Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních
Obsah a členění metodického pokynu
Úvodní ustanovení .............................................................................................................................. 1
Charakteristika šikany ......................................................................................................................... 1
Bezpečné prostředí ve škole: jak předcházet šikaně........................................................................... 2
Základní postup v řešení šikany........................................................................................................... 4
Nápravná opatření .............................................................................................................................. 6
Odpovědnost rodičů a komunikace školy s rodiči .............................................................................. 6
Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání ........................................................................ 7
Šikana zaměřená na učitele: jak ji předcházet a jak ji řešit................................................................. 8
Právní odpovědnost školy ................................................................................................................. 11
Trestně-právní hledisko šikany.......................................................................................................... 12
Podávání podnětů, stížností a oznámení .......................................................................................... 14
Závěrečná ustanovení ....................................................................................................................... 14
Seznam příloh.................................................................................................................................... 15
PŘÍLOHA 1: Stadia šikanování................................................................................................................16
PŘÍLOHA 2: Protektivní a rizikové faktory………………………………………………………………………………………….17
PŘÍLOHA 3: Přímé a nepřímé varovné signály šikanování………………………………………………………………….19
PŘÍLOHA 4: Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování………………………...20
PŘÍLOHA 5: Školní program proti šikanování…………………………………………………………………………………….22
PŘÍLOHA 6: Postupy pro vyšetření a řešení šikany……………………………………………………………………….……23
PŘÍLOHA 7: Literatura a webové odkazy……………………………………………………………………………………………24
PŘÍLOHA 8: Vzor rozhodnutí o vyloučení žáka ………………………………………………………………………………….26
1
Čl. 1
Úvodní ustanovení
(1) Cílem metodického pokynu je pomoci porozumět školám a školským zařízením (dále jen „školám“)
fenoménu šikany, možnostem, jak mu předcházet a jak na něj efektivně reagovat, pokud k jeho
výskytu dojde.
(2) Škola má ze zákona jednoznačnou odpovědnost za vytváření a udržování bezpečného prostředí,
za ochranu žáků a jejich zdraví a za předcházení vzniku jakýchkoli forem rizikového chování na škole,
tedy i šikany. Ředitel školy má zároveň odpovědnost za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pro své
zaměstnance, tedy také za prevenci šikany zaměřené na učitele.1
Čl. 2
Charakteristika šikany
(1) Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které
se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze
ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Šikana je
dále charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť
a samoúčelností agrese.
(2) Podoby šikany:
 Přímá šikana může mít podobu fyzickou (např. bití, plivání, tahání za vlasy), verbální (např.
vulgární nadávky, zraňující komentáře k rase, národnosti, etnicitě, náboženství nebo sexualitě,
výhružky, násilné a manipulativní příkazy); nebo neverbální (např. urážlivá gesta a zvuky,
zírání, používání zastrašujících nebo výhružných výrazů ve tváři, nebo v řeči těla,
ničení/schovávání/kradení věcí nebo učebních pomůcek).
 Nepřímá šikana má za cíl způsobit emocionální a psychologické utrpení a poškodit sociální
status oběti. Tato šikana je vykonávána způsobem, kdy útočník působí bolest tak, aby to
vypadalo, že žádný takový záměr ve skutečnosti nemá. Hlavní agresor k útoku často využívá
prostředníka, neútočí přímo. Nepřímá šikana je většinou nefyzická, nicméně v některých
případech může být také třetí strana manipulována do situace, kdy má zapříčinit fyzické
ublížení. Nefyzické formy nepřímé šikany pak mohou zahrnovat záměrnou ignoraci nebo
izolování žáka nebo učitele rozšiřování zákeřných pomluv a lží, neoprávněná nařčení ze
sexuálního obtěžování nebo nespravedlivého hodnocení (u učitele), ničení pověsti a reputace,
ponižování před ostatními žáky i pedagogy, nepříjemné sexuální provokace.
 Jednou z nejčastějších forem šikany je také elektronická šikana, tj. kyberšikana, která může
mít podobu např. zakládání falešných profilů na jméno žáka či učitele s dehonestujícím
obsahem, prezentace ponižujících videí na portálech, jako je youtube.com, spoluzaci.cz nebo
facebook.com apod., prezentace zraňujících komentářů na webu, rozesílání vulgárních nebo
výhružných koláží s tváří žáka nebo učitele či příslušníků jeho rodiny, výhružné SMS nebo
e-maily apod. Oproti šikaně tváří v tvář má kyberšikana ze své podstaty mnohem větší dosah,
čímž ještě více zhoršuje prožívání oběti. Pokud je oběť šikanována ve třídě, svědky pomluv,
1
§ 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů
2
nadávek, posmívání a ztrapňování je max. několik desítek lidí. V prostředí internetu může být
svědkem (ale i útočníkem) stejného chování i několik desítek tisíc lidí. Kyberšikana bývá u dětí
školního věku často doplňkem klasické přímé a nepřímé šikany. Je tedy důležité při řešení
prověřit případné souvislosti s klasickou šikanou. Tedy pokud probíhá klasická šikana (např.
nadávky, ponižování), je nutné zjistit situaci oběti v kyberprostoru (mobil, profil, chat apod.)
a naopak. Škola by se kyberšikanou měla zabývat vždy, když se o ní dozví. Základním úkolem
musí být zmapování konkrétního případu, které škole pomůže rozhodnout se pro správný
postup řešení. 2
(3) Hranice, která odlišuje šikanování od škádlení nebo agrese, bývá někdy nezřetelná. U žáků
se za šikanování nepovažuje škádlení nebo agrese, které nemá znaky šikanování
(viz Čl. 2 odst. 1). Jedním z rozlišujících prvků je schopnost žáka škádlení opětovat, bránit se mu,
zastavit ho. Ve chvíli, kdy se žák škádlení nebo agresi neumí nebo nemůže bránit, cítí se bezradný
a bezmocný, a přesto škádlení nebo agrese pokračuje, pak toto chování přerůstá v šikanu. Podobně,
jedná-li se o šikanu pedagoga žáky, pak šikana není zlobení a nerespektování ze strany žáků, které
postrádá znaky šikany. Naopak přerůstá v šikanu, stává-li se vědomým, záměrným, úmyslným a cítí-li
pedagog, že není v jeho moci jej zastavit, cítí se bezbranně, ztrácí autoritu a poměr sil v rolích žák/žáci
x pedagog se obrací.
(4) Většina obětí šikany a jejích svědků se snaží situaci udržet co nejdéle v tajnosti, bojí se někomu
svěřit. Důsledkem může být podcenění závažnosti a rozsahu výskytu šikany nebo obtížné nalezení
útočníků. Proto je v prevenci velmi důležité zaměřit se specificky na identifikaci rizikových znaků
a signálů pro výskyt šikany.
(5) Důvodem nebo obsahem šikany může být jakákoli odlišnost žáka nebo pedagoga, např. fyzická
zdatnost, vzhled, hmotnost, barva pleti, tělesná neobratnost, inteligence - snížení rozumových
schopností, nebo naopak nadání, jazyková/komunikační bariéra, socio-ekonomická odlišnost,
psychická odlišnost, speciální vzdělávací potřeby žáka apod. Šikana může mít také specifický obraz,
odehrává-li se ve vztahu k žákům nebo pedagogům z důvodu etnicity (v ČR bývá v této souvislosti
nejčastější anticiganismus), rasové nebo národnostní příslušnosti, náboženského vyznání nebo víry
(často také v kombinaci s pohlavím např. muslimské dívky, židovští chlapci apod.), sexuální orientace
(nejčastěji proti homosexuálům) apod.
Čl. 3
Bezpečné prostředí ve škole: jak předcházet šikaně
(1) Škola respektuje identitu a individualitu každého svého člena, odmítá násilí a zneužití moci
v jakékoli podobě a přiznává riziko výskytu šikany. Je důležité, aby škola tyto hodnoty jasně
komunikovala směrem dovnitř školy i vně a zřetelně je hájila a prosazovala (např. tím, že objevíli
se šikana, přistupuje škola k řešení včasně a otevřeně).
(2) Je důležité, aby se na vytváření bezpečného prostředí a předcházení šikany podílela celá škola.
Stěžejní roli a zodpovědnost za tuto oblast nese ředitel školy, jeho role a aktivní přístup
k problematice předcházení a řešení šikany je nenahraditelná (více viz Příloha č. 2 Protektivní
2
Problematice kyberšikany se věnuje Příloha č. 7 – Kyberšikana Metodického doporučení k primární prevenci
rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (Dokument MŠMT č. j.:
21291/2010-28)
3
a rizikové faktory). Pro prevenci i řešení šikany vedení školy určí konkrétní odpovědnost směrem
k řediteli a jeho zástupcům, třídním učitelům, pedagogům, ostatním zaměstnancům školy,
žákům, rodičům a školnímu poradenskému pracovišti, která je adekvátní jejich roli a možnostem
(součást bezpečnostního a krizového plánu).
(3) Vedení školy pověří alespoň jednu osobu z řad pedagogických pracovníků specifickými
otázkami v prevenci a řešení šikany, která se bude v tématu pravidelně vzdělávat (např. školní
metodik prevence, výchovný poradce). Tato pověřená osoba by měla disponovat kompetencemi
zejména k šetření a řešení počáteční šikany a vyhodnocování potřeb školy ve vztahu k pokročilé
šikaně.
(4) Škola nastaví konkrétní a srozumitelná pravidla v chování ve svém školním řádu, která budou
specificky vztažená také k projevům šikany (bude jasné, jaké chování je považováno
za dehonestující a ohrožující a jak bude sankcionováno). Součástí školního řádu by měla být
pravidla pro používání informačních a komunikačních technologií, internetu a mobilních telefonů
(během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy). Bližší podněty pro školní řád jsou uvedeny
v Příloze č. 4 Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování.
