Úvod do aplikované vývojové psychologie
Struktura přednášky:
(1) Je aplikovaná vývojová psychologie (AVP) vědní obor/psychologická
disciplína? Pracovní vymezení obsahu studia
(2) Teoretický rámec pro AVP – teorie celoživotního utváření (life-span
development)
(3) AVP jako komplexnější teoretické modely (např. tzv. teorie pozitivního či
zdravého vývoje v adolescenci)
Co je aplikovaná vývojová psychologie
• Zaměřuje se na zdůraznění vývojových procesů a prevence rozvoje
psychopatologie jednotlivce a rodin (či dalších skupin) v
celoživotním utváření
• Aplikuje poznatky vývojové psychologie , sociální psychologie,
psychologie kultury, respektuje konkrétní kontext ekonomické
podmínky atd. (Georg Mason University, PhD program in Applied
Developmental Psychology)
• AVP se zaměřuje na to, jak mohou být poznatky z vývojově
psychologického výzkumu využity při řešení konkrétních problémů
• Důraz na život dětí a rodin v kritických situacích
Journal of Applied Developmental
Psychology
ttp://www.journals.elsevier.com/journal-of-applied-
developmental-psychology/
Vychází od r. 1980, IP: 1,40
The Journal of Applied Developmental Psychology (JADP)
publishes scholarly empirical research relating to human
development. The Journal focuses on two key concepts:
human development and application of knowledge.
Human development refers to the transformations and
changes that occur during the life cycle and the
processes or mechanisms which influence individuals'
behavioral, cognitive, emotional, and moral
development.
Application refers to how the knowledge gained from
research can be applied to the improvement of
developmental outcomes, such as through policy making
or within educational, clinical, and social settings.
Consequently, papers published in JADP explicitly
articulate how findings can be applied to improving the
lives of children, youth and young adults.
Journal of Applied Developmental
Psychology
ttp://www.journals.elsevier.com/journal-of-applied-
developmental-psychology/
Vychází od r. 1980, IP: 1,40
Příklady článků:
Reflexe rasitických tendencí: angažovanost matek
ve škole a percipovaná diskriminace dětí
Kauzální vysvětlování školního výkonu: rozdíly v
interpretaci matek a dětí
Podporování sociálního růstu ve škole: efekty
intervence
Vývoj sebe-systému v průběhu školního věku
Antecedenty politické důvěry v adolescenci:
kognitivní schopnosti a percepce rodičů
Antecedents of political trust in adolescence: Cognitive
abilities and perceptions of parents
Original Research Article
Journal of Applied Developmental Psychology, Volume 35, Issue
4, July–August 2014, Pages 284-293
Jan Šerek, Petr Macek
Applied Developmental Science
(vychází od r. 1997), IF = 1,70
http://www.tandfonline.com/toc/hads20/current
The focus of this multidisciplinary journal is the synthesis
of research and application to promote positive
development across the life span and across the globe.
The applied developmental science orientation is defined
by three conjoint emphases.
The applied aspect reflects its direct implication for what
individuals, families, practitioners, and policymakers do.
The developmental aspect emphasizes a focus on
systematic and successive changes within individual and
social systems that occur across the life span.
The science aspect underscores the need to use a range
of research methods to collect reliable and objective
information in a systematic manner to test the validity of
theory and application.
The convergence of these three aspects leads to a
fostering of a reciprocal relationship between theory and
application as a cornerstone of applied developmental
science, one wherein empirically based, developmental
theory not only guides intervention strategies and social
policy, but is influenced by the outcome of these
activities.
Applied Developmental Science
Příklady článků:
Podpora dětí a rodin amerických vojáků
Je vztah mezi člověkem a zvířetem součástí pozitivního
vývoje mládeže?
Charakteristiky adolescentů s různými typy dlouhodobých
životních cílů
Důležitost adekvátních diagnostických(měřících) metodik
na hodnocení intervence v časném dětství (případová
studie)
Testování vlivu podpory spolužáků na utváření
interpersonálních dovedností žáků základní školy
„Máma pracuje a táta je doma“ Dětské hodnocení
rodičovských rolí
Základní principy aplikované vývojové
psychologie (AVP)
• AVP se zaměřuje na využití znalostí o vývoji psychických
procesů při řešení konkrétních témat a úkolů, které se
týkají člověka v nejrůznějších etapách jeho vývoje.
