IV. KAPITOLA TELEVIZE JAKO SOCIO-TECHNICKÝ SYSTÉM TEZE A/ Televize je produktem a současně i spolutvůrcem kapitalistické verze modernity B/ Televizi můžeme vnímat ve dvou vzájemně propojených polohách: 1/jako kulturní aparát, nástroj i produkt kulturního průmyslu, jako univerzálního vypravěče příběhů 2/ jako technologii či technologický systém, který je propojen s ostatními komunikačními médii působícími na lokální i globální úrovni. nZpůsob užívání televize nebyl „vyprojektován“ v izolovaném prostředí laboratoře, ale postupně získával svou podobu v rámci širších sociálních, kulturních a historických souvislostí spojených neoddělitelně s vítězným tažením modernity. n Jde o n n„KULTURNÍ TECHNOLOGII“, n nkterou nelze pochopit bez analýzy společenských a historických podmínek, v rámci kterých se zrodila, respektive aktuálně působí. Každá komunikační technologie funguje více či méně jako: na/ MATERIÁLNÍ (technický) nb/ SOCIÁLNÍ FENOMÉN n který tvoří jako celek n křehký socio-technický systém n n- velmi senzitivní vůči prostředí, ve kterém/na které npůsobí. Technologie tedy není jen pouhým přístrojem nodděleným od svého prostředí, ale je místem lidských aktivit a nprodukce vědění. n nTo platí zvláště v případě televize, která nemá jasně definované hranice materiálního objektu, ale je spíše komplexem různých zvyků či strategií, ze kterých se postupně stávají komunikační kódy. n n Televize jako ostatní informační technologie v sobě nese dvě sady významů: n n1/ ty, které jsou více méně intencionálně konstruovány jejich producenty, respektive konzumenty v procesu prodeje a vlastního užívání, n n2/ ty, jež vznikají jako důsledek její potenciální otevřenosti , jak v hardwarové, tak i softwarové-programové oblasti. nV tomto smyslu pak platí, že: nINFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE VEDOU DVOJÍ ŽIVOT. n nHistorie televize není v tomto smyslu ničím více než genezí sociálních praxí jejího užívání. n nTechnická uniformita televizního přístroje je od svého počátku narušována odlišnými významy, které jsou mu připisovány v rámci každodenních domácích interakcí a rituálů. n n n1/ Na jedné straně naplňují jednak záměry svých technologických tvůrců n n2/ na druhé straně pak v kontaktu se sociálním i technologickým prostředím své původní určení modifikují. n n Speciální charakteristikou fenoménu televize je tedy n DVOJITÁ POVAHA JEJÍ ZÁVISLOSTI na/ na technickém aparátu, který jí umožňuje vlastní vysílání. n nb/ na obsazích, které sama produkuje v rámci daného kulturního kontextu, n n n •Televize funguje jako materiální i symbolický objekt, který tvoří „socio-technický systém“ sestávající z množství vztahů konstruovaných jak na úrovni individuální, tak rodinné i společenské. • TELEVIZE: HISTORICKÉ PODMÍNKY ZROZENÍ n n n Projekt televizního vysílání se objevil jako předmět soustředěného vědeckého zájmu již mezi léty 1875-1890 a po delší přestávce opět v roce 1920, kdy se již začalo schylovat k vytvoření prvního veřejného televizního systému ve Velké Británii (listopad 1936). n n n Televize byla uvedena na scénu vlastně jako poslední z velkých „průmyslových“ objevů, s kořeny v 19. století. nS jistou mírou zjednodušení lze konstatovat, že prostředky k realizaci tv vysílání byly hledány od vynálezu foto-telegrafu (1842). Rozhodující roli sehrála v této souvislosti transformace industriální produkce a její nové formy, které vyplynuly z dlouhodobé