JUDAISMUS a SIONISMUS Marek Čejka Židovství v diaspoře ◼ Od roku 70. velká část Židů rozptýlená v disapoře – jejich situace v různých částech světa je odlišná ◼ antisemitismus, hlavně v křesťanské Evropě – často občané podřadné kategorie, život v izolaci a ghettech. Proměny a židovství v průběhu osvícenství ◼ Obecně je židovská společnost v diaspoře velmi zbožná a vzhledem k charakteru židovství a velkému důrazu na studium Tóry a Talmudu i gramotná a často vzdělaná ◼ V 18. a 19. století se osvícenství dostává i do židovských komunit ◼ Židovské osvícenství – HASKALA – hlavním předstvitelem berlínský židovský filosof Moses Mendelssohn (1729–1786) ◼ Důsledkem osvícenství je snaha části Židů o modernizaci, integraci do většinové společnosti (asimilace), sekularizaci, potlačení moci rabínů, zjednodušení náboženství, odklon od jidiš a ortodoxního judaismu, ◼ v židovském prostředí se také projevují nové západní politické ideologie a směry – socialismus, liberalismus.. ◼ Naopak religiózní židovské komunity – hlavně ve východní Evropě – se uzavírají více do sebe, vymezují se proti modernitě a vše co ji provází a posilují svůj náboženský charakter – jedním z největších předmětů jejich kritiky se stane nový politický směr v židovském prostředí - SIONISMUS SIONISMUS ◼ sionismus je novodobý židovský nacionalismus, který se konstituoval až v druhé polovině 19. století. ◼ nemá tisíciletou historii jako judaismus a je to hlavně politický pojem ◼ Základy sionismu položili myslitelé jako Moses Hess (1812–1875), Leo Pinsker (1821–1891), Theodor Herzl (1860 – 1904) a další, kteří sice byli etničtí Židé, ale byli sekularizovaní ◼ ti chápali sionismus hlavně jako ideu a praktický plán, který má pomoci ochránit Židy před evropským antisemitismem ◼ první sionisté byli nezřídka levicově zaměření pokrokáři s vlažným vztahem k víře svých předků ◼ sionistou může být nejen Žid, ale každý člověk, který sympatizuje s jeho programem (křesťanský sionismus) OPOZICE vůči SIONISMU ◼ sekularismus sionistů představoval pro mnoho hluboce věřících Židů (ultraortodoxních, správněji charedim) nebezpečnou herezi a rouhání. ◼ až do doby Holocaustu tak většina věřících Židů sionismus odmítala ◼ jejich výklad posvátných textů jim přikazoval předčasně neusilovat o ukončení židovského exilu (Galutu) ale trpělivě vyčkávat na příchod Mesiáše a nechat obnovu židovského království na Boží vůli ◼ součástí tohoto přístupu bylo i odmítání podrobování biblické Země izraelské za pomoci síly ◼ nacionalistické vášně sionistů, vyzbrojování se, boj o půdu s Araby ztělesňovaly pro věřící Židy rebelii proti Boží vůli Rabín Josef Samuel Bloch (1850–1923) „Sionismus je falešný mesianismus, v němž byl Bůh, Tóra a její přikázání nahrazeny falešnými modlami nacionalismu a socialismu.