Psychofarmakologie
Libor Ustohal
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno
CEITEC MU
Biologická léčba v
psychiatrii
K biologické léčbě řadíme:
 psychofarmakoterapii
 neurostimulační metody
- elektrokonvulzivní terapii (ECT)
- repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci
(rTMS)
- další stimulační metody (VNS, DBS, tDCS)
 léčbu světlem (fototerapii)
 spánkovou deprivaci
Je základem léčby řady duševních poruch, zejména
těch nejzávažnějších (psychózy, afektivní
poruchy, organické duševní poruchy)
Psychofarmakoterapie –
historie
Náhodný objev antipsychoticky (Deniker a
Delay 1952 – chlorpromazin) a antidepresivně
(Kuhn 1958 – imipramin)
působících látek hodnocen jako revoluce v
psychiatrii:
 změnil (a nadále mění) obraz psychiatrie a
postoje k psychiatrii jako oboru
 stimul pro výzkum duševních chorob
 psychofarmakologická éra (počátek 60.
let) nesmírný pokrok v léčbě psychických
chorob
Psychofarmaka
Definice:
 Psychofarmaka – léky ovlivňující psychické funkce
Dělení psychofarmak (dle řady aspektů):
 dle chemické struktury
 mechanismu působení
 klinických charakteristik
 ovlivnění jednotlivých psychických funkcí
Základní skupiny:
 Antidepresiva
 Antipsychotika
 Thymoprofylaktika
 Anxiolytika
 Hypnotika
 Psychostimulancia
 Neuroprotektiva a kognitiva
 Farmaka používaná v léčbě závislostí
Antidepresiva
Upraveno dle Ustohala a Češkové
Definice a historie
Definice: antidepresiva (AD) - psychofarmaka
ovlivňující pozitivně afektivitu
Historie - AD byla objevena empiricky:
 jako výsledek pozorování pacientů dostávajících
léky z jiných důvodů: v případě inhibitorů
monoaminooxidázy (IMAO) k léčbě TBC, v případě
tricyklických AD (TCA) k léčbě schizofrenie
 V současnosti dostupná AD náleží do jedné ze tří
hlavních skupin: inhibitory enzymů (IMAO, RIMA),
blokátory zpětného vychytávání neurotransmiterů
a blokátory receptorů, výjimku tvoří agomelatin,
který je agonistou MT1 a MT2 receptorů a
antagonistou 5-HT2C receptorů, a dále vortioxetin,
který působí několika způsoby na serotoninové
receptory (multimodální AD)
Vývoj antidepresiv
1950: IMAO
1960: TCA (I. generace)
1970: heterocyklika (II. generace) - maprotilin,
mianserin, trazodon, bupropion
1980: SSRI (III. generace)
1990: modulátory receptorů - nefazodon, mirtazapin
duální inhibitory zpětného vychytávání
neurotransmiterů (IV. generace) venlafaxin,
duloxetin, milnacipran
selektivní inhibitory zpětného vychytávání
neurotransmiterů
(NA - reboxetin)
selektivní stimulans zpět. vychytávání serotoninu
(tianeptin)
Novější AD jsou specifičtější, lépe tolerovaná, bezpečnější
Dělení antidepresiv I
1. Dle mechanismu účinku :
- I. - IV. (V.) generace
- dle účinku na zpětné vychytávání
neurotransmiterů a jejich receptory
(Švestka 1996, 2000)
2. Na monální či monistická (účinkující
na jeden neurotransmiterový systém)
a duální či dualistická (účinkující na
dva tyto systémy)
Dělení antidepresiv II
 Tricyklická a tetracyklická antidepresiva
(TCA, TeCA) (amitriptylin, dibenzepin,
dosulepin, klomipramin, maprotilin) I.
generace
 Heterocyklická antidepresiva (viloxazin,
maprotilin) II. generace
 Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu
(SSRI) (citalopram, escitalopram, sertralin,
paroxetin, fluoxetin, fluvoxamin) III.
generace
 Inhibitory zpětného vychytávání
noradrenalinu (NARI) (reboxetin) III.