kapitálové akumulace a technického zdokonalování. n nV neposlední řadě pak sehrálo svou roli i narůstající vědomí možnosti individuální společenské změny, respektive zvýšené mobility, a to nejen jako abstraktní, ale i konkrétní, žité zkušenosti. n n Rozhlas a televize patří k „druhé generaci“moderních komunikačních technologií (první generace telefon a telegraf), které se obrátily variabilními obsahy k širokému spektru veřejnosti. n n Nástup rozhlasu jako nové sociální formy otevřel cestu televizi k jejímu výjimečnému úspěchu. n n Již v roce 1923 předvádí Zworikin elektronickou televizní kameru a počátkem dvacátých let Baird a Jenkins nezávisle na sobě vytvářejí systém mechanického snímání obrazu. n Od roku 1925 pak dochází vedle urychlení technologického vývoje a fenomén elektronických médií či přesněji řečeno rozhlasu začal být vnímán jako nová, významná sociální forma. nTelevizní technologie jako „socio-technický systém“ tak vznikla nejen na základě již existujícího technického vědění, n n ale současně jako reakce na jisté potřeby společnosti, které byly v dané souvislosti vyvolány především nástupem modernity, n n jíž je televize zároveň produktem i konstituujícím či dynamizujícím elementem. S kapitalistickou verzí modernity je svázána současně jako ekonomická aktivita i kulturní síla. nJejí technologická a kulturní expanze byla umožněna primárně sociálním a politickým vývojem doprovázeným potřebou nových forem sociální komunikace či přesněji nástrojů umožňujících dokonalejší orientaci v sociálním světě. n nCelý tento vývoj však byl úzce propojen s dvěma radikálními sociálními, ekonomickými a politickými změnami: n n n Po průmyslové revoluci ani tradiční instituce církev, škola a rodina již nebyly schopny poskytnout informace umožňující dostatečný přehled v novém a komplexnějším sociálním prostředí, kde hrály stále podstatnější roli: n n Nové formy industriální organizace a řízení společnosti, n n které s sebou přinesly velké sociální otřesy spouštěly obecný pocit úzkosti a ohrožení. n A/s rekonstitucí střední třídy a B/ především se vznikem nového prostoru, kde se tato třída usídlila – předměstí. nPokud si tedy klademe otázku, jak se podařilo televizi tak hluboce se vtisknout do našich každodenních životů, musíme se současně ptát n nJAKÉ NOVÉ POTŘEBY VEDLY K ROZVOJI n TÉTO NOVÉ TECHNOLOGIE? nV tomto období dynamického rozvoje industriální produkce byl těsný vztah mezi: n na/ novými potřebami výroby a n nb/ potřebami každodenního, rodinného života (například elektrifikace domácností). n nRozhlasová a televizní technologie se stala po první, respektive druhé světové válce součástí širokého proudu průmyslové produkce spotřebního zboží, kterému postupně začaly dominovat produkty zvyšující: na/ individuální mobilitu (motocykly či automobily), nb/ usnadňujících každodenní život nejen v domácnosti n n V této souvislosti můžeme hovořit o blízkosti některých charakteristik, respektive společenského statu n TELEVIZE a AUTOMOBILU: n1/ V obou případech jde o technické výrobky patřící do jednoho komplexu historického vývoje vědy, které demonstrují průběh více méně stejného socio-technického procesu. n n2/ Jejich masová obliba dosáhla vrcholu ve dvacátém století, kde fungují jako centra technických a kulturních vztahů. n n3/ Televize podobně jako automobil diktuje způsob svého používání, ale zároveň je produktem celého systému různých sociálních, ekonomických