60 / RÉTORIKA TECHNIKA MLUVENÉHO PROJEVU / 61 Doporučení Při cvičeních výslovnosti hlásek věnujme pozornost zejména práci jazyka. Cvičení Cviky pro jazyk ■ Hra na čerta - pohyb jazyka dopředu a dozadu. ■ Hra na ještěrku - pohyb jazyka zleva doprava. ■ Olíznutí kroužením jazyka na obě strany. Další cviky ■ Našpulení rtů (foukání, polibek, pískání). ■ Pes cení zuby (rty se roztahují do šířky). ■ Klapání koňských podkov (jazyk špičkou nahoru, po patře dozadu a rychle zpět). ■ Prasknutí balónků (nafouknout tváře a prsty je propíchnout). ■ Veverka (horními rty „stahujeme marmeládu" z dolního rtu). Pamatujme ■ Při výslovnosti hlásek se snažíme udržet postavení předních a zadních zubů nad sebou. Při kontrole práce mluvidel si pomáháme pohledem do zrcadla. ■ Nejprve se věnujeme nácviku správného dýchání, přidáváme nácvik samohlásek a pak se věnujeme výslovnosti souhlásek. ■ Cvičné texty čteme nahlas! Čteme pomalu, dbáme na správnou výslovnost, přemýšlíme o obsahu textu. Teprve potom se snažíme dát svému projevu výraz a tvar. ■ Nezapomínáme na hlasovou rozcvičku před vystoupením. Měla by obsahovat jak dechová cvičení, tak i hlasová a artikulační cvičení. Její skladba je však individuální, je třeba vyzkoušet různé varianty. ... Hlas musí zpívat i v rozhovoru i ve verši, musí znítjako housle a ne harašit slovy jako hrachem o stěnu. Jak dosáhnout toho, aby tok rozhovoru byl nepřerušovaný, plynul, spojoval vzájemně slova a celé věty, aby jeprostupo- i1 ti jako nit korále a nerozbíjelje na jednotlivé slabiky? Kdybych vládl oním houslově plynulým zvukem, mohl bych ho jako houslista nebo violoncellista opracovávat, dodávat mu na sytosti, hloubce, průzračnosti, jemnosti, měnit jeho výšku, mluvit legato, staccato, piano, forte, glissando, portamento > ipod. Mohl bych zvuk náhle přerušit, držet rytmickou pauzu, dodávat hlasu rozmanitou barvu... Hledám přirozenou hudebnízvučnost. Potřebuji, aby ve slově ano hláska ..a" zpívala svou melodii a aby ve slově ne se totéž dělo s hláskou „e". Přeji si. aby v dlouhé řadě jedny samohlásky přecházely do druhých a aby souhlásky mezi nimi „ neharašily", ale rovněž zpívaly; vždyť leckteré mají svou táhlou, hrdelní, syčivou či bzučivou podobu, která tvoří jejich charakteristickou zvláštnost... Co se dá vyjádřit pěti harašivými tóny?... (K. S. Stanislavskij: Můj život v umění) 2.4 SPISOVNÁ VÝSLOVNOST^ Přednést kultivovaně veřejný mluvený projev vyžaduje dodržování pravidel spisovné výslovnosti. Souboru zásad a pravidel spisovné výslovnosti říkáme odborně ortoepie (z řeckého orthos = správný, epos = slovo, mluva). Mluvená podoba českého jazyka má svá závazná pravidla při vyslovování hlásek, hláskových spojení a při užívání správného slovního prízvuku. Spisovná norma se však vztahuje i na zvukovou podstatu vět -členění souvislé promluvy na větné úseky, uplatnění melodie a dynamiky v mluveném projevu. Užívání spisovného jazyka je vizitkou jazykové kultury řečníka, jeho úcty k posluchačům. 2.4.1 SAMOHLÁSKY V současných mluvních projevech se často nespisovné zkracují dlouhé samohlásky, zejména í a Ú (psané také U) (viz Hůrková, J. Česká výslovnostní norma. Praha: 1995). 62 / RÉTORIKA TECHNIKA MLUVENÉHO PROJEVU / Jí h 3 Zkracování í a Ú je nejčastější: ■ v neprízvučných slabikách ve slovech: □ paní [pani], není [neňi], myslím [myslím], pánům [pánům], domů [domu], dolů [dolu] aj. ■ v přivlastňovacích zájmenech: □ můj, tvůj, svůj [muj, tvůj, svůj] ■ v prízvučných slabikách: □ vím [vím], stůjte [stůjte], zůstane [zůstane] aj. Česká vyslov nostní norma vyžaduje přesné rozlišování samohlásek dlouhých a krátkých.4 Délka samohlásky má také vliv na význam slova, například: rada - ráda, žila - žíla, sily - síly a na odlišení tvarů slov: mysli - myslí, jejich - jejích apod. Časté jsou při nespisovné výslovnosti otevřené podoby českých samohlásek, zejména I /1 a samohlásky O. Nespisovná výslovnost I /1 se blíží (zejména v Praze a Středočeském kraji) výslovnosti E / E: byl [bel], viď [veď], film [felm], lidová [ledová]... Samohláska O se při výslovnosti nespisovné vyslovuje jako nízké A (a ještě nespisovné prodloužené): co? [cá?], proč [práč?]