fl O tom, jak se v češtině číslovkou spojují jména jako dveře, ponožky, víno nebo cinkání
Každý rodilý uživatel češtiny bez váhání ví, jak vyjadřovat počet u takových jmen jako strom, písmeno nebo myšlenka. Existují ale také jména, u nichž se při počítání můžeme setkat s různými zvláštnostmi. Cítíte např. významový rozdíl mezi počítáním dvoje hýle a dvojí hýle} Pokud máte čtyřdveřové auto, říkáte, že má čtyři dveře, nebo čtverý dveře? Když jdete nakoupit, kupujete občas dvě másla, nebo spíš dvoje máslo? Atd, Takovéto zvláštnosti se vyskytují především při počítání jmen, u nichž se jedno z gramatických čísel (jednotné nebo množné) užívá výrazně více nebo u nichž existuje v češtině gramatické číslo pouze jedno. Mezi jména, která užívají jednotné i množné číslo, ale číslo množné převažuje, patří například jména různých sad a souborů jako ponožky, sardinky, vlasy nebo hranolky. Mezi jmény, která naopak více využívají čísla jednotného, můžeme nalézt např. taková jména jako naděje, voda, plavání nebo dřevo. Pouze jednotné číslo existuje u takových jmen jako listí, mládež, lidstvo nebo kvítím pouze množné číslo mají jména jako dveře, vrátka, prázdniny nebo brýle. Poslední skupině jmen se říká jména pomnožná, což dobře odráží fakt, že mají pouze tvar množného čísla.
Na tomto místě se zaměříme na charakteristiky spojení číslovek s těmito jmény, v předchozí kapitole byla hlavní pozornost věnována číslovkám samým.
Pokud se o počítání zmíněných jmen budete chtít něco dozvědět v mluvnicích, zjistíte, že nejvíce se upozorňuje na spojování číslovek se jmény pomnožnými (dveře, brýle, kleste, vrátka) — tvrdí se tam, že když jsou tato jména spojována s tvary číslovek jako dvoje, čtverý atd. (někdy se jim říká souborové), vyjadřuje se prostý počet kusů {dveří, brýlí, kleští, vrátek), při spojení s tvary jako dvojí, čtveré atd. (označují se jako druhové) se vyjadřuje počet druhů skutečností, které jména označují. Zároveň se dodává, že toto rozlišení není nijak silné ani bezvýjimečné. Zkoumáme-li tvrzení o rozdílu významu spojení jako dvoje dveře proti významu spoje-
I. ČEŠTINA MEZI JAZYKY
55
ní jako dvojí dveře v rozsáhlém souboru psaných textů, které jsou shromážděny v Českém národním korpusu (v současné době se jedná o čtyři miliardy slov), dojdeme ke zjištění, že význam počtu druhů je spíše než s tvarem číslovky {dvoje x dvojí) svázán s významem jména počítaného předmětu. U jmen, která pojmenovávají konkrétní skutečnosti, jako dveře, brýle, kleště atd., se ani v tak rozsáhlém souboru textů, jaký představuje Český národní korpus, téměř neobjevují kontexty, ve kterých by se počítal druh těchto konkrétních skutečností. Oba druhy číslovek (souborové i druhové) mohou sloužit k vyjadřování stejného významu, jak ukazují následující příklady. V příkladech (1) a (2) je to význam počtu kusů, v příkladech (3) a (4) se navíc upozorňuje na to, že se kusy něčím liší (za každým dokladem je v závorce uvedeno jméno korpusu, ve kterém se doklad vyskytuje).
(1) Fotobuňka rozevře před návštěvníkem dvojí dvere z neprůhledného skla. (SYN2009pub)
(2) Ordinaci oddělují od chodby dvoje dveře a ty jsou ještě navíc po obvodu utěsněny silnou látkou. (SYN2010)
(3) ve výklenku byly dvoje dveře - jedny vedly do Šikinovy kanceláře a za druhými byl stranický výbor (SYN2005)
(4) [...] v Olomouci dosud návštěvníka policie vítají jako na typické fízlár ně. Dvojí dveře - jedny malé, pro pěší, a velká vrata. (SYN2006pub)
Rozlišení mezi významem počtu kusů a počtu druhů u číslovek typu dvoje a dvojí, které uvádějí mluvnice, se tedy na základě korpusu u pomnožných jmen s konkrétním významem ověřit nedá. Jedná se ale jistě o možnost, kterou současná čeština mluvčím poskytuje. Podobná je situace u jmen označujících soubory nějakých skutečností {boty, vlasy, klíče, špagety), o kterých ale české mluvnice v souvislosti s rozlišováním druhového významu {dvojí boty) od významu počtu sad/párů/balení {dvoje boty) nemluví.
