Popularizační sdělení

  Dospívající uživatelé heroinu a pervitinu po 14 letech: analýza psychosociálních charakteristik


                                  Statistická analýza dat, Psy117



                                            Tomáš Kubík

                                465254, Psychologie (jednooborová)





Vyučující: Mgr. S. Ježek, Ph.D.                                     Datum odevzdání: 8.5.2019




                               Fakulta sociálních studií MU, 2018/19

Výzkum (Csémy et al., 2012) zjišťoval dopad užívání drog v dospívání na období mladší dospělosti,
konkrétněji, u jak velké části vzorku přetrvávají problémy s drogami do období mladé dospělosti a v
čem se liší ti, co mají i v mladší dospělosti problémy s drogami (problémová skupina) od těch,
kteří je v dospívání měli, ale nyní je již nemají (neproblémová skupina).

Výzkum proběhl ve dvou etapách. Časový odstup mezi šetřeními byl 13,6 let, což mělo za následek
úbytek zkoumaného souboru ze 124 respondentů na 52. Při takto velkém úbytku vzorku bylo potřeba
porovnat charakteristiky souboru testovaného v obou etapách (N=52) s následně nevyšetřeným souborem
(N=72), aby byly zjištěny případné rozdíly. Srovnání naznačuje, že úbytek vzorku by nemusel zásadně
zkreslit výsledky analýz, výrazný rozdíl byl pouze v tom, že vyšetřená skupina (N=52) udávala více
heroin jako primární drogu oproti nevyšetřené skupině (N=72), (58,3% vs. 33,8%; p=0,009).

Jak poznáme, kdy je mezi skupinami výrazný rozdíl?

Ve většině výzkumů se testují statistické hypotézy (umožňuje posoudit, zda data, získaná z výzkumu,
vyhovují předpokladu). Stanoví se alternativní hypotéza (H[1]), v našem případě hypotéza, že
existuje rozdíl mezi skupinami, v testovaných oblastech (problémová skupina≠neproblémová skupina).
Dále se stanoví nulová hypotéza H[0], která bývá logickou negací k H[1] (problémová
skupina=neproblémová skupina). Abychom mohli podpořit H[1], je zapotřebí, aby p-hodnota (p, můžeme
definovat jako nejmenší hladinu významnosti, při níž ještě zamítáme H[0])[ ]byla menší nebo rovna
hladině statistické významnosti (α, nejčastěji α=0,01 nebo 0,05 -pravděpodobnost, že H[0] bude
zamítnuta, ačkoliv platí). Je-li p>α, pak H[0 ]nezamítáme a ponecháváme ji k dalšímu zkoumání
(Hendl, 2012).

Při druhém šetření mělo 13 respondentů (25%) z 52 problémy s drogami. Do problémové skupiny nebyli
zahrnuti ti, kteří užívali marihuanu či extázi. Další srovnání je uvedeno v následující tabulce.

Mezi skupinami byly zjištěny výrazné rozdíly pouze v průměrném počtu detoxikačních pobytů (p=0,008)
a v celkovém počtu léčení se z drogových problémů (p=0,001). V obou těchto případech má problémová
skupina výrazně vyšší hodnoty (Csémy et al., 2012).

Dále byly zjišťovány rozdíly v sedmi životních situacích, které jsou uvedeny v následujícím grafu.

Problémová skupina měla vyšší průměrné skóry v oblasti problémů týkající se dodržování zákona
(p<0,01), zdraví (p<0.001) a zaměstnání (p<0.05). Obě skupiny měly nejvyšší průměrné skóry v
oblasti problémů se zaměstnáním, což by mohlo naznačovat, že i osoby, které překonaly závislost na
drogách, mají problém se pracovně uplatnit.

Výzkum ukázal, že problémy s drogami by mohly souviset s dalšími testovanými problémy. Pro tato
zjištění se využívá Pearsonův korelační koeficient (korelace, r). Nabývá hodnot z intervalu [-1;1],
přičemž -1 a 1 znamenají absolutní vztah a 0 žádný vztah. Korelace však vyjadřuje sílu pouze
lineárního vztahu, zjednodušeně, čím vyšší bude jedna proměnná, tím vyšší bude proměnná druhá.
Problémy s drogami pozitivně korelovali s problémy týkající se zdraví (r=0,598; p<0,01), zaměstnání
(r=0,312; p<0,05), dodržování zákona (r=0,316; p<0,05), rodinnými problémy (r=0,401; p<0,01) a
psychologickými problémy (r=0,381; p<0,01). Korelace však neznamená kauzalitu, a proto nelze
vyvodit závěry, že změny jedné proměnné působí na změny druhé proměnné (Hendl, 2012; Csémy et al.,
2012). [AŤ1]

Dále byl zjišťován rozdíl v míře extraverze, neuroticismu, psychoticismu[AŤ2] , životní
spokojenosti, sebehodnocení a depresivity. Výsledky jsou v tabulkách uváděny v průměrech (M). U
průměru bývá uvedena směrodatná odchylka (s), která nám umožňuje posoudit, jak moc jsou hodnoty
rozptýlené kolem M. Čím větší je s, tím větší můžeme očekávat rozptýlenost kolem M (Hendl, 2012;
Csémy et al., 2012).

Výrazný rozdíl byl zjištěn pouze u životní spokojenosti (p=0,025), kde se ukázalo, že problémová
skupina je méně spokojená se svoji životní situací.

Z výsledků vyplývá, že ze zkoumaného souboru tři čtvrtiny mladších dospělých, kteří v dospívání
užívali drogy, jsou stabilními abstinenty a zároveň tito respondenti vykazují lepší životní
spokojenost. Zdá se, že užívání drog v dospívání limituje možnosti pracovního uplatnění.

Je zapotřebí zmínit i limity výzkumu. Byl testován poměrně malý vzorek, což má vliv na testování
statistické významnosti. Další limit je ten, že data byla sesbírána pouze v Praze a výsledky je
tedy možné vztáhnout jen na velkoměstskou populaci (Csémy et al., 2012[AŤ3] ).






Zdroje:

Csémy, L., Zábranský, T., Grohmannová, K., Dvořáková, Z., Brenza, J. & Janíková, B. (2012).
Dospívající uživatelé heroinu a pervitinu po 14 letech: analýza psychosociálních charakteristik.
Československá psychologie, 56(6), 505-517.

Hendl, J. (2012). Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál.
________________________________

 [AŤ1]Tohle je spíš něco mezi reportem výsledků ve vědeckém článku a popularizací. Do typické
popularizace takto technické informace spíš nepatří.

 [AŤ2]Laik by si nejspíš kladl otázku, co to je.

 [AŤ3]Tomáši, text je sám o sobě spíše z těch nadprůměrnějších, ale je žánrově vzdálen od
popularizace, připomíná spíše něco mezi popularizací a odborným shrnutím / reportem článku.
Poprosím vás o přepracování. Omezte technické informace, komunikujte méně zjištění, a zaměřte se
spíše na interpretaci a „přežvýkání“ věcného sdělení čtenářům.