EKONOMICKÉ NÁSTROJE ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY:
INSTRUKCE K PSANÍ SEMINÁRNÍ PRÁCE
(jaro 2020)
Vojtěch Kotecký
Kontakt: kotecky@glopolis.org
Probírali jsme požadavky na vaše seminární práce. Slíbil jsem podrobnosti. Tady jsou.
Případně se o nich můžeme podrobněji bavit na přednáškách. Prozatím platí, že nevíme, zda
pro Vás začnou platit standardní povinnosti. Proto ještě není jisté, jestli bude potřeba, abyste
práci psali.
Zadání
Evropské (a také mimoevropské) státy se snaží řešit takzvaný littering plastovými odpady –
tedy nekontrolované, ilegálnímu odhazování plastového odpadu mimo jakýkoli systém sběru.
V posledku jde jen o malou část plastů, které vyrobíme a použijeme. Z různých důvodů ale
považujeme jejich neregulované šíření do prostředí za problém.
Pokuste se prosím sepsat stručný akademický esej (viz níže), kde budete diskutovat, jestli – a
případně jakými – nástroji by po Vašem soudu šlo littering snížit.
Struktura i obsah eseje jsou na Vašem uvážení. Možná se ale budete chtít zamyslet nad
několika konkrétními rozměry:
 Měl by stát cíleně intervenovat proti litteringu a pokud ano, proč?
 Co je příčinou litteringu? Proč se lidé rozhodnou plastové odpady vyhodit někam
jinam, než by je vyhodit měli? Nebo co jim k tomu vytváří podmínky?
 Když se zamyslíte nad volnou těch, kdo odpadky vyhazují: co se musí stát, aby se
rozhodli jinak? Jaké parametry jejich volby se musí proměnit? (Teď ještě nemusí jít o
konkrétní instrument, jímž se tyto parametry změní, ale o změnu samotnou.)
 Dobrá, a jakým instrumentem by toho šlo dosáhnout? (Není potřeba, abyste
brainstormovali a vymýšleli spoustu instrumentů. Radši se pořádně zamyslete nad
jedním. Ale kdyby Vám přišlo, že z nějakého důvodu je lepší třeba kombinovat dva,
kreativitě se meze nekladou.)
 Proč si myslíte, že tento instrument je lepší než jiné?
 Může stát realisticky takového instrumentu použít? (Kritérií bude asi řada. Kupříkladu
docela účinné by možná bylo každému postavit za záda osobního policajta, který by
ho majznul obuškem vždycky, když by kus plastu vyhodil kamkoli na špatné místo.
Ale to by asi bylo docela drahé – platit miliony policajtů! – a tělesné tresty policií se
nemusí úplně shodovat s naší představou o vztahu státu a svobodných občanů.)
 Jak (a proč) si myslíte, že takový instrument bude účinkovat?
 A bude mít nějaké náklady? Pro koho? Jaké? (Nechci samozřejmě propočítat
konkrétní cenu, ale typově odhadnout, jaké druhy nákladů nejspíš vzniknou.)
Pamatujte, že náklady nemusí nezbytně být finanční. Co třeba nechtěné vedlejší
efekty?
 Mimochodem, už někdo takový instrument proti litteringu použil? A mělo to nějaké
výsledky?
Praktický tip: pokud byste považovali za užitečné se nejprve zorientovat v samotném tématu
litteringu, dobrým entrée může být publikace Single-use plastics: a roadmap for
sustainability. United Nations Environment Programme, Nairobi 2018: viz
https://www.unenvironment.org/resources/report/single-use-plastics-roadmap-sustainability.
Forma
Naprosto postačí, když seminární práce bude mít několik stránek.
Cílem seminární práce je ověřit vaše uvažování o tématu, nikoli zkoušet ze slohu. Nicméně
pamatujte na to, že se na ní mimo jiné máte naučit se psát úsporným, srozumitelným,
vědeckým jazykem.
Vědecký text má své formální náležitosti – k nim se ještě dostaneme. Nicméně také je pro něj
důležitý tón, který používá: tón objektivosti, střízlivosti a tvrzení opřených o empirická data
nebo logickou úvahu. Každé tvrzení byste měli nejen ověřit (jste si jisti, že tvrdíte fakt a
nikoli svůj dojem?), ale také podložit (co vás k tomuto tvrzení vede?).
Platí to rovněž pro vaše interpretace. Každá analýza samozřejmě popisuje vaše porozumění
věci a diskutuje vaše uvažování. Nicméně i tady by mělo jít o podložená tvrzení. Proč si něco
myslíte? Jak víte, že se něco stane? Proč něco předpokládáte? Interpretace by měla být
interpretací nějakých dat (což nemusí nezbytně být statistická analýza nasbíraných čísel) nebo
popsanou logickou úvahou, nikoli čirou spekulací („dojmem“).
Kvůli objektivnímu tónu textu bývá také zvykem při akademickém psaní opatrně zacházet
s používáním první osoby. Nejčastěji (nikoli však vždy a rozhodně nikoli povinně) se používá
neosobní formulace nebo akademický plurál (Naměřili jsme, z čehož dovozujeme…). Jsou
však situace, kdy dává smysl první osobu použít a kde pomůže prezentaci; jistá obezřetnost
však neuškodí.
Zdroje
Můžete, ale nemusíte používat prameny (pochopitelně kromě situací, kdy používáte cizí text
či myšlenku: tam pramen použít musíte, z podstaty věci). Nicméně pokud budete uvádět
důležitá (a nebanální) faktická tvrzení, mělo by být zřejmé, jak jste k nim došli.
Nevysvětlujte, odkud víte, že Česko má 10 milionů obyvatel nebo že se plasty vyrábějí
ponejvíce z ropy; asi by však bylo potřeba vysvětlit, proč si řekněme myslíte, že tuzemské
domácnosti vyhazují polovinu všeho, co nakoupí.
Vědecký text má nároky na správnost a přesnost. Proto by měl používat zdroje, u kterých lze
očekávat stejné dodržování stejných nároků (nebo samozřejmě originální data), tedy
ponejvíce jiné akademické texty. Neznamená to, že jsou jediným přípustným zdrojem.
Kupříkladu užitečná data se často objevují v publikacích vládních či mezivládních (viz třeba
UNEP výše) institucí nebo dokonce zájmových skupin – jenom je potřeba s nimi zacházet
opatrně. Budete chtít pamatovat, že neprošly recenzním řízením a/nebo mohou být předem
zaujaté, což by se třeba mohlo projevovat v jejich kvalitě, prezentaci a interpretaci.
Velmi opatrně je potřeba pracovat s vysloveně populárními zdroji, například novinami. Práce
žurnalisty, jakkoli důležitá a úctyhodná, většinou vyžaduje významnou míru zjednodušení a
povrchnosti. Noviny bývají dobrý zdroj informací o politice – novináři umí docela přesně
referovat o tom, co si myslí dotyčný ministr. Ale pokud jde o technická a vědecká témata,
přebíráním informací z nich riskujete, že pracujete se silně posunutými významy, omyly nebo
miskoncepcemi.
Termín
Prozatím jsme se na něm nedomlouvali (a možná ani domlouvat nebudeme, viz výše).