(5) Škola nastaví důsledky za porušení pravidel u žáků, přičemž je důležité, aby uměla rozlišovat
závažnost porušení. Pedagogové a ostatní zaměstnanci školy znají své pravomoci a aplikují
pravidla chování a důsledky za nedodržení jednotně a konzistentně pro všechny žáky.
(6) Ve třídě jsou nastavena třídní pravidla, která nenahrazují ani nezdvojují školní řád. Ideální je,
pokud se na tvorbě třídních pravidel a na reflexi jejich dodržování podílejí spolu s pedagogem
(nejlépe třídním učitelem) do značné míry samotní žáci.
(7) Škola usiluje o včasné odhalení šikany a za tímto účelem má nastavený funkční systém vzájemné
komunikace mezi pedagogy o signálech, výskytu porušení pravidel, nebo jiných rizikových
faktorech tak, aby byl pedagog vždy včas informován o tom, jaká atmosféra je v jeho třídě.
Současně má škola nastaven pravidelný monitoring varovných signálů výskytu šikany a využívá
k němu adekvátní nástroje (více v Příloze č. 3 Přímé a nepřímé varovné signály šikanování).
(8) Škola zajistí informovanost všech svých členů o tom, co je a co není šikanování, jak se zachovat
ve chvíli, kdy je žák nebo pedagog ohrožován agresory, a kam se může obrátit o pomoc. Žáci,
pedagogové i rodiče jsou srozumitelnou formou informováni o tom, na koho se mají obrátit
a jak a komu je možné si stěžovat, pokud nejsou spokojeni s postupem pedagoga nebo školy.
(9) Škola kontinuálně realizuje specifickou primární prevenci rizikového chování (včetně šikany),
kterou má popsánu v Preventivním programu školy někdy nazývaném také minimální
preventivní program. Součástí tohoto programu školy je také školní program proti šikanování
(Příloha č. 5 Školní program proti šikanování). Škola má popsány konkrétní preventivní
mechanismy, které používá k tomu, aby šikanu minimalizovala a měla ji pod kontrolou
(bezpečnostní plán). Účelem je riziku účinně a konkrétně předcházet. Současně má škola
popsány postupy řešení krizových situací pro případ, že situace šikany nastala (krizový plán).
Na základě svých zkušeností škola tyto plány pravidelně vyhodnocuje a upravuje.
(10) Škola zajišťuje podporu a rozvoj pedagogů v podobě dalšího vzdělávání; uvádějících učitelů
pro začínající pedagogy; dostupné intervize a/nebo supervize. Plán dalšího vzdělávání pedagogů
zahrnuje školení pedagogů a ve zvýšené míře pracovníka pověřeného řešením šikany (zpravidla
školního metodika prevence) a třídních učitelů (zejm. v prevenci šikanování, v oblasti
komunikace, řešení konfliktů, interakce mezi učitelem a žákem, v diagnostice klimatu školní
třídy, v ovlivňování postojů žáků v přijímání různosti, v podpoře osobnostně-sociálního rozvoje
4
žáků, v tvorbě pravidel třídy a hodnocení jejich dodržování, v evaluaci klimatu třídy
jako východiska k plánování služeb školy). Zároveň zajišťuje vzdělávání ředitelů v oblasti
právního povědomí.
(11) Škola zajišťuje pravidelnou realizaci třídnických hodin, které by měly žákům poskytnout
bezpečný prostor k reflexi vlastní zkušenosti ve škole, kdy mohou mluvit o své spokojenosti
ve škole, pocitu bezpečí, vztazích ve škole a ve třídě, učit se efektivně řešit konfliktní situace atd.
(12) Škola má zmapovanou síť pomoci pro žáky i pedagogy ve svém regionu a navazuje
s ní spolupráci (např. pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum,
středisko výchovné péče a neziskové organizace, orgán sociálně právní ochrany dětí, krizové
centrum, zdravotnická zařízení, Policie ČR případně další odborníci). Je dobré, pokud škola
zveřejňuje tyto kontakty pro žáky, rodiče a pedagogy tak, aby jim byly na očích a mohli vyhledat
pomoc také sami.
Čl. 4
Základní postup v řešení šikany
Preventivní opatření školy směřují k minimalizaci rizika výskytu šikany. Škola ale musí být připravena
i na situaci, kdy se přes všechna opatření šikana objeví. Metodický pokyn uvádí základní pravidla
v šetření a řešení šikany. Podrobnější informace k tématu včetně konkrétních příkladů řešení šikany
lze nalézt v odborné literatuře a na webových odkazech viz Příloha č. 7 Literatura a webové odkazy.
(1) Účinná intervence vyžaduje od toho, kdo ji poskytuje, zkušenosti s fungováním skupinové
dynamiky a vedením rozhovoru. Je důležité, aby škola disponovala pracovníky, kteří si tyto
kompetence rozšířili dalším vzděláním (viz Čl. 3 odst. 3).
(2) Školní šikanování má svůj zákonitý vnitřní vývoj. První stadium se v podstatě odehrává v jakékoli
skupině. Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy jde o odmítání, nekomunikaci, pomluvy,
intriky vůči některému, zpravidla neoblíbenému a nejméně vlivnému členu skupiny. Tato situace je
již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. V dalším stadiu
dochází ke stupňování manipulací, objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese a ostrakizovaný
žák slouží pro odreagování napětí skupiny. Třetí stadium je už klíčové, kdy se vydělí jádro útočníků
a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy
se šikanování stane nepsaným zákonem a celá skupina se stává krutou. V pátém stadiu se šikanování
stane skupinovým programem (podrobněji viz Příloha č. 1 Stadia šikanování).
(3) Pro volbu způsobu šetření a řešení šikany je zásadní vyhodnocení závažnosti situace. Škola musí
nejprve posoudit a odhadnout závažnost šikany. Existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a řešení
počátečních a pokročilých stadií šikany.
(4) Po vyhodnocení závažnosti situace a dále v průběhu celého šetření škola musí zvažovat, zda je
sama kompetentní šikanu šetřit a řešit nebo zdali požádá o pomoc zvenčí (např. pedagogickopsychologickou
poradnu, středisko výchovné péče, neziskovou organizaci).
(5) Pedagogové, především školou pověřený a vyškolený pedagog pro prevenci a řešení šikany (např.
školní metodik prevence), by měli zvládnout počáteční šikanu, tj. první, druhé a někdy i třetí stadium,
kdy ještě nalezneme vhodné svědky a žáky ochotné spolupracovat na změně, a kdy ještě ubližování
slabším není řízeno jádrem agresorů (struktura postupu uvedená v Příloze č. 6 Postupy pro vyšetření
a řešení šikany). V případě potřeby se škola obrací na externí odborníky.
5
(6) Při vyšetřování a řešení pokročilé šikany se škola obrátí na externí odborníky na šikanu, kteří jsou
vybaveni pro řešení třetího, ale i čtvrtého a pátého stadia.
(7) Jeden typ pokročilé šikany – výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynč, je výjimkou. Zde nelze
čekat na odborníka, oběti hrozí těžké poškození zdraví, kromě toho později to již nelze vyšetřit.
Z tohoto hlediska musí mít každá škola krizový plán obsahující předem promyšlené kroky, role a úkoly
členů týmu (struktura postupu je uvedená v Příloze č. 6 Postupy pro vyšetření a řešení šikany).
(8) Při řešení by měl být kladen akcent na to, že žák, který je obětí šikany, není jejím viníkem
a neměl by tedy být důsledky řešení znevýhodněn. Je důležité se samotným žákem probrat,
co škola může udělat pro to, aby se zase cítil bezpečně.
(9) Po celou dobu řešení škola zajišťuje ochranu informací a informátorů, jasně vyjadřuje negativní
postoj k násilí a ukazuje, že je toto téma považováno za vážné.
(10) Součástí řešení pak musí být vždy nastavení ozdravných mechanismů pro všechny, kteří se
šikany účastnili, a dále pro celou skupinu (třídu). Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat
s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli
(mlčící většina či menšina).
(11) Doporučuje se dále pracovat s agresorem (vedení k náhledu na vlastní chování, motivy apod.)
i s obětí šikany. V případě potřeby doporučit zákonnému zástupci péči dítěte v pedagogickopsychologické
poradně, středisku výchovné péče nebo jiných odborníků – klinických psychologů,
psychoterapeutů nebo psychiatrů.
(12) Škola eviduje projevy šikany a dále reviduje preventivní postupy, bezpečnostní a krizové plány
a nastaví taková opatření, aby bránila návratu rizikového chování.
(13) Při řešení by se škola měla vyvarovat těchto nevhodných postupů:
 přehlížení, bagatelizací agresivního nebo násilného chování
 odkazování na to, aby si oběť svoji situaci řešila sama, „postavila se jí“
 nucení žáků, aby veřejně řekli, co viděli nebo se veřejně ihned na místě omlouvali
 vedení rozhovoru s žákem o situaci před ostatními žáky, vedení rozhovorů žáků zapojených
do šikany společně
 nedostatečného vyhodnocení závažnosti problému a z toho plynoucí volby neadekvátních
postupů nebo nepřiměřeného trestu
 emotivního řešení problému (k řešení problému je třeba přistupovat věcně)
 agresivního řešení problému (např. násilím)
 příliš autoritativního řešení (např. zastrašováním nebo vyhrožováním), což může vést spíše
ke zhoršení situace, případně ke skrytějším formám šikany, nebo i k jinému rizikovému
jednání
 předjímání recidivy útočníka
 řešení i méně závažného rizikového chování v součinnosti s policií (zbytečná kriminalizace
útočníka)
 automatického obviňování oběti (sekundární viktimizace)
 vyhýbání se problematickým aktivitám jako zdrojům budoucí šikany
(14) Řešením situací komplikovaného chování žáků se zabývá materiál Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) s názvem „Využití právních opatření při řešení problémového
chování žáků na školách“, který je zveřejněn na webových stránkách MŠMT:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/vyuziti-pravnich-opatreni-pri-reseni
problemoveho-chovani. Podrobnější informace k možnostem právního řešení problematiky šikany
ve školách je zpracováno v metodickém dokumentu „Poznámky k možnostem právního řešení
problematiky šikany ve školách“, který je též zveřejněn na webových stránkách MŠMT:
6
http://www.msmt.cz/file/37239/ a který seznamuje školy s možnostmi preventivních, kázeňských
a sankčních opatření při výskytech šikany ve školách.
