Trpící agresor a hravé násilí
aneb Jak nepsat o zločincích
V češtině i v jiných jazycích při opakovaném užívání slov často dochází k oslabování jejich významu - k desémantizaci. Slovo původně znamenalo něco konkrétního (a jistě je lze stále v tomto
'•ukrétním významu užívat), ale konkrétnost se Časem setřela i význam slova se stal neurčitým, nezřetelným. Jedním z řady takových výrazů je v češtině sloveso trpět. Primárně znamená „snášet l>olest", „strádat" a nezřídka jde o bolesti kruté a o strádání, jehož
. ústěním může být i smrt: srov. trpěl pod Pontiem Pilátem nebo ické děti trpí hlady. Častým zdrojem utrpení byly a jsou nemoci, proto se sloveso trpět běžně užívá ve spojení s jejich názvy: trpět bolestmi hlavy, trpět Crohnovou chorobou. Užívá se tak však i tehdy, když nejde o nemoci bolestivé a když strádání nemusí být pro dotyčnou osobu nesnesitelné, např. trpět Alzheimerovou chorobou, nebo dokonce trpět alergií na lepek. Z významu slovesa trpět se moment utrpení vytrácí a význam se blíží pouhému vztahovému, liebo přímo sponovému mít. V takto oslabeném významu se slovenu trpět užívá mimo jiné i ve spojení s názvy nemocí mozku a du-m v nich poruch: trpět lehkou mozkovou dysfunkcí, trpět poruchou Osobnosti. Metaforickým přenesením významu se pak sloveso trpět
ve významu často pouhého sponového mít nebo být — dostalo i do spojení jako zdi trpí vlhkem nebo doprava trpí nedostatkem pracovníků (oba příklady jsou uvedeny ve Slovníku spisovné češtili v pro školu a veřejnost (SSC)).
Od spojení s názvy duševních poruch zdánlivě není daleko kc spojení, které před časem použil v jedné své zprávě deník Prá-Vo: M. P. trpí agresivní povahou. Povaha neboli charakter ovšem není choroba, a to ani duševní: je to (podle SSC) „souhrn psy-* luckých vlastností vytvářející osobnost", tedy něco, co je alespoň EČásti ovlivnitelné naší vůlí a za co sami odpovídáme, a tedy i co |c morálně hodnotitelné. Posun spojitelnosti slovesa trpět od psy-i Inckých poruch k psychickým vlastnostem se může zdát drobný,
II. PŘÍBĚHY SLOV
163
avšak v kontextu zprávy, v níž k němu v Právu došlo, se vyjeví jako obludně cynický. Co totiž nezamestnaný narkoman M. P. provedl? Ubil k smrti svou dvouměsíční dceru, protože ho rušila pláčem při sledováni' televize. Agresivní povahou pana M. P. ve skutečnosti netrpěl on; v původním slova smyslu jí krutě trpěla jeho dcera.
Druhý případ, kdy deník Právo použit v souvislosti s těžkým zločinem nepřípadně eufemistické formulace, je poněkud odlišný. Jde v něm o užití automatizovaného, původně obrazného vyjádření, které se už stalo běžným novinářským klišé: vyraz sexuálni hrátky se namísto neutrálního vyjádření sexuální aktivity či explicitního spojení pohla v ni styk bohužel používá v publicistice běžně. Právo ho však zasadilo do krajně nevhodného kontextu: Ve skutečnosti už se ale řada žen (...) přihlásila buď na policii, či na internetu s tím, že byly znásilněny nebo pohlavně zneužity. Netušily prý, co se bude na obřadech s guru Járou dít, a s následnými sexuálními hrátkami nesouhlasily. Znásilnění (a to ani znásilnění dosud neprokázané) zkrátka a dobře jako sexuální hrátky označit nelze. V inkriminované zprávě dokonce vzniká dojem - vedle výrazu sexuální hrátky k tomu přispívá i zpochybnovací částice prý —, že podle autora se ve skutečnosti nic nezákonného nestalo.
Pokud si novinář nedá záležet na výběru vhodných lexikálnícii prostředků, může se mu třeba i proti jeho vůli stát, že ve svých článcích omlouvá vrahy a drží palce sexuálním násilníkům.
Robert Adam
164