Vztahy mezi KLDR a Jižní Koreou a vývoj bezpečnostní situace na Korejském poloostrově Hlavní mezníky vývoje na Korejském poloostrově v letech 1953-1989 •V roce 1953 došlo k podpisu příměří na Korejském poloostrově zástupci USA, KLDR, Číny a mezinárodních sil. Příměří je odmítáno Jižní Koreou. KLDR sice několikrát hovoří o mírovém sjednocení, avšak podmiňuje jej tím, že všechny cizí ozbrojené síly opustí korejský poloostrov. •Růst napětí a incidentů kolem demilitarizované zóny ve druhé polovině 60. let. K nejvážnějším patří útok na sídlo jihokorejského prezidenta z ledna 1968, přepadení a zajetí americké průzkumné lodi Pueblo v témže měsíci a sestřelení amerického průzkumného letounu v dubnu 1969. •V reakci na americko-čínské oteplování došlo ke krátkodobému pozitivnímu vývoji i na Korejském poloostrově. Po sérii jednání je v červenci 1972 zástupci obou Korejí podepsáno společné komuniké hovořící o budoucím sjednocení. •Výchozí pozice obou stran pro implementaci komuniké se ale nedokázaly sblížit. Jižní korea chce nejdříve řešit spíše humanitární otázky, zatímco KLDR podmiňuje pokrok v jednáních stažením amerických vojáků z poloostrova. •Teroristické útoky ze strany KLDR v 80. letech - bombový útok na jihokorejského prezidenta Chun Du-hwana při jeho návštěvě Barmy v říjnu 1983 a bombový útok na letadlo jihokorejských aerolinek se 115 lidmi na palubě v roce 1988. Konec studené války a zhoršení bezpečnostního a ekonomického postavení KLDR •Po dobu studené války se Severní Korea při zajištění ekonomické pomoci i nukleárního deštníku spoléhala střídavě na své dva hlavní spojence – Sovětský svaz a Čínskou lidovou republiku. •Severokorejská ekonomika stagnovala již od poloviny 70. let. Zatímco dříve se držela na úrovni ekonomiky jihokorejské, od roku 1974 začíná zaostávat, na čemž se podílely i nadměrné severokorejské výdaje na zbrojení. Zhroucení se podařilo oddalovat jen díky dodávkám ekonomické i vojenské pomoci, které do KLDR plynuly ze Sovětského svazu a Číny. •V září1990 SSSR uskutečnil normalizaci vztahů s Jižní Koreou a v následujícím měsíci Moskva oznámila ukončení dodávek do KLDR za „přátelské“ ceny a zavedení tržních mechanismů do vzájemného obchodu. •Vztahy mezi Pchjongjangem a Moskvou byly degradovány z aliančních na běžné sousedské. •Po událostech z podzimu roku 1990 se Pchjongjang přimkl více k Pekingu. Číňané, podobně jako Ruskové, sice oznámili ukončení dodávek zahraniční pomoci do Severní Koreje a zavedení tržní cen, avšak toto rozhodnutí nebylo nikdy zcela implementováno. •Se zhoršující se ekonomickou situací KLDR se Čína stala jejím nejdůležitějším obchodním partnerem, na němž bylo přežití severokorejského hospodářství přímo závislé. Čína zůstala pro Severní Koreu hlavním poskytovatelem ropy, nerostných surovin i potravin. •Po ztrátě Sovětského svazu si Severní Korea nemohla dovolit přijít o Čínu jako svého jediného zbývajícího spojence. •Změny v rozložení sil po konci studené války vedly KLDR k rozhodnutí spoléhat se na vlastní jaderný arsenál. Srovnání hospodářského vývoje KLDR a Jižní Koreje http://2.bp.blogspot.com/_-EMpadQx4hM/TCdViAeIYDI/AAAAAAAAAUk/vD37hJxpNg8/s1600/north.jpg Vztahy KLDR - Jižní Korea v 90. letech (I) •Nástup prezidenta Ro Tche-ua (Ro Tchä-ua) v roce 1988 = odklon od politiky jihokorejských vlád v době studené války. Snaha zaujmout smířlivý přístup, vyhýbat se vzájemným střetům a eskalaci napětí. Nový prezident argumentuje, že viníkem rozdělení poloostrova a špatných vztahů jsou obě strany. •Část