Čl. 5
Nápravná opatření
Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů nápravná opatření, z nichž některá přicházejí
při šikanování v úvahu:
 výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele školy; podmíněné
vyloučení a vyloučení ze školy - nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní
docházku);
 realizace individuálního výchovného plánu agresora;
 snížení známky z chování;
 převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny (je třeba individuálně posoudit
efektivitu tohoto opatření, aby nedošlo k přesunutí šikany do nového prostředí a podmínek);
 vyloučení ze školy při mimořádně závažné šikaně a opakované šikaně po rozhodnutí
výchovné komise – nelze použít v případě žáka, který plní povinnou školní docházku.
Při vyloučení žáka se musí postupovat v souladu se zákonem č. 561/20004 Sb., předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění
pozdějších předpisů a zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (viz Příloha č. 8 Vzor rozhodnutí
o vyloučení žáka);
 v extrémních případech si lze představit potřebu urychlit proces vyloučení žáka proto, aby se
neopakovaly negativní projevy plynoucí z přítomnosti problematického žáka ve škole. Taková
potřeba může vzniknout zejména v situaci, kdy selžou všechna ostatní opatření
organizačního, výchovného či kázeňského charakteru. Pro urychlení procesu vyloučení žáka
ze školy zejména v jasných případech, kdy není pochyb o tom, že jsou pro takový postup
splněny podmínky, je možné uvažovat o vyloučení odkladného účinku rozhodnutí o vyloučení
žáka ze školy podle § 85 správního řádu. Takto nabyde rozhodnutí o vyloučení žáka ze školy
právní moci již doručením účastníkovi nebo účastníkům řízení a nemusí se čekat na uplynutí
lhůt pro podání odvolání, případně na rozhodnutí o odvolání. Žák bude takto vyloučen
ze školy již dnem doručení rozhodnutí žákovi (v případě, že je žák zletilý), nebo jeho
zákonným zástupcům;
 doporučení rodičům, aby dobrovolně umístili žáka do pobytového oddělení střediska
výchovné péče, případně doporučení realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka
v diagnostickém ústavu;
 podání návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí k zahájení práce s rodinou, případně
k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním
v diagnostickém ústavu.
Čl. 6
Odpovědnost rodičů a komunikace školy s rodiči
(1) Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě,
zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče způsobem a v míře
7
odpovídající stupni vývoje dítěte. Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Dokud se dítě
nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to
odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví
a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Rodiče pak mají být všestranně
příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování
v rodině.
(2) Škola by měla hned na začátku školního roku informovat rodiče o programu proti šikanování.
Příklad informace o školním programu proti šikanování lze nalézt v Příloze č. 5 Školní program
proti šikanování.
(3) Když rodiče přijdou žádat o pomoc ohledně šikany svého dítěte – nereaguje pedagog obranně
a nedůvěřivě. Nevyjadřuje pochybnosti, nechápe prosbu rodičů jako stížnost. Nezlehčuje situaci
tvrzením, že jejich dítě provokovalo, nebo že se jednalo jenom o škádlení atd. Je nutné rodiče
v klidu vyslechnout, nechat vymluvit, nepoučovat, aktivně naslouchat. Je potřeba se umět
doptat na důležité informace. Podezření nebo tvrzení rodičů, že je jejich dítě šikanováno, se
nesmí nikdy podcenit a je potřeba účinně a bezpečně situaci prošetřit (Příloha č. 6 Postupy
pro vyšetření a řešení šikany).
(4) Škola nezve rodiče protagonistů šikany do školy, když ještě šikana není vyšetřena. V praxi se
vyskytuje závážná chyba, kdy si ředitelé pozvou najednou rodiče údajných obětí a údajných
agresorů, podezřelé žáky, některé pedagogy a vyšetřují situaci se všemi najednou, případně
pořizují video nebo audio záznam.
(5) Rozhovor s rodiči oběti probíhá individuálně. U počáteční šikany, která se dá vyšetřit během
jednoho nebo dvou dnů, obvykle proběhne až po jejím vyšetření. Úkolem je rodiče informovat
o zjištěních a závěrech školy a domluvit se na dalších opatřeních. Někdy je užitečné připravit
rodiče oběti i na třídní schůzku, kde bude podána informace o řešení šikany.
(6) Vážnou chybou je neinformování rodičů o řešení šikany. Chybou je taktéž nepřipravená třídní
schůzka a opakované řešení šikany s rodiči, což vede k eskalaci destruktivních procesů
a negativních emocí.
(7) Ve všech případech je potřeba informovat rodiče, že ve třídě byla šikana a škola ji řešila.
U počáteční šikany zpravidla stačí podat informaci na pravidelné schůzce, u pokročilé šikany je
na místě svolat schůzku mimořádnou. Vždy je důležité, aby byl na schůzce přítomný školou
pověřený a vyškolený pedagog pro prevenci a řešení šikany (případně i externí odborník).
(8) Rozhovory s rodiči, rozhovory s protagonisty šikany (obětmi, svědky, agresory) jsou náročné.
Určený pedagog pro prevenci a řešení šikany musí absolvovat alespoň základní výcvikový kurz –
první pomoc při šikanování.
Čl. 7
Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání
(1) Empirické zkušenosti potvrzují, že šikana se může objevovat už v mateřské škole (dále jen „MŠ“).
Vyskytují se tam prvky šikany a spíše zárodečná stadia tohoto destruktivního fenoménu. Nicméně
skrytá a neléčená počáteční šikana působí i zde velké škody a trápení, které zasáhnou děti, rodiče
i pedagogy.
8
(2) Škola musí zabezpečit minimální požadavky na ochranu dětí před šikanou. Po odborném
a bezpečném rozkrytí šikany pedagog zvolí podle situace vhodný způsob nápravy, např.:
 rozhovor s dítětem, které ubližuje - pedagog využije opatření, která v MŠ fungují, např.
srozumitelně sdělí dítěti, že porušilo stanovená pravidla, vede jej v sociálně žádoucích
projevech, navrhuje a ukazuje mu adekvátní varianty v projevech chování; samozřejmě,
jakmile je to možné, ocení jeho zlepšení;
 zavedení ochranného režimu oběti - v počátku pro jistotu MŠ nastaví přísnější dozor;
v některých komplikovanějších případech oběť a útočníka v rámci možností od sebe
oddělí; není vhodné konfrontovat agresora s obětí;
 práce se skupinou - MŠ využije intervenční program, v němž žáci získávají žádoucí vzory
chování a zároveň se mohou „dotknout“ pocitů toho, komu je ubližováno; vhodné jsou
činnosti podporující spolupráci, při nichž nejsou vítězové a poražení; využít se dají rovněž
pohádky či příběhy a jejich dramatizace;
 rozhovor se zákonnými zástupci dítěte agresora - proběhne až tehdy, když je situace
zmapovaná; důležitá je maximální snaha získat je pro spolupráci; nejbezpečnější je, když
rozhovor provede pracovník MŠ; rozhovor rodičů oběti s rodiči agresora je velmi rizikový.
Škola může zvolit i kombinaci výše uvedených metod.
(3) Škola zajišťuje podporu a rozvoj pro své pedagogy v podobě kontinuálního plánu dalšího
vzdělávání.
Čl. 8
Šikana zaměřená na učitele: jak ji předcházet a jak ji řešit
(1) Šikana zaměřená na učitele ze strany žáků musí být chápána jako celostní a multidimenzionální
problém, který se týká všech členů školy. Není pouze výsledkem osobnostních charakteristik učitele
nebo jeho sociálních či pedagogických kompetencí, jak bývá někdy interpretována. Neměla by být
proto v žádném případě považována za individuální záležitost konkrétního pedagoga, kterou by si měl
vyřešit sám. Odpovědnost za prevenci a řešení šikany nese vedení školy, potažmo také zřizovatel.
(2) Šikana zaměřená na učitele je specifická tím, že dojde k narušení jasně definovaných rolí (učitel ×
žák) a žák/student se dostane do pozice větší moci než pedagog, bez ohledu na formálně vyšší moc
a autoritu učitele. Tato forma šikany je tedy charakteristická tím, že strana s nižším statusem a nižší
mírou formálně přidělené moci ubližuje straně s vyšším statusem a formální autoritou.
(3) Šikana zaměřená na učitele se nejčastěji odehrává ve škole – ve třídách
a na chodbách, nicméně může se odehrávat také mimo školu ve veřejných prostorách, v místě
bydliště pedagoga nebo v kyberprostoru.
(4) Je zapotřebí mít na paměti, že šikanou může trpět i vysoce zkušený a kompetentní pedagog,
který dobře zná svůj předmět, ovládá třídní management a má dobré pedagogické schopnosti.
Ani takový pedagog nemusí disponovat kapacitou zamezit některým šikanujícím projevům vůči sobě.
