2. Liberalismus Pavel Dufek POL112 12. 3. 2018 Jsme dnes všichni liberálové? • LIB jako „background theory set of presuppositions and sentiments of a supposedly neutral and universal kind which dominates political thinking across the ideological spectrum“ (Bellamy 1999: 21) • To má jisté implikace: – Není snadné určit, co přesně znamená být v politice „liberál“, protože liberální přesvědčení procházejí většinou ideologických proudů. To může být zároveň spolupříčinou slabých úspěchů otevřeně liberálních stran či hnutí (ČR: OH, ODA, LiRA) – Není snadné ani vymezit samotný liberalismus, což jen znásobuje problémy zapříčiněné vnitřní diverzitou LIB – Některé z hlavních znaků jsou nejzřetelněji viditelné skrze kritiku „zvenčí“. Nicméně, jak upozorňuje M. Freeden (2013: 329), běžně se setkáváme s „mnoha protichůdnými chápáními [liberalismu], jež se rozcházejí v několika dimenzích interpretace“ – Což ovšem zároveň znamená, že úspěšná kritika konkrétní verze liberalismu či souboru liberálních principů či politických přesvědčení nerovná se „sestřelení“ LIB jako takového Hlavní znaky a hodnoty liberalismu (srovnání) Bellamy Rovnost Svoboda Individualita Racionalita Gray Individualismus Egalitarismus Universalismus Meliorismus Heywood Individualismus Svoboda Pokrok Racionalita Obecný zájem Společenskost Omezení moci Freeden Jednotlivec Rozum Svoboda Spravedlnost Rovnost Tolerance LibProg pro 21. století Jednotlivec Svoboda Zodpovědnost Tolerance Sociální spravedlnost Rovnost příležitostí Liberální a proto-liberální ideje v dějinách (politického myšlení) Starověk a středověk • Sofisté (5./4. stol. pnl) – přirozené x konvenční; univerzalismus; rovnost všech • Periklés (5. stol. pnl) : vláda zákonů; stejná svoboda a spravedlnost pro všechny x umění ocenit mimořádné schopnosti; úcta k soudcům a zákonům • Cicero (2./1. stol. pnl): obecná pravidla řídící zákonodárství - svoboda spočívá v dodržování zákonů; ústy soudce promlouvá rozum - tradice stoicismu – univerzální společenství lidstva, účast na něm díky rozumu • Křesťanství – individualismus + universalismus hodnot Novověk: teorie společenské smlouvy, přir. práv • T. Hobbes: radikální individualismus; politika > náboženství • J. Locke: přirozená práva (život, svoboda, vlastnictví); právo svrhnout tyrana; zárodky dělby moci; náboženská tolerance • J.J. Rousseau: demokratická verze společenské smlouvy (zabránění mocenským a majetkovým nerovnostem) • Společné téma: stát jako umělý konstrukt vzniklý úmluvou lidí (občanů) a existující v jejich zájmu a pro jejich prospěch • zdrojem legitimity je konsenzus ovládaných; vznik „zdola“ • neutrální soudce • zároveň hrozba (potenciální tyranie) vyžadující omezení Omezení liberálního státu • (A) vnější přirozená práva (Locke), lidská důstojnost (Kant) • (B) vnitřní B1: dělba moci (Montesquieu) B2: trh, směna a volný obchod (Smith a kol.) Novověk: osvícenské pokrokářství (18. stol.) • Úsilí o humanistickou reformu společnosti a o její „osvícení rozumem“ • FRA encyklopedisté (Voltaire, Diderot, Condorcet) – optimistický až vypjatý racionalismus, víra v pokrok • Ch. L. Montesquieu - obchod jako moderní vzorec kooperace (zjemňuje mravy, umírňuje vládu, vede k míru) - moderní teorie dělby moci Novověk: osvícenské pokrokářství (pokrač.) • I. Kant: osvícenství = věk, kdy lidstvo opouští nezletilost (neschopnost řídit