U jmen, která pojmenovávají abstraktnější skutečnosti, je situace poněkud jiná - u jmen jako volby, peníze, zprávy, poplatky, ceny se druh vyjadřuje častěji. Jali je ale vidět na příkladech (5) a (6), neslouží ani zde tvar číslovky {dvoje x dvojí) vždy k rozlišení významu - význam obou příkladů je podobný: jedná se o dva druhy peněz (v příkladu (6) může jít i o dva různé soubory peněz).
56
(5) Až do konce února se budou ve 12 zemích eurozóny používat dvojí peníze - současné národní měny a euro. (SYN2()06pub)
(6) Z letiště si navíc každý cizinec odváží dvoje peníze - kromě běžné místní měny ještě štos speciálních poukázek v hodnotě dvě stě dolarů, které zde musí jako minimum utratit za turistické služby. (SYN2005)
Kromě číslovek souborových {dvoje, čtverý) a druhových {dvojí, čtverý) se jména pomnožná {dveře, brýle, kleště) počítají někdy také pomocí číslovek typu čtvero (někdy se jim říká úhrnné). Takové počítání ukazují příklady (7) a (8).
(7) Čekala je ještě tři poschodí a čtvero dveří. (SYN2010)
(8) Podle služebné bylo na krbové římse úhledně seřazeno sedmero hodin; ty poslední, osmé, byly nalezeny dole na trávníku [...] (SYN2005)
Užití číslovek úhrnných k počítání jmen souborů vede k nejasnostem {čtvero bot znamená spíše čtyři boty než čtyři páry bot), je tedy lepší se mu vyhnout.
Kromě coho, že číslovky typu dvoje a dvojí slouží k počítání pomnožných jmen a souborů, vykazují ještě jednu zvláštnost: číslovky jako dvoje, čtverý mají kromě prvního, čtvrtého a pátého pádu všechny tvary společné s číslovkami druhovými {dvojí, čtverý). Ve všech současných mluvnicích se ve spojení se jmény pomnožnými za spisovné považuje pouze skloňování jako dvoje dveře - bez dvojích dveří, čtverý brýle - bez čtverých brýlí atd. Zároveň se však již od 80. let upozorňuje na to, že do těchto pádů pronikají tvary číslovek základních. Zkoumáme-li tuto otázku s pomocí textů Českého národního korpusu, dojdeme k závěru, že skloňování jako dvoje dveře - bez dvou dveří y psaných textech výrazně převažuje nad skloňováním typu dvoje dveře - bez dvojích dveří. V mluveném jazyce je tato tendence ještě zřetelnější. Tvary jako paterými nebo čtverých patrně znějí mluvčím současné češtiny příznakově; schválně - spojují se vám tyto tvary s číslovkami patery a čtverý*. Troufám si odhadnout, že ne - tvaty jako paterými nebo čtverých už asi opravdu vycházejí z užívání. Přispívá k tomu jistě i to, že význam je stále týž - pomocí číslovek jako dvoje, čtverý se u jmen pomnožných počítají převážně kusy a číslovky základní
i. čeština mezi jazyky
57
slouží v češtině také k počítání jednotlivých kusů. Způsob skloňování dvoje dveře - bez dvou dveří je tedy z hlediska současného jazyka pochopitelný a vzhledem k významu také nepůsobí potíže. Je běžný v psaném i mluveném jazyce, ale zatím není uznán za spisovný. V praxi je s touto situací třeba počítat.
U jmen souborů je však situace jiná. Číslovka zde odlišuje význam - dvoje boty je něco jiného než dvě boty, čtverý cigarety je něco jiného než čtyři cigarety a stejná je situace ve všech pádech {bez dvojích bot je něco jiného než bez dvou bot atd.). Na rozdíl od spojení se jmény pomnožnými se tedy u spojení se jmény souborů na významový rozdíl dbá a tvary číslovek jako dvoje, čtverý se s tvary číslovek základních navzájem nezaměňují. Jistá neobvyklost/zastaralost tvarů jako čtverých, paterými apod. se u těchto jmen v praxi běžně obchází tím, že se počítají páry bot, krabičky cigaret, svazky klíčů apod.