generace
 Blokátory 5HT2 a inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SARI) (trazodon)
III. generace
Dělení antidepresiv III
 Inhibitory zpětného vychytávání
noradrenalinu a dopaminu (NDRI)
(bupropion) IV. generace
 Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a
noradrenalinu (SNRI) (venlafaxin,
milnacipran) IV. generace
 Noradrenergní a specifické serotonergní
antidepresivum (NaSSA) (mirtazapin)
 Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO)
(tranylcypromin) a reverzibilní inhibitory
monoaminooxidázy (RIMA) (moklobemid)
 Stimulans zpětného vychytávání serotoninu
(SRE) (tianeptin)
Dělení antidepresiv IV
 Melatoninový agonista a specifický
serotoninový antagonista (MASSA) – nová
skupina antidepresiv s jediným používaným
zástupcem agomelatinem působí jako
agonista na melatoninových MT1 a MT2 a
antagonista na serotoninových 5-HT2C
receptorech, nepůsobí vychytávání
monoaminů a nemá afinitu vůči alfa a beta
adrenergním, histaminergním, cholinergním,
dopaminergním a benzodiazepinovým
receptorům. Zvyšuje uvolňování adrenalinu a
noradrenalinu specificky ve frontální kůře,
předpokládáno rovněž jeho pozitivní
ovlivnění narušených cirkadiánních rytmů
Dělení antidepresiv V
 Vortioxetin – serotonergní AD s
multimodálním působením, které
ovlivňuje skrze serotoninový
systém i další neurotransmiterové
systémy (alespoň dle výsledků na
animálních modelech)
Mechanismus působení I
 AD převážně zvyšují dostupnost hlavních
neurotransmiterů na synapsích
 Na základě této znalosti první teorie etiologie deprese
předpokládala, že toto onemocnění je způsobeno
deficiencí neurotransmiterů konkrétně noradrenalinu
(NA), serotoninu (5-HT) a popř. dopaminu (DA)
 AD snižují zpětné vychytávání NA, 5-HT, popř. DA
 Blokují také některé receptory (působí jako
antagonisté)
 Ovlivňují sekundární a terciární posly
 Zvyšují produkci BDNF
 Po dlouhodobém léčení je pozorována down-regulace
receptorů
Monoaminergní hypotéza (1960-1970)
Monoaminergní receptorová hypotéza (1980)
Hypotéza o adaptaci přenosu signálu (1990)
Změny přenosu signálu za receptorem a v genové expresi
Hypotéza neuroplasticity (2000)
Změna neuroplasticity, buněčné reaktivity a synaptické
plasticity
Racagni et Popoli, 2008
Teorie o etiopatogenezi deprese/
mechanismu působení AD
Vývoj pohledu na etiopatogenezi
deprese a mechanismus účinku AD
Grady et Stahl, 2015
Indikace AD
 depresivní poruchy (primární a
sekundární)
 úzkostné poruchy
 OCD (SSRI, klomipramin)
 PPP
 psychosomatické poruchy
 bolestivé poruchy
 symptomaticky u poruch osobnosti
Etapy léčby deprese a
jejich cíle
 Léčbu můžeme dělit na akutní (6
až 12 týdnů), pokračovací (3 až 9
měsíců) a udržovací
(profylaktickou) (> 9 měsíců)
 Cílem akutní léčby je dosažení
remise, cílem pokračovací je
zabránění relapsu a cílem
udržovací je prevence rekurence
Euthymie
Příznaky
Syndrom
Fáze léčby Akutní
(6 až 12 týdnů)
Pokračovací
(4 až 9 měsíců)
Udržovací
(9 měsíců)
Čas
Závažnost
Relaps
RekurenceRelaps
Response
Průběh deprese, fáze
léčby a typy response
Kupfer DJ. J Clin Psychiatry 1991;52(suppl 5):28-34
Remise
Výběr antidepresiva I
 Všechna antidepresiva mají
srovnatelnou účinnost (jisté rozdíly
však existují, viz dále)
 Historicky byl výběr antidepresiva
založen hlavně na:
- předchozí reakci jedince na léčbu
- na vedlejší účincích
Výběr antidepresiva II
 Vícedimenzionální model (Tollefson 2001)
1. rozměr: symptomy a subtypy
deprese
2. rozměr: komorbidita psychických a
somatických onemocnění
3. rozměr: subpopulace nemocných
4. rozměr: molekulární
Výběr antidepresiva III
 Vyšší účinnost duálních AD (SNRI, NaSSA)
oproti SSRI, TCA účinnější u hospitaliz.
