1 Kolonialismus a imperialismus Zdroj rozporů mezi evropskými velmocemi? 2 Problém definice kolonialismu •Velká část historických prací o kolonialismu trpí nedostatečnou definicí pojmů kolonie a kolonialismus. • •Historik Philip Curtin mluví celkem všeobecně o „nadvládě lidí nad jinou kulturou“. • •Anthony King (1976) definoval kolonialismus „jako založení a udržení na delší čas nadvlády cizích lidí, kteří jsou odděleni a podřízeni nadvládní moci.“ • •Blauner (1975) definoval kolonialismus jako „založení nadvlády geograficky rozšířené politické jednotky, nejčastěji území osídleno lidmi jiné rasy a kultury, kde nadvláda je politicky a ekonomicky zaměřená a kolonie jsou podřízené a závislé na mateřské zemi.“ • •Marxistická definice - systém politického útlaku a ekonomického vykořisťování málo vyvinutých zemí imperialistickými státy. • •Standardní definice: typickými rysy kolonialismu jsou politická a právní dominance nad cizí společností, vztahy hospodářské a politické závislosti a vykořisťování a rasová a kulturní nerovnost – něco chybí! • •Kolonialismus (pokud mám mít analytický a ne ideologický rozměr) musí jako pojem zahrnout kolonizaci, tj. migraci lidí z metropole do kolonie – založení kolonie. • • Někdy se uvádí, že jako forma územní expanze je kolonialismus neoddělitelně spojen s nerovnoměrným rozvojem globálního kapitalistického systému a s rozvojem mezinárodní dělby práce. • •Vladimír Nálevka - kolonialismus je územní expanze, snaha o získání nové půdy a o její osídlení. • 3 Osidlování v historii •Problém – pokud o kolonizaci uvažujeme jako o migraci lidí a zakládání periferních osad, začala organizovaně nejpozději v období Antiky – globální kapitalistický systém tehdy rozhodně neexistoval. • •Název kolonie je odvozen z latinského Colonia (používané ještě dnes v několika jazycích). Za dob Říma existovaly kolonie, jako vazalské státy říše, a poplatné oblasti. • •Otázka - je kolonialismus variantou imperialismu, který je chápán jako systém nerovných vztahů mezi státy, založený na principu dominance a podřízenosti? • •Někdy je kolonialismus definován jako je proces ustavení a udržování nadvlády suverénní mocnosti nad podřízenou společností, která je separována od vládnoucí moci. • •Problém – jaký by byl rozdíl mezi kolonizací a okupací? • •Evropská západní historická tradice klade počátek kolonialismu do období 15 a 16 století – Velké zámořské objevy – motiv – obchod, nikoli objevy. • •Nicméně v historii existuje pojem „vnitřní kolonizace“, který se týká osidlování vnitrozemí. (Čechy ve 13. století). • •Imperialismus – proces budování velké říše, impéria - to jde i bez kolonizace, tedy bez budování kolonií transferem obyvatel prostým přileněním a dosazením vládnoucí elity. • 4 Koloniální imperialismus •Organizátoři cest v 15 a 16. století neusilovali o kolonizaci ani v jednom pojetí! Cílem bylo otevřít obchodní trasy s Čínou a Indií blokované Araby a nově Turky – překážka dovozu luxusního zboží z Orientu. • •Koloniální imperialismus – budování impéria prostřednictvím budování a získáváním kolonií. Budování koloniálních impérií – tři základní metody. 