1 NATO a válka proti Jugoslávii 1999 Doc. PhDr. Zdeněk Kříž, Ph. D. Role NATO v PSO •Severoatlantická aliance sehrála v 90. letech minulého století nepochybně velmi významnou roli při provádění vojenských operací krizového managementu – válka proti Jugoslávii v roce 1999 není příkladem PSO!!! • •Robert E. Hunter podotknul, že stabilizační role NATO v Evropě je brána více méně jako samozřejmost. • •V první polovině 90. let tomu tak ale zdaleka nebylo. Severoatlantická aliance ve své strategické koncepci z roku 1991 sice otevřela dveře k provádění různých typů vojenských operací krizového managementu, avšak nepoložila na ně nijak mimořádný důraz. • •Klasifikace vojenských operací krizového managementu (vojenských operací na podporu míru) dosud nebyla vojenskou vědou ani mezinárodními vztahy uspokojivě vyřešena. • •Vojenské operace krizového managementu (mimo vynucovací akce dle kapitoly 7 charty OSN) můžeme dělit na a) mírové mise OSN (mise pozorovatelské, peacekeeping a peacekeeping druhé generace), b) vojenské operace NATO na podporu míru a c) vojenské operace EU na podporu míru. • •Dodnes několik desítek misí. Nejméně 60 dle NATO. 2 NATO a Kosovo •Je nutné důsledně rozlišovat dvě alianční operace v Kosovu, totiž válku proti Jugoslávii v roce 1999 a misi vedenou KFOR (přestože bez první operace by nebylo ani druhé) • •Mezinárodní společenství provádělo správu Kosova prostřednictvím UNMIK (United Nation Interim Administration Mission) na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244. • •Úkolem KFOR na stejném právním základě bylo (a je i nadále) vytvořit v Kosovu bezpečné prostředí pro práci mezinárodního společenství, zabránit etnicky motivovaným konfliktům, střežit hranice Kosova, vybudovat stabilní a v míru žijící multietnické Kosovo a připravit podmínky pro stanovení jeho budoucího konečného statusu. • •Kosovo sice zůstalo od roku 1999 formálně součástí Jugoslávie, avšak de facto bylo od ní spravováno odděleně. • •Rozdělení úkolů lze zobecnit tak, že primární zodpovědnost za stabilizaci Kosova nese OSN, respektive UNMIK, přičemž NATO se prostřednictvím KFOR stará o vytvoření bezpečného prostředí. • •Přesto je mandát NATO v případě KFOR nejkomplexnější ze všech aliančních operací. • •KFOR jsou od samého počátku multinacionálními silami, na kterých se podílejí jak členské státy NATO, tak ostatní země. 3 Kosovo Kosovo a jeho historie I. •Kosovo – 11 000 km čtverečných, 1,9 mil obyvatel, dnes Albánci 88%, Srbové 7%. • •Srbové považují oblast za „kolébku srbství“. Ve 13. století jim totiž patřila a kosovské město Peč bylo sídlem pravoslavného patriarchy. Konec srbského panství přinesla bitva na Kosově poli v roce 1389, v níž zvítězil turecký sultán. Po následující staletí bylo Kosovo součástí osmanské říše a osidlováno spřízněnými Albánci. • •Srbové se ocitli v menšině, ale stále považovali území za své. Albánci se zase považovali za potomky starověkých Ilyrů, kteří na území Kosova žili dávno před příchodem Slovanů. • •V roce 1918 se Kosovo stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie. Cíleným dosídlováním se začalo po roce 1945 etnické složení zase měnit, tentokrát ve prospěch Srbů. • •Celkově núspěch – větší porodnost Albánců – ztrojnásobení jejich počtu – koncem 80. let 20. století 65-70% podíl na populaci. • •Po druhé světové válce sice Kosovo získalo v rámci Srbska autonomii, ta ale byla značně omezená. Když se v 70. letech rozšířila, vyvolalo to paradoxně nespokojenost na obou stranách. • •Srbové v tom viděli oslabení svého vlivu a rostoucí převahu Albánců, kterých navíc rychle přibývalo. • •Albáncům vadilo, že Kosovo nezískalo v rámci Jugoslávie postavení republiky. Komunistický režim ale demonstrace a projevy nespokojenosti potlačoval. • 4 Kosovo a jeho historie II. •Koncem 80. let se v Srbsku vyhrotily nacionalistické tendence a v roce 1989 začaly v Kosovu represe proti Albáncům. • •Osm desítek jich při bojích přišlo o život, v oblasti byl vyhlášen výjimečný stav. Krátce nato Srbsko zrušilo Kosovu autonomii. Albánci reagovali bojkotem centrálních úřadů a začali otevřeně usilovat o větší samostatnost. • •V červenci 1990 kosovský parlament vyhlásil nezávislost, Srbsko však tento