Metoda zakotvené teorie
PSY474 Kvalitativní metodologie v
psychologickém výzkumu
Tomáš Řiháček
Metoda zakotvené teorie
• zřejmě nejrozšířenější přístup v kvalitativním
výzkumu
• vznikla původně jako sociologická metoda,
dnes používána v řadě disciplín
• poskytuje výzkumníkům relativně pevnou
strukturu
• její zvládnutí usnadní pochopení ostatních
přístupů
Metoda zakotvené teorie
… je obecná metodologie analýzy spojená se
sběrem dat, která využívá systematicky
aplikovaný soubor metod, aby vytvořila
induktivní teorii o určité předmětné oblasti.
(Glaser, 1992, s. 16)
Proč potřebujeme teorii?
Teorie nám poskytuje
• pojmový aparát, perspektivu
• predikci a vysvětlení chování /prožívání
• částečnou kontrolu (predikce, ovlivnění)
• tvrzení (hypotézy), která můžeme verifikovat
There is nothing so practical as a good theory.
(Lewin, 1951, s.169)
U jejího zrodu stáli…
Barney G. Glaser Anselm Strauss
 Glaser, B.G., Strauss, A. (1965). Awareness of Dying.
 Glaser, B.G., Strauss, A. (1967). The Discovery of Grounded Theory.
Historický kontext
Teorie
Realita ↔ Data
Predikce
Verifikace
Generování
Zakotvení
Filozoficko-metodologické pozadí
Barney G. Glaser
• vzešel z kvantitativní výzkumné tradice
(Columbia University)
• potřeba systematického, explicitně
formulovaného postupu tvorby teorie
Anselm Strauss
• vzešel z kvalitativní výzkumné tradice
(University of Chicago)
• ovlivněn symbolickým interakcionismem a
pragmatismem
Filozoficko-metodologické pozadí
Co oba autory spojovalo
• chceme-li porozumět tomu, co se děje, je potřeba vyjít do
terénu
• teorie zakotvená v realitě je pro rozvoj disciplíny velmi
důležitá
• prožitky a zkušenost (účastníků i výzkumníků) se neustále
vyvíjí (nefixujeme statický obraz skutečnosti)
• je potřeba zdůrazňovat změnu a proces, variabilitu a
komplexnost života
• lidé aktivně utvářejí svět, v němž žijí
• důraz na srozumitelnost a užitečnost teorie pro odborníky i
laiky
The Discovery of Grounded Theory:
Strategies for Qualitative Research
(Glaser & Strauss, 1967)
Theoretical Sensitivity:
Advances in the Methodology of Grounded Theory
(Glaser, 1978)
Emergence vs. Forcing:
Basics of Grounded Theory Analysis
(Glaser, 1992)
Basics of Qualitative Research:
Techniques and Procedures for Developing Grounded Theory
(Strauss & Corbin, 1990/1998)
Qualitative Analysis for Social Scientists
(Strauss, 1987)
Grounded Theory in Practice
(Strauss & Corbin, 1997)
Constructing Grounded Theory:
A practical Guide Through Qualitative Analysis
(Charmaz, 2006)
The SAGE Handbook of Grounded Theory
(Bryant & Charmaz, 2007)
Morse, J. M. (2009). Tussles, tensions, and resolutions. In J. M. Morse et al., Developing Grounded Theory: The Second Generation
(pp. 13-22). Walnut Creek, CA: Left Coast Press.
Výzkumná otázka
Tvorba dat
(vč. strategie tvorby vzorku)
Hledání teoretických vztahů
mezi koncepty
Rozvíjení konceptů
Volba centrálního konceptu a
formulace teorie
Řiháček & Hytych (2013)
Příklad
Výzkumná otázka
Tvorba dat
(vč. strategie tvorby vzorku)
Hledání teoretických vztahů
mezi koncepty
Rozvíjení konceptů
Volba centrálního konceptu a
formulace teorie
Jak formulovat výzkumnou
otázku?
• Identifikuje zkoumaný jev
• Vymezuje ohnisko (na které aspekty
zkoumaného jevu se nejvíce zaměříme)
a hranice našeho zájmu
• Často se zaměřuje na nějaký proces či jednání
• Měla by být formulována v kontaktu se
zkoumanou oblastí
• Měla by být zajímavá pro samotného výzkumníka
• V průběhu výzkumu se může měnit: začínáme
spíše široce, postupně ji zužujeme/zpřesňujeme
?