• Konkrétní přístup mimo jiné znamená, že na situaci či
problém jedince je nahlíženo komplexně v jednotě jeho
fyzické a biologické entity, v kontextu jeho osobní
historie a jeho blízkých interpersonálních vztahů, dále v
souvislosti s kulturními vlivy a historickými okolnostmi,
které provázejí jeho život .
Klíčové principy aplikované vývojové vědy
(Applied developmental science)
(Lerner, Jacobs,&Wertlieb, 2005)
• Důležitost porozumění normativním vývojovým
procesům, primární prevenci a optimalizaci
vývoje
• Centrální význam kontextu
• Potřeba brát v potaz interindividuální rozdíly a
intraindividuální změny
Primární prevence
• Primární prevence zahrnuje veškeré aktivity
realizované s cílem předejít problémům
spojených s výskytem patologických jevů.
• Specifická primární prevence – přímo se
zaměřuje na odvrácení daného negativního jevu,
často je spojena s určitou restrikcí (například
prohibice, dohled na určitou cílovou skupinu atd.)
• Nespecifická primární prevence – veškeré
aktivity, které podporují alternativní zdravé
(„správné“, „hodnotné“) činnosti, které odvracejí
pozornost od negativního chování
Normativní vývojové procesy
Vyjadřují určité obvyklosti, které jsou typické pro
většinu jedinců:
- určitého věku (nástup puberty, dosažení
právní plnoletosti, vzdělání)
- Určité historické epochy (válka, společenská
změna, epidemie)
Normu je třeba vzít jako rámec, ve kterém jsou
posuzovány non-normativní neočekávatelné a
nepředvídané události události
Optimalizace vývoje
• Je úzce propojena s kulturními a sociálními
standardy
• Jde o využití emočního, kognitivního a
vztahového potenciálu daného jedince
• Kritéria:
- Vnější: pozitivní sociální odezva, delegace
kompetencí, ocenění ze strany druhých
- Vnitřní: pocit štěstí, smysluplnosti života,
vědomí sounáležitosti, užitečnosti atd…
AVP v podobě komplexnějších teoretických
modelů např. tzv. pozitivního či zdravého vývoje
Co je pozitivní vývoj ?
Co je opakem/alternativou „pozitivního
vývoje“?
Teorie pozitivního vývoje
Výkladové rámce
• Pozitivní psychologie
• Life Span Psychologie
Pozitivní psychologie
• Konstituovala se jako reakce na tzv. „negativní témata“
(psychopatologie, nemoc, trápení, riziko, handicap….)
• Paralelně v lékařství trend od patologie k salutogenezi (akcentace
zdraví, prevence)
• Nicméně, pořád je „ve vzduchu“ teze, že psychologie má být jako
jiné (zejména přírodní) vědy nezatížena hodnocením, má se opírat
především o deskripci, má stavět na tom, co se dá doložit, a ne na
preskripci, tj. na úvaze o žádoucích vlastnostech, žádoucím stavu,
žádoucích cílech, scénářích…
Na druhé straně, „kritická psychologie“, která akcentuje kontext,
kulturu, jazyk, osobní rovnici, ideologii, osobní zájmy atd.. Jako
faktory, které ovlivňují naše vědecké poznávání a interpretaci
sociální/psychické/vývojové reality/představy, konstrukce?
pozitivistické vers. pozitivní
Důsledky psychologie ve 20. století
(McCullogh & Snyder, 2000)
• Změnila se terminologie,
osobnost (G. Allport) vers, charakter
• Odklon psychologie od sociálních, kulturních či
náboženských základů, důležitých pro
formování „žádoucích“ vlastností
• Odklon od studia „cností“, vymizel zájem
studovat jedince, kteří jsou na tom opravdu
dobře, jsou spokojeni či dokonce šťastni
Humanistická psychologie
• Důraz na perspektivu (C. Rogers)
• Důraz na lidský potenciál a jeho rozvoj (A.
