Budování aliance
Od plných kapes ničeho k rozpadu sovětského bloku
Doc. PhDr. Zdeněk Kříž, Ph. D.
1

Evropská iniciativa
1948/1949 – Západ i Východ vnímají danou situaci jako konflikt – studená válka.
Rozdílný přístup k redukci armád začal budit na západě podezření.
Otázka hledání bezpečnostních záruk.
22. 1. 1948 projev Ernesta Bevina (britský sociální demokrat) v DS, že probíhají jednání s Francií,
Nizozemskem, Belgií a Lucemburskem o bezpečnostní alianci – ZEU.
Únorové události v ČSR – zvětšení obav z expanze komunismu.
Obavy z dubnových voleb v Itálií a ze zvratu směrem ke komunistické diktatuře.
Tlak SSSR na Norsko, se kterým chtěl dosáhnout podobného řešení jako s Finy v roce 1947.
Březen 1948 – vznik ZEU – problém vojenské slabosti.
Hledání spojenců za Atlantikem.

Image result for Ernest Bevin foto

Americký izolacionismus
Problém – izolacionismus USA – nevstupovat do aliancí s neamerickými státy v době míru.
Americká veřejnost věří v OSN jako receptu na zajištění míru a bezpečnosti.
Založení ZEU dalo USA signál o opravdovém zájmu evropských zemí bránit se a proto je Truman
podpořil.
Březen 1948 – zahájení tajných jednání ve Washingtonu (USA, Kanada a VB). Francie nepřiznána pro
velký vliv komunistů ve vládě.
Vojenské kruhy USA mají zájem na zapojení Švédska, Norska, Dánska, Irska, Itálie a Portugalska.
USA připraveny díky politice SSSR k radikálnímu obratu vlastní politiky.
Vandenbergova rezoluce č. 231 – 64 ku 4 pro.  11. 6. 1948.

Blokáda Berlína
Postup formování NATO urychlilo zahájení blokády Berlína 24. června 1948 – pokus vytlačit západní
mocnosti z města – letecký most západu.
Problém charakter budoucí aliance – evropské země by uvítaly vstup USA a Kanady do ZEU.
Dle USA je nutná nová organizace, která se bude více odvolávat na Chartu OSN.
USA nesouhlasily s formulací článku 5. bruselské smlouvy – závazek k vojenské pomoci.
Jednání o textu oficiálně zahájena v prosinci 1948.
Kompromisní znění dokumentu – spory o článku 5 a 6.
USA nechtěly garantovat koloniálním mocnostem jejich kolonie a zámořská území, protože prosazovaly
dekolonizaci.
USA prosazovaly přizvání Norska a Portugalska. Francie chtěla Itálii.

Podpis Washingtonské smlouvy
Kompromis – plus navíc pozvání Islandu a Dánska.
Duben 1949 – podpis smlouvy.
Vznik NATO - dvanáct států (Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Nizozemsko, Island, Itálie, Norsko,
Lucembursko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy) potvrdilo v ustanovující Washingtonské
smlouvě svůj vstup do Aliance.
H. Truman: „Je to jednoduchý dokument, ale kdyby existoval v roce 1914 a v roce 1939 a kdyby jej
tehdy podporovaly státy, jež jsou dnes zde zastoupeny, věřím, že by zabránil aktům agrese, které
vedly ke dvěma světovým válkám.“
Těžký boj o ratifikaci v Itálií. Komunisté se činili. Itálie ale smlouvu schválila v srpnu 1949.
Po vzniku NATO je nadále pro západ typická vojenská slabost.
Pozici západu oslabila i ztráta jaderného monopolu roku 1949.

Image result for podpis smlouva o NATO foto Image result for Truman foto

Washingtonská smlouva I.
Preambule: společné hodnoty, demokracie, svoboda jednotlivce, právní řád.
ČLÁNEK 1
Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v
nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a
spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli
způsobem neslučitelným s cíli OSN
ČLÁNEK 2
Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů
posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto
instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení z
konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi
všemi smluvními stranami jednotlivě nebo společně.
ČLÁNEK 3
Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně
stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní
schopnost odolat ozbrojenému útoku.
ČLÁNEK 4
Smluvní strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena
územní celistvost, politická nezávislost nebo  bezpečnost kterékoli smluvní strany.