Osobní nebo
profesní
zkušenost
Mezera v
literatuře
Senzitizující
koncepty a
teoretické
perspektivy
Výzkumná otázka
• Jak dochází k vývoji psychoterapeutů směrem
k integraci?
• zaměřujeme se na terapeuty, kteří se k integraci dostali
až během praxe, nikoli na absolventy integrativních
výcviků

• Jak si terapeuti utvářejí svůj osobní
terapeutický přístup?
• reflektuje centrální kategorii vzniklou v průběhu analýzy
Výzkumná otázka
Tvorba dat
(vč. strategie tvorby vzorku)
Hledání teoretických vztahů
mezi koncepty
Rozvíjení konceptů
Volba centrálního konceptu a
formulace teorie
Tvorba vzorku
• tvorba vzorku v GT probíhá průběžně (!), během
celého výzkumného procesu
• počáteční fáze: „mapování“ terénu, tvorba
prvních kategorií
• osoby vybíráme podle dostupnosti a předpokládané
„výtěžnosti“ („Od koho se nejvíce dozvím o fungování…?“)
• pozdější fáze: snažíme se popsat variabilitu jevů a
vztahů mezi nimi – sytíme vznikající teorii
• vzorkování vychází z hlavních kategorií a jejich dimenzí
• princip teoretické saturace, princip úspornosti
• nevzorkujeme lidi, ale jevy!
Tvora vzorku
• 7 lektorů integrativního psychoterapeutického
výcviku
• Věk: 38 až 46 let
• Délka praxe: 10 až 20 let
• Přístup: PA, PD, GT, PBSP, PCA, SFT, LEA, sati, arte,
transpersonální
• Průběžné teoretické vzorkování v tomto
projektu neprobíhalo. Jak by mohlo vypadat?
• Účelové vs. teoretické vzorkování
Tvorba dat
• Nejčastěji polostrukturovaný rozhovor
• Lze využít i další zdroje: ohniskové skupiny,
nestrukturovaný hloubkový rozhovor,
pozorování, dokumenty a výtvory (deníky,
publikace,…)
• V rámci jednoho projektu lze kombinovat
různé zdroje dat (triangulace)
Tvora dat
➢ Nestrukturovaný rozhovor („Jaká byla vaše osobní
cesta k integraci v psychoterapii a co pro vás integrace
v psychoterapii znamená“) + terénní poznámky
➢ Doslovně přepsány do textové podoby
➢ Doplňující otázky mailem (proč si volili určitý přístup, co
si vzali z výcviku, v čem jim výcvik ev. nedostačoval,
jakým způsobem se identifikovali s určitým pst
přístupem, jak jej integrovali do své současné praxe)
➢ Prvotní analýza
➢ Formulace individuálních „příběhů“
➢ Validizace a doplnění příběhů participanty
➢ Tvorba výsledného modelu
➢ Validizace výsledného modelu participanty
Výzkumná otázka
Tvorba dat
(vč. strategie tvorby vzorku)
Hledání teoretických vztahů
mezi koncepty
Rozvíjení konceptů
Volba centrálního konceptu a
formulace teorie
Rozvíjení konceptů
• V terminologii GTM: otevřené kódování
• Cílem je konceptualizovat informace obsažené
v datech (tj. vytvořit koncepty reprezentující
data abstraktnějším a hutným způsobem)
• Koncepty jsou zakotven v datech a jejich
zakotvenost lze doložit odkázáním na
konkrétní úseky dat
Rozvíjení konceptů
• 1. krok: nalezení významových jednotek (tj.
vymezitelných úseků dat, které obsahují
informaci relevantní ve vztahu k výzkumné
otázce)
• 2. krok: označení pomocí kódu (názvu
zachycujícího informaci výstižným způsobem)
• 3. krok: rozvíjení konceptuálního obsahu kódu
(pomocí analytických poznámek)
• 4. krok: sdružování kódů do kategorií
Názvy kódů
• vlastní označení
• přejaté vědecké koncepty
• „in vivo“ kódy („živá slova“)
Výzkumnice: Jaká byla Vaše cesta k integraci?