pacientů, IMAO vhodné pro atypické
depresivní poruchy (Raboch, Anders, Kryl, 2006; Anders,
2010)
 Publikované randomizované, kontrolované
studie a meta-analýzy srovnávající 2 AD:
Výsledky
- jasná superiorita: klomipramin, venlafaxin,
escitalopram
- pravděpodobná: milnacipran, duloxetin,
mirtazapin (Montgomery, 2007)
Výběr antidepresiva IV
Systematický přehled a meta-analýza 117
randomizovaných, kontrolovaných studií (25 928 pac.,
1991-2007) srovnávajících následující AD v akutní
léčbě deprese: bupropion, citalopram, duloxetin,
escitalopram, fluoxetin, fluvoxamin, milnacipran,
mirtazapin, paroxetin, reboxetin, sertralin, venlafaxin
Výsledky
 léková odpověď: mirtazapin, escitalopram, venlafaxin
a sertralin > duloxetin, fluoxetin, fluvoxamin,
paroxetin a reboxetin
 vysazení: escitalopram a sertralin < duloxetin,
fluvoxamin, paroxetin, reboxetin a venlafaxin
optimální volba sertralin a escitalopram
Cipriani et al., 2009
Účinnost
Účinnost akutní léčby:
circa 65% responderů
 průměrný rozdíl AD vs placeba je
asi 30%
Udržovací léčba:
 relapsy s AD 20%,
 relapsy s placebem 50%
Nežádoucí účinky I
TCA (I. generace) :
 sedace, nežádoucí úč. na autonomní nervový systém
díky blokádě alfa adrenergních receptorů, např.
ortostatická hypotenze
 kardiální účinky: tachykardie, prolongace QT intervalu,
deprese ST úseku
 periferní anticholinergní účinky: sucho v ústech, nose,
rozmazané vidění, zácpa, retence moči
 centrální anticholinergní účinky: narušení paměti
II. generace
 žádné anticholinergní účinky
SSRI (III. generace) :
 GIT obtíže (nausea, průjem, nechutenství, dyspepsie),
CNS obtíže (bolest hlavy, insomnie, nervozita), sexuální
dysfunkce
Nežádoucí účinky II
Venlafaxin Milnacipran Mirtazapin
Anticholinergní NÚ - - Nausea/GIT
++ ++ Sedace
- - ++
Insomnie/agitovanost ++ ++ Sexuální
dysfunkce ++ ++ Ortostatická
hypotenze - - +
Nárůst hmotnosti - - ++
- žádné/velmi nízké, + nízké/střední, ++ střední/vysoké
Chybění afinity pro muskarinové, histaminové a alpha 1-adrenergní receptory
snižuje počet NÚ a umožňuje jim být lépe tolerována než TCA a podobně jako
SSRI
Účinnost vs. snášenlivost AD
Khoo et al., 2015
Účinnost a akceptabilita AD u
dospělé populace
Cipriani et al., 2018
Antipsychotika
Upraveno dle Češková a Přikryla
Definice a historie
Antipsychotika (AP) jsou psychofarmaka s
příznivým účinkem na psychické integrace
(myšlení)
Antipsychotika jsou základem léčby
schizofrenie a jiných psychotických poruch
První antipsychotikum bylo objeveno
náhodně v 50. letech, když se zjistilo, že
lék s předpokládaným antihistaminovým
působením působí antipsychoticky.
Jednalo se o chlorpromazin.
Klasifikace dle klinické
efektivity
Antipsychotika I. generace (typická,
konvenční):
 incizivní (vysokopotenční): haloperidol,
flufenazin, perfenazin, trifluoperazin
 bazální (nízkopotenční): chlorpromazin,
levomepromazin, flupenthixol, thioridazin
Antipsychotika II. generace (atypická):
amisulprid, aripiprazol, klozapin, olanzapin,
quetiapin, paliperidon, risperidon, sertindol,
sulpirid, ziprasidon, zotepin
Antipsychotika I. generace
Omezení antipsychotik I. generace:
 horší omezení některých symptomů (negativních
symptomů, kognitivní dysfunkce)
 pozitivní symptomatika rezistentní k terapii u
15–48% pacientů
 motorické NÚ (irreversibilní tardivní dyskinézi u
5–10% pacientů dlouhodobě léčených)
 afektivní NÚ (dysforie, anhedonie)
 špatná adherence (jen 30% pacientů užívá
pravidelně v průběhu dlouhodobé léčby)
Klasifikace antipsychotik II.