Washingtonská smlouva II.
ČLÁNEK 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní
Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému
útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51
Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v
součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití
ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový
útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato
opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti.
ČLÁNEK 6
Pro účely článku 5 se za ozbrojený útok na jednu nebo více smluvních stran pokládá ozbrojený útok
- na území kterékoli smluvní strany v Evropě nebo Severní Americe, na Alžírské departamenty
Francie, na území Turecka nebo na ostrovy pod jurisdikcí kterékoli smluvní strany v
severoatlantickém prostoru severně od obratníku Raka;
- na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli smluvní strany, jež se nacházejí na těchto územích
nebo nad nimi nebo na kterémkoli jiném území v Evropě, kde byla umístěna okupační vojska kterékoli
smluvní strany v den vstupu této smlouvy v platnost, nebo ve Středozemním moři, nebo v
severoatlantickém prostoru jižně od obratníku Raka.

Washingtonská smlouva III.
ČLÁNEK 9
Smluvní strany tímto zřizují Radu, v níž bude každá z nich zastoupena, aby projednávala věci
týkající se plnění této smlouvy. Rada bude organizována tak, aby se mohla kdykoli pohotově sejít.
Rada zřídí takové pomocné orgány, jaké mohou být potřebné, zejména ihned zřídí výbor pro obranu,
který bude doporučovat opatření… .
ČLÁNEK 10
Smluvní strany mohou na základě jednomyslného souhlasu vyzvat kterýkoli jiný evropský stát, který
je schopen napomáhat  rozvoji zásad této smlouvy a přispět k bezpečnosti severoatlantického
prostoru, aby přistoupil k této smlouvě. Každý takový smluvní stát se může stát smluvní stranou
tím, že uloží u vlády Spojených států amerických svoji listinu o přistoupení. Vláda Spojených států
amerických vyrozumí každou ze smluvních stran o uložení každé takové listiny o přistoupení.

Vojensko-strategická situace roku 1949
uVe druhé polovině 1949 – SSSR  - 6 mil. vojáků, pozemní vojsko je moderně vyzbrojeno.
uV létě 1949 se z krize dostává i sovětské letectvo.
uDo výzbroje přichází Mig-15. 1950 – masově rozšířený stroj. Pokračuje výstavba strategického
letectva na bázi Tu – 4 (nelicenční kopie B-29)
u1949 – první sovětský jaderný pokus, značné omezení odstrašujícího potenciálu USA.
uVelký podíl sovětské rozvědky, které se podařilo získat v USA mnoho informací. Někteří špióni byli
dopadeni a popraveni (Rosenbergovi), většina nikoli.
uOtázka času, kdy SSSR dožene USA ve strategických zbraních a jejích nosičích.
uDokončeno budování satelitního (spojeneckého) systému.
uSmlouvy o vzájemné pomoci mezi státy sovětského bloku. První 1943 – ČSR a SSSR.
uVýchodoevropské armády jsou zcela podřízeny SSSR, jsou budovány dle sovětského vzoru a v některých
slouží desítky sovětských generálů.
uV Polsku bylo v roce 1950 z 56 generálů 40 sovětských. V ostatních armádách působí sovětští
poradci.
Image result for mig 15 foto Image result for Tu 4 foto