Stejně jako u jmen souborů se ani u jmen, která užívají spíše nebo výhradně jednotné číslo, mluvnice nezmiňují o užívání různých typů číslovek ani o jejich významech. Všechna jména, která užívají spíše nebo výhradně jednotné číslo, lze v češtině počítat pomocí číslovek druhových {dvojí, čtverý). Platí přitom, že číslovka druhová nevyjadřuje vždy druhový význam. Zvláště pro podstatná jména tvořená od sloves jako placení, cinknutí, zaparkování, střídání apod. je typické, že číslovka druhová vyjadřuje význam počtu uskutečnění děje. Stejného významu u těchto jmen nabývají i číslovky souborové {dvoje, čtvero) a u některých těchto jmen také číslovky základní {dvě, čtyři). Stejný význam číslovky druhové, souborové i základní v podobném kontextu ilustrují příkladv
(9) -(ll).
(9) přišlo dvoje střídání najednou (SYN2009pub)
(10) Olomoučany už nespasilo ani dvojí střídání půl hodiny před koncem. (SYN2006pub)
(11) Neprospěla jim ani dvě střídání v poločase [...]. (SYN2006pub)
Kromě číslovek druhových se všechna jména užívající převážně nebo výhradně jednotné číslo, která jsou zároveň středního rodu (a těch je většina), dají spojit s číslovkami souborovými. V současné češtině totiž zůstal jmenný tvar {dvoje, čtvero) v jednotném čísle zachován pouze pro střední rod. Pro mužský rod tento tvar zanikl
58
již dávno, pro ženský se zřejmě přesral později používat. Počítání pomocí číslovky souborové ukazuje příklad (9) výše a také příklady (12) a (13).
(12) Ukradl patnácterý parohy, dvoje povlečení a molitanovou matraci. (SYN2009pub)
(13) Labutí porodnice v Zábřehu vydala už čtvero potomstvo, loni se vylíhlo sedm mládat. (SYN2009pub)
Číslovka souborová vyjadřuje v těchto kontextech nejčastěji význam počtu kusů, skupin, sad či uskutečnění děje, v závislosti na významu jména však může označovat i počet druhů (např. dvoje cukroví, dvoje pojetí).
Zajímavá .situace nastává také u některých jmen pojmenovávajících kapaliny nebo jiné látky (např. voda, víno, máslo), která lze v současné češtině spojovat s číslovkami druhovými, souborovými, úhrnnými i základními. Vznikají tak taková spojení jako dvojí víno - dvoje víno - čtvero vín - dvě vína. Lze tvořit i taková spojení jako dvojí vína - dvoje vína, ale v psaných textech není pro tento typ spojení dostatek dokladů, proto je uvádíme jen na okraj. Význam těchto spojení je závislý na kontextu i užitém jméně a obecné platí, že psané texty neposkytují dostatečný počet dokladů na to, aby bylo možno situaci v současné češtině popsat. Můžeme jen usuzovat na to, že ve spojeních jako dvojí víno, dvoje víno a čtvero vin může jít spíše o počet druhů než o počet lahví a u spojení dvě vína spíš o počet lahví než druhů. Žádný z významů však není u žádného spojení vyloučen.
Závěrem tohoto stručného zamyšlení nad počítáním jmen s nerovnoměrným užíváním gramatického čísla můžeme konstatovat, že čeština disponuje širokou škálou různých tvarů číslovek pro jejich počítání. Číslovky souborové {dvoje, čtverý) se užívají převážně se jmény v množném čísle {dvoje dveře, čtverý ponožky) a vyjadřují počet skutečností označených jménem {dvoje dveře) nebo počet souborů {čtverý ponožky), ve spojení se jmény v jednotném čísle označují často také počet opakování nějakého děje {dvoje zaklepání na dveře). Kromě toho jich lze užít i k vyjádření počtu druhů {dvoje maso, dvoje ceny). Číslovky druhové {dvojí, čtverý) se nejčastěji pojí se jmény v jednotném čísle a druhové se nazývají proto, že mají potenciál vyjadřovat počet druhů daného jevu. Velmi často
i. čeština mezi jazyky
59
však vyjadřují i významy jiné (např. počet opakování deje: dvojí cvaknutí). Poněkud méně používaným typem číslovek jsou číslovky úhrnné (dvé, čtvero), které vyjadřují počet pojatý jako celek, ale opět tomu tak nemusí být vždy. Užívají se se jmény pomnožnými {čtvero dveří) nebo se jmény, která preferují jednotné číslo, ale dají se užít i v čísle množném {čtvero vín). Nejběžnější druh českých číslovek - číslovky základní - se vc spojení se jmény která převážně nebo výhradně užívají pouze jednoho gramatického čísla, užívá jen omezeně. Zvláště při skloňování spojení číslovky se jménem pomnožným {dvoje dveře - bez dvou dveří) však frekvence jejich užívání v současné češtině narůstá.
Pavlína Synková