Maslow)
• Důraz na pozitivní aspekty života (štěstí, smysl,
moudrost) (V. Frankl, E. Diener, M.
Csiksentmihalyi, P. Baltes, I. Ruisel)
Různé rámce „štěstí“ či pozitivity
• Osobnostní přístup (Costa, McCrae, Diener):
pozitivní emoce, extroverze, aktivita, sebeúcta
• Environmentální přístup (Abbey, Andrews, Reich)
– klíčové jsou pozitivní životní události (úspěch,
dobrý partnerský vztah, společenské klima)
• Interakcionistický pohled: triáda:
• (a)osobnost – (b) životní situace/události –
společenské/komunitní klima – (c) kulturní
standardy/životní standard/perspektiva
Pozitivní vývoj a Life Span Psychology
Tři kontexty vývojových vlivů (Baltes, 1987):
1. Vlivy determinované fyzickým věkem
2. Vlivy determinované historicky
- dlouhodobé historické vlivy (epocha, období krize, totatily, urbanizace,
industrializace atd.),
- krátkodobé historické vlivy, vztahující se na jednu epochu (vznik a
průběh války, vznik a průběh epidemie atd)
3. Non-normativní vlivy
- jsou unikátní ve vztahu k jedinci,
- jejich souběžnost či následnost se nedá předpovědět
LSP
Vývoj (rozvoj) nekončí s nástupem dospělosti, ale probíhá po celý život.
Podstatou tedy je, že vývoj není založen jen na zrání (maturation) ale že jde
vlastně o adaptaci na měnící se životní podmínky
V jeho procesu se uplatňují adaptivní procesy:
- * získávání či nabývání (acquisition),
- * zachování či udržovávání (maintenance)
- * přeměny či změny (transformation)
- * úbytku (attrition)
v nejrůznějších psychických strukturách a funkcích
LSP
V celoživotním utváření se uplatňuje:
- evoluční selekce, tj. biologická potencialita, genetická
informace. Po dosažení zrání se význam genomu snižuje
s věkem
- zvyšuje se potřeba kultury
- účinnost kulturních faktorů se s přibývajícím věkem (v
dospělosti, ve stáří) snižuje
Dynamika zisků a ztrát v průběhu života
Udržení, obnova
Růst
Celoživotní vývoj
LSP
Úspěšný (pozitivní) vývoj je definován maximalizací
zisků a minimalizací ztrát. Není vždy snadné odlišit
jedno od druhého - krátkodobá a dlouhodobá
perspektiva může být velmi odlišná.
SOC model – selekce, optimalizace, kompenzace
Selekce
V informacích, v prožívání, v jednání
Probíhá už od prenatálního stádia vývoje (speficiké informace, které dostává plod
během těhotenství z těla matky, z jejích projevů, z vnějšího prostředí –
chemické, fyzikální, emocionální, kognitivní podněty).
V procesu ontogeneze se objevují nové zdroje:
- cílová orientace vývoje (na úrovni jednotlivce, skupiny, společnosti) vede ke
specifické artikulaci osobních cílů (zvnějšku – např. rodiče, škola, posléze
zevnitř),
- při volbě cílů dochází ke konfrontaci s osobními limity,
- některé cíle nejsou vzájemně kompatibilní
- některé jsou determinovány okolnostmi, věkem, vkonstelací vnějších podmínek
Optimalizace
Označuje proces kultivace určitých aktivit (na
úrovni poznávání, prožívání a jednání), proces
koordinace a aplikace prostředků, které
umožňují dosahovat stanovených cílů.
Obecně řečeno, vyžaduje se zde vzájemná
koalice zdraví, psychologických podmínek a
vlivů prostředí.
Kompenzace
Znamená změnu a nahrazení dosavadních cílů, případně prostředků, jinými.
