dělá technokrat, ale naopak být citlivý k běhu a rytmům situace, Tyto techniky vedou zaměstnance k tomu, aby se na staré problémy podívali nově, aby užívali představivost, aby si intuitivně našli cestu k hlubšímu porozuměni reality, před kte-roLi stojí. Na trh je třeba pohlížet ne jako na stroj, ale jako na organismus obsahující zpětné vazby, vzájemná spojení a ustavičnou změnu, Metis Jinými slovy, společností se snaží ve svých zaměstnancích kultivovat schopnost, jež byla v antice známa jako íwřti.r. Toto staré řecké slovo oživil antropolog z Yale James C, Scott. Francouzi by mohli m e tis wjá.dřjt jako s&voir faire. My bychom mohli říct, že znamená praktickou znalost, umet ten správný g rif, vědět, jak na to. Vzorem člověka, který má me-tis, je Odysseus, protože měl schopnost improvizovat v nečekaných situacích. Scott sam definuje metis jako „široký soubor praktických dovedností a získané schop n oslí reagovat na neustále se měnící přírodní a lidské prostředí". Tuto vlastnost nelze nikoho naučit. Lze ji pouze vštěpovat a získávat, Filozof Michael Oakeshott by řekl, že se můžete ve škole naučit gramatiku, ale schopnost mluvit zís káře pouze pomalu prosrřednictvfm zkušenosti. Podobně se m cti s získává jako řada náhodných přírůstků, které až postupné vytvářejí celý obrázek. Lidé, kteří předávají metis, nepřednášejí, ale rozprávějí. Pracují bok po boku. Aby človek získal mctis, musí nejen vidět, ale s viděním zároveň chápat. Musí bedlivé pozorovat, aby vstřebá! praktické důsledky dění kolem. Musí rozvinout smysl pro proces, pro vzájemné vztahy mezi věcmi. Člověk získávající metáš se musí učit konáním, ne logickým myšlením nebo sněním. Například učeň se může naučit pravidla vaření, ale pouze mistr šéfkuchár bude mít povedomí o tom, kdy je ra pravidla třeba použít a kdy je možné je trochu pozměnit nebo porušit. Postgraduální student si může přečíst knihu o pedagogice, ale pouze učitel nadaný ruetis bude schopen vést Lřídu. ,Me.ris existuje pouze tehdy, když se využívá, a člověk, který metis má, často není schopen vyjádřit své nadání nebo metodu slovy. Je to vědomí plynutí věcí, znamená to vědět, které věci se k sobě hodí a které se k sobě hodit nikdy nebudou, a jak reagovat, když se stane něco nečekaného. Znamená to schopnost poznat, co je opravdu důležité a co pouze odvádí pozornost. Isaiah Berlin se dostal do blízkosti metis ve své klasické eseji The Hedgehog and ihe Fox (ježek a liška): „Není to vědecké poznání, ale zvláštní sen zi ti vita vůči obrysům okolností, ve kterých se náhodou ocitneme; je to schopnost žít, aniž bychom se dostali do konfliktu s některou z trvalých podmínek nebo faktoru, jež nelze změnit či dokonce ani zcela popsat nebo vyjmenovat," Tento druh vědění spočívá v ustavičných improvizacích, v jakémsi moudrém protloukání se. Člověk, který si cení metis, odmítá univerzální řešení a vítá, řečeno slovem tak důležitým pro Jane Jatobsovou a všechny následující bobos, d i verzi tu přístupů. V této atmosféře se také změnil poliled na schopnost vést. Vrcholový mra nažer již není šachovým velmistrem, imposantní, nade vše povznesenou postavou, která pohybuje figurkami no šachovnici, Dnes bude pravděpodobné popsán (a po- píše se tak i sám) jako někdo, kdo inspiruje a motivuje, nebo jako dirigent. Dnešní vrcholoví manažeři se chlubí tím, že se v ostatních snaží podnítit kreativitu. Kvůli své přecitlivělosti na autoritativní nebo represivní stru kníry moci hovoří raději o upevňování spolupráce. Ti dobří ani tak nedomí-nují, jako spíše jsou příkladem, podobně jako mistr v umělecké dílné. Když jsem se například několik dní potuloval v ústředí Restoration Hardware, překvapilo mě, jak zaměstnanci často vychvalovali