„Smysl", „pojetí" a „kritiky dějin"; historická „identita" a historické „legitimizace" (1938-1989)* „Obrazy světa", které byly vytvořeny idejemi, velice často určovaly jako výhybky cestu, na níž pak lidským jednáním hýbala dynamika jednotlivých zájmů. Max Weber Jestliže bylo možné, aby se v prvním období ^*J^**** «Un (jeho nejvýznačněji příspěvky přibližuje první díl *^bka«£) od sebe historicky zřetelně odlišily svébytné záměry zvlátaipodoby a různé fáze pojímání tzv. „aeskéo^-^SgfftSSR 'u existence a kontinuitě národního života, po noanuie , a kulturních výkonů, historických zájmech ^f^d^P^edi^ >Po jejich nejvLtnějších-tradtcíc^ « a po mravním charakteru češstvi, pro nasledujici ouuuui Pro dobu od „Mnichova" do pádu komunistického rez mu - už něco Podobného beze všeho možné není, a zcela nemožným se to zda byt po roce 1989 V ideovém vývoji tohoto konceptu se poměrně zřetdMM smečky, dnes už polozapomenutý filosof W.lhelm Wundt ntonu » • o teti charakterizoval jato heterogonii účelů. Tím chtěl upozc,rn um en na uzdily mezi pouhou časovou následností \^°M^Zňít * na fakt, že výchozí ideje se v průběhu historického ^ "SrfK Podobné kulturní a sociální následky většinou nemají stejné pr.cny, s Autor chce svému ctenffl hned na začátku připomenou,, že mezi vydánun obou duu éto ""blikače upjyuula doba deseti let, což vysvécluje nékteré. avšak s ohledem na dals, postup ■*MM zároveň i přirozené posuny jeho stanoviska, vidéni celé problematiky , jeho.vykladu ***e otázky , smyslu českých déjín. Auto, se však domnívá, že se nejedná o meny pnn-■*Wm Pokud ide o práci s literaturou, jsou v tomto úvodu uvádény v poznámkách pouze °dkazy na texty, které nejsou obsaženy v této knize. 7 a naopak, že každý pokus o stimulaci podobných účelů nemusí vést k předpokládaným efektům. Wundt byl navíc přesvědčen (a v rámci své sociální psychologie se to pokusil vyložit jako zákon), že motivy lidských jednání ze sebe nevyrůstají nutně a plynule, že výsledky určitého jednání nejsou nikdy vysvětlitelné jen z jednoho jediného původního motivu: účely se svou dodatečnou zájmovou interpretací dále větví, orientace diferencují, a vše také může nečekaně znovu srůstat. Jinak řečeno: s ohledem na výsledky i nechtěné vedlejší účinky lidských rozhodnutí, společných orientací a kolektivních jednání lze konstatovat, že jejich původně zamýšlené účely (respektive motivy) jsou v přítomnosti neasimilovatelné, že se v průběhu následujících jednání přinejmenším modifikovaly, a sice jak dodatečnou diferenciací motivů původních, tak připojováním nejrůznějších vedlejších a podpůrných motivů a účelů dalších. Klasická Wundtova formulace zněla: „Pročež souvislost nějaké řady účelů nespočívá v tom, že by poslední dosažený účel musel být obsažen jako představa už ve výchozích motivech jednání, které k němu nakonec vedlo [...] nýbrž tento účel je bytostně zprostředkován tím, že efekt každého rozhodnutí o jednání se v důsledku vždy přítomných vedlejších motivů nikdy zcela nekryje s původní představou účelu. Právě takovéto bytostné komponenty výsledného efektu, ležící mimo původní motiv, se ovšem mohou stát novými motivy anebo motivačními elementy, z nichž pak pramení nové účely anebo se na jejich základě změnil účel počáteční..." A právě něco podobného lze konstatovat také s ohledem na vývoj a proměny sporu o smysl českých dějin jako zvláštního řešení „české otázky" po výchozí, víceméně „politologické" a v zásadě prvoplánové polemice k Masarykově knize Česká otázka (1895), kdy se ovšem nedocenilo ani Masarykovo úsilí o znovunaplnění prostoru národních hodnot, vyprázdněného předchozím „rukopisným bojem", ani Masarykovo hledání univerzálnějších, za mladočeský nacionalismus a liberalismus jdoucích představ o humanistických základech moderního češství. Před první světovou válkou pak následoval vlastní spor historiků o smysl českých dějin. Ten problémy Masarykova pojetí „české otázky" jako uvědomělého a aktivního naplňování humanisticko-náboženského poslání české historie posunul ze sféry filosofie dějin a politiky do oblasti pragmatického dějepisectví a k otázkám podmínek vědeckosti historické práce. O něco později, na konci dvacátých let, začala diskuse směřovat k problémům teorie a praxe historického poznání: k reflexi nesamozřejmosti historických faktů i noe-tických možností jejich propracování do celistvějších konceptů. Na to pak záhy navázaly kontroverze o důležitých metodologických i obsahových problémech periodizace českých dějin, aby se nakonec, ve druhé polovině 8 xl Vý!j , *' celá diskuse zklidnila v pokusech o shrnutí a celistvější refle-vÝkIad Ú" °VŠem skfytý problém, do jaké míry se Masarykův jednotný skon 1 národnícn dě)m> zdůrazňující jako východisko husitství a bratr-nc1rodUímamtu. proměnil v jeden ze zakladatelských mýtů novodobého tfoko 0 3 P°2vděJšíno československého státu (po druhé světové válce vh«+ vCe využitý Nejedlým i pro legitimizaci socialistické orientace], se Ia£«e nedodiskutoval dodnes Z obdob°U Z těCht° ^ednotlivýcn fazí diskuse 0 smyslu českých dějin nový i i! 895-1938 Je možné, vzdor všem posunům motivů i intervenci dat g. *°ntextů, časově ohraničit, shrnout kolem jednoho těžiště a vyklá-s Ohiech kontinuitne, avšak přesto v perspektivě jisté vnitřní jednoty: vých 113 P^vo^ a společný problém i s ohledem na personifikace ideo-ponie-metľdolo8Íckých' Případně také politických pozic a problémů. Unie s Zřete,né by[y v tomto prvním období mezi léty 1895-1938 i boční riCkýcPoru: d^kuse o národních tradicích a o významu jednotlivých histo-Gvr0D^PeiÍod2, 0 klllturní a politické orientaci a částečně také o „střední Pokus atP'3 2 nicíl neJznámější a nepochybně i nejrozsáhlejší byly asi kterými0 íormuIování základních rysů národní povahy, což je problém, na Chahj } "českou otázku" už v roce 1907 převést sociolog Emanuel ^edtím* * Protože se mu t0 zdál° být nejen možností, jak lépe - než jak to foten ■ Udě]aI sám Masaryk - naplnit původní Masarykovu sociologickou spojit"' r í° řeŠení a ,ak zároveň -zvědečtit" její obsah, ale především: jak ^bož i, otázku" s Íinou představou „vzdělávání" národa: totiž méně O ^ensko"filosofickou a více vlasteneckou. Ve své C^ dvacet Iet Později se k problému vrátil Ferdinand Peroutka blém ^námé knize Jací jsme, přičemž už o pár let před ním usiloval pro-dobu P?POmenouí nlosof a sociolog Josef Ludvík Fischer a ve stejnou ka, koutka spisovatel Jiří Mahen a po nich řada dalších.4 Perout- Masarvfc je C° do PUS0Dení tohoto konceptu nejvýznamnější, ukazoval '"Vkovo Ja^° OSODnost v první řadě politickou a náboženskou a Masa-Per0uľi co oyl0- zdá se téměř, jako by Potřek ^2ate^ s veíkou myšlenkou cítili se ve své době tak osamoceni, že * opnt se o minulost, nalézt si v ní své druhy a svou tradici, aby o dokázali sobe. A tak počína Masaryk kázat dozadu, do minulosti, napravuje buditele, chce rozšířit jejich obsah [...] Snad je více povznášející číst Masarykův výklad českých dějin než výklad Gollův a Pekařův. Ale přece musíme zde klást otázku pravdy, jako ji Masaryk sám kladl ve věci Rukopisu." Z takovýchto otázek národních tradic, významu historických událostí, politické a kulturní orientace, národní povahy a jednoty dějin tak v průběhu novodobého českého vývoje u nás došlo k vytvoření několika relativně stabilních, historicky argumentovaných obrazů české identity, několika stále znovu se navracejících seskupení idejí, případně zjednodušujících perspektiv pro výklad politických a kulturních dějin národa, jakýchsi symbolických center české kulturní a historické paměti, zvláštním způsobem disponovaných strukturovat porozumění minulým i přítomným událostem. 1 když se vztahují k dějinám a dějin se týkají, jejich charakter je me/a-historický. Proto jsou zachytitelné a vysvětlitelné spíše prostředky disciplín, jako jsou dějiny idejí či sociologie vědění, než čistě historiografický. Paradoxně se však až dodnes stávají součástí historických výkladů častěji, než se zdá být zdrávo. Jako „centra" jsou tyto útvary charakterizovatelné proto, že se v nich jedná o kulturně a politicky konstruované obrazy „centrálních" událostí českých dějin a protože jejich historické postavení v dalším vývoji je ukazováno jako důležitější, než je tomu v případě jiných událostí národních dějin. A jako „symbolická" proto, že jsou zásadně otevřená svému „zvý-znamhování", že se mohou spojovat s nejrúznějšími představami o národních zájmech, o uspořádání společnosti, konci dějin či hierarchii kulturních, politických a sociálních hodnot. Tyto zájmy a představy nejsou tedy žádnými neutrálními znaky volně doprovázejícími sociální a ekonomické procesy, ale, jak s ohledem na národní symboly zdůrazňuje v Německu žijící český historik Bedřich Loewenstein, za určitých okolností se stávají „spuštědlem archaických pudů. Mobilizují už existující protestní potenciály |...| a nelze je automaticky uvádět do souladu s racionálně srozumitelným kladením cílů..." Duchovní obsahy těchto center dlouho přežívají historické události, konstelace a procesy, na jejichž základě se konstituovaly; jsou interpretačně citlivé, navzájem se různě hierarchizují a kolem nich se strukturují významy další. Cirkulují do různých dob, často s fázovým posunem, zároveň ale představují svébytný moment kontinuity ve většině událostí ä /.měn. Jejich trvalá, byť často jen implicitní přítomnost i jejich vzájemný vztah v jednotlivých údobích spoluvytváří jedinečnost sebereflexí národního života. Rozložení jejich akcentů i hodnotové hierarchie, které zaklá- lo aJí, však nelze nikdy považovat za definitivně „rozhodnuté" a ani vzájemné vztahy těchto center nejsou jednoznačné. Jejich schopnost organizovat duchovní (ale i politický a kulturní) život aioda se ukazuje nejsilněji, nejvýrazněji a jako nejproduktivnější v situa-Clo historických zlomů a při hledání nových orientací. Odlišná intenzita Působení těchto center, jejich nové koexistence a hierarchie se stávají nej-zřetelnějšími v alternativních obrazech „celku" českých dějin. V nich se symbolická centra stávala právě tak matricemi prožívání historických . Současných) událostí, jako se naopak mohla využívat pro legitimizaci ruzných politických stanovisek. Vedle shora naznačených symbolických center „národní povaha", „kul-^ 11 ní a politická orientace", „základy národních tradic" je jedním z nejvý-znejších právě to, ve kterém se formulují základy jednotného pojetí čes-yeh dějin („Existuje jednotící smysl českých dějin" a je třeba ho vidět „ve s ýkání, potýkání a pronikání s Němci", jak věřil František Palacký, je Jožen „v národní existenci samé" a její obhajobě, jak tvrdil historik fiľ Spočlvá "v univerzální ,humanitě' a demokracii", jak se domníval °sof Masaryk, v „touze po svobodě", jak se třeba snažil ukazovat histo-v Karel Stloukal, anebo „v touze po sociální spravedlnosti", jak přesvědčoval Zdeněk Nejedlý?!) a ve kterém se stabilizuje české historické sebepo-]l0Perií jako nosný prvek české identity. Sem lze nepochybně zařadit také uvahy jana patočky a Dušana Třeštíka o kontinuitě českých dějin a histo-ricI^ jednotě národa. Pro sociologa vědění je samozřejmé, že si uvědomuje odlišnou kvalitu cnto jednotlivých center (- která je nakonec závislá na tom, k jakému ypu spojení historických, kulturních, politických atd. zkušeností v nich °slo) a že také ví o jejich různé modalitě: o různém „indexu lomu" svět-5 v němž pro nás v jejich kontextu události vyvstávají a stávají se srozu-^itelnými. °d poslední třetiny třicátých let minulého století začalo docházet vyraznému přeskupování jak hierarchie, tak i obsahů těchto center, případně k jejich dočasnému oslabování; a tento vývoj pokračuje v podstatě . do současnosti. „Česká otázka" se počala navracet před své (po dlou- °n dobu dominující) masarykovské řešení (smyslem českých dějin je , Unianita). Důvody pro to byly rozličné. Po Masarykově a Pekařově smrti začaly rozpadat původní tábory stoupenců a problém se začal akademi-°Vat» Postupně se prosadila nová generace historiků a začaly se vynořo-d Il0Vé teoretick°-metodologické problémy. Došlo k celkové proměně mací i evropské politické, sociální a kulturní scény, k vyostrovaní pro- 11 blémů národnostních, k ohrožení statní samostatnosti, k prvnímu rozpadu státu, vojenské okupaci a vzniku protektorátu. Pak následovaly iluze 0 produktivnosti východní reorientace české kultury a politiky, končící v únoru 1948 atd. To vše bylo doprovázeno masivními, rasově, nacionálne 1 třídním bojem motivovanými zásahy do sociální struktury československého státu v letech 1938-1956 (okupační ztráty, holocaust, odsun Němců, politické procesy, dosídlování pohraničí, „industrializační akce", emigrace po roce 1938 a 1948 atp.) a po roce 1968 (nová vlna emigrace, stranické prověrky). V každé jednotlivé fázi sice znovuožily některé starší motivy „české otázky", ale také se objevily nové, její témata se zkřížila a perspektivy prolnuly. Především se však s ohledem na události státního a politického života aktualizovala nižná místa národní paměti a začaly se od sebe odlišovat její „horká", akutně působící, a její „chladná", dalším vývojem už „odemocionalizovaná" místa. Víceméně bezprostředně po Mnichovu (ale vlastně po celé období 1938-1945) začala být „česká otázka" vykládána s ohledem na údajnou potřebu přehodnotil výklad národních dějin (jejich smysl i výklad jejich směřování) jako problém „vyrovnání se" s dosavadním vývojem od nej-starších dob po nejnovější, případně jako podtext reflexí českého politického a kulturního vývoje za první republiky spolu s úsilím nalézt novou identitu. Poté, v letech 1945-1948, se „česká otázka " začala považovat za víceméně vyřešenou: byla nahlížena jako jen víceméně zvláštní ornament z prehistorie konečně osvobozeného národa, definitivně vyřešený novou provýchodní orientací