parlament ihned rozpustilo. • •Tlak na Albánce pokračoval likvidací univerzity v kosovské metropoli Prištině a zákazem výuky v albánštině ve školách. • •Referendum o nezávislosti – v něm 99,7 procenta voličů nezávislost podpořilo, bojkotováno místními Srby a Albánci, kteří byli proti nezávislosti. • •Po odtržení Slovinska, Chorvatska, Makedonie a Bosny a Hercegoviny zůstaly v roce 1992 v zemi s názvem Svazová republika Jugoslávie jen Srbsko a Černá Hora. • •Poválečné smlouvy potvrdily nové uspořádání – Kosovo - zůstalo nadále součástí Srbska. • 5 Rugova a DLK KLK/UCK Eskalace 1998/1999 Masakr v Račaku •V lednu 1999 se spory znovu vyostřily a srbské jednotky vpadly do Kosova. Po jejich „protiteroristické operaci“ bylo na jihu Kosova u obce Račak nalezeno 45 mrtvých kosovských Albánců. • •Mnohé oběti byly podle médií zmrzačeny nebo na nich byly vidět střelné rány. Agentura AP popsala, že někteří mrtví měli vypíchané oči a jiní rozbité hlavy. Vyšetřování ukázalo, že mezi oběťmi byly i ženy, chlapec a mnoho starých lidí. • •Vedoucí Ověřovací mise OBSE v Kosovu William Walker: „Po tom, co jsem sám viděl, neváhám tuto událost označit za masakr, za velmi vážný zločin proti lidskosti. Nemám slov k vyjádření svého zhnusení nad tím, co nemůže být popsáno jinak, než jako nepopsatelné zvěrstvo.“ • •Srbsko však tvrdilo, že šlo o povstalce zabité v bojích. • •Masakr odsoudilo NATO, OBSE, Rada Evropy, generální tajemník OSN a řada států včetně USA, Británie, Německa, Francie a Itálie. A dokonce i Rusko, tradiční spojenec Srbska. • •Akce jugoslávských bezpečnostních složek z ledna a února 1999 - systematické etnické čištění Kosova •nebo nevybíravě vedenou protipovstaleckou kampaň? • •Brutalitu Srbů podporovalo jejich široce rozšířené vnímání Albánců jako „lidí druhé kategorie“. • •Únor 1999 – jednání v Rambouillet Mezinárodní reakce na Račak •Albánský parlament požádal NATO o zásah, aby se předešlo „krvavé lázni“ v Kosovu a aby se konflikt nerozšířil do celého regionu. Vyzval Západ, aby zvýšil tlak na jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče. • •Americký vyslanec v oblasti Richard Holbrooke upozornil, že už v říjnu předchozího roku bylo NATO „jen 96 hodin od bombardování cílů v Jugoslávii s cílem zastavit srbskou ofenzivu proti kosovským Albáncům“ a nyní je situace možná ještě vážnější. • •Prezident Slobodan Miloševič - obhajoval vojenskou operaci v Kosovu slovy, že Jugoslávie má „legitimní právo bojovat proti terorismu“ a „žádný zahraniční nátlak ji o to nemůže připravit“. • •Generální tajemník NATO Javier Solana - dohoda a politické řešení krize. • •Solana: „Pokud je použití síly jedinou řečí, které prezident Slobodan Miloševič rozumí, pak použijeme sílu.“ • •Rudolf Scharping, ministr kobrany SRN (SPD): „Myslíme to zcela vážně a nebudeme pasivně přihlížet masakrům. To není jako v Bosně, kde jsme byli nuceni bezmocně sledovat masakry nejhoršího druhu.“ • •Jugoslávie musí splnit všechny své mezinárodní závazky. • •Únor 1999 – jednání v Rambouillet Jednání Rambouillet I. Jednání Rambouillet II. •Jugoslávie na jednáních trvala zejména na neměnnosti svých hranic a odmítnutí nezávislosti Kosova. Nesouhlasila ani s přítomností mezinárodních sil v této provincii. • • Prezident Černé Hory navíc vzkázal, že nepřijme dohodu, která by postihla status jeho republiky v rámci Jugoslávie, a že je rozhodně proti tomu, aby se Kosovo stalo třetí republikou ve svazku. • •Kosovská delegace, především zástupci Kosovské osvobozenecké armády, zase odmítala jiné řešení než nezávislost, trvala na podpisu příměří a okamžitém rozmístění mezinárodních sil na svém území. KLK nechtěla slyšet o svém odzbrojení, s čímž mírové plány počítaly. • •Jednání skončilo po dvou týdnech neúspěšně, přestože například Spojené státy hrozily oběma stranám konfliktu, byť s různou intenzitou. Žádná strana nebyla ochotná podepsat text dohody. • •Druhé kolo – 15.3.1999 - podepsala pouze delegace kosovských Albánců, ačkoli ani ona nebyla s výsledky spokojena, protože nijak nezaručovaly možnost získání samostatnosti po uplynutí tříletého přechodného období. • •Jugoslávie odmítla smlouvu s tím, že podle ní by v podstatě do budoucna zaručovala Kosovu