Pedagog může vnímat situaci, kdy je šikanován žáky, jako stigma a pociťuje stud a selhání, což mu
zároveň často brání vyhledat pomoc u kolegů, vedení školy nebo ve svém okolí. V řešení situace
9
pak pedagoga také oslabuje obecně zažitý mylný názor, že kompetentní pedagogové problém
s udržováním kontroly ve třídě nemají. Učitelé se tak mohou ocitnout v paradoxní situaci, ve které
jsou činěni zodpovědnými za násilí, které je namířeno proti nim samotným. Je zapotřebí, aby škola
vytvořila bezpečné prostředí a atmosféru důvěry, ve kterém bude tento druh rizika – šikana učitele –
uznán a budou nastaveny mechanismy a postupy (krizový plán) k ochraně pedagogů a k účinné
prevenci a řešení takového chování, se kterými budou všichni žáci, pedagogové a zákonní zástupci
seznámeni.
(5) Agresivní chování s cílem ublížit učiteli ze strany vedení (nejčastěji jako bossing), kolegů (nejčastěji
jako mobbing), podřízených kolegů (nejčastěji jako staffing), nebo šikana ze strany zákonných
zástupců nebude předmětem tohoto metodického pokynu, protože postrádá aspekt rizikového
chování žáků. Tyto formy šikany patří do pracovněprávní problematiky a postupy řešení vymezuje
zákoník práce, případně trestní zákoník či občanský zákoník. Jejich výskyt však zvyšuje
pravděpodobnost pro výskyt šikany mezi žáky a také šikany zaměřené na učitele (viz Příloha č. 2
Rizikové a protektivní faktory) a jejich prevence a včasné a vhodné řešení musí být akcentovanou
součástí vytváření bezpečného prostředí každé školy.
(6) Specifika pro prevenci šikany zaměřené na učitele
Pro prevenci šikany zaměřené na učitele platí doporučení pro vytváření a udržování bezpečné školy
uvedené v Čl. 3 tohoto metodického pokynu. Pravděpodobnost výskytu šikany zaměřené na učitele
dále snižuje:
 Prevence stojí na celoškolním přístupu, který akcentuje dobré sociální klima, připouští riziko
výskytu šikany učitele ve škole, otevřeně takové chování odmítá a realizuje prevenci případně
intervenci, pokud k výskytu dojde. Uvědomění si rizika a jeho deklarace může významně snížit
rozvoj šikany.
 Vedení školy vyjadřuje pedagogům podporu, oceňuje jejich práci, vytváří atmosféru důvěry,
podporuje spolupráci v pedagogickém sboru a zastává nekonfliktní způsob řešení problémů.
 Škola má jasně stanovený způsob, jakým mají pedagogové podezření na šikanu své osoby
nebo kolegy, nebo oznámení o šikaně podat, komu a jak s tím bude nakládáno.
 Pedagog nastavuje a uplatňuje jasná pravidla ve třídě; na konflikt nebo nerespektování reaguje
včas, pracuje s pravidly v chování a používá stanovené důsledky jejich nerespektování
konzistentně; vyhýbá se řešení konfliktu a konfrontací ze strany žáka před celou třídou,
usměrňuje řešení na individuální konzultaci; vyhýbá se konfrontačnímu tónu.
 Pedagog posiluje zapojení žáků/studentů do výuky, dává jim na výběr, činí úkoly a výuku
pro žáky/studenty zajímavými, propojuje výuku s běžným životem a potřebami žáků; jeho výklad
a očekávání jsou pro žáky srozumitelné, odpovídají obtížnosti, kterou mohou zvládnout apod.
 Očekává úspěch u všech žáků a podporuje je, dává žákům zpětnou vazbu k tomu, co udělali
dobře, staví na silných stránkách žáků.
 Nezpůsobuje ponížení nebo zesměšnění žáka před třídou; při hodnocení žáka zachovává
jeho důstojnost.
 Všímá si změn v náladě, emocích a v chování žáků a včas na ně reaguje.
10
 Problémy neřeší sám, ale ve spolupráci se školním poradenským pracovištěm, případně
s vedením školy.
 Všímá si prosociálního a kooperativního chování žáků a oceňuje je; podporuje kooperaci mezi
žáky a prostředím, kde se každý žák/student cítí přijatý.
(7) Specifika pro řešení šikany zaměřené na učitele
Pro řešení šikany zaměřené na učitele platí doporučení uvedené v Čl. 4 tohoto metodického pokynu.
Dále je důležité respektovat tyto zásady:
 Pedagog, který čelí šikaně ze strany žáků, je v dané situaci v pozici oběti, která by neměla
zůstávat v situaci sama, ale měla by vyhledat pomoc ostatních. Nelze očekávat, že situaci,
kterou lze klasifikovat jako šikanu, vyřeší pedagog v pozici oběti sám. Proto je zapotřebí,
aby tuto skutečnost škola neočekávala a nevyžadovala. Naopak je zapotřebí, aby podporovala
své pedagogy k vyhledání pomoci, zajistila bezpečí pro pedagoga a řešila vzniklou situaci
se žáky, rodiči a ostatními pedagogy.
 Škola musí mít připravený krizový plán, ve kterém bude specifikováno, jak se v situaci naplnění
tohoto rizika zachová, jakou roli a možnosti řešení krizové situace má sám pedagog, jakou roli
vedení školy, školní poradenské pracoviště apod. Plán rovněž zahrnuje pokyny pro zajištění
bezpečí pro ohroženého pedagoga a žáky.
 V případě bezprostředního ohrožení pedagoga žákem/žáky se pedagog řídí krizovým plánem
školy. Pokud je tento plán nedostatečný, zajistí si pedagog pro sebe bezpečí (odejde ze třídy,
přivolá si pomoc apod.) a požádá o spolupráci jiného kolegu nebo vedení školy pro zajištění
dohledu ve třídě, případně izolaci agresora a zajištění bezpečí pro ostatní žáky ve třídě
vyžaduje-li to situace.
 Je zapotřebí, aby pedagog sám, jeho kolegové i vedení školy porozuměli tomu, že pedagog byl
vystaven traumatickému zážitku. Tento zážitek může být bolestným i pro svědky (kolegy nebo
žáky ve třídě). Je proto zapotřebí dovolit si čas na zpracování šoku, neobviňovat se, vyhledat
si pro sebe sociální podporu od kolegů, přátel, rodiny, monitorovat u sebe znaky stresu, které
se mohou objevit i později (např. problémy se spánkem, pozorností, úzkosti, zvýšená citlivost,
nechuť k jídlu nebo naopak) a případně vyhledat pro sebe odbornou pomoc.
 Šikana pedagoga bývá často spojena s šikanou mezi žáky. Škola zajistí posouzení sociálních
vztahů ve třídě a na základě výsledků nastaví odpovídající řešení.
 Pro třídu, ve které se šikana odehrávala, zajistí škola intervenční program k řešení šikany
za účelem znovunastolení bezpečí ve třídě (jedná se o program selektivní nebo indikované
primární prevence, nikoli všeobecné prevence).
 Stejně jako u šikany mezi žáky i zde je potřeba, aby po takové situaci škola revidovala
mechanismy a postupy (krizový plán), aby bylo zřejmé, jak zacházet s případnými podobnými
situacemi v budoucnu.
 V případě, že je pedagog nespokojený s řešením situace ze strany vedení školy, může se obrátit
na příslušný inspektorát práce.
11
Čl. 9
Právní odpovědnost školy
(1) Škola má odpovědnost za žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění
pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí,
žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky
pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování. Z tohoto důvodu pedagog
musí šikanování mezi žáky neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc.
(2) Podle vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školních
zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným
svazkem obcí, odpovídá i za škodu způsobenou žákům v době vykonávání přechodného dohledu,
tj. při vyučování a v přímé souvislosti s ním.
(3) Ředitel školy nese také odpovědnost za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pro své
zaměstnance dle § 101 a § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
(4) Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:
 Dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování
školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka,
který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona
(§ 21 odst. 2 školského zákona).
 Škola ohlašuje orgánu sociálně-právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují
tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný, nebo proto, že se ohrožuje
svým chováním samo. Situace ohrožení dítěte přitom musí trvat po takovou dobu nebo
nabývat takové intenzity, že nepříznivě ovlivňuje vývoj dítěte anebo je nebo může být
příčinou nepříznivého vývoje dítěte (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní
ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů); v případě šikany se jedná o všechny případy,
které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které sice
výše uvedeným nebyly oznámeny, avšak které jsou svou povahou velmi závážné a nasvědčují
tomu, že dítě se nachází v nepříznivé sociální situaci, jelikož jeho přirozené prostředí
nedokáže dostatečným způsobem naplňovat své funkce při zajišťování přiměřené ochrany
příznivého vývoje dítěte.
 OSPOD vstupuje do řešení těch případů agresivního chování dítěte ve škole, v nichž jsou tyto
projevy pouze sekundárním důsledkem nepříznivé sociální situace dítěte a jeho rodiny a
v nichž je třeba dítěti a jeho rodině zprostředkovat a zajistit odpovídající pomoc a podporu
prostřednictvím nástrojů sociální práce. Základními nástroji práce OSPOD je vyhodnocení
situace dítěte a jeho rodiny a individuální plánování koordinované intervence.
