Vojenské aliance v mezinárodních vztazích Úvod do problematiky Proč studovat aliance? ØJeden ze základních fenoménů mezinárodní politiky a jedním z klíčových termínů mezinárodních vztahů. ØPředstavovaly tradičně významný prvek zahraničních a bezpečnostních politik jednotlivých států = jeden z nejcennějších nástrojů prosazování zájmů státu navenek. ØVýznamný faktor ovlivňující vypuknutí, šíření a výsledky ozbrojených konfliktů mezi státy. > Bezpečnostní partnerství (alignment) ØAliancemi se obvykle rozumí formální sdružení vznikající za účelem posílení bezpečnosti nebo získání převahy nad nepřátelskými státy. ØJde jen o podmnožinu bezpečnostních partnerství (alignments) – obsahově širší pojem, jenž v sobě zahrnuje nejrůznější formy bezpečnostní spolupráce. ØMůžeme jej definovat jako soubor vzájemných očekávání mezi dvěma a více státy, že si navzájem pomohou v případě sporů či válek s určitými jinými státy či nestátními aktéry. ØBezpečnostní partnerství vždy zahrnuje partnerství s „někým“ a současně proti „někomu“ identifikuje tedy potenciální protivníky stejně jako přátele. > Koalice ØVe srovnání s aliancemi většina autorů zdůrazňuje kratší dobu jejich trvání a absenci institucionalizace vzájemné spolupráce. ØKoalici lze charakterizovat jako formální či neformální, neinstitucionalizovanou, ad hoc spolupráci v bezpečnostní oblasti mezi dvěma a více státy, která vzniká jako odpověď na určitou situaci s cílem realizace určitého specifického úkolu. ØZávazek je neinstitucionalizovaný a vzniká ad hoc = může proto dojít k vytvoření koalice mezi státy s dlouhodobě nepřátelskými vztahy. ØVětšina vytvořených koalic slouží k dosažení určitých vojenských cílů a koalice má obvykle ofenzivní charakter. Může ale vzniknout i koalice se spíše defenzivními cíly – např. peacekeepingové operace nebo pomoc při živelných katastrofách. > Entente (diplomatické porozumění) ØNejde zde o explicitní příslib podpory partnerovi jako je tomu v případě aliancí. ØJedná se o implicitní očekávání podpory založené na vyřešením stávajících konfliktů mezi partnery konkrétní entente. ØNa rozdíl od pouhého snížení napětí (détente), přestávající být konkrétní státy protivníky. ØNejvýznamnější příklad představuje tzv. Srdečná dohoda (Entente cordiale) z roku 1904 mezi Velkou Británií a Francií. > Ruský plakát z roku 1914 propagující Trojdohodu Triple_Entente > Definice aliancí ØMezi odborníky nepanuje shoda na přesné definici pojmu aliance. ØStudie S. Bergsmanna z poloviny 90. let našla 35 rozdílných definic tohoto pojmu. ØS jednou z prvních koncepčních definicí pojmu aliance přišel již zmíněný G. Liska. Z jeho textu je zřejmé, že alianci chápe jako formální sdružení dvou či více států proti hrozbě ze strany třetího, mocnějšího státu. Aliance jsou tak v zásadě jen formalizacemi bezpečnostních partnerství (alignments). ØTaké S. Walt chápe o mnoho let později aliance a bezpečnostní partnerství jako synonyma = definuje alianci jako formální či neformální uspořádání bezpečnostní spolupráce mezi dvěma či více suverénními státy. ØJiný přístup zaujímá již zmíněný S. Bergsmann, jenž se snaží aliance definovat na základě stanovení jejich základních prvků. ØKaija Oest upozorňuje, že jednotliví autoři se obvykle snaží o úzkou či naopak širokou definici aliance. V případě úzce vymezených aliancí je důraz kladen na jejich explicitní charakter a na použití ozbrojené síly, přičemž objektem působení jsou státy mimo alianci. V případě široce vymezených alianci je připouštěn i implicitní charakter, jde v nich o bezpečnostní spolupráci a objekt působení není stanoven. > Definice aliance dle Stefana Bergsmanna (2001) Ø1) Aliance jsou dohodou mezi státy; Ø2) Aliance představující explicitní dohodu