Terapeutka: Jo. No, já bych řekla, že asi taky vzhledem k tomu, že jsme v Čechách, že byla asi přirozená, daná vývojem,
ale ne jako by mým osobním, ale normálně historickým, kontextuálním, jaký se v Čechách odehrával. A ani by mě
nenapadlo nějak té integraci přikládat zvláštní význam, nebo to pojmenovávat, protože si myslím, že to teda určitě v
případě vzdělání a postupně jak psychoterapeutického mého, a myslím, že i kolegů, že to bylo hrozně přirozený. Jak
bylo výcviků, když jsme začínali, jich bylo omezený množství a specifický, různě orientovaný, takže si myslím, že bylo
přirozený, že člověk šel a další a další výcvik si bral. Snad kromě analytický školy, kde se myslím ty lidi toho drží pevněji.
Jinak beru, že pro lidi mé generace bylo úplně normální, že jdou vlastně z jednoho výcviku do druhého a nabírají si,
nebo další workshopy a shánějí si literaturu. (…) A teďka s něčím třeba integruje, je to nějaký další krok v tom postupu.
Myslím si, že pro nás, a pro mě teda určitě, to bylo úplně přirozený. A vlastně do té doby, než se mi (jméno vynecháno)
ozval, bych bývala, ani by mě nenapadlo o sobě říct, že jsem integrativní terapeut, protože mi to přišlo, že všichni jsou
v podstatě, kromě analytiků v Čechách, že všichni jsou jako integrativní, nebo že všichni takhle nějak podobně vyrostli.
(…) Kdybych se nad tím měla zamyslet nějak hlouběji, proč jsem si třeba vybírala ty různý výcviky, protože zase úplně
všechno člověk nevezme, že trošičku tu integraci nebo tu svojí cestu, jak by to člověk jako, co se mu zdá, co by
potřeboval, jak by tu svojí terapeutickou cestu dělal, tak si to přeci jenom vybírá. Tak bych řekla, že první můj výcvik
byl, není akreditovaný v Čechách, ale jinak, myslím si, že ten rámec tam byl splněný, kde byl výcvik od Stanislava Grofa
v holotropním dýchání, a to byla teda veliká náhoda, to jsem začala ještě v posledním roku ve škole. Že vlastně jsem
přišla, obrovský nadšení, a člověk se do toho ..., tak to bylo moc důležitý pro mě, ale taky jsem cítila, že ta
transpersonální oblast samozřejmě všechno nepokrývá, jakmile jsem začala pracovat, tak jsem vzala hodně druhý
směr, že jsem začala navštěvovat KBT. Musela jsem hodně rychle na zem nohama, protože se mi zdálo, že to nestačí
potřebám normální klinický praxe, že je to teda strašně zajímavý, co se člověk doví v těch transpersonálních
záležitostech, ale pro běžný život a běžný potřeby klientů, je potřeba taky něco z jiného soudku. Takže jsem to vzala do
protisměru, jako na to KBT a nějaký semináře jsem vzala, co byly dostupný. Potom se mi naskytla možnost, zase jsem
se vlastně dostala, skupina zahraničních lektorů, který měli výcvik Gestalt terapii, a to mi přišlo strašně zajímavý,
protože se mi zdálo, že je to přemostění, že ten Gestalt je vlastně praktický a výukový a zaměřený na chování,
podobně jako KBT, ale zároveň má obrovitánský přesah, a můžete dojít do velice vzdálených, až k těm
transpersonálním záležitostem. Takže vlastně pokrývá různý roviny bytí člověka. Můžete se orientovat v mnoha
rovinách. A to mi přišlo, že to spojuje to nebe i zem, který jsem potřebovala, nějaký novým způsobem. Takže dneska to
beru tak, že ten Gestalt je jako ten hlavní směr, který mě ovlivnil. Pak už si k tomu člověk přibírá, že pak jdete tam na
ten seminář a tam. Ale řekla bych v zásadě teda, že jsem, kdybych se měla definovat, že jsem spíš Gestalt terapeut s
nějakým integrováním nějakých dalších prvků.
Výzkumnice: Jaká byla Vaše cesta k integraci?