i politických vztahů. n n4/ Obě tyto technologie konzumujeme jako samostatný znak a statusový objekt. n n5/ Stejně jako má televizní vysílání své kodexy etické regulace, podléhá řízení automobilu pravidlům silničního provozu. n n6/ To, co znamená pro automobil silnice, má televize v podobě vysílacích tras. n7/ Televize i automobil svou technologickou standardizací formují základy našeho každodenního chování a nečiní tak příliš velký rozdíl mezi chudšími a bohatšími, alespoň ve vyspělejších zemích. n n8/ Obě tyto technologie se podílejí na posílení privátního charakteru rodiny, přičemž zároveň fungují jako transportní technologie, které doslovně i metaforicky přenášejí své uživatele z každodenního prostoru domova do „světa“. n n Sociálně a psychologicky charakterizují tento komplex průmyslových produktů: n nI. dvě paradoxní, ale vzájemně propojené tendence typické pro moderní (před)městský život: n n1a/ Na jedné straně šlo o podporu rostoucí individuální mobility n n1b/ na straně druhé o posilování soběstačnosti a nezávislosti domácího života. n nRaymond Williams v této souvislosti užívá pojem („mobile privatization“) „ZPRIVÁTNĚLÁ MOBILITA“ nebo “MOBILNÍ PRIVÁTNO“. nNová instituce veřejného vysílání do jisté míry reagovala na n nI. Problémy či rozporuplné tlaky industriálního kapitalismu projevující se například: n A/ postupným rozpadem míst s menším osídlením a B/ nižším počtem pracovních příležitostí, což vedlo C/ ke stále většímu vzdalování domácího života od míst pracovní činnosti. nII. / Druhým trendem, který ovlivnil nástup rozhlasu i televize bylo: nA/ postupné zlepšování sociálních i pracovních podmínek a nB/ rostoucí životní úroveň, která vedla ke změnám v trávení volného času. n nObě tyto proměny se pak promítly: n1/ do obecného zdokonalování vybavenosti domácností směřující k většímu pohodlí, respektive k jejich privátnějšímu charakteru, n2/ na straně druhé ve stále se zvětšující potřebě sociálního kontaktu n Nové domovy se tak sice jevily jako soběstačné, ale de facto mohly fungovat jen na základě existence vnějších zdrojů. n n Ty de facto zabránily naplnění projektu prostorově oddělené rodiny n Vztah mezi těmito dvěma oblastmi si tak vynutil nové formy komunikace opírající se o sdělení přicházející z „vnějšku“ od dříve nepřístupných zdrojů. n Vstup rozhlasu a televize do privátní domácí sféry, ale byl zpočátku váhavý, ambivalentní, jelikož kolidoval s již existujícími vzorci provádění domácích prací a trávení volného času. nHLAVNÍ BARIÉRY V PROCESU DOMESTIKACE ROZHLASU JAKO SOCIOTECHNICKÉHO OBJEKTU n n1/ Původně poslouchají jen muži (radioamatéři). n2/ Nejsou reproduktory (postupně až čtyři sluchátka, které ale ničí ženám účes. n3/ Ženy si stěžují, že z přístroje občas vyteče kyselina na nábytek a poničí politůru. n4/ Navíc se jim nelíbí design prvních přístrojů. n5/ Vysoké ceny. n nŠIRŠÍ ILUSTRACE: www.tvhistory.tv n Výrobci obou technologií se ale rychle snažili zvýšit jejich domácí akceptabilitu. Cílem bylo, aby se staly rodinným médiem. 