. Jen z kontextu poznáme, zda jde o kroj či kraj, bolí či balí, plot či plat. 2.4.2 SOUHLÁSKY Při spisovné výslovnosti souhlásek platí tato pravidla: ■ Setkají-li se dvě stejné souhlásky ve slově za sebou, čeština zjednodušuje výslovnost na souhlásku jedinou: panna [pana], účinný [účiny], měkký [měký], cenný [cený], babiččin [babičin], leccos [lecos], vyšší [vyší], nižší [niší], nevinný [neviny]. ■ Výslovnost se zachováním obou souhlásek je u slov: □ kde by mohlo dojít ke změně smyslu slova: podaný - poddaný, přetan-čit - předtančit, nejasný - nejjasnější, raci - racci, odával se - oddával, □ u přídavných jmen: kukaččí, cvrčci, křečci, □ na rozhraní slov, z nichž jedno končí a druhé začíná stejnou souhláskou: před domem, tam měl, když šel, bez slevy, □ na tzv. švu složených slov, v příponách rozkazovacího způsobu s koncovkou -me, ve spojeních s částicí -li, na švu předpon před-, od-, nad-a slovního základu, který začíná souhláskami T, D a na švu předpon roz- a bez- a slov začínajících sykavkami S, Z. Například u slov uvedených v tabulce 1. správná nesprávná půlletý půlletý půletý půllitr půllitr půlitr zlomme zlomme zlome uvědomme si uvědomme si uvědome si dal-li dal-li dali říkal-li říkal-li říkali předtucha přettucha přetucha naddůlní naddůlní nadúlňí odtud ottut otut nadto natto nato rozsah rossach rosách rozzářit rozzářit rozářit Při výslovnosti souhlásek artikulačně příbuzných T - 1>:S - Š; D - Z Ž- T - C Č; D - C, C; a při výslovnosti souhlásek 1 I, Dl), J i dbáme na následující výslovnost slov podle tabulky 2. Zkracování dlouhých samohlásek může být také dáno nářečím zejména z oblasti Lašska a Valašska. správná nesprávná podšívka potšífka počívka bát se bátse báce skrývat se skrívatse skrívace od života i odživota oživota před sebou přetsebou přecebou být často bít často bíčasto I 64 / RÉTORIKA Pokračování správná nesprávná od času otčasu ocasu porotce porotce poroce matce matce mace Lidčin Litčin Ličin Hradčany Hratčany Hračany pražský prašský prasky! rozšířit rosšířit rošířit nahraďte nahraťte nahráte nedopusťte nedopusťte nedopuste! pusťte pusťte puste! Při výslovnosti pomocného slovesa býti se počáteční J ve tvarech jsem, jsi, jsme, jste, jsou vyslovuje zjednodušeně bez samohlásky J: byl jsem [byl sem], přijali jste [přijali ste], přišli jsme [přišli sme], volal jsem [volal sem]. Výslovnost souhlásky J se zachovává u slovesa býti ve slovesném tvaru zájmena (nejsem, nejsou, nejsme...) Při výslovnosti dvou- až tříčlenných souhláskových spojení zachováváme ve spisovném mluveném projevu jejich plnou výslovnost. Redukce souhláskových spojení snižuje srozumitelnost mluveného slova! Vyslovujeme všechny souhlásky: □ Na začátku slov: Tab. 3 Výslovnost dvou- až tříčlenných souhláskových spojení na začátku slov nesprávná nesprávná nesprávná vždyť dyť vzdělaný zdělaný hřebík řebík vždycky dycki! vzbudit zbudit hřbitov řbitov hřmí řmí TECHNIKA MLUVENÉHO PROJEVU / 65 □ Uprostřed slov: Tab. 4 Výslovnost dvou- až tříčlenných souhláskových spojení uprostřed slov nesprávná nesprávná švestka šveska deštník dešník jestli jesli zvláštní zvlášní (ale i zlášní) prázdný prázný zvláště zvlášně (ale i zlášně) prázdniny prázňiny □ Na konci slov: Tab. 5 Výslovnost dvou- až tříčlenných souhláskových spojení na konci slov nesprávná nesprávná