1.Masivní osidlování území přebytky obyvatelstva z metropole, která neintegruje původní domorodé obyvatele. Typické pro Velkou Británii (USA, Kanada, Austrálie, částečně Jižní Afrika) 2.Dobývání území obsazeného domorodým obyvatelstvem a snaha o jeho podmanění a částečnou integraci. Španělsko (kolonie v Jižní Americe), Portugalsko (Brazílie) nebo Francie (Francouzská západní Afrika) doplněná dílčí kolonizací, kterou se vytváří nová vládnoucí vrstva. •3. Budování opěrných bodů a obchodních center. Francie v Indii, Portugalsko v Indii nebo Nizozemí v Jihovýchodní Asii – může ale nemusí jít o kolonie v pravém smyslu. • •Zvláštní příklad je Indie, která sice byla pod britskou koloniální správou, avšak těšila se velké autonomii a Britové zde respektovali tamní zvyky a tradice. Šlo ale o kolonizaci? • •Britové snahy o usidlování v Indii brzdili! Šlo ale o britský imperialismus – budování říše! • •Přestože je Indie běžně nazývána jako britská kolonie o skutečnou kolonizaci nešlo – šlo ale o ovládnutí Indie a její začlenění do impéria (všechny dobové prameny ale hovoří o kolonii). • •Etapy schematicky: 1. raná fáze – od zámořských objevů do 17. století (objevy, obchod, drancování), 2. etapa nástupu nových koloniálních velmocí (VB, Fr, Niz) – 17. století až polovina 19. století., 3. etapa vrcholného kolonialismu spojeného s imperialismem (pol. 19. století do druhés větové války) 4. krize – rozpad systému po 1945. • •Problém – tyto procesy byly časově a teritoriálně různorodé – viz JA kontra A v 19. století. • • 5 Faktory umožňující budování koloniálních impérií •Budování koloniálních impérií evropských národů umožnily následující faktory: • •1. Mocenský vzestup evropských národů generovaný ekonomickým rozmachem, zapříčiněným prosazováním kapitalistických vztahů ve většině evropských zemí. Evropské pozdně feudální mocnosti, které zaostaly v prosazování kapitalismu, ztratily svoje koloniální impéria (Španělsko, Portugalsko) budovaná v rané fázi evropského kolonialismu. • •2. Vědecký a technologický náskok, který začaly evropské země od 17. století pozvolna získávat nad neevropskými zeměmi – moderní věda se zformovala na Západě! • •3. Existence silné vrstvy obchodníků, především v Hanzovních městech, Janovu a Benátkách, Nizozemí a Anglii. • •4. Demografický růst populace evropských států od 17. století - zlepšením zemědělství, zdravotní péče a hygienických podmínek (rozvojem moderní vědy!). • •5. Neexistence státních útvarů v oblastech zájmu evropských mocností (Severní Amerika nebo Afrika), jejich zaostalost (Střední Amerika a JA), případně rozpory mezi mimoevropskými státy. (Indie, Jihovýchodní Asie) • •6. Existence zastánců imperiální a koloniální myšlenky uvnitř západoevropských společností mezi intelektuály, obchodníky, průmyslníky a politiky (imperiální ideologie). • 6 Velké zámořské objevy •Marco Polo -13. století – povzbuzení zájmu o svět mimo Evropu – málo kdo mu věří. • •Kolonialismus - I fáze I: objevy, obchod a drancování (1500 – 1700) • •Na konci evropského středověku - více nezávislých center – světových impérií. • •Není možné tvrdit, že západní Evropa byla v této době "vyspělejší" či "rozvinutější" než Čína za dynastie Ming nebo mughalská říše v Indii. • •Ve srovnání se zeměmi v Africe nebo Americe ZE nepochybně vyspělejší byla. • •Ohniskem objevitelských a dobyvatelských výprav se v 15. a 16. století staly země Iberského poloostrova, které byly po uzavření suchozemských obchodních cest do Číny a Indie osmanskou říší výhodně položeny pro námořní cesty na východ. • •Objevitelské úsilí portugalských mořeplavců se zpočátku omezovalo na zakládání obchodních stanic podél cesty do Indie a na Dálný Východ, a na kolonizaci Brazílie. • •Cílem španělské expanze bylo získat co nejvíce bohatství ve formě drahých kovů. Metody k dosažení tohoto cíle sahaly od těžby až po drancování. • •Regionem, který byl jako první integrován do evropského systému světového hospodářství byla Karibská oblast ("Západní Indie"), následována dalšími částmi Ameriky. • •Zvlášť