1936-Baird-T5 1937-BairdT14 Tyto pokusy dokládají dvě bizarní technologické inovace, které se pokoušely utlumit potenciální rodinné tenze A/ první ilustrací snahy po přiblížení televizoru běžným rodinným situacím byl tzv. Duoscop - televizor vybavený dvěma obrazovkami umístěnými v pravém úhlu s cílem umožnit simultánní sledování dvou kanálů. V tomto případě šlo o to, zmírnit případné rodinné spory týkající se volby pořadů. DUOSCOP B/ Prvním pokusem byl tzv. „televizní sporák“ prodávaný od roku 1952. Disponoval dvěma okny/„obrazovkami“, takže hospodyně mohla současně sledovat opékající se kuře i televizní program. wash-machine tv nKritika rychle slábla. Rozhlas a televize začala nabízet svým divákům nový způsob trávení volného času, a tím zároveň částečně restrukturovala individuální i rodinné vnímání času i prostoru. n nCelkově byl její vstup do domácností samozřejmě urychlen snižující se cenou přijímačů, respektive stále sílící touhou po komfortnějším či modernějším zařízení bytů. n nObsahová stránka vysílání vytěsnila technickou problematiku až zhruba po pěti letech od okamžiku kdy se nová technologie objevila n nDoba experimentování v ČS(S)R skončila pro rozhlas (okolo roku 1928-30), pro TV (1958-60) n nNástup televize navíc kopíroval: nA/ poválečný baby boom, který trval až do počátku šedesátých let. n nB/ proces revitalizace nukleární rodiny žijící na předměstí. n ROZLAS Ještě na světové výstavě v New Yorku (1947) většina dotázaných zákazníků nepředpokládala, že by si TV zakoupila n nVÝVOJ CENY TELEVIZORU - USA n1948 - 440 dolarů n1951 – 308 n1954 – 238 nVÝVOJ CENY TELEVIZORU - ČSSR n1.6 1953 . 4000 Kčs, (téměř půlroční průměrný plat). n1.10. 1953 2500 Kč n n1.6. 1954 2000 Kčs. n PRÚBĚH VLASTNICTVÍ ČERNOBÍLÉHO/BAREVNÉHO TV V USA 1946-1967 (v stotisících) nČERNOBÍLÉ BAREVNÉ n1946 8000 TV 1967 12 700 000TV n1967 81 500 000TV n nProces postupného přijímání TV jako nové technologie(inovace) má povahu tzv. S-křivky. • • Rodgersova s-KŘIVKA Typologie prijemcu inovaci II.POĆATKY TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ VČSR/ČSSR n Františk Pilát pozdější poválečný technický ředitel filmového studia Barrandov ještě jako student techniky si sestrojil televizní přijímač a zřejmě jako první v Československu přijímal experimentální Bairdovo "třicetiřádkové" vysílání, šířené počátkem třicátých let (1929-1935) z Velké Británie na střední vlně 261,5 metru. n n Klíčovou postavou je nejaktivnější předválečný televizní průkopník ndr. Jaroslav Šafránek, docent experimentální fyziky na Univerzitě Karlově, který v roce 1935 sestrojil vlastní fungující televizní zařízení, s nímž později cestoval po republice a veřejně ho předváděl. Šafránkovu popularizátorskou roli dokládá jeho kniha Televise, v níž seznamoval s technickými principy přenosu obrazu na dálku, a která vyšla dvakrát v letech 1936 a 1937 nákladem Svazu radioobchodníků ČSR. Aktualizovaná verze s názvem "Televise - fysikální a technické základy televise" vyšla po válce, v roce 1947, jako 24. svazek edice Hokrovy technické a dílenské příručky. nZ historického hlediska je zajímavé, že Šafránek se pokusil odlišit: n nA/ prostou technologii přenosu pohyblivého obrazu - TELEVISE nB/ od komplexního procesu televizního vysílání - ROZJEV n n"Rozjev" podle něj "správně vystihuje podstatu televise..." Ve vydání z roku 1947 píše: n n"Slovo rozjev připouští jednoduché tvoření příslušných jmen přídavných, sloves a pod... V dalším budeme tedy užívati slova rozjev, rozjevový, rozjeviti a pod. Ovšem nebudeme se nijak vyhýbati také slovu televise, které zůstane v trvalém užívání tam, kde půjde převážně o otázky rázu technického, kdežto slova rozjev budeme užívati spíše v oboru praktického provozu televise..." n n Šafránek, radioamatéři a jejich zájmová organizace Československý