generace
 specifičtí antagonisté D2 a D3 receptorů sulpirid,
amisulprid, (tiaprid)
 antagonisté serotoninových a dopaminových
receptorů (SDA) - risperidon, ziprasidon,
sertindol, paliperidon
 multireceptoroví antagonisté (MARTA) klozapin,
olanzapin, quetiapin, zotepin
 parciální agonisté D2/D3 receptorů a antagonisté
serotoninových receptorů - aripiprazol
Klasifikace antipsychotik II. generace
– afinity k jednotlivým receptorům
Látka D2 5HT2 Alfa 1 H1 M
Sulpirid
Amisulpirid
+
+(+)
Ziprasidon + + +
Risperidon + + + <+
Quetiapin + + + +
Zotepin + + + + <+
Olanzapin + + + + +
Klozapin + + + + +
Antipsychotika II. generace -
výhody
Výhody antipsychotik II. generace
Lepší účinnost:
u na léčbu rezistentních pacientů +(+)
negativních příznaků +(+)
kognitivní dysfunkce +(+)
Méně klinicky relevantních motorických NÚ (EPS) +++
Méně nežádoucích afektivních účinků +(+)
Lepší adherence ++
Větší subjektivní spokojenost a kvalita života ++
Mechanismus působení I
 Všechna AP blokují dopaminové receptory,
antipsychotický potenciál je nejvíce spjat s afinitou
k D2 receptoru
 Roli mohou hrát i ostatní neurotransmiterové
systémy (glutamát, GABA, noradrenalin, serotonin,
neuropeptidy)
 AP II. generace různě ovlivňují další systémy
(serotonin) – toto specifičtější působení je obecně
bezpečnější a lépe tolerované
 AP se liší ve schopnosti blokovat různé receptory,
což je spjato především s jejich nežádoucími účinky
Mechanismus působení II
Všechna známá AP blokují DA receptory:
 blokáda DA receptorů v nigrostriatálních DA
drahách vyvolává sekundární parkinsonismus
 blokáda DA receptorů v mesolimbických DA
drahách způsobuje antipsychotické účinky
(zvláště na positivní symptomy)
 blokáda DA receptorů v mesokortikálních DA
drahách vyvolává oploštění emocí a kognitivní
NÚ
 blokáda DA receptorů v tuberoinfundibulární
oblasti vyvolává hyperprolaktinemii
Indikace AP
 Schizofrenie
 Poruchy s bludy
 Afektivní poruchy s psychotickými symptomy
 Organické a toxické psychotické poruchy
 Některá AP se používají i jako
thymoprofylaktika v léčbě BAP
 Poruchy chování u mentální retardace,
autismu, demencí, poruch osobnosti apod.
 Vzácnější indikace: jako hypnotika,
antiemetika
Nežádoucí účinky I
Akutní extrapyramidové NÚ
(extrapyramidový syndrom):
 parkinsonský syndrom
 akutní dystonie
 akatizie
Tardivní dyskinéze (u AP II. generace v
0.6% vs u haloperidolu 5.3%)
Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
Nežádoucí účinky II
Autonomní NÚ:
 anticholinergní (rozmazané vidění, sucho v
ústech, zácpa, retence moče)
 hypersalivace
Kardiovaskulární NÚ:
 ortostatická hypotenze
 arytmie
Dermatologické a oční NÚ
Endokrinní NÚ
Hepatální NÚ
Hematologické NÚ
Nežádoucí účinky III
Metabolické NÚ:
 hyperprolaktinemie
 zvýšení hmotnosti
 narušení glukózového metabolismu,
diabetes
 dyslipidemie
Prodloužení QTc intervalu
stabilizace
úzdrava
symptomatická
remise
funkční
zlepšení
Cíle léčby schizofrenie
Leucht et Lasser, 2006
redukce psychotických příznaků
Volba antipsychotika musí být
individualizovaná
dle dominujících příznaků
dle dynamiky onemocnění a zkušenosti s předchozí
léčbou
dle názoru nemocného na léčbu, její nezbytnosti a
užitečnosti
dle zkušenosti (předchozí nonadherence),
preferencí a očekávání nemocného a jeho blízkých
dle individuální náchylnosti k vedlejším účinkům
Birchwood et al. 1998; McGorry et al. 1999
Doba podávání
antipsychotik
Obecně se doporučuje podávat antipsychotika po FES
dva roky, minimálně však jeden rok
Po druhé epizodě pět let nebo i déle
Při opakovaných epizodách nebo hrozí-li během relapsu
velké nebezpečí pro pacienta nebo jeho okolí, pak i
celoživotně
Před případným vysazením antipsychotik je vždy třeba
zvážit a s pacientem probrat všechna rizika
Češková 2007, Seifertová et al. 2008, Češková et al. 2010
U pacientů s první epizodou
schizofrenie je vysoké riziko relapsu
Robinson et al. 1999
54%
82%
78%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
První relaps po 2
letech
První relaps po 5
letech
Druhý relaps po
5 letech
Početrelapsů
N=104 N=104 N=63
Prvních pět let trvání schizofrenie je
charakterizováno vysokou pravděpodobností
relapsu.