Terapeutka: Jo. No, já bych řekla, že asi taky vzhledem
k tomu, že jsme v Čechách, že byla asi přirozená, daná
vývojem, ale ne jako by mým osobním, ale normálně
historickým, kontextuálním, jaký se v Čechách
odehrával. A ani by mě nenapadlo nějak té integraci
přikládat zvláštní význam, nebo to pojmenovávat,
protože si myslím, že to teda určitě v případě vzdělání
a postupně jak psychoterapeutického mého, a myslím,
že i kolegů, že to bylo hrozně přirozený. Jak bylo
výcviků, když jsme začínali, jich bylo omezený
množství a specifický, různě orientovaný, takže si
myslím, že bylo přirozený, že člověk šel a další a další
výcvik si bral. Snad kromě analytický školy, kde se
myslím ty lidi toho drží pevněji. Jinak beru, že pro lidi
mé generace bylo úplně normální, že jdou vlastně z
jednoho výcviku do druhého a nabírají si, nebo další
workshopy a shánějí si literaturu. (…) Myslím si, že pro
nás, a pro mě teda určitě, to bylo úplně přirozený. A
vlastně do té doby, než se mi (jméno vynecháno)
ozval, bych bývala, ani by mě nenapadlo o sobě říct, že
jsem integrativní terapeut, protože mi to přišlo, že
všichni jsou v podstatě, kromě analytiků v Čechách, že
všichni jsou jako integrativní, nebo že všichni takhle
nějak podobně vyrostli. (…)
Přirozená integrace (Přirozenost
integrace?)
Podle T1 je integrace přirozeným
důsledkem historických okolností. V
době, kdy T1 s terapií začínala, bylo
běžné absolvovat postupně několik
výcviků či kurzů a studovat literaturu
z různých pst směrů.
Přirozená integrace (Přirozenost
integrace?)
Integrativní vývoj byl pro T1 natolik
přirozený, že jej nereflektovala.
Zároveň naznačuje, že mohly
existovat skupiny, pro které to
neplatilo (psychoanalytici).
Kdybych se nad tím měla zamyslet nějak hlouběji, proč
jsem si třeba vybírala ty různý výcviky, protože zase
úplně všechno člověk nevezme, že trošičku tu integraci
nebo tu svojí cestu, jak by to člověk jako, co se mu
zdá, co by potřeboval, jak by tu svojí terapeutickou
cestu dělal, tak si to přeci jenom vybírá. Tak bych
řekla, že první můj výcvik byl, není akreditovaný v
Čechách, ale jinak, myslím si, že ten rámec tam byl
splněný, kde byl výcvik od Stanislava Grofa v
holotropním dýchání, a to byla teda veliká náhoda, to
jsem začala ještě v posledním roku ve škole. Že vlastně
jsem přišla, obrovský nadšení, a člověk se do toho ...,
tak to bylo moc důležitý pro mě, ale taky jsem cítila, že
ta transpersonální oblast samozřejmě všechno
nepokrývá, jakmile jsem začala pracovat, tak jsem
vzala hodně druhý směr, že jsem začala navštěvovat
KBT. Musela jsem hodně rychle na zem nohama,
protože se mi zdálo, že to nestačí potřebám normální
klinický praxe, že je to teda strašně zajímavý, co se
člověk doví v těch transpersonálních záležitostech, ale
pro běžný život a běžný potřeby klientů, je potřeba
taky něco z jiného soudku. Takže jsem to vzala do
protisměru, jako na to KBT a nějaký semináře jsem
vzala, co byly dostupný.
Selektivita v přijímání různých prvků
(Vlastní cesta)
T1 reflektuje, že si mezi nabízenými
přístupy volila svou vlastní cestu, tj.
vybírala si.
Co si vybírala? Co odmítala? Na
základě jakých kritérií?
Výcvik v transpersonálním přístupu
T1 jako první výcvik absolvovala
holotropní dýchání Stanislava Grofa.
Ten byl spojený s velkým nadšením
(zřejmě naplňoval nějaké
terapeutčiny potřeby), ale zároveň jej
vnímala jako neúplný (z dalšího textu
vyplývá, že neumožňoval účinně
pracovat se všemi klienty).
Výcvik v KBT
T1 jako druhý absolvovala výcvik v
KBT, který v něčem vnímala jako
protitkladný k transpersonálnímu
přístupu („nohama na zem“) a který
dobře vyhovoval potřebám běžné
praxe.