Korejců chová naději, že nejrůznější rozhovory a nabídky spolupráce povedou ke smíření a sjednocení. •Jihokorejský prezident představil svou novou politiku v prohlášení z července roku 1988, přičemž oznámil šest konkrétních kroků ke zlepšení vztahů mezi oběma státy: •1) mezilidské kontakty mezi oběma státy; •2) setkávání rozdělených rodin; •3) zvýšení obchodní výměny; •4) vyrovnaný rozvoj ekonomiky, který pomůže zlepšit život na Severu; •5) ukončení konfrontační a kompetitivní diplomacie; •6) vznik kooperativní atmosféry vedoucí k trvalému míru na Korejském poloostrově. •Vydání Formule sjednocení korejského národního společenství v září 1989 = představuje pokyny jimiž, se má řídit politika sjednocení. Podle formule je třeba vnímat KLDR jako partnera, s nímž se Jižní Korea snaží obnovit jednotný stát. •V roce 1989 vstoupilo severokorejské zboží na jihokorejský trh a opačným směrem začalo proudit o rok později. •Na počátku 90. let proběhlo několik jednání na vysoké úrovni, která vedla k uzavření několika dohod (zejména Dohoda o usmíření, spolupráci a výměnách z roku 1992 a následné protokoly o neútočení) a k dočasnému zlepšení vzájemných vztahů. •Opětovné ochlazení vzájemných vztahů na konci prezidentského funkčního období Ro Tche-ua. Vztahy KLDR-Jižní Korea v 90. letech (II) * Snaha nového prezidenta (1993) Kim Jong-Sama navázat na politiku svého předchůdce. Podobně jako Ro Tche-u i Kim Jong-sam podporuje zapojení KLDR do mezinárodního dění a podporuje sjednocení obou zemí. * Vyhlášení Třífázové formule sjednocení v roce 1994. * 1) rekonciliace a kooperace v první fázi (vzájemné uznání, budování vzájemné důvěry a usmíření) * 2) Korejské společenství = přechodná fáze, připravují se institucionální a právní základ nového státu; * 3) Jednonárodní stát (vznik jednotné politické entity, instituce a systémy splynou v jeden celek, sjednocení je ukončeno. * Sjednocení má být výsledkem dlouhodobého procesu založeného na postupném mírovém propojování obou zemí. Nemá dojít k absorbování KLDR ze strany Jižní Koreje. * Problémy při realizaci politiky vůči KLDR (jaderná krize na Korejském poloostrově, vojenské provokace ze strany KLDR) = v reakci na severokorejské chování změnil Kim Jong-sam v roce 1996 svou politiku na politiku tzv. „laskavého zanedbávání“. * Rozvoji vzájemných vztahů brání také změna ve vůdcovské pozici v KLDR v důsledku úmrti Kim Ir-sena. * Severokorejská strategie je po většinu 90. let (od roku 1994) charakterizovaná pasivním přístupem k mezikorejskému dialogu a naopak snahou o rozvoj přímých vztahů se Spojenými státy. * Významné vojenské incidenty v letech 1996 a 1998. * Jižní Korea v tomto období navzdory stagnaci vzájemných vztahů poskytla KLDR humanitární pomoc po ničivém hladomoru. Jihokorejská politika vůči KLDR za vlády prezidentů Kim Te-Džunga a Ro Mu-hjona * „Sunshine policy“ prezidenta Kim Te-Džunga (1998): * Vychází ze tří základních principů (1. Korea nebude tolerovat severokorejské provokace; 2. Jižní Korea nemá v úmyslu zničit a absorbovat KLDR; 3. Korea chce pokročit v politice usmíření a spolupráce). * Kim Te-Džung dal rovněž najevo, že Korea nebude narušovat severokorejské vztahy s jinými státy, pokud nebude KLDR narušovat jihokorejské vztahy. * Kim Te-Džung si v rámci Sunshine policy neklade sjednocení za prioritní úkol. Nejprve je třeba dospět k dosažení mírového stavu (politika konstruktivního zapojení). Zmínky o sjednocení podle prezidenta spíše vzbuzovaly nedůvěru na straně KLDR, pro kterou bylo cílem