Klinické psychodiagnostické metodyKlinické psychodiagnostické metodyKlinické psychodiagnostické metodyKlinické psychodiagnostické metody
PSY262 Základy klinické psychologie a psychologie zdraví
Petra Strádalová
11. 4. 2019
Co je psychodiagnostika – o čem budeme mluvit?
zjišťování a měření duševních vlastností a stavů či
dalších charakteristik člověka
různé důvody, cíle dle kontextu
obecně psychdg. metody jako soustava podnětů,obecně psychdg. metody jako soustava podnětů,
jimiž záměrně vyvoláváme chování nebo
vymezujeme podmínky pro sledování chování
toto chování přesně registrujeme (resp. měříme) a
pak z něj usuzujeme na příslušné psych. vlastnosti
Testové
metody
Klinické
metody
Testové
metody
Klinické
metody
Klinické metody – obecné charakteristiky
nejsou vázány pevně danými postupy,
nestandardizovaný postup
bez psychometrického základu x testový přístup
(stejné podněty za stejných podmínek, stejné
vyhodnocování)vyhodnocování)
flexibilita užití
ideální propojení obou psychodg. postupů
Klinické metody – typy
Pozorování
Rozhovor
Anamnéza
Analýza spontánních produktůAnalýza spontánních produktů
Pozorování
obecná metoda, záměrné a plánovité vnímání
cílem zachytit vnější projevy člověka: vzhled,
motorika a tělesná aktivita, sociální chování, řeč,
projevy emocí, vztah k objektům, vztah k sobě…
pozorování jako samostatná metoda/během
vyšetření (testy, rozhovor)
pozorování volné, bezděčné X zaměřené
(systematické, kontrolované, záznamový arch)
plánovitost, systematičnost, přesnost a objektivita
Pozorování +/+
poznání člověka v komplexnosti, bez větších příprav,
bez pomůcek, přirozená metoda
- ! nebezpečí zkreslení, proměnné na straně
pozorovatele vedoucí ke zkreslení
zachycení pouze vnějších projevů (z nichž často
usuzujeme na vnitřní procesy – např. nepozorujeme
emoce, jen jejich vnější projevy, které
interpretujeme)
Rozhovor
základní nástroj x velice obtížný
získání důležitých informací (názory, postoje, přání,
vnitřní svět člověka)
umožňuje získat základní představu, stanovitumožňuje získat základní představu, stanovit
psychodg. hypotézu a další psychodg. postup
kromě diagnostických dat i prostředek navázání
vztahu, udržení motivace
můžeme rozlišovat mnoho aspektů rozhovoru:
strukturovanost, cíl rozhovoru (diagnostický,
anamnestický, terapeutický atd…)
Rozhovor
v diagnostickém kontextu řízený rozhovor – chceme
se dostat k určitému cíli, informacím; tazatel vnáší
strukturu
různá míra standardnosti
standardizovaný – částečně standardizovaný – volný
rozhovor
+ možnost pochopení informací v kontextu, příležitost
doptat se
- čas, proměnné na straně tazatele, klienta i
kontextu
Osoba tazatele
tazatel jako nástroj
na co se bude ptát?
jak se bude ptát? Jasně? Srozumitelně?
co z odpovědí zaznamená?
interpretuje odpovědi, rozvíjí rozhovor, reaguje na
formální i obsahové aspekty odpovědí…
Osoba klienta
možná zkreslení na straně klienta
odpověď není jednoduchý proces (porozumění –
vybavení – zpracování – volba odpovědi)
otázku mylně interpretuje (význam slov pro každého jiný),
stejná otázka může mít několik významů (Jak se vámstejná otázka může mít několik významů (Jak se vám
daří?)
nepřesnost vzpomínky, obtížné si vybavit
neochota sdílet, tendence jevit se v lepším/horším světle
apod…
osobnost, nálada, postoje
Fáze rozhovoru
Plánování
• Kdy, kde,
Otevření
• Naladění
Jádro
rozhovoru
• Mapování
Uzavření
• Shrnutí,• Kdy, kde,
účel
rozhovoru
• Naladění
• Vymezení
kontextu
rozhovoru
• Mapování • Shrnutí,
ukončení,
domluva co
dále
Dovednosti potřebné pro rozhovor
mít na paměti i formální aspekty rozhovoru (kolik
máme času, co je cílem…)
setting rozhovoru (místo, mlčenlivost, co se bude
dít?, small talk…)
navázání vztahu, bezpečí pro klienta – chceme,
aby člověk sdílel důvěrné informace s cizímaby člověk sdílel důvěrné informace s cizím
člověkem!