Dvě hlavní funkční kategorie kompenzace:
- podpora nových prostředků pro dosahování stejných cílů
- změna cíle jako důsledek ztráty relevantních prostředků
Každý z těchto procesů může být více či méně aktivní a více či méně
uvědomovaný
Otázka
Je tedy LSP „pozitivní“?
- Zdůrazňuje osobní zisky
- Nevyhýbá se plnění vývojových úkolů
- Zdůrazňuje vliv kultury na jedné straně a na
druhé význam seberegulace
Neformuluje „žádoucí vývoj“ , žádoucí je
rovnováha mezi požadavky prostředí (vnitřního
a vnějšího) a možnostmi jedince
Teorie prospívání (thriving) v průběhu života
(Bundick, Yeager, King, & Damon, 2010)
• Thriving: implikuje žádoucí životní podmínky
• Zájmem člověka je, aby v průběhu života
prospíval, tj. aby se cítil dobře, byl
akceptovaný, přijímaný druhými a aby jeho
život měl smysl
• Zájmem člověka ve většině kultur (ve všech
kulturách??) je, aby prospívali i druzí lidé, se
kterými sdílím svoji životní zkušenost
Vývoj jako prospívání
• To, co se obvykle měří a zjišťuje ve vývojové
psychologii, je spíše „failure to thrive“ , FTT,
nezdar/neschopnost prospívat), handicapy,
deficity atd…
• Základní teze: vývoj člověka musí být nahlížen
nejen z „deficit-centered perspective“, ale také
ze „strengths-based perspective“.
Historický pohled: vývojové úkoly jako „předzvěst“ prospívání
(Havighurst, 1948)
Pro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost (kultura)
určité osvědčené vzorce chování (patterns), pokud je člověk
nerespektuje a volí svou vlastní, odlišnou cestu, je často
sankciován.
• Některé úkoly jsou z vývojového hlediska kontinuální, začínají již
v dětství a období adolescence by je mělo završit (např. Rozvoj
sebepojetí a utváření identity). Jiné jsou specifické právě pro
adolescenci (např. změna vztahů k dospělým), tzn. demonstrují,
že toto vývojové období má v sobě i prvky diskontinuity
• “Teachable moment", (Havighurst,1948), tj. jakýsi senzitivní
okamžik pro zahájení učení. Je-li toto krátké období optimálního
startu promeškáno, je mnohem obtížnější úkol následně
zvládnout.
E.H. Erikson: nejen vývojové úkoly, ale i relevantní „cnosti“
Stadium Věk Vývojový úkol
Ctnost
1. Kojenecký věk do 1 roku základní důvěra x nedůvěra naděje
2. Batole 1-3 roky samostatnost x zahanbení síla chtění
3. Předškolní věk 3-6 let iniciativa x vina záměr, zodpovědnost
4. Školní věk 6-12 let výkonnost x méněcennost kompetence
5. Adolescence 12-19 let identita ega x zmatení rolí poctivost
6. Raná dospělost 20-25 let intimita x izolace láska
7.
Střední
dospělost 26-64 let generativita x stagnace péče
8.
Pozdní
dospělost nad 65 let integrita ega x zoufalství moudrost
Osvojení si síly či ctnosti klíčové pro dané období se stává podmínkou toho, aby i následující životní fáze mohly
být dobře prožity a integrovány. (Např. bez poctivého přístupu k sobě nelze v adolescenci nalézt autentickou
identitu, bez ujasněné identity nelze příliš dobře vstoupit do fáze partnerské intimity, bez intimity není
generativity apod.)
