Pojetí tvořivosti v dějinách 2 18. 2. 2019 Osvícenství – 17. stol. òVelké světonázorové změny òVoltaire (1649 – 1778) òKritika náb. dogmat, vláda rozumu, osvícení òLa Mettrie (1709 – 1751) òČlověk = dokonalý mechanický stroj s přítomností osvíceného rozumu Voltaire2 A. A. C. Shaftsbury (1671 – 1713) ò ò ò ò òGenialita – božská, přírodní síla ò„Myšlenky o originálním díle“ 1759 òGénius – originální, svojský, jedinečný Edward Young (1683 – 1765) òKoncepce talentu a geniality: ò ò òKaždý má určitou dávku geniality, ve skutečného génia přerůstá v nadpřirozenou sílu, což není možno pochopit, pouze ctít a uznávat. òSoučasníci nemohou geniální dílo pochopit, jeví se jim jako zázrak. Vznik estetiky – 1750 spis „Aesthetika“ ò ò òA. G. Baumgarten (1714 – 1762) òRozlišuje: -Obecného génia -Speciálního génia ò Estetická pravdivost vs. předmětná správnost David Hume (1711 – 1766) David Hume pokr. òTvorba je pouhé přeskupování a spojování již existující látky ò„Není krásy ve věcech, pouze v naší mysli, která o nich uvažuje.“ DavidHume Kult geniality – 19. STOLETÍ òGénius – neobvyklé nadání, velký duch (z lat. generare – ploditi) òStrážný duch místa – genius loci òDva směry pojetí: -Iracionální (viz Young, Shaftsbury – romantický obraz umělce) -Racionální (Helvetius, později něm. osvícenci, např. Lessing) Romantický obraz umělce òVýrazné znaky odlišnosti, tajemnosti a neprohlédnutelnosti òGenialita – posvátná, dar; něco, čeho nelze dosáhnout žádnou námahou a učeností òZtotožňuje se společenský význam a proslavenost Antropologický přístup òVězeňský lékař Cesare Lombroso (1836 – 1909) Lombrosova teorie geniality òPoukazuje na souvislost nadání a šílenství òPříčiny vzniku geniality jsou dle něj přinejmenším podobné jako příčiny vzniku duševních poruch či nemocí. òEndogenní činitelé – rasa, rod, stav rodičů òExogenní činitelé – teplota, tlak vzduchu, roční období òPočet vzniklých děl v určitém období Filosofické systémy – Německo 18. a 19. stol. òImmanuel Kant (1724 – 1804) Kant òGénius – síla přírody, která se projevuje v člověku jako rozum. Nepostradatelná je invence, esprit, imaginace òTvořivost – umění òVěda – vychází z toho, co již bylo vytvořeno òUmělec vychází z intuice – čirá empirie, funguje společně s aktivitou a svobodou. Arthur Schopenhauer (1788 – 1831) òKoncepce vůle jako jediného principu òZdůrazňuje v intuici osvobození od jakýchkoliv vztahů individua Johann Gottfried von Herder (1744-1803) òNěmecký osvícenský filosof a literární vědec, protestantský kazatel. V centru jeho filosofického zájmu je filosofie dějin. òTeorie o zvláštních a rozdílných tvůrčích schopnostech jednotlivých národů ò ò Johann Gottfried von Herder (1744-1803) òDějiny, které chápal jako součást pozitivního vývoje přírody, podle něho směřují k vytvoření harmonické společnosti. Lidstvo zákonitě dospívá k humanitě, tedy k soběstačnému užívání svých sil a k rozumové a mravní dokonalosti. Dějiny směřují k maximu prostřednictvím jednotlivých epoch, jejichž nositeli jsou významné národy (Egypt, Persie, Řecko, Řím, evropské národy). Johann Gottfried von Herder (1744-1803) òDílčí maxima jednotlivých epoch se spojí v konečném, ještě nedosaženém výsledku dějin lidstva. Vyslovil se pro jednotný německý stát a žádal zlepšení životních podmínek pro nejširší