a sovětskými zárukami jeho politické, kulturní i sociální samostatnosti. Po „únoru" a vlastně po celé období až do „pražského jara" a počátků „normalizace" (1948-1970) výklady „české otázky" kolísaly mezi ideologickým odmítáním a reformistický podbarvenými aktualizacemi. Je možné považovat za příznačné, že v této době na domácí scéně „česká otázka" vůbec a smysl českých dějin zvláště nehrály v padesátých letech žádnou roli, jak může například doložit sborník z konference v Liblicích Filosofie v dějinách českého národa z roku 1958, kde se s lematizací tohoto problému vůbec nesetkáme. V pojetí dějin nahlížených z perspektivy třídního boje jako dějiny „lidových linutí" a třídních konfliktů nebylo pro otázky podobného druhu místo. O to výrazněji se však začaly vracet od konce první třetiny šedesátých let v souvislosti s představou nacionálni reformy socialismu a zejména pak po ruské okupaci v nejrůznějších kontextech reflexe. Druhá republika a protektorát {1938-1945) Mnichovské brýle, které si nasadili politikové i společnost, sice ostřily pohled na minulost, zatemňovaly však výhled do budoucnosti. Karel Kaplan né V 0t)OJÍm PříPadě - druhé republiky i protektorátu - šlo o období výraz-re r]laciona^a^ českého myšlení. Bylo spojeno s úsilím o reformulaci, a t ^1Vaci a emocionalizaci konceptů jako vlast a národ, česká minulost i'a ah ^kultivovanějším příkladem této tendence byla zřejmě brožu-dáv 'CIÍa ^la^^a a národ v českém písemnictví z roku 1940, vyzvedl ?!1CI Jungmannovo pojetí národa a jeho důraz na jazyk a otčinu, jež hé V nevys^ovené polemice s Bernardem Bolzanem postavil proti pou-u zemskému patriotismu cizinců a „českou otázku" i smysl českých 2? ^^adal implicitně jako „zápas českého národa o vlastní bytí". runou stranou téže vlastenecké mince pak bylo kulturně a politicky cievV0Vané tázání, formulované - i když různým způsobem - většinou teh-nit Poetických uskupení, totiž: „Jak po mnichovské katastrofě zachrá-2ná r0d?l'' příPadně: »Jak zal'isíit Jeho přežití do lePších časů?!". Jak ]jtemo> odpovědi byly různé: „Loajalitou až ke kolaboraci!", „Pěstováním Pad& ^ 3 uměm'* .nepolitickou politikou' a čekáním na lepší časy!", popří-C "^ar°dní solidaritou a odbojovými formami všeho druhu!" atp. něv h zřetemé)i se prosazující substancializované pojetí národa jako stát ° D*°*°8icky existujícího, historicky samozřejmého, politicky samo-i\U11 a kulturně jednotného přispívalo k faktickému rozchodu s masa-a 0l ľs^m» v násadě etickým (a v tomto smyslu nikoli pouze etnickým) ti i\e Cails'<^m Pojetím češství a české politiky, vycházejícím z univerzalis-iíii h* ÍC^e^' uunianity a demokracie, a bylo doprovázeno různými formalin íS^or^c^h° a politického bilancování. Rozchod s Masarykovým poje-def Cešstvi by1 Pak dokončen po roce 1945, který je v této perspektivě (|0^n^uvni'm vítězstvím onoho českého nacionalismu, který se Masaryk od České otázky snažil neutralizovat. Po jA cování nejnovějších českých dějin se kriticky rozmáchlo zejména v Mnichovu, kdy vyvrcholil rozklad víry v dosavadní uspořádání Evropy kh U VersaiHeských dohod a v samostatnost československého státu, * nich vzešel. Př Evropě ^^'kého ducha, a osvícenství v ní vyzvedl jako tř. ^f^Ä^Srt mu zde l*o základ jeho u&ptoíTWStí a obecnosti. Zvy.azněm os _ bylo důrazem na univerzalitu vzdělání a ku '^^x. z. oné doby J*ládá jiný, v mnohém ohledu zcela rn.mo.adny Pa OÍMvt rozum a příroda v něrneckémosvícenství vzdělal0sti Jtivem jeh0 tehdejšího ^fl^g^SSSSS^ W" 1 nebyl jen nějakou sumou věděn., ale zvlásm u>ru jednotlivých národů a ukazujíc, se v obecnem Pi se tak domníval nalézt folii, umožňující zřetelně ^^SipÄiU * v tomto zakládajícím „životodárném proudu ewop^no d u ha P Vl**ním hlasem", jaká je tedy naše „vzdělanost národní , Z 15 rostlo národního obrození, které ovšem proběhlo pod „mohutným vlivem" německého kulturního prostředí, do Evropy jsme se vraceli takříkajíc „přes Herdera" a dílem i přes německou romantiku, jejímž plodem podle něj je i u nás vládnoucí „zdůraznění historie jako výrazu národní duše". Avšak to, co přichází po osvícenství, už podle Patočky nemá, snad jedině s výjimkou Máchy (a ještě později s výjimkou Březiny a Durycha), onu předchozí velikost a pronikavost - šlo pouze o české osvojování a znovu-prožívání cizích výbojů. Nej ostřejší krize české vzdělanosti podle Patočky přišla „po převratu", tj. vlastně v souvislosti se vznikem samostatného státu, a projevila se postupujícím „/.povrchněním života". Tuto krizi Patočka charakterizoval jako „vládu hesla, fráze, slova, za nímž nestojí ani skutečná myšlenka, ani skutečné rozhodnutí". Příznaky krize mu byly „pouhé literátství a [...] jen sezónní odpovědnost" českých tvůrců, kterýžto obecný odsudek se nepochybně týkal i meziválečné avantgardy. Právě tak se dá Patočkovo konstatování, že se nejedná o „skutečné dílo, jež by mohlo starším pomníkům vědeckým stát po boku", vztáhnout na vývoj českého strukturalismu. Ani v technických oborech se údajně „,český génius' mocně neprojevil". Do tohoto obrazu zapadá i Patočkovo poukazování na nedostatky politického systému první republiky, které jsou podobné výtkám Fischerovým. Zde kritiky obou autorů překvapují snad nejvíc, neboť jakkoli nedokonalé se mohlo Československo ve dvacátých a třicátých letech zdát, zůstalo nakonec ve středoevropském regionu po dlouhou dobu jediným demokratickým státem. Patočka však konstatoval: „Systém stranické demokracie, jak v republice byl zaveden, byl vůbec zhoubou, blamáží [...1 Politický smysl tak upadl, že se politika stala takřka druhem obchodu [...]-" Musíme se ptát, zdali vůbec existovala ideová koncepce první republiky. To se údajně neblaze projevilo v dobách, kdy bylo třeba cizině „jasně a odpovědně vyložit [,..] náš program a osvětlit fakticky i kulturní význam národa a státu". Podle Patočky jsme ale především my sami „povětšině f...| nepochopili do poslední chvíle poměry ve vlastním státě, v jeho sousedství a v Pvropě vůbec", a česká buržoazie i česká inteligence jako vůdčí složky národa namísto, aby měly „oči otevřeny pro všechny vážné otázky národního života a národní situace, vyhýbaly se setkání s nimi jako nepohodlným věcem". Odpovídá to tomu, že „český člověk má rád život neproblematický takřka samozřejmostí přírodního člověka, a tak samozřejmost se mu stává nebezpečnou", shrnuje Patočka na jiném místě. I když se Patočkovo bilancování může zdát až příliš hořké nebo i nespravedlivé a s ohledem na pomnichovskou situaci jako demobilizující, jeho otázky (podobně jako otázky .1. L. Fischerovy) nicméně přežívají. Ať už ve 16 omém navázání anebo z vlastních zdrojů se s podobnou perspektivou e ení moderní české kultury můžeme setkat například u některých autorů CasopjSU Tvář v polovině šedesátých let minulého století. Snahu Jana Patočky i J. L Fischera připomenout Čechům v nejširších uvislostech slabiny a slabosti jejich národního, politického a kulturního ota, zteplání a vysychání jeho zdrojů je ovšem třeba hodnotit v jiné per-Pektivě než ostatní reflexe situace z oné doby. Neměly obranný charakter Uako třeba u Otakara Odložilíka nebo Kamila Krofty), ale nebyly ani kolára ntské (jako byly například knihy V úloze mouřenína Emanuela dravce nebo Český mýtus. Co nám lhaly dějiny Emanuela Vajtauera). e yly však ani kompenzační (případně výrazem zadostiučinění), jako lei řU ^° ve většinč vystoupení přicházejících z okruhu katolických inte-^ uálů (Jakuba Demla, Jaroslava Durycha a dalších), například v pamfletu (l9^dn°U zminovaného Rudolfa Voříška Úpadek a sláva českých dějin n s, }■ ^en si ve svých kritikách Masaryka i Beneše a „vítězství jejich faleš-en0" p0jetí českých dějin kladl za cíl po „úpadkové době 1918-1938" že ^omocí teze o výsostné záchranné úloze křesťanství v životě ohro-nV ° "slaDéno a neduživého" českého národa) novou státní ideu okleště-tví a křesťanskou pokoru proměňoval v ideologii národní malosti. Na % Pu°likace zde můžeme jenom odkázat. a . es^ člověk se podle Voříška zrodil „z prožití tragiky českých dějin" jJe W Silný jen v rámci svého katolictví - „Ostatní vedlo v českých ději-ČeslT neÍistotč", čehož dokladem je mu právě Masarykovo pojetí smyslu od C^,n a Masarykovo pojetí „světové revoluce" jako nutného vývoje m teo^ľacie k demokracii, což Voříšek charakterizoval jako „laický totalis-s' naprosté odbožštění světa i společnosti f...J Ale smysl češství není aické morálce" (jíž se mu zdála být právě Masarykova humanita). Veľi katolík Voříšek hovořil o „českém údělu": „Svým postavením, svou vvJ<0Stl a svými dějinami je český národ předurčen k tomu, aby chápal křfU»am Měšťanství a jeho důsledků právě pro život národní [...] Je proto Vr/ *tJm' co ívořl Pos^ní českého národa v tomto světě, který bude s^ y nakloněn povýšit některou z těchto (laických či světských - M. H.) žu' osíl na neJvyšší [...] a tím porušovat rovnováhu, což vždycky ohro- tv národy té velikosti a postavení, v jakém jsme my." a 0°ezřetně a promyšleně naproti tomu formuloval v miniaturní ^bsih ' J -------1— v ltU1°ve i formální problémy filosofie dějin (a jejich smyslu) promýšlet ní ° ^cké, Masarykovi v mnohém blízké perspektivě „plánovitého říze-°8Udrj člověčenstva nejvyšší bytostí" a kritizující Pekaře v době, kdy to n!hál° známé knížce Teologie dějin (jejíž text v našem výboru rovněž bl^ínie) dobříšský redemptorista Konstantin Miklík, pokoušející se ani zdaleka nebylo běžné. Navíc Miklík připomínal: „Zvítězil tedy Pekař nad Masarykem pouze v tom, že vyvrátil Masarykovo historické odvozování národního programu. Ale právě jen toto odvozování, nebo snad i část toho programu a způsoby jeho vyjádření. Ale Pekař nevyvrátil, že věda, zvláště historická, má mít i etický smysl. Že je jinak zbytečná, protože není pro člověka, jenž je bytost morální..."; nakonec by totiž bylo vždy nejisté, proč a pro koho se vlastně „historie spisují". A proto byl Miklíkovi v mnohém ohledu Masarykův „správný pohled na život podmínkou správného pohledu na historii". I zde, ostatně podobně jako ve svém textu z počátku třicátých let (srovnej k tomu Miklíkovo zajímavé stanovisko ke sporu Pekaře s Masarykem v prvním svazku), se Miklík snažil Masarykovo myšlení, které interpretoval sice protiliberalisticky, nikoli však reakcionářsky, přibližovat českému katolicismu, v této věci jinak velice předpojatému. Podobným, i když ne tak výrazným tématem, jako byly reflexe historického kontextu „české otázky", se záhy stal také Masarykův „odkaz" a jeho aktuální význam ve změněné době. I když by se zde na první pohled mohlo zdát, že se přitom navazovalo na akademické (nebo i aktualizující, jako tomu bylo v případě tzv. Historické skupiny kolem sborníku Dějiny a přítomnost) výklady z posledních let první republiky, vypuknutí druhé světové války znovu vrátilo pozornost k Masarykovi, a sice jako k filosofovi evropské krize, tj. jinak, než jak tomu bylo u Fischera nebo Patočky, pro které byl Masaryk myslitelem jen v českém kontextu, uvězněným v české přítomnosti, a představitelem „konkrétního zaměření našeho myšlení", což údajně „způsobovalo začasté, že otázky aktuální, ať aktuálně kulturní či politické, zabíraly neúměrně místa v české filosofické tvorbě" (J. L. Fischer), případně filosofem „uekonteinplativním, nespekulativním a nevesmírným, jehož myslení je orientace v sobě a ve světě, nikoli konstrukce koncepcí" a jehož snaha „o prohloubení české vzdělanosti navázáním na mravně náboženskou přísnost nerigoróznějších složek české reformace" má charakter jakéhosi „českého puritanismu" a „novokřtěnského ideálu" (J. Patočka). Přibližně ve stejné době jako text Patočkův a Fischerův vyšla v USA brožura liberálního evangelického teologa a zajímavého vykladače Masarykova díla už z počátku třicátých let Josefa Lukla Hromádky, nazvaná Masaryk mezi včerejškem a zítřkem. Česko-slovenský boj o novou Evropu (Hromádka ji s pozměněným názvem V. G. Masaryk, ale také s pozměněným, dobové situaci vstřícnějším obsahem znovu vydal v roce 1947. Zde jsme přetiskli původní, dnes téměř nedostupnou verzi Hromádkova textu). Hromádka vykládal Masaryka jako analytika obecné krize moderní doby, ktorá vyvrcholila novou válkou, v níž všechno záleží na tom, „čí 18 K.e% zvítězí, pod,e jakých zásad bude »*^*™E JJgSÍ « svět. Budou to ideály Hitlerova Německa a Stalinov.a 'demokl.atic. IV a zásady evropského Západu? [...] Ale jsou na trva- ké dosti silné mravně a myšlenkově, aby provedly Pre^™l'Xmádkovi lych základech?" Právě v této souvislosti se MB^Jg ™ už ve '•ároveft i myslitelem nového počátku a možné esc b ^ pfo_ Paních pracích podle Hromádky d d£jinnych», v níž í»«ává jednu z nejtěžších a nejosudovejšiclrevol« pfe. )sou státní a politické otřesy „pouze vnějším u°PIU „ Hromádky vratů mravních a náboženských". Neporozumíme po^ myšlení Masarykově filosofii, pokud si neuvědomíme, „ze moderní krize" bylo soustředěno jednak na poznán, a na vf ,'ému a nešťastnému « zároveň na hledání a nacházení cest a leku "'^ dlivérau chiebu a ke člověku dneška dopomoci k vnitřní jistotě, Ke spi tét0 brožury jobodě pod vládou práva a lidskosti;. Pro pova ecne y Hromádka vedle několika reformulaci připsal postem ko.slovenského ^aryfe M praftu zítrka, aby ho ukázal jako ^ . Ruska> ale zár0-Z|vota, jako ústředního rádce v mravní krizi, )aK0 . kQ olitika boju-Veň i jako myslitele situovaného mezi Rusko a hviop ^ nábQ flho o člověka, ale především jako toho, kdo naii tohoto světa 2enství a mravnost s nastávajícím „novým sveieu. . ii většina intelektu- Považoval tehdy Hromádka, ostatně jako onécop) 1 ^ _opravdu alu a nníitíizA ™a *a npndvratitelny; a kuu ^ F _____ nOhrž asaryKuvu, ť~ /yhnutelnost dnešních ---- *a UblUUIUU in. I J(i»"--- vacích plánů u nás a v celé Evropě". nnfinbným směrem jdoucí , Téměř neznámými vlastně až dodnes dWP" pokračování vlon- aníť o České otázce Otakara Odložilíka; vychá^Y u přfleží- fýPském exilovém časopise ŮrtO*w« na preioni .. jf, au(or tos" 50. výročí vydání Masarykovy Cesfee otazW u „ejzajíma- S|«nul do samostatné drobné brožury. Patri )^"?