radiosvaz žádaly povolení pro experimentální vysílání mechanické nízkořádkové (30 řádek) televize sloužící hlavně radioamatérům. n n Ministerstvo pošt a telegrafů, ale již od roku 1934 připravovalo poskytnutí frekvence k televiznímu vysílání až rozvinutějším projektům. Řídilo se zásadou - vyčkávat, studovat zahraniční skutečnosti a pak teprve rozhodnout. nK rozhodnutí nakonec nedošlo a rok 1938, ohrožení republiky. n nMnichov a nacistická okupace v roce 1939 ukončily televizní výzkumy na území bývalého Československa. n nPrameny uvádějí, že v té době Šafránek pracoval na dokonalejším zařízení s rozkladem obrazu na 240 řádků. n n- V roce 1943 se do bývalých Sudet přesunuly dva důležité německé výzkumné ústavy z bombardovaného Berlína. Byl to závod Fernseh A.G. ve Smržovce u Jablonce nad Nisou a Zentralstelle für Röhrenforschung v budově staré textilky v Tanvaldě. Tato pracoviště se zabývala výrobou speciálních elektronek, využitím televize pro kontrolu dálkových řízených střel a vývojem kamery pro mapování území protivníka. n n- V květnu 1945 obsazují závody české místní úřady, závod ve Smržovce Fernseh A.G. se okamžitě přejmenuje na Televid. V Televidu se pracovalo na elektronické, pozdější "evropské" normě 625 řádek. n- Začátkem června přebírá Televid pod svoji správu československé ministerstvo obrany. nO měsíc později, v červenci 1945, se však ostrahy podniku ujímá sovětská vojenská správa, pro níž je závod součástí válečné kořisti, přichází sem i několik sovětských odborníků z Leningradského televizního institutu. n Sovětská strana se rozhodla Televid jako válečnou kořist odstěhovat. 3. prosince 1945 nV Tanvaldu v lednu 1946 vznikla odbočka Vojenského technického ústavu VTÚ Tanvald a tam se přestěhovaly zbytky toho, co zbylo ze závodu Televid. n23. března 1948 byl představen televizní přijímač s obrazovkou vlastní výroby o rozměrech 16x21 cm. n Provozuschopné televizní zařízení československé výroby a televizní studio bylo jednou z hlavních atrakcí na Mezinárodní rozhlasové výstavě MEVRO pořádané ve dnech 15.5.- 11.6.1948 na pražském Výstavišti. Na výstavě MEVRO v Praze pracovaly dvě televizní kamery a signál se přenášel k přijímačům ještě kabelem. n n Měsíc po skončení výstavy MEVRO, 4. července 1948, při přenosech z XI. Všesokolského sletu pracovaly na Strahovském stadionu již tři kamery a signál se vysílal vzduchem ze stožáru na Petříně pro 25 přijímačů v různých institucích a na veřejných místech (např. Výstaviště, budova Čs. rozhlasu, redakce Rudého práva, příjem se kontroloval též mimo Prahu - v jižních Čechách a v Krkonoších). n Ještě v březnu 1949 se televize znovu předvádí veřejnosti na pražském Výstavišti, ale byla to její labutí píseň na další čtyři roky. n n Začínala studená válka. Zájem se zaměřil na úkoly v oblasti speciální vojenské techniky (radary, radiolokace) a práce na televizní technice - např. ve všech závodech Tesla - byly přímo zakázány. n n Televizní zařízení od roku 1949 spravoval Československý rozhlas a jeho Ústav rozhlasové techniky. n ZAČÁTKY TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ V MĚŠŤANSKÉ BESEDĚ n Od roku 1949 do roku 1952 jakoby televize v Československu přestala existovat. n nTelevizní zařízení Vojenského technického ústavu VTÚ včetně dvou kamerových řetězů a deseti televizních přijímačů se převedlo do Československého rozhlasu, který začátkem roku 1949 zřizuje Ústav rozhlasové techniky