jedenáct jedenác (ale i jedenást) dost dos radost rados Při výslovnosti souhláskových spojení s nosovkami M, N, Ň pamatujme! Tab. 6 Výslovnost souhláskových spojení s nosovkami M, N, Ň nesprávná nesprávná ženská žencká menšina menčina slovenská slovencká hanba hamba plzeňský plzenckí klenba klemba loňský lonckí město mjesto menší menčí v zimě vzimje ■ Přípustná zjednodušená výslovnost souhláskových spojení je například ve slovech: dcera [cera], srdce [srce], ctnost [cnosťj. Výslovnost číslovek sedm, osm Číslovky sedm, osm mají dvě výslovnostní podoby. Můžeme je vyslovovat buď se souhláskou M tj. [sedm], [osm] anebo se samohláskou U [sedům], [osum]. Podobně vyslovujeme sedmnáct, osmnáct, osmdesát a odvozeniny sedmnáctý, osmnáctý apod. Ve veřejných mluvených projevech se do- 66 RÉTORIKA TECHNIKA MLUVENÉHO PROJEVU 67 poručuje výslovnost [sedům], [osum]. Pro citaci historických dat je lépe použít výslovnostní podobu s [m] například [sedmdesát], [osmnáctý] apod. Nesprávná výslovnost je [sedn], [osn], [sednáct], [osnáct] atd. Pozor! Vyslovujeme [sedmi], [osmi], [osmý] apod. 2.5 VÝSLOVNOST CIZÍCH SLOV 5 Přejatými (cizími) slovy si každý kulturní jazyk pomáhá k označení nových věcí, předmětů a jevů, které přináší lidské poznání. Ve výslovnosti cizích slov jsme často nejistí. Je to dáno jednak tím, že nynější generace mladých lidí se neučila povinně latinu, z níž český jazyk přejal mnoho cizích slov, a jednak tím, že se cizí slova postupně přizpůsobují domácí slovní zásobě. Nejistota při výslovnosti přejatých slov způsobuje také jiný poměr mezi pravopisem a výslovností, než je tomu v českém jazyce. V češtině se můžeme setkat s třemi možnostmi: 1. Původní pravopis i výslovnost přejatého slova zůstává. Příklady: interview [intervjú], resumé [rezimé], outsider [autsajdr]. 2. Přejatá slova se přizpůsobují českým pravopisným i výslovnostním zvyklostem jen částečně. Příklady: terapie - původně therapeia, kandidát - původně candidatus. 3. Pravopis přejatých slov je počeštěn a je zcela shodný s výslovností. Příklady: toaleta, sezona, pasažér... Původní pravopis těchto slov byl -toilette, saison, passager. 2.5.1 ZÁSADY ČESKÉ VÝSLOVNOSTI PŘEJATÝCH SLOV Výslovnost cizích slov se přizpůsobuje zvukové (fonetické) podobě českého spisovného jazyka: ■ Jiný slovní přízvuk cizího slova se v českém jazyce přesouvá výhradně na první slabiku slova (platí to i pro výslovnost cizích vlastních jmen např. Michelangelo Buonarotti [mikelanželo buonaroty], George Gersh-win [džórdž géršvin], Georges Bizet [žorž bize] apod.). Při zpracování textu bylo využilo publikace J. Hůrkové Česká výslovnostní norma. Praha' Scientia 1995. Cizí hlásky, které čeština nemá, nahrazujeme hláskami českými s podobnou zvukovou podobou. □ Anglické W nahrazujeme českým V (například ve slovech watt [vat], western [vestern]...). □ Anglické a německé P, T, K (vyslovované s přídechem) nahrazujeme českými souhláskami P, T, K. □ Francouzské nosové samohlásky (psané an, am, en, em) nahrazujeme spojením českých samohlásek nenosových +N, M vyslovujeme je tedy bez nosového prízvuku [an], [am], [en], [em], popř. [án], [ám]. Příklady: chantan [šantán], camembert [kamambér] i [kamambert], calambour [kalambúr], banque [bank], Jean [žan], menu [meni]. □ Francouzské zadopatrové R nahrazujem českým R předojazyčným. Příklady: bureaucratie [birokracie], Robet [robert], Francois [fransoa], radio [radjo]. □ Německé Ô, Ů (psané také oe, ue), nebo francouzské samohlásky psané EU, U se nahrazují v češtině [e, é] a [i, í]. Například německé Duse [dýza], roentgen [rentgen], Pasteur [pastér], revue [revi]... □ Francouzské samohlásky E, O (psané nejčastěji é, o, au, eu) nahrazujeme v češtině samohláskami [e, é] nebo [o, ó]. Příklady: plateau [plato i plato], pneu [pné], adieu [adjé], Renault [renó], moteur [motér], restaurant [restorán]. Melodie cizích slov se přizpůsobuje melodii české (klesavé)! Pamatujme Zařadíme-li do mluvního projevu ustálená rčení přejatá z cizího jazyka -citát nebo několikaslovné názvy - zachováme přesnou výslovnost jazyka, z něhož citujeme. Tab. 7 Příklady citátových výrazů francouzské italské en face [ánfas] concerto grosso [končerto groso] charge d'affaires [šaržedafér] salto mortale [salto mortále] en passant [án pásán] alia marcia [ala marča] Pokračování 68 / RÉTORIKA Pokračování francouzské italské enfant terrible [anfanteribl] grappa [grapa] changez - passer [šanžé pasé] anglické latinské all right [ólrajt] persona grata [persona grata] come-back [kchambek] curriculum vitae [kurikulum vité] fair play [fér plej] honoris causa [honoris kauza] five o'clock [fajvoklok] ex offo [eks ofó] in articulo mortis [in artykuló mortys] Výslovnost psaného .s ■ Ve slovech puls, impuls, kurs, exkurs, dispens (s možností psát na konci z), vyslovujeme [s] tj. [puls], [impuls], [kurs], [exkurs], [revers], [dispens]. V dalších pádech vyslovujeme [z] tj. [pulzu], [impulzu], [kurzu], [exkurze], [reverzu], [dispenzární] apod. ■ Souhlásku S vyslovujeme ve všech pádech slov: dres - dresu, albatros -albatrosu, chaos - chaosu, servis — servisu, patos - patosu apod. ■ Souhlásku S vyslovujeme u slov (většinou francouzského nebo latinského původu): agrese, secese, pesimismus, kompresor, adresa, recese, demise, profesor apod. ■ V souladu s dvojí možností psaní S a Z je možná i dvojí výslovnost slov se [s] a [z] u slov: diskuse i diskuze fdyj, disertace i dizertace [dy], renesance i renezance, resort i rezort. I když převažuje v mluvených projevech výslovnost s hláskou Z, užití neznělé hlásky S se považuje za kultivovanější a stylově vyšší. Výslovnost k a g v cizích slovech Za normativní a kultivovanou se považuje výslovnost slov se zachováním souhlásky [k] ve slovech: demokracie, demokratický, balkon, motocykl, krém, lokál, dekret, cirkus, frekvence. Nekultivovaná je výslovnost: [demogracije], [demografický], [balgon], [motocigl], [grém], [logál], [degret], [cirgus], [fregvence]. TECHNIKA MLUVENÉHO PROJEVU / 69 Mezi slova, u nichž se ve spisovném jazyce vyslovuje [k], patří cikání (z řec. tsiganos), korálka (z pol. gorzatka), kvaš (z fr. gouache). Výslovnost ex- Před samohláskou vyslovujeme jako [egz-]. Například slova: existence, exotický, exulant vyslovujeme [egzistence], [egzotický], [egzulant]. Ve slovech, kde je ex-předponou vyslovujeme [eks]: exministr, exadmi-rál [eksminystr], [eksadmirál] aj. Ve slovech exces [eksces], extrém [ekstrém], exponát [eksponát], exhalace [egzhalace] aj. se řídíme pravidly české znělostní podoby. Výslovnost souhláskového spojení [nž|, [nš| Slova manžeta, planžeta, dranžírovat, revanšovat, blanšírovat, manšestr vyslovujeme tak, jak se píší. Výslovnost [manšeta], [manžestr] je nekultivovaná! I slovo koncert vyslovujeme shodně s psanou podobou slova - nikoliv [konzert]! Pamatujme Použijeme-li v mluveném projevu cizí slovo, ověříme si jeho přesný význam a jeho správnou výslovnost! 