Pět základních principů prospívání
• Prospívání (thriving) je svojí podstatou vývojový konstrukt, není to statická
záležitost, má v sobě orientaci/perspektivu v čase, znamená aktivitu
směrem k budoucnosti
• Prospívání se zaměřuje na ty aspekty vývoje, které směřují k naplnění
vývojových úkolů, v tomto smyslu můžeme chápat prospívání jako teorii
optimálního vývoje
• Prospívání referuje o fungování integrované, „plné“ osobnosti ve všech
oblastech života: tento termín vyjadřuje osobnostní rovnováhu (harmonii),
není to kompenzační model, kdy se člověk úspěchem v jedné oblasti života
kompenzuje neúspěch v jiné oblasti života
• Prospívání znamená mnohosměrnost působení mezi jedincem a
kontextem, jde o princip vzájemného posilování a obohacování. Vzájemné
obohacování a posilování implikuje morální komponentu prospívání když
prospívání jednotlivců má vliv na jejich prostředí/okolí, člověk získává
zodpovědnost za toto působení (např. dobrovolnictví)
• Prospívání se sebou nese zaangažování talentu, zájmu, aspirací, vědomí
sebe sama jako aktéra prospívání – tj. dimenze seberalizace, naplnění
vlastního potenciálu
Příklady pozitivního vývoje/prospívání
• Rozvoj kompetence a resilience v dětství
• Positive youth development
• Stárnutí a stáří jako oslava rovnováhy (Baltes)
Proměna paradigmatu – od „na problém“ orientovaného přístupu ke
koncepci pozitivního vývoje
Období adolescence je tradičně označováno jako období bouří, emoční lability, krizí,
konfliktů a rizikového nebo problémového chování (Hall, 1904, Freud, 1969, Erikson,
1968).
Adolescenti se často stávají synonymem různých společenských problémů, jako je
kriminalita, závislosti nebo předčasné těhotenství (Lesko, 2001), dnes se často skloňuje
problematický vztah k novým technologiím.
Tento převládající obraz adolescentů najdeme jak v médiích a populární kultuře, tak i
ve vědeckém diskurzu, který je také dominantně zaměřen na problematický vývoj
adolescentů a na prevenci jejich problémů.
V každé generaci se mluví o tom, že mládež je v krizi a v rámci psychologického
výzkumu se hledají příčiny tohoto stavu, jako jsou rozvrácené rodiny, oslabování
sociální kontroly, snadný přístup k drogám, tlak vrstevnických skupin nebo vystavování
se násilí v médiích (Gergen, Lightfoot, Sydow, 2004).
V oblasti výzkumu i praxe jsou zdůrazňovány intervence, které mají adolescenty
ochraňovat před maladaptivním vývojem (Gestsdottir a kol. 2017). Gergen, Lightfoot a
Sydow (2004) upozorňují, že jakmile je problémové chování takto postaveno do centra
pozornosti, všechny zdroje – čas, peníze, prostor ve vědeckých časopisech a sociální
programy – jsou věnovány k nalezení jejich příčin, korelátů a důsledků.
Toto exkluzivní zaměření pozornosti na problémy adolescentů potom bezděčně
přispívá k negativní stereotypizaci mládeže
Positive Youth Development (PYD)
R. Lerner:
• Uvedený „problémový“ diskurs vede k vyloučení adolescentů z výzkumu
normálního, zdravého vývoje. Na chování adolescentů je pohlíženo jako na
deviaci od normálního vývoje. Tento teoretický model však není užitečný
pro porozumění vztahového charakteru vývoje jedince nebo pro
porozumění tomu, jak se mladí lidé vyvíjejí normálním, zdravým
způsobem.
• Díky zaměření vědeckého výzkumu na negativní témata spojená
s dospíváním (riskování, užívání návykových látek, depresivní symptomy,
apod.), a také díky mediálnímu obrazu dospívajících, vytváříme ve
společnosti deformovaný obraz adolescence jako problémového období,
které se může stát i jakýmsi sebenaplňujícím se proroctvím.
• Samy děti na prahu adolescence mohou vyrůstat s přesvědčením, že jejich
dospívání bude problematické a skutečně se takovým může stát. Někteří
autoři upozorňují na to, že lidé mohou měnit svoje chování podle toho, jak
je dominantně popisována skupina, ke které patří (Hacking, 2004, cit dle
Lewinsen a Wien, 2011).
PYD
Benson:
V naší kultuře stále v souvislosti s mládeží převládá přemýšlení o rizicích a deficitech,
patologiích a jejich symptomech. To ovlivňuje jak výzkum, tak intervenci. Takový
pohled podporuje vznik nákladných služeb a řešení problémů se tak často přesouvá do
rukou expertů.
