1. Povaha politických
ideologií
Politické myšlení
Politická filosofie Politické ideologie „Každodenní přesvědčení“
Racionální argumentace
Logická konzistence
Abstraktnost a obecnost
Kořeny v morální filosofii
Hledání pravdy/jistoty (?)
Na ose od teoretických zpracování
po nekoherentní rétoriku =>
Včetně emocionálních apelů
Nekonzistentnost OK
„Špatné“ argumenty OK
Intelektuální produkce
(knihy, pamflety etc.)
Běžný politický provoz
(policy, stranické
programy, aktivismus,
projevy…)
Hospodské řeči
Veřejné mínění
Podpora / odmítání aktivismu
Aktivismus
Vybrané definice ideologie
• Vincent: „bodies of concepts, values and symbols which incorporate conceptions of human nature and
thus indicate what is possible or impossible for humans to achieve; critical reflections on the nature of
human interaction; the values which humans ought either to reject or aspire to; and the correct
technical arrangements for social, economic and political life which will meet the needs and interests of
human beings“ (2010: p. 18)
• Heywood: „více či méně koherentní soubor idejí, který poskytuje základ organizovaného politického
jednání, ať už má toto jednání stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout“ (2005: 28;
překlad upraven)
• Freeden („morfologická“ definice): Systémy vzájemně provázaných interpretací základních politických
pojmů; „combination of political concepts organized in a particular way“,jež „allow a socially situated
and partisan value-arbitrated choice among adjacent components, by relying heavily on the notion of
cultural adjacency, and the result will display various mixes of rational criteria, emotional inclinations,
and cultural value preferences“ (1996: 75)
Rozdílnosti mezi pol. filosofií a ideologiemi (Freeden) 1.
PF
• Semi-privátní jazyk určený pro okruh
odborníků
• Myšlenkový systém jako produkt „elitních
mozků“
• Důraz na racionální, logický argument
(byť i filosofové jsou oddáni určitým
hodnotám a principům)
PI
• Veřejné formy jazyka určené pro široký okruh
lidí
• Skupinový produkt navázaný na konkrétní
společenské skupiny
• Trojí využití emocí
- racionální diskurs v emocionálním hávu
- emocionální význam klíčových
(„nevyjednatelných“) hodnot
- ústřední role emocí ve společenské a
politické interakci
Rozdílnosti mezi pol. filosofií a ideologiemi (Freeden) 2.
PF
• Snaha o vysvětlení, vyjasnění,
zdůvodnění, racionální ospravedlnění…
• Očištění argumentace od latentních,
nezamýšlených poselství
• Kritéria dobrého argumentu: racionální,
logický, koherentní, přesný
(nejdvojznačný), reflexivní a „sebe-
kritický“
PI
• Zahalení politických přesvědčení v
neprůhlednosti, víceznačnosti (pojmy
„přirozeného“, „evidentního“, odkaz na
mýty a předsudky…)
• Pracuje s vědomými i nevědomými, často
kulturně zakotvenými významy a kódy
• Kritéria dobrého argumentu: Schopnost
zachovat či proměnit stávající politickou
realitu/pol. vztahy
Společné znaky PF a PI
• Jedná se o formy politického myšlení (myšlení o politice)
• Přinášejí kritiku či obhajobu současného uspořádání; ideál, k němuž je
žádoucí směřovat; a (v různé míře a podobě) soubor nástrojů , jak tohoto
cíle dosáhnout
• Jejich předmětem je politika, jejíž podstatou je rozhodování mezi
alternativami, nutnost jejich řazení, řízení a regulace společenských
vztahů.
• Usilují o tzv. sémantickou dekontestaci, tj. výběr některého z řady
nabízejících se významů jednotlivých pojmů a jejich souborů, a jejich
fixaci – můžeme též hovořit o snaze získat kontrolu nad (politickým)
jazykem
Liberalismus jako hegemonní ideologie?
• Z toho pak mimo jiné plynou i kritické reakce a útoky zleva i zprava na
liberalismus jako údajnou hegemonní ideologii Západu
• A. MacIntyre: individualistické a univerzalistické předpoklady velké části
soudobé politické filosofie jsou ve skutečnosti liberální ideologií ukrytou
za filosofickým závojem
• Poststrukturalismus, postmodernismus atd.: tato ideologie je skrytá v
samotných kategoriích a schématech, skrze něž uchopujeme realitu okolo
sebe.
• A. Gramsci: Třídní boj je třeba (vy)bojovat v prvé řadě na rovině ideologie
• V tomto ohledu je též nutno rozlišovat
(1) kritiku ideologie a ideologického přístupu k politice jako takového
(marxismus, scientismus, anti-totalitarismus [politika VS. ideologie],
oakeshottovské odmítnutí distorze sociální reality atd.)
a
(2) kritiku jednotlivých ideových směrů, protože jsou mylné, vedou k záhubě,
nespravedlnostem, úpadku, sobectví, lhaní si do kapsy a podobně
End of Ideology?
• Jen ve 20. století už proběhlo několik vln ohlášeného „konce ideologií“. Ty se napájely z různých intelektuálních zdrojů:
 Zkušenosti s ideologicky motivovanou politikou nacismu a komunismu
 Poválečný vzestup behavioralismu a empirických sociálních věd v USA (Vincent: „heroický věk sociologie“) slibující rigorózní,
bezhodnotové, empiricky vyvratitelné poznání sociální reality, v protikladu s ideologickými „pověrami a blábolením“
 Logický pozitivismus a postavení normativního myšlení o politice na roveň emocí či estetiky
 Poválečný společenský konsenzus na welfare state; politika se měla nadále týkat nanejvýš ladění jeho dílčích (např.
makroekonomických) parametrů
 Mannheimův program sociologie vědění, otupující utopické až revoluční ostří ideologické debaty a aktivity
 Postmodernismus (Lyotard) a teze o konci velkých vyprávění (1980s)
 Francis Fukuyama a „konec dějin“ po definitivním vítězství liberální kapitalistické demokracie (1990s)
• Zdá se ale, že potřeba „koherentního souboru idejí“ poskytujícího návod politickému jednání není tak snadno potlačitelná
• Teze „konce ideologií“ se tak v daném pohledu stává ideologií sama o sobě
Vybrané zdroje
• Andrew Heywood, Politické ideologie. 3. vyd. Praha: Eurolex Bohemia
• Andrew Vincent, „The Nature of Ideology”. In: Modern Political Ideologies 3rd ed. (Chichester: WileyBlackwell,
2010), pp. 1–22
• Michael Freeden, „Ideology, Political Theory and Political Philosophy“. In: Gerald Gaus, Chandran
Kukathas (eds.): Handbook of Political Theory (London: Sage, 2004), s. 3–17
• Michael Freeden, Ideologies and Political Theory: A Conceptual Approach (Oxford: Oxford UP, 1996)
• Alasdair MacIntyre, Whose Justice? Which Rationality? (Notre Dame: University of Notre Dame Press,
1988)