brutální byl obchod s otroky, součást tzv. trojúhelníkového obchodu, který přispíval k formování prostorové struktury systému světového hospodářství po několik století. Velké objevné cesty pozdního středověku a počátku novověku - ppt ... Marco Polo Parkside | Marco polo, Historical maps, Map 7 Ekonomické souvislosti zámořských objevů •Obchod mezi Evropou, Afrikou a Amerikou, který v 16. století vytvořil počátky mezinárodní dělby práce v rámci světového hospodářského systému, je označován jako trojúhelníkový obchod. • •Intenzivní zemědělství na plantážích a těžba drahých kovů ve španělských a portugalských koloniích měly vysoké nároky na pracovní síly, které byly saturovány dovozem otroků z Afriky. • •Evropské zboží bylo v Guinejském zálivu vyměněno s místními obchodníky za jejich exportní artikl: otroky. Do otroctví se dostávali jednak zajatci z mezikmenových válek, které afričtí vládci s oblibou provozovali a také příslušníci vlastního kmene, které se náčelník rozhodl prodat. • •Většinu otroků kupovaly v Africe arabské kmeny, ale v rámci trojúhleníkového obchodu až 6 - 20 000 000 lidí!!! • •Otroci byli za těžkých podmínek převezeni na ostrovy Karibiku, do Brazílie nebo do jižních částí Severní Ameriky. • •V 18. století tvořil trojúhelníkový obchod čtvrtinu francouzského a třetinu britského obratu zahraničního obchodu a spory o kontrolu nad ním byly příčinou řady vojenských střetů. • •Forma začlenění míst do tohoto systému mezinárodní dělby práce hluboce poznamenala jejich další vývoj: Evropa využila svého civilizačního náskoku (dáno průmyslovou revolucí, rozvojem moderní vědy a kapitalismem) a profilovala jako dodavatel hotových výrobků, provozovatel obchodu a místo konečné akumulace zisku. • •Afrika se stala jako zdroj levné pracovní síly a Ameriku jako dodavatele primárních surovin.Tato forma pokračovala až do první poloviny 20. století . • •Bylo tomu proto, že tyto regiony neměly co nabídnout – když evropští průzkumníci, cestovatelé a dobyvatelé přišli do centrální Afriky nečekaly je železnice, školy a nemocnice… . https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/Triangle_trade2.png Století velkých objevů - ppt stáhnout 8 Nástup nových mocností I •Kolonialismus, fáze II: nástup nových mocností. (VB, F, Niz, Belgie) • •17.-18. století - základy globální struktury světa jádro – periferie, imperialismus je důsledek nikoli příčina! • •Tempo rozšiřování územního rozsahu kolonií však bylo relativně pomalé. • •Koloniální správa byla uvalena na bohatou oblast Karibiku a přilehlé části amerického kontinentu včetně Andské oblasti, ale mimo Ameriku se omezovala na nevelká zázemí přístavů a faktorií kontrolujících obchodní cesty (zejména podél pobřeží Afriky do Indie a na Dálný Východ) a na kolonie evropských osadníků (tzv. "white settler colonies"), jako např. jižní Afrika (Cape Colony), Keňa, Mosambik, v Americe Kanada, Argentina, Chile, jižní Brazílie aj. • •V 19. století se tempo hospodářské a politické inkorporace periferie do systému světového hospodářství rychle zvýšilo. Příčina – druhá průmyslová revoluce a odklon od principů volného trhu. • •Kolonie - dodavatel levných surovin pro "domácí" průmysl a jako odbytišť hotových výrobků. Současně byly kolonie bezpečnými místy pro reinvestování zisku v podobě investic do důlních zařízení, plantážní produkce tržních plodin, železnic či technické infrastruktury, jejichž výnosy přinášely investorům v zemích jádra další zisky. • •Idea, že kolonie a metropole mají tvořit relativně soběstačné ekonomické celky – preferenční obchodní vztahy. • • 9 Nástup