Přirozené vnitřní zdroje adolescentní komunity k tomu, aby napomáhaly optimálnímu
vývoji svých členů a řešily případné problémy, se ignorují nebo dostatečně nerozvíjejí.
Nejde o to odmítnout deficitní paradigma jako špatné, ale je třeba dát prostor oběma
pohledům, které by se měly vzájemně doplňovat. Stejně tak i v prevenci rizikových
jevů u mladých by se měly zohledňovat oba přístupy – intervence v případě již
přítomných problémů je jistě potřebná, ale sama o sobě není dostatečná. Důraz by
měl být kladen i na rozvíjení potenciálu všech dětí bez rozdílu, a také na podporu jejich
zapojení ve společnosti
Je totiž velmi časté, že dětem „problémovým“ se dostane spíše intervenční péče –
cílené preventivní programy, ale nemají už tolik příležitostí pro rozvoj potenciálu dětí.
Je třeba zachytit to, co to vlastně znamená „prospívat“ („thriving“) v období
adolescence, tedy vyvíjet se pozitivním směrem.
PYD
Relevantní otázka:
Jak vlastně popisujeme mladé lidi, kteří jsou úspěšní
a dobře se vyvíjejí?
Když mluvíme o úspěšném mladém člověku z pozice
deficitního paradigmatu, mluvíme o člověku, jehož
problémy byly vyřešeny, nebo které zkrátka
neexistují.
Za indikátory pozitivního vývoje tak považujeme to,
že mladí neužívají návykové látky, neprovozují sex
bez ochrany a neúčastní se násilného nebo
trestného jednání.
Není to málo a je to pro vývoj inspirující?
PYD jako prospívání
• Prospívání je stav, kdy se člověk dlouhodobě
podílí na zdravých vztazích jedinec ↔ prostředí a
kdy směřuje k tomu, co Csikszentmihalyi a
Rathunde (1998) popisují jako „idealizovanou
osobnost“ (status dospělého, jehož typickým
rysem je být prospěšný sobě, druhým a
společnosti).
• Prospívání označuje spíše změnu nebo proces,
není to rys osobnosti ve smyslu neměnné
charakteristiky (Theokas et al., 2005). Musíme
mít ale na paměti, že to, co je znakem
„prospívání“ jak na úrovni individuálněpsychologické,
tak sociálně-vztahové, se může lišit
jak mezi konkrétními jedinci, tak mezi kulturami.
Hlavní myšlenkové předpoklady, na kterých je koncepce PYD postavena
• Nejlepší cestou, jak ochránit mladé před
problémy, je pomoci jim naplnit svůj potenciál.
• Aby mladí uspěli, potřebují pociťovat kolem
sebe síť podpory a potřebují také příležitosti.
• Komunity by se samy měly zaměřovat na
podporu pozitivního vývoje mládeže.
• Na mladé by nemělo být pohlíženo jako na
problémy, které je třeba řešit, ale jako na
partnery, které je potřeba zapojit a rozvíjet.
Projekt 5 C
Výzkumně bylo ověřeno, že je zde pět důležitých osobnostních charakteristik,
které pomáhají dospívajícím v jejich osobním růstu:
1. Kompetence (Competence).
• Je založena na vědomí úspěšného aktérství v konkrétních oblastech života.
• Sociální kompetence se týká interpersonálních dovedností řešit konfliktní
situace, Kognitivní kompetence souvisí např. se schopností formulovat a
řešit problémy,
• Zdravotní kompetence se může projevovat realizací zdravého životního
stylu
• Academická a profesní kompetence - zvládání učiva a požadavků, které
souvisejí se školní a profesní přípravou.
2. Důvěra (Confidence)
Opírá se o celkové pozitivní sebehodnocení a vědomí vlastní ceny (self-
worth)
vědomí vlastní efektivity a účinnosti v jednání (self-efficacy).
Rozvoj a podpora self-esteem a self-efficacy?
3. Vztahy a kontakty (Connection)
• Jde o rozvoj pozitivních vazeb nejen s blízkými lidmi a s vrstevníky, ale také
o prospěšné a pozitivní vztahy k institucím, z nichž nejbližší je škola.
