FOTO

• korektní expozice je taková, při níž zachytíme dostatečné množství světla tak, aby byla vyvážená z hlediska jasů (to je někdy opravdu obtížné)
  

• přeexponovaná (nebo také přepálená) fotografie je přesvětlená, detaily se ztrácí ve vybělených částech snímku

• podexponovaná fotografie je příliš tmavá, nezaznamenali jsme dostatek světla

• vždy je lepší fotografii mít spíš lehce podexponovanou než lehce přeexponovanou - z tmavých částí dokážeme v RAW ještě něco "vytáhnout", kdežto "vypálená" místa už mnohdy žádné detaily neobsahují

• expoziční krok - vyjadřuje určité množství světla, není důležité jej přesně znát, ale je třeba rozumět tomu, že pokud o jeden "krok" snížíte např. čas expozice, je potřeba tento krok jinde a jiným způsobem přidat, aby výsledný obraz zůstal správně exponovaný

• jak kontrolujeme expozici ve fotoaparátu? fotoaparát má uvnitř sebe expozimetr, při focení sledujeme jeho ukazatel a snažíme se, aby se ustálil na nule, nebo co nejblíže nule

• běžně se snažíme dosáhnout časů okolo 1/100 s a kratších

• velmi krátké časy využijete zejména při ostrém slunci (1/500, 1/1000...)

• dlouhé časy - dochází při nich k rozmazání obrazu, což se může např. hodit pro vyobrazení pohybu (1/8 s, 1 s i 30 s), je třeba často použít stativ (jinak se vám z fotografie stane opravdu jen šmouha)

• rozdíly mezi jednotlivými časy v nastavení fotoaparátu odpovídají jednotlivým expozičním krokům

• FOTO

• menší clona = větší otvor, kterým propouštíme světlo na snímač

• tzn. propouštíme VÍCE světla

• důsledkem je také to, že menší část snímku bude zaostřená (proto je důležité opravdu přesně vybrat, kam má fotoaparát zaostřit) - zbytek fotografované scény bude rozostřený --> tzv. malá hloubka ostrosti

• typicky velmi nízké clony (a tedy velké otvory a nízkou hloubku ostrosti) využíváme u portrétu, kdy nám umožní "oddělit" portrétovaného od pozadí

• f/1,8 ... f/2,2 ... f/3,5 … f/4

• vyšší clona = menší otvor, kterým propouštíme světlo na snímač

• tzn. propouštíme MÉNĚ světla

• čím vyšší clona, tím větší část snímku bude zaostřená a tím více bude snímek detailnější --> vysoká hloubka ostrosti. (Pozn. často tím ale také vyniknou i různá smítka na snímači apod.)

• f/11, f/16, f/22

• FOTO
• f/8 je taková zlatá střední cesta vhodná pro běžnou reportážní praxi 
  

• FOTO

• při vyšším ISO fotoaparát umí ze scény "vytáhnout" více světla (hodí se v interiéru, v noci a kdekoliv, kde je méně světla)

• má to ale svou cenu - čím vyšší je ISO, tím více se do fotografie dostává obrazového šumu, výsledkem jsou zrnité fotografie s horším podáním detailů i barev

• ISO 100, 200, 400 až třebas 25 600

• moderní zrcadlovky a bezzrcadlovky umí šum redukovat i při vysokých hodnotách ISO (např. 6400), počítejte ale s tím, že šum může být znatelný např. i při ISO 800

• většinou je "bezpečné" fotit i při ISO 3200, u lepších přístrojů i více

  Závislost clona – čas – citlivost (expoziční trojúhelník)

  = změna jednoho z těchto expozičních parametrů si vynucuje změnu jiného parametru (pokud má expozice zůstat stejná) 
  

  DIAGRAM – expoziční trojúhelník:

• clona a čas přímo ovlivňují podobu fotografie

• citlivost je pomocný faktor, který nám umožňuje větší variabilitu v kombinování clony a času

• pomocí clony regulujeme hloubku ostrosti (jaká část obrazu bude ostrá a jaká bude rozmazaná)

• pomocí času reprezentujeme pohyb (krátkým časem ho "zmrazíme", dlouhým časem přidáváme dynamiku pomocí rozmáznutí fotografie)

• ISO umožňuje zachovat krátké časy či vyšší hloubku ostrosti (malou clonu) i při horších světelných podmínkách

• Příklad: Ve výchozí expozici máme clonu f/8, čas 1/125 a ISO 400. Rozhodneme se využít nižší hloubky ostrosti a snížíme clonu na f/4. Pokud bychom už nezměnili další parametry, obraz přeexponujeme. Musíme tedy o stejný počet expozičních kroků upravit buď čas nebo clonu. Mezi clonou f/8 a f/4 jsou dva celé expoziční kroky (pozn. ve fotoaparátech vidíte ještě jemnější rozlišení na mezikroky), a proto o dva celé kroky snížíme čas - zkrátíme jej na 1/500.