ÚRT. nTen sice i nadále plní úkol připravovat televizní vysílání v průběhu první pětiletky, tj. do konce roku 1953, ale studená způsobila, že ÚRT neměl s kým spolupracovat, protože na základě pokynu Ministerstva obrany se technický výzkum orientoval výhradně na vojenské potřeby. n nVe své budově ve Vokovicích organizoval ing. František Křížek z ÚRT v roce 1951 několik pokusných vysílání a zapůjčil přijímače stranickým a vládním činitelům, aby televizi propagoval, ale bez úspěchu. n n K obratu dochází v roce 1952. n nVláda náhle 8.4.1952 vydává nařízení, kterým uložila Ministerstvu spojů péči "o výstavbu a provoz technických rozhlasových a televisních zařízení", n n Další vládní usnesení žádá, aby se s televizním vysílání začalo co nejdříve, již 1. května 1953. n n Programové otázky byly až na druhém místě, o čemž svědčí fakt, že budoucí první "programový a provozní ředitel televisního studia" zřízeného v rámci Československého rozhlasu Karel Kohout byl jmenován až 1.února 1953, tedy tři měsíce před plánovaným začátkem vysílání. nPlánování televizního vysílání bylo v kompetenci Československého rozhlasu (1948-1952). n nOrganizace Radioprojekt v roce 1951 zvažovala využití kina Maceška (Illusion) na Vinohradské třídě. n nNakonec byl televiznímu vysílání přidělen sál a kanceláře Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici v Praze, tedy objekt poměrně nevelký, bez možnosti většího rozšiřování. n n České deníky o této události informují schematicky, stereotypně, zdůrazňují úspěch českého inženýra a dělníka, který se "nemusí doprošovat kapitalistické ciziny" (Mladá Fronta 1.5.1953). n n Nejen v denním tisku, ale i v ostatních periodikách (Mladý technik, Amatérské rádio) mají články o startu televizního vysílání podobné schéma. Začíná se historií, vždy se zdůrazní přínos ruských vědců A.G.Stoletova (zkoumal v 19.století fotoelektrický jev) a A.S.Popova. n n Po té následuje technický popis zařízení, opět doplněný odkazem na sovětské vzory a podporu, a článek uzavírají fráze o úspěších a přednostech socialismu před kapitalismem. nVysílání se několik let omezovalo na petřínský vysílač v Praze s dosahem do středočeského kraje až k podhůří Jizerských hor a Krkonoš. n nV letech 1953-55 znala většina obyvatel Československa televizi hlavně z výloh obchodů s televizory nebo z kolektivního sledování v kulturních domech a podnikových zařízeních. n nNa konci roku 1953 bylo v provozu asi 2000 televizorů, z nichž tisícovka značky Leningrad se dovezla z NDR, kde se tehdy v sovětské licenci vyráběly. V roce 1953 dodávala strašnická Tesla na trh přijímače Tesla 4001A (13 475 kusů). Prodávaly se za 4000 Kčs. K 1.10. 1953 se cena administrativně snížila na 2500 Kčs a v pozdějších letech cena dále klesla na 2000 Kčs. 1953-Tesla-4001A-10in-CZECH START VYSÍLÁNÍ: 1.KVĚTNA 1953 n Program vysílání začal ve 20 hodin. n Večerem provázel Jaroslav Marvan, zahájil ho projevem generální ředitel Československého rozhlasu Jiří Vrabec. Z filmového pásu se vysílala kantáta Václava Dobiáše "Buduj vlast, posílíš mír", následovaly reportáže filmových týdeníků (např. Antonín Zápotocký u vojáků, jmenování laureátů státních cen, fotbalové utkání ČSR-Itálie apod.) a také původní reportáž natočená na ranní prvomájové manifestaci a zpracovaná v barrandovských kapacitách. n František Filipovský na to po letech vzpomínal takto: nKdyž jedna promítačka dojde a bude se zakládat