Apolitické a anti-politické proudy v islámu Marek Čejka Odmítnutí politiky jako reakce na modernitu • Apolitické proudy v abrahámských náboženstvích vnímají a nepopírají podstatu svých náboženství jako univerzálních systémů zahrnujících i politiku, státoprávní otázky … avšak: • vymezují se proti dědictví osvícenství v podobě sekularismu, moderní masové politiky a moderních ideologií tak jak přichází ze Západu – považují je za korumpující a ohrožující fenomény, před kterými je třeba se mít na pozoru Salafisté Tři typy salafismu (podle Q. Wiktorowicze): • Puristé/Kvietisté - Většina salafistů nemá zájem o politiku. Muhammad Al-Albání (1914–1999), Abd alAzíz ibn Baz (1910–1999) Muhammad ibn al-Utajmín (1925–2001). • Političtí - Menší část se politicky angažuje (Egypt). Safar al-Hawálí (1950), Salman al-Auda (1956) • Malá část jsou „salafističtí džihádisté“. Usáma bin Ládin (1957-2011). Puristický/kvietistický salafismus • nejrozšířenějším současným směrem salafismu, který má zároveň i nejhlubší kořeny. • Jeho stoupence lze označit za náboženské fundamentalisty s izolacionistickými tendencemi, kteří jsou ale ve vztahu k okolí, včetně státu, mírumilovní. • Úsilí o čistotu islámu pro ně představuje nejzásadnější hodnotu a vše ostatní je více či méně podružné. Proti samotnému soudobému pojetí politiky a politických aktivit se vymezují z více důvodů: • Zákonem nejvyšší právní síly je Korán a demokracie a parlamenty se mohou s Koránem snadno dostat do rozporu. Uzurpují si totiž zákonodárné právo, které náleží jedině Bohu. • Puristické salafisty irituje i stranická politika, protože ta rozděluje muslimy do frakcí, což je opět v rozporu s Koránem. • V době, kdy je zjevné, že náboženství není plně očištěno, vede jakákoliv politická činnost ke korupci a nespravedlnosti, neboť společnost nemohla pochopit principy opravdové víry. Spravedlivá politika tedy souvisí až s nastolením Božího zákona. • Politický aktivismus není dle puristů dobrý dokonce ani v časech útlaku, neboť může vládce motivovat k represím. Naopak pokojná a nepolitická propagace islámu (da‘wa) je vhodným způsobem aktivismu. • V souvislosti s islámem se používá v tomto ohledu i pojem kvietismus, který je často vysvětlován jako v podstatě apolitický či přímo anti-politický protiklad k islamismu. Anti-političtí nemusí být jen salafisté, ale i příslušníci dalších proudů islámu, například některých sufíjských řádů, atd. • Západní vlivy a hodnoty puristé velmi razantně zavrhují jako korumpující, a to stejné platí i pro různé západní myšlenkové koncepty (odmítají například i pojmy jako „fundamentalismus“, „extrémismus“, ale třeba i „mezináboženský dialog“). • Nedistancují se však jen od západního vlivu, ale izolují se často i od liberálnějších muslimských směrů a mají tendence vytvářet salafistická ghetta - memají tedy zájem ani o dialog vnitronáboženský. • Byť s dalšími pojetími salafismu – politickým a džihádistickým – sdílejí snahu o očistu islámu, jejich strategii postavenou na politických aktivitách, či dokonce násilí, považují za nebezpečné inovace, které nemají precedens v činech proroka Mohameda ani jeho společníků. • K politickým či džihádistickým salafistům však mohou někdy cítit určitou shovívavost, jako k těm, kteří byli motivováni dobrými cíli, avšak chtěli jich dosáhnout nesprávnou cestou Osobnosti • Muhammad Násiruddín al-Albání (1914–1999) • Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) • Muhammad ibn al-Utajmín (1925– 2001). Politizace salafismu během arabského jara • Režimy využívají napětí mezi islamisty a salafisty