Argumenty
ZUR385 Diskurzivní analýza médií


Dynamika diskurzu
}otázky pro rozbor diskurzu
}co je reprezentováno (realita, identity aktérů, vztahy)
}jak je to reprezentováno (jaké volby, absence a způsoby uspořádání tyto reprezentace ovlivňují)
}proč je to reprezentováno takto a ne jinak (funkce sjednocení – vyloučení, upřednostnění –
upozadění, legitimizace – delegitimizace)
}v čem mohou být reprezentace realizované takto a ne jinak manipulativní (ideologie)
}

Argumentace v CDA
}argumentace, rétorika a racionalita ve filozofii – sociologii, koheze a koherence v lingvistice
}
}podobně jako se v CDA upravují nástroje lingvistiky, zjednodušují/zpřehledňují se i koncepty
filozofie
}v CDA jde o aplikovatelnost, méně promýšlení teorie
}analytik si může ze škály nástrojů CDA vybrat jen některé a případně je rozšířit
}
}racionální argumentace jako cesta k překonání zkratů v diskurzech
}Habermasova teorie deliberativní demokracie, veřejné sféry, občanské společnosti jako báze
normativních soudů CDA
}instrumentální – komunikativní racionalita

Komunikativní racionalita a argumentace v CDA
}argumentace je vnímána jako aktivní proces
nejde výhradně o reflexi reality, ta je v argumentaci interpretována a dotvářena
}
}je zdůrazněna sociální funkce argumentace
není klíčová z hlediska vyjádření individuality mluvčího, ale jako prostor pro překonání rozdílných
názorů
}
}podstatná je vzájemná interakce diskutujících
joint process): dialogická, zahrnuje vlastní argumentace i poslouchání a adekvátní reakci na
argumentaci druhých

Komunikativní racionalita a argumentace v CDA
}pravidla pro racionální argumentaci (Wodak)
}pravidlo1: svoboda účastnit se diskuze
}pravidlo 2: povinnost zdůvodňovat
}pravidlo 3: korektní reference k předchozím výpovědím
}pravidlo 4: povinnost držet se faktů (obligation to 'matter-of-factness‚)
}pravidlo 5: korektní reference k implicitním premisám
}pravidlo 6: respektování sdílených výchozích bodů diskuze
}pravidlo 7: používání plausibilních argumentů a argumentačních schémat
}pravidlo 8: logická validita
}pravidlo 9: přijetí výsledků diskuze
}pravidlo 10: jasné vyjadřování a správná interpretace

Základní struktura argumentu
}alespoň dvě premisy a z nich vyvozený závěr
}
}příklady
}premisa 1: Všichni lidé jsou smrtelní.
}premisa 2: Sokrates je člověk.
}závěr: Sokrates je smrtelný.
}
}argumenty a argumentační fauly

Preciznější schéma argumentu (Toulmin)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f9/Toulmin_Argumentation_Example.gif


Základní struktura argumentu: premisy
}= předpoklady o realitě, identitách aktérů a vztazích mezi nimi
}
}mohou být explicitní, ale implicitní
(pak je potřeba doložit/vysvětlit, z čeho je analytik rekonstruuje, třeba „premisa, že migranti
jsou nebezpeční“ je v textu přítomná skrz metaforu migrační vlny“)
}
}mohou mít různou platnost
standardně rozlišována fakta, tvrzení a názory, ale
pokud nejde o jevy materiální reality (numerické údaje – kolik lidí bylo zabito, kolik migrantů
bylo zadrženo…), rozlišení faktu a tvrzení nemusí být jednoduché (údaje o mrtvých v
izraelsko-palestinském konfliktu)
i numerické údaje o realitě podléhají interpretaci prostřednictvím jejich umístění v diskurzu
(třeba argumentace, kolik peněz jde na neziskovky a zamlčení jiných, srovnatelných výdajů; kolik
migrantů páchá kriminální činy a zamlčení podmínek, v nichž žijí, nebo srovnání s „domácí“ hladinou
kriminality)
částečným řešením je uvažovat nad platností premis v kontextu diskurzivní komunity