nový materiál, tak právě v těch pauzách já měl nějak bavit obecenstvo, a to samozřejmě živě, do kamery. nFrantišek Filipovský přednesl před televizní kamerou monolog Harpagona z Moliérova Lakomce. V tomto monologu se mimo jiné říká "zloději, bídáci, ukradli jste mi moje peníze!". n n nKouzlo nechtěného právě v den, kdy bylo zahájeno televizní vysílání, vstoupila v platnost tzv. měnová reforma, administrativním rozhodnutím se z většiny populace stali lidé nemajetní. n PRVNÍ KROKY NA CESTĚ K DIVÁKOVI nCelý rok 1953 se z Měšťanské besedy vysílalo improvizovaně, dva dny v týdnu. Programovou stránku vysílání zajišťovalo oddělení zřízené v rámci Československého rozhlasu, kterému šéfoval Karel Kohout, převedený do této pozice 1. února 1953 ze studia Barrandov. n n Toto oddělení se postupně jmenovalo Televise, Televisní studio Praha a Ústřední televisní studio ÚTS. n n V Československém rozhlasu později získalo organizační statut, jaký měla krajská rozhlasová studia. n n Ovšem veškerou techniku, včetně techniky studiové, vlastnila a spravovala Správa spojů - středisko Televise Praha, samostatný podnik Hlavní správy radiokomunikací ministerstva spojů, který poskytoval bezplatně své služby ÚTS Praha. Pro stavby a svícení ve studiu se zpočátku najímali lidé z barrandovského studia, postupně vznikla profese televizního kameramana (1. května 1953 "kamerovali" ještě přítomní technici.) PROGRAMOVÉ SCHÉMA: TELEVIZE JAKO BIOGRAF A ČINOHRA n nBilanční zpráva z roku 1954 vypovídá, že za rok 1953 se odvysílalo 132 hodin pořadů. n nTelevizní program se komponoval jako pestrá skládačka nejrůznějších žánrů, v níž nechyběl filmový týdeník, herecké etudy před kamerou, zábavné skeče, krátká koncertní vystoupení a samozřejmě filmy, dokumentární i celovečerní (těch se za rok 1953 vysílalo 27, na obrazovce se objevilo i pět činoher). nHRUBÁ STATISTIKA VYSÍLANÝCH POŘADŮ V LETECH 1953-1957 Rok 1953 1954 1955 1956 1957 činohry 5 30 54 81 65 opery 2 8 19 17 operety 10 7 4 estrády 6 7 20 52 56 Celovečerní filmy 27 75 133 160 211 Reportážní přenosy 32 40 69 nPlán vysílání na závěr roku, kdy v průběhu posledních deseti dnů roku televize vysílala šestkrát, n nna Štědrý den sice jen odpoledne od tří do pěti, n n na Silvestra od osmi večer až přes půlnoc. n nByla založena tradice celovečerních televizních estrád posledního dne roku. n SILVESTROVSKÝ PROGRAM - 1953 n 20.00-21.00 n pestrá filmová koláž z Chaplinových grotesek a filmů s Frigem, Lupinem, n sestřihaná montáž z filmů "Celý svět se směje", n"Volha, Volha" - jednotlivé uzavřené scény s nejpopulárnějšími písněmi Isáka Dunajevského, cirkusové výstupy a taneční orchestr. n n nejvtipnější hraná scéna z filmu "Polská televise". n 21.00-21.20 - hudební přestávka n 21.20-22.45 nSetkání s nejpopulárnějšími humoristy. nScénky a samostatné výstupy: nNový, Fiala, Horníček, Hlinomaz, Filipovský, Štuchal, Marvan, Burian,Werich. n n Nejlepší čísla z jejich repertoáru, spojovaná jednotnou dějovou osnovou až k vrcholnému setkání tří - Marvana, Buriana a Wericha. n n Setkání v jediném prostředí, kde se každý postupně stává němým svědkem vystoupení druhého a slyší, nepozorován, pravdu o sobě a o svém umění. n n V závěru se setkávají - aby si, i lidem - řekli, oč by byl život hezčí, kdyby lidé po celý rok odhodili přetvářku a „říkali si čestně pravdu do očí“. nJednotlivá samostatná čísla a vystoupení by byla prokládána hudbou estrádních