Americká snaha o vyzbrojení
uBez účasti USA je eliminace vojenského potenciálu SSSR nemyslitelná. Vědí to i Američané a jsou
ochotni nést náklady.
uZákona Mutual Defense Assistance Act - US pomoc více než 1 mld. dolarů členům NATO – spory v USA.
uBoj skončil jakmile 23. září 1949 prezident USA vyhlásil, že SSSR odzkoušel JZ (Kurčatovm,
Berija).
uDohodnuto, že pomoc půjde v podobě financí a strategických surovin, vojenského materiálu a
expertní pomoci. Pomoc dostalo i Řecko, Turecko, Irán, Jižní Korea a Filipíny, přestože nebyli v
NATO. 6. 10. 1949 zákon vstoupil v platnost.
uOrganizační struktura NATO – v září 1949 je zřízena Rada NATO (čl. 9) a další orgány. Politická
struktura Aliance vzniká relativně rychle.
uVelké problémy při budování vojenské struktury. Neschopnost se dohodnout.
uOpět pomohl „strýček Joe“ – vypuknutí Korejské války.
uČlenské státy se zavázaly do konce srpna předložit plány rozvoje armád – učinily.  Kompromis mezi
potřebami a disponibilními zdroji.
u USA navýšily svoji přítomnost v Německu ze dvou divizí na šest. Evropské země postupují v
budování armád.
u
První výbuch atomové bomby v Semipalatinsku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Image result
for Kurčatov foto
Image result for Berija foto

50. léta a NATO – budování struktur
Korejská válka – obavy na Západě, že jde o generálku války v Evropě.
Září 1950 - diskuse o problému, jak bránit území členských zemí NATO před podobnou agresí, jaká v
té době probíhala v Koreji.
Přijata vojenská doktrína takzvané strategie předsunuté obrany (forward strategy) pro území Evropy.
Prosinec 1950 - Generál Eisenhower jmenován prvním vrchním velitelem spojeneckých vojsk v Evropě
(SACEUR).
Duben 1951 - Zahájení operační činnosti Vrchního velení evropských spojeneckých sil v Evropě
(Supreme Headquarters Allied Powers Europe - SHAPE) ve francouzském Roquencourtu. Po vystoupení
Francie z integrované vojenské struktury NATO bylo velitelství přemístěno do Casteau u Mons v
Belgii.
Senát amerického Kongresu odsouhlasil poskytnutí první americké jednotky pro potřeby NATO.

Eisenhoverovy představy a realita
u .
u
u
u
u
u
Jednání v září 1950 – závěr o vybudování integrovaných ozbrojených sil NATO. Vytvořena první
vojenská funkce NATO – Hlavní velitel NATO v Evropě – SACEUR (Supreme Allied Commander Europe) –
Eisenhower (všeobecné přesvědčení že do 3 měsíců je NATO ve válce) Ten stojí v čele SHAPE (Supreme
Headquarters Allied Power Europe)
Eisenhover se snaží povzbudit evropské státy k budování armád. USA slíbily vydat v následujících
čtyř letech 25 mld. USD na obranu Evropy, ale chtěly evropskou spoluúčast.
E věří, že když do roku 1952 dostane 42 divizí, má šanci ZE proti SSSR ubránit.
Pokračuje vyčleňování sil pro SHAPE. Počátkem léta 1951 má 15 divizí.
Proti nim stojí v první sledu na 50 divizí SSSR a jeho spojenců.
Pokračuje budování velitelské struktury Aliance. První verze byla realizována do roku 1952. V roce
1951 je zřízena Akademie NATO v Paříži.
E střídá gen. Ridgway, který se vrací z Koreje roku 1952. V témže roce – zasedání Rady NATO v
Lisabonu.
Změna organizační struktury, zřízení stálého sídla Aliance v Paříži. Zřízena funkce gen. tajemníka
– lord Hastings L. Isamy.
Organizační struktura přetrvala v zásadě dones (zvláštní přednáška)

Integrované síly I.
u .
u
u
u
u
u
V USA po 2. světové válce panuje určité opojení JZ a strategického letectva – hlavní složky
financované tehdy ještě omezenými zdroji – strategie odstrašující síly.
Slabina – malá možnost manévru a čistě defenzivní reaktivní přístup. Když protivník zaútočí,
použijeme jaderné zbraně.
Duben 1950 – NSC předkládá dokument NSC-68. Změna americké strategie – všesložkový přístup. Větší
důraz na konvenční zbraně zatěžuje rozpočet USA, obsahuje morální rozměr – obrana proti těm, kdo
ohrožují americké principy. Vliv na  změnu strategie – válka v Koreji.
USA k diskusím o problému alianční strategie přistupují takto: 1. USA provedou hlavní strategický
úder, 2. USA zabezpečí operace na moři a 3. evropské země postaví jádro pozemního vojska.
Americké zásady byly přijaty NAC v lednu 1950 – strategie „štítu a meče“
V květnu 1950 – jednání NAC – vytvoření integrovaných a vyvážených o.s. NATO – konec jednostranného
spoléhání se na JZ.
Vypracovány krátkodobé (jak ustupovat bez stanovení line – 12 div NATO, 50 SSSR), střednědobé (jak
ustupovat na Rýn) a dlouhodobé plány (mít 80. divizí, ubránit SRN – cíl pro 10 – 12 let)

