Aliance a regionální bezpečnostní instituce Bezpečnost jako veřejný statek, černí pasažéři a problematika dělby rizik a nákladů mezi členy aliance Bezpečnost jako veřejný statek a výzkum aliancí ØVýzkum fungování aliancí a chování jejich členů pracuje už od 60. let 20. století s konceptem veřejných statků. ØSnahou bylo vysvětlit, proč existují disproporce mezi členskými státy aliancí, pokud jde o náklady na zajištění bezpečnosti a proč se v aliancích setkáme se suboptimálním zajišťováním bezpečnosti. ØMancur Olson a Richard Zeckhauser ve svém článku Ekonomická teorie aliancí (1966) kladou paralelu mezi společným zájmem členů aliance (ochrana před agresí ze strany protivníka) a společnými zájmy obyvatel státu označovanými jako veřejné statky. ØPodle Olsona s Zeckhauserm téměř všechny organizace (vojenské aliance nevyjímaje) poskytují svým členům veřejné statky. > Definice veřejného statku ØSpolečný cíl organizace (aliance) je podle nich veřejným statkem tehdy, jestliže má dvě základní charakteristiky: Ø1) Nedělitelnost spotřeby; Ø2) Nevyloučitelnost ze spotřeby; ØBezpečnost, kterou aliance svým členům zajišťuje lze z tohoto pohledu chápat jako veřejný statek. ØČlenské státy aliance nelze z jejího využívání vyloučit (bez vyloučení z aliance či bez toho, že by v podmínkách alianční smlouvy bylo stanovené něco jiného) a dokonce i v případě asymetrických aliancí je pro silný stát obtížné přinutit slabší partnery podílet se na zajišťování bezpečnosti v odpovídající míře. Ø > Aliance a problém černých pasažérů (free riding) ØZisky, které státu přinese jednání směřující k zajištění veřejného statku (bezpečnosti) = jsou využívány i dalšími členy aliance. ØDochází tím k tomu, že jednotliví aktéři nemají zájem se optimálním způsobem podílet na jeho poskytování = problém tzv. černých pasažérů. ØČerní pasažéři veřejný statek konzumují, ale na jeho zajišťování se nepodílejí nebo tak činí v jen nedostatečné míře. ØPlatí, že čím je skupina podílející se na zajištění a spotřebě veřejného statku větší, o to menší je obvykle zisk individuálního člena skupiny. Obvykle pak v takovém případě nemá žádný člen skupin zájem se dobrovolně podílet na jeho zajišťování, a proto musí být členové skupiny k podílení se na zajišťování statku přinucení (např. formou zdanění či prostřednictvím povinného členství a poplatků). ØV případě aliancí není problém s existencí černých pasažérů natolik vyhrocený = formální sdružení malého počtu států. ØU menších skupin (organizací) je dobrovolná účast na zajišťování poskytované veřejného statku možná, nicméně i zde se budou objevovat aktéři, kteří budou poskytovat pouze suboptimální množství. ØČasté zejména pro menší členy = jejich zisky z poskytovaného veřejného statku jsou proporčně menší a nemají zájem poskytovat dodatečné množství veřejného statku ve chvíli, kdy velcí členové zajistili množství poskytovaného statku, které menším členům postačuje. U menších členů tak roste tendence k „černému pasažérství“ (free riding). ØLze naopak očekávat, že velcí členové, kteří kladou důraz na vyšší absolutní hodnotu veřejného statku, ponesou disproporčně velké náklady. > Proč se problém černých pasažérů nemusí v některých případech objevit? ØPodle Olsona s Zeckhauserem se problém s černými pasažéry v případě vojenských aliancí nemusí objevit například v případě totální války (viz chování Velké Británie během 2. světové války). ØZa další faktory, které mohou ovlivnit ochotu podílet se na zajišťování bezpečnosti považují například geografickou pozici, charakter hrozby, historické či ideologické důvody. ØVýznamným faktorem ovlivňujícím ochotu státu podílet se na zajišťování bezpečnosti jako veřejného statku také je, do jaké míry mu poskytují vytvořené vojenské kapacity, nejenom kolektivní, ale i čistě národní výnosy. ØAvery Goldstein argumentuje, že v případě vojenských aliancí nemusí být argument o nevyloučitelnosti vždy platný a to z důvodu anarchické struktury mezinárodního systému. ØExistence jaderných zbraní podle něj v případě některých států dále zpochybnila hodnověrnost aliančních závazků – i v situaci, která podporovala freeriding na úkor supervelmocí se Francie, Čína a Velká Británie soustředily na získání a udržování nezávislého jaderného arsenálu. ØTyto příklady pak dle jeho názoru vrhají pochybnosti na možnost dosáhnout jaderného odzbrojení prostřednictvím garancí poskytovaných aliancemi či mezinárodními organizacemi. > Pohled Benjamina Zychera na aliance jako producenty veřejných/soukromých statků ØPředstavil jej ve studii A Generalized Approach for an Analysis of Alliance burden-Sharing publikované RAND Corporation (1990). ØAliance mohou přispívat k bezpečnosti svých členů různými způsoby, včetně nevojenské dimenze spolupráce. ØS koncem studené války význam těchto