Britská imperiální politika na Blízkém východě Marek Čejka Blízký východ od 19. století + expanze a kolize britských a ruských zájmů Britské impérium 1914 Posílení zájmu o Blízký východ na přelomu 19./20. století Posílení zájmu o Blízký východ na přelomu 19./20. století Blízký východ v předvečer první světové války První světová válka na Blízkém východě ► Osmanská říše bojuje na straně Německa a Rakouska- Uherska ► Francouzi - a hlavně Britové - usilují o porážku Turků na Blízkém východě ► 1915 – katastrofa u Galipolli ► Britové hledají nové možnosti jak porazit Turky ► Navazují spolupráci s Araby a jejich vedením ► Arabové chtějí svůj stát, Britové jim ho slíbí za jejich pomoc při porážce Osmanů ► Viz korespondence šarífa Husajna s McMahonem, brit. vysokým komisařem v Egyptě, červenec 1915 - leden 1916) Britští velitelé a vojenští poradci Generál Allenby a emír Fajsal Lawrence z Arábie 1916 – Arabské povstání proti Osmanské říši Předpokládaný Arabský stát v na bývalém Osmanském území květen 1916 – tajná Sykes-Picotova dohoda Zánik Osmanské říše aneb konec „Rakouska-Uherska Blízkého východu“ 1920 – San Remo vytvoření hranic moderního Blízkého východu Stupeň kolonizace Blízkého východu mezi válkami a protikoloniální radikalizace Evropská dominance na Blízkém východě ▪ Mandáty ▪ Britský: Palestina, Transjordánsko, Irák ▪ Francouzský: Sýrie, Libanon ▪ Kolonie ▪ Britské: Kuvajt, Katar, Bahrajn, Emiráty, Omán, Jemen ▪ Francouzské: Maroko, Alžírsko, Tunisko ▪ Výrazný vliv V.Británie a USA ▪ Saúdská Arábie, Egypt (V.Británie) Destabilizace regionu po WW1 ▪ Protikoloniální povstání v Egyptě, Iráku, Afghánistánu a Sýrii. Napětí v Palestině ▪ Turecko vs. Řecko ▪ Krátkodobě samostatné státy Arménie, Azerb. a Gruzie jsou pohlceny SSSR/Tureckem Západní imperiální strategie „Rozděl a panuj“ Posilování etnických, jazykových, kulturních, a náboženských konfliktních linií mezi etniky a náboženstvími Příklad divide et impera ve francouzském mandátu Sýrie (1920-1946) ◼ Francouzský mandát byl rozdělen na 6 států ◼ Počátek sektářské politiky a podpory klientských skupin Situace v Arábii Britská a francouzská protipovstalecká strategie „železné pěsti“ ►Vojenské operace (někdy spojené se střelbou do civilistů, plošným bombardováním), zatýkání, tvrdé výslechy (někdy spojené s mučením), nevyjednávání s povstalci atd. Potlačování nepokojů a povstání v Britském impériu ►Termín „koncentrační tábor“ byl používán široce během Druhé búrské války(1899- 1902), kde Britové v Jihoafrické republice takové tábory provozovali pro internování Búrů Amritsarský masakr (1919) ► 13. dubna 1919 v sikhském posvátném městě Amritsar v zahradě Džallianwala Bagh ► vojáci britské a indické armády zahájili palbu na neozbrojené shromáždění mužů, žen a dětí. Velel jim brigádní generál Reginald Dyer, vojenský velitel Amritsaru. ► Střelba trvala asi deset minut. Podle oficiálních zdrojů bylo zabito 379 lidí. Podle dalších zdrojů šlo o íce než 1 000 úmrtí a 2 000 zraněných, přičemž civilní chirurg Dr. Smith uvedl, že bylo 1 526 obětí. ► https://www.youtube.com/watch?v=2LaoamJ3vbs Protibritské povstání v Iráku (1920) Povstání Ahmada Barzáního v iráckém Kurdistánu (1931-32) Britský mandát Palestina (1922-1948) "Sionisté vytvoří pro Anglii malý a loajální židovský Ulster v moři potenciálně nebezpečného arabského nacionalismu." Sir Ronald Storrs, britský guvernér Jeruzaléma Britské represe v Palestině. Britský „odborník na terorismus“: Sir Charles Augustus Tegart (1881–1946) ► „Ir je zvláště způsobilý k tomu, aby se stal policistou“ ► V roce 1901 se připojil k policii v Kalkatě a stal se vedoucím detektivního oddělení, kde sloužil třicet let ► Reorganizoval městské policejní síly a učinil je více efektivní ► Sklidil obdiv, že město zbavil zločinu, ale stal se nenáviděným mezi bengálskými odpůrci britské vlády a povstalci ► V Indii přežil šest pokusů o atentát ► Vzhledem k jeho odbornosti ho poslaly britské úřady (1938) do britského mandátu Palestina, kde vypukla Velká arabská vzpoura (1936-1939) a stal se poradcem Vrchního komisaře (guvernéra) v otázkách bezpečnosti. Ch. A. Tegart v Palestině ► Tagartova strategie v Palestině: ▪ výstavba velkého počtu železobetonových policejních stanic chráněných proti útoku, ▪ hraniční oplocení podél severní hranice Palestiny, které měla zabránit pohybu povstalců, zboží a zbraní. Na jeho doporučení byla zahájena stavba asi 50 nových „Tegartových pevností„. Mnoho z nich je stále v provozu, některé používají izraelské síly, jiné palestinské. Některé byly zničeny v různých obdobích bojů. ▪ Podezřelí podstoupovali brutální výslech, zahrnující ponižování a tureckou praktiku falaka (bití vězně na chodidlech). ▪ Byly založeny „arabské vyšetřovací střediska“, kde probíhalo často mučení za pomoci waterboardingu a spánkové deprivace. Nucení vyslýchaných držet těžké kameny, přičemž následovalo bití, když je upustili a různé další mučící a ponižující praktiky. ▪ Podle mnoha svědků (včetně z řad Angličanů) napomáhaly podobné praktiky nikoliv k pacifikaci, ale radikalizaci obyvatelstva. ▪ Usilovaly v prvé řadě o vyvolání strachu z represí, uplatnění principu kolektivní viny, nerozlišuje příliš mezi povstalci a ostatními „Tegartovy pevnosti“ Druhá vlna arbského nacionalismu po WW2 ► Rozpad velmi nepopulární koloniální moci na BV ▪ Británie – rychlejší méně krvavý ▪ Francie – pomalejší, násilnější ► Vzniká řada samostatných arabských států, nikoliv ale arabský superstát, snahy o jednotu - LAS ► USA a Sovětský svaz představují v té době nadějnou alternativu (oba mají protikoloniální politiku) ► Další vývoj Blízkého východu čím dál více podle linií Studené války – jak Studená válka stupňuje a USA a SSSR hledají spojence, ubývá prostoru pro nezávislou politiku nově vzniklých zemí - V nových zemích jsiou islámská hnutí často v opozici vůči sekulárním nacionalistům. Toho postupně začne Západ využívat. Nezávislost na Blízkém východě po 2. světové válce Dekolonizace a samostatnost po roce 1945 Studená válka na Blízkém východě