nezávislost. Po uplynutí tříletého přechodného období, kdy by správu nad Kosovem převzalo mezinárodní společenství, se mělo podle smlouvy konat referendum o dalším statusu Kosova, což by podle Jugoslávie jistě vedlo k jeho odtržení. • •Posledním diplomatickým pokusem, jak odvrátit válku, byla mise amerického vyjednavače Richarda Holbrooka do Bělehradu 21. března. Ani tentokrát ale Miloševič neustoupil a 23. března Holbrook oznámil definitivní krach jednání s Jugoslávií. • •Severoatlantická aliance reagovala 24. března 1999 – od jara 1998 připravovanými a předem avizovanými – leteckými útoky proti Jugoslávii pod kódovým označením Allied Force • • Allied Force a mezinárodní právo •Celkově lze konstatovat, že relevantní rezoluce Rady bezpečnosti OSN (1160, 1199, 1203) obsahují určité společné body: • 1.zodpovědnost Jugoslávie za humanitární katastrofu v Kosovu, 2.odsouzení užívání nepřiměřeného násilí jugoslávskými bezpečnostními složkami i teroristických aktivit kosovských Albánců (míní se KLA, i když v rezoluci RB OSN č. 1203 již není zmíněna), 3. výzvy k zastavení bojů určené všem stranám konfliktu, 4.konstatování porušování lidských práv a 5.závěr, že tento jev není mezinárodním společenstvím vnímán výlučně jako vnitřní záležitost Jugoslávie (IICK 2000: 142). • • V rezolucích není přítomno žádné zmocnění k užití hrozby vojenskou silou nebo k použití vojenské síly – zásah nebyl v souladu s mezinárodním právem! • •Výše uvedené rezoluce RB OSN ukazují, že Aliance bezdůvodně nezaútočila na bezúhonného člena mezinárodního společenství. • •Rada bezpečnosti OSN ještě 26. března 1999 odmítla poměrem hlasů 12 ku 3 odsoudit tyto alianční útoky. • •Rezoluci odsuzující použití síly členy NATO proti Jugoslávii navrhly Rusko, Indie a Bělorusko. NATO a Allied Force •Operace Allied Force proti Jugoslávii byla první válkou NATO. Celkem se na ní podílelo vojenskými kapacitami čtrnáct členských států: Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Maďarsko, Portugalsko, Španělsko, Spojené státy, Turecko a Velká Británie. • •Celá letecká operace odehrávala pod taktovkou Spojených států, které nesly největší vojenské břemeno této kampaně. • •Spojené státy poskytly 61 % všech bojových letadel a bezpilotních průzkumných prostředků nasazených v operaci. Americký personál tvořil 75 % příslušníků ozbrojených sil NATO v kosovské operaci. Americké letecké síly provedly 62 % všech bojových letů. • •Severoatlantická aliance v rámci operace Allied Force provedla 38 400 bojových letů a 10 484 úderů • • Zpočátku bylo do kampaně nasazeno 400 letadel. Když NATO přistoupilo k útokům na strategické cíle v Srbsku, navýšil se počet letadel podílejících se na kampani až na 1000. • •Odpor k nasazení pozemních sil. • •Okamžitý efekt leteckých útoků na omezení kapacit jugoslávských sil terorizovat civilisty a bojovat s ozbrojenci, což byl první deklarovaný cíl NATO, byl více než sporný – vyhánění pokračovalo. 14 NATO, Allied Force výsledky •Síly NATO dle oficiálních zdrojů ztratily tři vrtulníky, 32 bezpilotních průzkumných letadel a jeden F-117 – při 38 000 bojových letů – minimální ztráty! • •Záhy po ukončení operace USA uváděly, že bylo zničeno 10 000 příslušníků jugoslávských bezpečnostních sil, více než 100 letadel, 203 obrněných bojových vozidel, 314 dělostřeleckých systémů a 120 tanků. • •V případě údajů o zničené technice jugoslávské armády je zřejmé, že v ní jsou započteny i zásahy klamných cílů, protože pozemní síly Jugoslávie utrpěly menší škody, než by vyplývalo z aliančních údajů. • •Hlavní překážkou větší úspěšnosti NATO byly zejména možnosti aliančního průzkumu, který nebyl schopen – v tamním terénu a při velmi dobré úrovni maskování a klamání jugoslávské armády – dodat velitelům potřebné informace. Alianci proto trvalo dvanáct dní, než provedla tolik leteckých útoků jako za 12 hodin operace Desert Storm v Iráku. • •Přesto se Srbům podařilo vyhnat z Kosova dalších 700 000 lidí a tvrdit, že uprchli kvůli náletům NATO. • •Politický cíl operace byl splněn – Jugoslávie Kosovo vyklidila – prostor pro KFOR. • •Rezoluce RB OSN – 1244. Mise KFOR – viz minulá přednáška • •Kosovo není standardním modem operandi u NATO a není ani precedentem! • 15