dalších benefitů pro členy aliance spíše poroste. ØAliance tak podle B. Zychera mohou produkovat několik rozdílných statků, poskytovaných individuálně jednotlivými členy či kolektivně skrze individuální finanční příspěvky. ØJednotlivé výstupy z aliance se budou lišit v míře, do jaké míry jde o veřejný či soukromý statek a jak obtížné je vyloučení jednotlivých členů z jeho spotřeby. Ø3 základní kategorie výstupů z aliance: ØA) vojenské služby; ØB) bezpečnostní a ekonomická pomoc; ØC) vojenský a vědecko-technický výzkum; ØDo kategorie vojenské služby Zycher zahrnuje odstrašení agresorů (příklad veřejného statku, z jehož spotřeby současně nelze členy aliance vyloučit), obranu území aliance (na pomezí mezi veřejným a soukromým statkem, vyloučitelnost je možná avšak s určitými náklady), zahraničně politickou podporu (soukromý statek, ale s vysokými náklady na vyloučení ze spotřeby), rozvoj obranného průmyslu, domácí politickou podporu a prodej vojenské techniky (soukromé statky se snadnou vyloučitelností). > Problematika dělby rizik a nákladů (burden-sharing) při fungování aliancí ØBurden-sharing = rozdělování rizik a nákladů mezi jednotlivými členy aliance (organizace) v rámci naplňování společného cíle. ØČasto diskutované téma v rámci odborné literatury, tak obecněji i ve sféře veřejné politiky. ØZdá se, že po konci studené války politická aktuálnost tohoto tématu v případě některých aliancí (zejména NATO) dále vzrostla, k čemuž přispěly finanční problémy řady členských států, předcházející redukce jejich vojenských sil a angažmá aliancí a jejich členů ve vojenských konfliktech, s nimiž strategické plánování nepočítalo. ØProblematika burden-sharingu je často diskutovaná v souvislosti s otázkou příspěvků členů aliance na zajištění bezpečnosti a problémem „free ridingu“. ØJde o jeden z přístupy, které z hlediska vysvětlení operují v systémové rovině, popularitu mu zajistila možnost propojení s ekonomickými analýzami a využitím kvantitativních metod. ØPrvní studie tohoto typu (viz Olson a Zeckhauser) zjistila korelaci mezi HDP státu a jeho výdaji na obranu a větší ochotou silnějších států přispívat na fungování NATO. ØNěkteré následující práce (Russett 1970, Sandler 1973) dospěly k závěru, že se problém free riding v NATO spíše snižoval. ØVýznamná studie Ch. Bennetta a kol. (1994) analyzující problematiku burden-sharingu v rámci protiirácké koalice z let 1990-1991 zjistila, že zatímco příspěvek USA byl v souladu s ekonomickou teorií aliancí disproporčně velký, předpoklady teorie se v případě některých dalších velmocí nepotvrdily, stejně jako se nepotvrdil předpoklad free ridingu ze strany malých států na úkor USA. ØNaopak novější studie o válce v Kosovu závěry teorie ohledně ochoty větších států přispívat disproporčně více než státy malé částečně potvrdila. ØNedávná evaluace relevantních studií v této oblasti pak došla k závěru, že ekonomická teorie aliancí (teorie veřejných statků) je nejprůkaznější při vysvětlení, proč jsou silnější státy ochotny nést disproporčně větší náklady. ØSoučasně ale nedokáže hodnověrně předpovědět výsledky intraaliančního (koaličního) vyjednávání a chování menší států alianci s ohledem na burden-sharing uvnitř aliance. > Snahy najít alternativní vysvětlení v problematice burden-sharingu ØNěkteří badatelé v této souvislosti akceptovali realistická vysvětlení operují v rámci systémové roviny (navázání na koncept rovnováhy hrozeb Stephena Walta). ØBennett a kol. soudí, že právě tento koncept může vysvětlit absenci free ridingu v případě války proti Iráku (1991), naopak studie zkoumající válku v Kosovu došla k závěru, že Waltovo vyvažování hrozeb nenabízí hodnověrné vysvětlení. ØDalší badatele využívají Snyderův koncept působení aliančního bezpečnostního dilematu – hypotéza ohledně závislosti člena na alianci. (obava z opuštění). ØCelkově se zdá, že různé systémové přístupy umožňují poměrně dobře vysvětlit stimuly politickým vůdcům, aby se jejich státy podílely na zajišťování bezpečnosti. Mají ale problém vysvětlit specifické výsledky rozhodnutí státu podílet se na určité akci. ØVýzkumníci se proto stále častěji zaměřují na domácí zdroje chování státu v oblasti dělby nákladů a rizik. ØVhled z liberálních teorií = ochota státu přispívat více na alianci a její vojenské operace koreluje s podporou veřejného mínění. Institucionálně slabé exekutivy jsou pak méně ochotné k použití ozbrojené síly. ØPráce s modelem byrokratické politiky. ØPotenciálně významný vhled do problematiky burden-sharingu nabízejí také teorie strategické kultury (např. studie autorů Noezela a Scheera dokazuje, že právě domácí strategická kultura je důvodem, proč Německo při operaci v Afghánistánu nedokázalo z hlediska nasazení ozbrojených sil dostát očekáváním ze strany svých spojenců). >