4. Charakter (Character)
Projevuje se v respektu ke společenským a kulturním normám,
v osvojování standardů slušného chování,
ve schopnosti rozlišovat dobro a zlo.
5. Péče o druhé (Caring/Compassion)
• Jde o rozvoj starosti a péče o druhé lidi, konkrétně o rozvíjení empatie a
přátelských vztahů.
• Pokud je u adolescenta rozvíjeno těchto pět
charakteristik, směřuje jeho vývoj k 6.C:
• 6. Přispění (Contribution).
• Jedinec jedná ve společnosti tak, že je
přínosem jak pro sebe, tak pro svoje okolí –
pro rodinu, komunitu a společnost.
5 C DEFINICE INDIKÁTORY
KOMPETENCE
Competence
Pozitivní pohled na svoje jednání ve specifických
oblastech – sociálních, akademických, kognitivních a
profesních.
• Sociální kompetence: interpersonální dovednosti (např.
řešení konfliktů)
• Akademické kompetence: výsledky ve škole, docházka
• Kognitivní kompetence: kognitivní schopnosti (např.
rozhodovací)
• Profesní kompetence: pracovní návyky, výběr povolání
SEBEDŮVĚRA
Confidence
Převládající pozitivní vnitřní pocit sebe-hodnoty a selfefficacy.
Jde o globální pocit sebe-hodnoty, který není
zaměřen na specifické oblasti nebo dovednosti.
• Pozitivní identita
• Sebe-hodnota (self-worth)
VZTAHY
Connection
Pozitivní vztahy s lidmi a institucemi. Jde o vzájemné
výměny mezi jedincem a jeho prostředím (vrstevníky,
rodinou, školou a komunitou), kde obě strany do
tohoto vztahu přispívají.
• Vztah k rodině
• Vztah ke škole
• Vztah ke komunitě
• Vztah k vrstevníkům
CHARAKTER
Character
Respekt ke společenským a kulturním pravidlům,
vědomí standardů správného chování, smysl pro
rozlišování správného a nesprávného jednání
(morálka), integrita.
• Sociální svědomí
• Oceňování diverzity
• Osobní hodnoty
• Chování
STAROST O DRUHÉ
Caring
Osobní pocit a sympatií vůči druhým a empatie. • Sympatie k druhým
• Empatie k druhým
6.C
PŘISPÍVÁNÍ
Contribution
Pokud jsou přítomna 5C, směřuje vývoj jedince k 6.C,
kdy jedinec jedná ve společnosti tak, že je přínosem jak
pro sebe, tak pro svoje okolí – pro rodinu, komunitu a
společnost.
• Ideologická komponenta: jedinec cítí jako důležité
rozvíjet sebe sama a být užitečný pro společnost, ve
které žije
• Aktivní komponenta: schopnost přebírat vůdcovskou
roli, služba, pomoc druhým
5 C - Model pozitivního vývoje v adolescenci (R. Lerner, 2006)
• Pro pozitivní psychosociální vývoj adolescenta
je velmi důležité, aby mikrosystémy, do
kterých adolescent aktivně vstupuje a kterými
se nechá ovlivňovat (rodina, škola, vrstevnické
skupiny, další komunity) nebyly uzavřené a
nebyly ve vzájemně antagonistických vztazích.
Positive youth development
(P. Benson)
• Ukazatele prospívání:
1. „Spark identification“ - umí jmenovat, co mu
jde, co ho baví, co mu dává energii a smysl
2. Positivní emocionalita – je optimistický
3. „Stability/growth of spark“ – popisuje, v čem se
mu dařilo v posledním roce
4. Vnitřní motivace, 5. Sense of purpose (hledat
užitek), 6. Hopeful future, 7. Prosocial
orientation 8. Spiritual development a mnoho
dalších indikátorů….
PYD
Není jediný „správný výkladový rámec“, co je
adolescence
Užitečná pro
- Výchovu
- Prevenci
- Sociální péči
- Seberozvoj