Kdybych se nad tím měla zamyslet nějak hlouběji, proč
jsem si třeba vybírala ty různý výcviky, protože zase
úplně všechno člověk nevezme, že trošičku tu integraci
nebo tu svojí cestu, jak by to člověk jako, co se mu
zdá, co by potřeboval, jak by tu svojí terapeutickou
cestu dělal, tak si to přeci jenom vybírá. Tak bych
řekla, že první můj výcvik byl, není akreditovaný v
Čechách, ale jinak, myslím si, že ten rámec tam byl
splněný, kde byl výcvik od Stanislava Grofa v
holotropním dýchání, a to byla teda veliká náhoda, to
jsem začala ještě v posledním roku ve škole. Že vlastně
jsem přišla, obrovský nadšení, a člověk se do toho ...,
tak to bylo moc důležitý pro mě, ale taky jsem cítila, že
ta transpersonální oblast samozřejmě všechno
nepokrývá, jakmile jsem začala pracovat, tak jsem
vzala hodně druhý směr, že jsem začala navštěvovat
KBT. Musela jsem hodně rychle na zem nohama,
protože se mi zdálo, že to nestačí potřebám normální
klinický praxe, že je to teda strašně zajímavý, co se
člověk doví v těch transpersonálních záležitostech, ale
pro běžný život a běžný potřeby klientů, je potřeba
taky něco z jiného soudku. Takže jsem to vzala do
protisměru, jako na to KBT a nějaký semináře jsem
vzala, co byly dostupný.
Nadšení z výcviku
T1 popisuje nadšení z prvního výcviku
(holotropní dýchání), které spojuje s
osobní důležitostí, byl pro ni
nesmírně zajímavý.
Čím byl výcvik osobně důležitý?
Užitečnost pro klienty (Klinická
užitečnost)
T1 popisuje, že druhý výcvik (KBT) si
vybrala, protože na rozdíl od prvního
výcviku odpovídal potřebám běžné
klinické praxe.
NEBO?
Potom se mi naskytla možnost, zase jsem se vlastně
dostala, skupina zahraničních lektorů, který měli
výcvik Gestalt terapii, a to mi přišlo strašně zajímavý,
protože se mi zdálo, že je to přemostění, že ten Gestalt
je vlastně praktický a výukový a zaměřený na chování,
podobně jako KBT, ale zároveň má obrovitánský
přesah, a můžete dojít do velice vzdálených, až k těm
transpersonálním záležitostem. Takže vlastně pokrývá
různý roviny bytí člověka. Můžete se orientovat v
mnoha rovinách. A to mi přišlo, že to spojuje to nebe i
zem, který jsem potřebovala, nějaký novým
způsobem. Takže dneska to beru tak, že ten Gestalt je
jako ten hlavní směr, který mě ovlivnil. Pak už si k
tomu člověk přibírá, že pak jdete tam na ten seminář a
tam. Ale řekla bych v zásadě teda, že jsem, kdybych se
měla definovat, že jsem spíš Gestalt terapeut s
nějakým integrováním nějakých dalších prvků.
Přemostění polarit
T1 popisuje, že třetí výcvik (Gestalt) jí
umožnil novým způsobem přemostit
polarity, které pro ni dříve zřejmě
nebyly slučitelné –transpersonální
přesah a návodnou praktičnost.
Poskytl jí strukturu, které se mohla
držet a do níž mohla integrovat další
prvky (asimilativní integrace?).
Příklad výsledné kategorie:
Kongruence
Congruence reflects the level of accordance between a specific concept,
technique, or a whole therapeutic approach a therapist comes into contact with
on the one hand, and personal characteristics of a therapist (preferences, beliefs,
implicit theories etc.) on the other. In the interviews, Congruence was usually
expressed in a form of simple phrases such as “this fits me” (Noel, Andrew), “that
corresponds to my inner disposition” (Chris), “it helps me in my daily life
situations” or “I like it very much” (Sarah), “it interests me most” (George), and in
enumerating attributes of a psychotherapy approach which correspond with a
person’s worldview. Statements usually reflect respondents’ enthusiasm to new
idea, method or technique they come in contact with.
Sarah decided to enter training in PCA because she valued qualities such as humanity,
responsiveness and sensitivity, which she associated with this approach. During this training, she
felt the need for a more directive approach and was frustrated by its lack. Finally, she became
grounded in L&EA, because this approach was even more suited to her personal values and offered
her the structure she needed.
In delineating the boundaries of their Personal Therapeutic Approach, the
participants also used negative statements, such as “it’s not my home, I feel
myself more somewhere else” (Noel), and “I don’t feel well in this” (George).