° kvůli zdrženlivé, JWtom, co bylo o této knize vůbec napsáno, a to nej Plemeně jasnozřivé formulaci nilt^"*^ a potom I. L. Hro-Je Příznačné, že Odložilík, podobne 'ako,p'enariolo„iCko-náboženské "lauka, vztahuje Masarykovo pojetí krize K so ^ ^nyn&jU jKnenzj jeho díla. Českou oídzfcu a práce, které s fedevším programo-Jan Hus a Karel Havlíček), interpretoval jfK ľ koyy konĽep_ Ve Po/íticfa? texty. Proto také mohl odmítnout W ' ^ y kompenzační ,,e z hlediska odborné historie a zdůraznit její nikla v dějinné „...vznikly právě z úsilí vyplnit meze.u, Mosofn, když se podařil důkaz nepravosti Rukopisů." Masaryk tak podle Od ozil.ka výrazně napomohl integrovat do národního života i ty „lidová vrstvy které postupné rozšiřování hlasovacího práva uvádělo jako aktivní prvek do politického života". dn!nM !,edxuee,n1 " " d°bě vybie°vaného nacionalismu, ochotného se Tŕiľl "ľ ~ ÍĽ Pak tř6ba hod,lotit Odložilíkovo připomenutí, že Pil i k« ľ ľ. ""'ľ1'' ndmecká otázka 'oho místa, které jí přisoudil P la y ve svycl, úvahách a projevech". To mělo údajně dva důvody: jed-nak o.rtentac. na domácí poměry, jednak ale také Masarykovy výhrady k Palackého formulaci smyslu českých dějin jakožto ustavičnému potýkaní s nemeclvnn, c, spíše k heslům odtud odvozeným " .■. umrn \\U-'"n '"''f!Sfto i příaiího národního pro-oživí Mľ! S ed6m P0válečn0u **» viděl v pročištění a znovu-eZž s ľ I ľ Z. «ľ nadst«h° důrazu na spojován politiky a osvěty, 1 I u h S-' ľk! ""•SM,ÍVa"' nacionálové kteří chtěli vystačit jen ot ízkv ! S" ° h:'Vým obrazem dějin", dále v propojování „české úč ně | „n ľ m0CK,l,ľ ' C0Ž je |,otlle Odložilíka alternativou násilí nebo » z i "i "'"i" POdlĽ Jť"° mfaM <*« sociální program odvo- z něiakéhn 1 1S T n1r0dních tradk (|lLlsitství. obrození), a nikoli z makelH niarxovskelu, základu. Třetí poučení by se pak mělo týkat slo- ňk 'f* » Masaryka byla'- jak se Odložilík snažil íí^ŕÄSKSSproruského a proso větského šíle,,ství hodně vštk ži i . konkrétní, ale pouze pragmatické spolupráce, roz- ' rtíce n ' ' f^f^ *■ aniž nějakým pansláv stickým zákona n I ,s, vľ ' 'i f'1' hy SC neměI° ^ Ódložilíka zapomenout meaľSSľÄ11: S"" Masai-ykova ideálu humanitního - jemu by 2 Pv0draf"y 'ak banská vzájemnost, tak i otázka sociální. a un ve ^lil pT™L!onalisti<*™. antibolševickém, prozápadním ľl "í"' ľČ6Ské °tazkv" QdI°»«* ovšem nepočítal, n fa rrí1'' ^ohodnocení vztahů se Slováky a také pováleční osvsí ,, ľi ľ'JŮ;-Ten 'nklÍĽky uzavřel d|oohou tradici uvažo-Sdní Ä 'eskych,d*'ln v Palackého duchu jako o ustavičném * " '"'"""í'í"' * "ěmeckým živlem. „Česká otázka" se tak SLÄ na T" P eVáŽně kulturní (v,,itfllí» a Převážně zahra-■ >M> I .c toutouta, ale zároveň se tím spojila s „otázkou ruskou", v Älr '''"'"on/alice se Odložilík po válce vrátil ještě jednou, již I .eov e, ľ ľ"0 ľ'80'11 etenafŮm fe8ké a slovenské emigrace, ké , JI ' "ni" ľ""1,1' Vzhledem k ><* P^evším encyklopedická nezařadU,. I zde Odložilík ukazoval Masaryka především jako 20 jaského myslitele ve století revoluci a ^ ostatní: teoretické, mravní, politické i „1list01 MM .1 Podobné jako shora uvádění autoři, se obrace k *fa»fcn*^dtaprg publiky a podobně jako oni kritizoval roztnštěny a zárover,> Politických stran. Na rozdíl od třeba Patočkových fg^SSb Politického systému první republiky ale ^^eSK daní tehdejších čtyř hlavních „ohnisek »ek f^f^ia.ivně než realis-<*, ľudové strany a národnostních menšin a spiše norma , «fy vykláda, jeho snahu o politiku «*SHft£S£3KE* '^rody světa". Masarykův odkaz se mu zda před vá kou n P °Puštěn. Avšak, vzdor světovým událostem které a 110 P « proti iluzím, že je možný „prostý návrat do MU nebo <£J^ díla f7". nepozbyly podle Odložilíka ■■P^J^^Jse zastaví "životnosti a poslouží jako stavivo nového světověno rau rí>zkladný proces, který ještě nedospěl k poslední mezi... "Česká otázka" v době svého údajného vyřešení (1945-1948) Kár 1°°- Se Povodně akceptovaná platforma uchovávání a re *~ í* SUDsta^ce v situaci nepřítomnosti demokratických struktur ZQfa ^kánských elit kompromitovala jako pouhá „kolaborace", kter/h Sezvo^na ukazovat základní rysy základny pro nový konsenzus, Wt&f neměly být zjednodušeně chápány jen jako přizpůsobení se Sp , Urilz Východu. Opuštění Československa Západem, porážka Francie, s 0,upráceznačné části českého agrárního a finančního kapitálu která ^ se sta^ podnětem k nové zahraničně- i vnitropolitické orientaci, Seoe samu současně chápala jako nacionálni a sociální revoluci. Fritz Böhm (Bedřich Loewenstein) oyiv°V^e^n^ doba byla dobou nacionálni a kulturní euforie, během níž tiílor Založeny nejdúležitější revoluční politické a sociální změny, které Prohl P'Wat mocensky definitivně potvrdil a následující vývoj pouze p0(jc °!lbi1, Údajný odvěký vnitřní nepřítel byl poražen a vyhnán ze země, kýCL nované slovanství prokázalo svou vnitřní sílu a sociální sny širo-kém Vrsíev se zdály být naplněny znárodněním jak ve smyslu socialistické i nacionáIním-V^Šině ^° ° ^°bu poí,ncké a světonázorové radikalizace. K té došlo ve e zemí Evropy, u nás se však síly rezistence zdály být mnohem slabší. 21 Demokratické instituce, budované první republikou, ale pak za druhé republiky a protektorátu notně popleněné nebo přímo demontované, nebyly dostatečně podpírány demokratickými mentalitami, ochotnými postavit se za právo druhého na odlišný názor, zejména však neschopnými pochopit nebezpečí „národní frontou" oklesťované demokracie. To vše bylo optimisticky rámováno Benešovou tezí, že „kapitalismus se bude socializovat" a „socialismus demokratizovat" i jeho úvahami o „nové demokracii" a „demokracii dnes a zítra". V trauma se proměnivší prožitek „Mnichova" spolu s deziluzí z „velké hospodářské krize" z počátku třicátých let, jakož i radikalizace okupačních a válečných zážitku v kulturních i politických elitách se nakonec ukázaly až příliš vstřícné revolučním touhám po národním státu, po budování nového politického systému, po nové zahraniční orientaci i po odlišné o rga n i za ci e ko n o i n i k y. Zásadní duchovní proměnu, ke které v průběhu války a na jejím konci docházelo s ohledem na možnost obnovy prvorepublikových poměrů, vyjádřil zřetelné J. L. Hromádka v jednom ze svých poválečných přídavků v knize Don Quijote české filosofie. Emanuel Rádi 1873-1942, původně vydané v roce 1943 v USA: „Často jsem se za války tázával, jak Peroutka a lidé jeho duševní stavby rozumějí podstatě druhé světové katastrofy. [...] Válka a z ní vyvěrající revoluce hluboce otřásla typem liberalismu," který ztělesňoval, a „jakási nostalgie mne jímala, kdykoli jsem myslil na Karla Čapka, Ferd. Peroutku a jejich druhy, kdykoli jsem myslel na typ, který reprezentovali, /dalo se mi, že s epochou, která odešla v roce 1938, odešlo také kus jejich bytostne podstaty. Myšlenková a citová stavba jejich typu bude stát v nové porevoluční době jaksi bez pevných základů. Jejich životní filosofie - leda by se zmenila ve svých podstatných zásadách - nebude se cítit doma ve víru povalečného světa, uprostřed nových kolektivních sil, které se povalí našimi kraji. A oni sami se budou cítit jako cizinci, i když svým rozumem pochopí, ze se musíme nějak moudře a kladně zařídit pod střechou socialistického státu. Budou ušlechtile a moudře radit, jak se uvarovat mravních škod, jak zachraňovat lidství |...| ale bude jim patrně scházet životní radost." Socialistické budování se pro většinu politických i kulturních elit, a -jak potvrdily první poválečné volby - také pro většinu veřejnosti zdálo nezpochybnitelné; někteří usilovali obohacovat socialismus prvky národ-"lch tradiC, jiní jeho prosazování odvozovali ze zvláštní povahy českých i|""t 7 Je|lch údaJně husitského jádra. Lidé zodpovědnější se ovšem snažili zmeny spíše zmírňovat, málokdo se ale pokusil ukázat jejich sporné kořeny: „Nazvali jsme svou novou demokracii lidovou," psal tehdy například Josel Ludvík Fischer. „Je to sice pleonasmus, ale pleonasmus pří- 22 ,mr,f liď se stává majestátem, před značný. Říká se jím bezděky, že "fc (e důstojnější skuteč- n>mž se vše a každý musí sklonit [...] S°u°™/;ř 'ínali že demokracie nvch demokratů, aby místo modloslužby hdu^JgJ^ vskutku byla *ná jen tolik prav, kolik povinnost! [...] !ľ°\^,t^[m -demokracií, je především kázní, a pak teprve' hybné hrálo také Svou roli v českých demokratických visitvácti nep y ^ kapitalismu zjednodušené chápání Masarykových kritik ■ dále tradiční české a «Polu s tím i nový, okupací zakalený on<™tectví a machiavelis-egalitářství, levicová orientace české kultury, Pu J Moskvu vaza_ mus komunistů, manipulovaných né zkušenostmi okupace, totálního nasazen usku- 0 nutnosti definitivní změny světa, která se na dlouhou 'ečňovatelem politických změn. renrese, ale také vnitř- '■'o vše bylo sjednocováno nejen vzpomínkou »< £dku nejrůznějších Wm rozkladem společnosti a jejích ínsUtua v doglo, ať už byly v"ějších zásahů do její struktury, k nimž od roKU_ Rým bojem. Motivovány rasisticky, nacionalisticky?neh°M™". souťpodobné masové Zůstává zatím nedořešenou otázkou, do jake mi y j |iurismu vůbec. intervence do sociální struktury bytostným rysei ^ odpůrců JeHch projevy jsou všeobecně známé: príchod tri . f ^ ásledo. nacistického režimu do Československa a záhy po n^ ^ Va'tých na základě rasových zákonů (jak poněkudl nem ^ Mbra_ německá komise historiků), pak útěk vlee než 40^ ^ ých 90ciálnlch nych území po „Mnichovu" a s nimi také a« ^«W ne ^ ktffým demokratů a přibližně stejného P°f»v*fSmuseli opustit Slo->e Pak třeba připočítat zhruba 130 000 &£Jkgo äovenského štátu. ;?osko a Podkarpatskou Rus po vzniku samostamého . čes. Pfihhžně v tutéž dobu probíhala emigrace valce do země k?* a německých (3000) demokratu z ^^Í^L, ztrat (z toho f nevrátili. K tomu 360 000 ^f^fÍ^^óbyvMA. Po 2P 000 obětí rasového proná«ledo*W)ze vfceh^tev^ _ V4'ce odsun českých Němců a po roce 19«™" d " 0loviny padesátých cílenou demontáží středních ^ÄŽÄw do Průn,yslu ,nábor" 380 000 příslušníků ven^kehc.obývat $mtM \ vedle toho převedení 250 000 deJn.kuz tova e lektivizace- 1 Politicky vedoucích funkcí. Souběžně ■ um ^ procesů (zasa-ľ^nlce pustošila stav selský. Zhruba 200 000i pOJHB Y P . ,Q Sicích často celé rodiny) nejenže f^^sfvXlntervendm do k '"zhodné nivelizaci společnosti. K dalším 23 SOCI :iální struktury pak došlo po stranických prověrkách na počátku sedmdesátých let. Ve všech případech tak byly oslabeny vnitřní seberegulující mechanismy společnosti, rozloženy instituce i tradiční hodnotové hierarchie, otevřena cesta k manipulacím z centra a demontovány demokratické, občanské a nakonec, (po roce 1968) i komunistické elity. Pro poválečnou situaci je charakteristické, že se oslaboval význam pokusu o bezprostřední aktualizaci Masaryka a že se hledaly orientace jednoznačněji ideologické a více politické. Dokládá to poválečný vzestup symbolického centra „kam patříme?', tázání po naší kulturní a politické orientaci. Například brněnský historik Josef Macúrek to ve svém příspěvku na II. sjezdu českých historiků vyjádřil v tom smyslu že toto téma patří do kategorie týchž centrálních úvah, „jako jsou diskuse na téma .smysl českých dějin', .česká otázka' či jací jsme' " Zabývání se Masarykovou i Pekařovou koncepcí českých dějin ztrácelo rychle badatelský charakter, stávalo se problémem čistě ideologicko-dok-tnnálnun a proměňovalo se v pouhou deklaraci politické věrnosti. Stále silněn se přitom potvrzovalo staré Herbenovo tušení, že ve vztahu jednotlivých historiků k husitství se bude rozhodovat o celkovém pojetí českých uejin i o pokrokovosti a ideové věrnosti historiků Ona první tendence, hledání nové orientace, se od počátku mohla přinejmenším rámcově opřít o Benešův dlouhodobý, už předválečný zájem o prob emy slovanské politiky, a v průběhu druhé světové války se zřetelné prohlubovala v souvislosti se sovětskými vojenskými úspěchy i očekávanými změnami realit. Důležitou složkou celé diskuse se znovu stala otázka otevřenosti a tvořivosti české kultury. Na jedné straně stál Zdeněk Nejedlý, jehož představa socialistického budování nebyla asi zcela marxistická, ale jenž dovedl svou tradicionalistickou představu minulosti s marxisty spojit a učinit ji jak předpokladem výkladu přítomnosti, tak základem představy pokroku národního a politického života. Třeba už 30. května 1945 na kulturní mani-testaci v pražské Lucerně Nejedlý hlásal: „Naše kultura musí odvrhnout všechny úpadkové rozkladné elementy a budovat na spolehlivých základech. Po vzoru sovětském opřeme se o své velké klasiky umění a vědy, o Smetanu, Mánesa, Alše, Palackého, Purkyně, a v literatuře pak o Tyla, Nemcovou a Jiráska. Musíme zkoumat svůj národní charakter, zbavit se legend a nalézt pevnou kulturní orientaci." prostředkem se Nejedlému stalo zjednodušující přeinterpretování etic-iio jádra Masarykovy koncepce českých dějin v ideu komunistickou, ^ • umozriovalo spojit český nacionalismus (a zejména protiněmecké Povalečné nálady) s představou socialistického budování, „česká otázka" 24 ^la vyložena tahajíc M^^^^^^ a NěmeckU; a zdála se být definitivně vy"j^SKn* Íehož ar8umen' Na opačné straně podobných 'socialistická, ale 'ace sice nebyla zásadně protisocialistická, spise nicméně výrazně kulturně otevřená. faktickému znejistění) přispěli , K celkovému ideovému přesraě rová i• (a * Peroutka (Tok či tak?) 1o určité míry i takoví autoři, jako by Ferdinaau. ^ nebo třeba Josef Lukl Hromádka, který v bl°^™™ konec přistoupil na ÍQ« (1945) či Mezi Východem a W^^tom na Východ je možné Představu, že politickou reorientaci státu smeie bděním krize sPojit