Páry PSY 408 © Zbyněk Vybíral, 2014, 2017 rozpracováno Kdy můžeme předpokládat, že se vztah rozpadne? • Když ve vztahu vidíme: •eskalující kritiku; •defenzivní opatření; •pohrdání •a naschvály (obstrukce) –+ další indikátory na dalších snímcích. • •Volně podle: Gottman, Levenson, 1992 • Další rizikové faktory •Partneři se neshodují v definování reality. A bojují o to, aby prosadili tu svou. •Ohrožují se v identitě. Ohrožený se může cítit ponížený, stydět se, cítit se nepotřebný, nedoceněný, že mu druhý nerozumí, že ho nezná, nevěří mu… •Schází: oceňování, uznávání, respektování. – Jiný pohled na indikátory: sebe-posilující cyklické chování •Nejzávažnější jsou: •obviňování – obhajování se •útočení – bránění se •znehodnocování – protiútok (na oplátku) •Rizikové mohou být také: •přibližování – odtahování se •uplatňování dominance (rozhodování) – podřízení se Druhy párové terapie Tradičně •Behaviorální terapie (nácviky – např. konstruktivní hádky, dohody, asertivita) › integrativní behaviorální terapie Na emoce zaměřená párová terapie (Greenberg, Johnson a další) •Poprvé zformulovaná v roce 1985. •Cíl: Partneři jsou vedeni k tomu, aby si všímali emocí; emoční vnímavost je prediktor spokojenosti ve vztahu. •Vnímám emoce (vidím), jak ti je. •Rozumím tvým a mým emocím; rozumím tomu, že to (teď) prožíváš takto. •Umím vyjádřit své emoce: Já se cítím… •Klíčové je, jak dokážou partneři regulovat své emoce. Úkoly pro pár aneb Co můžete s párem dělat • Zkoušet a učit se jinak emocionálně reagovat na partnera. •Jsou-li pozice partnerů zafixované, ustrnulé, rigidní – uvolnit je (vytvoří se tím pravděpodobně nové cyklické interakční chování) •Podporovat bezpečí tak, aby se mohly jinak vyjadřovat emoce – de facto jde o vytváření emočního pouta („Umíme si to vyříkat, umím se vcítit do partnera.“) Dva fokusy •1. Aby mohli na sezení oba partneři odhalit své primární zranitelné emoce (založené na tom, co jako dospělí potřebují, což často/většinou vychází z nenaplněných dětských potřeb nebo potřeb z minulých vztahů; potřebují blízkost, uznání apod.); •2. Partner na toto sdělení reaguje. Jak vyjádří, co cítí? Zkouší, učí se to… 3 fáze terapeutické práce s párem v EFTC podle S. Johnsonové (2004) 1. 1.De-eskalace párového cyklu. Vytvořit spojenectví s oběma. Zjistit emoční zkušenosti obou. Zjistit, jak uspokojují své potřeby bezpečí, uznání a komfortu. Nejnáročnější fáze (druhá) 1. •2. Změna interakčních pozic. Terapeut konceptualizuje jejich problém jazykem teorie attachmentu. Vyloží např.: • Když máte strach, začnete kritizovat. Když jste smutný, odtáhnete se. • Terapeut se snaží měnit interakce v páru v průběhu sezení tak, aby byli vzájemně emočně přístupnější a vnímavější jeden k druhému. Třetí fáze práce •3. Konsolidace a integrace. Partneři jsou (při)vedeni k tomu, že sami pojmenovávají svůj vhled do cyklu svých interakcí, do svých rolí v tom, jak je udržují. – Jsou dovedeni k tomu, že si to více uvědomují. V této fázi už by mělo být vytvořeno pouto bezpečí mezi nimi, terapeut ho pomáhá nadále „sytit“. To jim umožňuje explorovat dál (své strachy, to, po čem touží apod.). Měli by si zažít to, že si vychutnají výhody takovéto otevřenosti. Rada párům: Odřekněte si •ubližování partnerovi •obviňování •stěžování si (včetně fňukání) Ke studiu •V prezentaci bylo volně čerpáno z: •Júlia Halamová (2013). Párová psychoterapia zameraná na emócie. Československá psychologie, 57, 5, 430-446.