Integrované síly II.
Francie má problém s plány předpokládajícími ústup, protože má obavy, že by nebylo koho
osvobozovat.
Jedinou cestou bylo urychlené vyzbrojení ZE, rozpor vojenské potřeby – disponibilní zdroje.
Začínají se rozvíjet plány na strategii předsunuté obrany.
1952 – vstup Řecka a Turecka -  značné navýšení početních stavů armád NATO (cirka 25 divizí, sice
na špatném směru, ale lepší než nic)
Výrazné posílení štítu, geografický posun těžiště NATO.
Strategie předsunuté obrany a hromadné odvety přijata v prosinci 1952 (MC 141)
Posílení štítu vedlo k akcentu na síly meče - JZ.
1952 – mezi jaderné mocnosti vstupuje VB.
 Vojenský poměr sil a geografické poměry pro jadernou jsou příznivé pro NATO -  SSSR je snadno
dosažitelný strategickým letectvem USA, PVO USA je ale pro SL SSSR velký problém a USA jsou
relativně bezpečné (na rozdíl od ZE).
V konvenční válce v Evropě má výhodu SSSR. Snazší možnost nasadit zálohy.
Image result for poměr sil NATO SSSR 50. léta foto Image result for poměr sil NATO SSSR 50. léta
foto
Cíle amerických jaderných útoků v případě války
Vývoj počtu jaderných hlavic

50. léta a NATO – první rozšiřování
Cesta Turecka a Řecka do NATO – složitý problém.
Srpen 1950 - o vstup do NATO požádaly Turecko a Řecko.
V souladu s  americkými zájmy a Trumanovou politikou zadržování komunismu.
Problém: autoritativní vojenské režimy – rozpor s hodnotami, ke kterým se NATO hlásí. Kritika
zleva.
Strategické zájmy dostaly přednost – posílení jižního křídla.
15.-20. září 1951 - po zasedání Rady NATO v Ottawě bylo ke vstupu do Aliance pozváno Turecko a
Řecko.
Francie, Velká Británie a USA vyjádřily svoji podporu začlenění SRN do evropského obranného
společenství (European Defence Community).
Otevřena otázka budoucnosti SRN, která vznikla v roce 1949.
Bez zapojení SRN je věrohodná obrana Evropy nemožná – převládající názor.
Image result for Turecko a Řecko v nato mapa

50. léta a NATO – zapojení SRN
Po ztroskotání EOS byl v rámci Pařížských jednání z října 1954 připraven vstup SRN do NATO.
1954 – změna Základního zákona umožňujícího budování ozbrojených si.
Realizováno v roce 1955, od roku 1956 existence Bundeswehru.
Zavedena všeobecná branná povinnost. BW – parlamentní vojsko.
Vstupem SRN do NATO byla završena Adenaurova politika zapojování SRN do západních bezpečnostních
struktur.
Tvrdá opozice v rámci německé levice, komunistické i sociálně demokratické
Konec nadějí Moskvy na vytvoření neutrálního Německa ve střední Evropě.
Reakce východu – založení Varšavské smlouvy roku 1955 – oficiální zdůvodnění.
Image result for konrad adenauer foto