s Masarykovým humanismem a ospraveoiu moderního člověka. «„<)o*itnsti byl věnován také jeden Problematice kulturní a politické prinálež nosu y (vSechny jeho ^atický blok jednání na II. ^^f^^e země mezi Výcho-rnateriály byly vydány až v roce 1997), nazvaný házela vstříc dem a Západem, jehož některá vystoupeni Pro»*"hnutýcn chvílích svě-Pfedstavě ideově a politicky rozdělené Evropy, „v v demokratického !ovych dějin, kdy se svět dělí [...] na dva táBOITy ^ naše Západu a sovětského Východu, a kdy jeho spory s_ dneš. Poměry, jeví se nutnost podívat se na českou minulost nich mezinárodních konfliktů." „manistické koncepce čes- , Tak došlo nejen k historizaci Masaryky humanit & ^ kych dějin a k revizi jejího obsahu, ale pnmo *. jejím dodnes Prehistorie sociálního osvobození. Moderně_ psaná a (1946) Piatná kniha Vědecké základy Masarykovy polím ^ demokm- C1 reedice starších statí Josefa Krále Masaryk, A^ ^ovala přede- c* (1947) zůstaly nutně bez většího ohlasu Patočkových v«m s hesly a symboly. To platí i °Jf^°ÄeVAdave* Černým, 2 *ttetóto mé«u, znovu vydávaného po válce ^ a také o článcích autorů z okruhu ^Jjjli duchovně Vltbec ne filosofické pojetí českých dějin nebyiy^P jffina popelova Profilující, dokládá například to, že ,e vubec e/m > J masarykovské Ve své přehledové Studit o současné ceskefúos^aiu > tradice pro filosofii oné doby připomínajíc pouze oo ^ v Je Příznačné, jakou roli sehráli^^SS V průběhu bouřlivé dis- v dtskusích na shora zmíněném II. sjezdu h.stonku. P , Je o „nebMém dědictví atijj^^^ oLS P* deseti le>n projevu Jaroslava Werstadta Pe«Kmv y byly jejich myšlenky »°^S"Soů sporu, zejména bcko-ideologických extrapolacích. Jednoznačnou oz 25 £ r tň f 1 '928"'93'' zůsl,lly n" kolesu dost selektivní metodo-m1 ľ", f SaVÍfea' h,áSÍĽÍ se >ako "* ve třicátých letech k Maxi u v, a bádenskému novokat.tovství a jako tehdy i zde zaměřené pouze mez^ t"^? anarChÍÍ V POÍmoslovr Gollovy školy a na její údajnou tkní,y, ľ" !flÄ,ÍStotu' Zdjíin',vý Pokus Františka Kutnara, který se zeľmľnľľu Slavíkovi celou problematiku historického pojmosloví, n I J ebe2peä' Že st' budou •■sleil1ý»i slovem označovat různé reality", l ^"ľ'ľ" Z "očovského dědictví a který poukazoval na vertikál-• >nzontátai proměny historických pojmů, byl na sjezdu pochopen spíše £mS "BZ ,'e0rC,ÍCky 3 Ve směni sPfše historicko-materialistickém než ruktu á mm který . jak dokládá jeho studie Sociální myšlenková tvářnost oln^kchn hdu-se Kutnar v oné době pokoušel promýšlet. J'T!yd'J í' osoficky orientovanějších kruzích se pojem smyslu nÄ hľ"ŕ í ,194,5-1948 stával b"ď synonymem pro hledání jed-hled,ska jepch výkladu vůbec, anebo jen pouhým pozadím, často ookoncejen příkladem pro vlastní filosoflcko-teoretickc (a pro programově o „ej úvahy o předpokladech a provozu filosofie dějin respektive his-n k ho poznaň, vůbec, jakoby to, co se diskutovalo předtím, už zastara-HnJnnr, r"" V knižnínl ^ání starších prací Mirko Nováka Inélľn ľ'V 7; W ľ ,'947' ukvapiv* vypouštějícím autorovy pozoru-iHxIne kornen.arc k problém,, smyslu českých dějin z druhé poloviny třicá- bvt nľ,r ľ m7f °'vt'nou v Předchozích diskusích o „české otázce" se zdá nlTri , ľ ■pdÍném ítěnť' P^odizaci a hodnocení v Kalistově Ki íst i'nh ľ ""í?* " '" V2dor faktu. Že problémy, ke kterým se zde wSwm ľ PTVe SporeCh 0 je'ím obsahu a jejích řešeních k nejzá-ňľs ,ľ r,""' liUle!'té- Že se zde Kalista v důrazu na subjektivní a osobnostní ba dokonce „básnické" založení historikovy práce vlastně obrací ot ckarov,, s jehož jménem býval a je často spojován: „základem postu-Pu stonková bylo pro Kalistu „v jistém okamžiku [...] nikoli to, co je l'lľľľ V'7 '~Z skVteČnost- která Í» v nás, tj. určitá apriorní-představa, se kterou přistupujeme ke své prác". n J,mf,Úľxdnf P3SáŽe UI"'aZ" " s'»y*'« dějin, zajímavého pokusu o.symetické vypsání historie českého národa Jindy a nyní (1947) brněn-o„ ' Jítoo0™1,'1 katolické orientace Bohdana Chudoby, představují spíše |. /., I, vlastních uval, než snahu vyhodnotit a navazovat. Vzdor názvu se mnohcTneříS Pekafmé p0)'etí smyskl íesl<ých dějin vlastně příliš líolHlmiem CluKlobor, zdůrazněné napětí národních a světových dějin !•'!<" východiska má zřetelně konzervativní podtext, ve kterém v poslední 26 Proar Cl SpI^vají P°třeba dějepisu a formulování tradic, což Chudoba usiloval přici ^Umentovat ve svých pěti metodologických principech: lj neexistence ka^déh Souvis,ostí mezi dvěma dějinnými příběhy; 2) nutné neúplnosti udá] - ° poznam dějin a s tím související eliminace mravního hodnocení Původ ' Sam^c^' ^ posuzování historických individuí jak směrem k jejich konst mJílu okoií> tak směrem k současnosti; 4) prézentisticko-legitimizační kého Ce vtznamú; 5) zdůraznění tradice jako hlavního výsledku historic-[alte P°ZIlani'' ideové segmentace historických perspektiv v jednotlivých víceméatÍVnÍ€^ Iíčeních českých dějin, které se v oné době už mohly zdát ce) , °ně faktem>tak měly být znovu sjednoceny do hlavního proudu (tradi- Přihr Uílnícíno síce> a^e přece jen usměrňujícího hlediska jiná. Pokn > -1ZDě Ve steÍnou dobu jako práce Chudobova se objevilo několik Kamil ° S^ntézu českých dějin, především velké Dějiny československé ,,krátká«Kr0fty (1947^ a dvakrát také &éčí J- Klikv^ ÍeÍ[ch Předválečná kosi Ver2e Malé děJiny československé (1937), vedle toho Nástin čes-k0sijmských děW Otakara Odložilíka (1947), dále Tisíciletou stopou čes-koslolenSk^ch dě^Ín Miloše vác]ava Kratochvíla (1947), Stručné dějiny čes-H0s ať už domácím, nebo zahraničním. SIaV|, plaíí do Jisté míry i o třísvazkovém Úvodu do českých dějin Jana A/ar i Ze kterého ovšem vyšly jen dva díly: Vznik českého národa I. (194°^ v době družinné (1947) a Vznik českého národa II. Národ a města v tét tní teologické funkce ve směru národní a socialistické integrace Veiij0 Cl°bě pmily práce Zdeňka Nejedlého, zejména Komunisté, dědici {}(>5Q)h tmdic českého národa (1946) a Odkaz našich národních dějin 8ů k 2 koncePce Nejedlého vycházela tehdy většina kmenových ideolo-p0vá^1T!Unisn'cké strany, jako třeba v úvahách a polemikách z prvých dvou Uěifcn r Iet ZáPas o nové české myšlení (v marxismu ovšem pouče-g> Ladislav štoll. pro^i fstni Postavení mezi marxistickými pracemi z oné doby má analýza hém .u Periodizace Václava Husy Epochy českých dějin (1949), v mno-icleo]^anmavá> jakkoli nestravitelně dnes může působit způsob autorova ^ace ^ no vyrovnávání s údajně „spiritualistickou koncepcí" periodi-11 Josefa Pekaře (přetištěné v prvním svazku), přičemž ovšem Husa 27 ľoľin.1 ľy,k°n,CepCe Se Sporeln ° smysl českých dějin zcela v ľlcM ľ', <,)i°8'Ľké rét0rice ,leb>"0 řh'sovo pojetí ve svých pozi-,zomvľ1 ľ I**51"'iak0 většina Pozdější^ prací, opíralo se l^o,« van, htstonckého materiálu a nefetišizovalo tolik vlastnické liskľ tmi ■ " " "aleZení ul,ivc'^lnějsího sociálně historického hle-n ek , ,lm1by!.",SpoleČĽnské ustro)e»í tóroda a vývoj životních pod-vvôbv ™ ll;lu"' tak isou podmíněny a určovány „způsobem ScÍnZ? DlniCh StatkŮ"L které ^ llraož»il» srovnání s vývojem n u (vír"ľ" "USa Centrální P°lmy lzv- historického materialis-„21, ľ ľ T 3 Výr0bnf vztahy» snažil maximálně historizovat naplnit pokud možno konkrétním obsahem Doznrnnľ, ľ ľ*™" iedlřl0 0 Problematiku, které byla potom věnována temnľnlľ " .0uvlslostech Pedagogických než teoretických, a vlastně Doždlif knn PrU ľ d° tét0 oblas,i Přetavuje až o téměř třicet pět let zamerin^ľnP°VaľýíPOkuS Roberta Kalivody- Jeho disipativní, svým nuTdo, ř H feT °Íedmrlý pokus l,azva»ý Husitství a jeho vyústě-Tnmäi7^?h°rSké " p"bělohorské vyšel v roce 1983. Kalivoda zkon-hň ľvíu, -""'"'ľ CekK nOVou P^odu českých dějin počínající ^ Poděbrí 1 T , Pro,dlOUŽen0U přes bitvu u Lipan, dobu krále Jiřího co ľaS P,eS °bdí:1" )a8ellol«ké až vlastně do bitvy na Bílé hoře. To, něho rn^o "pacoval jako období „husitství-česká reformace", podle Vý z ň mni' Pľ ^ é °bd0bí ČCských děÍin mezi le(y 1414-1621. 5S S,y ukt,°poiaté husitské revoluce pak b* "sllém »609ľ i- ľ 'i VZmk "Ceské k0nfese" <157S>' -Rudolfův Majestát" h ,"iíwt ) djrekt0ria" (1618-1620). Káli vodová základní teze, že ku ľ Jľ m reformace )e organický celek, který má svou vnitřní logi-n'n f n mt1, ľ'ľ' Vŕ°Í0V°11 rámiku, i když jeho tragické vyústění I s o n k ; Vla «VŠem VdÍCe Zál'y kriticky odmítnuta mladší generací istonku a ,e treba říci, že ne vždy neosobními argumenty. Otázku, do tiekV ó 'ľ mOZ'ľ° 'ľ1'" Kaliv°duv pokus zasadit do linie konstruktivis-ení t e "ľ ľ u ľ \ (MaSaryk " Rádl " Ne'eá^' usilující o vytvá- tteba ,1 í* , f ' C0VýĽh P°Ut a ústních kontinuít, bude ovšem ncoa jesté dodiskutovat. van^gÍCký Šd "Väťl" rychle'i- než 'aké oyly možnosti kvalifiko- nv nr ■ ľľn V' ,yly k 'efl akademickému působení nakonec odsouze-ľxt hk ' ,ICI SPHr ° S"lysl českýĽh de*in v širším historickém koncesie h ľ," °"1U ľ PfíPadě SHubom (Častečně Předválečných) analýz z roku 94« f ľMCľ-Jar0Slava Werstadta °dtezy Pův°dně otištěné v roce 1932 v Masarykově sborní-né« generací. Až těsně před „Únorem" pak vyšly stylizované („říze-oceV°Zhovory fiktivních diskutujících od Jiřiny Popelové Rozjímání Tém £ děJinách> situované do doby okupace a formálně se hlásící ke sta-První al0gU 0 smyslu českých dějin Miloše Martena Nad městem z dob střeH !V^tov^ války. Autorčin vědecký impresionismus a snaha bezpro-přít spoJovat historické reflexe s osobním „prožíváním" dějin v jejich tost rnnostl aktualizované podobě ale z její brožury činí nakonec záleži-sice v některých pasážích inspirativní, většinou však jen literátskou a Popularizující. Prohlls V^ SVUJ výklad pojala v nejširších souvislostech, jako i jiní těžiště mi s exnU přesunula od původní politické dimenze, historickými reflexe-a k Pl,Se Jen legitimované, k problémům národní a kulturní identity vůbec tivn azkam národního charakteru. Programově se snažila udržet produk-dob°St-protikladu 0D°n myslitelů, Masaryka i Pekare, a hájí Pekaře proti steneVym kritikám spolupráce s Němci". Snažila se ukázat zvláštní vla-aie mCjVí. Jeho Pozice ve sporu: „Pekař nevěří ve smysl českého národa, p0 , je' úzkostlivě, bolestně miluje jeho existenci." Odtud se pak disku°Vá dokonce snažila odhalit netradiční motivy, skryté za proměnami ho d/1 Ceíéno sPoru: Je tu (tedy) dvojí úzkost, která tvoří polaritu nasedá- pilnné^° výkladu. Úzkost o existenci a úzkost o ideovou čistotu náro-sPra reČtěte si Rádlovu Válku Čechů s Němci! Jak tu bytostná touha po Dvě VecíInosn J'de i proti živelným zájmům národa! [...] Nebo Vorovkovy byci stLIaae o smyslu českých dějin! Myslitel se v nich děsí představy, že proti °m-my' kteřl Jsme za Rakouska nejvíce trpěli tím, že jsme musili d0si]?vému svědomí bojovat proti svým bratřím, nutili, když jsme sami ně b SVODoa,y> Němce a Maďary, aby sloužili v našem vojsku a případ-nernj°,0vali Proti svým soukmenovcům. Ve vítězné situaci poversailleské svn v 2 těchto knih radost vítěze, ale úzkost, aby národ neposkvrnil °u čistotu." li2ac< astníin motivem Popelové byla snaha o existencionalistickou aktua-torju protikladu reálného procesu dějin, pouhé existence, popisované his-nemem OeJÍŽ pojem, říká Popelová v narážce na Pekaře, je „jako svým stí-,eÍichPr°VáZen poímem úzkosti"), a naproti tomu hledání a vytváření \sch smyshj, jejich existenci nadřazené esence. Tradice renannovsko-kterýUei°Vsl<éno a také masarykovského mravního nároku na národ, zde ?' čím je, tvoří svými výkony (a každým mravním rozhodnutím)' eaV byla odvážně doplněna základní myšlenkovou figurou raného 29 w ° myŠlení Jeana-Pa"la Sartra o nadřazenosti esence, *™Ľtŕeml r02hod""tími. I»ř«' které jsme kdy byli postaveni a jež l! ., d°"UCeni; aneb0 ktere fsme svobodné vykonali. Pro záměr i proveden knížky je charakteristické, že autorka podobné možnosti pouze nadhazuje, ani/, je analyzuje. k,»nfmnľ'é J'f" "asW«>vany zůstal například i jiný zde nastíněný pokus, ,, ľ",' M"yk', 3 Pekaře íak0 mvslitele v ^dě osvícenského a romanbckéhoa převracející pozice na první pohled se vnucující. To nepochybu souviselo také se zájmem Popelové o noetiku historického poznání a zde zejména o filosofu dějin, jejíž romantický původ se snažila přestřít í, T ,,e,í.Tlema,lky- N,shr ľ" "ľ" i ISlVÍ' 3 "° drilhé straně ..Pozitivistický historio-ncio, ^ f'"i ! POl"'Ľk(HI °rientacf ["I ^tovaný faráři", onen „český vrom n sn n"'"' ' °V"l,y Nľ',ĽÍ- 1 Klíč k Pekař°vě bytosti najdeme ňv" Tak ľ. ■' I,d0l0ŽÍt "a 'eho touze „znovuprožívat dejiny , jak je udajne „odhalena v Úvodu Knihy 0 Kosti" vJchnľn"',ľľZaCe,P,>IÍtÍCkýCh 11 50CÍálnÍGh změn po „únoru" jako by snv , i' L °ZI dlSkVaU Ík0Vala Ľ0bV P°"hou ..Prehistorii" (v onom Mirxl !v l i° ľ I souvislos,i se socialistickou revolucí hovoril Karel cl"l> důvodů isme žádný z ,lich dovýborU 30 a °tázka" v době mezi dogmatismem a reformismem (1948-1970) f roblértiem není, že se nelze nikdy dozvědět, zda dějiny mají konečný forvS- anebu ne a zda si můžeme anebo nemůžeme dovolit je hodnotit, zdycky v nich totiž vězíme až po krk... Jean-Paul Sartre smrň^kf*1'016^ ke zcela 0Jedinělým pokusům domácích (za všechny lových Ší°teXt Pravda a dějiny Ladislava Hejdánka z roku 1957) i exi-z autorů (jako byla shora zmiňovaná monografie Odložilíkova Ladisj. 1950 ČÍ Rub a ^c našeno národního programu v atomovém věku mlčení Radimskéno z roku 1958), byla padesátá léta v zásadě dobou kých r- l° jak ° T' G" Masarykovi 3 „české otázce", tak i o smyslu čes-P°sled ííľ "'í0' C° monI° D^ z JeJicn obsahu doma uznáno (představa vědeck^i Účelu historického pohybu), se přestěhováním do učebnic Zvi- ° komunismu jednostranně zideologizovalo. Váných v^imku zde tvoří dva svazky ze spisů Zdeňka Nejedlého, vydá-a První ?d P0Čátku Padesátých let, a sice O smyslu českých dějin (1952) Nejedlí! ^eh° Dě^Ín národa českého ~ Starověk (1953), obsahující jednak vfcna <<° ÚVahy k obecným historiosofickým tématům („dějiny a jejich c,ejin',m ' "české země jako dějiště světových dějin", „periodizace českých a kromxtP'^ Jednak Pojmoslovné reflexe („české dějiny", „český národ") o dÄíi e tono také jeho přehled České dějepisectví, nedokončený pokus ^ české historiografie. z dob Se °VŠem Jednalo o vydání Nejedlého prací starších, převážně sesl» námitky nejasné a jen rétoricky formule ciÄSS^^114^ Jkllvil ^ngelických kruhu, kde by^ větší (v tétľsou^ historických tradic vždy neř manna zTřertZtéZli > ZTínit Ze"llé™ články Jana Mihce Loch" 1961), systém , t 11 ,eh° knihu chovní odkaz obrození z roku ..