Thymoprofylaktika
Upraveno dle Češková
Thymoprofylaktika
(stabilizátory nálady) I
Thymoprofylaktika (stabilizátory nálady) látky,
snižující frekvenci a intenzitu
manických, depresivních, smíšených epizod
afektivních epizod:
 lithium
 antiepileptika (valproát, karbamazepin, lamotrigin)
 některá atypická antipsychotika (quetiapin, olanzapin,
aripiprazol, risperidon), ale i typická (haloperidol)
Lithium (Li):
 kromě thymoprofylaxe účinné antimanikum
 má antisuicidální efekt a patrně i antidepresivní účinek
Thymoprofylaktika (stabilizátory
nálady) II
Antiepileptika
 převzata od neurologů na základě pozorování (pozitivní vliv na
výkyvy nálady u epileptiků)
 jak u Li, tak i u nich známy terapeuticky účinné hladiny v krvi,
možné (a žádoucí) je pravidelně měřit
Indikace: jsou základem léčby bipolární afektivní poruchy, spolu s
AP se užívají v léčbě schizoafektivní poruchy, mohou být
symptomaticky užita i u některých poruc osobnosti
Nažádoucí účinky:
 Li - nejčastěji žízeň, časté močení, přírůstek na váze, struma,
třes, gastrointestinální potíže, nebezpečí předávkování
 antiepileptika - ovlivnění jaterních funkcí, kožní komplikace
 teratogenita (kongenitální malformace u dětí matek, které
tyto látky v graviditě užívaly)
Anxiolytika
Upraveno dle Češková
Anxiolytika I
Anxiolytika - látky, které potlačují
úzkost:
 hlavními zástupci jsou benzodiazepinová
anxiolytika (benzodiazepiny, BZD)
 posilují inhibiční účinek kyseliny gama
aminomáselné (GABA), což je hlavní
inhibiční neurotransmiter v mozku
 působí rychle, vysoce účinná anxiolytika,
sedativa, mají vyjádřený myorelaxační a
antikonvulzivní účinek.
Anxiolytika II
Dělení dle délky vylučovacího poločasu
dlouhý (>18 hod):
 možná kumulace, méně často závislost, abstinenční
syndrom mírný
 diazepam (f.o. Diazepam), klonazepam (f.o.Rivotril)
středni (12-18 hod):
 oxazepam (f.o. Oxazepam), bromazepam (f.o. Lexaurin),
alprazolam (f.o. Neurol)
krátký (<12 hod.):
 triazolam (f.o. Halcion), midazolam (f.o. Dormicum)
Dělení dle intenzity hypnosedativního působení:
 nejnižší u oxazepamu
 nejvyšší u BZD hypnotik, např. nitrazepamu (f.o.
