ciá Ol tJUS> í butiwn í s praved S nos! Data (není-li uvedeno jinak) pocházejí z výzkumů Evropský hodnotový systém, konaných v roce 1991 (2109 dotázaných) a 1999 (1908 dotázaných). Statistická chyba procentních údajů je typicky kolem 3 %. Analýzu připravil Jan Spousta. Chápání socální spravedlnosti zde analyzujeme jak ve srovnání let 1991 a 1999, tak i v mezinárodním kontextu. Text se dotýká i otázek, jako je chápání příčin sociální nerovnosti. Obsah pojmu sociální spravedlnost Sociální spravedlnost je poměrně široký a nejasný pojem. V roce 1999 byly respondentům předloženy čtyři vlastnosti spravedlivé společnosti. Otázka: Co by měla společnost zajišťovat, aby byla považována za "spravedlivou"? (Odpovědi na pětibodové škále byly přepočítány na škálu 0 až 100 procent.) Spravedlivá společnost má... vyšší, vyšší střední třída střední nemanuální pracovníci kvalifikovaní a polokvalifikovaní dělníci pomocní dělníci, nezaměstnaní průměr za celou ČR Zabránit velkým příjmovým nerovnostem 48,2 60,2 72,4 78,3 65,2 Uspokojit základní potřeby všech 75,3 79,6 84,3 88,4 81,7 ; Oceňovat lidi za výsledky 90,4 89,1 88,7 84,7 88,8 Zajistit rovnou příležitost ke vzdělání 92,9 94,1 93,0 92,0 93,4 Co má zajistit spravedlivá společnost? pomocní dělníci, nezaměstnaní kvalifikovaní a polokvalifikovaní dělníci střední nemanuální pracovníci vyssi, vyssi střední třída 184 7 73,3 83,4 (92 1 724 _ ]S0 193 [79.6 -_- bu,2 ' ÍÍ9T 194, 1192.9 ■ _ 175.3 48X ]90,4 40 50 60 70 90 100 H Zabránit velkým příjmovým nerovnostem □ Uspokojit základní potřeby všech □ Oceňovat lidi za výsledky □ Zajistit rovnou příležitost ke vzdělání Odpovědi se výrazně liší podle postavení dotázaného na společenském žebříčku. Nejvyšší důležitost respondenti přikládají rovnému přístupu ke vzdělání, a v tomto ohledu není mezi jednotlivými sociálními třídami významných rozdílů. V ostatních dimenzích se však dotázaní liší. Lidé na společenském "dně" preferují na dalším místě uspokojení základních potřeb všech obyvatel a kladou významný důraz i na zabránění velkým příjmovým nerovnostem. Naopak elita společnosti klade velký důraz na princip zásluhovosti, na meritokratické odměňování lidí za jejich výsledky. Zabránění velkým příjmovým nerovnostem však za příliš důležité nepokládá. * Nepleteme si spravedlnost a rovnostářství? V roce 1991 i 1999 byla kladena následující otázka: Představte si dvě sekretářky stejného věku, které vykonávají prakticky stejnou práci. Jedna z nich zjistí, že druhá vydělává o 1000,- Kč měsíčně více než ona. Lépe placená sekretářka je ale rychlejší, výkonnější, schopnější a spolehlivější ve své práci. Je podle Vašeho mínění spravedlivé nebo nespravedlivé, že jedna sekretářka je placena lépe než druhá? Výkonnější sekretářka je lépe ohodnocena 1991 1999 spravedlivé 95,6% 96,4% nespravedlivé 4,4% 3,6% Odpovědi na tuto otázku ukazují, že 95 % národa dokáže spravedlnost a rovnostářství odlišit. Mezinárodní srovnání V mezinárodním srovnání nepatřilo Česko mezi země, kde by obyvatelé nadměrně pociťovali nerovnost příjmů a požadovali od vlády jejich vyrovnání. Mezinárodní srovnávací výzkum ISSP v roce 1996 pokládal otázku: Měla by vláda přerozdělovat příjem od těch, co jsou na tom lépe, těm, co jsou na tom hůře? Procenta lidí, kteří zcela nebo spíše souhlasili tímto výrokem, jsou uvedena v následující tabulce: Měla by vláda přerozdělovat příjem těch, co jsou na tom lépe? (zdroj: ISSP 1996) Země Procento souhlasících Nový Zéland 47,0 USA 47,9 Kanada 50,5 Austrálie 51,7 Česko ; ■ 61,7 Německo - západ 62,5 Filipíny 63,3 Japonsko 64,5 Velká Británie 67,7 Švédsko 70,6 Litva 72,2 Norsko 73,2 Francie 74,2 Itálie 75,4 Bulharsko 76,9 Irsko 78,1 Maďarsko 78,7 Rusko 81,0 Izrael (Židé) 81,4 Kypr 82,1 Německo - východ 83,7 Polsko 84,1 Slovinsko 85,0 Izrael (Arabové) 87,4 Španělsko 90,1 Nízkými požadavky na redistribuci vlastnictví státem jsme se tak v této otázce zařadili mezi nejvyspělejší západní země, třebaže potřebu redistribuce u nás i tak vyjadřuje přes 60 % občanů. To by nasvědčovalo, že pociťovaná úroveň sociální nerovnosti není vcelku považována za nadměrnou a nespravedlivou. Zajímavé je ve stejném výzkumu ISSP1996 srovnat i odpovědi na otázku: Kdyby si vláda mohla volit mezi snížením daní nebo zvýšením výdajů na sociální účely, co by si podle Vás měla vybrat? Měla by vláda snížit daně nebo zvýšit sociální výdaje? (zdroj: ISSP 1996) - 'Země Snížit daně Zvýšit sociální výdaje Kypr 19,3 80,7 Velká Británie 27,4 72,6 Litva 28,6 71,4 Rusko 34,3 65,7 Bulharsko 36,1 63,9 Japonsko 37,1 62,9 Německo — východ 39,5 60,5 Česko. 40,0 60,0 USA 40,1 59,9 Norsko 40,7 59,3 Španělsko 43,7 56,3 Slovinsko 48,3 51,7 Nový Zéland 49,5 50,5 Polsko 54,3 45,7 Švédsko 56,0 44,0 Izrael (Židé) 57,3 42,7 Itálie 61,3 38,7 Austrálie 61,3 38,7 Kanada 61,3 38,7 Izrael (Arabové) 61,6 38,4 Irsko 67,6 32,4 Německo — západ 68,4 31,6 Maďarsko 70,5 29,5 Francie 73,9 26,1 Filipíny 78,1 21,9 Opět 60 % Čechů tedy vyjádřilo poptávku po sociálních službách i za cenu vysokých daní, tedy vyšší redistribuce. V tomto případě nás ovšem tato odpověď staví do spíše "socialisticky smýšlející" poloviny zkoumaných států. (Blízkost USA, Japonska nebo postthatcherovské Británie se v tomto případě dá vysvětlit relativně nízkou úrovní sociálních výdajů v těchto státech v porovnání s jejich DPH.) Názory na sociální stát (ISSP 1996) ja 3 W