se rozumem) • Vnější podmínky pro svobodu: svoboda vyznání a slova • Vnitřní podmínky: autonomní vůle (udílení si morálních příkazů) => kategorický imperativ • K věčnému míru – světoobčanská společnost, odstranění válek (liberální idealismus) Novověk: osvícenské pokrokářství (pokrač.) • Skotsko: D. Hume, A. Smith, A. Ferguson • Hlavní tmel společnosti – vzájemná materiální závislost; v moderní době realizovaná výrobou za účelem směny na trhu => v základu regulace společenských vztahů jest trh a nikoliv smlouva či abstraktní principy morálky (= zdroj ekonomického liberalismu) • Spontánní samoorganizace trhu (navázal zejm. F.A. Hayek) • Ovšem nezastupitelnost státu v řadě oblastí Novověk: utilitarismus • 2. základní typ zdůvodnění liberalismu • Konsekvencialismus: Podstatné jsou důsledky činu Kritérium morálního jednání = „princip největšího štěstí“ Problém neliberálních důsledků • J. Bentham: přirozená práva jako „tuplovaný nesmysl“ Zdůvodnění liberalismu (shrnutí) • Přirozená práva, případně společenská smlouva – deontologické (na základě konformity s pravidlem) • Utilitarismus – konsekvencialistické (na základě důsledků) • (Perfekcionismus – na základě dosahování, resp. umožnění dosáhnout, nějakého ideálu lidství – viz Mill) Problém: Nemusejí jít vždy ruku v ruce Ponaučení: je třeba mít jasno v tom, co chválím / kritizuji a proč Štěpení a antinomie v rámci liberalismu (1) Klasický a moderní (revizionistický, rovnostářský atd.) liberalismus • Kořeny v 19. století, především v díle Johna Stuarta Milla: • Individualismus, pluralita názorů – „volný trh“ idejí (proti konformismu, paternalismu) Ústřední hodnota individuální svobody Opozice vůči paternalismu: harm principle – společnost/stát může zasáhnout jen tam, kde naše jednání poškozuje druhé • Zároveň ale kvazi-romantická představa o rozvoj individuálních kapacit a kultivaci „vyšších slastí“ => doplnění klasickolibrálního kréda o státem zajištěné vzdělávání a některá sociální/materiální opatření • + ovlivněn socialismem v hospodářství (mj. oddělení produkce a alokace zdrojů; ekonomická demokracie) • Historicky lze vzestup moderního liberalismu chápat jako reakci na dvojí tlak - (levicového) socialismu a dělnictva - (pravicových) autoritářských doktrín a nacionalismu • M. Freeden (2013): Zrod „státu blahobytu“ jako čelní úspěch liberalismu ve 20. století • Klasický liberalismus nicméně stále naživu: (A) Popper, Berlin, Hayek a reakce na totalitarismus (B) vzestup Nové pravice v 70. letech 20. století (v reakci na krizi welfare state) (2) Negativní a pozitivní svoboda Negativní svoboda • svoboda „od“ – absence omezení indiv. jednání ze strany ostatních/státu • Jaké jsou hranice mého svobodného jednání? • Individualismus, pluralismus ≈ Klasický liberalismus, libertarianismus Pozitivní svoboda • svoboda „k“ – autonomie resp. sebe-vláda; racionální řízení sebe sama • Kdo vládne mému jednání? • Kolektivismus, monismus ≈ Moderní liberalismus Kořeny v hodnotovém pluralismu Obava Berlina z kolektivistických a monistických tendencí PS => velké Pravdy vnucovány lidem v jejich vlastním jménu => hrozba totalitarismu Dle Berlina se toto „monstrózní odosobnění… nachází v jádru všech politických teorií sebeuskutečnění“, čili i všeho „rozvojového“ liberalismu v tradici J.S. Milla Proto se jedná o klasickoliberální pozici kritizující