• Otevřené kódování
– Vytváření mnoha nových kódů
– Nehodnotící (horizontální) přístup
• Zaměřené (selektivní) kódování
– Používání menšího počtu nejužitečnějších kódů ke
kódování větších částí textu
– Stále mohou být vytvářeny nové kódy
(nebo redefinovány existující kódy)
Rozvíjení konceptů
Poznámky (memos)
• zapisujte si průběžně jakékoliv postřehy a
myšlenky týkající se kategorií, jejich vlastností
a souvislostí
• psaní poznámek rozvíjí konceptuální
(teoretické) uvažování
• ke každé důležité kategorii postupně vzniká
analytický text
Výzkumníkova výbava
(teoretická citlivost)
Teoretická citlivost
• schopnost rozlišovat jemné detaily ve významu údajů
• schopnost uvažovat na pojmové (abstraktní) úrovni
• schopnost tvořivě využít dosavadní znalosti a zkušenosti
• schopnost odlišit důležité od nedůležitého
Zdroje teoretické citlivosti
• literatura
• profesní zkušenosti
• osobní zkušenosti
• průběžná analýza
Výzkumná otázka
Tvorba dat
(vč. strategie tvorby vzorku)
Hledání teoretických vztahů
mezi koncepty
Rozvíjení konceptů
Volba centrálního konceptu a
formulace teorie
Hledání teoretických
vztahů mezi koncepty
• teoretické vztahy mohou nabývat mnoha podob,
např.
– hierarchické: A může být speciálních případem
(podkategorií) kategorie X
– „příčinné“: A může být podmínkou pro B (ve smyslu
přinnosti, mediace, moderace), C může být důsledkem
B
– procesuální: A, B a C reprezentují odlišné fáze procesu
(nebo temporální sekvence v obecnějším smyslu)
– teleologické: A je prostředkem, B je cílem
– ?
• terminologicky: teoretické k., axiální k.
Příklady teoretických vztahů
• Jestliže první výcvik terapeutovi osobně
„neseděl“ (kongruence), neidentifikoval se s
ním (identifikace) a hledal dál svůj hlavní směr
(domovský přístup).
• Aby terapeut „zakotvil“ v některém přístupu
(domovský přístup), musel tento přístup
splňovat dvě podmínky: kongruence a
vnímaná účinnost.
Kontext
Paradigmatický model
axiálního kódování
Jev
Následky
Strategie
jednáníPříčinné
podmínky
Výzkumná otázka
Tvorba dat
(vč. strategie tvorby vzorku)
Hledání teoretických vztahů
mezi koncepty
Rozvíjení konceptů
Volba centrálního konceptu a
formulace teorie
• zastřešující koncept s vysokou explanační silou a
těsnými vztahy s mnoha dalšími koncepty
• může být vytvořen „povýšením“ již existujícího
konceptu nebo může být v pozdějších fázích analýzy
„odhalen“ jako určitá idea či princip „za“ celým
systémem kategorií
Centrální kategorie
Strauss & Corbin (1990), LaRossa (2005)
Formulace teorie
• narativní kostra příběhu
• uvedení pomocných kategorií do vztahu k
centrální kategorii
• kategorie jsou vzájemně vztahovány na
dimenzionální úrovni
• vztahy jsou ověřovány podle dat (zakotvení)
• dosycování kategorií
• Terminologicky: selektivní kódování
Centrální kategorie:
Osobní terapeutický přístup
• The data suggests that forming one’s own Personal Therapeutic Approach
is the ultimate goal of the participant therapists’ development. Though
they were not aware of this process at the beginning of their career, all
respondents view it retrospectively as an inevitable aspect of their
professional development. In their own words, they strive to create a
working style that would fit both themselves and their clients – Personal
Therapeutic Approach, covering both the more apparent (behavioral)
component of therapists’ work and the less accessible conceptual
(cognitive) component of their activity.
• In the course of their professional development, the participants
encountered various therapeutic techniques, concepts, philosophies or
attitudes – either embracing and assimilating them, or rejecting them. In
this way, their Personal Therapeutic Approach became gradually grounded
(or “anchored”) in one or more psychotherapy approaches (or theoretical
orientations in a broader sense). The participants’ decisions (deliberate or
unintentional) whether to incorporate a technique, concept or attitude
into their Personal Therapeutic Approach followed certain criteria which
may, in principle, be classified as autonomous or heteronomous.
Validita v zakotvené teorii
• korespondence (fit)
• Odpovídají koncepty konkrétním případům, které
reprezentují?
• relevance (relevance)
• Zabývá se studie skutečným problémem?
• funkčnost (workability)
• Vysvětluje teorie dobře zkoumaný problém?
• přizpůsobitelnost (modifiability)
• Je teorie otevřena novým datům?
Zadání seminárního úkolu
• Text: Hannelore_komplet
• Proveďte otevřené kódování
• Formulujte kategorie
• Pokuste se najít a formulovat teoretické vztahy
mezi kategoriemi
• (Není nutné dojít až k centrální kategorii)