Nitrazepam), diazepamu a bromazepamu
Anxiolytika III
Nežádoucí účinky BZD anxiolytik
 sedace a ospalost v průběhu dne (postupně se
snižuje)
 únava, ataxie, závratě, hypotenze, pády
 kongenitální malformace rtů a patra plodu (?)
 abstinenční syndrom
Psychické účinky anxiolytik
 závislost
 anterográdní amnézie a narušení kognice (časté
lehké postižení soustředění a výpadky paměti)
 paradoxní odtlumení agresivity
 rozvoj úzkosti a nespavosti po vysazení, často
ve vyšší intenzitě než bazálně (rebound
fenomén)
Anxiolytika IV
Příznaky z odnětí BZD:
 příznaky běžné u úzkostných stavů
 příznaky relativně specifické
- narušení percepce
- depersonalizace, derealizace, halucinace
- změna citlivosti (brnění, trnutí, pocit že něco
leze po kůži, sensorická hypersenzitivita na
zvuk, světlo, pachy a chutě, tinnitus)
 psychotické symptomy - zmatenost, delirium
 konvulze
Anxiolytika V
Indikace
 anxiolýza – úzkostné stavy, agitované
psychózy
 hypnotický efekt – insomnie
 myorelaxační efekt – spastické poruchy
 antikonvulzivní – epilepsie, odvykací
stavy
 amnézie - premedikace a sedace u malých
chirurgických zákroků
Tolerance:
 na hypnotický efekt rychle
 na anxiolytický efekt pomaleji
Anxiolytika VI
 BZD jsou účinné v léčbě akutní i
chronické úzkosti a panických stavů
 BZD účinkují rychle, účinek patrný již po
jedné dávce, proto jsou vhodné zejména
u pacientů s akutní úzkostí
 BZD účinné hlavně na tělesné příznaky,
méně na psychické příznaky (obavy,
úzkosti), kde účinnější AD
 krátkodobá léčba nevede k plné remisi
 pro dlouhodobou léčbu nejsou BZD
ideální - prosazována antidepresiva
Hypnotika
Upraveno dle Češková
Hypnotika
Hypnotika - psychotropní látky navozující spánek,
v nižších dávkách sedaci, případně anxiolýzu
 prodlužují spánek
 urychlují usnutí
 snižují počet nočních probouzení
Dělení - analogicky jako antidepresiva dle generací
vyšší generace specifičtější, lépe snášena,
bezpečnější
 I. generace - barbituráty a nebarbiturátová
hypnotika (dnes obsolentní)
 II. generace - benzodiazepinová hypnotika
 III. generace - tzv. Z hypnotika - zopiklon
(f.o.Imovane), zolpidem (f.o. Hypnogen, Stilnox) a
zaleplon (f.o.Sonata)
Psychostimulancia
Upraveno dle Češková
Psychostimulancia I
Psychostimulancia - psychotropní látky, zvyšují či
upravují vigilitu vědomí
 mechanismus působení - zvýšení koncentrace
katecholaminů v CNS
 amfetaminy (f.o. Psychoton), efedrin,
metylfenidát (f.o. Ritalin), modafinil (f.o. Vigil) jiný
mechanismus účinku
Indikace:
 narkolepsie
 porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
Při preskribci zvláštní opatření (předpis na zvláštní
recept, preskribce evidována, zvýšeně
kontrolována)
Psychostimulancia II
Nežádoucí účinky
 insomnie, nechutenství ,
tachykardie, hypertenze, sucho
v ústech, mydriáza
Psychické účinky stimulancií:
 zvýšená iritabilita
 úzkost
 možnost provokace psychózy
Neuroprotektiva a
kognitiva
Upraveno dle Češková
Neuroprotektiva a kognitiva I
Neuroprotektiva – látky chránící neurony před
poškozením, zvyšují metabolismus a krevní průtok,
pozitivně ovlivňují kognitivní funkce
Dělení:
 nootropika - zvyšují aktivitu neuronů, prokrvení,
upravují kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí,
zlepšují poruchy paměti a učení: piracetam (f.o.
Piracetam, Geratam, Nootropil), pyritinol (f.o.