nových mocností II. •Koloniální mocnosti – měli moc stanovit "pravidla hry" – regulovaly obchodní vztahy tak, aby odpovídaly těmto cílům a podporovaly tak hospodářský rozvoj v Evropě. • •Zároveň se v mnohých zemích prosazují příznivci myšlenky budování impéria. • •Argumentace • •1.obsadit co nejvíce území, aby to neudělali ostatní •2. rozšířit civilizaci a pokrok - jak ve VB, tak ve Francii se imperiální myšlení zakotvuje už koncem 18. století – teritoriální bulimie poslední třetiny 19. století – Afrika. • •Velká Británie, Německo, Francie, Belgie, Rusko a další. • •Éra imperialismu navazuje na koloniální vývoje – éra koloniálního imperialismu? • Kolonialismus a koloniální říše v 19. stol. - ppt stáhnout 10 Imperialismus – vrcholný kolonialismus v 19. století • Max Weber to pak brzy nazval instrumentalni racionalitou. • •VB – Benjami Disraeli, Joe Chamberlain - Francie a Rusko (Gorčakov)- prosazuje se podobná logika. • •Důsledky byly teze o nutnosti zabezpečení impéria – to vedlo: • 1.ke konfliktům kvůli novým územím mezi velmocemi (snaha Německa a Itálie o vybudování vlastní říše) 2.k neustálé expanzi s cílem zabezpečit kolonie před nájezdy „barbarů“. • •Expanze jsou masově podporovány napříč společnostmi – imperialismus nemá jen ekonomické, nýbrž i sociální a psychologické kořeny – ekonomický zájem nebyl jediný a je otázkou, zda byl nejdůležitější? • Kolonialismus: text, images, music, video | Glogster EDU ... Joseph Schumpeterer - imperialismus "když má stát sklony k násilně expanzi, která nemá žádné cíle a která překračuje jakékoli definovatlené hranice," to znamená, když se válečnická či dobyvatelská aktivita projevuje, "aniž by byla skutečně prostředkem nějakého jiného cíle než toho, ktery je implikován v samotnem jejim provozovani„ 11 Srovnání první a druhé fáze •Na rozdíl od 16 .až 17. století mají v důsledku průmyslové revoluce v poslední třetině 19. století národy budující impérium obrovský náskok před těmi, které si chtějí podrobit. • •První etapa evropské kolonizace se příliš nelišila od řecké, římské, arabské a turecké – druhá ano. • •Velký rozdíl v materiálních zdrojích moci – imperialistické státy jsou průmyslové země – co je důsledek a co příčina? • •Velký rozdíl mezi životní úrovní v metropoli a koloniích – neustále se zvětšuje. • • Otázka střetu mezi novotami a tradicí v koloniích – tlak na domorodé společnosti, aby se změnily – generuje protitlak. • •Otázka rasismu – nejde o evropský vynález a evropské specifikum. Koncem 19. století však nepochybně ovlivňoval politiku evropských velmocí a mělo různé formy a intenzitu. • •Imperialisté – světlonoši pokroku – více než sporná idea!!! • •Druhá fáze kolonizace kombinovaná s imperialismem vyvinula enormní tlak na změnu vnitřního uspořádání společností v koloniích. • • 12 Španělsko-portugalské soupeření •Soupeření začalo v 15 století mezi Španěly a Portugalci • •1456 – bula papeže Kalixta III. Borgii, kterou si Španělsko a Portugalsko – dělba světa – území 100 mil západně od Azor – pro Španělsko, území východně pro Portugalsko. • • 1479 – smlouva, kterou si Portugalsko vyhradilo monopol na obchod s černou Afrikou. • •Smlouva z Tordesillas – 1494 – demarkační linie posunuta o 270 mil na Západ. Portugalci posilují v Indii – Španělé v Americe. Rivalita pokračovala až do 18. století. • •Portugalské panství v Indii nahlodali Nizozemci, kteří se roku 1652 zmocnili Kapska – počátek Búrské kolonizace. Na západě operovala nizozemská Západoindická společnost, která drancovala pobřeží Brazílie. V Asii soupeří P a N o Timor. Rozdělení ostrova vyřešeno až 1859 a potvrzeno 1904. • •Vrcholem námořní moci Nizozemí byl rok 1625 – nizozemské úspěchy je přivedly do střetu s Anglií – tři anglicko-nizozemské války (1652-1654, 1664-1667 a 1672-1674) Navigační akta – 1651 – zboží dovážené do Anglie musí připlout na anglických lodích nebo na lodích původce zboží. Snaha poškodit nizozemský obchod. • •Po smlouvách v Bredě opustilo Niz. Nový Amstredam (New York) výměnou za Surinam – konec jejich nadvlády. 