Premisy a jejich výpovědní hodnota/platnost
}fakta: jsou/mohou být potvrzena jako pravdivá; přímá zkušenost (opravdu zobecnitelná?) – nepřímá
(kým jsou potvrzena?, jde o důvěryhodnou organizaci/mluvčího?, jde o primární – sekundární zdroj?)
}příklad:  V loňském roce podle OSN zemřelo v Iráku nejméně 7 818 civilistů a 1 050 členů
bezpečnostních složek. Tato cifra sice nedosahuje dramatických čísel z let 2006 a 2007, ale vzrůstá
…
}tvrzení (assertion): je předpokládáno/obecně považováno za platné a pravdivé, ale nebylo jako
takové prokázáno
}příklad: …a vzbuzuje obavy.; Byl to teroristický útok, byl to barbarský čin. Šlo o mimořádně velké
krveprolití, jedno z největších v poválečné Francii.  Terčem se stala i svoboda slova – a pachateli
zřejmě byli fanatičtí islamisté.  Toto všechno včera zaznělo a toto všechno je pravda.
}názory: považováno za pravdivé mluvčím (subjektivní, bez dostatečné evidence, nemusí být sdíleno
ostatními)
}příklad: O tom, co je – a hlavně není – islámské, rozhodují pubescenti, jejichž vousy bývají
mladší než islámský stát, který jejich velitelé právě vyhlásili.

Základní struktura argumentu: závěr
}měl by být logicky vyvozen z premis (A = B, C = B, pak C = A)
}pokud je, uvažujeme o pravdivosti či nepravdivosti argumentu
}
}příklad
}p1: Všechny žáby (A) jsou růžové (B).
}p2: Ropucha (C) je druh žáby (A).
}závěr: Ropucha (C) je růžová (B).
}chybná první premisa, proto nepravdivý, byť validní (logicky vyvozený) argument
}
}rozlišujte pravdivost a validitu
}validita je pro formální správnost
}Pravdivost je pro věcnou správnost

Základní struktura argumentu: závěr
}nevalidní argument = argumentační faul
}nevyplývá z premis: není logicky vyvozen, premisy nejsou úplné
}
}příklad
}p1: Turing (A) tvrdí, že stroje umějí myslet (B).
}p2: Turing (A) je gay (C).
}závěr: (negace B) Stroje neumějí myslet.
}
}http://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly

Argumentační fauly (fallacies)
}argumentum ad baculum
}argumentum ad hominem
}argumentum ad misericordiam
}argumentum ad populum (pathetic fallacy)
}argumentum ad ignorantiam
}argumentum ad verecundiam
}'post hoc, ergo propter hoc' fallacy
}petitio principii
}straw man fallacy
}false dilemma fallacy
}argumentum at consequentiam
}…

Argumentační fauly (topoi a loci)
}běžná myšlenková schémata společná určité kulturní oblasti; často uváděný výrok, „obecně známá
myšlenka“; „conclusion rules“
}užitečnost: je-li nějaký jev (akce, událost) hodnocen jako užitečný, měl by být uskutečněn
}pojmenování (definition, name-interpretation): je-li něco nazváno X, pak to má charakteristiky X
}autorita: X je správně, neboť autorita tvrdí, že X je správně
}nebezpečí, hrozba: je-li nějaký jev (akce, událost) hodnocen jako nebezpečný, neměl by být
uskutečněn
}spravedlnost: jsou-li si osoby (akce, situace) v jistých aspektech rovny, má s nimi být zacházeno
stejně
}zodpovědnost: protože X je zodpovědný za vznik určitých problémů, měl by je X vyřešit
}skutečnost/realita: protože realita je taková, jaká je, měla by být akce uskutečněna
}…

Způsoby přesvědčování (Aristoteles podle Richardsona)
}ethos (osobnost, postavení mluvčího (character of speaker)
}pathos (put the audience in the appropriate emotional states)
}logos (provide proof)
}
}
}
}
}
}(Zdroj: Richardson 2007: 165)

Příklad
}https://www.novinky.cz/komentare/368846-komentar-navrat-ke-kolonialni-politice-vaclav-vlk.html


Literatura
}Fairclough, Norman. 1992. Discourse and social change. Cambridge: Polity Press.
}Fairclough, Norman. 2001. Language and Power.  London and New York: Routledge.
}Fairclough, Norman – Fairclough, Isabella. 2012. Political Discourse Analysis. London: Routledge.
}Fowler, John. 1991. Language in the News: Discourse and Ideology in the Press. London and New
York: Routledge.
}Reisigl, M. and Wodak, R..Discourse and Discrimination: Rhetorics of Racism and Antisemitism.:
Routledge, 2001.
}Richardson, John E. 2007. Analysing Newspapers: An Approach from Critical Discourse Analysis.
Houndmilts, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan.
}The new social theory reader. 2nd Edited by Steven Seidman and Jeffrey C. Alexander. London and
New York: Routledge, 2008.
}Walton, Douglas N. 2008. Argumentation schemes. Cambridge : Cambridge University Press.
16