české oLky ^ ' ľZ°rľHSl WaStní l""blematice Masarykova pojeO k" se začaly objeve * , ™^nC.?vané'äI PohIedy 113 celou problemati-Pofiátku Šedes «, i ľ ' poema)ícfrn' kritikami Izv. kultu osobnosti m a českým nředstiv ' Cast° interpretovaného jako něco importovaného J 1» i-ualdvam O socialismu ri ,*m "Wkí ideologické a politické nadvlády, a P° rad Mi u T,T ■ ,ak0 m0tiv senzační sebereflexe zejména v generaci Milana Kundery a Pavla Kohouta zunľňľv'l^r"'1'!1151'"11^'1' inteletouálú se reflexe dějin vůbec a českých "'f Vých0diskeni n»vého porozumění světu, ve kterém mľľtáľnS m ' '0l1 "eŽ Pfedtíffl hrála mväl»ka národa. Socialismus se teorie ľ 7 "f^ " "ik0li na°Pak' 'ako to™ bylo předtím: „Co je , f i0Vt v ,ISl0rÍ1' a c° * vňbec člověk? [.. I budoucnost sjed-'osľ™ , a bUde "ť,nilosrdně a zcela oprávněně požadovat účty nn^ľnu ™:S,,ťnĽe' kter°U 'sme Pfed 150 '«y solili a bude se ptát, Milan Kiinrioi! Z V', TaŽ0Val na IV" s'ezdu spisovatelů už v roce 1967 N í / '';' ' 7 /:'"""'y"'<"'"'<'"< v explicitním odvolání na M .. „„„/(y Hu5erta Gordona Schauera 2 roku 188'5 Mi ľiom K!!:,'!1'''''"' P«bIémŮ Paffl 1 di8kuse z Přelomn let 1968/69 mefl ľo nľž ô ,, '<)U í V;'1 [avIem 0 ooložilíkovském „českém údělu", "> s, pak apo,,!, ,estě Karel Kosík. Jaroslav Střitecký a Lubomír Nový. Tato polemika nebyla jen - jak to o něco později ta^""^JJ^ své knize Osmašedesátý - „jediným opravdu závažným spo em o tom a se stalo a nestalo v op.ynulém roce": Hp o o povaze socialismu, jeho možnostech i vztahu k myslenie v duchu tradiíních odpovědí na „českou otázku", take o významu mmulost a charakteru přítomnosti. , v^\* Tfnsíka fiako Důležitou roli hrály v této (i pozdější) době texty například Naše nynék krize z jara a Iluze a realismus «P?™£^ '968). který se k problémům „české otázky" vracel spBeta*ctoflj« ticky než čistě historicky nebo výkladově. To by se «"»' skladu české radikální demokracie. Příspěvku k dejuum f™0* sporů v české společnosti 19. stoletizroku 1958. KosMvúvod J^J™ * možné chápat jako vědomý, i když nevysloveny pendan, koncepci českého 19. století, případně jako nepnmou ,polermkus Neméně, podobně jako většina levicových vykladaču Masaryka, *spektova][Masarykovy analýzy krize moderního Sověte"g*^1 K do souvislosti s kritikami marxovskými (odcizen, ^"taen-V této souvislosti bychom rozhodně ^f%^™ä£* už skeho autora Lubomíra Nového Filosofie 1. G. Masalytca y v «H* 1%2 a vykládající Masaryka jako filosofa a společnosti. V diskusi Masarykových problému zacaii no * , která vír* v té době ne zcela samozřejmá hlediska tzv. Uosofc> «o . ^ she načínala ustavovat jako pokus o humanizaci >™m ck důsledněj-bVla Nového studie původnější a také analytičtější a .losohcky ?l ^ž podobným směrem jdoucí a dnes známější monogra Machovce t q Masaryk z roku 1967. šminkou pro jeho , Masaryk se ovšem Machovcovi stal víceméně ^»£^^00« vlastní filosofické úvahy a intelektuální extempore (Masarykovy ^ j^ko . ?k----- ka" ;:2llroucená teologie", údajný Masarykův požadavek „totality člově U jeho filosofie jako „výlučné antropologie" atp.). Tím se kniha sice ale působí přece jen násilně, vět- " svó í ;".x~ -----—*---r §in 0 m°hla zdát podnětnou, dnes e ajäk . myšlenek je z Masarykových Jtiko ' **7oacaícjv jc z, ívmoaiyr,uvyui textů jen obtížně vyvoditelná 2; v u^ormace o Masarykově myšlení je přímo matoucí, textů 'C v eseÍ^stických, metodologických, analytických i politizujících °^2ku" ^e^esat^cn leI> dotýkajících se nebo přímo tematizujících „českou CMirk a proD^cm smyslu českých dějin, jako byly Znovu česká otázka L,Oeur° ^0Vak> 1968], O zvláštnosti a smyslu historiografie (Bedřich °stnČ?yeÍn> 1968)> Teologie pokroku (Karel Michňák, 1968), Spor stant 1 českých dějin 1912 (František Červinka, 1969), Východiska a Masa'ykovy filosofie (Josef Karola, 1969) a další, jsme do tc kon-tohoto 33 3S poľu^o nU,žn° POVaŽOVa< » neíreprezentad^ jejich jednotného ň i - 'ktvýkladem průběhu dějin i s teoiu Marka, znaIce a ľv V í™* ° W'lkém téma^ ^ysl děin Jarost ka Franti.sk, Schwarz^biJar. W Vídni 2i>ícIh° českéh0 hiS^ Jana Patočky (spolu ,Zl, ' " Tysl naiid> ^69) a prednášW Článek Jmo v Markami d'SkUS0 ^ofie českých dějin (1969). domácim pojednlním,roh, V P° dl°Uhé době Wnta systematičtější ft™-řy vyzVednikoiád ^ SmysIu dě'in- Dobově aktuální na Politickou i kulturní ľ(i? i Masa,yk»vy koncepce dějin a poukazy s ohledem na dZ ''"S'°rické sebereflexe. Tu vysvětloval j f a Pekaře), tak s ohledem mní l,Ist.orio8rafii (zejména Palackého, Golfe historického poznání v I . beCně,sl teoreticko-metodologické základy "tovai jako problematiku bvtn^ľ,b'efflatiku «^» dějin se snažil rehabi" Jakýsi pendant k článku mIÍ hlstorickDU> nejen filosofickou, hergovi, tvoří krátká v-,, , 11 a Pochod k výkladu Schwarzen; "Wn, jejíž význa e si^ ľ1,'0''1 ůvaha Miro^v" Spinky Smysl naši? Pomíná způsob přtóS m°tľľľltarnf analy.ický a vlastně jen př>' ^hpfedsrpnové emigrace.V Skéh° P°)e,í "české otázky" V ^S^hlty^t^ SÍCe '^^'""ích, nicméně protikladných (liberálně pokrokářské) i Maradď svatováclavské) a „revoluční Problém jejich iednatv iľ , , problém sn,yslu (-eskýdl děJin a 2eJmé^ ^ ^mSÄÄ Schwarzenberg, v mnohém blízce" výrazně o(lliš„ľSchw ' ' V hIav,,ím "roudu uvah 0 "české jene nebo podceňované wTT8 PfiPonienul po dlouhou dobu oponii-jako možnost univerzálneiífhľ^ u TÚvy MasaH*ova pojetí humanity menutý základ nm ,„„ ^hodiska pro českou politiku a jako opo-i důrazu nľpokroľauľnrif S,edn°cení <>bou proudů, důrazu na tradice sici se sice k M ,s „k ľ ,V " f °b°dy' ktere se době první republiky, bl* něj nemohlo podařil eĎ rozcházející s křesťanstvím, podle mÍSÄ^^ teto skupiny prací dotýkajících se PfednTskti ÄSÄ^* dějín Íe tfeba bezpochyby považoval . cí prol"ó"> Ä fi V "í'" Pat0čky 2 dubna roku 1969 otevlr# 1 v iejí dominantní č« ' ľ , PersPel«ivě filosoficko teoretické, tak "Z l,( Jsou" - jak Ptmřl ° 'JÍŽ Pr0 Patočku byla koncepce Palackého svazující, jako Ävľ " MŤ°W"y (všech"V) koncepty (•••' asarykuv, k n, se vztahují kritická hodnocení historiků J/1 by P ] °dborníklľl' kteří na ní vytýkají ty či ony stránky a jednotlivosti, aniž filosof ě vvvíJeli nějakou kladnou koncepci." Kruciálním bodem této fekti°kle/CeSk^Ch déjin Je pak podle Patočky »dvojjediný problém": jejich rovsk íltinaita [ Jednota jejich výkladu, ať už by byla založena v herdě- i^ ž v V ff^fŕ SÍtUace' v«s Prohledala záměry protihráče áček 21,? Vu ľ hl"C' ^ SĽ PfekvaPit událostmi a upadá do isooi^o :'ô,;ur:dt:p<;l,tikyvždya*fesum-teprvekť děním i d„ y- '-' ,ak0 uzděný komentář nad završeným Kosík n<í r?Zvažu)e' ĽO se mř|o tehdy dělat..." s S^Ä1!*^1 deskou otázku" je podle něj třeba spojit české "Si* ľe ETPy-t0 s ""i™ symbolickým centrem o riem c e Pc1 k 'T' ! ^ SC řeŠÍ otázkv ■»* Politické a kulturní k ' I ne in n- "zakladllí rozdíl- ^ se „česká otáz- P de e,, ' °bn" maWl" ná'°da žijícího mezi Východem a Z* Sadě ce, ^ 'r ''ľ ""lÍtÍCkéh" národa ve střed°í Evropě. V jednom Párne ÄJ i" J mŮŽe ma,ý národ Pfežít' kdežto v druhém se iná řečen TÍ* mĽzi stfední Evropou a politickým národem"- až Ss-vT^ľf •!CdeSá,,ýCh 'et " "ř'eské olázĽe" v určitém smyslu uzavírají ^^S^iiÄSÍ*' "'iSĽhera' shrnuííd *d-áct staršie* T G tosarvkp" i i9'^l%7 k Problému „české otázky" a jejího pojeť krátký*^doslovem R^T'" ČeSkých dr'in 3 teskC' identity vůbec opatřené ľ doslovem- F'scher u příležitosti knižní publikace poněkud prept* 36 c°val zejména své mladší texty (tři z nich jsou ^X^vAoáohné jako f to publikace) a své pojetí „české otázky" zaktualizoval podoD ^ otočka s ohledem na „pražské jaro" a „srpnovou okup,ac . ^ okusil znovu otevřít předtím i potom často diskutován i maz y 5% ~ což je téma, které J. L. Fischer do diskuse °£**™^n nevyspě-féJin spolu s poukazy na „naši politickou a zejména _ kladatelstvím *0st" vnášel opakovaně. Malotirážní pubUkace pripiaven ^ Horizont v létě 1970, se ovšem z cenzurních důvodu uz k ^dostala. Návrat -české otázky" a diskusí o smyslu českých dějin (1970-1989) Každý národ rná stredobod své blaženosti v sobě, podobně jako má každá koale své těžiště. JOHANN GOTTFRIED HľRDER tic^ýchUS]ke, okuPaci v srpnu 1968, po peripetiích roku 1969 a všech poli-SociaIisniu ních a sociániích změnách, k nimž pak došlo, přestal být Cestoii z \ mno^° levicově orientovaných lidí doma (i za hranicemi) byíostnýci nZe.20- století" a začal bý[ vnímán spíše jako jeden z jejích "válek" [ 1 proÍevů, jako zvláštní forma jeho občanských i vojenských la Přítorne8IÍÍmÍ2ační ^oskule o „reálně existujícím socialismu" odpouta-V marXistn?St °d minulosti i budoucnosti a z posledního účelu dějin uČinila ru l? m P°letí (sociální spravedlnost, odstranění odcizení atp.) k VvtVořeS' 111 vvelmocenskými potřebami manipulovaný ideál. Tak došlo kfl Politici!Í2Vláštníno historického bezčasí, k demontáži posledních zbyt-ll0 imperi ľ Samostatnosti a definitivnímu zacementování rusko-sovětské- "CeSká.a ISmU' ^ter^ se nakonec ntopil ve své modernizační bezmoci. SrpIlem i9^tazka a smvsl dčjin vůbec, obojí otřesené a emocionalizované Sí^VaJící i't Se 2álly stalv Prostředkem promýšlení dosavadního vývoje, Pr° hu UifCe 1 daIších PersPektiv národa. ,Pen?-ačně °Vské P0jetl tzv" »normalizace" společnosti (zároveň kom-^ohled Prosazující slovenské nacionálni „zájmy") bylo charakteristické tVíll) Hla] s prosaz°vání čistě mocenské reprodukce systému prostřednic-n°St Qlod • piny jeho sPrávců, a to bez ohledu na stav společnosti, nut-na stav DřfrniZaGe ekonomiky a zejména na stav kultury a také bez ohledu ^eke oěei1IOclnino Prostředí. í prostí lidé brzy pochopili, že žádné reformy avat, že veřejná sféra je vlastně nebezpečná, a s tímto vědomím 37 SrÄSEľ S°fTý ŽiVOt- Fil0s0f Ji« Němec v eseji zpě ně ™ XT, VC""c"ľťt>/í P°v^u normalizačního výkonu me-O P^žLcľtofl ' SyStŕm "Ž) "disponuje masou fanatických né obm^J!ľ%lľ^m akdch" ale víceméně atomizova-rlence xľ ' ľne ľ " ' d° S°Ukr0mf Je v tom jistá spontánní B* ^ÄtÍKJÍ^ "ri,K'e Pak byl° Zmrtvění veřejnosti a zri** n kari|cen úľei ! f f? ""™»» a státem, umožňující kon*-S^ÄTľ*^ 3 '""""onzaci zájmů individuí i skupin. 1970 e J, ;Smy ,eX,St0Vala Snad Íe" na afe roku 1968 a po roce jemných úslul - ve t L a 7° VÍ6 pak doprovázel vznik „systému vza; poliek ä cSaís?" ňw a east°pragmatiľky po^ "í (stranická nFfchus, , 0 a Qa ne' íěs"ě navázaný kapitál sociah - - , s ušnos,, známosti, příbuzenství, přátelské závazky a dúv* *^Z££g££$^ <> - ^ vzdělání, tvořivosti, rakte°;isľickye\^TŽÍ1ľní 3 "'"tírtói'""í úvahy normalizační doby d* reflex" uvo, - ľT " * " ■■t',iz"cr P^blémú 3 '«»mUzaC' Pi'' levší š ' " í by da'° UVŕsl n^olik. Na první pohled to W» disentľ ľvJZTh, ľ- v pTavdr- Prosazující se u velké čás« vint v ' ' ° aké mHralÍ2l'ÍM tradice českých veřejných diskurz* WkyľeCEue£WU-Ilk0WÍ interPreta« ^Jea u Kari* něm wsi J, ; Rádla s |e'ich realismem mravních obecnin a m nem vystavěným proprvorebublikovým aktivismeml dúsledcícrnttn!těÍŠÍ "yly Sle P0liti0ké řis«ky. Projevující se ve svýď ÄSÄZT 'ľ'1'™'1 P0larizací sPo'ečrtosti V akademické ob« vědcú v Z n ľ 0db0mému vykořenění řady zejména společenský^ leifí od , " ,' ktlVně,Šfm h"datelském věku a k jejich naprostému odd«-Tľto°meTeknSPľmenné PráCe 3 od možn°sti empirických výzkum* liTsěberefl^ " ľ''"1" 'al< byla vlastně ^""v P"'"0 donucena k refl* Nelze ale n i IZ SS S"m"*""ř Pózovala moralizující hlediska. . eeskvch š ,1 ? ľ'"' Že 10 V fade PffPadů "Yly také tradiční slabos" 32 .". uT František Michalek BartoS, Nejedlého, lze nakonec přiřadit i její «dikálm van« tu tatná perspektiva 1 te'á se po druhé světové válce prosadila ^8^gtická, k ^ndte-pokrofcářskd. nechceme- • rici p. " ° dobv. už za první Po°«upně připojila většina nastupujících hf^^vafloati a levico '^bliky byk připravována tóbo*enakoon^amte evangelicko-pok^ ľym liberalismem některých mladších ítej*** Karel Stloukal M o ka!"ské Unie (jako byli Jan Slavík, Jaroslav Werstad^ onentova-2^ dobu svého v'ývoje se evangehcko-pok.okaiská & „é "a Weie humanity, sociální sprayedlnosha dem ^ Druhá £** vyzvedala zejména „českou reforma ^^ton^^** v«w°U kovaná původní Persp^S^^anvtíícnjrat^eské 7,k>ad českých dějin zdůrazňovala působeni tonahodnotu m 5S« společnosti, šlechty a ka^ua "gjj^ epochám J tkV vzniklých institucí. Rozhodu ^^^16 je mo^« y doba karlovská a baroko; jako ,e, P v ^ Rezka dá e a*ého následovníky Václava VtadTO*jT%m Kalistu, Bohdana q Golla, Josefa Pekaře, Josefa HWg*W rysy svého působí. 5d0bu H Františka Schwarzenberga. Některý zufflěm d, kusm J Pat« i Jan Patočka. Tyto tři pozice se zda, P ^ smyslu stop v oné normalizační době nepominutém °U s°bě až dodnes. 