Encephabol, Enerbol), Gingko biloba
 vazodilatancia - zlepšují prokrvení, snižují srážlivost:
pentoxifylin (f.o. Agapurin), naftidrofuryl (f.o.Enelbin)
 antioxidancia - vychytávači volných radikálů (E, C
vitamin, melatonin)
 antiglutamátergní látky - memantin (f.o. Ebixa),
indikován pro středně těžkou až těžkou demenci
Neuroprotektiva a kognitiva II
 kognitiva - léky zvyšující různými mechanismy dostupnost
acetylcholinu v CNS:
- nejdůležitější mechanismus inhibice
cholinesteráz (enzymů odbourávajících
acetylcholin)
Inhibitory acetylcholinesterázy: donepezil (Aricept),
galantamin (Reminyl), rivastigmin (Exelon)
Indikace:
 lehké a středně pokročilé Alzheimerovy demence,
rivastigmin i pro demenci u Parkinsonovy nemoci,
ověřovány u ostatních demencí
 zpomalují průběh, u části přechodné zlepšení kognitivních
funkcí, chování, aktivit všedního života a emotivity
Vedlejší účinky – z oblasti gastrointestinálního traktu
Pouze inhibitory acetylcholinesteráz a memantin prokázaly
efekt v léčbě Alzheimerovy demence, ostatní nikoli
Farmaka používaná v
léčbě závislostí
Farmaka používaná v
léčbě závislostí
 Doplňková
 Léčba cravingu – acamprosat, naltrexon
 Senzitizující léčba: disulfiram (Antabus), působí
inaktivaci jaterní acetaldehyddehydrogenázy a tím
kumulaci acetaldehydu
 Nalmefen (Selincro) – právě uváděná novinka v
léčbě závislosti na alkoholu (modulátor opioidního
systému), principem je snížení množství
zkonzumovaného alkoholu
 Odvykací stav při závislosti na alkoholu: BZD nebo
klomethiazol
 Substituční léčba u závislosti na opiátech, příp. při
detoxifikaci: buprenorfin, metadon
Biologická léčba
nejdůležitějších psychických
poruch
Biologická léčba nejdůležitějších
psychických poruch I
 Demence, především Alzheimerova
demence – kognitiva (inhibitory ACE-I,
memantin), příznaky BPSD – antidepresiva,
příp. antipsychotika nebo hypnotika
 Delirium – nutno řešit příčinu,
symptomaticky lze použít tiaprid, příp.
melperon, nejsou-li účinné haloperidol v co
nejnižší dávce a po nezbytně nutnou dobu,
u alkoholového odvykacího stavu s deliriem
BZD nebo klomethiazol
Biologická léčba nejdůležitějších
psychických poruch II
 Schizofrenie – antipsychotika, preferenčně II.
generace, při neúčinnosti nahradit druhým AP z jiné
podskupiny, při opětovné neúčinnosti jako 3. volba
klozapin, k prolomení rezistence či u dominujícího
katatonního syndromu ECT, u rezistentních
sluchových halucinací nebo negativních příznaků
rTMS
 Ostatní psychózy schizofrenního okruhu –
antipsychotika, opět preferenčně II. generace
 U schizoafektivní poruchy kromě antipsychotik příp.
i thymostabilizéry či antidepresiva ovšem v komb. s
antipsychotikem
Biologická léčba nejdůležitějších
psychických poruch III
 Depresivní porucha – antidepresiva, která je možno
při nedostatečné účinnosti augmentovat např.
některými antipsychotiky nebo thymostabilizéry,
dále ECT, rTMS, příp. jiné stimulační metody (VNS,
DBS, MST, tDCS), doplňkově fototerapie nebo
spánková deprivace
 Bipolární afektivní porucha – thymostabilizéry (Li,
val, karbamazepin, lamotrigin), některá
antipsychotika (zejména quetiapin, olanzapin,
aripiprazol, risperidon), u depresivní epizody BAP
lze použít i antidepresiva, ne však v monoterapii
(riziko přesmyku do mánie), ECT, příp. rTMS
Biologická léčba nejdůležitějších
psychických poruch IV
 Úzkostné poruchy (generalizovaná úzkostná
porucha, panická porucha) – léky první
volby antidepresiva, anxiolytika (zejm. BZD)
podávat jen je-li to nutné a po omezenou
dobu
 OCD – léky první volby serotonergní
antidepresiva (SSRI) ve vysokých dávkách,
při neúčinnosti klomipramin, při opětovné
neúčinnosti lze augmentovat antipsychotiky
(risperidon, olanzapin, aripiprazol), ke
zvážení rTMS, ECT, DBS
Biologická léčba nejdůležitějších
psychických poruch V
 PPP – psychofarmaka mohou působit
maximálně pouze symptomaticky –
antidepresiva, antipsychotika,
thymostabilizéry
 Poruchy osobnosti – opět mohou
působit maximálně symptomaticky –
antidepresiva, antipsychotika,
thymostabilizéry
Děkuji za pozornost