1780 – 1784 – čtvrtá válka, po které Nizozemci ztrácí Cejlon – potvrzení Nizozemského úpadku. • •Síla kapitálu nemohla natrvalo porazit sílu zbraní. 13 Střety kvůli koloniím – nástup nových mocností •Otázka španělského dědictví - zálusk na španělské impérium měla Francie Ludvíka IVX. – 1701 – 1713 (mír v Utrechtu), probíhá válka o španělské dědictví po smrti Karla II. Ludvíkův vnuk Filip V si ponechal Š., ale musel se vzdát nároku na francouzský trůn. • •Španělské kolonie v Americe byly zachráněny – Anglie usilovala o zvětšení své sféry vlivu. Pro jednu společnost získala monopol – asiento. Problém navío de permiso – právo jedné anglické lodě svobodně obchodovat v Americe – stálá základna v přístavu Buenos Aires, zásobovaná ostatními loděmi z Evropy. Rozpory narůstaly – 1739 – anglicko-španělská válka, Francie se pod vedením kardinála de Fleury přidala ke Španělsku. Anglie vítězí a získala právo svobodně obchodovat se Španělskem. • •Toto soupeření záhy doplnilo francouzsko-anglické nepřátelství. Rivalita narůstala od 17. století – hlavní spor se vede o Indii a později o Kanadu. Pařížským mírem 1763 Francie ztratila vliv v Indii – zůstalo jí jen pět faktorií. • •V S. Americe šlo o soupeření kolonistů proti kolonistům. Francie měla o oblasti malý zájem – nepřinášela metropoli exotické plodiny. Pro VB šlo o zdroj levné suroviny – dřeva. Proto zájem o Kanadu. 1740 – 1 mil Angličanů v SA versus 80 000 – 90 000 tisíc Francouzů. • •Spory se vedly jak o Kanadu, tak o Louisianu. Sedmiletá válka – 1756-1763 – Francie ztrácí Kanadu, a Louisianu podstoupila Šp. - její priority leží v Evropě. Zbylo jí jen území v Karibiku (exotické zboží). V této etapě soupeření Francie přišla téměř o vše. Její třtinové kolonie ale až do nap. Válek prosperovaly. • 14 Expanze 19. století •Soupeření neukončilo ani vyhlášení nezávislosti USA (1776) a ani války s Napoleonem. Dalším kolem byly nap. Války – expedice do Egypta (viz minule). Egypt po zisku autonomie se snažil o expanzi do Sudánu. • •Francie se zaměřila na ovládnutí Severní Afriky – zájem o Tunisko a Alžírsko – teoreticky byly leníky Osmanské říše, fakticky šlo o nezávislé státy. Musí soupeřit s ostatními velmocemi, zejména s VB a Itálií. Šlo o zájmy obchodníků – celkově šlo o nákladný projekt pro stát, který mohl být výnosný pro některé jednotlivce. • •Zájem o poskytování půjček a získávání koncesí. Probíhá i částečná kolonizace. V Tunisku bylo na 10 000 Francouzů – z 2 mil obyvatel. Aby Francie předešla tlaku Itálie – 1883 vyhlášen protektorát – ve vnitřních záležitostech zachována suverenita beje. • •V Maroku soupeří Francie , Německo a Španělsko – až do roku 1906, stejná strategie jako v Tunisku – půjčování peněz sultánovi a kupování koncesí. • •1880 – konference v Madridu – rozvoj Maroka pod mezinárodní protektorát Fr, VB, Š a N. • •Poslední vlna konfliktu 1906 – „skok pantera k Agadiru“ – konference v Algecirasu – Německo Viléma II vymanévrováno z vlivu v Maroku. • •V tomto období už ale může uvažovat o koloniálním imperialismu – idea imperialismu byla tehdy populární. • • •í. dějepis.com Kolonizace v 19. a počátku 20. Století. - ppt