 Dalším významným nástrojem OSPOD pro řešení nepříznivé sociální situace dítěte a jeho
rodiny jsou případové konference, tj. případová setkání těch osob, které mohou dítěti a jeho
rodině poskytnout odpovídající pomoc a podporu, které staví dítě a jeho rodinu do centra
řešení jejich situace a které vychází z principu partnerství a spolupráce, jakož i z principu
důvěrnosti, diskrétnosti a bezpečného prostoru pro vzájemné sdílení informací. Případová
konference je nástrojem případové práce (tzv. case managementu), což determinuje
pravidla, která je třeba v jejím rámci respektovat. Vymezení okruhu zúčastněných osob je
plně v kompetenci sociálního pracovníka, který bude vycházet z předmětu případové
konference. Zástupce školy může být na případovou konferenci přizván, pokud on sám jako
12
fyzická osoba, s ohledem na význam, který zastává ve vztahové síti dítěte, či škola jako
instituce mohou s ohledem na konkrétní okolnosti případu přispět k řešení situace dítěte a
jeho rodiny. Pokud je zástupce školy na konferenci účasten, pak je ze zákona vázán
zachováváním mlčenlivosti (dle § 57 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí).
Informace, které se na konferenci dozví, jím nesmí být nikam přeneseny, ani do prostoru
školy. Pokud jedním z výstupů případové konference bude přijetí konkrétního opatřeního za
účelem úpravy podmínek ve školním prostředí, je třeba postupovat v souladu se školským
zákonem. Není přitom nezbytné na půdě školy sdělovat, že konkrétní opatření je přijímáno
jako jeden z výstupů případové konference, a to z důvodu ochrany dítěte před případnou
stigmatizací. Je třeba zdůraznit, že nástroj případových konferencí není výlučným nástrojem
OSPOD při poskytování sociálně-právní ochrany dětí, ale může být využit i školou bez
nutnosti účasti OSPOD jako nástroj případové práce při řešení situace ve třídě či škole, v níž je
třeba uskutečnit setkání více osob a koordinovat jejich další postupy.
 Dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku
nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na
státní zastupitelství. Tuto skutečnost oznámí ředitel školy nebo jiná pověřená osoba
jakoukoliv formou (písemně, telefonicky, osobně) na Policii ČR, v ideálním případě přímo
specialistovi na problematiku mládeže Služby kriminální policie a vyšetřování, jinak na
nejbližším obvodním oddělení Policie ČR. V takovém případě vystupuje tato osoba jako
oznamovatel a má právo na vyrozumění do jednoho měsíce od podání oznámení. Oznámení
může podat také zákonný zástupce dítěte.
Čl. 10
Trestně-právní hledisko šikany
(1) V zákoně č. 40/2009 Sb, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“)
ani v jiném zákoně není šikana sama o sobě definována jako trestný čin nebo přestupek, přesto
šikana může svým charakterem naplňovat znaky některého z přestupků či trestných činů.
(2) Protiprávní jednání s prvky šikany může být kvalifikováno jako přestupek dle zákona číslo
200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Nejčastěji
se bude jednat o přestupky proti občanskému soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 zákona
o přestupcích (např. ublížení na cti, vyhrožování újmou na zdraví atd.). Za přestupek je odpovědná
osoba starší 15 let.
(3) Závažnější forma šikany může vykazovat znaky skutkové podstaty například těchto trestných
činů: proti zdraví: § 145 Těžké ublížení na zdraví; § 146 Ublížení na zdraví; proti svobodě a právům
na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství: § 171 Omezování osobní svobody;
§ 173 Loupež; § 175 Vydírání; § 177 Útisk; dále pak trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální
oblasti: § 185 Znásilnění; § 186 Sexuální nátlak; § 187 Pohlavní zneužití; § 191 Šíření pornografie;
§ 192 Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií; trestných činů proti majetku: § 205 Krádež;
§ 228 Poškození cizí věci; konečně se může jednat i o trestné činy narušující soužití lidí:
§ 353 Nebezpečné vyhrožování; § 354 Nebezpečné pronásledování.
(4) Je-li šikana motivována důvody, jako jsou zdravotní postižení, etnicita, náboženství a podobně,
a splňuje-li znaky podle příslušných níže uvedených ustanovení trestního zákoníku, lze v určitých
případech uvažovat také o trestném činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,
případně i podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(§ 355, resp. 356 trestního zákoníku). Takovýto motiv může rovněž u některých výše uvedených
trestných činů podmiňovat užití přísnější klasifikace, tedy možnost udělení vyššího trestu.
13
(5) Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem,
ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů: nebezpečné
pronásledování (tzv. stalking, § 354 trestního zákoníku) – např. dlouhodobě opakované pokusy
kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo
zdraví své či svých blízkých; účast na sebevraždě (§ 144 trestního zákoníku) – např. zaslání SMS oběti
s úmyslem přimět ji k sebevraždě, kterou skutečně spáchá či se o ni pokusí; porušení tajemství
dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku) – např. porušení tajemství listin a jiných dokumentů
uchovávaných v soukromí (§ 183 trestního zákoníku), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti;
pomluva (§ 184 trestního zákoníku) – např. vytvoření webových stránek, které nepravdivě zesměšňují
oběť; šíření pornografie dle § 191 trestního zákoníku (viz sexting); výroba a jiné nakládání s dětskou
pornografií (dítětem se rozumí osoba mladší 18 let) dle § 192 trestního zákoníku (viz sexting).
(6) Trestní odpovědnost
Ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví
ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění
pozdějších předpisů, je trestně odpovědnou osoba starší 15 let, která je dostatečně rozumově
a mravně vyspělá. Pro účely zákona o soudnictví ve věcech mládeže se pak takový trestný čin
označuje jako provinění. V případě jednání vykazujícího znaky trestného činu, kterého se dopustilo
dítě mladší 15 let, se hovoří o činu jinak trestném. I když dítě mladší 15 let není trestně odpovědné,
mohou mu být dle tohoto zákona soudem pro mládež uložena opatření potřebná k jeho nápravě.
Činu jinak trestného se může dopustit též mladistvý (osoba starší 15 a mladší 18 let, která je trestně
odpovědná), který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl
rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své jednání.
(7) Povinnost překazit a oznámit trestné činy uvedené v trestním zákoníku
Přestože, jak bylo řečeno výše, šikana není sama o sobě definována jako trestný čin nebo přestupek,
může svým charakterem naplňovat znaky protiprávního jednání na úrovni přestupku nebo trestného
činu. Trestní zákoník zakládá v určitých případech povinnost některým činům zabránit, a jiné
zmíněným orgánům ohlásit. Smyslem ustanovení o trestnosti nepřekažení trestnému činu je zabránit
spáchání některých závažných činů a tím chránit společnost před jejich důsledky. S účinností
od 1. 12. 2016 se rovněž níže popsaných trestných činů bude moci dopustit i sama škola
jako právnická osoba, kdyby například úmyslně zatajovala, že u nich uvedeným trestným činům
dochází.
 Povinnost překazit páchání nebo spáchání trestného činu (§ 367 trestního zákoníku): kdo
se dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestné činy v tomto ustanovení vyjmenované,
má povinnost spáchání nebo dokončení takového činu překazit. Jestliže to neudělá
a nebránily mu v tom okolnosti v tomto ustanovení vyjmenované, sám spáchal trestný čin
nepřekažení trestného činu a vystavuje se tím trestnímu postihu. Překazit trestný čin lze
i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. V případě šikany
by se mohlo jednat například o následující trestné činy: vraždy (§ 140), zabití (§ 141), těžkého
ublížení na zdraví (§ 145), zbavení osobní svobody (§ 170), loupeže (§ 173), vydírání (§ 175),
znásilnění (§ 185), pohlavního zneužití (§ 187), krádeže (§ 205).
 Neoznámení trestného činu (§ 368 trestního zákoníku): kdo se dozví, že jiný spáchal trestné
činy v tomto ustanovení vyjmenované, je povinen to bez odkladu oznámit státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu. Jestliže to neudělá a nebránily mu v tom okolnosti v tomto
ustanovení vyjmenované, sám spáchal trestný čin neoznámení trestného činu a vystavuje se
tím trestnímu postihu. V případě šikany by se mohlo jednat například o následující trestné
činy: vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), zbavení osobní svobody (§ 170).
14
 V uvedených případech má každý povinnost vyjmenované jednání buď překazit, anebo
o něm informovat státního zástupce nebo policejní orgán. V ostatních případech povinnost
ze zákona sice nevznikla, ale to neznamená, že oznamovat nelze (nenásleduje sankce
za neoznámení). Zároveň je však třeba mít na paměti, že úmyslně lživé obvinění jiného
ze spáchání trestného činu může samo představovat trestný čin křivého obvinění (§ 345).
Právnické osoby vykonávající činnost škol, jako poskytovatelé veřejné služby, by měly
u každého protiprávního jednání spáchaného v jejich jurisdikci, které naplňuje znaky
trestného činu, tyto skutečnosti oznamovat a to zejména proto, že příjemci jejich služeb jsou
žáci, které ve většině případů nemohou svá práva účinně vymáhat a jsou proto odkázáni
na pomoc druhých (viz odst. 3, bod 3).
(8) Při oznamování a zjišťování informací je zapotřebí mít na paměti presumpci neviny, tedy dokud
pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede
trestní řízení, hledět jako by byl vinen.
Čl. 11
Podávání podnětů, stížností a oznámení
(1) Pro zajištění otevřené komunikace je žádoucí, aby škola stanovila jasný a jednoznačný postup
pro příjem podnětů a stížností ze strany zaměstnanců, žáků a zákonných zástupců. A to i anonymně.
Takový postup jasně deklaruje:
 kam a jak podnět či stížnost podat;
 jak bude s podnětem či stížností naloženo – kde, kdy a jakým způsobem;
 jak postupovat v případě nespokojenosti s vypořádáním.