2.6 VADY VÝSLOVNOSTI Vady výslovnosti působí v mluveném projevu rušivě. Stírají srozumitelnost projevu a často odvádějí pozornost posluchačů od jeho obsahu. Mohou také oslabovat zdravou sebedůvěru řečníka. Vynikají zvláště v situacích, kdy máme mluvit do mikrofonu. Nejčastější projevy nesprávné výslovnosti jsou v češtině: 1. Rotacismy, tj. vadná výslovnost kmitavých souhlásek R a Ř (lidově se označuje jako „ráčkování"). Obě souhlásky správně vznikají kmitáním hrotu jazyka proti dásním. Ráčkování vzniká rozkmitáním okrajů zadního hřbetu jazyka pod měkkým patrem nebo rozkmitáním čípku. Obě R se pak podobají výslovnosti francouzského R. Při procvičování se místo 70 / RÉTORIKA TECHNIKA MLUVENÉHO PROJEVU / 71 2 R nebo Ř použije souhláska D, pro vytváření hmatového pocitu na správném místě pro artikulaci R. □ Cvičíme: tdubka, tdám, tdakař (tj. trubka, trám, trakař), pdavý, pdavo, pdosba (tj. pravý, pravo, prosba). Sigmatismy, tj. nesprávná výslovnost sykavek S, Z, Š, Ž a polosykavek C, C. Poruch sykavek je řada druhů a jejich náprava vyžaduje většinou pomoc logopéda. Nejčastější poruchou je návyk vyslovovat sykavky S s nadměrnou sykavostí nebo s příliš tupou výslovností (dochází až k šišlání). Zásadou pro nápravu sigmatismů je uvědomění si správné artikulace (viz popis výslovnosti sykavek). Šeptáme souhlásku T, přičemž hrot jazyka opíráme o dolní řezáky místo o dásňový výstupek. Tvar ústní štěrbiny je zúžený s koutky vytaženými do stran jako při výslovnosti samohlásky I - I. Postupně artikulaci oslabujeme, až vzniká zvuk jako při výslovnosti souhlásky C. Po zvládnutí a upevnění tohoto zvuku prodloužíme šeptané C k vyslovení ostré sykavky S. Nesprávnou výslovnost sykavek způsobuje také každá změna chrupu. 3. Lambdacismy, tj. nesprávná výslovnost („rozmazání") souhlásky L, která je častá zejména u mladých lidí. Vadná výslovnost je způsobena nesprávným postavením špičky jazyka, který se opírá o dolní řezáky, místo správně o horní řezáky. Při nápravě postačí uvědomit si správné postavení jazyka a zafixovat hmatový pocit. Při cvičení souhlásku L spojujeme se samohláskou A a střídáme různé slabiky: □ Cvičíme: la, ta, la, ta... láme, táta... Pro správnou výslovnost jsou důležité správné mluvní vzory v rodinném prostředí a později ve škole. Do lidské řeči, která úzce souvisí s vyšší nervovou činností, se promítá vnitřní život člověka. Narušení činnosti nervové soustavy může způsobit poruchy výslovnosti,6 poruchy hlasu a modulaci souvislé řeči. Při nápravě závažnějších vad řeči se obracíme na odborníka -logopéda nebo na lékaře. Například všechny druhy koktavosti (balbuties) - vyslov, [-tyješ] - nejsou vadami řeči, ale neurózami řeči. 2.7 ZVUKOVÁ MODULACE ŘEČOVÉHO PROJEVU _ Chceme-li přednést působivý a účinný mluvený projev, nestačí ovládat techniku řeči, aleje třeba se seznámit s pravidly zvukové modulace řečového projevu. Každý jazyk má svoji větnou melodii, kterou se odlišuje od jiných jazyků (často podle odlišné větné melodie poznáme člověka jiné národnosti, ačkoliv mluví správně česky). Postupně se seznámíme s pravidly frázování, větným přízvukem a intonací, které dodávají řeči melodickou proměnlivost a zvýrazňují osobnost mluvčího. 2.7.1 FRÁZOVÁNÍ Frázování je členění věty na kratší nebo delší tzv. větné úseky. Pauzy děláme také tam, kde se potřebujeme nadechnout, ale při frázování se snažíme o to, aby části vět, které k sobě významově patří, nebyly od sebe oddělovány (např. pauzou, větným přízvukem, změnou melodie řeči). Dělení vět na kratší a delší úseky závisí také na našem mluvním tempu. Čím rychleji mluvíme, tím delší úseky věty pronášíme a naopak. Frázování je závislé na druhu projevu, na našich osobních zvyklostech a také na tom, jaký cíl svým projevem sledujeme. Pamatujme ■ Správné frázování zpřehledňuje veřejnou promluvu a umožňuje porozumění obsahu řeči. ■ Nevhodné členění řeči může ovlivnit smysl věty i celý kontext našeho sdělení. Posluchač, který text nezná, vnímá každou zaslechnutou pauzu jako významnou. Proto každá nádechová pauza se musí krýt s pauzou významovou. Cvičení Umístění pauz (Umístění pauz označujeme svislými čarami.) Výstavba veřejného mluveného projevu | a také plynulé přechody jeho částí \jsou velmi náročným požadavkem j na přípravu řečníka.