stáhnout 15 Berlínská konference a její důsledky •Kolonizace byl jen jeden nástroj budování impérií – například Francie používala velmi úspěšně i finanční expanzi, která šla konce 19. století mimo její koloniální říši – Osmanská říše a Rusko (viz minulé přednášky). Kapitál umístěný v Tunisu, Alžíru i Maroku byl mnohem menší, než kapitál v Osmanské říši, Rusku a Egyptě. • •Hlavní oblastí střetu se koncem 19. století stala „černá Afrika“. Berlínská konference 1884 – 1885 – řeší konflikty kolem Konga, o které se přeli belgický král Leopold jako soukromá osoba, jeho agent Henry Stanley a jménem Francie Pierre de Brazza. • •Výsledek – dohoda o neprovádění divokých akvizicí v Africe, dělení Afriky bude probíhat po shodě – domácích králů se nikdo neptal. Nejvíce získal král Leopold – Belgické Kongo. • •Německo roku 1884 obsazuje Kamerun a proniká do jihozápadní a východní Afriky. Po odstoupení Bismarcka a nástupu von Capriviho začíná Německo intenzivně usilovat o kolonie. • •Francie roku 1885 obsazuje Madagaskar. Itálie usiluje o dnešní Somálsko. VB a Francie se střetávají o Súdán, roku 1898 jej ale Francie vyklidila. • •V 19. století se také střetávají zájmy Ruska a VB na Kavkaze, Persii a Střední Asii. • •Centrem zájmu koloniálních mocností je i Čína. Předehrou je japonsko-čínská válka 1894 – 1895. Nebezpečí rozdělení Číny. • Opiové války s Čínou •Po takto okazalem opatřeni doslo k 1. opiove valce (1840 az 1842). Angličané přitom nesledovali pouze zájem vydobyt náhradu za znicenou drogu a uddet si tak nadale pozitivni obchodni bilanci. Chtěli si konečně vynutit nastoleni diplomatických vztahu s Cinou na urovni rovnocennych statu. • •Pro anglické válečné námořnictvo to byla hračka. Protože v Kantonu a na jiznim pobi'ezi narazilo na odpor, zasahlo na východním pobřeží a dobylo Nankin. • •V takzvané nerovné smlouvě z Na-tingu se Cena musela zavázat k odstoupeni Hongkongu ve prospěch Anglie a k otec'ni pěti smluvních pí'stavu obchodnímu styku se Západem. • • 2. opiove valce (1856 – 1858 s VB a Francií) ztratili Číňané koncem roku 1857 Kanton. • •1858 V Tchien-ťinu uzavřena tiencinská smlouva. V mírové smlouvě Cina se v ni zavazala: •1. navázání diplomatických styků. •2. povolení činnosti křesťanských misionářů. •3. povolení pobytu cizinců s platnými dokumenty. •4. otevření šesti dalších přístavů pro obchod a likvidace většiny cel. •5. nenazývání Evropanů barbary v oficiální diplomatické korespondenci a dokumentech. •6. povolení obchodu s opiem za stávajících podmínek (daň a prodej pouze čínských obchodníkům v přístavu) • •1859 - 1860 třetí opiová válka. 1860 pekingská smlouva - otevření Číny - zřízena stálá evropská velvyslanectví, Čína se otevírá cizím obchodníkům, křesťanským misím. • Ruská expanze do Číny •Od počátku 18. století začali Rusové pronikat do velmi řídce a místními kmeny obydlených oblastí u řeky Amur. • •Nominálně tato území patřila jako Vnější Mandžusko mandžuské Čchingské říši, která ale nad nimi faktickou kontrolu nevykonávala. • •Poté, co byl ruský vliv v těchto územích již silný, se Ruská říše rozhodla je anektovat - oslabení Číny po opiových válkách. • •1858 si vynutilo Ajgunskou smlouvu (Ajgun, Aj-chuej, Aihui, Chej-chej) o rusko čínské hranici v Mandžusku. Ruskému carství připojena celá Amurská oblast a roku 1860 připojen celý Usurijský kraj. • •Smlouva zejména měnila hranice obou států, stanovené do té doby Něrčinskou smlouvou ve prospěch Ruské říše – jednostranně výhodná pro Rusko – sporné, zda ji dnešní Čína uznává. • •Pekingská smlouva z roku 1860 ruské územní zisky na základě Ajgunské smlouvy dále rozšířila. • •Čína ztratila cirka 1 000 000 000 km² svého původního území. • • • • • • • • • • • • • • • • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/25/Pam%C4%9Btn%C3%AD_deska_podpisu_Pekingsk% C3%A9_smlouvy_28._%C5%99%C3%ADjna_1860%2C_%C4%8Ccheng-te.jpg/330px-Pam%C4%9Btn%C3%AD_deska_podpisu_ Pekingsk%C3%A9_smlouvy_28._%C5%99%C3%ADjna_1860%2C_%C4%8Ccheng-te.jpg Why is China not supporting Russia over the Russia-Ukraine Crimean ... 