“ (Jde o vizi sionismu jako „politického náboženství“ – koncept rozpracoval Voegelin, blízko k němu má Bellahův koncept „občanského náboženství“) rabín Joel Teitelbaum ze Satmaru (1887–1979) Kniha „Vajoel Moše“ Kniha se dělí na tři části: ◼ Maamar šaloš ševuot (Pojednání o třech přísahách) ◼ Maamar jišuv Erec Jisrael (Pojednání o osídlení Země Izrael) ◼ Maamar lašon ha-kodeš (Pojednání o svatém jazyce) V knize jsou vysvětleny všechny Teitelbaumovy praktické postoje: - například zákaz pro Židy volit do Knesetu, - přijímat finanční podporu od izraelské vlády - přijmout izraelské občanství skrze „právo návratu“. - deklarována „ideologická válka proti sionistické vládě“. Kniha interpretuje tři přísahy, což je součást talmudického traktátu Ketubot 111a. Ty jsou platné v dobách před příchodem Mesiáše, tedy i dnes. Dvě jsou určené pro Židy a jedna pro Nežidy: ◼ 1. Židé nemají přicházet do Svaté země společně a silou ◼ 2. a nemají se bouřit proti jiným národům, ◼ 3. aby je národy světa příliš nezotročovaly. Další významné rabínské autority proti sionismu r. Weissmandl r. Sonnenfeld J. I. De Haan Charedim ◼ https://www.youtube.com/watch?v=HFAZSoys AmI NÁBOŽENSKÝ SIONISMUS ◼ V první pol. 20. stol. krystalizuje uvnitř judaismu nový náboženský proud ◼ NÁBOŽENSKÝ SIONISMUS se pokusil propojit sekulární myšlenky sionismu s ortodoxním judaismem. ◼ Židovské náboženství se tak sloučilo s politickou ideologií (podobně jako u některých proudů islamismu nebo v křesťanství) ◼ Za jeho hlavního protagonistu je označován rabín Jicchak Avraham Kook. Jicchak Avraham Kook (1864 – 1935) „...Není pochyb o tom, že toto velké hnutí (sionistické) je „počátek Vykoupení“ které již brzy přijde, a to ještě během našich dní. A pro náš lid a pro naše Boží města musíme být silní.“ Série knih Orot („Světla“) ◼ Pojednává o roli národa Izraele při vykoupení světa a jakou úlohu v tom hraje Země Izraelská. ◼ Rabi Kook zde vysvětluje, že ke správnému pochopení národa Izraele lze dojít pouze, pokud člověk rozpozná ústřední roli Země Izraelské pro židovský národ. ◼ Své teze rabi Kook často podporuje kabalistickými úvahami o duchovním významu Země Izraelské. ◼ „Člověk může prožít nejvyšší úroveň svatosti a duchovní jedinečnosti Země izraelské pouze prostřednictvím studia skrytého významu Tóry.“ ◼ „Z kabalistické literatury vychází představa, že hebrejská písmena jsou jakoby atomy či stavební bloky duše. Jestliže Žid přesídlí do Země Izrael, pak malá individuální písmena jeho duše vzrostou a stanou se nezměrnými písmeny celého židovského národa.“ ◼ „Duše každého Žida je propojena se všemi ostatními dušemi židovského národa. Jestliže třeba jen jeden Žid touží po Zemi izraelské, má to hluboký a mnohonásobný dopad na celý židovský národ. Boží milosrdenství je probuzeno a národ se ponenáhlu začíná vracet do své domoviny.“ ◼ Kook spatřoval v osidlování biblického území sionisty a některých dalších politických jevech své doby (např. v Balfourově deklaraci – 1917) projev Boží vůle. ◼ Kookovo učení ovlivnilo některé „modernistické“ ortodoxní Židy ◼ Kookovo učení rozvinul jeho syn Cvi Jehuda Kook Cvi Jehuda Kook (1891–1981) ◼ Kook mladší doplnil teologické učení svého otce o transcendentní interpretace dalších politických jevů ◼ velký význam přikládal hlavně šestidenní válce z r. 1967, kdy Izrael obsadil rozlehlá území, která Kook ml. považoval za další součást návratu biblické židovské domoviny. ◼ Kook ml. je považován za duchovního otce náboženských židovských osadníků a s nimi spojeného hnutí Guš Emunim. Židovské osady po roce 1967 Židovské osady na Západním břehu Oblast Západního