39 sen SS* f akademickými disku; interpre acem • ní, , " •pražskeh° Mm" a jejími pookupacnífl" díl, Äľ£K? ' 2 e,migrace is™ "o tohoto výboru «d* adŕfeyľrokľllfl , h ° rebela ^desátých let Ivana Svitáka Nárvd lv n SV i R L r I ' ľyfanľ °VŠťm "ž v kilovém časopise PromčW co byl , no - In ľ^" ',' Z"",VĽň ' P^WnáwvaL Historicky i ideové. To, kým anebo i r'1PfeVáŽně pr°°Iémem teoreticko-metodolo^ «j , * ;y'ľ C° Se V kriticke Podobě diskutovalo vétfr tech on v' ľi ľ, "Ckt P0d0bě SĽ opěvovalo nanejvýš v podtex-P-. ! • " leXplÍdtně k S"Uad Po okupaci a neko*" JtepftS ii „™J y odPovednost komunistické strany f odl Sv kuT ' &*osWfarž Strana selha« Ná od nmíiívľnnť í'""*" 1 iéj . S "" P't^ľ1 Politikům- Protože chápe osobní tragédie-lfl L; .' rls'' vvv»J Pľedpovldal svitá téměř jasnozfiv * "'i'3 "°Z ľeálné m°« * bude muset brzy opř ^ÄLíľľí ler0r' Mbfdne spotřebně-rivalistický život*' cosi, co CrreSezentó'va uT k°TX "aíde jÍStŕ P°StUp"ě a „mění). Vat ' (lvt0 Pmokupační kruhy v oblasti kulturf SnmZívZ^T n,iSlei'"ií v naäem vvhoľl, dva texty z exilový äÄS' R,me: První « "ich, nu totortto* o po;,,,-P a o v n, !, 'ednoznacoě nespornější ze všech zařazeny ya ous éna n ľ ,ľ í C"' AČkolÍ pochází z Po«tku padesátých I* hd o M tak n m C í ,' '■' Sedmdesátých, a je proto zařazena do to** SSíířaA " ľ'é P°d0by ^olicko-konzervativního pojetí i& kLra 1 ; ř ľ,™;<'ľsl;vůfl reali,ě 1 »a pak * «« podobi ne/ZKlus.i Z • oknpact. Bezdíček nakonec nenabídl nic vi< I ydi I' ľ u 2 ľ'edkĎ Masarvkova údajně chybného výkladu če* Bezdíč,kta S 'ľ7 MVaZalÍ komun«té. Svým obsahem představoval kychdéiin" Iľ ěftanátm-katolickou kritiku marxistické doktríny**' íeské „ ,n " 'X' Zn"VU p0tvrdil ideologickou roli, již v modernit i z.isad , " myŽ",v'"y obrazy ""sitstvf a české reformace, a* ^u'Z'ZTT^ľ °braZŮ S ^"ací politickou. Zároveň JJ is, r, , ; ľ UIV Článek 'ak0 pokus ° ^ické zhodnocení česk dán (SI ľ ,e"ž vyv"i k ^rxismu byl údajně víceméně nu»« z - c n o ľ 7'fľ" ^oPenta a vyzdvižení,,, husitské doby, pxi* 40 Analyticky nebyl Bezdíček nejsilnejši: jata> gamy Ve své obha- stačí piesne uvádět citáty, které se jakoby disKie i ^ reakclonár-i°bě katolického pojetí českých dějin se v mnolie y ^ ^ ^ bha-*ym výkladům Rudolfa Voříška z dob j pekařův dost zretel- i°vat Pekaře Bezdíček dokonce neváhal relativu nÝ antisemitismus. , , ,hnfe se „česká otázka" jako Ukazuje se, že v katolickém exilovém tábore ( de,m možnost legitimizace vlastního stanoviska a ^ff.^ a politické situa-stóvala podobným prostředkem kritiky tehdejší ducn Intelektuálně ce národa, jako tomu bylo v kruzích levicovýcha UDe představuje ^opracovanou a filosoficky ambiciózni vera W ^ překladatele da'ží, po Bezdíčkovi následující text př ev zaty «*' , £eských de,m-a Publicisty Rio Preisnera K řc''^e'iotogU f^ľkonzervativní katoUcké aKé Preisner sice udržuje základní přesveoc" » , pfinejme - 'o-'tiky moderního češství („únor" jako „konec C*jako znovu-íta> iako konec jejich „smysluplnosti", a rok „osma kobratrského Pfvrzenf tohot0 faktu, distanci od husttsty , krt**- ^ ^ ^ b|oozniiství« a „Masarykova ztroskotám a£,JV* ledein na moder-ai;gumemovaně, s filosofickou kulturou a predev m g ické sarno-m Podobu „české otázky" jako hledání důvodú_ducn^ p k0 tat«osti. „Dialektiku sporu o smysl českých dějin u éh0 Pel a- „romantického realismu" Masarykova "* ,ovském srny h. '°V^ ..ezoterickým pozitivismem", Zdeňka Nejedlého něj predstavuje „ryze ideologická koncepc ětš na f ***Um místem" této syntézy oväem_nenu M* národn, exi -husitství" nebo „Bílá hora", ale „obrození .h a a Podle Nejedlého i údajné „zrcadlo dnes. *o y perspeW.ve ■ .pfeisnerův pokus vykládat spor o ^*$£ . zůstává v mnotóm *° vyústění do koncepce Nejedlého byl odJW Nejedléh0 myšlen *8f attvní, i když spíše pro porozumprvků ,ebc. poieu Robení a zejména pro pochopení "W^gSK i^ľS S** dějin než pro vlastní vývoj sporu. Nqedtó odušším osvícen talo podle Preisnera mentálně podrobeno H ^ p otnábo obrozensky reformulovaným píwjj faktickému ant.h.stons naloženým konceptům vědění a^^ogizaci de,í. mUva Prézentismu a také zabstraktněm n«J a půvoclně,š,m ffloscrtK ^ s'tuaci vrcholící „normalizace" se * "JJg^ smyslu fi^gS ^matickým motivům svého kladen,£»» své starší ^mu ^ v nové perspektivě vracet )»*£ic[ému budovám precc ,e četnému vývoji a koneckonců i sociai tovSoSÄTf* P0d0by kľiZÍ 20- st«letí interP,e' ký, kulturní sôdáľnf ľ" brSn0U'jak0 Pe™anentní dt,chovní, poW* tohoto avus po ,ěT k01,flil DucJ,nŕ *»* V obot t ahá w r" 10 ""Vľ" v*»™ "zařadili), je radlÄÄSSÄ1* aUt0r Ze si,"é t«. že prazákladem filosof* body). Odľu sľn k ó tHU í5W'"' (Jako2t° nejhlubší základ sv^ "í", neboť zcela /iviľlé ľ V m"zné charakterizovat jako „existenciá' Patoíkv autS^^*1^ nasazení' Problém smysJu sepod* mi iluzemi t'tľi T2' V PrOŽÍVánf -*W -se skutečností, s je) do néhož vstup j"pi" K"lrln0t''mi' 3 *en v individuálně založeném „W"' našemu pohledu otUÄ™ nasazením a rizikem, protože jenom tt»* a Jenom t m je 0,řeň f""^ »nes^ozřejmo8f všeho jsoucíW vůbec. Jinak řečeno , 'TV'81™ ústního života a sv«* bávají f.. | nep L;;m'!fi 1051 ÍS0UCna >e nezlomena, pokud hodnot? co dáva j ouLu smtľnébo ' J ÍS°U **» u Platona 'ak° "S z dokonalosti K£ -^ľ1 " ař o zvláštní znůsoh n,« ázaní P° smyslu se podle Patočky jedna nás "en. ílŮ*dku «"* Jsoucno p* SffiVs] nrntn n i V Z M nás .Oslovuje'..." t-«5SSSSÄ-fSněiakou pouze sub|ektivní ,m llebo řadu metafyzického, proto-Udělování smvs u ľnr ľ ^ Sm^laé a A nesmyslné); nemají smvsľsľrnvnrP,ľani Smyslu 'sou ^ komplementární: J*? JjS « zn " f ev'ýbrž jeíidl Smysl vyžadLje, aby někdo mál vůbec staví a tTÄST"1 ""^ ^ ? žen™]^ vflíi smyslu je u Patočky zalo- me do vztahu k ie ŕh^ľ \ |e úda'ne Předpokladem, že vůbec věci uvádí' -významZ" 'mž „ ľ ' nmUni samostatnou „hodnotou" nebo Naopak: hľdno s SJ* ZV áŠtnfa »Účele«" nebo dokonce „bytím" Jiného než že iľ Y spojujeme, podle Patočky „neznamená)' smysl: pravda znamenásmys,l,P"*- " 02nam")í «o. co mu dává n' a vysvetlení- krk, ' °UCno ,l' srozumitelné a přístupné pocbope- ' U V:sl"1' is"1"-'"-' do lidského života ukazuje tajefli' 42 ství bytí ' k tá přízeň n^C° navždy úchvatného; dobro ve světě je možná sebezna-Vat ^ m 3 miíost [•■•] Slabou stránkou je zde však to, že je nutné rekuro-k°nkrétn l vc^ym P°Jmům, zatímco smysl a jeho ztráta jsou fenomény 2a nécoT Z^u^enosu- Rckurovat k metafyzice znamená považovat smysl časové 10Í0V^ daněbo a vzdát se nadobro otázky po jeho vzniku (nikoli -Otře IT,lpÍrÍclkém' ný°rž strukturně filosofickém)", lako i] 1Senost" Íako prazáklad veškerého filosofování Patočka popisoval ukazuje vdUáIní prožitek zvláštního druhu, podobný „záblesku, který cí ^(gjj. V temnotě rozbřesk" a zároveň (paradoxně) potvrzuje převládají-Setkáván°tU • SVěta J'a^° llranici smyslu. V onom záblesku se se světem ti, cl ?2r e v J.eno Pravé podobě, v jeho prchavosti, konečnosti i otevřenos-Svědčen°Ven S oso^ni' výzvou otřásající naše dosavadní vědění i pře-^ockv^ ZVľky i konvence. Jen odtud, z tohoto světla otřesení se podle důležité * pravá nI°sofie, ale zároveň - nebo dokonce především -Proton mravni rozPOznání, že náš život je obklopen temnotou a že zde Na t ejSľne "pouze Pro život". Jejicj, °mto skladě pak Patočka odlišuje „pfeddějinný svět" a „svět dějin", uám Qtc °m neni událostí historickou, ale existenciální: porozumění ději-sraysi [ fu Plně až Prožitek „otřesení", v němž jsme na okamžik zahlédli o žádn akíickou temnotu (neautentického)světa. Zde se tedy nejedná 0 formu* Perioclizaci' případně o typizaci pohybu světových dějin, aniž Hostí Ji \ ^! konečného smyslu, nýbrž o fenomenologii dvou mož-Patočk 10 Jednání: V situaci „píeddějinného světa" je člověk podle ..srnífy 2ce^a urěován anonymní nutností, žije v neproblematickém Život • . Univerzem" a jeho neautentický, odcizený a do sebe uzavřený Svéta* 6 Je° "prací" a „obstaráváním". Reprezentantem „předdějinného vysj0yJe v uejlepším případě intelektuál, tj. profesionál, který tuto situaci PoziCeUje' aniz si uvědomuje potřebu zvláštního odůvodnění své vlastní Nin ho a tv t0mu ,,svět déiin" a „dejinnosť (jakožto kategorie sebevědomé-a Pro °Uvéno života) vznikají teprve prostřednictvím jednání ze svobody Vem . sv°D°du - a zároveň z vědomí svobody. Jeho rozhodujícím proje-Hěho* °U politika a filosofie. To je to sféra existence „člověka ducha", pro tfokým neexistuje svým samozřejmým, neproblematickým a neauten-skntev ^Působem, ale právě jen v „otřesení" řádu vládnoucího povrchu ^ PravxľStí 3 V otřesení íeno zdánlivých jistot, jen v záblesku pochopení, PodiJ py SV/'t ,e něco Jhiého než naše každodennost. „Duchovní člověk" je ti, (j0 ař°čky vždy na cestě, která ho vede směrem do nekonečné různos-Človgu e^8toty a k vlastní konečnosti: „Tak jako se v politickém jednání vystavuje jeho problematičnosti, tomu, že jeho důsledky jsou 43 fP*< do cizích rukou, tak se * Na tomto lilos,, ľ ,e™ticnosti bytí a smyslu jsoucího." léžká d kÍ3dě VZnÍkla ^kova pronikavá a zárove "V vyto '^odní filosofii a jeho nezdar. 1 v nf byly d^ a MasÄŽ^Ívlľn /V°,b0dy' P0litika 'ak0 nedílná součást fflo** ton, poÚľazovalnľZ^ 1^° ^ VySt0Upení intelektuála. Patočka př" svycl tliSr 7° ••|H,dlrhá»í Pozihvismu", což nakonec ve dém i-íí, í i J b,l0|,álj*é'» Původní, filosofičtější, v ka* nníl^lASSífS tak« důvod Masarykovy údajný pí filosofie bezs u kľ"ĽĽ 1 Zásadní rozdvojenosti jeho národ- ný své,,, ú iž ueh° Sp0Jll'íd ž«koo humanitu s problé; exLence S^JT"* ^ 10 predevšto ****** marginálnosf ukázalo v' Mas! rykové lilo T™^"' To 8e ^zřetelněji podle PatO» <*", kdy se i o lu ľt PrVní SVrtové války l^ko „světové revolu- sofii vubec»t kdy se Laíľn ľ**? fÍI°Sofli" «* »«t ..příspěvkem k fi* feké huma^aľv^oÄS Sh0dU W ryktVpoJm SK " ETPĚ (VÍZ výše) se Patoěkovi zdál být M*f kritika spojf s úoř nedostateeně filosoficky fundovaný. Zde byla tí ..n.íbož ns ví tSSSTiMasaivk(,v« Převzetí pozitivistického že dentok, ľ úž ľ, odprednosti". «* pak údajně vedlo k toffl* ka, odpoví li, i u ř°UZe S,á,nf forma, „nýbrž ona teistická metafyzr nebo Odloži íkaľnlľľ. t ,k" k0**"* Jako předtím pro Hromádku Panně ÍÄÄÄr CelkU jeh° myálení'jepak Věn0Vá"a ruUwfcraftrf. všíma íci 2 ,.dok,oncfná studie Kolem Masarykovy fUo* W^',éZS££%^m U Masaryka' ale přeh"' 1977 SvIľšoÄnaľŕk0VýCn síud" 0 zaryto* v roce (z nicl z f n , /IVe °VěmÍ studiemi Masarykovskými Václav černý UlyiSfZ^ |, kde by1 8y,íibol Vviskusi ..české otázky" povzbudivě a nabádavě ukazován jako Heij^ naší státnosti, o níž podle Koháka už většina Čechů doma údajně klamováVě-d°mí (tzv- "íeze sociologická"), jeho „ideál humanitní" byl pro-11 Jako „naše sdílená pravda", která zůstává „filosofickým základe; iz^xiľrŕ^iuieoio8ii"ítzv- •»« "^«ckr)' PaSoľÄh?^ SC,'U>i;en SeS,0UpÍt ZCeia k filosofickým základů* se pokúsi Mns v ľ h 'em Vřtží míře " Jaroslavu Opatovi, který soudy o M isarvkovt ľ 'í ^ Patočk°vi> tak P-oti Černému. oenu'^S^SS ',e'atÍľ'fHVal 3 VVVr"Ľd trochu za každou Proměnily Se °d Masarykových do výkladu refbrmulnvJ v ■ emý' snažili prostřednictvím svého prosiřel.c i ľ!,?' pikách Opat postupoval spíše Jtf ještě dále u to pře ,v ! ^ ^ (k'OTé by oväem bylo většinou třeba 'etických 23 loíľne'ľníú'ar " 1 normativní a co fak c ľ ľ arpmentací, která by odlišila to, co j« proklamování OpatÔlf^ Vykročikl 23 P»"hé analogizování anebo W> a p°*uny vm^c: zTirT0 upozomit ,,a iiekteré mzdi»> v některých závěrech S Masarykov'. jakož i na zjednodušován v původní verzOLntvé : P°nékud matoucím ale zůstává, P^ iil s kritikou Nejednoi2lT T' " Pa,°ekovýn, viděním Masaryka sPo-mocnou záležitost in\ m ° inlelektuálně nebo politicky rovno; v satniz.d u vvd no ľ" ,laV,,í masa'ykovskou práci, v roce tff 1882-189 2ľľ monografii fi/ozo, ř; poiříifc •/'. G. atoflíl* "nie etizující £ SÍT ??' * '""^ h°ámät }ak° VyVrC',0lenl Může se zdá zv r Masarýkova díla a působení, publicistů dodnes m ľi !,n'avnímu Proudu domácích Masarykovských Spolčeno", ríově u \dky/Vr0pské kooference československé interlakenu, , d ľbl ľ * ^ V 1976 Ve "^"f* ho časopisu Proměny „ £ - "ľ!y v monotematickém čísle exilové-íež ivořilo jakýs ľxdóvt n ľ" Českých a renských dějin. Patočkovým a černého /V vk samizdatově vydaným studiu* (Pohybujících seovšem ješfěoLáfľ članků a daKích ..Předúnorových") Z»~P "é "a půdé k|asických (a většinou jed ho výboru z ů d I , SP°rU ° Slnysl fieských dějin) jsme do naše- Karla Sctóho /ľ , "'"/í»""í'"« « budoucí filosofu českých dějin Krejčího (v obsahu Is , "" /,7oso/i'e dé»n JaroslaVa Koňákově affl ''i Z Ľh|o"ologických důvodů předřadili textům '•VI" většině atuorf L'', fVUJÍdm diskusi Patočkových tezí). To, co "L že tep v,;"ž nl ko" erence společné, je masarykovské přesvědíe- fo™nlovatzákľadľnHľt,,1x0tnéh0 SmySlu národntch dějin umožňuje /■-'klady p|fltl ceske pomiky a d dvilÍ2a'ční orie„tace. 46 nekatolicky0 ^ Dyl Psán ve směru oné shora zmiňované konzervativcovy k rPerspektivy a představuje pokus o vybudování katolického Pro to se n L aíočkově myšlence „diskontinuity českých dějin". Základem rakteriZov ia.Síát analýza údajně nosných tradic národního života, cha-íehož jedntr ,ak° "fenomenologie českého dějinně národního vědomí", fil°sofie če k poc^ODV a stupně vytvářejí různé možnosti pro formulaci 0cllisit pét ,Ch dě,in* Podle Skalického je totiž možné odkrýt a navzájem hnilých I ° Sest různých historických vrstev (a zároveň zvláštních nár°dniho věTU1' Českého života> od nichž se odvíjejí zvláštní tradice ITletodějs] omi a zároveň svébytné šance vývoje, a sice tradici cyrilo-Zensko-ma°U' ^vatováclavskou, husitsko-bratrskou, svatojanskou a obro-Síavule také °VSk0U' přičemž zvláštní zlom pak podle Skalického před-n?r°cúiího &r komunismu. Tomu odpovídá i „vrstevnatost našeho tíivých vrst mí"' které> vzdor všemu „vzájemnému prosakování" jedno-,"na^ho ná f h nakonec vede k duchovní diskontinuitě, k nejednotnosti Í8tOrické>10 mh° védomí" a také k otevřenosti vůči různým možnostem SkaJickéh07° J^V0,e' A Proto j filosofie českých dějin nemůže být podle a Josef Pe|(JM lotná/na c°ž upozorňovali proti Masarykovi už F. X. Šalda n$ ^atolicul ale PřineJmenším podvojná: na jedné straně nekonfesionál-11 vŠech kir "snad měně propracovaná, ale nevysloveně přítomná st°rické] Ckých dijěpiseů, od Albína až po Neumanna a Sedláka (či Vkatolické10idlVUlgatora Ráčk£0" - která vidí zivnoL1 Sílu našich dějin "V 111 onou^v anstV1, a na druhé straně nekonfesionálně protestantská, úrodní in ^]Vnou Půdou, s jejímž stykem se obnovuje naše síla, je naše P°Vaha, n .t1*13^131^3. naše české .