18 Rusko-japonské nepřátelství •Japonsko-ruské spory po japonsko-čínské válce nebyly utlumeny a kulminovaly. • •Kulminace - rus-jap. válka 1904 - 1905. Císař Meidži přijal jako strategii náhlý a překvapivý úder. Po náhlém úderu torpédových člunů na Port Arthur a porážce ruské tichomořské flotily porazil admirál Togo i ruskou baltskou flotilu. • •Japonská armáda vítězila i na pozemní frontě v Mandžusku Mírová jednání byla zahájena v Portsmouthu v New Hampshire po zprostředkování USA. • •Japonci si vynutili ruské uznání svého panství v Koreji (od 1907 protektorát), odchod Ruska z Mandžuska a předání koncesí na stavbu drah v tomto regionu. Japonsko získalo Lia-tung a Jižní Sachalin. • • Rusko ale zamítlo za tiché podpory USA reparace v hotovosti, které požadovaly armádní kruhy kvůli dalšímu zvětšování armády a námořnictva. • •Roku 1907 Rusko výslovně uznalo japonské nároky v Koreji a Mandžusku. • •USA vyměnily jejich uznání za japonské uznání zvláštních amerických závazků na Filipínách. • •Celkově výsledky války podpořily radikální japonský nacionalismus. • • • • PALBA.CZ • Zobrazit téma - Rusko-japonská válka:Víme kdo byl ... 19 Dekolonizace • Dekolonizace – transformace formálních kolonií na politicky formálně svrchované státy – proběhla ve třech vlnách, z nichž každá změnila politickou mapu jiného kontinentu. Počátek – 1776 – USA – anglosaská historiografie rozporuje počátek 1776 – šlo prý o jedinečnou událost. Časová následnost těchto vln odpovídá pořadí začleňování kontinentů do systému světového hospodářství: Amerika, Asie, Afrika. Dekolonizace byla téměř vždy výsledkem hnutí za nezávislost ("národně osvobozenecké hnutí"), jeho úspěch však byl determinován vnějšími podmínkami: geopolitickou formací doby a její stabilitou, vojenskou silou koloniální mocnosti, veřejným míněním ve vyspělých zemích a v neposlední řadě polohou dotčeného území. První vlna (závěr "zemědělského kapitalismu„) na konci 18. a počátkem 19. století a byla omezena na kolonie v Americe. Začala válkou za nezávislost USA, jejíž úspěch se stal (spolu s francouzskou revolucí) vzorem pro válku latinskoamerických kolonií za nezávislost. Ta v letech 1810 - 1826 přinesla politickou nezávislost americkým koloniím Španělska a Portugalska. Tato dekolonizace, probíhající v době britské hegemonie, usnadnila transformaci formálních kolonií upadajících mocností na neformální kolonie Velké Británie. Nejen že se nedotkla kolonií na jiných kontinentech, ale nedotkla se ani přesvědčení o "přirozenosti" a "správnosti" koloniálního rozdělení světa. Další vlny ve 20 – 30. letech a po 2. světové válce. 