(2) V případech podezření nebo již prokazatelných projevů šikany, které nejsou bezodkladně
a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně školního metodika prevence
či výchovného poradce, je nutné se obrátit na ředitele příslušné školy nebo školského zařízení. Pokud
se však projeví nečinnost i ze strany ředitele a postup školy v řešení šikany je nedostatečný, je možné
jednat v této záležitosti se zřizovatelem školy nebo podat stížnost nebo oznámení České školní
inspekci (dále jen „ČŠI“). Stížnost nebo oznámení podané písemně, osobně nebo v elektronické
podobě se přijímají na všech pracovištích ČŠI. V případě, že stěžovatel požádá o utajení své
totožnosti, zaručuje ČŠI anonymitu při prošetřování. Je však důležité, aby ve stížnosti byly popsány
všechny podstatné okolnosti, včetně identifikace školy.
Stížnost nebo oznámení je možné adresovat příslušnému inspektorátu ČŠI i na ústředí, tzn. na adresu:
Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5, resp. elektronicky na adresu posta@csicr.cz. Při šetření
zřizovatelem a ČŠI bývá do týmu zařazen specialista na řešení šikany. Současně je možné stížnost
podávat školskému ombudsmanovi (ombudsman@msmt.cz), veřejnému ochránci práv
(podatelna@ochrance.cz) a na příslušné státní zastupitelství. V případě, že stížnost či oznámení
zasahuje oblast pracovně-právních vztahů, je možné se obrátit na příslušný inspektorát práce. Další
možností je pak řešení sporu podáním žaloby na ochranu osobnosti nebo pomocí
antidiskriminačního zákona u soudu.
Čl. 12
Závěrečná ustanovení
15
(1) Zrušuje se Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení
šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č. j. MSMT- 22294/2013-1.
(2) Tento pokyn nabývá účinnosti dnem jeho zveřejnění ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy.
Čl. 13
Seznam příloh
1. Stadia šikanování
2. Protektivní a rizikové faktory
3. Přímé a nepřímé varovné signály šikanování
4. Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování
5. Školní program proti šikanování
6. Postupy pro vyšetření a řešení šikany
7. Literatura a webové stránky
8. Vzor rozhodnutí o vyloučení žáka
16
PŘÍLOHA 1: Stadia šikanování
První stadium: Zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben
a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu
intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou
šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.
Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích (což může být i školou vytvářené konkurenční prostředí), kdy ve skupině
stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají
nepříjemné pocity, například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě
jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce
subtilní fyzická agrese. Stupňování agrese může být dáno také neřešením předchozí situace.
Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat
a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich
oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Třída ví, o koho jde. Jde o žáky, kteří jsou
v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Většinou platí mezi ostatními žáky názor - „raději on, než já“.
Čtvrté stadium: Většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává
neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď jsi
s námi, nebo proti nám.“ U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní
identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se
účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.
Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem.
Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které
pro přehlednost můžeme označit jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají
práva žádná. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury šikany
do oficiální školní struktury. Stává se to v případě, kdy iniciátor šikanování je sociometrickou
hvězdou. Je žákem s výborným prospěchem, má kultivované chování a ochotně pomáhá pedagogovi
plnit jeho úkoly.
Zvláštnosti u psychických šikan
U psychických šikan zůstává princip stadií nezměněn. Nicméně jejich podoba je jiná. V popředí je
nepřímá a přímá verbální agrese čili psychické násilí. Často se zraňuje „jen“ slovem a izolací. Rozdíl je
pouze v tom, že se nestupňuje násilí fyzické, ale psychické. Krutost psychického násilí si však v ničem
nezadá s nejbrutálnější fyzickou agresí.
(Kolář, 2011)
17
PŘÍLOHA 2: Protektivní a rizikové faktory
úroveň protektivní faktory rizikové faktory
společnost,
komunita
 nastavení hodnot ke vzdělání, podpora autority školy a pedagoga;
 příležitosti pro pozitivní angažmá dětí, např. nabídka mimoškolních
aktivit pro trávení volného času dětí a mladých lidí; příležitosti
pro účast na rozhodování pro děti, na utváření kultury a prostředí;
 nabídka služeb pro ohrožené rodiny a děti; nabídka služeb pro žáky a
pedagogy ohrožené násilím ve škole, nabídka vzdělávacích programů
pro pedagogy i zákonné zástupce apod.;
 spolupráce školy s organizacemi, které mohou pro prevenci a
intervenci v problematice šikany vytvářet síť pomoci;
 podpora kooperace, tolerance, respektu a důstojné mezilidské vztahy
a úcta k životu druhého člověka
 koncentrace rodin ohrožených chudobou, bezdomovectvím, sociálním
vyloučením, národnostních menšin a etnik;
 nízká podpora školy ze strany zřizovatele a deficitní deklarace
a podpora hodnot vzdělání, dobrého klimatu, bezpečí
a spoluodpovědnosti;
 nevhodné nastavení financování škol, nedostatečná kvalita přípravy
budoucích učitelů, nastavení legislativy, kurikula;
 neexistující nebo nekvalitní služby pro děti, rodiny i pedagogy;
 nedostupné vzdělání pro pedagogy (finančně, vzdálenost,
dostupnost…);
 malá spolupráce mezi školou a organizacemi v regionu
škola
 způsob vedení školy ze strany ředitele a zástupců podporuje vytváření
kooperativního, respektujícího a pozitivního sociálního klimatu
ve škole;
 přiznání možnosti výskytu násilí vůči pedagogovi, zajištění
informovanosti o problematice; monitoring varovných signálů šikany
ve škole;
 deklarované a sdílené odmítnutí násilí na škole směrem k žákovské i
rodičovské populaci (pro rozvoj šikany jsou důležité postoje a reakce
ostatních); včasné a adekvátní řešení při výskytu násilí;
 jasné rozdělení kompetencí a odpovědností v udržování dobrého
sociálního klimatu na škole;
 nastavení jasných pravidel v chování na celoškolní i třídní úrovni a
jejich důsledné dodržování;
 nastavení adekvátních opatření a sankcí při nedodržování pravidel
v chování, jejich důsledné dodržování (avšak bez podpory dobrého
sociálního klimatu jednostranný akcent na tresty naopak zvyšuje
pravděpodobnost výskytu šikany);
 funkční bezpečnostní a krizové plány;
 dostatečný monitoring fyzických prostor ve škole, která jsou vnímána
 nejasné nastavení nebo nedůsledné dodržování pravidel chování
a sankcí za nevhodné chování ve škole (žákům nakonec nehrozí nic,
co by je od činu odrazovalo), zejména na středních školách;
 chybějící nebo nejasné směrnice školy pro udržování bezpečí a řešení
krizových situací; nevymezený postoj k násilí ze strany vedení školy projevy
násilí ve vztahu k pedagogovi/žákovi bývají přehlíženy,
bagatelizovány nebo zakrývány;
 ze strany vedení a dále pedagogů nedostatečně deklarovaná (k
pedagogům, rodičům, žákům) a sdílená hodnota bezpečí a dobrého
klimatu na škole;
 posměch, dehonestující komentáře, nevhodné, neuctivé chování mezi
žáky, pedagogy, a pedagogy a žáky navzájem;
 nevhodně uplatňovaná kritika, sarkasmus, předsudky a stereotypy
(mohou podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování žáků
jejich spolužáky)projevy nerespektu k autoritám ze strany žáků jsou
obecně ve škole pojímány jako norma;
 negativní nebo ponižující komentáře vedení nebo ostatních pedagogů
na účet jiného učitele před studenty;
 nedůvěra mezi pedagogy navzájem a nespolupracující prostředí;
18
jako méně bezpečná, a přijetí bezpečnostních opatření;
 schopnost sebereflexe učitele (např. vědomí vlastních postojů,
stereotypů a předsudků);
 podpora učitelů v rozvíjení jejich kompetencí v zacházení s obtížnými
třídními kolektivy;
 intervize, supervize či mentoring učitelů;
 převládající atmosféra důvěry a spolupráce v pedagogickém sboru,
která zvyšuje pravděpodobnost včasného odhalení vznikajícího
problému
 žáci jsou svědky agresivního chování mezi dospělými (bossing,
mobbing, dehonestace pedagoga rodiči před dítětem apod.);
 neřešená šikana mezi dětmi;
 obava vedení školy o její pověst, pokud se na škole objeví šikana;
 koncentrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
výuka a třídní
management
 zapojování žáků do aktivit třídy a školy a posilování jejich pozitivní
vazby na školu;
 vedení hodiny pedagog staví na silných stránkách žáků, žáci zažívají
ocenění;
 dodržování dohodnutých pravidel;
 výuka je přibližována běžnému životu žáků a pedagog hledá cesty pro
zaujetí výukou;
 pedagog používá vhodně humor při výuce a vyhýbá se sarkasmu
nebo ironii vůči žákům;
 chová se konzistentně, spravedlivě a s respektem k individuální
situaci každého žáka
 nevhodný styl managementu třídy ze strany pedagoga, např.
autoritářský přístup, kdy je žák zatlačován do kouta, zastrašován,
zesměšňován, ponižován, záměrně frustrován, nebo naopak
bezhraniční, příliš benevolentní a kamarádský přístup;
 nízká schopnost vytvořit motivující a zajímavý program ze strany
pedagoga;
 malá možnost zažívat úspěch pro žáka;
 opakovaně nedůsledné, neadekvátní (např. přehnané) nebo nerovné
(každému jiným metrem) reakce na porušení pravidel
a/nebo neúspěch ze strany žáků nebo rigidní zachovávání pravidel bez
ohledu na variabilitu situací;
 nezkoumání motivace žáka k určitému jednání;
 nevhodné složení třídy
interakce
mezi
učitelem/
učiteli a
žákem/žáky
 vnímavý učitel, který nevstupuje se žáky do konfliktu, se stará o to,
aby se v základní míře žáci ve škole cítili dobře;
 pohotově reaguje na agresivní narážky nebo výpady žáků či studentů;
 chrání si své hranice a nepřekračuje ani hranice ve vztahu k žákům;
 je konzistentní v nastavování a udržování pravidel
 konfliktní vztahy mezi žáky a učitelem;
 malá pohotovost učitele čelit konfrontaci ze strany žáků
nebo limitovaná schopnost poznat nebo reagovat na překročení
vlastních hranic;
 ignorování nebo vlastní bagatelizace prvotních projevů konfrontace
nebo ne-respektu pedagoga žáky;
 ztráta pocitu dobrého místa ve škole ze strany učitele a/nebo žáka
(např. cítí se odmítán, vylučován apod.);
 příliš osobní vztahy učitele s žáky; šikanující chování ze strany
pedagoga vůči některému z žáků
19
PŘÍLOHA 3: Přímé a nepřímé varovné signály šikanování
Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:
 posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho
účet; účet např. z důvodu etnicity, sexuální orientace, náboženského vyznání apod.;
 kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejm. pronášené nepřátelským, nenávistným, pohrdavým tónem;
 nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil;
 příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem;
 skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků;
 nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich;
 honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné,
ale je nápadné, že je oběť neoplácí;
 rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout;
 žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.
Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:
 žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády;
 při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními;
 při přestávkách vyhledává blízkost učitelů;
 má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený;
 působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči;
 stává se uzavřeným;
 jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje;
 jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené;
 zašpiněný nebo poškozený oděv;
 stále postrádá nějaké své věci;
 odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy;
 mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy;
 začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole;
 odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
Zákonní zástupci žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování:
 za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;
 dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.;
 dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem;
 nechuť dítěte jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova,
případně je na něm možno pozorovat i strach;
 ztráta chuti k jídlu;
 dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o odvoz autem;
 dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);
 usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!";
 dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně;
 dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad;
 zmínky o možné sebevraždě;
 odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;
 dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně
doma krade peníze;
 dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;
 dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, projevuje i zlobu vůči rodičům;
 dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma;
své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.);
 dítě se vyhýbá docházce do školy;
 dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.
PŘÍLOHA 4: Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování
20
Školní řád (dále ŠŘ) má dle příslušných předpisů (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů) své
zákonné náležitosti a je rozdělen do daných kapitol. Text, týkající se oblasti prevence, bezpečného
prostředí, rizikového chování atd. se objevuje, resp. může objevit prakticky ve všech kapitolách:
 Práva a povinnosti žáků a jejich zákonných zástupců ve škole a podrobnosti
o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky
 Provoz a vnitřní režim školy
 Podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí (velmi dobře popsáno v publikaci:
Miovský, M. a kol. (2012). Návrh doporučené struktury MPP prevence rizikového chování
pro ZŠ (3. kapitola). Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK)
 Podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany žáků
 Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků
 Podmínky zajištění ochrany žáků před rizikovým chováním a před projevy diskriminace,
nepřátelství nebo násilí
Pro prevenci a řešení šikanování doporučujeme využít dvě z uvedených kapitol
a pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád).
1. Práva a povinnosti žáků a zákonných zástupců
Do této kapitoly je možné rozvést stávající či přidat zcela nové body zmiňující práva žáků. Příklady
konkrétního textu:
 Vyjadřovat svobodně svůj názor ve všech věcech, které se ho týkají; tento názor má být
vyjádřen adekvátní formou, přičemž tomuto musí být věnována patřičná pozornost.
Doporučení: Specifikovat zde konkrétní osoby dle reálií školy, ke kterým lze své názory
směřovat – např. třídní učitel, školní metodik prevence, školní psycholog aj.
 Být ochráněn před fyzickým nebo psychickým násilím a nedbalým zacházením.
Doporučení: Uvést i opačný pohled, tj. nikdo nemá právo druhému žádným způsobem
ubližovat.
 Požádat o pomoc nebo radu kohokoli z pracovníků školy – pokud se žák cítí v jakékoli
nepohodě nebo má nějaké trápení.
Doporučení: Současně zmínit povinnost pracovníků školy věnovat tomu vždy náležitou
pozornost.
Do povinností žáků lze zakomponovat plnění pravidel používání informačních komunikačních
technologií, internetu a mobilních telefonů (během vyučování, o přestávkách, v prostoru školy).
Zapomenout se nesmí i na stanovení postihů při nedodržování těchto pravidel.
2. Podmínky zajištění ochrany žáků před rizikovým chováním a před projevy diskriminace,
nepřátelství nebo násilí
Do kapitoly je možné přesně konkretizovat pojem šikana, vč. postoje školy. Např.:
 Projevy šikanování mezi žáky, tj. fyzické násilí, omezování osobní svobody, ponižování,
zneužívání informačních technologií k znevažování důstojnosti apod., kterých by se dopouštěl
kdokoli vůči komukoli (žáci i dospělí), jsou v prostorách školy a při všech školních akcích a
aktivitách přísně zakázány a jsou považovány za vážný přestupek proti školnímu řádu.
Doporučení: Zároveň informovat o tom, že v případě takovýchto projevů chování postupuje škola
dle daného školního programu proti šikanování (nebo dle vnitřních strategických dokumentů).
21
Vždy je svolávána výchovná komise, jsou informováni zákonní zástupci a dle platných zákonů má
škola ohlašovací povinnost vůči některým dalším institucím (jako je např. orgán sociálně-právní
ochrany dítěte, Policie ČR apod.)
3. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (klasifikační řád)
Do pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků (coby součásti školního řádu) je možné
specifikovat, za co, tj. za jaké druhy nesprávného, netolerovaného či nepřijatelného chování uděluje
škola příslušná výchovná opatření. Výčet může být velmi konkrétní nebo obecnější. Doporučuje
se více co nejkonkrétnější popis.
Doporučení: Je lépe si nechat prostor pro rozhodování o výchovných opatřeních v konkrétních
případech.
Příklad znění:
Za hrubé porušení školního řádu jsou považovány projevy šikanování, tj. cílené a opakované ubližující
agresivní útoky. Stejně tak sem mohou patřit i mírné formy psychického útlaku, které byly již dříve
prokázány a znovu se opakují.
O konkrétním výchovném opatření rozhoduje ředitel školy po projednání ve výchovné komisi
a pedagogické radě. V úvahu připadá napomenutí, důtka třídního učitele (případně učitele odborné
výchovy na střední škole, středním odborném učilišti), důtka ředitele školy, příp. podmíněné
vyloučení a vyloučení ze školy.
22
PŘÍLOHA 5: Školní program proti šikanování
Vytváření školního programu proti šikanování je dlouhodobý a trvalý proces. Určují ho dva znaky –
celoškolní rozměr a zaměření na specifickou prevenci. Aby škola žáky účinně chránila před
šikanováním, zapojí všechny pedagogické pracovníky. Zaměření na specifickou prevenci vypovídá,
že se program věnuje výhradně řešení šikany, a to prostřednictvím specifické primární prevence
a prevence sekundární.
Obecná struktura 13 komponent ve školním programu proti šikanování má univerzální charakter a lze
ji použít jako jednotící princip i pro ostatní rizikové chování, a tak vytvořit integrovaný, ucelený
preventivní program školy.
Školní program proti šikanování má 13 komponent (hlavních součástí):
1. zmapování situace – analýza a evaluace (před a po zavedení programu či opatření a také
v jeho průběhu);
2. motivování pedagogů pro změnu;
3. společné vzdělávání a supervize všech pedagogů;
4. užší realizační tým (zástupce vedení - nejlépe ředitel, zástupci třídních učitelů z 1. a 2. stupně,
zástupce družiny, školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog atd.);
5. společný postup při řešení šikanování (viz Příloha č. 6);
6. primární prevence v třídních hodinách;
7. primární prevence ve výuce;
8. primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo vyučování;
9. ochranný režim (školní řád, dohledy učitelů);
10. spolupráce s rodiči (vhodný způsob seznámení s prevencí a řešením šikany ve škole, například
na webových stránkách, pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách);
11. školní poradenské služby;
12. spolupráce se specializovanými zařízeními;
13. vztahy se školami v okolí (domluva ředitelů na spolupráci při řešení šikany, kdy se jí účastní
žáci z různých škol).
Informace pro rodiče o školním programu proti šikanování
Vážení rodiče,
naše škola je příznivě hodnocena jak rodičovskou veřejností, tak i Českou školní inspekcí. Velmi
si toho vážíme. Nicméně i ta nejlepší škola není zcela imunní proti výskytu šikanování. Proto chceme
být připraveni zachytit případné ubližování silnějších slabším hned v počátku a účinně takové
bezpráví zastavit. S tímto záměrem jsme vytvořili program proti šikanování. Jeho důležitou součástí
je spolupráce nás pedagogů s Vámi - rodiči. Prosíme Vás proto o pomoc. Kdybyste měli podezření
či dokonce jistotu, že je Vašemu dítěti ubližováno, bezprostředně se na nás obraťte (na třídního
učitele, školního metodika prevence či ředitele školy). Využít lze také naši e-schránku důvěry, která
je k dispozici na webových stránkách školy. Vaši informaci budeme brát velmi vážně a situaci
budeme odborně a bezpečně řešit.