Debaty o podobě příspěvku SRN
US vrchní velitel NATO – Lauris Norad otevřel roku 1957 otázku možného vyzbrojení SRN JZ na
taktické úrovni.
Z vojenského hlediska logický krok (eliminace sovětské konvenční převahy) – politicky velmi
výbušný.
SSSR kontroval roku 1957 Rapackého plánem (PLR), dle kterého by v Polsku, ČSR, NDR a SRN nesměly
být rozmístěné jaderné zbraně –Západ odmítl s poukazem na konvenční převahu Východu.
Kancléř Adenauer a MO Josef Strauss – pro tento krok, kombinovaný s dialogem s Východem.
Pokroková veřejnost spustila kampaň proti této politice (např. Göttingenský manifest 18 vědců). SPD
proti, navíc pro zákaz rozmístění těchto zbraní na území SRN.
Březen 1958 – hlasování Spolkového sněmu – po bouřlivé debatě prošla rezoluce CDU/CSU s tezí
„vyzbrojit BW nejmodernějšími zbraněmi, pokud by to bylo politicky a strategicky nutné“.
SSSR se definitivně zavřelo okno do Evropy.

První rozepře
uNapětí ve vztazích s USA a Francie – problém francouzské snahy udržet koloniální impérium.
u
uUSA – tlak na dekolonizaci.
u
uFrancie obviňuje USA, že mohly udělat více pro zabránění francouzské porážky v Indočíně, přestože
USA nesly 80% nákladů.
u
uAngažmá USA – obava z dopadu teorie domina.
u
uFrancie kritizuje americký tlak na dekolonizaci a velká roztržka přichází v roce 1956 v
souvislosti se suezskou  krizí (týká se i VB).
u
uOd roku 1955 proniká SSSR do arabských zemí. Slíbil zbrojní pomoc tamním vojensko-nacionalistickým
diktaturám.
u
uOd roku 1953 vládne v Egyptě vojenská diktatura Muhammada Nagíba, toho v roce 1956 dalším
převratem střídá Násir.
u
18

Suezská krize
Tlak na urychlení britského stahování z Egypta, do léta 1956.
Vyostření postoje k Izraeli (blokáda Akabského zálivu – válečný akt, ostřelování a podpora
ozbrojenců).
Poté co USA nejsou ochotny dodávat zbraně se Egypt obrací na SSSR.
Až do května 1956 dostává Egypt zbraně také z Francie.
1956 – znárodnění průplavu, izraelsko-francoouzsko-britská invaze.
Tvrdá kritika USA. SSSR vyhrožuje JZ.
USA uvedly SL do stavu bojové pohotovosti a vydaly jadernou munici. Politicky nepodpořily
spojenecké požadavky v Egyptě.
USA obviňovány z toho, že nedostatečně podpořily evropské spojence.
Krize odstartovala debatu o alianční strategii.
Francie -  přispěla k budování nezávislých jaderných sil a nepřímo podpořila vystoupení Francie z
vojenských struktur NATO.

Image result for suezská krize foto Image result for suezská krize foto

20
Druhá berlínská krize
uNATO obstálo v testu soudržnosti na počátku 60. let – Berlínská krize (1961).
u
uPodpořilo tvrdý postoj vůči SSSR, čímž se Sověti smířili s vybudování zdi ve východním Berlíně,
aniž by byl západ vytlačen z Berlína západního.
u
uUSA navýšily počet vojáků v E. na 434 000.
u
uChruščov požadoval změnu statusu Berlína – musel se spokojit s postavením Berlínské zdi.
u
uKenneddy to považoval za přijatelné řešení pro Západ.
u
uNutné pro přežití NDR (hlasování nohama).
u
uOtevřené přiznání neschopnosti společností budovaných na důsledné aplikaci marxismu konkurovat
svobodné společnosti.

