Jméno a příjmení: Johana Rychtecká UČO: 475415 Název, kód předmětu: Statistická analýza dat, PSY117 Vyučující: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D. Datum odevzdání: 8. 5. 2019 Seminární skupina: 03 Replicating Milgram Would People Still Obey Today? Jerry M. Burger se v této studii pokusil o replikaci známého Milgramova experimentu z roku 1963. Ch těl si ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít, aby uposlechli rozkaz autority, pokud by to mohl o poškodit jinou osobu. Stejně jako v Milgramově experimentu, i zde byli účastníci pozváni prostřednictvím inzerátu v novin ách a online inzerátu. Účastníci prošli screeningem - vyloučili se ti, kdo znali princip Milgramova experimentu, ti, kteří měli zdravotní nebo psychické problémy, a ti, kteří měli problémy s návykov ými látkami. Na závěr vyplnili účastnici dotazníky, které posuzovaly míru empatie, deprese, úzkosti a touhu po kontrole. Podobně jako v Milgramově experimentu byly i zde účastníci přesvědčeni, že se jedná o výzkum vlivu trestu na proces učení. Byli rozděleni do dvojic učitel-žák, přičemž se učite lem stal vždy účastník experimentu. Roli žáka hrál pomocník experimentátora. Žák byl odveden do ved lejší místnosti a připoután k židli (experimentátor učiteli vysvětlil, že je to proto, aby se žák n emohl hýbat). Levé zápěstí bylo připevněno k elektrodě, která byla napojená na generátor šoků. Byla aplikována elektrodová pasta „aby se zabránilo tvorbě puchýřů a popálenin“. Generátor šoků ovládal učitel (účastník experimentu), jenž neměl tušení, že šoky nejsou opravdové a žák je jen předstírá. Úkolem žáka bylo zapamatovat si 25 dvojic slov. Učitel vyslovil první z nich a nabídl čtyři možné varianty, žák musel na otázku správně odpovědět. Po špatné odpovědi následoval trest. Test měl prob íhat do té doby, než se žák naučí všech 25 dvojic. Šoky se prováděly prostřednictvím šokového gener átoru s třiceti odstupňovanými přepínači od Slight Shock po Danger: Severe Shock (15 V - 450 V) V t omto experimentu byla horní hranice šoků 150 V. S každou špatnou odpovědí se zvyšovala intenzita šo ku, s každou špatnou odpovědí učitel zmáčknul další přepínač. Pokaždé, když učitel zaváhal a nebyl ochoten dát další šok, jej experimentátor pobídnul frázemi - „Prosím pokračujte“, „Experiment vyžad uje, abyste pokračoval“, „Je nezbytné, abyste pokračoval“ a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pok račovat“. Pokud se účastník experimentu zeptal, kdo nese za žáka odpovědnost, experimentátor odpově děl, že je to on jakožto experimentátor. Na rozdíl od Milgramova původního experimentu, obsahoval tento experiment ještě druhou část. Probíh ala naprosto stejně jako část první, jež je popsána výše. Druhá část se lišila pouze v tom, že pomo cníci experimentátora byli dva - jeden v pozici žáka, druhý v pozici učitele. Při šoku 90 V učitel (spolupracovník experimentátora) odmítl pokračovat. V tu chvíli byla zodpovědnost pouze na druhém u čiteli (účastníkovi experimentu). Po ukončení experimentu bylo účastníkům sděleno, že šoky nebyly reálné a že je člověk hrající žáka v pořádku. Oproti původní studii se tohoto experimentu zúčastnilo 70 osob (41 žen, 29 mužů). V Milg ramově experimentu bylo 40 participantů. Věk účastníků v tomto experimentu se pohyboval od 20 do 81 let, průměrný věk byl 43 let. Měřilo se procento participantů, kteří pokračovali v experimentu po zmáčknutí 150V. Dvě třetiny úča stníků pokračovaly za hranici 150V a musely být zastaveny experimentátorem. Rozdíl v poslušnosti me zi účastníky první a druhé části byl nepatrný. (viz příloha). V Milgramově experimentu se jednalo o procentuálně vyšší číslo (82,5%). [SJ1] Rozdíl mezi ženami a muži byl nepatrný. Etnicita, věk nebo stupeň vzdělání nehrály v tomto experimentu žádnou roli. Dále se zkoumal vztah mezi mírou poslušnosti v experimentu a skóre dvou naměřených osobnostních rys ů - empatie a touze po kontrole. Skóre empatie bylo zhruba stejné u participantů, kteří pokračovali za hranici 150V, i u těch, kteří za tuto hranici nešli. Participanti, kteří se zastavili na hranic i 150V či níže, měli vyšší skóre v touze po kontrole. [SJ2] Hlavním zjištěním experimentu byl fakt, že lidé jsou i dnes schopni poslechnout autoritu nehledě na to, že by tím mohli poškodit další osobu. Dvě třetiny lidí v tomto i Milgramově experimentu poslec hlo autoritu, i když věděli, že jejich společník trpí. I po čtyřiceti pěti letech se dvě třetiny pa rticipantů zachovaly v experimentu poslušnosti stejně. Odpověď na otázku, zda by lidé i dnes uposle chli autoritu, je tudíž jasná. příloha: [SJ3] [SJ4] zdroje: Burger, J. M. (2009). Replicating Milgram: Would people still obey today? American Psychologist, 64(1), 1-11. http://dx.doi.org/10.1037/a0010932 Práci přijímám. SJ ________________________________ [SJ1]Ty desetiny nejsou nutné. [SJ2]Myslím, že ne. Pozor na výsledky statistických testů. [SJ3]Velký prostor vyhrazený pro prezentaci jednoho čísla. [SJ4]Prima. Jen bych odstranil to „Řada1“-