vrstvy. Významné místo přiřkl i Slovanům ("Řekům nového věku"), kteří podle Herdera vystřídají ve vedoucím postavení Germány. Johann Gottfried von Herder (1744-1803) òVelkou pozornost věnoval estetickým otázkám. Poukázal na historické souvislosti literatury, vznik jazyka vyvozoval z vývoje rozumu. Důrazem na význam národního jazyka a obhajobou nezadatelného práva každého národa na rozvoj ovlivnil obrozenecká hnutí slovanských národů. "Neexistují nekulturní národy. Co existuje, jsou rozdílné kultury." Přátelil se s Goethem. Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831) ò„Estetika“ òTalent a génius potřebují přece jen píli a cvičení òOsobnost umělce je zdravá a silná Johann Wolfgang Goethe (1741 – 1832) òFaust òPoukazuje na historické souvislosti, tvůrčí návaznosti, definuje originalitu, kritiku òJeho přístup k tvorbě je reálný, zbavený mystického aspektu Goethe pokr. ò òDefinuje ovobozující funkci tvořivosti òRozvoj lidských schopností òZdůrazňuje potřebu odpočinku, relaxace, střídání činností Friedrich Schiller (1759 – 1805) òTvořivost jako hra òČlověk má vrozený pud něco formovat (Formtrieb) ò Friedrich Nietsche (1844 – 1900) ò„Zrození tragédie“ (1872) ò Apollinský vs. Dionýský princip A objevuje se psychologie… ò ò ò ò ò ò Max Wertheimer ònové utřídění „mentální vzorce nebo formy“ – GESTALT (překonává pouhé řazení tvarů, viz Galton – ASOCIACE) òTřídění gestaltu ovlivňují 4 principy: òblízkost òpodobnost òuzavřenost òPrägnanz (sklon vnímat jakýkoliv tvar nebo koncept jako“dobrý“, pokud je symetrický, prostý, stabilní, uspořádaný) òK tvořivosti povede s větší pravděpodobností získání nového pohledu na celý problém, nikoli nové uspořádání jeho částí. Wolfgang Kohler òteorie „náhlého poznání“ (Mentalita opic 1925). òProces řešení problému vedl k chování, které: òreprezentuje úplné celky, nikoli jednotlivé odezvy òse objevuje náhle, nikoli na základě postupného vývoje òv životě daného jedince dosud nenastalo a není tudíž vyvoláno předchozí zkušeností Graham Wallas òThe Art of Thought 1926 òpreparace òinkubace òiluminace òverifikace Sigmund Freud òkompenzace: pokus vynahradit nevědomím vnímaný nedostatek vynikajícím zvládnutím něčeho jiného òregrese: návrat k dříve úspěšným vzorcům chování, jestliže je současné chování neúspěšné òpřenos: akt vybití vlastních pocitů na někom nepříliš silném òkategorizace: příklon k dvěma neslučitelným představám současně òsublimace: tvůrčí vyjádření v některé umělecké oblasti jako náhrada za neschopnost naplnit sexuální pud òprvotní příčinou kreativity je sublimace Ernst Kris (1952, 1965) òpodle něj je nejplodnějším obranným mechanismem REGRESE, která způsobuje, že ochabne EGO, čímž jsou podníceny funkce TVOŘIVOSTI. òVolná výměna mezi vědomou a nevědomou myslí, tvořiví lidé mohou těžit materiál z nevědomí a pohlížet na problémy neotřelým, novátorským způsobem. Alfred Adler òTvůrčí počin je především pokusem o kompenzaci POCITU MÉNĚCENNOSTI. òTvořivost= motivuje vědomá myšlenka (vnímání pocitu méněcennosti) òTvořivost jako důsledek uspokojivého zvládnutí deficitu Carl Gustav Jung òNevědomí se intenzivně podílí na tvořivosti na vysoké úrovni. òSexuální zkušenost jedince je důležitá, ale velké myšlenky mají hlubší pramen (1933, 1956) òTvořivý jedinec je nějakým způsobem schopen