Karibská krize
u1962 – karibská krize, mnohem nebezpečnější než berlínská.
uJaro 1962 – zpracován plán operace Anadyr, realizace od léta 1962.
uRozmístění raket středního doletu a ochranných vojsk na Kubě. 24 R-12-SS-4 a 16 R-14-SS-5 (rakety
středního doletu).
uCelkem 40 000 sovětských vojáků plus celkem 75 jaderných prostředků středního a krátkého doletu
(Luna-Frog).
uSSSR otevřeně popíral svoji vojenskou přítomnost.
uZcela zásadní změna strategické situace – SSSR má možnost přímo ohrozit USA.
uOdstrašuje USA od spuštění mechanismu hromadné odvety.
uOhrožuje kredibilitu NATO spoléhající se na jadernou odvetu!
uKennedy 22. 10. 1962 oznamuje světu tuto novinu.
uVyhlašuje karanténu -  blokádu dovozu zbraní na Kubu, svět na pokraji jaderné války.
21
Image result for karibská krize mapa Image result for karibská krize mapa
Území v dosahu sovětských raket R12 z Kuby

Dopady karibské krize na NATO
uAmeričtí spojenci v NATO podporují přístup USA, cítí se ale mimo hru, protože USA separátně
jednají se SSSR.
uKennedy užíval neformálních kanálů, které se vybudovaly v době Berlínské krize ke komunikaci se
Sověty – záznamy jednání jsou  v USA dosud utajované..
uChruščov pod americkým tlakem ustoupil.
uPožadoval ale stáhnout rakety Jupiter z Turecka, rozmístěné v roce 1957 na základě rozhodnutí Rady
NATO - USA souhlasí.
uJupitery byly tak jako tak nahrazovány Polarisy (ponorky)
uZasedání NAC v prosinci 1962 – schvaluje americký postup.
uV lednu 1963 NATO nahrazuje systémy Jupiter ponorkami se systémy Polaris dislokovanými ve
Středomoří.
uPro evropské spojence krize otevřela otázku, jak zabránit „bilateralizaci“ bezpečnostních otázek v
době krize.
uZkušenosti krize napomohly formulování politiky „détente“.
u
u
22
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fa/Jupiter_Launch.jpg/220px-Jupiter_Launch.j
pg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/Polaris-a1.jpg/220px-Polaris-a1.jpg

Změna strategické koncepce v USA
uV USA se po nástupu Kennedyho mění strategická koncepce – nemohlo zůstat bez vlivu i na NATO.
uStrategie hromadné odvety – neodpovídá poměru sil!
uKennedy kritizoval hromadnou odvetu a vyčítal jí jednostrannost, reaktivnost a v zásadě i
nemorálnost (podobně jako Reagan počátkem 80. let)
uNebyla také schopna reagovat na komunistickou infiltraci do třetího světa.
uNa návrh McNamary (tvůrce koncepce)byla v lednu 1962 v USA přijata „strategie pružné reakce“.
uZměna strategického uvažování USA – otevření otázky změny strategické koncepce v NATO.
uObavy evropských států z pokračování amerických bezpečnostních garancí: nechtějí se jich USA
zbavit?
23
Image result for nato forward defence map cold war Image result for nato forward defence map cold
war

Pružná reakce - zásady
uPružná reakce měla ve výběru způsobu zohledňovat zájmy USA a vývoj krize – ne pouze hromadná
odveta.
u
uKoncepce eskalačních stupňů. Armáda USA má být schopna vést dvě a půl války. (Evropa, Dálný východ
plus půlka)
u
uVšeobecná jaderná válka neměla být základní formou konfliktu (problematické vzhledem k plánům SSSR
a sovětské koncepci formulované Vasilijem Sokolovem, která se všeobecným jaderným konfliktem přímo
počítala).
u
uNa jednání NAC v Oslu v květnu 1961 se USA zavázaly, že nesníží počet svých vojáků v Evropě ale
požadovaly po ev. členech navýšení vlastních konvenčních kapacit.
u
uEvropské země nebyly nadšené, ale SSSR Americe pomohl svojí politikou kolem Berlína.
u
uNavýšení sil o 80 000 vojáků (USA, SRN, Francie a VB), schváleno ještě roku 1961 na zasedání NAC v
Paříži – být schopen čelit konvenčnímu útoku konvenčně.
u
uZůstává problém (neexistence) jaderných prostředků NATO.
u
u
24