zajištění přežití režimu. * Zapojení KLDR mělo být klíčem k navození reformního prostředí uvnitř komunistické země = změny, které by z toho samovolně vyplynuly by vedly k proměně Severní Koreje. * Vyvrcholením vývoje vzájemných vztahů se stal summit Kim Čong-Ila a Kim Te- Džunga v červnu 2000 (dohoda o zřízení horké linky, vybudování dopravy na posvátnou horu Kumgang společností Hyundai) Vydání tzv. South-North Joint Declaration prezidenty obou zemí. * Značná finanční podpora KLDR ze strany Jižní Koreje. * Kim Te Džungův nástupce Ro Mu-hjon pokračuje v Sunshine policy = má být navíc aplikováne v rámci celé severovýchodní Asie (Politika pro mír a prosperitu). * Na rozdíl od svého předchůdce považuje sjednocení obou Korejí za nevyhnutelné (vidí jej v případě jihokorejské pomoci jako možné v horizontu 10-20 let). * Snaha o zlepšení vztahů s KLDR je komplikována v důsledku jaderné krize na Korejském poloostrově (účast Jižní Koreje na šestistranných jednáních) * V roce 2007 se uskutečnil druhý summit nejvyšších představitelů obou zemí = dohoda ze Soulu. South-North Joint Declaration (2000) •Jde o stručnou smlouvu s pěti operačními paragrafy, v níž se obě země zavázaly: 1) spolupracovat na znovusjednocení poloostrova vlastními silami nezávisle na externích intervencích; 2) uznat podobnosti v návrzích na podobu a průběh sjednocení; 3) vyřešit problematiku rozdělených rodin zorganizováním dalšího kola jejich setkání; 4) zvýšit oboustrannou důvěru pomocí rozvoje ekonomické spolupráce a výměn kulturních, sportovních a jiných delegací; 5) uskutečnit jednání na vládní úrovni s cílem implementovat výše dohodnuté body; Jihokorejská politika vůči KLDR v éře I Mjon-baka ØHlavní prioritou jihokorejské politiky je vyřešení problému severokorejského jaderného programu. Snahou je přimět KLDR o návrat k šestistranným rozhovorům (přerušeny v roce 2008). ØAdministrativa počítala s tím, že po severokorejské denuklearizaci by měla býr na Korejském poloostrově utvořena nová mírová struktura vztahů (její součástíí by bylo společné řešení humanitárních záležitostí, budování ekonomického společenství – podpora vzájemné spolupráce přinášející prospěch oběma stranám). ØReálně jsou vzájemné vztahy a snaha o implementaci nové politiky narušeny řadou incidentů ze strany KLDR (zastřelení jihokorejské turistky v zakázané zóně u společných hranic, jaderný test v roce 2009, potopení jihokorejské korvety Čchonan v roce 2010, ostřelování ostrova Jon-Pchjong v roce 2010). ØNeúspěch jihokorejských snah o jednání. Jižní Korea v reakci snižuje ekonomickou pomoc KLDR (z 370 milionů USD v roce 2007 až na 1,9 milionů dolarů v roce 2010). ØV roce 2009 se Jižní Korea připojila k Proliferační bezpečnostní iniciativě = získává možnost zablokovat podezřelý náklad přepravovaný severokorejskými plavidly. Bezpečnostní situace na Korejském poloostrově během prezidentství Pak Kun-hje •Pak Kun-hje zvítězila v prezidentských volbách v Jižní Koreji v roce 2012. Po nástupu do funkce se snaží vést politiku vůči KLDR střední cestou, mezi antagonismem prezidentství I Mjon-baka a smířlivým přístupem Ro Mu-hjona. •Oznámení, že Jižní Korea nebude klást žádné podmínky pro jednání s KLDR a připravenost k setkání s Kim Čong-unem. •KLDR navzdory tomu pokračuje v provokativním a nepřátelském chování – test střely dlouhého doletu v prosinci 2012, uskutečnění jaderného testu v únoru 2013. •Po společném vojenském cvičení jednotek USA a Jižní Koreji v roce 2013 Pchjongjang reagoval vypovězením dohody o