břehu, na kterou se zaměřilo religiózní mesianistické hnutí Guš Emunim (napravo rabín Moše Levinger) Jedna z nerealistických vizí tzv. „Velkého Izraele“ Golanské výšiny ◼ Území získané na úkor Sýrie v roce 1967 ◼ Anektováno v roce 1981 ◼ V roce 2010 cca 20 000 osadníků ve 30osadách a stejné množství syrských Arabů (převážně drúzové) ◼ Strategická poloha (60 km od Damašku, přirozená hráz proti syrskému útoku) ◼ Významné vodní zdroje (oblast pokrývá 1/3 izraelské spotřeby), velmi úrodný region, jediný lyžařský areál v Izraeli ◼ Veřejné mínění se staví proti navrácení oblasti, což je i pozice současné politické reprezentace Východní Jeruzalém ◼ Anektován v r. 1967 (Knesetem formálně v r. 1980 – tzv. Jeruzalémský zákon) ◼ „Osadnictví“ výrazně změnilo etnické složení (V r. 2008 zde žilo 43% Židů, ku 57% Arabů) ◼ Největší židovské čtvrti v tis.: Ramot Alon a Pisgat Ze‘ev (50), Gilo (40), Neve Jaakov (30), Ramat Šlomo (20) ◼ Vysoká koncentrace charedim Západní břeh Jordánu ◼ Více než 300 000 osadníků (z celkových cca 500 000) ◼ Velké bloky osad při hranicích vlastního Izraele ◼ Husté pokrytí osadami znemožňuje předat souvislejší část území pod palestinskou samosprávu ◼ Značné nároky na vojenskou přítomnost kvůli bezpečnosti osadníků ◼ Silné zastoupení ortodoxní komunity s vysokou plodností – rychlý přirozený růst Situace na poli vztahu mezi politikou a judaismem po r. 1945 ◼ Mnoho nesionistických Židů bylo zavražděno v průběhu Holocaustu ◼ Přeživší antisionističtí Židé považovali Holocaust za Boží trest za sionismus ◼ Část přeživších zbožných Židů se stala k sionismu více kompromisními, případně se přímo stali příznivci náboženského sionismu Pragmatismus izraelských charedim ◼ Většina ultraortodoxních Židů (charedim) v současném Izraeli se za sionisty nepovažuje (odmítají např. sloužit v Izraelské armádě) ◼ ve skutečnosti ale většina z nich sionismu využívá ◼ volí „své“ strany do izraelského parlamentu a ovlivňují izraelskou politiku, pobírají státní sociální podporu atd. ◼ Veřejně či skrytě se snaží dodat Izraeli teokratický charakter – konflikt se sekulární většinou Izraelců – napětí ve společnosti Neturej Karta ◼ antisionistická platforma (nikoliv organizace), která vznikla v r. 1938 a působí dodnes ◼ odmítá jakékoliv kompromisy se sionismem ◼ odmítá uznat legitimitu současného Státu Izrael, neboť ho považuje za heretický. ◼ základ jejího členstva tvoří několik stovek rodin nejradikálnějších charedim v Izraeli a aktivisté v USA a ve Velké Británii. V 50. letech byl jedním z nejznámějších členů Neturej Karta její spoluzakladatel rabín Amram Blau (1890–1978) Moše Hirsch (1930-2010) Aktivity Neturej Karta ◼ Přestože má Neturej Karta celkově jen relativně malý počet stoupenců, získala si mezi izraelskou komunitou charedim širší podporu např. svými protesty proti porušování šabatu ◼ Mimo Izrael je známá také svými kontroverzními aktivitami – pálením izraelských vlajek, protesty proti návštěvám izraelských politiků, demonstracemi atd. ◼ NK má své pobočky mj. v USA, Kanadě a Velké Británii ◼ Stoupenci Neturej Karta komunikují také s Hamásem a Hizballáhem a jsou proti jakémukoliv vypuzování Arabů z jejich domoviny. ◼ www.netureikarta.org