mezi státy; Ø3) Aliance předpokládají určité specifické chování v případě, že nastane určitá událost, kterou předpovídá alianční smlouva (tzv. casus foederis); Ø4) Není jisté, zda k události, která aktivuje specifické chování, v budoucnosti s jistotou dojde; Ø5) Aliance je příslib; Ø6) Součástí tohoto příslibu je pomoc v případě události specifikované alianční smlouvou; Ø7) Tento příslib je vzájemný; Ø8) Dohoda mezi státy spadá do sféry národní bezpečnosti; > Klasifikace aliancí ØJednotlivé aliance se mohou od sebe odlišovat v řadě různých charakteristik. ØDlouhodobé snahy vytvořit výstižnou klasifikaci aliancí (např. Morgenthau 1954, Holsti 1967, Fedder 1968, Russett 1971 či Snyder 1997). ØTypologie E. Feddera (1968) rozlišuje aliance dle sedmi základních charakteristik: Ø1) Počet členů; Ø2) Geografické vymezení; Ø3) Doba trvání; Ø4) Relativní distribuce moci mezi členskými státy; Ø5) Aktivní či pasivní zaměření aliance; Ø6) Jednostranná či vzájemná podoba dohodnutých závazků; Ø7) Bezpečnostní mechanismus; ØK velmi podobným charakteristikám dochází také G. Snyder (1997). Ø > Počet členů aliance ØJe třeba, aby aliance měla nejméně 2 členy. ØHistoricky byly obvyklé právě dvoustranné aliance, naopak aliance s velkým počtem členů jsou mnohem častější teprve ve 20. století. ØSnyder hovoří také o jednostranných aliancích = případ, kdy se jeden stát zaváže k obraně jiného státu(ů), ten však žádný závazek tohoto typu neučiní. ØPříbuzným fenoménem, nicméně méně specifickým a závazným, je široká jednostranná deklarace či vyhlášená „doktrína“, v níž se jeden silný stát zaváže k obraně všech ostatních států či všech států v regionu proti určité hrozbě. > Relativní distribuce moci mezi členy aliance ØRovné a nerovné aliance. ØRovné (symetrické) aliance = mezi státy přibližně stejně silnými, se symetrickými závazky a očekáváními podpory. ØNerovné (asymetrické) aliance = mezi silnými a slabými státy, jsou obecně charakterizované asymetrickými očekáváními a často i povinnostmi. ØPlatí, že silný stát obvykle dominuje nerovným aliancím, které pak často využívá jako nástroje prosazování svého vlivu či kontroly. > Účel vzniku aliancí ØZákladní dělení je mezi útočnými a obrannými aliancemi. ØČasté však je, že aliance mají současně útočné i obranné cíle. ØZejména v rámci kategorie obranných aliancí můžeme rozlišit několik různých motivů jejich vzniku. Øa) zajištění bezpečnosti před vnější hrozbou; Øb) zvýšení vnitřní bezpečnosti a domácí politické stability; Øc) kontrola spojence; Ød) vyloučení možnosti druhého státu vstoupit do nějakého jiného spojeneckého svazku; ØSpecifickým případem jsou formální uspořádání neobsahující příslib aktivní vojenské pomoci (např. smlouvy o neutralitě či dohody o neútočení). > Casus foederis a z toho plynoucích rozsah smluvních závazků ØUrčení, kdo je protivník aliance, jaké činy protivníka aktivují ustanovení alianční smlouvy a jaká odpověď je v takovém případě vyžadována. ØDříve byla v aliancích obvyklá explicitní definice protivníka, avšak zejména po roce 1945 tomu tak často nebývá. ØObvyklým činem protivníka aktivujícím závazky aliančních členů bývá útok na členský stát aliance. ØZávazky členských států se mohou pohybovat od pouhé společné konzultace po konkrétní nasazení ozbrojených sil > Délka trvání aliance ØVětšina aliancí tuto dobu specifikuje. ØVe 20. století trend prodlužování délky trvání fungování aliancí. ØNaopak méně formalizované dohody obvykle nespecifikují délku trvání. ØAd hoc dočasná uspořádání vznikající za specifickým účelem a s předpokladem, že naplněním tohoto účelu dojde k jejich rozpuštění. ØKoalice = vznikají během války s cílem obrany proti agresorovi (jde tedy o uspořádání s okamžitým účelem). >