propojit nevědomé vědění s vědomými myšlenkami. Otto Rank òSouvislost tvořivosti s výchovou v rodině. Freudův žák – osobnost se tvoří v prvních 5 letech života. òBez podpory rodičů v raném věku nemůže být skutečně kreativní. ò75 – 80% všech rodičů ohrožují přání a požadavky jejich dítěte (mají přece úkol dítě řídit) (dítě se snaží projít životem jako „dobrý občan“) ònedůsledná výchova – někdy povolí, jindy kritika = „neuroticismus“ òreagují na přání svých dětí s podporou (ne nezájem nebo víra v povolnost) = tvořivá osobnost Abraham Maslow ò4 potřeby z nedostatku (fyziologické, pudové) ò2 potřeby bytí – seberealizace (uplatnění vlastního potenciálu) òestetické potřeby (touha jedince po hlubším pochopení vlastního světa a cíle života) òProces seberealizace je více propojen s KREATIVITOU. òVrcholný prožitek = nezištný, okamžik nesobeckého vytržení Carl Rogers òzkoumal tvořivé jedince, aby určil ty rysy osobnosti, které jsou nejúžeji spojeny s potenciálem pro tvůrčí výtvory òotevřenost vůči zkušenostem, které odvracejí rigiditu òschopnost hodnotit situace podle vlastních, osobních norem òschopnost experimentovat s nejistými situacemi a účastnit se jich (absence rigidity) Erich Fromm òje důležité disponovat správným souhrnem postojů: òschopnost být zmaten nebo překvapen òschopnost koncentrace òobjektivní znalost sebe sama òschopnost akceptovat konflikt a napětí vyplývající z polarity òochota opustit jistotu, např. rodičovskou podporu ò Erich Fromm òTvořivost = lidská potřeba přesáhnout vlastní pudovou podstatu, odvádí jedince od egocentrismu òTeorie „sebepřesáhnutí“ ò– dvě perspektivy vnímání Boha: ò Transcedence – ten, který vše ví a řídí Imanence – Bůh se projevuje v nás) òVnímání imanentního Boha = KREATIVITA Herbert LEHMANN òZkoumal životopisný materiál o práci několika tisíc jedinců narozených po 1774 òvěk, kdy dosahovali nejvyšší úrovně tvůrčí produktivity òmotivace, vytrvalost ònejvyšší výkony do 39 let, pak slábne (ve vzorku ale mnozí zemřeli mladí) Wayne DENNIS òKritizoval Lehmannův výzkum. Zkoumal životopisy 738 tvořivých jedinců, kteří se vesměs dožili 71 let. Tvořivost kulminuje mezi 40 – 60, tvorba i později po 70. òU umělců nastupuje dříve, vědci se musí více učit, víc vědomostí = tvořivé výsledky později ò(ženy vzorek obsahoval málo) Clarissa Pinkola Estés òŽeny, které běhaly s vlky (Mýty a archetypy divokých žen). òTvořivost – kap. Čistá voda: Vyživující tvůrčí život. ò„Tvořivost mění charakter. Každou chvíli je jiná.“ òOproti tvrzením, že tvořivost je v nápadech nebo v jejich uskutečňování, staví Estés domněnku, že se tvořivost jednoduše nachází v bytí. Clarissa Pinkola Estés òTvůrčí schopnost ženy je její nejhodnotnější vlastností, projevuje se navenek a vnitřně na každém stupni: òpsychickém òspirituálním òmentálním òemocionálním òekonomickém. ò Clarissa Pinkola Estés òNení možné nikdy tvořivost ztratit. òJakmile z jakéhokoliv důvodu tvořivost stagnuje, následky jsou stejné: ò„…hlad po čerstvém, ochromená plodnost, jedna myšlenka neplodí druhou, není žádné líhnutí, žádný nový život. Potom onemocníme a chceme se přesunout. Bloumáme bez cíle, předstíráme, že si bez tvůrčího života vystačíme, nebo začněme takový život imitovat…“ òTvořivost je přirovnávána k řece (řeka života vs. řeka smrti) DÍKY ZA POZORNOST