obecné zásady – pozornost, udržování kontaktu, respekt,
akceptace, „naladění“ na pacienta – jazyk, neverbální
projevy…, podporování, ujištění
NE: hodnocení, moralizování, vyvracení pocitů,
dokončování vět za klienta, dávání nevyžádaných rad,
strhávání pozornosti na sebe, …
Dovednosti potřebné pro rozhovor
autenticita, pozor na přehánění (hmm, kývání…)
pečlivé naslouchání
ponechání prostoru pro odpovědi (nebát se ticha)
techniky aktivního naslouchánítechniky aktivního naslouchání
povzbuzování
parafrázování (říkal jste, že…= vlastními slovy)
reflektování (připadá mi, že jste teď naštvaný…)
shrnutí
ocenění
Sommers-Flanagan, J., Sommers-Flanagan, JR. (2003). Clinical interviewing, 3rd ed. New Jersey:
Wiley.
Sommers-Flanagan, J., Sommers-Flanagan, JR. (2003). Clinical interviewing, 3rd ed. New Jersey:
Wiley.
Rozhovor – kladení otázek
obsahová (co chci zjistit?) a formální stránka otázek
otevřené X uzavřené otázky
jak, kdy, kde, kdo….x ano/ne
Cítíte se dobře x Jak se cítíte?
volba slov: jednoduchost, srozumitelnost,volba slov: jednoduchost, srozumitelnost,
individuálně přizpůsobené
ptát se na jednu věc, ne sugestivně
ptát se, dokud neporozumím (neexpertní pozice)
když se na něco ptáme, asi to má smysl (Griceho
princip kooperativnosti)
Rozhovor – kladení otázek
připravit klienta, že se budete ptát
neklást jednu otázku za druhou, ale používat i jiné
komunikační techniky
ptát se relevantně k potížím daného člověkaptát se relevantně k potížím daného člověka
zajímat se o konkrétní příklady
citlivá témata (timing, zároveň se jich nebát)
Co (ne)dělat v rozhovoru
tazatel jako ten, kdo drží strukturu a zacílení
rozhovoru
nepodceňovat závěr rozhovoru (důležité informace,
shrnutí)
nedržet se hned první hypotézy, spíše pracovat snedržet se hned první hypotézy, spíše pracovat s
několika (! diagnóza ve dveřích)
nespokojit se s „labely“ (mám deprese a úzkosti – co
to je???)
citlivost k individuální subjektivitě
respekt k odlišnosti od tazatele
Anamnéza
zjišťování údajů z minulosti jedince, které vedou k
jeho poznání a pomáhají vysvětlit aktuální stav
většinou zjišťována metodou řízeného rozhovoru
Rodinná anamnéza Osobní anamnéza
Zdravotní (medicínská)
anamnéza Psychologická anamnéza
Objektivní - heteroanamnéza Subjektivní - autoanamnéza
Psychologická anamnéza
vývoj osobnosti, zachycení okolností, které se
podílely na jejím vývoji
zaměření dle cíle, kontextu rozhovoru
co můžeme sledovat:
Nukleární rodina
Emocionální a intelektuální vývoj
Vývoj sociálních vztahů
Eroticko-sexuální vývoj
Pracovní vývoj
Vývoj postojů k hodnotám
Vývoj patických jevů – abúzus atd.
Analýza spontánních produktů
rozbor produktů minulé činnosti klienta, které
nevznikly primárně k diagnostickým účelům
široké spektrum – kresby, literární činnost, dopisy,
deníky…
obsahová a formální stránka analýzy
kvalitativní zacházení se získanými informacemi
Literatura
• Obecně k tématu rozhovoru v psychologii
https://www.youtube.com/watch?v=vohjjW5xA40
• Baštecká, B. (2003). Klinická psychologie v praxi. Praha: Portál.
• Segal, D. L., Hersen M. (Eds) (2010). Diagnostic interviewing, 4th ed. New York:
Springer.
• Sommers-Flanagan, J., Sommers-Flanagan, JR. (2003). Clinical interviewing,
3rd ed. New Jersey: Wiley.
• Tourangeau, R.,Rips, L. J., Rasinski, K. (2000). The psychology of survey
response. Oxford: OUP
Seminář
https://www.youtube.com/watch?v=7LD8iC4NqXM
Úkol: Pozorování terapeutky
- Jaké komunikační techniky v rozhovoru používá?
- Jak navazuje terapeutka s klientkou vztah?Jak navazuje terapeutka s klientkou vztah?
- Co byste udělali jinak? Co vám připadá užitečné? Co vám
chybí?
- Na co byste se dále zeptali? – zkuste formulovat 3 otázky