Autonomní tendence ve Francii
uKvěten 1962 – jednání v Aténách, výstavba jaderných sil Aliance, rozpory mezi členskými státy.
u
uZávěry: USA podřídí pod NATO pět ponorek s raketami Polaris, evropské země se budou podílet na
rozhodování o použití těchto zbraní, poslední slovo má ale vlastních, tj. USA a vrchní velitel -
prezident.
u
uČerven 1962 – vyhlášení Francie, že se zaměří na vybudování vlastní jaderné síly a vybuduje
komplexní strategickou triádu.
u
uVrchní velitel NATO, gen. Norstadt reagoval demisí.
u
uNěmecko tlačí na posílení prvků předsunuté obrany ve strategii NATO.
u
uNa základě rozboru Karibské krize došel McNamara k závěru, že jaderné zbraně se staly štítem.
u
uExistence JZ brání vypuknutí války.
u
25

Vystoupení Francie z vojenských struktur
uProsinec 1962 – jednání VB a USA v Nassau. VB získala pro ponorky rakety Polaris, jaderné hlavice
si ale musí obstarat sama. VB tím disponuje nejúčinnějším prvkem triády.
uNa jednání v Ottawě v květnu 1963 – dohoda o vytvoření mezispojeneckých jaderných sil – tři
ponorky USA a britské a francouzské strategické letectvo, nebo letectvo dalších států, kterým USA
dodají JZ.
uDohoda likvidována politikou Francie, která buduje nezávislé jaderné síly a roku 1966 vystupuje z
vojenských struktur NATO (zvláštní přednáška).
u V NATO se po 60. léta vede diskuse o přijetí americké strategie pružné reakce (Francie ji spíše
odmítala)
uV prosinci 1966 se NATO rozhodlo zpracovat analýzu politické situace s důrazem na: vztahy Západ –
Východ, vztahy mezi členy Aliance, obecné problémy obranné politiky a vztahy NATO – ostatní státy.
uKaribská a berlínská krize ukázaly nutnost institucionalizace détentu.
uVývoj ve zbrojení a zejména navyšování strategického potenciálu SSSR – oslabení odstrašujícího
potenciálu USA.
uZápad v zásadě (kromě pokrokové inteligence) nemá iluze o charakteru SSSR a jeho důvěryhodnosti,
nicméně se nebrání jednáním.
uDétent podporuje i SSSR – věří, že bude snazší šířit sovětský vliv.
26

Harmelova zpráva
uPozici Západu roku 1967 shrnuje Harmelova zpráva.
u1. Expanze komunistů v Evropě zastavena, i sovětský blok není monolitem (Maďarsko 1956, Albánie,
Rumunsko)
u2. Moc Evropy vzrostla, i když nedosahuje moci USA.
u3. Možnost vojenské konfrontace se SSSR existuje, ale Západ si může dovolit usilovat o uvolnění se
SSSR (z pozice síly – p. Z. K.) NATO je nutné využít ve prospěch détente.
u4. Členské státy mají usilovat o uvolnění vztahů se SSSR ale zároveň neohrožovat soudržnost NATO.
u
uDůsledek
uVýbor pro obranné plánování přijímá novou strategickou koncepci "pružné reakce". Rozhodnuto o
vytvoření Stálých námořních sil v Atlantiku (Standing Naval Force Atlantic - STANAVFORLANT).
u
uNAC se vyslovila pro vznik nové doktríny takzvané pružné reakce (flexible response).
u
u16. ledna 1968 - Na zasedání Vojenského výboru vydána směrnice MC 14/3 o strategické koncepci
pružné reakce.
u
u
u
u
27

28
Literatura
uFidler, J. - Mareš, P.: Dějiny NATO. Praha 1997.
uRoberts, J. M. (2004). Dvacáté století. Dějiny světa  od roku 1901 do současnosti. Beta-Dobrovský:
Praha-Plzeň.
uLuňák, P. (ed): Plánování nemyslitelného. Praha 2007.
uMastny, V.: Learning from the Enemy. NATO as a model for the Warsaw Pact. Zürich Beiträge zur
Sicherheitspolitik und Konfliktforschung, Nr. 58. Zürich 2001.
uhttp://www.natoaktual.cz/na_historie.asp?y=na_summit/historienato.htm
u