PSYCHOTERAPEUTICKÉ TECHNIKY I.
Roman Hytych
PSYCHOTERAPEUTICKÁ TECHNIKA
 Nástroj, berlička či překážka
(Yalom, 1999, 526-34)
 Terapeutická technika a skupinová dynamika
(Rieger, 2007; Yalom, 1999, 162-214)
 Verbální a non-verbální, či jiná specifikace
(Kratochvíl, 2001, 78-91, 109-142)
 Otevírající a uzavírající
(Rieger, 2007)
ROZEHŘÁTÍ A PŘECHOD
 Rozehřátí
 Neobvyklost a nepochopitelnost prožívání, vyprovokování
spontaneity, připustit změnu
 Přechody
 Acting-in (zvnitřnění), acting-out (zvnějšnění), čtvero jasných
vědění (Frýba, 2008, 68n.; Hytych, 2008; Kunovits-Vogtová,
2013)
 Vytváření chráněného prostoru terapie (Rogers, 1961, 125-
159)
 Specifika vytváření a práce s psychodramatickým jevištěm
(Moreno, 1993, 53 – 61; Kunovits-Vogtová, 2013)
ETNOPSYCHOLOGICKÝ VÝZKUM PSYCHOTERAPIE
T E R AP E U T I C K Ý F O R M Á T
NOSIČE INSTRUKCE
Nosiče jsou danosti, které jsou uchopovány
či vytvářeny terapeutem a vztahují se
na prožívání klienta (jakož i terapeuta)
v průběhu terapie.
Instrukce terapeuta se vztahují na danosti,
na jejich pojmenování a používání.
Ovlivňují jednání a prostřednictvím toho
také prožívání klienta.
1. Prostorové uspořádání
2. Časová omezení a plán
sekvencí terapie
3. Materiál a rekvizity
4. Sdílení vědění, respektive
společné názory na:
a) významy daností
b) myšlenkový kontext
c) sociální kontext
5. Konkrétní mezilidské situace
a v nich obsažené standardní
role (sociogram)
1. Slovní vedení
2. Intervenující jednání
(na neverbální rovině)
3. Gesta, řeč těla atd.
4. Konfrontace s vybranými
materiálními danostmi
a charakter jejich výzvy
5. Ovlivňování prožívání
cílenou instrukcí technik
IDENTITA – KDO JSEM
 Účelem psychoterapeutických technik je vytváření
podmínek pro psychoterapeutickou změnu
 Kdo jsem – s čím se identifikuji (Yalom, 2007)?
 Stabilita či dynamika identity (Marková, 2007)?
 Přechody – rození a umírání v průběhu života (Frýba,
2008; Hytych, 2010)
 Umím nechat umřít to, s čím se identifikuji?
 Umím se s něčím identifikovat, na něco se zaměřit,
respektive nechat něco se narodit a přijmout
odpovědnost za vlastní život?
Horizont našeho rozhledu
Hierarchie cílů
aktuální záměry
zaměření na cíl dne
dlouhodobější
projekty (rok,
„pětiletka“)‫‏‬
terminální hodnoty
Frýba, M. (2008). Psychologie zvládání života. Boskovice, Albert.
Hytych, R. (2008). Hrozby a možnosti přechodů. Psychoterapie: Praxe–inspirace–
konfrontace. 2, 79–85.
Hytych, R. (2010). Východní vlivy v současné euro-americké psychoterapii. In Vybíral, Z.,
Roubal, J. (Eds.) Současná psychoterapie. (pp. 584-598). Praha: Portál.
Kratochvíl, S. (2001). Skupinová psychoterapie v praxi. Praha: Galén.
Marková, I. (2007). Dialogičnost a sociální reprezentace: Dynamika mysli. Praha, Academia.
Moreno, J. L., Psychodrama a sociodrama; překlad kapitoly z knihy Who Shall Survive? –
Foundations of Sociometry, Group Psychotherapy, and Socio¬drama (1993), ASGPP,
McLean, VA, s. 53 – 61, přeloženo M. Němcovou 1996.
Rieger, Z. (2007). Loď skupiny. Hradec Králové: Konfrontace.
Rogers, C. R. (1961). A Process Conception of Psychotherapy. (pp. 125-159) In On
Becoming a Person: A therapist’s view of Psychotherapy. Boston: Houghton Mifflin
Company.
Kunovits-Vogtová, B. (2013). Tovil: Léčebný rituál jako psychoterapie. Praha: Maitrea.
Yalom, I.D. (1999). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Hradec Králové: Konfrontace.
Yalom, I. D. (2007). Existenciální psychoterapie. Praha: Portál.