20 Dekolonizace příčiny a důsledky Dvě základní příčiny: 1. v kvůli odboji kolonistů a 2.v důsledku odboje domorodého (původního) obyvatelstva. Důsledkem dekolonizace byl razantní nárůst státních aktérů v systému mezinárodních vztahů až k dnešnímu stavu téměř 200 států. Počátek již v 18. století, kdy USA získaly nezávislost na Velké Británii v roce 1776.Velká vlna v 19. století v Jižní Americe. Urychlení dekolonizace po 2. sv. válce a zejména v 50. a 60. letech. Důsledek 2. světové války. Příčiny: Oslabení tradičních koloniálních velmocí v důsledku výsledků 2. světové války. (VB, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Japonsko) Vlna nacionalismu, která se přehnala koloniemi. Jejími nositeli byli většinou intelektuálové, kteří získali vzdělání v metropolích a seznámili se s moderními politickými teoriemi (neplatí pro japonské kolonie.) Některé kolonie zdůrazňovaly svoje přispění k válečnému úsilí, případně loajalitu a žádaly odměnu – plná nezávislost jako odměna (Indie). 21 Mýty dekolonizace •Je omylem interpretovat dekolonizaci jako záležitost po 2. světové válce!!! Tento proces začal již v roce 1776 vyhlášením nezávislosti USA. • •Proces dekolonizace přinesl navýšení počtu státu a velmi významně přispěl ke zformování globálního systému mezinárodních vztahů. Dekolonizací byl výrazně ovlivnil charakter OSN. • •V roce 1945 bylo většina členů demokraciemi, dnes tomu tak není. V 60% zemí se vládnou různé formy autoritativních režimů. • • V mnoha případech v rámci procesu dekolonizace vzniky bohaté a úspěšné země (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Singapur, svým způsobem i JAR) • •Často jsou výsledky smíšené - případ Jižní Ameriky nebo většiny zemí Asie. • •Vznikem mnoha nestabilních vlád skončila dekolonizace Afriky. Mnoho zemí nebylo vnitřně připraveno na nezávislost a existovala v nich zejména velká kmenová diverzita. • •Navíc do ní začíná od 70. let pronikat SSSR (nebo Kuba jako nástroj Moskvy – Angola nebo Etiopie) a nastolovat tam levicové diktatury. • •Bývalé kolonie se proto stávají kolbištěm pro bipolární konfrontaci (další úpadek). • •Jedním z důsledků je proto nárůst konfliktů v systému MZV. • 22 Dědictví dekolonizace •Rozporuplně je hodnocen vliv koloniálních impérií na vnitřní rozvoj kolonií. • •Teze o bezohledném vykořisťování kolonií metropolí, což má dodnes být hlavní příčina chudoby v některých státech. • •Teze o civilizačního poslání metropole (břímě bílého muže - Kippling). • •Tato interpretace převládala z západní historiografii do 2. světové války. • •Je třeba hodnotit případ od případu. Vždy půjde najít obojí a je nutné, se pokusit o objektivní zhodnocení. Je vhodné uvážit, že mezi nejchudší státy patří i ty, které nikdy kolonií nebyly a mohly se vyvíjet autonomně na kol. mocnostech (Etiopie, Libérie, Afghánistán). • •Naopak mnohé bývalé kolonie jsou bohaté a prosperující země (USA, Kanada, Austrálie, NZ, Singapur). • •Vznik mnoha samostatných států v 50. a 60. letech vytvořil podmínky pro zformování Hnutí nezúčastněných. • • Konference v Bandungu 1955 z iniciativy Cejlonu, Indie a Indonésie – vytvoření třetího bloku států stojících mimo konflikt Západ – Východ. Hrají zde velkou role jak některé komunistické země (Jugoslávie a Čína), tak některé demokracie (Indie). 1961 – velká konference v Bělehradě. • •Nová témata do světové agendy (podpora hospodářského rozvoje a boje s chudobou, boj proti kolonialismu, neokolonialismu a sionismu – rezoluce VS z 1975). 23 Dědictví koloniálního imperiaslismu • •1. Hospodářské vazby. • •2. Vytyčení hranic tam, kde neexistovaly. • •3. Vytvoření politického systému. • •4. Změny jazyků. • •5. Masová migrace z Evropy, vznik nových národů. • •6. Tvorba ideologií u koloniálních národů k odůvodní kolonialismu. • •7. Rozšíření symbolů koloniální moci. • 24 Literatura •Ferro, Marc (2007): Dějiny kolonizací. Od dobývání až po nezávislost 13. – 20. století. Praha: Lidové noviny. • •Huf, Hans-Christian (2008): Vzestup a pád mocných říší. Frýdek Místek: Alpress. • •Kissinger, H. (1996): Umění diplomacie. Praha: Prostor.