příměří s USA, dohody o neútočení s KLDR a ukončením provozu horké linky. •Dne 30. března KLDR vyhlásila Jižní Koreji válečný stav a stála za velkým kybernetickým útokem na jihokorejské firmy. Na počátku dubna pak KLDR přistoupila k uzavření průmyslového komplexu v Kaesongu. •O několik měsíců později je severokorejská politika naopak charakterizovaná jistou mírou vstřícnosti – znovuotevření komplexu v Kaesongu v září 2013, obnovení setkávání rodin rozdělených korejskou válkou v únoru 2014. Severokorejští sportovci se rovněž zúčastnili říjnových Asijských her konajícíh se v jihokorejském Inchonu. •Krátkodobé zklidnění situace bylo nicméně vystřídáno další krizí, když výbuch nášlapné miny v demilitarizované zóně vážně zranil dva jihokorejské vojáky. Soul poprvé od roku 2004 reaguje obnovením vysílání protirežimních propagandistických hlášení z megafonů, což vyústilo v dělostřeleckou přestřelku mezi oběma státy. •Následná jednání vedla ke kompromisu, kdy KLDR vyjádřila lítost nad zraněním vojáků, souhlasila s dalším setkáním válkou rozdělených rodin a Soul na oplátku zastavil protirežimní vysílání. Americko-jihokorejská aliance * Z pohledu korejských politiků představuje aliance USA základ udržení míru na Korejském poloostrově. * V 90. letech Korea souhlasila, že bude přispívat na pobyt amerických jednotek v zemi a na konci 90. let tak platila přibližně 400 milionů USD. * Mezi korejskou veřejnosti ale postupně roste „únava“ z pobytu amerických sil na území Jižní Koreji. * Velká většina Korejců předpokládá úplné stažení USA po případném sjednocení. > Jižní Korea a válka proti terorismu * Existuje jednoznačná dichotomie mezi vládní politikou podporovanou většinou elit a postojem veřejnosti. * Už od 11. září 2001 byly jihokorejská vláda jedním z hlavních spojenců USA ve válce proti terorismu. * Bezprostředně po útoku pomohla Jižní Korea prosadit v OSN rezoluci odsuzující útoky a ještě v roce 2001 se stala signatářem Mezinárodní konvence pro potlačení financování terorismu. * Kora poskytla humanitární a ekonomickou pomoc při rekonstrukci Afghánistánu a korejský prezident v roce 2003 podpořil invazi USA a jejich spojenců do Iráku. * V roce 2004 souhlasil jihokorejský parlament s vysláním 3600 mužů do Iráku (3. největší kontingent po USA a Velké Británii) a poskytl zemi humanitární pomoc. * Korejská vláda vyslání vojsk uskutečnila navzdory vraždě korejského rukojmího zajatého iráckými teroristy. * Naopak velká část veřejnosti nepovažuje terorismus za významný problém a podle výzkumů přibližně 70% Korejců nesouhlasilo s válkou proti terorismu a až 80% se vyslovilo proti invazi do Iráku. > Ekonomická dimenze jihokorejské zahraniční politiky * V současnosti je země 4. největší ekonomikou v Asii, 15. největší ekonomikou na světě a 8. největším světovým exportérem. * V 90. letech dochází k reorientaci jihokorejského exportu (směřoval hlavně do USA a Japonska) směrem k některým novým trhům (zejména Čína). * Největším obchodním partnerem je dnes Čína, k dalším hlavním patří zejména USA a Japonsko. * Jižní Korea v 90. letech do značné míry opustila politiku unilaterálního merkantilismu a vedle diverzifikace obchodních partnerů jej nahradila soustředěním se na rozvoj bilaterálních obchodních vztahů (1. preferenční obchodní dohody; 2. investiční dohody;). * Uzavření dohod o volném obchodu s USA a EU (dosud neratifikovány), dále například s Indií, Chile či zeměmi ASEAN. * Od konce 90. let také roste zájem o subregionální a regionální ekonomické dohody. >