kolektivistické, racionalistické, objektivistické sklony moderního liberalismu JENOMŽE Berlin nebyl zároveň zastáncem radikalismu volného trhu Další typy štěpení/antinomií • Individualismus a kolektivismus • Konstruktivismus a anti-konstruktivismus v politice (míra důvěry v rozum) • Racionalismus a skepticismus stran (existence) objektivních hodnot (více viz Gaus 2001) Hayek vs. Rawls Hayek individuální svoboda v hranicích vymezených zákonem chybí konkrétní účel trh jako neosobní regulátor společenských vztahů (≈ A. Smith) – předpoklad soukromého vlastnictví minimalizace zásahů vlády spravedlnost jako vlastnost individuálního jednání Odpor ke „konstruktivistickému racionalismu“ Rawls spravedlnost jako první ctnost spol. institucí účel vymezen dvěma principy spravedlnosti důraz na férovou rovnost příležitostí => snaha kompenzovat nezasloužené nerovnosti nutnost extenzivních zásahů vlády spravedlnost jako vlastnost výsledné distribuce (rozdělení) statků Důvěra k racionálnímu nastavení spravedlivé společnosti Další otázky liberalismu ve 20./21. století Nová pravice • Reakce na konec poválečného boomu a problémy Keynesianismu • „Libertariánský konzervatismus“ – snaha spojit klasicky liberální či neoliberální přístup k hospodářství s tradičnější morálkou • Reakční radikalismus liberální NP – ohlížení se po „zlatém věku“ klasického liberalismu • Vzkříšení klasické liberální ekonomie: F. Hayek, M. Friedman – trh jako nejlepší nástroj alokace zdrojů; inflace jako hlavní problém; privatizace veřejného a státního majetku; snižování daní a odstraňování státní regulace; boj proti kultuře závislosti Problémy a otevřené otázky • LIB jako skrytá meta-ideologie Západu => obvinění oponenty zleva i zprava ze „zákeřné“ hegemonie • Vztah liberalismu a demokracie = ? • Schopnost inkorporovat alternativy a konkurenty ústí v ideologickou „rozplizlost“, navzdory filosofické sofistikovanosti => mj. vede k radikalizaci kritických pozic • Hlásané vítězství lib. universalismu vs. výzvy nacionalismu, náboženského fundamentalismu, kulturního partikularismu • Dává stále emancipační „projekt“ osvícenství smysl a naději? Problémy a otázky (pokrač.) • Tolerance vs. hodnota individuální autonomie => otázka multikulturalismu • Obecné meritokratické přesvědčení versus omítání zásluh jako principu spravedlnosti (mj. Rawls i Hayek) • Liberalismus jakožto neoliberalismus (uvažovaná příčina soudobých recesí a krizí) • Důraz na lidská práva vs. nemožnost prosadit ve státocentrickém mez. systému => nutný posun ke kosmopolitismu (tj. opuštění národního státu)? Vybrané zdroje • Gerald F. Gaus, “Ideological Dominance Through Philosophical Confusion: Liberalism in the Twentieth Century”, in: Michael Freeden (ed.), Reassessing Political Ideologies: The Durability of Dissent. London: Routledge, 2001, s. 13–34. • Isaiah Berlin, “Dva pojmy svobody,” in Berlin, Čtyři eseje o svobodě. Praha: Prostor • Richard Bellamy, “Liberalism,” in Roger Eatwell and Anthony Wright (eds.) Contemporary Political Ideologies (London and New York: Continuum, 1999, 2nd edition), s. 23–50 • Michael Freeden a Marc Stears, “Liberalism”, in: The Oxford Handbook of Political Ideologies. Oxford: Oxford University Press, 2013, s. 329–347 • John Gray, Liberalismus (Praha: Liberální institut, 1999) • Shapiro, Ian. Morální základy politiky. Praha, Karolinum, 2003 A mnoho dalších…