člověčství', naše slovanská holubičí de^okratisS Vrozený demokratismus (a Patočka řekne: náš elementární V Britán-171118: a marxista Kosík: náš plebejský demokratismus}." erenci y Z1 2IJÍCÍ sociální a kulturní antropolog Jaroslav Krejčí se na kon-^hmenty^f1^^1111 P°kusil tradiční výklady „české otázky" i intence Zacnícri i sofíe českých dějin vyložit v co nejširších kulturních a civi-K"n %í k Inativácll> v ^chž je pookupační situace sice důležitou, ale ClVi,iZačn °mponent°u. Krejčí vyšel z konstatování české „senzitivity vůči °becněj§í ? protikIadům Východu a Západu, již se snažil ukázat jako "Sniž°ván-CQSké poměry překračují ideu a zároveň jako východisko pro V^loru k!,techt0 Protikladů samých". Mravní přesvědčivost politického ^lsl<ává u t ľCh elit Proíi totalitě tak vedle své podoby aktuálně politické v°v*tský rejčího také obecnější dějinné poslání: negativní zkušenost se Ceské ejit SVsíémem se „v situaci civilizační integrace Evropy" stává pro 0tá% m možností formulovat pro naši dobu a naši civilizaci „stěžejní 2avní povahy". Ty se podle Krejčího zatím, jak dokládají nejen 47 * r*í')'' iluze západoevropské levice, ale údajně i chování některých elit pra vých, nezdají být dostatečně zřetelné. , Jako svého druhu symbolický předěl úvah o smyslu dějin a „české ce" je třeba hodnotit sborník Smysl smyslu, vyšlý v roce 1980 v řade cesty myšlení v Edici expedice a jednostranně inspirovaný úvahám1 Patočky. Přispěli do něho Martin Palouš [Filosofie, řeč a smysl), Zcl^0. Neubauer {Co je to smysl) a také Radim Palouš náročným, ovšem v hém ne zcela přehledným, v některých pasážích až matoucím komen [Smysl a dejiny) k Patočkové koncepci smyslu dějin z Kacírskych e$e)u» V pojen byl dále záznam filosofické diskuse o smyslu mezi Jiřím 1. nce a Zdeňkem Neubauerem. Sborník znamená definitivní přitakáni mys komplementárnosti Masarykova a Patočkova myšlení v diskusích „si y dějin" a pronikání nové pojmovosti. Zřetelně se to ukázalo v dalším m tematickém čísle shora zmiňované skupiny autorů kolem ^aSOj Proměny, vydaném u příležitosti 130. výročí Masarykova narozeni l kde se objevily práce například Karla Hrubého [Filosofické kořeny rykovy politické koncepce), Jaroslava Krejčího [Masaryk a revo Sociologie a politika ve světle historických zkušeností), Miroslava No [Zamyšlení nad Masarykovou kritikou marxismu), Erazima Kon (O živo* i; pravdě. Zamyšlení nad mravním smyslem Masarykova huni mu) a dalších. Právě zde se začalo zřetelně ukazovat propOJoV Masarykova humanitního odkazu s koncepcí Patočkovou, i když na za dě často jen velice vágního zetičťování celé Patočkovy filosofie, ne dobného předchozím etizacím díla Masarykova. ^ 0) V okruhu autorů, zabývajících se doma i v emigraci Masarykovým ci vzbudil jistou pozornost (zde znovu otištěný) text již jednou zmiňován Františka Schwarzenberga Masaryk a naše státnost. Autor v něm vVb^e z historického a politického odlišení pojmů stát a státnost a v souvislosti střetáním zásady práva historického a práva na sebeurčení, ke ktei nepochybně v Masarykově argumentaci během první světové války doc zelo a které se vlastně objevuje i v souvislosti s vznikem Českosloven republiky, Schwarzenberg připomněl také často opomíjené motivy e mistické a zároveň s tím i roli české šlechty v národním životě. ■ Přibližně v tutéž dobu jako zvláštní číslo Proměn vyšel v Praze v safl» zdatu pokus o navázání na Masarykův sborník z let 1925-1932 J<-sedmým pokračováním. Nesl podtitul 7'. G. M. a naše současnost a důležitý nejen jako reprezentace překvapivě tematicky i světonázor pestrého a analyticky fundovaného domácího neoficiálního masaryK ského bádání, ať už v souvislostech historiografických (Milan Otáhal, Mlynářík, Miloš Pojar, J. B. Čapek), náboženských (Jan Simsa, Josefov ^Jiří Háík°ľ1Ck^Ch ^MilosIav Bednár, Milan Machovec) či politologických řem vydav tv^ N,edoma' Petr Ptthart) atd. Byla v něm rovněž s komentá-0 ^eské tá 6 P^er^f^na shora zmiňovaná Schwarzenbergova úvaha 0život v tí a íaké text tehdy v USA působícího Erazima Koňáka ^iz ze sSmv,dé' namyšlení nad mravním smyslem Masarykova humanis-Vaní Mas JIT10 síľ>orníku, typický právě svým pokusem o etické propojo-l^Cn letech^ a.a Pat°ěkova myslení. Sborník znovu vyšel v devadesá-bo Výbor 3 Pr° Jeno snacinou dostupnost jsme z něj žádné stati do naše- Jafckop nezařaz°vali. létech v 1 ]í0 mÚŽe vvPadaí na první pohled překvapivě, v osmdesátých k siInemu eZdějinné'' době Husákova režimu (anebo právě proto), došlo 0 ''Obra^ ,Z(novuoživení zájmu o historickou problematiku, k diskusím Diiro2eněC.h, a "Pitích" českých dějin, o historické paměti a spolu s tím S°lIviSe] 1 2novukladení otázek po jednotném smyslu českých dějin. ^ist°rickýV° S 10st0ucl aktivitou disentu historiků a jejich edicemi dč)ihySUldÍÍ (vvchazely také pod názvem Historický sborník, Studie clěJin)} 0jJ '"Slin, Historické a sociologické studie, Z českých a slovanských Pra°e MaxeVlIy-Se V§ak 1 P°kusy z oblasti oficiální historiografie, napríklad Q ftosofi 3 Strmisky (# otázkám české nemarxistické historiografie dějin mez }l l918~1939> 1982) a Karla Štefka (Spory o smysZ cfe^ýc/z a5pory0 Z burž°azTiírni ideology v období od VŘSR do února 1948, 1980, {Yl'z n^pfPO]fíčeských dějin, 1986), případně ze šedé zóny historické vědy ° Sntysl w"^ajímavou studii Josefa Petráně z poloviny osmdesátých let Spor Je vy^ání r?Vání zaÍmu o všechna tato témata do značné míry symbolizu-f%/iy> a Uokumentu Charty 77 č. 11/84, nazvaného příznačně Právo na meilt> jeh*t Í0 navazLlJ'ící diskuse o jeho základních tezích. Tento doku-V pr0střed°2-aUt0rv by,i Vc1c,av Benda, Jiří Ruml a Jana Šternová, vzbudil ale fteSOu lntelekíuálního disentu vlastně jen kritickou pozornost, což Při všem V'SeI° P0Uze s tím' že v něm byJv věcné chvbv a Jednostrannosti. n°Ut, že Souhlasu s výtkami historické faktografie by se nemělo přehléd-BTafii jj s^ aUtorům dokumentu jednalo o poukazy přesahující historio-Se v 5férv fílosofické, sociologické a mravní sebereflexe národa, na larodn eChách rea8uJe většinou odmítavě, o vztah tehdejší politiky ^jepise r) ^Jinám, o veřejné působení historiografie, případně o funkce ,0§ie vě AVl jako osvícenství. Jejich problém byl v jádru problémem iodo-"a Polit,-,Itotiz stavu historické dimenze tehdejšího společenského Pajněti (\ kumentu do popředí postavili požadavek kultivace historické Postavy SlS ™S S "a'"^ sed'">entované a zjednodušujíc «** ději,, , p "orni nľ 77 di°Uhých horizontech národ *«*n eské ,ľ b ího"!!" """ m''Sta" 3 příPadně i "a l0' *m B w P" roce 1945 ľ 1948 s ,eP'fCm přispěl k Plazení určité politi*? "í legitimizačnlch obmľ r'°Jťny sociol°g"*ý problém tvorby a působ? la Pouze jako ľ f"n » v-"'» většina kritizujících ovšem vylo* Věíšini nejdďle'l lě ší 4, 'f'*'' Ídeovéh° a Politického pojetí, mentu Charty 77 vvšl ' iĹP uf " do nás'edné diskuse k tomulo dojnicích Hlasy k ůSn í,9M 3 1985 ve dvou samizdatových sbo<" a finde. Vybíral , ní n'rS'ľ''' '? diskuse väak Probíhala i pot*" 'ože celá (dost rozsáhlál „ni!f , né'šf slíl"°viska nebylo snadné, pr"" Pojený významový k >„ ó ľľľ tV°ří rcIa,ivně uzavře',y * vnitfné K zároveň i výraznou folii Ž Sť řada argumentů opakovala, alf äím, bezprostředně se k P ľ' P°r0f uměm některým stanoviskům pozd«' z této diskuse isme ,Vkľ '"'"y ''^vztahujícím. Mejdrová, Jaroslav Opat Mihn n,^'," následuW texty: Miloš Hájek, HaB* dějiny. Dějiny a dělnic, f *"<<""'•*' čtyř historiků k Právu n" Odpo„ňimKt historika viViJii-/' kulturní fenomény; Luboš Kohout: Mezník: Kritický koment ř ?T!""K km Kíen: K Právu ™ dějiny; Jaroslav "y a /**/,■«/,, Q naZTd , ' "fC/iart* * d. / //«4 - Pftto nfl ««f '< diskusi o dokumentu*íw?fu /J,ííro "a d<^y; Radomír Maly: Ladislav Jehlička- fei/a ŕ , - "/ř>'4 ""zvaném Právo na dějiny-''Itlwrt: áeířme své dějiny ° PW"B M '^my - íracte jmafc F* "ukládají, o jak živou nmhi 7",v' kampaně a národní sebevědomí- zakotvené byly (a Jsou íkľnľľ'n' Se tehdy jednal°- ale take tfc Jak si,Ilé gelicko demokratické i n í, ľx avnfni P''oudu české historiografie evair ochota k čistě badatelské^?; !ľCÍální obrazv českých dějin a jak malá je jejich výkladu nemluvě , ľ ,e,'Ch kon,imiil ' k pluralistickému pojetí '■einiéiia kaloliekn konzpnľ,. . , "f1 k Pojetím světonázorově odlišný"1; lln Kfen, nebyl z.ním , ľi ľ"-'' -''^ přfnos- 'ak Poznamenal v diskusi na d™"é straně paffl J ,'doeenen" k &Jmuž ovšem ale podle n«J marxistické historiografické™e""'"f nesouměřitelnosti mezi „perspektivou grahcké metodolog,e zejména v oblasti sociálních dějin Cti Hnhou ieiího normáli-d mezi doktrinalizovanou a často oportunistickou podoo očního používání..." nacionálne sedimento- lJodobným směrem problematizace politicky á publikace tzv. Vaných obrazů a pojetí českých dějin šla také sam. ^ ^ dějinách nové Podivena (Milan Otáhal, Petr Pithart, Petr Prinoa ; dvakrát znovu d°h. Pokus o zrcadlo z konce osmdesátých let, pozaej Vydanl • ť „úklad událostí českých , 1 Zde kritika tohoto pokusu o alternativní vy k ^ ^ nabízelo: Jfto. jejž trojice autorů podnikla, dopředu oúnm , dějepisectví, hlub^í diskusi o iluzích historické kauzality, o na mických per-0 kontinuitě českých dějin a jejich různých hf^\ Jumění. A také aktívach a zejména o otevřenosti historické n0 _ Autorům J úderní české identitě a českém poválečném nac on P°divena totiž v první řadě nešlo, jak se domníval ^ ^.j. 0 -moralizování" nad nejednoznačnými prameny, Poukázat— '• íes^ých\n^aIternatÍVni možnosti k některým stabilizovaným obrazům ^amíst0 K- .3 na Je^c^ přežívající (nacionalistická] zjednodušení, oprávni i IS?oric^v zdánlivě samozřejmých a jen nacionálně-vlastenecky s°t>L0i w P nocínocení kniha naznačovala možnosti odlišných způ-du zde, ?ravění českých dějin. Snaha budovat odlišné perspektivy výkla-£ákla(j n V míněna Jako důvod k zamyšlení, případně jako možný přítomno°ihf sebereřlexe> v Ilíž DY historické události a zejména povaha r*ckéhn Stl Ile°yíy interpretovatelné jako jediný možný výsledek histo- Na diP[?CeSU- °všeiri j kolem Podivena jsou zajímavé dva motivy, objevily se Snaha od Ž Ve slabší P°doDě' už v diskusi kolem Práva na dějiny: jednak e**Stenc' ^v°^ °d Sebe Masaryk°vo evangelicko-demokratické a Patočkovo dilo v č!aJistické pojetí dějin, které se od poloviny sedmdesátých let prosa-byla věfastl disentu, a zároveň obhajovat pojetí národně sociální, v němž Zovajy sr1Ila diskutujících generačně zakotvena; vedle toho se znovu prosa-MaSarJ aré ar8umenty, vypracované v diskusích o smyslu dějin proti T. G. softy HfS°Vl 3 V zásadé nedůvěřivé vůči každé metahistorické reflexi (filo-[0 Výkl j}n- Nejzřetelněji se s tím setkáme u historika Karla Kučery Vat 2a ria^ch nejnovějších dějin, 1988}. Jeho kritiky je možné považo-ného Paradi8matické, a to Jak v obhajobě tradičního českého, údajně „věc-»,hist0ľ' ^Iuvismu", tak ve snaze navazovat na (v Gollově škole vládnoucí) histofl !]C - reaíismus", přesvědčený, že jednoznačná pravdivost výkladu Jan 3j !ycn událostí je - jak se Pekařovi posmíval na počátku třicátých let rik je te ~ -skryta v pramenech jako cukr v ovoci" a že opravdový histo-ou, kdo ji v archivech dokáže „destilovat". 51 vi* vniW tZ7Ttně i M diskusi kolem na déjiny nez* sáhlé es X( t,,smlB^d> tel Iři zajímavé a poměrné fl* mánľkterľdľSSrľľ^ * problemati<* smyslu dějin a jejich pojí' vším pomerné S "í"8' m0hly vnést klid"ější tón. Byl to přede; ■tóÄ.Ä ľ"' bměnSké aW0rky B°ženy Komárkové "^ÄÄľ^^1' (a pak ve S^zroku 1985); jeho Idav í ,ľ í! , e'm,kľ:UlĽké P0'etí dějin a syntetizuje Petráně Sp0r osmts JÍ 7^"* teorettek°-metodologická studie Jana vaná ovsem "7"w" V/"iklá rovněž v r°ce >985' publik°' Nováka Wtol ůklll !?' k°nečně text historika a estetika Mirk" Božena Komárkova ve swVh „,f ľ , 0* to sama nazvala, Z^SČ***" k problé™ otáfl níl,,) robini českých d«in/h Porozumění třem (údajně centrál ovšem spojovala s ™, ' &UMt»tvf, obrození a své současnosti, Již hodnocení. Tato KÄ"*"? " ° Ukázání dňvodd jejich rtfflfl* jedinečná řešení prôb ě ľ.Va1,1 íako historicky konkrétní a ideové vynáší z toho k e"! • 0 ,í ? ľ °taZky"' 3 pf,dle '"ho. jaké hodnoty * kých dějin a ieiich 1 ' '" se podle "i vytváří i pojetí celku čes- měny, a nakon tob é m ľ" Ulázkv" hmotný, tak i její P*" vůbec. Tento vykla ľ 1 "°'y ÍQsk^ dějin a českého národa historické d skontouiÄ "f"'^ °bratila pro* koncepci zásada Základní oSľoonľo f h° 3 stfed°věkého češství Jana Patočky, jako otázku odlišnw h n«J f .ľ-S &sk^t* dějin Komárkova interpretovala « uzdily v Z 2 I" papání historie vůbec. Nešlo jí ale tolf o nižná očekáSa odSS 5ff*** a událostí, ale spí * tací a pro přítomnost vůbec v^SS' ''é °dtUd pro naS' p'° MŽÍ domnívala vyčíst z Pa1ackéhm0dmmí llodno(y osobní a národní, které se Pojetí českých děiin Vu, u '! Masarykova a do značné míry i z Pekařova '"' k minulosti z niciS ľľ,' " zkonst™ovala tři základní typy shora odlišených poietí S k ^ '"íry odPov'dá jednomu zmožný a legitimizační, především ľíľ T' mi však odliš"ý epistemologW potenciál. ale odlišný mravní a politicky aktivisticky ía W^wTreČ^l " °a k0nd l9' 8toletí Podepřené Masaryky žek> k ..husitství Äľnép°době' ňdaine Přijaté socialisty), vývoje u nás......i v Fvíonf T rťľ"m,aci z pochopenl metodologickou krizí historického P°™mU, ^ /déjin a dějepisu vVklad se Petráňovi zdál být právě ^^.^evily dvě odlišné ^kajícím pozadím. Podle něj se v tomto, spo ^o procesu a jed-a «ezaměnitelné roviny: jednak otázky teorie hi.ton ^ d n, nak otázky teorie historického poznám; pntom po é skup,ny >bsah tehdy méně známých diskusí mez. ^.