Zdroj: Kolář, 2011
PŘÍLOHA 6: Postupy pro vyšetření a řešení šikany
23
První pomoc při počáteční šikaně: Krizový scénář pro výbuch skupinového násilí
při pokročilé šikaně:
1. odhad závažnosti a formy šikany;
2. rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili,
a s oběťmi;
3. nalezení vhodných svědků;
4. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné
je společné vyšetřování agresorů a svědků
a konfrontace oběti s agresory);
5. ochrana oběti;
6. předběžné vyhodnocení a volba ze dvou typů
rozhovoru:
a) rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory
(směřování k metodě usmíření);
b) rozhovor s agresory (směřování k metodě
vnějšího nátlaku);
7. realizace vhodné metody:
a) metoda usmíření;
b) metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor
nebo výchovná komise s agresorem a jeho
rodiči);
8. třídní hodina:
a) efekt metody usmíření;
b) oznámení potrestání agresorů;
9. rozhovor s rodiči oběti;
10. třídní schůzka;
11. práce s celou třídou.
A. První (alarmující) kroky pomoci
1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad
závažnosti a formy šikany;
2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení
skupinového násilí
B. Příprava podmínek pro vyšetřování
3. zalarmováni pedagogů na poschodí
a informování vedení školy;
4. zabránění domluvě na křivé skupinové
výpovědi;
5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře);
6. oznámení na policii, paralelně – navázání
kontaktu se specialistou na šikanování,
informace rodičům
C. Vyšetřování
7. rozhovor s obětí a informátory;
8. nalezení nejslabších článků,
nespolupracujících svědků;
9. individuální, případně konfrontační
rozhovory se svědky;
10. rozhovor s agresory, případně konfrontace
mezi agresory, není vhodné konfrontovat
agresora (agresory) s obětí (oběťmi)
D. Náprava
11. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace
skupiny.
Komentář k jednotlivým krokům postupů viz kniha Nová cesta k léčbě šikany - Kolář M. (2011)
24
PŘÍLOHA 7: Literatura a webové odkazy
Bendl, S.: Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003.
Braun, R.: Diagnostika školní třídy. Skupinová práce se třídou. Praha: IPPP ČR, 2008.
Čapek, R.: Třídní klima a školní klima. Praha: GradaPublishing, 2010.
Grecmanová, H.: Klima školy. Olomouc: Hanex, 2008.
Janošová, P., Kollerová, L., Zábrodská, K., Kressa, J., Dědová, M. (2016). Psychologie školní šikany
[Psychology of the school bullying] Praha: Grada.
Kavalír, A. (Eds.). (2009). Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. Plzeň: Dragon press s.r.o.
Kolář, M. (2013): Výcvik odborníků v léčbě šikany. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních
studií.
Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.
Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál.
Kolář, M. (2000, 1997). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál.
Kopecký, K., Krejčí, V. (2010). Rizika virtuální komunikace. (Příručka pro učitele.) Olomouc: Net
Kopecký, K. Úvod do problematiky kyberšikany páchané na učitelích. Internetový portál E-Bezpečí
[online]. 2016 [vid. 23. únor 2016]. Dostupné z: http://www.e-
bezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/1120-kybersikana-ucitelu-vyzkum
Univerzity. [cit. 2. 12. 2012] http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni
Krejčí, V. (2010). Kyberšikana – kybernetická šikana. Olomouc: E-Bezpečí.
[cit. 2. 12. 2012] Dostupný z WWW – http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-
pro-studium-studie-atd
Krejčí, V. Pravidla bezpečného používání internetu pro rodiče. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,
2016. Dostupné z: http://e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/doc_download/74-pravidla-bezpeneho-chovani-
na-internetu-pro-rodie-2015
Lašek, J.: Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001.
Mareš, J.: Dotazník sociálního klimatu školní třídy. Praha: IPPP, 1998
Mareš, J.: Přehled kvantitativních metod pro diagnostiku psychosociálního klimatu školy I. in: JEŽEK,
S. (ed.).: Psychosociální klima školy II. Brno: MSD, 2004.
Mareš, J.: Přehled kvantitativních metod pro diagnostiku psychosociálního klimatu školy II. in: JEŽEK,
S. (ed.).: Psychosociální klima školy III. Brno: MSD, 2005.
Mareš, J. Diagnostika sociálního klimatu školy. In Ježek, S. (ed.), Psychosociální
klima školy I. Brno: MSD 2003.
Mertin, V., Krejčová, L.: Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. 1.vyd.Praha:
Wolters Kluwer ČR, 2012
Miovský, M., Skácelová, L., Zapletalová, J., Novák, P., Barták, M., Bártík, P. et al. (2015). Prevence
rizikového chování ve školství (2nd ed.). Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v
Nakladatelství Lidové noviny.
Miovský, M., Adámková, T., Barták, M., Čablová, L., Čech, T., Doležalová, P. et al. (2015). Výkladový
slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování (2nd ed.). Praha: Klinika adiktologie 1.
LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.
Miovský, M., Aujezká, A., Burešová, I., Čablová, L., Červenková, E., Jírová Exnerová, M. et al.
(2015). Programy a intervence školské prevence rizikového chování v praxi (2nd ed.). Praha: Klinika
adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.
25
Miovský, M., Gabrhelík, R., Charvát, M., Šťastná, L., Jurystová, L. & Pavlas Martanová, V.
(2015). Kvalita a efektivita v prevenci rizikového chování dětí a dospívajících. Praha: Klinika
adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze v Nakladatelství Lidové noviny.
Miovský, M., Skácelová, L., Čablová, L., Veselá, M., & Zapletalová, J. (2012). Návrh doporučené
struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy.
Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.
Parry, J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: Sborník metod. Praha: IPPP: Portál.
Rogers, V. (2011). Kyberšikana. (Pracovní materiály pro učitele a žáky.) Praha: Portál.
Říčan, P., Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada.
Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál.
Širůčková, M., Miovský, M., Skácelová, L., Gabrhelík, R. a kol. (2012). Příklady dobré praxe programů
školské prevence rizikového chování. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.
Vágnerová, K. (2009). Minimalizace šikany. Praktické rady pro rodiče. Praha: Portál.
Webové odkazy
Web Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz (poradna, publikace, letáky ke stažení apod.)
Společenství proti šikaně, www.sikana.org
Internet poradna, www.internetporadna.cz
Sdružení Linka bezpečí (116 111), www.linkabezpeci.cz
Veřejný ochránce práv, www.ochrance.cz.
Amnesty International ČR, www.amnesty.cz
E-Nebezpeci pro učitele, www.e-nebezpeci.cz
Národní centrum bezpečnějšího internetu, www.ncbi.cz
Portál E-Bezpečí, www.e-bezpeci.cz
Online poradna projektu E-Bezpečí, www.napisnam.cz
Kontaktní centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu internetu,
www.Horka-linka.cz
Vyhledávací aplikace certifikovaných primárně preventivních programů také v oblasti šikany:
http://www.nuv.cz/t/pracoviste-pro-certifikace/poskytovatele
26
PŘÍLOHA 8: Vzor rozhodnutí o vyloučení žáka
V dne
Č. j.:
Počet stran:
R O Z H O D N U T Í
Ředitel školy …. (úplný název a údaje o škole) (dále jen „škola“) jako správní orgán příslušný podle §
165 odst. 2 písm. i) ve spojení s § 31 odst. 2 a 4 zákona č. 561/20004 Sb., předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl
v řízení o vyloučení žáka/studenta školy pana ….. (úplné jméno a identifikační údaje dle § 37 odst. 2
správního řádu, uvedení třídy, kterou navštěvuje) zahájeném dne, neboť…. (popis jednání, pro které
bylo zahájeno řízení o vyloučení žáka ze školy, a to vymezením: kdy, kde, jak, proč apod.)
t a k t o :
pan/paní …… se vylučuje ze školy, přičemž přestává být žákem/studentem školy dnem následujícím
po dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí/dnem…. (lze určit pozdější datum vyloučení).
nebo
pan/paní ….se podmíněně vylučuje ze školy a stanovuje se mu/jí dle § 31 odst. 2 školského zákona
zkušební doba v trvání …. měsíců (maximálně 12 měsíců).
Případně lze doplnit předběžnou vykonatelnost:
Dále se dle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu vylučuje odkladný účinek odvolání proti tomuto
rozhodnutí, neboť to naléhavě vyžaduje veřejný zájem na… (veřejný zájem je třeba velmi pregnantně
popsat, dostatečně určitě a přesvědčivě odůvodnit jeho existenci a zejména naléhavost jeho ochrany,
které má být dosaženo tímto rozhodnutím – bude velmi nepravděpodobné toto nejen tvrdit, natož
prokázat – doporučuje se jen výjimečně).
Odůvodnění:
Přesně popsat, jak bylo řízení zahájeno, vedeno, kdo je účastník řízení, jakým jednáním naplnil
podmínky pro vyloučení nebo podmíněné vyloučení dle § 31 odst. 2 školského zákona (kdy, kde, jak,
proč apod.).
Musí být uvedena lhůta, kdy se ředitel školy o jednání dozvěděl a kdy k jednání došlo, aby bylo
možné posoudit běh lhůt k vydání rozhodnutí dle § 31 odst. 4 školského zákona (2 měsíce subjektivní
lhůta a 1 rok objektivní lhůta, s výjimkou trestného činu).
Současně bude nutné uvést, na základě jakých důkazů správní orgán rozhodl, jak se vypořádal
s tvrzením účastníků řízení apod.
27
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí se dle § 81 odst. 1 správního řádu lze odvolat, a to dle § 83 odst. 1 správního
řádu do 15 dnů ode dne jeho oznámení. Odvolání se podává u ředitele školy a dle § 183 odst. 4
školského zákona o něm rozhoduje Krajský úřad……
ředitel školy
otisk razítka
Rozdělovník:
1. účastník řízení a právní zástupce – dle věku a svéprávnosti žáka/studenta. V případě
nezletilého žáka vždy doručovat právnímu zástupci (even.t oběma) a žákovi dle rozsahu svéprávnosti.
2. spis
Vypraveno dne: