Textové pole: 2 Textové pole: 1 Textové pole: 3 Textové pole: 4 Textové pole: 5 Kruh posouzení 1. Poznatky biologické teorie – otázky o povaze lidské bytosti z hlediska genetických, anatomických a fyziologických predispozic a. Zejména se zaměřením na nedostatky ve vztahu k „ideálu lidského těla“ atd. 2. Poznatky psychologické teorie – otázky o povaze osobnosti člověka z hledisek formování individuality a socializace a. Zejména se zaměřením na dospívání, motivaci, stres, agresivitu, frustraci, duševní poruchy atd. 3. Poznatky sociologické teorie I. – otázky o povaze jedince v prostředí a. Zejména se zaměřením na normy, lidský kapitál a módní trendy atd. 4. Poznatky sociologické teorie II. – otázky o povaze prostředí působícího na jedince a. Zejména se zaměřením na rodinu, skupinu (etiketizace, subkultury, gangy), společnost (anomie, dezorganizace, dezintegrace), prostředí (koncentrické zóny, rozbitá okna) atd. 5. Poznatky kritické teorie – otázky o povaze moci v sociální struktuře (v prostředí) a. Zejména se zaměřením na zájmové skupiny, struktury odcizení, mugging, morální paniku atd. Koncept „člověka v prostředí“ Dle tohoto konceptu se sociální pracovníci zaměřují na: 1. Jedince, skupinu, komunitu. Člověk je nositelem vlastností, schopností, dovedností, informací atd., které mu zne/umožňují zvládat problémy, před kterými stojí 2. Prostředí, v němž člověk žije, studuje, pracuje či tráví volný čas. Prostředí (materiálně, kulturně, sociálně) determinuje vznik i možná řešení problémů. Povaha prostředí je často zprostředkována tzv. „subjekty prostředí“. Může jít o členy rodiny, sousedy, členy komunit, pracovníky formálních organizací atd. 3. Interakci mezi člověkem a prostředím či subjekty prostředí. Vzájemně uspokojující interakce mezi člověkem a prostředím (subjekty prostředí) jsou cílem intervencí sociálních pracovníků. Níže představuji tabulku k vymezení předpokladů o možné povaze problémové situace člověka. Aby byl problém uceleně posouzen, je žádoucí se zaměřit na „potřeby“ a „rizika“ u všech tří komponent konceptu „člověka v prostředí“. · Při posuzování potřeb jde o zhodnocení stavu, kdy se „jedinci nebo skupině něčeho nedostává, a to objektivně (strádá skutečným nedostatkem něčeho), nebo subjektivně (domnívá se, že se nedostává něčeho, na co má nárok, nebo něčeho, o čem se domnívá, že na to má nárok)“ (Petrusek, 1996:816–817). Potřebu můžeme velmi zjednodušeně charakterizovat jako „nedostatečnost“. Člověku, prostředí (subjektům prostředí) i jejich vzájemné interakci se může něčeho nedostávat, a to může způsobovat problémy. Odstraněním nedostatků (a prevencí možné nedostatečnosti) pak mohou být problémy řešeny. · Při posuzování rizika jde o zhodnocení variability jiných než plánovaných výsledků a nebezpečí negativní odchylky od předem stanoveného cíle (Žák, 2002; Law, 2008). Optika sociální prevence interpretuje tuto manažerskou a pojišťovací definici jako zaměření se na zhodnocení možnosti selhání jednotlivce či skupiny, které může ohrožovat základní hodnoty společnosti (Matoušek, 2003; Průcha, 2008). Riziko lze velmi zjednodušeně chápat jako „možnost selhání a ohrožení“. Selhávat a ohrožovat společnost může člověk, prostředí (subjekty prostředí) i jejich vzájemné interakce. Podpora při selhání a prevence možných ohrožení může přispět k řešení problému. Člověk Interakce Prostředí Potřeby vs. Rizika Nedostatečnost vs. Možnost selhání a ohrožení Nedostatečnost vs. Možnost selhání a ohrožení Nedostatečnost vs. Možnost selhání a ohrožení Poznatky biologické teorie Poznatky psychologické teorie Poznatky sociologické teorie Poznatky kritické teorie