^'oblému historické * Předválečnou komunitou historiků, a iracionálních Pravdy a objektivity historického poznám, aaonam^ meleckym ) ^entt historické práce a také napětí mezi naratvn ^ teoreticktm („vědeckým"), a pokusí « najtt * struktural.stickou kmentů His oncké skupiny s tehdejší „funkci bemantikou". , - M ntázkou diskusi o smyslu . Wirko Novák patřil k těm autorům kte^se ot^ tně a podnC-**** dějin zajímali opakovaně a ttomnoati. Novák sám 06 a kteří v nich vždy znovu nahlíželi vyzvu p Jak naznaCuje svá stanovtka formulová, * IJ^XÄ **W ,sam°tný název jeho eseje Náko bk ufcázek mo feky„ s£ Novákov. J" šitější než historický a teoretický M*** sebereflexe. Po se Mal samotný její základní motiv, tot.z žádoucí mu zdálo být nejpůvodněji spojeno s tázáním Schauerovým a Masatf kovým a v této perspektivě pak vykládal některé jinak polozapomenu texty, například román Cizina historika Josefa Šusty, podle Nováka né Šustovo stanovisko - i když nepřímo vyjádřené - k problemati^ smyslu českých dějin, a také do této souvislosti běžně nezařazovaly Šaldovu přednášku Problém národnosti v umění. V perspektivě duchO ního pojetí národa, odvíjejícího se z Masarykovy formulace smyslu ději » se pak vykládá „filosofický a morálně politický odpor k fašismu a naci ' nalismu" u Karla Čapka, jehož Modlitba tohoto večera ze dne 20. & 1938 podle Nováka tragicky završuje nejen meziválečnou českou seber flexi, v níž malý národ chápe sebe sama „jako úkol, nikoli jako hotovo a neměnnou danost, která žije ze sebe samé a nemá jiného smyslu »c zase jen sebe samu", ale vlastně i vývoj moderní české literatury. g Úvahy a výklady Novákovy i Komárkové mohou sloužit jako d& doklad širšího, nikoli pouze historického úsilí o samostatnou a nezávisíc perspektivu vyrovnávání se s českou minulostí. Jeho přirozeným nOS* lem se ovšem stala od počátku osmdesátých let vycházející řada sarfli^ tových sborníku většinou nazvaných Historické studie, vracející se vedl stati k nejí ůznějším historickým tématům opakovaně a v mnohém progr mově k problematice smyslu českých dějin a jejich pojetí. „ S ohledem na tradice řešení „české otázky" a stanoviska ke smyslu # kých dějm je z nich třeba připomenout zejména dvousvazkové Pojetí & kých dějin z roku 1986 a 1987, do něhož přispěli Erazim Kohák, Pe Pithart, Jaroslav Mezník, Jan Šimsa, Milan Otáhal, Iva Kotrlá a Rado^1 Malý v prvním svazku a Bedřich Loewenstein, Pavel Stránský, To** Janu, Simona Loewensteinová a znovu Jaroslav Mezník a Radomír ve svazku druhém. Vyšlo v Brně z iniciativy Jaroslava Mezníka a prog>* mově navazovalo na diskuse z různých fází sporu o smysl českých ději* přičemž stranou výslovně ponechalo výsledky těsně předcházejících cl* kusí k dokumentu Charty 77 Právo na dějiny Výzva k diskusi o pojetí českých dějin, jež byla v obou částech sborl* ku předložena, vyvolala poměrně značnou pozornost i v kruzích mi"10 historických a stala se dokonce předmětem prvé veřejné nezávislé disl<1 se, konané po letech v únoru 1988 v žižkovském hotelu Tichý. é Publikace usilovala o konkrétněji a především kompetentněji veden diskuse o předpokladech a možnostech různého pojetí českých dé)& Pokusy poukazovat na jejich hlavní tahy, ať už prozatím málo zpracova vane anebo ideově odlišné od hlavního proudu tehdejšího dějepise^1' totiž většinou postrádaly zásadnější reflexi teoreticko-metodologick°u' Případně i historiosofickou. To s ohledem na téma může překvapo^1- 54 ..„x- české historiografie zde totiž prosakovala obecnější a letitá ned"^dologické sebereflexi k teoretickému dějepisectví a k filosoncko-m zformuloval Jan ^bec; o něco později to v úvodu k diskusi v hotem ^ pfednost K,ren (mezi českými historiky „stále ještě pWW 0bievu nových faktů před objevem nových myšlen ~ uifitý h Zároveň zde ale byla připomenuta i nejedn0* . st vétšinou nerada ploští moderních českých dějin, již si česká v jf bUkánských hod-priPouští: „Katastrofa let 1938-1945, zhrouCf'P"bstanci obětováním ne 1101 i iluzí, háchovský pokus zachránit etmckoi sui obeanskou sporia vstřebané politické kultury výrazné oslab y dojem '^nost. a tak," jak psal Bedřich Loewenstein, „pov< ^ , že česky * ie třeba celkové revize, zdaleka nejen amamt; spoluobeany, nä,rod se musí rozloučit jak se svými svedeným a ; L Tent0 [...] tak * s některými strukturami ekonomickými a po jako Háchuv p°kus, promyšlený a machiavellistický, aroskoUl^ u Zajisté, exi-nf velmocenské bezohlednosti a na ideologickém hrožena; z české S e«« jazykového národa po roce 1945 nikdy "^V ekonomickych obíanské společnosti, která nebyla jen organizaci ^iniů, však nezůstalo takřka nic..." k MČaia znovu objevo- , V souvislosti s otázkou pojetí českých dějin_sepa hQ cítěná coby Vnat}aké problematika „národní povahy", od d°b Cn ^ otázky» v huma-10zná alternativa k Masarykovu návrhu na re Sem „ národního cha-***** smyslu českých dějin. Tentokrát a socio og, - r*tftu slabší ve svých formulacích sociálne psycho g ,h „, kych a silnější ve svém potenciálu morah^m kompo. • - - simější ve svém potenciálu ^^ä) jako «laš,ní So 'spěchů anebo (jak tomu bylo už d^**f^ dokládají nap .klad e"ta výkladu dějin, ejich souvislostí a «^Wt^°^"SE "Vahy Milana Otáhala O destó sped/te « WjJ*,, ale ještě dowd* S ^ velikosti) atd. se stejným motivem zasaz ^ ^ setkat v teaku »a ?* Podob své formulace, bylo ovšem v» J™ let v číslech 46-48 časo P,oeinající normalizaci už na počátku ^f^výboru ^ledovah. Plsn Svédemt Tuto linii diskusí W**%£5£í *** ÄÄ Nekladnějším mo^&^oi^^^^^iC^^y P* o něco později věnovali pozornost g**^ zde rovněžpreh^ i^dní identita. Sedm tezí), Kdŕi*T "iľm- 2"* Příspěvcích Jan Křen P**"*^náhlém »*«°**Dl2£ £*** dě/iu), Ivan Svi.ák (Smys/ df f„^ smySlu)■ ZatímC° ^aL-0-£*» Přehledu také Jaroslav Marek &*W y souvisejícím nauo e;n položenou otázku po národní, den tě ^ na ne,š.,š. toul lll,hs»tn (zejména) ve druhé polovině 20. stole nároč^ rozporu univerzálního civilizačního a emancipačního vývoje a v c perspektivě takříkajíc světoobčanské, umožňující spatřit české de) ■" nejednoznačné dějiny „soužití a vzájemného pronikání" se sousec r ^ ven jako dějiny individuálních a skupinových výkonů i selháni, ^ stanoviska jsou pevně vetkána do národního kontextu, ať už ve distancích nebo i přitakáních. , Křenovu velkou esej Historické proměny čeŠství z konce osm . let je možné číst jako svého druhu vyústění všech shora zninl myslili reflexí českých dějin z osmdesátých let a diskusí o jejich pojetí i y jistém smyslu představující krok nad ně. sjce Spor o smysl českých dějin, personifikovaný Masarykem a Pe^a*em'oek' podle Křena „přispěl k vyjasnění českých politických a morálních P t i v v předvečer osudných rozhodnutí za první světové války", ^e %Q$ší -monopolizace výkladu minulosti, Projevem obecnější a procesní f md!8át*ch- '« točila, jsou podle Kře"? což je ovšem problém kut? probíluJící „krize dějin a dějepisect*' « analýzu z pozic sociolog \^,Z?'ména V Cechách ^sloužil dúkladl* logických výcho(|isok chána 3 1- v Kolíně nad Rým* *?ín zde repróduk n ľrľ vybudovaného na požadavcích autenticity 9 dále zve S odcizením)> který v normalizaci narazil na prohloubenou síariovisek * podoDU svého předmětu; zárodečné formulace nových Jak z hlť rľ t ° disentu už ale není jeho pozice s to zachytit. dem na e if Vylíčení vývoje diskusí o smyslu českých dějin, tak s ohle-]°vě i teoret ľ" °tázku" samu Je třeba vyzvednout také obsáhlou, materiá-^arka BlesM boIlatou Přehledovou studii brněnského historika Jaroslava okovat n smysfa> z níž zde ovšem z důvodů rozsahu můžeme repro-V^kJad výv PrVní čásL Jedna se vlastně o první velký systematický st°leté iirjV?Je 3 proměn sporu o smysl českých dějin, časově objímající celé 9 mt?zi koľ meZÍ počáíeční formulací Našich dvou otázek H. G. Schauera Sc1íllý a ob1C že • U °.S0f namít4 že se historik nedovede povznést nad přízemní V j^arJe prv° Jejich souvislost slepý a že ji proto zamítá jako spekulaci..." 1 yka a p ?V5 vyk,adu sporu se vedle běžně zdůrazňovaných pozic Masa-ty^Vedá d e' Rádla a S,avíka navíc pro období předválečné opravně né Pak j rneS opomíÍený ía důležitý) Karel Vorovka, pro období pováleč-devším j Hro™ádka, Karel Kosík, Robert Kalivoda, Václav Černý a pře-ky vrchofr Patočka' v Íehož díle podle Marka řešení původní problemati-S Vývoje 1 Zejména toío druhé údobí zpracovává Marek v těsné reflexi norma]^n\dobové evropské historiografie. Spadá nepochybně na vrub výsle které vznikaly víceméně v jeho blízkosti (například kil druh/13 zminovaný dvojdílný sborník k pojetí českých dějin z počát- Vgeinj PoI°viny osmdesátých Jet}. sectvf se i t0 diskusemi osmdesátých let zvířený prach českého dějepi-1 1 a'e bohužel začal znovu usazovat na staré police archivních krabic. 57 Otázky, které určitá část no/.ávislého dějepisectví v oné dobé Pfed L. anebo naznačila, zůstaly po roce 1989 překvapivě málo tematizovány a v ně dodnes nedořešeny - pravděpodobně také proto, že by svou povahou P rozené vedly k ideově-politickým a generačním vymezováním. P°" obnovy hislnrir'kvrh ,-,,a;i;..l,.-...i. . obnovy histtínckvch'ľn!]!!'''^^''' a Seneraenim vymezovánm "ých historiků po roce Umt t* ,ns,titUcf a ze>mé™ návrat dtokrta*** bi»zovaná a ži!ó t , ,ak? by tlať% na pojetí předtím generačné f bádání se s kazdod u "í?? P°SVéce"á- historici^ 3 k P«*Wúm Se n " hu k dě™™™ "árodnírnu a politicky *é. Nicméně o„3 ř'17Mrm )'ako národně sociální a pokrop zaénlch funkcích hist,,,!,,,,, , ■ "cesken> htstorickém vědomí" a „legitrnii P^áce osmdesá 7bvTem n^ľnCe devad^ch let). S návazností n dějin vůbec zuamen t ,z ' ''ly P*W«*m otázky: Co koncept po)* """•'telskou a jal o kietľl,, , * T*"9 °d kulače smyslu dějin? Jak* znamená íe4toiÄ^■,,^ 'ytD ^ ™* C° K "'y Jsou výlučně věc h, 0/l"vls"'ns, realisticky přesvědčující, že vý*-* ""'ckč látky" samé auto?^ "? V iakém P°měm jsou cit pro „tlak W •.nezávislosti" hlavníhoVr ,P'TľaĽe lldá|os"" (Jan Křen) vůči údaj"6 "* WMortekouS^Ä!^ VýV0'e? C« se d»» vůbec dá rozu-vých výkladech historického n, ľ ^ po štrukturalistických a systéfflO-u nás Často děje v obranách nh Vořít 0 '"storické kauzalitě, jak sej" znamenat koexistence a konk, '" A ^niéna: Co v současné době ra!f telský p,„ces samotný h nm i ruznýdl P°Je« českých dějin pro bada-'-espektive O^i^g™^' vůbec) a co pro veřejné Jakkoli jde o otizkv I - - 'isectvi? ^ských dějin, stín; který^ nľľ^i1 PŮVodní argumentace sporu o smg| řešení „české otázky" která L" Je neP01™nutelný. Stejně jako \á* mu východisku, totiž'k nmhi! P hu leí vrací ke svému masarykovsko kých zájmů a neprovinei U nenacionalistických základu, nadstraiú* vmciáJni orientace české politiky Miloš HaveUíA S H 1 Sporo smysl českých dějin 1895-1938, ed. M. Havelka, Torst, Praha 1995, 890 stran; 2. vyd., Torst, Praha 2000. 2 Mají být počátky naší národní existence spojovány spíše s Cyrilem a Metodějem, s Postavou svatého Václava, svatého Vojtěcha, anebo spíše až s obrozením? Je pro nase hadice důležitější Jan Hus, anebo Jan Nepomucký? A kterou dobu máme astně Považovat za rozhodující vrchol národního vývoje? Husitství, dobu barokní, národní obrození, první republiku?! Jak známo, třeba Masaryk vykládal první světovou válku jako pokračování válek husitských a Nejedlý udělal z husitů přímé Předchůdce poválečného komunistického nástupu. 3 Jsme Západem, z něhož jsme byli propuštěni - a v této souvislosti je lhostejné, U 9 vlastní vinou po roce 1948 nebo už zradou mocností v Mnichově - a do něhož e po zhroucení reálného socialismu vracíme? Nebo se naopak v zájmu národního P'ezití musíme sklánět k torna tam ... dubisku, jak básnil Kolár a po něm věřilo m,loho českých politiků, a patříme tedy spíše Východu, když navíc - jak dokládá . tvrzení zejména z doby po druhé světové válce - i naše socialistická orientace Je prý výslednicí průběhu našich dějin? Anebo, jak formuloval už Palacký, jsme '>mostem" mezi obojím, prostorem „třetích cest", zvláštním způsobem disponovaným pro evropské kulturní, politické, ekonomické atd. prostředkování, onou »strední Evropou", jejíž kulturní a politické šance prý byly navždy promarněny odpadem Rakousko-Uherska, jak se znovu diskutovalo například v osmdesátých etech minulého století? Sem patří i řešení otázek našeho kulturního typu, hesla 0 -návratu do Evropy" atp. 4 Vedle právě zmíněných připomeňme Jana Patočku (Co jsme a co nejsme, 1965, j°;S0U ^eši? Soabor textů k českým dějinám a české filosofii, 1994), Otakara °zífka U&ký je zděděný charakter českého národa, 1903, pod pseudonymem Josef vrhon), F. v. Kolátora [Poznejme svoji českou povahu, 1905), Karla Čapka a Emanuela Rádla (v diskusi O podstatě češství, 1918), Josefa Holečka [Národní Vtoudrost, 1919), Arne Nováka [Těžká kniha, 1924), Václava Sobotku [Masaiykův realismus a dnešní problémy českého nacionalismu, 1924), I. A. Bláhu [O české národní povaze, 1924), F. V. Krejčího [Češství, 1931), Jaroslava Durycha [Češství v Evropě, 1928, Česká intelektualita, 1937), Františka Kovárnu [Česká střízlivost a český patos, 1940), Evžena Steina [Čeští historikové o charakteru národa, 1946), Jaroslava Kohouta [Jaké schopnosti má náš lid, 1948), Ladislava Radimského [Rub a "C našeho národního programu v atomovém věku, 1959), Miroslava Holuba t° národní povaze české, 1965), Ivana Jelínka [Malý národ s velkými myšlenkami, l968), Zdeňka Sudu [O národní povaze české, 1971), Petra Pitharta [Pokus o vlast: Johano, Rádi, Patočka a my v roce 1979, 1979), Jaroslavu Peškovou [Problém tra- 59 jejího vlivu na národní charakter, 1983), Karla Severu [Kdy d c0 na gtf), 985), Petra Krále [Být Čech, 1986), Pavla Tigrida [Jací jsme, kdyžjsZ^.^ aroslava Mezníka (O česla' malosti - a také velikosti, 1988) a Josefa * _0j$ České typy aneb Poptávka po nasetu hrdinovi, 1992). Vedle nepochybně lalších by se neměly pominout dvě práce z poslední doby: Národní povo. ^ a těch druhých. Sebeklamy a předsudky jako dčjinotvorná síla Petra Rákose ^ a Ladislava Holého Malý český človek a skvělý český národ. Národní l a postkomunistická transformace (2001), dice a 198 Jai (č dalších (>()