a jazzových orchestrů, viditelných při hře na stínítku (filmové hudební desetiminutovky s orchestry. n n22.45-23.15 hudební přestávka, n n23.15-0.30 „Silvestr s Fučíkovi“. n n Nejlepší scénky a výstupy ze známých a velmi oblíbených Silvestrů Fučíkovců, které „jsou nejkrásnějším dokladem přirozené, svěží a nové zábavy naší mládeže“. n n- Satirické scénky a výstupy, častušky, nImprovizace na téma "Módní přehlídka pařížské televise", nPropojeno do celku s vybranými obrazy z inscenace "Skandál v obrazárně". nPůlnoční přípitek se světelnými hodinami - prostý přípitek dvou mladých lidí do nového roku nkrátká konfetová a ohňostrojová montáž filmového sestřihu nnejnovější písně Fučíkovců uzavírali program nPodstatná část byla vytvořena filmovou technologií.(režiséři Klos, Wasserman a Sequens). nPravidelné řádné vysílání zahajuje ÚTS Praha 25. února 1954. npočet zaměstnanců ÚTS k n31.12.1953 - 43 n1.6.1954 -58 nSTRUKTURA JEDNOTLIVÝCH REDAKCÍ n nLiterárně dramatická nvedoucí:F.Daniel dramaturg: Jaroslav Dietl, František Janura, Miloš Pavlinec, Alexej Pludek produkční: Frant. Švehla, Eva Cihelková, Olga Freisová, Frant. Wimmer, Eva Heřmanová n ntelevize dětem: nO.Kryštofek dramaturg: nJ.Fairaizl, nJ.Šnejdárková n nhlasatelka: nŠtěpánka Haničincová nprodukční: sekretářka: nDramaturgie politického vysílání: ndramaturg: produkční: nhudební dramaturgie: ndramaturgie filmového vysílání: ndramaturg: produkce: asistent produkce: núsek realizace: n režisér: nasistent režie: nkameramani: zvukový mistr: nmaskérka: n(výroční zpráva z 2.7.1954) n n Dva pravidelné programové dnysobota a středa, n npozději neděle a čtvrtek (vyhrazený vysílání pro děti a mládež). n n Statistika let 1953-54 vykazuje čtyři kategorie pořadů: n na/ živé, n nb/ smíšené, n nc/ filmové a d/dětské. nTím nejrozšířenějším nebyly filmy, ale "smíšené" vysílání, tj. nejrůznější pásma složená ze studiových vstupů a krátkých filmů. n nV kategorii "živého" vysílání stály na prvním místě činohry. n nV samém počátku vysílání se objevují pořady varietního typu, kterým se říká "televizní estráda". n nSlovo "varieté" pravděpodobně znělo v padesátých letech příliš "buržoazně". n nNa konci roku 1954 uvádí statistika 3 833 přihlášených individuálních vlastníků n nNa začátku roku se začal platit tzv. poplatek, n nOd ledna 1955 televizory musely být - podobně rozhlasové přijímače - přihlášeny a začal se vybírat televizní poplatek ve výši 15 Kčs (2,5% průměrného platu) n nPrůměrný plat 600 Kč nObrat nastal v letech 1955-56, kdy začal prodej televizorů prudce stoupat, a to tak, že koncem padesátých let se televizní přijímač stal nedostatkovým zbožím na trhu. nBěhem sedmi let, překročil počet vlastněných televizorů milión. nLevný radiopřijímač a posléze i televizor byl významnou reakcí na uvedenou společenskou proměnu. n nNejvíce tv přivítali ti, kteří měli nejmenší sociální příležitosti a postrádali možnost nezávislé mobility či přístupu k širokému prostoru zábavy a informací. Vysílání tak začalo sloužit jako unifikovaný sociální kanál na nejobecnější úrovni. n nCíle výrobců a prodejců rozhlasových přijímačů se propojily se sociálními potřebami širokého publika formovanými v zásadě uvedenými společenskými proměnami. nPočet televizních účastníků v českých zemích v letech (1955-1962) n1954 – 3833/ n1955 - 32108 / n1956-75 140 / n1957-166 590/ n1958-306534 n1959-473 315/ n1960-710 837/ n1961- 949073/ n1962-1159863