jednoho z šéfů firmy Stephena Gor-dona za to, že je tak „pohodovej" a „skutočnej". Jeho kolegové šťastně vzpomínali na dobu, kdy Gordon na podnikovém výletě vedl boj s balónky naplněnými vodou a zúčastnil se hry Král vysílá své vojsko. Gordon se obléká stejně uvolněně jako kdokoliv jiný z firmy. Jeho kancelář není o nic větší nebo hezčí než kanceláře jeho podřízených. Společnost má liberální psí politiku, takže pes. kterého si někdo vezme do práce, se může zatoulat do Gordonovy kanceláře stejně jako do kterékoli jiné, Dvakrát týdně mají nákupčí v Restoration poradu, na které se rozhoduje, jaké nové výrobky by měli prodávat. V souladu s kvazirovnostářským podnikatelským étosem bobos mají všichni účastníci porady hlasovací právo, ale nějak se stává, že Gordonův hlas rozhoduje. Nákupčí ochotně připouštěli, že navzdory veškeré kreativitě, kterou do své práce vkládají, ve skutečnosti jen uskutečňují Gordo-tiovn vizi, Dostáváme se tak k jednomu z paradoxů podniků informačního věku: ačkoliv šéfové firem bon hierarchie a podporují rovnost, dominují společnostem ještě víc než jejich kolegové ve starých firmách. Ve společnostech, které popisoval Whyre, udával ron éros organizace. Dnes je to vize charismatického vůdce. Jak řekl John SeelyBrown z Xeroxu časopisu Fortune, „úkolem vedení dnes není jen vydělávat y e n :Ve; je r o wrvářet význam". Vyšší sobectví Podobně jako v tolika jiných sférách života bohos, vše, co bylo pozemské, se stalo posvátným. Byznysmeni mluví jako umělci. Firmy horují pro svá společenská poslání. Manažeři zdůrazňují kreativitu a osvobození. Fenomenálně úspěšní konzultanti jako Stephen Coyey působí dojmem, jako by bylí spíše duchovní rádci než experti přes efektivitu. Lidé, kteří pracují v oddělení marketingu, zase v tomto na hlavu postaveném světe kapitalismu mluví o tom, |ak moc se jim protiví marketing, Vrcholný manažer hovoří o tom, jakou rozpolcenost v něm vzbuzují úvahy o expanzi firmy, Milí ardáři říkají, že nepodnikají pro peníze, ale kvůli sebevyjádření, „Peníze naprosto nic nezměnily," řekl v jednom interview pro Wall Street Journal Rol? Glaser z RealNetworks. ,,Peníze v mém životě nezměnily jedinou věc," řekl Joumalu v dalším rozhovoru Steve Casc z America Online, ..Peníze v mém životě nezměnily vůbec nic," řekl Jeff Bezos z Amazon.com v třetím rozhovoru. Dělníci v tomto oduševnělém světě kapitalismu bobos nejsou námezdními dříči. Jsou tvůrci. Pohrávají si, experimentují a sní, Snaží se prozkoumat a poté překročit hranice svých schopností. A jestliže je lirma začne nudit nebo omezovat v rozletu, odejdou. Být schopen vyrazit na cesiu a hledat nový smysl, kdykoliv se objeví můra fádnosti, je rozhodujícím znakem privilegovaného postavení. Sebckultivace j c imperativem. S důrazem na to „sebe". Toto tedy není hloupé a vulgární sobectví, nejde tu o omezený vlastní zájem nebo o bezduché hrabáni. Toto je vyšší druh sobectví. Znamená 10 ujištění, že ze sebe dostanete co nejvíce, což znamená věnovat se práci, která je duchovné uspokojující, společensky konsrrukrivni. experimentálně rozmanitá, emocionálně obohacující, posilující sebevědomí, trvale podnětná a nekonečně povznášející. Znamená to učení. Znamená to práci pro firmu, která je stejně „conl" jako vy. Znamená to najít organizaci, která muže uspokojil vaše kreativní a duchovní potřeby. Když Anne Sweeneyová uvažovala o převzetí funkce prezidentky Disney Channeí, nepřemýšlela o tom z hlediska své kariéry nebo peněz. Zeptala se sama sebe, „Potěší tato práce mé stdcc?", a pak se rozhodla, že ano. Public rclations společnost Porter Novel li neláká nové zaměstnance apelem na sobecký vlastni zájem. Místo toho má v různých časopisech reklamy, které ukazují mladou ženu v džínách sedící na skalnaté pláži, Na otázku „Co chcete?" žena odpovídá: Chci jít svou vlastni cestou. High-tech je široce otevřenépofe. Pomáhám vytvdret programy public rélaúons pru společnosti, které jsou na špici vývoje softwaru. S tím, co se učím, udělám báječnou kariéru. Chci vyrazit na pláž. Vyrostla jsem na západním pobřeží. Oceán byl védy mým druhým domovem. Sem přijíždím vidy, když si masám ttčco pořádné promyslet. Chci stoupat výš a výš. Každým rokem mám vetší a větší roli. Manažeři podporují tnu j růst individuálními programy profesnibo rozvoje. Je to jako vrátit se zpátky na vysokou. Chci jet do Afriky. Snad napřesrok. (Mimochodem, naše zdravotní pojištění je skvělé.) Chci ze sebe dostat to najlepší. Jestli existuje hrdnice toho. čeho jsem schopná dosáhnout, nejsem si jistá, kde je a jestli ji někdy dosáhnu. Doufám, že ne. Tak toto je bobo-kapitalismus v kostce. Vysoká škola, studium, růst, cestování, postup výš, objevování sebe sama. Je v tom všechno, A také v tomto jediném odstavci málem nenajdete vetu, která není v první osobě. Organizační člověk je postaven na hlavu. Whyte popisoval sociální étos, který staví na první místo skupinu. Dnešní étos staví na první místo ..já1'. Z práce se tak stává skutečné povolání, poslání, metier. A zvláštní je, že když zaměstnanci začnou uvažovat jako 136 137 umelci ři aktivisté, pracují pro firmu tvrdčji, V šedesátých letech většina sociálních teoretiků předpokládala, že [ak budeme bohatnout, budeme pracovat stále méně. Ale jestliže je práce formou sebevyjádření nebo společenského poslání, nechce se vám nikdy přestat. Žene vás ustavičná porŕeba růst, učit se, být víc naživu, Šéfové, kteří stúíi o tom, že se z nich stanuti dokonalí gentlemani, si cenili volného času, ale šéfové, kteří by chtěli být umělci, si cení práce. Firmy zjistily, že bobos se můžou přetrhnout, pokud si myslí, že to dělají pro své duchovní já, pro svůj intelektuální vývoj. Lee Clow je předsedou správní rady reklamní firmy TBWA Worldwide. Zavedl požadavky na pracovní výkony, jaké by před několika desítkami lev. vedly ke stávkám. Unes jsou považovány za osvícené. „Víkend, kdy u nás v agentuře nenajdete nikoho v práci, je vzácný/' řekl před několika lety Wall Stmět Jotírrtahi-. „Někdy í e mě ptají, co říkám lidem, abych je přinutil pracovat o sobotách a nedělích. Neříkáme jim nic. Ale naši kreativci vědí, co od nich očekáváme. Vědí, že na tomhle velkém pískovišti mají šanci. Je vymyslené tak, ubyto bylo místo inspirace, zábavy, interakce i společenského života." Opovažte se tomu říkat robota cna.Je ro pískoviště! To není podnikání. Je to hra! Kulturní protiklady kapitalismu vyřešeny! V roce 1976 napsal Daniel Bell významnou knihu Kulturní protiklady kapitalismu. Tvrdil v ní, že kapitalismus je založen na dvou proti kladných tendencích. Lidé v kapitalismu musí být ukáznění a trochu asketičtí, aby chodili včas do továrny a tvrdě pracovali. Ale musí mít v sobe také touhu po majetku a trochu hedonismu, aby stále chtěli spotřebovávat víc a víc zboží, které vyrábějí, Spolu s Maxem Weberem Bell soudil, Že po dlouhou dobu tyto dvě tendence integrovala do jednoho věroučného systému protestantská etika. Avšak podle ÍJelki se protestantská etika nyní začala vytrácet. Předpokládal, že sebeomezování zmizí ze světa, Identifikoval dva hlavní viníky: zaprvé kulturu romantismu, jež chtěla svrhnout řád, konvence a tradice ve jménu smyslového vzrušení, osvobození a poznávání svého já, a za druh é potřebu kapitalismu stále stupňovat úroveň spotřeby-Jakmile se na scéně objeví spotřebitelský úvěr, aniž by s sebou nesl pocit hanby, tvrdil Bell, lidé objeví, že spotřeba je zábavnější než sebeomezování, a začnou žít stále víc pro požitky okamžiku. Hedonizmus začne vítězit nad šetrností a okázalost nastoupí na místo skromnosti. V Bellově budoucím světě ,,kultura už není orientována na to, jak pracovat a něčeho dosáhnout, nýbrž jak utrácet a užívat si", V sedmdesátých letech slyšel ikdl všude kolem sebe názor, že lidé by měli být díky své osobní milosti osvobozeni od zákonů a omezení. A skutečně nebyl sám, komu se zdálo, že pracovní etika se narušuje, že řád postavený na ambicích je připravován o legitimitu. Bellova teze ve společnosti rezonovala, Zdálo se docela dobře možné, že kapitalismus rozpoutal kulturní síly, jež jej nakonec zničí. Ale nestalo se tuk. Naopak, z lidí nejvíce ovlivněných romantickými kulturní mi silami, jež tir.U popisoval, z lidí generace šedesátých let poznamenaných stylem Berkeley, se stali tvrdě pracující, na dlouhodobé cíle orientovaní kapita-lisré. Hedonismus woodstockské mytologie byl domestikován a slouží nyní jako manažerský nástroj ritem, které jsou stálicemi burzy, Američané se ani nepřiblížili evropským standardům v délce dovolené. Místo toho pracují v Micro-softu celé noci a v Ben & Jcny's chodí do práce o víkendech. A právě ti, kteří mluví nejzaníceněji o rozbití řádu a nastolení permanentní revoluce — kapka listě firemního sveta, 138 nejvíc usilují o úspěch. Je co modernismus pro akcionáře. Bell se díval na Ameriku a viděl kulturu, jež zdůrazňovala iracionální hedonismus, a ekonomickou srrnkruru závislou na technokratické racionalitě. Dospěl k závěru, že tyto dvě síly se musí střetnout. Místo toho se jejich obrysy zaml-žily a vzniklo z nich něco nového. Alternativní kapitalisry neomezuje starý puritánsky či protestantský vád. Místo toho si vytvořili vlastní é ros, krerý obsahuje obdobnou a možná ještě rigoróznější soustavu zábran. Práci změnili v duchovní a intelektuální poslání, a tak k ní přistupují se zápalem umělců a misionářů. Nemají sice košile zapnuté u krku a pořádek na psacím stole, ale jsou svým způsobem velmi ukáznění. Příslušníci vzdělané třídy často považují práci za výraz celého svého bytí, takže se jí pochopitelně věnují s fenomenální energií. Pro mnohé v. nich neexistuje okamžik, kdy by nebylí v práci; přemýšlejí neustále. Ani okázalé předvádění bohatství a hedonistický životní styl, který předpovídal Bell, není mezi průmyslníky z měst 1 a t r ľ- a alternativními wcbmasrery v oblibě- Součástí étosu envirotimentalísmu, posedlosti zdravím a rovnostářstvi, který si vytvořili, již není ostentativní styl, krerý charakrerizo-val starou movitou elitu, i to slouží jako náhražka systému zábran oné diskurované protestantské etiky. Pokud tito lidé v něco věří, pak v to, že si nemáte ničit tělo, což znamená, že piti, drogy a flámování jsou pasé. Kavárny nahrazují bary jako typická místa setkávání. Jak je podrobněji popsáno v dalších kapitolách, v módě jsou disciplinované aktivity jako jogging a jízda na kole; prostřednictvím posilování udělali tito lidé i z volného času formu sebekázně. V 60. lerech vpadly do americké společnosti divoké emancipační síly. Sloučily se však s étosem podnikavosti, který spojujeme s 80. léty. Tato fúze legitiinizovala kapitalismus li lidí, kteří byli jeho nej ho divějšími kritiky, a zároveň legi-rímizovala. alternativní chování v očích podnikatelské elity. Ať už má étos bobos jakékoliv chyby, akcionářům se báječně vyplácí. Americká ekonomika v posledním desetiletí kvetla a začala dominovat jednomu sektoru za druhým. Americké firmy jsou kreativní a efektivní zároveň. Bell se domníval, že je svědkem konce buržoazie, teď r o ale naopak vypadá, že tím, že buržoazie absorbovala (a byla absorbována) energii bohéniství, získala uovv život. 140 141