„Smysl", „pojetí" a „kritiky dějin"; historická „identita" a historické „legitimizace" (1938-1989)* „Obrazy světa", které byly vytvořeny idejemi, velice často určovaly jako výhybky cestu, na níž pak lidským jednáním hýbala dynamika jednotlivých zájmů. max weber Jestliže bylo možné, aby se v prvním období ^*J^**** «Un (jeho nejvýznačněji příspěvky přibližuje první díl *^bka«£) od sebe historicky zřetelně odlišily svébytné záměry zvlátaipodoby a různé fáze pojímání tzv. „aeskéo^-^SgfftSSR 'u existence a kontinuitě národního života, po noanuie , a kulturních výkonů, historických zájmech ^f^d^P^edi^ >Po jejich nejvLtnějších-tradtcíc^ « a po mravním charakteru češstvi, pro nasledujici ouuuui Pro dobu od „Mnichova" do pádu komunistického rez mu - už něco Podobného beze všeho možné není, a zcela nemožným se to zda byt po roce 1989 V ideovém vývoji tohoto konceptu se poměrně zřetdMM smečky, dnes už polozapomenutý filosof W.lhelm Wundt ntonu » • o teti charakterizoval jato heterogonii účelů. Tím chtěl upozc,rn um en na uzdily mezi pouhou časovou následností \^°M^Zňít * na fakt, že výchozí ideje se v průběhu historického ^ "SrfK Podobné kulturní a sociální následky většinou nemají stejné pr.cny, s Autor chce svému ctenffl hned na začátku připomenou,, že mezi vydánun obou duu éto ""blikače upjyuula doba deseti let, což vysvécluje nékteré. avšak s ohledem na dals, postup ■*MM zároveň i přirozené posuny jeho stanoviska, vidéni celé problematiky , jeho.vykladu ***e otázky , smyslu českých déjín. Auto, se však domnívá, že se nejedná o meny pnn-■*Wm Pokud ide o práci s literaturou, jsou v tomto úvodu uvádény v poznámkách pouze °dkazy na texty, které nejsou obsaženy v této knize. 7 a naopak, že každý pokus o stimulaci podobných účelů nemusí vést k předpokládaným efektům. Wundt byl navíc přesvědčen (a v rámci své sociální psychologie se to pokusil vyložit jako zákon), že motivy lidských jednání ze sebe nevyrůstají nutně a plynule, že výsledky určitého jednání nejsou nikdy vysvětlitelné jen z jednoho jediného původního motivu: účely se svou dodatečnou zájmovou interpretací dále větví, orientace diferencují, a vše také může nečekaně znovu srůstat. Jinak řečeno: s ohledem na výsledky i nechtěné vedlejší účinky lidských rozhodnutí, společných orientací a kolektivních jednání lze konstatovat, že jejich původně zamýšlené účely (respektive motivy) jsou v přítomnosti neasimilovatelné, že se v průběhu následujících jednání přinejmenším modifikovaly, a sice jak dodatečnou diferenciací motivů původních, tak připojováním nejrůznějších vedlejších a podpůrných motivů a účelů dalších. Klasická Wundtova formulace zněla: „Pročež souvislost nějaké řady účelů nespočívá v tom, že by poslední dosažený účel musel být obsažen jako představa už ve výchozích motivech jednání, které k němu nakonec vedlo [...] nýbrž tento účel je bytostně zprostředkován tím, že efekt každého rozhodnutí o jednání se v důsledku vždy přítomných vedlejších motivů nikdy zcela nekryje s původní představou účelu. Právě takovéto bytostné komponenty výsledného efektu, ležící mimo původní motiv, se ovšem mohou stát novými motivy anebo motivačními elementy, z nichž pak pramení nové účely anebo se na jejich základě změnil účel počáteční..." A právě něco podobného lze konstatovat také s ohledem na vývoj a proměny sporu o smysl českých dějin jako zvláštního řešení „české otázky" po výchozí, víceméně „politologické" a v zásadě prvoplánové polemice k Masarykově knize Česká otázka (1895), kdy se ovšem nedocenilo ani Masarykovo úsilí o znovunaplnění prostoru národních hodnot, vyprázdněného předchozím „rukopisným bojem", ani Masarykovo hledání univerzálnějších, za mladočeský nacionalismus a liberalismus jdoucích představ o humanistických základech moderního češství. Před první světovou válkou pak následoval vlastní spor historiků o smysl českých dějin. Ten problémy Masarykova pojetí „české otázky" jako uvědomělého a aktivního naplňování humanisticko-náboženského poslání české historie posunul ze sféry filosofie dějin a politiky do oblasti pragmatického dějepisectví a k otázkám podmínek vědeckosti historické práce. O něco později, na konci dvacátých let, začala diskuse směřovat k problémům teorie a praxe historického poznání: k reflexi nesamozřejmosti historických faktů i noe-tických možností jejich propracování do celistvějších konceptů. Na to pak záhy navázaly kontroveize o důležitých metodologických i obsahových problémech periodizace českých dějin, aby se nakonec, ve druhé polovině 8 xl Vý!j , *' celá diskuse zklidnila v pokusech o shrnutí a celistvější refle-vÝkIad Ú" °VŠem skfytý problém, do jaké míry se Masarykův jednotný skon 1 národnícn dě)m> zdůrazňující jako východisko husitství a bratr-nc1rodUímamtu. proměnil v jeden ze zakladatelských mýtů novodobého tfoko 0 3 P°2vděJšíno československého státu (po druhé světové válce vh«+ vCe využitý Nejedlým i pro legitimizaci socialistické orientace], se Ia£«e nedodiskutoval dodnes Z obdob°U Z těCht° ^ednotlivýcn fazí diskuse 0 smyslu českých dějin nový i i! 895-1938 Je možné, vzdor všem posunům motivů i intervenci dat g. *°ntextů, časově ohraničit, shrnout kolem jednoho těžiště a vyklá-s Ohiech kontinuitne, avšak přesto v perspektivě jisté vnitřní jednoty: vých 113 P^vo^ a společný problém i s ohledem na personifikace ideo-ponie-metľdolo8Íckých' Případně také politických pozic a problémů. Unie s Zřete,né by[y v tomto prvním období mezi léty 1895-1938 i boční riCkýcPoru: d^kuse o národních tradicích a o významu jednotlivých histo-Gvr0D^PeiÍod2, 0 klllturní a politické orientaci a částečně také o „střední Pokus atP'3 2 nicíl neJznámější a nepochybně i nejrozsáhlejší byly asi kterými0 íormuIování základních rysů národní povahy, což je problém, na Chahj } "českou otázku" už v roce 1907 převést sociolog Emanuel ^edtím* * Protože se mu t0 zdál° být nejen možností, jak lépe - než jak to foten ■ Udě]aI sám Masaryk - naplnit původní Masarykovu sociologickou spojit"' r í° řeŠení a ,ak zároveň -zvědečtit" její obsah, ale především: jak ^bož i, otázku" s Íinou představou „vzdělávání" národa: totiž méně O ^ensko"filosofickou a více vlasteneckou. Ve své C^ dvacet Iet Později se k problému vrátil Ferdinand Peroutka blém ^námé knize Jací jsme, přičemž už o pár let před ním usiloval pro-dobu P?POmenouí nlosof a sociolog Josef Ludvík Fischer a ve stejnou ka, koutka spisovatel Jiří Mahen a po nich řada dalších.4 Perout- Masarvfc je C° do PUS0Dení tohoto konceptu nejvýznamnější, ukazoval '"Vkovo Ja^° OSODnost v první řadě politickou a náboženskou a Masa-Per0uľi co oyl0- zdá se téměř, jako by Potřek ^2ate^ s veíkou myšlenkou cítili se ve své době tak osamoceni, že * opnt se o minulost, nalézt si v ní své druhy a svou tradici, aby o dokázali sobe. A tak počína Masaryk kázat dozadu, do minulosti, napravuje buditele, chce rozšířit jejich obsah [...] Snad je více povznášející číst Masarykův výklad českých dějin než výklad Gollův a Pekařův. Ale přece musíme zde klást otázku pravdy, jako ji Masaryk sám kladl ve věci Rukopisu." Z takovýchto otázek národních tradic, významu historických událostí, politické a kulturní orientace, národní povahy a jednoty dějin tak v průběhu novodobého českého vývoje u nás došlo k vytvoření několika relativně stabilních, historicky argumentovaných obrazů české identity, několika stále znovu se navracejících seskupení idejí, případně zjednodušujících perspektiv pro výklad politických a kulturních dějin národa, jakýchsi symbolických center české kulturní a historické paměti, zvláštním způsobem disponovaných strukturovat porozumění minulým i přítomným událostem. 1 když se vztahují k dějinám a dějin se týkají, jejich charakter je me/a-historický. Proto jsou zachytitelné a vysvětlitelné spíše prostředky disciplín, jako jsou dějiny idejí či sociologie vědění, než čistě historiografický. Paradoxně se však až dodnes stávají součástí historických výkladů častěji, než se zdá být zdrávo. Jako „centra" jsou tyto útvary charakterizovatelné proto, že se v nich jedná o kulturně a politicky konstruované obrazy „centrálních" událostí českých dějin a protože jejich historické postavení v dalším vývoji je ukazováno jako důležitější, než je tomu v případě jiných událostí národních dějin. A jako „symbolická" proto, že jsou zásadně otevřená svému „zvý-znamhování", že se mohou spojovat s nejrúznějšími představami o národních zájmech, o uspořádání společnosti, konci dějin či hierarchii kulturních, politických a sociálních hodnot. Tyto zájmy a představy nejsou tedy žádnými neutrálními znaky volně doprovázejícími sociální a ekonomické procesy, ale, jak s ohledem na národní symboly zdůrazňuje v Německu žijící český historik Bedřich Loewenstein, za určitých okolností se stávají „spuštědlem archaických pudů. Mobilizují už existující protestní potenciály |...| a nelze je automaticky uvádět do souladu s racionálně srozumitelným kladením cílů..." Duchovní obsahy těchto center dlouho přežívají historické události, konstelace a procesy, na jejichž základě se konstituovaly; jsou interpretačně citlivé, navzájem se různě hierarchizují a kolem nich se strukturují významy další. Cirkulují do různých dob, často s fázovým posunem, zároveň ale představují svébytný moment kontinuity ve většině událostí ä /.měn. Jejich trvalá, byť často jen implicitní přítomnost i jejich vzájemný vztah v jednotlivých údobích spoluvytváří jedinečnost sebereflexí národního života. Rozložení jejich akcentů i hodnotové hierarchie, které zaklá- lo aJí, však nelze nikdy považovat za definitivně „rozhodnuté" a ani vzájemné vztahy těchto center nejsou jednoznačné. Jejich schopnost organizovat duchovní (ale i politický a kulturní) život aioda se ukazuje nejsilněji, nejvýrazněji a jako nejproduktivnější v situa-Clo historických zlomů a při hledání nových orientací. Odlišná intenzita Působení těchto center, jejich nové koexistence a hierarchie se stávají nej-zřetelnějšími v alternativních obrazech „celku" českých dějin. V nich se symbolická centra stávala právě tak matricemi prožívání historických . Současných) událostí, jako se naopak mohla využívat pro legitimizaci ruzných politických stanovisek. Vedle shora naznačených symbolických center „národní povaha", „kul-^ 11 ní a politická orientace", „základy národních tradic" je jedním z nejvý-znejších právě to, ve kterém se formulují základy jednotného pojetí čes-yeh dějin („Existuje jednotící smysl českých dějin" a je třeba ho vidět „ve s ýkání, potýkání a pronikání s Němci", jak věřil František Palacký, je Jožen „v národní existenci samé" a její obhajobě, jak tvrdil historik fiľ Spočlvá "v univerzální ,humanitě' a demokracii", jak se domníval °sof Masaryk, v „touze po svobodě", jak se třeba snažil ukazovat histo-v Karel Stloukal, anebo „v touze po sociální spravedlnosti", jak přesvědčoval Zdeněk Nejedlý?!) a ve kterém se stabilizuje české historické sebepo-]l0Perií jako nosný prvek české identity. Sem lze nepochybně zařadit také uvahy jana patočky a Dušana Třeštíka o kontinuitě českých dějin a histo-ricI^ jednotě národa. Pro sociologa vědění je samozřejmé, že si uvědomuje odlišnou kvalitu cnto jednotlivých center (- která je nakonec závislá na tom, k jakému ypu spojení historických, kulturních, politických atd. zkušeností v nich °slo) a že také ví o jejich různé modalitě: o různém „indexu lomu" svět-5 v němž pro nás v jejich kontextu události vyvstávají a stávají se srozu-^itelnými. °d poslední třetiny třicátých let minulého století začalo docházet vyraznému přeskupování jak hierarchie, tak i obsahů těchto center, případně k jejich dočasnému oslabování; a tento vývoj pokračuje v podstatě . do současnosti. „Česká otázka" se počala navracet před své (po dlou- °n dobu dominující) masarykovské řešení (smyslem českých dějin je , Unianita). Důvody pro to byly rozličné. Po Masarykově a Pekařově smrti začaly rozpadat původní tábory stoupenců a problém se začal akademi-°Vat» Postupně se prosadila nová generace historiků a začaly se vynořo-d Il0Vé teoretick°-metodologické problémy. Došlo k celkové proměně mací i evropské politické, sociální a kulturní scény, k vyostrovaní pro- 11 blémů národnostních, k ohrožení statní samostatnosti, k prvnímu rozpadu státu, vojenské okupaci a vzniku protektorátu. Pak následovaly iluze 0 produktivnosti východní reorientace české kultury a politiky, končící v únoru 1948 atd. To vše bylo doprovázeno masivními, rasově, nacionálne 1 třídním bojem motivovanými zásahy do sociální struktury československého státu v letech 1938-1956 (okupační ztráty, holocaust, odsun Němců, politické procesy, dosídlování pohraničí, „industrializační akce", emigrace po roce 1938 a 1948 atp.) a po roce 1968 (nová vlna emigrace, stranické prověrky). V každé jednotlivé fázi sice znovuožily některé starší motivy „české otázky", ale také se objevily nové, její témata se zkřížila a perspektivy prolnuly. Především se však s ohledem na události státního a politického života aktualizovala nižná místa národní paměti a začaly se od sebe odlišovat její „horká", akutně působící, a její „chladná", dalším vývojem už „odemocionalizovaná" místa. Víceméně bezprostředně po Mnichovu (ale vlastně po celé období 1938-1945) začala být „česká otázka" vykládána s ohledem na údajnou potřebu přehodnotil výklad národních dějin (jejich smysl i výklad jejich směřování) jako problém „vyrovnání se" s dosavadním vývojem od nej-starších dob po nejnovější, případně jako podtext reflexí českého politického a kulturního vývoje za první republiky spolu s úsilím nalézt novou identitu. Poté, v letech 1945-1948, se „česká otázka " začala považovat za víceméně vyřešenou: byla nahlížena jako jen víceméně zvláštní ornament z prehistorie konečně osvobozeného národa, definitivně vyřešený novou provýchodní orientací a sovětskými zárukami jeho politické, kulturní i sociální samostatnosti. Po „únoru" a vlastně po celé období až do „pražského jara" a počátků „normalizace" (1948-1970) výklady „české otázky" kolísaly mezi ideologickým odmítáním a reformistický podbarvenými aktualizacemi. Je možné považovat za příznačné, že v této době na domácí scéně „česká otázka" vůbec a smysl českých dějin zvláště nehrály v padesátých letech žádnou roli, jak může například doložit sborník z konference v Liblicích Filosofie v dějinách českého národa z roku 1958, kde se s lematizací tohoto problému vůbec nesetkáme. V pojetí dějin nahlížených z perspektivy třídního boje jako dějiny „lidových linutí" a třídních konfliktů nebylo pro otázky podobného druhu místo. O to výrazněji se však začaly vracet od konce první třetiny šedesátých let v souvislosti s představou nacionálni reformy socialismu a zejména pak po ruské okupaci v nejrůznějších kontextech reflexe. Druhá republika a protektorát {1938-1945) Mnichovské brýle, které si nasadili politikové i společnost, sice ostřily pohled na minulost, zatemňovaly však výhled do budoucnosti. Karel Kaplan né V 0t)OJÍm PříPadě - druhé republiky i protektorátu - šlo o období výraz-re r]laciona^a^ českého myšlení. Bylo spojeno s úsilím o reformulaci, a t ^1Vaci a emocionalizaci konceptů jako vlast a národ, česká minulost i'a ah ^kultivovanějším příkladem této tendence byla zřejmě brožu-dáv 'CIÍa ^la^^a a národ v českém písemnictví z roku 1940, vyzvedl ?!1CI Jungmannovo pojetí národa a jeho důraz na jazyk a otčinu, jež hé V nevys^ovené polemice s Bernardem Bolzanem postavil proti pou-u zemskému patriotismu cizinců a „českou otázku" i smysl českých 2? ^^adal implicitně jako „zápas českého národa o vlastní bytí". runou stranou téže vlastenecké mince pak bylo kulturně a politicky cievV0Vané tázání, formulované - i když různým způsobem - většinou teh-nit Poetických uskupení, totiž: „Jak po mnichovské katastrofě zachrá-2ná r0d?l'' příPadně: »Jak zal'isíit Jeho přežití do lePších časů?!". Jak ]jtemo> odpovědi byly různé: „Loajalitou až ke kolaboraci!", „Pěstováním Pad& ^ 3 uměm'* .nepolitickou politikou' a čekáním na lepší časy!", popří-C "^ar°dní solidaritou a odbojovými formami všeho druhu!" atp. něv h zřetemé)i se prosazující substancializované pojetí národa jako stát ° D*°*°8icky existujícího, historicky samozřejmého, politicky samo-i\U11 a kulturně jednotného přispívalo k faktickému rozchodu s masa-a 0l ľs^m» v násadě etickým (a v tomto smyslu nikoli pouze etnickým) ti i\e Cails'<^m Pojetím češství a české politiky, vycházejícím z univerzalis-iíii h* ÍC^e^' uunianity a demokracie, a bylo doprovázeno různými formalin íS^or^c^h° a politického bilancování. Rozchod s Masarykovým poje-def Cešstvi by1 Pak dokončen po roce 1945, který je v této perspektivě (|0^n^uvni'm vítězstvím onoho českého nacionalismu, který se Masaryk od České otázky snažil neutralizovat. Po jA cování nejnovějších českých dějin se kriticky rozmáchlo zejména v Mnichovu, kdy vyvrcholil rozklad víry v dosavadní uspořádání Evropy kh U VersaiHeských dohod a v samostatnost československého státu, * nich vzešel. Př Evropě ^^'kého ducha, a osvícenství v ní vyzvedl jako tř. ^f^Ä^Srt mu zde l*o základ jeho u&ptoíTWStí a obecnosti. Zvy.azněm os _ bylo důrazem na univerzalitu vzdělání a ku '^^x. z. oné doby J*ládá jiný, v mnohém ohledu zcela rn.mo.adny Pa OÍMvt rozum a příroda v něrneckémosvícenství vzdělal0sti Jtivem jeh0 tehdejšího ^ff^S^SS^^ W" 1 nebyl jen nějakou sumou věděn., ale zvlásm u>ru jednotlivých národů a ukazujíc, se v obecnem Pi se tak domníval nalézt folii, umožňující zřetelně ^^SipÄiU * v tomto zakládajícím „životodárném proudu ewop^no d u ha P Vl**ním hlasem", jaká je tedy naše „vzdělanost národní , Z 15 rostlo národního obrození, které ovšem proběhlo pod „mohutným vlivem" německého kulturního prostředí, do Evropy jsme se vraceli takříkajíc „přes Herdera" a dílem i přes německou romantiku, jejímž plodem podle něj je i u nás vládnoucí „zdůraznění historie jako výrazu národní duše". Avšak to, co přichází po osvícenství, už podle Patočky nemá, snad jedině s výjimkou Máchy (a ještě později s výjimkou Březiny a Durycha), onu předchozí velikost a pronikavost - šlo pouze o české osvojování a znovu-prožívání cizích výbojů. Nej ostřejší krize české vzdělanosti podle Patočky přišla „po převratu", tj. vlastně v souvislosti se vznikem samostatného státu, a projevila se postupujícím „zpovrchněním života". Tuto krizi Patočka charakterizoval jako „vládu hesla, fráze, slova, za nímž nestojí ani skutečná myšlenka, ani skutečné rozhodnutí". Příznaky krize mu byly „pouhé literátství a [...] jen sezónní odpovědnost" českých tvůrců, kterýžto obecný odsudek se nepochybně týkal i meziválečné avantgardy. Právě tak se dá Patočkovo konstatování, že se nejedná o „skutečné dílo, jež by mohlo starším pomníkům vědeckým stát po boku", vztáhnout na vývoj českého strukturalismu. Ani v technických oborech se údajně „,český génius' mocně neprojevil". Do tohoto obrazu zapadá i Patočkovo poukazování na nedostatky politického systému první republiky, které jsou podobné výtkám Fischerovým. Zde kritiky obou autorů překvapují snad nejvíc, neboť jakkoli nedokonalé se mohlo Československo ve dvacátých a třicátých letech zdát, zůstalo nakonec ve středoevropském regionu po dlouhou dobu jediným demokratickým státem. Patočka však konstatoval: „Systém stranické demokracie, jak v republice byl zaveden, byl vůbec zhoubou, blamáží [...] Politický smysl tak upadl, že se politika stala takřka druhem obchodu [...]." Musíme se ptát, zdali vůbec existovala ideová koncepce první republiky. To se údajně neblaze projevilo v dobách, kdy bylo třeba cizině „jasně a odpovědně vyložit |...] náš program a osvětlit fakticky i kulturní význam národa a státu". Podle Patočky jsme ale především my sami „povětšině f...| nepochopili do poslední chvíle poměry ve vlastním státě, v jeho sousedství a v Kvropě vůbec", a česká buržoazie i česká inteligence jako vůdčí složky národa namísto, aby měly „oči otevřeny pro všechny vážné otázky národního života a národní situace, vyhýbaly se setkání s nimi jako nepohodlným věcem". Odpovídá to tomu, že „český člověk má rád život neproblematický takřka samozřejmostí přírodního člověka, a tak samozřejmost se mu stává nebezpečnou", shrnuje Patočka na jiném místě. 1 když se Patočkovo bilancování může zdát až příliš hořké nebo i nespravedlivé a s ohledem na pomnichovskou situaci jako demobilizující, jeho otázky (podobně jako otázky .1. L. Fischerovy) nicméně přežívají. Ať už ve 16 omém navázání anebo z vlastních zdrojů se s podobnou perspektivou e ení moderní české kultury můžeme setkat například u některých autorů CasopjSU TVdr v polovině šedesátých let minulého století. Snahu Jana Patočky i J. L Fischera připomenout Čechům v nejširších uvislostech slabiny a slabosti jejich národního, politického a kulturního ota, zteplání a vysychání jeho zdrojů je ovšem třeba hodnotit v jiné per-Pektivě než ostatní reflexe situace z oné doby. Neměly obranný charakter Uako třeba u Otakara Odložilíka nebo Kamila Krofty), ale nebyly ani kola-mantské (jako byly například knihy V úloze mouřenína Emanuela oiavce nebo Český mýtus. Co nám lhaly dějiny Emanuela Vajtauera). e yly však ani kompenzační (případně výrazem zadostiučinění), jako lei řU ^° ve většině vystoupení přicházejících z okruhu katolických inte-^ uálů (Jakuba Demla, Jaroslava Durycha a dalších), například v pamfletu (l9^dn°U zminovaného Rudolfa Voříška Úpadek a sláva českých dějin n s, }■ ^en si ve svých kritikách Masaryka i Beneše a „vítězství jejich faleš-erio" p0jetí českých dějin kladl za cíl po „úpadkové době 1918-1938" že ^omocí teze o výsostné záchranné úloze křesťanství v životě ohro-nV ° j,slaDéno a neduživého" českého národa) novou státní ideu okleště-tví a křesťanskou pokoru proměňoval v ideologii národní malosti. Na % Pu°likace zde můžeme jenom odkázat. a . es^ člověk se podle Voříška zrodil „z prožití tragiky českých dějin" jJe W silný jen v rámci svého katolictví - „Ostatní vedlo v českých ději-Čest neJistotě", čehož dokladem je mu právě Masarykovo pojetí smyslu od C^,n a Masarykovo pojetí „světové revoluce" jako nutného vývoje m teo^ľacie k demokracii, což Voříšek charakterizoval jako „laický totalis-s' naprosté odbožštění světa i společnosti f...J Ale smysl češství není aické morálce" (jíž se mu zdála být právě Masarykova humanita). Veľi katolík Voříšek hovořil o „českém údělu": „Svým postavením, svou vvJ<0Stl a svými dějinami je český národ předurčen k tomu, aby chápal křfU»am Měšťanství a jeho důsledků právě pro život národní [...j Je proto Vr/ *tJm' co ívořl Pos^m českého národa v tomto světě, který bude s^ y nakloněn povýšit některou z těchto (laických či světských - M. H.) 2 cností na nej vyšší [...] a tím porušovat rovnováhu, což vždycky ohro- tv národy té velikosti a postavení, v jakém jsme my." a obezřetně a promyšleně naproti tomu formuloval v miniaturní ^bsali ' J -------1— v ltU1°ve i formální problémy filosofie dějin (a jejich smyslu) promýšlet ní S*cké, Masarykovi v mnohém blízké perspektivě „plánovitého říze-0sndů člověčenstva nejvyšší bytostí" a kritizující Pekaře v době, kdy to n!hál° známé knížce Teologie dějin (jejíž text v našem výboru rovněž bl^ínie) dobříšský redemptorista Konstantin Miklík, pokoušející se ani zdaleka nebylo běžné. Navíc Miklík připomínal: „Zvítězil tedy Pekař nad Masarykem pouze v tom, že vyvrátil Masarykovo historické odvozování národního programu. Ale právě jen toto odvozování, nebo snad i část toho programu a způsoby jeho vyjádření. Ale Pekař nevyvrátil, že věda, zvláště historická, má mít i etický smysl. Že je jinak zbytečná, protože není pro člověka, jenž je bytost morální..."; nakonec by totiž bylo vždy nejisté, proč a pro koho se vlastně „historie spisují". A proto byl Miklíkovi v mnohém ohledu Masarykův „správný pohled na život podmínkou správného pohledu na historii". I zde, ostatně podobně jako ve svém textu z počátku třicátých let (srovnej k tomu Miklíkovo zajímavé stanovisko ke sporu Pekaře s Masarykem v prvním svazku), se Miklík snažil Masarykovo myšlení, které interpretoval sice protiliberalisticky, nikoli však reakcionářsky, přibližovat českému katolicismu, v této věci jinak velice předpojatému. Podobným, i když ne tak výrazným tématem, jako byly reflexe historického kontextu „české otázky", se záhy stal také Masarykův „odkaz" a jeho aktuální význam ve změněné době. I když by se zde na první pohled mohlo zdát, že se přitom navazovalo na akademické (nebo i aktualizující, jako tomu bylo v případě tzv. Historické skupiny kolem sborníku Dějiny a přítomnost) výklady /. posledních let první republiky, vypuknutí druhé světové války znovu vrátilo pozornost k Masarykovi, a sice jako k filosofovi evropské krize, tj. jinak, než jak tomu bylo u Fischera nebo Patočky, pro které byl Masaryk myslitelem jen v českém kontextu, uvězněným v české přítomnosti, a představitelem „konkrétního zaměření našeho myšlení", což údajně „způsobovalo začasté, že otázky aktuální, ať aktuálně kulturní či politické, zabíraly neúměrně místa v české filosofické tvorbě" (J. L. Fischer), případně filosofem „nekontemplativním, nespekulativním a nevesmírným, jehož myslení je orientace v sobě a ve světě, nikoli konstrukce koncepcí" a jehož snaha „o prohloubení české vzdělanosti navázáním na mravně náboženskou přísnost nerigoróznějších složek české reformace" má charakter jakéhosi „českého puritanismu" a „novokřtěnského ideálu" (J. Patočka). Přibližně ve stejné době jako text Patočkův a Fischerův vyšla v USA brožura liberálního evangelického teologa a zajímavého vykladače Masarykova díla už z počátku třicátých let Josefa Lukla Hromádky, nazvaná Masaryk mezi včerejškem a zítřkem. Česko-slovenský boj o novou Evropu (Hromádka ji s pozměněným názvem V. G. Masaryk, ale také s pozměněným, dobové situaci vstřícnějším obsahem znovu vydal v roce 1947. Zde jsme přetiskli původní, dnes téměř nedostupnou verzi Hromádkova textu). Hromádka vykládal Masaryka jako analytika obecné krize moderní d0by' která vyvrcholila novou válkou, v níž všechno záleží na tom, „čí 18 K.e% zvítězí, pod,e jakých zásad bude »*^*™E JJgSÍ « svět. Budou to ideály Hitlerova Německa a Stalinov.a 'demokl.atic. IV a zásady evropského Západu? [...] Ale jsou na trva- ké dosti silné mravně a myšlenkově, aby provedly Pre^™l'Xmádkovi lych základech?" Právě v této souvislosti se MB^Jg ™ už ve '•ároveft i myslitelem nového počátku a možné esc b ^ pfo_ Paních pracích podle Hromádky d d£jinnych», v níž í»«ává jednu z nejtěžších a nejosudovejšiclrevol« pfe. )sou státní a politické otřesy „pouze vnějším u°PIU „ Hromádky vratů mravních a náboženských". Neporozumíme po^ myšlení Masarykově filosofii, pokud si neuvědomíme, „ze moderní krize" bylo soustředěno jednak na poznán, a na vf ,'ému a nešťastnému « zároveň na hledání a nacházení cest a leku "'^ dlivérau chiebu a ke člověku dneška dopomoci k vnitřní jistotě, Ke spi tét0 brožury jobodě pod vládou práva a lidskosti;. Pro pova ecne y Hromádka vedle několika reformulaci připsal postem ko.slovenského ^aryfe M praftu zítrka, aby ho ukázal jako ^ . Ruska> ale zár0-Z|vota, jako ústředního rádce v mravní krizi, )aK0 . kQ olitika boju-Veň i jako myslitele situovaného mezi Rusko a hviop ^ nábQ flho o člověka, ale především jako toho, kdo naii tohoto světa 2enství a mravnost s nastávajícím „novým sveieu. . ii většina intelektu- Považoval tehdy Hromádka, ostatně jako onécop) 1 ^ _opravdu alu a nníitíizA ™a *a npndvratitelny; a kuu ^ F _____ nOhrž asaryKuvu, ť~ /yhnutelnost dnešních ---- *a UblUUIUU in. I J(i»"--- vacích plánů u nás a v celé Evropě". nnfinbným směrem jdoucí , Téměř neznámými vlastně až dodnes dWP" pokračování vlon- aníť o České otázce Otakara Odložilíka; vychá^Y u přfleží- fýPském exilovém časopise ŮrtO*w« na preioni .. jf, au(or tos" 50. výročí vydání Masarykovy Cesfee otazW u „ejzajíma- S|«nul do samostatné drobné brožury. Patri )^"?° kvůli zdrženlivé, JWtom, co bylo o této knize vůbec napsáno, a to nej Plemeně jasnozřivé formulaci ni«^«SL a potom I. L. Hro-Je Příznačné, že Odložilík, podobne 'ako,p'enariolo„iCko-náboženské "lauka, vztahuje Masarykovo pojetí krize K so ^ ^nyn&jU jKnenzj jeho díla. Českou oídzfcu a práce, které s fedevším programo-Jan Hus a Karel Havlíček), interpretoval jfK ľ koyy konĽep_ Ve Po/íticfa? texty. Proto také mohl odmítnout W ' ^ y kompenzační ,,e z hlediska odborné historie a zdůraznit její nikla v dějinné „...vznikly právě z úsilí vyplnit meze.u, Mosofn, když se podařil důkaz nepravosti Rukopisů." Masaryk tak podle Od oz.hka výrazné napomohl integrovat do národního života i ty „lidové vrstvy které postupné rozšiřování hlasovacího práva uvádělo jako aktivní prvek do politického života". dnvnM !,edxuee,n1 " " d°bě vvWe°vaného nacionalismu, ochotného se Tŕiľl "ľ ~ ÍĽ Pak tř6ba hod,lotit Odložilíkovo připomenutí, že PalľrW v ľ """ŕ ndmecká 0tázka <°"° místa, které jí přisoudil P la y ve svých úvahách a projevech". To mělo údajně dva důvody: jed-nal onentac, na domácí poměry, jednak ale také Masarykovy výhrady k Palackého formulaci smyslu českých dějin jakožto ustavičnému potýkaní s nemectvun, c, spíše k heslům odtud odvozeným - ^umrnl^n"' ''flV"'" Ummlaci -W*W>o i příštího národního pro-oživí m,! S ed6m poválečnou dobu viděl v pročištění a znovu-čemu sľ, o l7 «h° áŮtaZU M ^ovárd politiky a osvěty, i I u h "C! " nmž se vše a každý musí sklonit [...] S°u°™/;ř 'ínali že demokracie nvch demokratů, aby místo modloslužby hdu^JgJ^ vskutku byla *ná jen tolik prav, kolik povinnost! [...] !ľ°\^,t^[m -demokracií, je především kázní, a pak teprve' hybné hrálo také Svou roli v českých demokratických visitvácti nep y ^ kapitalismu zjednodušené chápání Masarykových kritik ■ dále tradiční české a «Polu s tím i nový, okupací zakalený on<™tectví a machiavelis-egalitářství, levicová orientace české kultury, Pu J Moskvu vaza_ mus komunistů, manipulovaných né zkušenostmi okupace, totálního nasazen usku- 0 nutnosti definitivní změny světa, která se na dlouhou 'ečňovatelem politických změn. renrese, ale také vnitř- '■'o vše bylo sjednocováno nejen vzpomínkou »< £dku nejrůznějších Wm rozkladem společnosti a jejích ínsUtua v doglo, ať už byly v"ějších zásahů do její struktury, k nimž od roKU_ Rým bojem. Motivovány rasisticky, nacionalisticky?neh°M™". souťpodobné masové Zůstává zatím nedořešenou otázkou, do jake mi y j |iurismu vůbec. intervence do sociální struktury bytostným rysei ^ odpůrců JeHch projevy jsou všeobecně známé: príchod tri . f ^ ásledo. nacistického režimu do Československa a záhy po n^ ^ Va'tých na základě rasových zákonů (jak poněkudl nem ^ Mbra_ německá komise historiků), pak útěk vlee než 40^ ^ ých 90ciálnlch nych území po „Mnichovu" a s nimi také a« ^«W ne ^ ktffým demokratů a přibližně stejného P°f»v*fSmuseli opustit Slo->e Pak třeba připočítat zhruba 130 000 &£Jkgo äovenského štátu. ;?osko a Podkarpatskou Rus po vzniku samostamého . čes. Pfihhžně v tutéž dobu probíhala emigrace valce do země k?* a německých (3000) demokratu z ^^Í^L, ztrat (z toho f nevrátili. K tomu 360 000 ^f^fÍ^^óbyvMA. Po 2P 000 obětí rasového proná«ledo*W)ze vfceh^tev^ _ V4'ce odsun českých Němců a po roce 19«™" d " 0loviny padesátých cílenou demontáží středních ^ÄŽÄw do Průn,yslu ,nábor" 380 000 příslušníků ven^kehc.obývat $mtM \ vedle toho převedení 250 000 deJn.kuz tova e lektivizace- 1 Politicky vedoucích funkcí. Souběžně ■ um ^ procesů (zasa-ľ^nlce pustošila stav selský. Zhruba 200 000i pOJHB Y P . ,Q Sicích často celé rodiny) nejenže f^^sfvXlntervendm do k '"zhodné nivelizaci společnosti. K dalším 23 SOCI :iální struktury pak došlo po stranických prověrkách na počátku sedmdesátých let. Ve všech případech tak byly oslabeny vnitřní seberegulující mechanismy společnosti, rozloženy instituce i tradiční hodnotové hierarchie, otevřena cesta k manipulacím z centra a demontovány demokratické, občanské a nakonec, (po roce 1968) i komunistické elity. Pro poválečnou situaci je charakteristické, že se oslaboval význam pokusu o bezprostřední aktualizaci Masaryka a že se hledaly orientace jednoznačněji ideologické a více politické. Dokládá to poválečný vzestup symbolického centra „kam patříme?', tázání po naší kulturní a politické orientaci. Například brněnský historik Josef Macúrek to ve svém příspěvku na II. sjezdu českých historiku vyjádřil v tom smyslu že toto téma patří do kategorie týchž centrálních úvah, „jako jsou diskuse na téma .smysl českých dějin', .česká otázka' či jací jsme' " Zabývání se Masarykovou i Pekařovou koncepcí českých dějin ztrácelo rychle badatelský charakter, stávalo se problémem čistě ideologicko-dok-trmálmm a proměňovalo se v pouhou deklaraci politické věrnosti. Stále silněji se přitom potvrzovalo staré Herbenovo tušení, že ve vztahu jednotlivých historiku k husitství se bude rozhodovat o celkovém pojetí českých dějin i o pokrokovosti a ideové věrnosti historiku Ona první tendence, hledání nové orientace, se od počátku mohla přinejmenším rámcově opřít o Benešův dlouhodobý, už předválečný zájem o problemy slovanské politiky, a v průběhu druhé světové války se zřetelné prohlubovala v souvislosti se sovětskými vojenskými úspěchy i očekávanými změnami realit. Důležitou složkou celé diskuse se znovu stala otázka otevřenosti a tvořivosti ceske kultury. Na jedné straně stál Zdeněk Nejedlý, jehož představa socialistického budování nebyla asi zcela marxistická, ale jenž dovedl svou tradicionalistickou představu minulosti s marxisty spojit a učinit ji jak předpokladem výkladu přítomnosti, tak základem představy pokroku národního a politického života. Třeba už 30. května 1945 na kulturní mani-testaci v pražské Lucerně Nejedlý hlásal: „Naše kultura musí odvrhnout všechny úpadkové rozkladné elementy a budovat na spolehlivých základech. Po vzoru sovětském opřeme se o své velké klasiky umění a vědy, o Smetanu, Mánesa, Alše, Palackého, Purkyně, a v literatuře pak o Tyla, Nemcovou a Jiráska. Musíme zkoumat svůj národní charakter, zbavit se legend a nalézt pevnou kulturní orientaci." prostředkem se Nejedlému stalo zjednodušující přeinterpretování etic-iio jádra Masarykovy koncepce českých dějin v ideu komunistickou, K eré' doznávalo spojit český nacionalismus (a zejména protiněmecké poválečné nálady) s představou socialistického budování, „česká otázka" 24 ^la vyložena « .^f^ÄÄ^ a NěmeckU; a zdála se být definitivně vyW^JJJgg^ jehož argumen-Na opačné straně podobných dutos^eialitócka, ale 'ace sice nebyla zásadně protisocialistická, spise nicméně výrazně kulturně otevřená. faktickemu znejistění) přispěli , K celkovému ideovému přesmě rová i• £ 'a Peroutka (Tak či tak?) J masarykovské Ve své přehledové Stodíi o ^^S^T^L Otázky sociálni. tradice pro filosofii oné doby připomínajíc po ue oa ^ v Je Příznačné, jakou roli sehráli^^SS V průběhu bouřlivé dis-ľ d«kusích na shora zmíněném II. sjezdu h.sto.iku. P , umírně_ Je „ „neblahém dědictví ari«*«M^Ä oLS po *«f le>n projevu Jaroslava Werstadta PeKarm svých poli- byly jejich myšlenky W -jména tlcko-ideologických extrapolacích. Jednoznačnou oz 25 oí ■ ľ n Ä' f 1 '928-'93'' My n" kongresu dost selektivní metodo- m1 ľ", f SaVÍfea' hláSÍĽÍ SP jako už ve 'Hcátých letech k Maxi u v, a bádenskému novokantovství a jako tehdy i zde zaměřené pouze meZ^ T"^? anarChÍÍ V POÍmoslovr Gollovy školy a na její údajnou TknÍ,y, ľ" !flÄ,ÍStotu' Zdjíin',vý Pokus Františka Kutnara, který se zeľmľnľľu Slavíkovi celou problematiku historického pojmosloví, no J e2peČ'' Že St' budou slovem označovat různé reality", 1 ^"ľ'ľ" Z novokam"vskéllo dědictví a který poukazoval na vertikál-• >i «Hilal.ii proměny historických pojmů, byl na sjezdu pochopen spíše s n n "BZ ,'e0rC,Ícky 3 ve mĚW sPIše historicko-materialistickém než rukhará mm který . jak dokládá jeho studie Sociální myšlenková tvářnost ol„^kchn Mu se Kutnar v oné dobé pokoušel promýšlet. čpI ,-ny r' SOfid■ kého poznán, vůbec, jakoby to, co se diskutovalo předtím, už zastara-HnJnnr, r"" V knižnínl ^diní drtích prací Mirko Nováka K! '',!''V v u ,'947' ukvapiv* vypouštějícím autorovy pozoru-iHxIne kornen.are k problému smyslu českých dějin z druhé poloviny třicá- bvi nin,VÍľ "Tf°'Wn0U V píedchozícli diskusích o „české otázce" se zdá n z Tri, ľ ■pdÍném ítěnť' Periodizaci a hodnocení v Kalistové K Hs nhi 8 '" VZdor faktu. Že problémy, ke kterým se zde S««m ľ Pf! V W SP0reCh 0 jejím obSahu 3 Meh řešeních k nejzá-ňľs T í f ^ že Sť Zde Kali8ta v dí|razu na subjektivní a osob- nostní ba dokonce „básnické" založení historikovy práce vlastně obrací H ckarovi, s jehož jménem býval a je často spojován: „základem postu-P u , stonková bylo pro Kalistu „v jistém okamžiku [...] nikoli to, co je ÍL' ľ1" ,,,"y brZ skVtečnost. Která je v nás, tj. určitá apriornPpředstava, se kterou přistupujeme ke své práci". n J,mf,Úľxdnf PaSáŽe Ul"'az" " s'»y*'« český* dějin, zajímavého pokusu ľkzľ Vypsáni historie eeskéh" národa Jindy a nyní (1947) brněn- noz !ír v|Cľta1ka,°',ÍĽké orie,ltace Bohdana Chudoby, představují spíše P z, |, vlastních uval, než snahu vyhodnotit a navazovat. Vzdor názvu se mnohcTneříS Pekafmé P°íetí smyskl íeskVch dějin vlastně příliš líolHl.i,,em cllU(, )I)0U zdťll,,z„ěné napětí národních a světových dějin !•'!<" východiska má zřetelně konzervativní podtext, ve kterém v poslední 26 Proar Cl SpI^vají P°třeDa dějepisu a formulování tradic, což Chudoba usiloval Příči ^Umentovat ve svých pěti metodologických principech: lj neexistence ka^déh Souvis,ostí mezi dvěma dějinnými příběhy; 2) nutné neúplnosti udá] - ° poznam dějin a s tun související eliminace mravního hodnocení Původ ' Sarn^c*l; 3) posuzování historických individuí jak směrem k jejich k0n ' 1101111 °koM, tak směrem k současnosti; 4) prézentisticko-legitimizační kéno ce významů; 5) zdůraznění tradice jako hlavního výsledku historic-[alte P°ZIlani'' ideové segmentace historických perspektiv v jednotlivých víceinnat^VllíCl^ Iíčeních českých dějin, které se v oné době už mohly zdát Ce) , °ně faktem>tak měly být znovu sjednoceny do hlavního proudu (tradi- Přihr Uílnícíno síce> a^e přece jen usměrňujícího hlediska jiná. Pokn > -1ZDě Ve steJnou dobu jako práce Chudobova se objevilo několik Kamil ° S^nté2u českých dějin, především velké Dějiny československé ,,krátká«Kr0fty (1947^ a dvakrát také faéčí J- KlikvJ W[ch Předválečná kosi Ver2e Malé děJiny československé (1937), vedle toho Nástin čes-k0sijmských děW Otakara Odložilíka (1947), dále Tisíciletou stopou čes-kosi0lenSk^ch děJÍn Miloše václava Kratochvíla (1947), Stručné dějiny čes-H0s 3ť už domácím, nebo zahraničním. SIaV|, plaíí do Jisté míry i o třísvazkovém Úvodu do českých dějin Jana A/ar f Ze kterého ovšem vyšly jen dva díly: Vznik českého národa L (194°^ v době družirmé (1947) a teí& českého národa II. Národ a města v tét tní ideologické funkce ve směru národní a socialistické integrace Veiij0 Cl°bě pmily práce Zdeňka Nejedlého, zejména Komunisté, dědici {}(>5Q)h tmdic českého národa (1946) a Odkaz našich národních dějin §ů k k°ncepce Nejedlého vycházela tehdy většina kmenových ideológov^ UnÍSÍické stranv' Íako třeba v úvahách a polemikách z prvých dvou Uěifcn r Iet ZaPas o nové české myšlení (v marxismu ovšem pouče-g> Ladislav štoll. pro^i fstni Postavení mezi marxistickými pracemi z oné doby má analýza hém .u Periodizace Václava Husy Epochy českých dějin (1949), v mno-ic1eo]oajlmaVc1' )akkoli nestravitelně dnes může působit způsob autorova ?aCe glckého vyrovnávání s údajně „spiritualistickou koncepcí" periodi-11 Josefa Pekaře (přetištěné v prvním svazku), přičemž ovšem Husa 27 ľoľinľvL ľy,k°n,CepCe Se Sporeln ° smysl českých dějin zcela v h len ,0''1Kle<:i08'Ľké rét0rice ,leby'° H"sovo pojetí ve svých požime i I**51"'iak0 většina Po^dější^ prací, opíralo se o Pozor, van, h.s.or.ckého materiálu a nefe.išizovalo tolik vlastnické liskTími ■ " " "aleZení ul,iv"zálnějSího sociálně historického hte ek , ,lm1by!.",SpoleČĽnské ustrojen( národa a vývoj životních po* vv oí,m ",ÍC í° hudU ' tak í3k jSOU Podmíněny a určovány „způsobem 'tlniCh StatkŮ"L k,eié by ^ožnilo srovnání s vývojem n u ívtfrn"°,Se "USa Cetltrální P°'n,y lzv- historického materialis-„21, ľ ľ T 3 Výr0bnf vztahy» snažil maximálně historizovat •' naplnit pokud možno konkrétním obsahem Doznrnnľ, f °VŠem 'odnal° 0 problematiku, které byla potom věnována temnľnnLľľ " f0uvlslostech Pedagogických než teoretických, a vlastně Dozdlif knn ľ d° tét° 0blas,i Postavuje až o téměř třicet pět let zarTě fén L„'POVfíPOkuS Roberta Kalivody- Jeho disipativní, svým n uTdo, 7» »T^T °iedmrlý pokus llazva»ý Husitství a jetw vyústi- ° P0í5&to^ vyšel v roce 1983. Kalivoda zkon-hň ľvín, h'-U"Í(*f CĚkk- nOVou Pe"odu českých dějin počínající z Poděb -i i T , pr?dlOUŽen0U "řes bitvu u Lipan, dobu krále Jiřího co SK P,eS 0bd"1" ^"""ské až vlastně do bitvy na Bílé hoře. To, něho rn^o ')2"acovdl If» období „husitství-ceská reformace", podle Vy z ň mni' Pľ ^ é °bd0bí ČCských děÍin mezi lety 1414-1621. 5S Sy ukt,°poiaté husitské revoluce pak raě|y by' "sllém »609ľ i- ľ 'i VZmk "Ceské kHllfee" (1575), „Rudolfův Majestát" h i siíwt, djrekt0ria" C618-1620). Kalivodova základní teze, že ku ľ vn , m ref0rmace )'e »'ganický celek, který má svou vnitřní logi-n 'n Stľ,»°ľT I™'0*01' dynamiku- * když jeho tragické vyústění I s n ,o ; Vla Z**8 Vdice zál'y kritieky odmítnuta mladší generaci ■stonku a ,e treba říci, že ne vždy neosobními argumenty. Otázku, do tíckV Z 'ľ mOZ'ľ° 'ľ1'" Kalivodův Pokus zasadit do linie konstruktivis- ení i clľ ľ u ľ \ děJÍn (MaS3ryk - Rádl " Ne'ed'ý). usilující o vytvá-I' .Ve!ktch ,deovýcn Pont a zvláštních kontinuit, bude ovšem "cna ještě dodiskutovat. vané^0^ VÝ\°\ Šd "Väťl" rychle'k než 'aké byly možnosti kvalifiko-nv nr ■ ľľn V' ,yly k 'efl akademickému působení nakonec odsouze-textu iaknl , ,,C S|>Hr ° S"lysl Českydl děÍin v sirším historickém koncesi é h ľľ" ľ Pfípadě SHuboru (částeeně předválečných) analýz z ro4 94« fé ?rMCľ.Jar0SlaVa WerStadta °d^V Pův°dně otištěné v roce 1932 v Masarykově sborní-né« generací. Až těsně před „Únorem" pak vyšly stylizované („říze-oce /°ZhOVOry fiktivnícn diskutujících od Jiřiny Popelové Rozjímání Tém £ děJinách> situované do doby okupace a formálně se hlásící ke sta-První al0gU 0 smyslu českých dějin Miloše Martena Nad městem z dob střeH !V^tov^ yálky. Autorčin vědecký impresionismus a snaha bezpro-přít spoJovat historické reflexe s osobním „prožíváním" dějin v jejich tost rnnostl aktualizované podobě ale z její brožury činí nakonec záleži-sice v některých pasážích inspirativní, většinou však jen literátskou a Popularizující. Prohlls V^ SVUJ výklad pojala v nejširších souvislostech, jako i jiní těžiště mi s exnU přesunula od původní politické dimenze, historickými reflexe-a k Pl,Se J'en legitimované, k problémům národní a kulturní identity vůbec tivn azkam národního charakteru. Programově se snažila udržet produk-dob°St-protikladu ooon myslitelů, Masaryka i Pekare, a hájí Pekaře proti stei^Vym kritikám „spolupráce s Němci". Snažila se ukázat zvláštní vla-aie r^CjVí. Jeho Pozice ve sporu: „Pekař nevěří ve smysl českého národa, p0 , je' úzkostlivě, bolestně miluje jeho existenci." Odtud se pak disku°Vá dokonce snažila odhalit netradiční motivy, skryté za proměnami ho děSl Ceíéno sporu: Je tu (tedy) dvojí úzkost, která tvoří polaritu nasedá- pilnné^° výkladu. Úzkost o existenci a úzkost o ideovou čistotu náro-sPra reČtěte si Rádlovu Válku Čechů s Němci! Jak tu bytostná touha po Dvě VecÍInosti Jde i proti živelným zájmům národa! [...] Nebo Vorovkovy byci studie o smyslu českých dějin! Myslitel se v nich děsí představy, že proti °m-my' kteřl Jsme za Rakonska nejvíce trpěli tím, že jsme musili d0si]?vému svědomí bojovat proti svým bratřím, nutili, když jsme sami ně b SVODoa,v> Němce a Maďary, aby sloužili v našem vojsku a případ-nernj°,0vali Proti svým soukmenovcům. Ve vítězné situaci poversailleské svn v 2 těchto knih radost vítěze, ale úzkost, aby národ neposkvrnil °ti čistotu." li2ac< astníin motivem Popelové byla snaha o existencionalistickou aktua-t°rik ,Protikladu reálného procesu dějin, pouhé existence, popisované his-nernem OeJÍŽ pojem, říká Popelová v narážce na Pekaře, je „jako svým stí-,eÍichPr°VáZen poímem úzkosti"), a naproti tomu hledání a vytváření -Seh Srnvs,u> jejich existenci nadřazené esence. Tradice renannovsko-kterýUeiOVskéno a také masarykovského mravního nároku na národ, zde ?' čím )e, tvoří svými výkony (a každým mravním rozhodnutím)' edy byla odvážně doplněna základní myšlenkovou figurou raného 29 cx tenc ,;1l,st,ckeho myšie,,! Jeana-Paula Sartra o nadřazenosti esence, kASfn "Kho'l"ulín,i, před které jsme kdy byli postaveni a jež ™ n„ d°"UCeni; aneb0 ktere svobodné vykonali. Pro záměr i prO-vt n, knížky -e charakteristické, že autorka podobné možnosti pouze nadhazuje, aniž je analyzuje. konfmnľ'é ie" "1,Skíl;0Vaný /'ňsl'1' "''Příklad i jiný zde nastíněný pokus, ,, ľ",' 1M"yk', 3 Pekaře 'ak° mysUtele v zásadě osvícenského . rc, antického a převracející pozice na první pohled se vnucující. To nepochybu souviselo také se zájmem Popelové o noetiku historického poznání ^zejména o filosofu dějin, jejíž romantický původ se snažila přestřít z.v enun ,e,í systematiky. Na jedné straně pro ni proto stojí „e.izující filo-,ľ °nĽI,,ad VédeĽk(HI a ''^lištičkou orientací politickou", PalľS ^ ľ7 'n ľľ,t0 Ruk0pisň iak0 ladního národního mýtu staví ashr ľ° "ľ" ■ IS1VÍ' a "° druhé straně ..Poztt.vis.icky historio-nl , ^ f'"i ! POl",ĽkOU 0rientaCÍ ["J dt°vaný faráři", onen „český v roma sn , ' 0V'",y NtmCÍ- '-1 KIÍČ k Pekařově bvt°sti nv" Tak ľ naŽiSeautorka doložit na jeho touze „znovuprožívat dějiny , jak je udajne „odhalena v Úvodu Knihy 0 Kosti" všečhnľľ;ľ,ali"'U'e1|H|,litiCkýĽh a Palních změn po „únoru" jako by srÍÍlu i L dlSkVaU Ík°Vala Ľ0bv Pouhou „prehistorii" (v onom Mar ;P li° ľ " S0UVlsl0Sti se socialistickou revolucí hovořil Karel onismu už jednou ve své histórii v čele ** 3 v,Ľhokl svak ukazuje živý ohlas, ao-koíi. I vždv če JI ,0' Z<1 SVOb0du' nechť * objeví kdykoli a kde- rodnější snisovn Jľ;ľ ,'P ' "a pomoc- A také naši nejlepší a nejná-věl NejedTcilfa rS rl° d?<*em Cele Postoupeni." Proti tomu sta; Rakouskon, lei o '""ľ"' &SkýCh dě>* V- V. Tomka", prý ČP* P«hy", d s kt ľr u intelektuáJskě oslnění „leskem baroka v tonu, ,J p (lě ht Met" ľ' ' Bah°n«C ' Práce Masarykovy (i taft* vaně). y y semeno námitky „ejasné a jen rétoricky formulo* ciÄlÄr^^^ JkllVÍI ^angéUckyeh kruhu, kde by* větší (v tétľsouSshé^Uř\nímáníčesk*ch historických tradic vždy neř manna z ° , V > ™Ml «ánky Jana Milice Locb" 1961), syste, -1 9 ,eh° knihu duchovní odLz obrození z roku ..české oLkv - 7ť ' ' ?ZOe(1HSl WaStní Problematice Masarykova poje« ku se začaly L™ aT fnn^f311?1 P°hIedy na Ľelou ProblematP Počátku šedes «h ľ ' P°ema)ícfm' kritikami tzv. kultu osobnosti m ■i Českým předku n CastO'nterpretovaného jako něco importovaného t r"™siavam o socia ismu ,-i,íi,„ , .......-uvituiatuu cizino Dro:"";L0krai vtu:'u' souvislosti poznamenejme, že například postupné niv n ľ ľ " t xmySl eeSkych 'ež le možné konstatovat zejme- ľkoDokmn Tľ"0 Šedfisátých let minulého století, lze vykládat jednak te^ S k ľ náf r°Íern ru*é ideologické a politické nadvlády, a P° rad Mib. * '!UtY ,ak° m0tiv kompenzační sebereflexe zejména v gene-raci Milana Kundery a Pavla Kohouta zí,nľňľvľ^r'1U'riSliCkýĽh intelektuálú se reflexe dějin vůbec a českých "'f Vých0disken' "ového porozumění světu, ve kterém mľstáľnS m ' '0l1 "eŽ Pfedtíffl hrála plenka národa. Socialismus se msorie ľ 7 T',' " "ik0li na°Pak' 'ak0 tomu bylo předtím: „Co je , f i0věk v ,ISloril' a c° íe ^bec člověk? [.. | budoucnost sjed-z oso , " bUde "Milosrdně a zcela oprávněně požadovat účty nn^ľnu ™:S,,ťnĽe' kter0U 'sme Před 'SO lety zvolili a bude se ptát, M h, I nnV' fn J, uvažoval na 1V" s'ezdu spisovatelů už v roce 1967 W sv / >';' /:'"""'y"'<"'"'<'"< v explicitním odvolání Ol M.. „m^y Huberta Gordona Schauera z roku 1885 Mi ľ,en 'í zaPopl. ještě Karel Kosík, Jaroslav Střítecký a Lubomír Nový. Tato polemika nebyla jen - jak to o něco později fonn^^JJ^ své knize Osmašedesát - „jediným opravdu závažným pórem ot«* «« stalo či nestalo v uplynulém roce": šlo o o povaze socialismu, jeho možnostech i vztahu k fV^nce r« v duchu tradičních odpovědí na „českou otázku", take o významu minulost a charakteru přítomnosti. , v^\* Tfnsíka fiako Důležitou roli hrály v této (i pozdější) době texty oku například Naše nyaějií ferize z jara a «uze a realismus z p '968), který se k problémům „české otázky" vracel jeho ticky než čistě historicky nebo výkladově. To by ^^^Zorolých skladu české radifeáíní demokracie. Příspěvku kdejiium «^ sporů „fe/céspatečnosír 19. stoíetfzroku 1958. 0 X "ľ, k Masarykově * možné chápat jako vědomý, i když nevysloveny pendant k to a y koncepci českého 19. století, případně jako nepnmou polemik US Nicméně, podobně jako většina levicových vykladačů daval ^pektoval Masarykovy analýzy krize moderního člověka i svťta• £ K no souvislosti s kritikami marxovskými (odcizen, "*"5gX*i-V této souvislosti bychom rozhodně ^f%^™ä£* už sk(?ho amora Lubomíra Nového Filosofie 1. G. Masa rysa, y v roce 1962 a vykládající Masaryka jako filosofa a P^^hdyoti-a společnosti. V diskusi Masarykových problému zacaw y , ěk která vírat v té době ne zcela samozřejmá hlediska tzv. filosofiíi clo ^ she načínala ustavovat jako pokus o humanizacic důsledněj-bVla Nového studie původnější a také «^^M\f^S|e Milana ?l než podobným směrem jdoucí a dnes známější monogra Machovce r G Masaryk z roku 1967. šminkou pro jeho , Masaryk se ovšem Machovcovi stal víceméně ^™^mUe v'astní filosofické úvahy a intelektuální extempore (Masarykovy ^ )^ko . ?u----- ka" ;:2llroucená teologie", údajný Masarykův požadavek „totality člově vesU ,eho fil°sofie jako „výlučné antropologie" atp.). Tím se kniha sice ale působí přece jen násilně, vět- " svó í ;".x~ -----—*---r §in 0 m°hla zdát podnětnou, dnes g a jak myšlenek je z Masarykových J^ko ' íw/jíciicí\ je z, iviciDcnyi\uvyui textů jen obtížně vyvoditelná 2; * formace o Masarykově myšlení je přímo matoucí, textů 'C v eseíisncl<ýcl1. metodologických, analytických i politizujících °^2ku" ea*ftWb let> dotýkajících se nebo přímo tematizujících „českou (Mirk a prol3^m smyslu českých dějin, jako byly Znovu česká otázka L,Oeur° ^0Vak> 1968}, O zvláštnosti a smyslu historiografie (Bedřich °stnČ?yeÍn> 1968)> Teologie pokroku (Karel Michňák, 1968), Spor StantvMk^Ch děÍin 1912 (František Červinka, 1969), Východiska a Masa'ykovy filosofie (Josef Karola, 1969) a další, jsme do tc kon-íohoto 33 3S poľu^o nU,žn° POVaŽOVa< » neíreprezentad^ jejich jednotného ň i - 'kt ok^ výkladem průběhu dějin i s teoiu Marka, zľa ce a ľv V í™* ° W'lkém téma^ ^ysl děin Jarost " 6 E! m'° ^"^tlky. vyšlý časopise DéjM vého Časopisu pÄJSÄr™ SPÍ"ky Sm^SÍ Ä Z 6X ' l ^69) a přednášku Článek Jro v Markami d,'Skusí) ^ofie českých dějin (1969). omáčím pejÄ^ P° dl°Uhé době systematičtější.* '"'""""■'V vyS "k, iľd ma,tÍky SmysIu dě'in- Dobově aktuální nu*> na Politickou i ku i,,, „i ľti? ? Masarykovy koncepce dějin a poukázal s "hledem na dobovo"dn„hlSutorické sebereflexe. Tu vysvětloval jak a Pekaře), tak s ohledem mní h,SUnio^fli (zejména Palackého, Golfe historického poznání v6 . Hbťcne'sí teoreticko-metodologické základy "tovai jako problematiku ISríLľíb'efflatiku smyskt dějin se snažil rehabi" Jakýsi pendant k článku mIÍhlstorickDU> «)• nejen filosofickou, bergovu tvoří krátká vľľ,, a Př«*od k výkladu Schwarze* "Wn, jejíž význl e U>Vá ÚVaha Miroslava Spinky S'mys/ «** Po«níná způsob přežiji m^ľľľ"14™1 než analytický a vlastně jen př>' zíchpfedsrpnovéemigr^L ykOVSkéh0 P°)e,í "české otázky" V ^S^hlty^t^ SÍCe zimních, nicméně příkladných (liberálně pokrokářské) 'I *°',Mradl,í" (svatováclavské) a „revoluční l,lohlr"i jejich iednatv iľ , , Pr0blém sn,yslu českýĽh dějin a zejména «ý KonS,liJÍ '"'ľ'"* Schwarzenberg, v mnohém tí» ce" výrazné odliš.ľ Sc ľv ' ' V hIav,,ím Proudu úvah 0 "feké 0táZ' jené nebo podceňované wTT8 PriP«menul po dlouhou dobu oponu-íako možnost univerzálně*^u ",K"iVy ^arykova pojetí humanity menutý základ nm ,„„ východiska pro českou politiku a jako opo-i důrazu nľpokroľauľnrif S,edn°cení obou proudů, důrazu na tradice sici se sice k M ,s „k vľ ľ * svobody- kleré se době první republiky, klaněj nemohlo podařil ^ 86 rozcházeJícf » křesťanstvím, podle mÍSÄ^^ této skupiny prací dotýkajících se PfednLu mÄ'^.kích dějin je třeba bezpochyby považovat . Cí """"én, filosofe dŕ fi V "í"" Pat0Čky 2 dubM 'oko 1969 otevírají-1 v Její dominantní č« ,' ľ , Pe'spektivě filosoficko teoretické, tak "z "i jsou" - tak l>M„n, , 'Jíž pro |Jí,t0Čku Ma koncepce Palackého navazující, jako SS»v^T " "<"!V0Zeny ÍVŠechn^ ^ncepty (•••' asarykuv, k n, se vztahují kritická hodnocení historiků 2/1 by P ] °dborníku' kteří na ní vytýkají ty či ony stránky a jednotlivosti, aniž fílosdf ě yyvíjeli nějakou kladnou koncepci." Kruciálním bodem této fektiTá ,Cesk^ch děíin íe Pak Podle Patočky „dvojjediný problém": jejich rovsk íltinaita [ Jednota jejich výkladu, ať už by byla založena v herdě-dě u p !Ilyšlence svébytnosti národního charakteru (jako tomu bylo v zása- q aJackého), anebo na motivech ideových (jako u Masaryka). česk^T1 t0mU Patočka íako své východisko postavil „fakt diskontinuity" dověk'í CÍ^Ín 3 dokonce uvažoval o existenci dvou českých národů: stře-Jistoi i ° 3 vvtvořenéno obrozením. Tato diskontinuita sice „nevylučuje -.cist * ?ntlnuitu morálního zaujetí a příkladu", ale zároveň mu ani nebyla ního & Strukcí" A zatímco údajně „náboženský" ráz českého duchov-a c^st í°ta-Pat0Čka odnalovaI Jako jen „relikt josefinismu v díle Palackého »elen 1 ^asarvkově", nechtěl na druhé straně zcela popřít existenci í'ečnostmál —° demokratismu ř-J na sociálním základě", jež českou spo-druhé °vdllŠUje od Íiných, A proto, opakuje Patočka starší teze z doby po hledigif Vé válce> by]° »naše vtělení do socialistického tábora z tohoto však pocn°PÍtelné a důsledné. Neméně pochopitelné a důsledné je začni «0In V tomto rámci přidržování se tendence univerzálně demokrati- z p * 0-Pochod k Patočkovým reflexím „české otázky" i díla Masarykova z onéU]Polovinv sedmdesátých let by se pak měly číst dvě drobnější práce manu °by' a SÍCe Dilema v našem národním programu - Bolzano a Jung-a Up0* stavějící proti sobě jazykové a politicko-občanské pojetí národa koric utfcí» že Masaryk se ve své koncepci vůbec nezabýval různými tí, kte PCemi nár°da v době obrození a přiklání se docela přirozeně k „poje-V nml které mají svou .věčnou' problematiku..." 35 sl.o ŕ; ľ'ITr P0litickéh0 diskům, měla více funkcí. Vedla vyvolí^St^TT P0i",u v Předchozím ideologickém P S obu km S p0Za5- um°«ovala Wtoo^ř vznikající "Heky- é, ' ' ' TT,'' V ŠÍ,ŽÍ ^Pektivě údajných českých his-fadě seľ,k mo v , dIišriosľi nh líi i " k"Uumí ku"te«y ^ mohlo nárokovat právo ((/oř^nosl, p„ budovánl soclalismU) což m.|o znamena( . práw m .eW nosTn^dobkéU^tľetl,vľfk, V PerSpektivě ••dl°"Who času" nedúsled-Wld*eSS^DS^-?'!ll?,5! ía '"duality) a poukazoval pritom tf ^ÄřÄ^,? "ny: a) M íe,f ^n«ůw«<-. údajně způso-sán í, 'zi mí ť " 9' St0letí 11 Sp0QvaJÍCÍ v pragmatismu a kolf mezi N&nca RV ' ko"f< "váním", že češi se v geopolitické situad I- I bezXnv H y.rKK'U UdrŽeI "^o pohodný a politický národ We lajísnoě „ ^/oh spojenců", z čehož ale „dělají falešný závěr: vaľsé jtaľaraL" '"onarchii". To, z čeho se chtěli emancipo- se jim paradoxně stávalo záruko,, zdúnTtoatJTn^0^ S0UVÍSela b) také Predukce .ideologický* šinou .1 m o ľ aTŽdených 'eakcí. česká politika údajně vět- a IZ* f!dVÍdala Situace' vras Prohledala záměry protihráče éčef R0°^a !' V k vlas!nf bře- ^ se překvapit událostmi a upadá do děním , rtn ,, - '-' ,ak0 zPOžděný komentář nad završeným Kolov r?Zvažu)e' ĽO se mř|o tehdy dělat..." s ^^lítfí^^fekané: »ČeSk0u °tázku" 'e Podle něj třeba spojit české noSľl T ETPy-t0 s "ním symbolickým centrem oriem ce Po1 K T ',elK,Ž rámCÍ Se feší 0tá2kv "aší politické a kulturní k 'h ne o n- ***** rozdíl- se „česká oK» P de 'i, ' °bn" maZÄ0 nár°da žijícího mezi Východem a Z* I ä lě chceme 'r ''ľ ""lÍtÍCkéh" národa ve biedni Evropě. V jednom Parne ÄJ i J mŮŽe ma,y narod přežít' kdežto v druhém se iná mcen ľ'3 0S' m62Í Stfední Evropou a politickým národem"- i3ÄK£ÍF Äým i- p^d-pokud sp°- až 2£ k Í°"ľ fdeSa,'ýĽh ,et " »^ké otázce" y určitém smyslu uzavírají T G Ma arvkp" i i9'^l%7 k Problému „české otázky" a jejího pojetí krátkýr dosloven ľ'T'" ČeSkych dejin a feka identity vůbec opatřené ľ doslovem- P'scher u príležitosti knižní publikace poněkud pfcpra- 36 c°val zejména své mladší texty (tři z nich jsou ^X^vAoáohné jako f to publikace) a své pojetí „české otázky" aktualizoval podoD ^ otočka s ohledem na „pražské jaro" a „srpnovou okup,ac . ^ okusil znovu otevřít předtím i potom často diskutován otaz y f ty - což je téma, které J. L. Fischer do diskuse ^f^^ nevyspě-féJin spolu s poukazy na „naši politickou a zejména kladatelstvím Sst" vnášel opakovaně. Malotirážní publikace PnPia™ větgině čtenářů Horizont v létě 1970, se ovšem z cenzurních důvodu uz k ^dostala. -české otázky" a diskusí o smyslu českých dějin (1970-1989) Každý národ rná stredobod své blaženosti v sobě, podobně jako má každá koale své těžiště. JOHANN GOTTFRIED HľRDER tic%ch ^^P30* v srpnu 1968, po peripetiích roku 1969 a všech poli-SociaIismu ních a s°ciálních změnách, k nimž pak došlo, přestal být Cestou z \ mno^° levicově orientovaných lidí doma (i za hranicemi) byíostnýci nZe.20- století" a začal byt vnímán spíše jako jeden z jejích "válek" [ 1 ProJevů, jako zvláštní forma jeho občanských i vojenských la PřítornJe8IÍÍmÍ2aČní ^os^e 0 »reáJně existujícím socialismu" odpouta-V marXistn?St °d minulosti i budoucnosti a z posledního účelu dějin uČinila ru l? m Pojetí (sociální spravedlnost, odstranění odcizení atp.) k VvtVořeS' 111 vvelm°censkými potřebami manipulovaný ideál. Tak došlo kfl Politici!Í2Vláštníno historického bezčasí, k demontáži posledních zbyt-n° imperi ľ Samostatnosti a definitivnímu zacementování rusko-sovětské- "Cesj^1 ISmU' ^tery se nakonec utopil ve své modernizační bezmoci. Srpneiri iQ^tázka a smysl dějin vůbec, obojí otřesené a emocionalizované SíaVaJící i't Se Zálly staly Prostředkem promýšlení dosavadního vývoje, Pr° hu UifCe 1 dalších Perspektiv národa. K6ll*ačně Ské poJetí tzv- „normalizace" společnosti (zároveň kom-e*ohled Pr°sazující slovenské nacionálni „zájmy") bylo charakteristické tVíll) rnal i prosaz°vání čistě mocenské reprodukce systému prostřednic-n°St rnode>SlUipÍny jeho správců, a to bez ohledu na stav společnosti, nut-Ucl stav Dři1"1112306 ekonomiky a zejména na stav kultury a také bez ohledu ^eke očei1IOclnino Prostředí. 1 prostí lidé brzy pochopili, že žádné reformy avat, že veřejná sféra je vlastně nebezpečná, a s tímto vědomím 37 SSÍÄSEľ SOc'kIľny žiVOt- Filosof Ji« Němec v eseji Nové ! 'X";, Povalu, normalizačního výkonu mo* PWvK c 1 ef'fto(sVf m už) „nedisponuje masou fanatických ně obm^J!ľ%lľ^m akdch" ale víceméně atomizova-dence "ľ ' ľne ľ " ' S0Ukr0mf Je v '"m jistá spontánní B* -Plnit ÄKS™"V "OV'1Žllii pKtaŽlivost 'ó -obody, kterou I* JÄiÍEJ™ 'ľi,K'e Pak byl° 2mrtvění veřejnosti a zmizen-' 'LríT^l e'y ",eZÍ °bČanem a stá'em. umožňující ta** S^ÄTľ*^ 3 komPen^ zájmů individuí i skup* WO c 7 ;Smy ™'Stl,V'11" Snad Íe" na aře roku 1968 a po rotf do Li tli:;:,; «ek margináliách skupin aneb; jemných ús|„ ľ' , ' "** pak ""Provázel vznik „systému vza; "í (stranícki nFfcl U , 0 a Qa nĚ> íěs"ě navázaný kapitál social- ■ • pfts „snos,, známosti, příbuzenství, přátelské závazky a dúv* k™^ "a dk<» « -řiV0Sd' .'ak!ensľic^^ľvhnť'CŽIT": 3 '"""'^imní úvahy normalizační doby d* ralÍ2llÍící "adice českých veřejných disk,,,.* VorovkyAÍAUb,,kWť interpretace Masaryka u Karí' ném wst J, ; Kadla s |e'ich realismem mravních obecnin a m nem vystaveny,,, proprvorebublikovým aktivismeml dúsledcícrnáztn!těÍŠÍ "yly POlÍtÍCké PNevujíd se ve svý<* véd y I soc ht 'ľ'"™'1 P°larizací ^WnostL V akademické ob« vč f, v c n " °^rěmU kořenění řady zejména společenský^ tafí od , 7 iktlVně,šfm badatelském věku a k jejich naprostému oddé-Tľto0n,eTewSPľmenné P^ce a od možnosti empirických výzkum* x i ľs"S ľ " ľ1'"1" t3k "yla vlastně 'akoby Prtoo donucena k refl* Nelze ale n i IZ SS S"m'«fej„,ě prosazovala moralizující hlediska. . českých š ,1 ? ľ'"' Že 10 V fade PffPadů orly také tradiční slabo*" 32 t, hT František Mj^*B^» deňka Nejedlého, lze nakonec přiřadit i její «dlká^,ľX^tatná P^*?** 1 te'á se po druhé světové válce prosadila ^°^odmúcU, k nttí* ^nálW-pokro^tó, nechceme-. rici p. m * floby. už za P yn. Potupně připojila většina nastupujících hf^^vaflosti a levico 'e')ubliky byk připravována náboženskou nezadat eVangeUcko-pokro. ľym liberalismem některých mladších■ P^JJJ Karel Stloukal - lo linie (jako byli Jan Slavík, Jaroslav Werstad^ onentova dobu svého v'ývoje se evange.icko-pok.okai.ká & né "a Weie humaniiy, sociální spravedlno^a dem ženi omla £** ^zvedala zejména „českou reforma £^1**^^;*° ™* ěeskych dějin zdůrazňovala působeni £>n« hodnotu m 5S« cnosti, šlechty a katoličku "gjj^ epochám J tkV vzniklých institucí. Rozhodujícta *g je mozné zmínit y doba karlovská a baroko; jakc, ,e, PJeg«n Rezka dá e a*ého následovníky Václava WT«^ Kalistu, Bohdana r "tlva Golla, Josefa Pekaře, Josefa HWg*W rysy svého působen 5d0bu H Františka Schwarzenberga. Některý zuměm dl kusm J Pa« i Jan Patočka. Tyto tři pozice se zda, P ^ smyslu stoji ,°*ů v oné normalizační době nepommuteln Hl s°bě až dodnes. 39 sen SÄ *v f ha rZÍ akademickými disku; interpre acem • ní, •pražskeh° Mm" a jejími pookupacnífl" din SK^eÄLS"'2 emigrace jsme d° 'ohoto vyboru zař!i a dŕifriy z roku 1 >3fió i h rebela desátých let Ivana Svitáka Nár^ lvá Svi k b , ! ' ľyfanľ °VŠťm "ž v klovém časopise Proměn co byloDrolehn nta h ',' íánWeň 1 Pózoval. Historicky i ideově. To, kým anebo i ô r'l ľ PfeVáŽně obleme,,, teoreticko-metodolo^ noů i e, , ľ" y'V C° 86 V kli,ÍĽké P°dobé diskutovalo větar tech on vz ľr u ľ'"'^ P°dobe se poválo nanejvýš v podtex-MpituZiZtí^i i V éj y e i, ľ 'm'-"" P0litikům" Poloze chápe osobní tragédie-DeZeľoCľ™^ , ľ Výv<>j PfedPovídal Svitá téměř jasnozfiv* "'i'3 "°Z realné '»oci se bude muset brzy opř Styl aw«ck«m rn^ľ Tl Mbfdne spotřebně-rivalisticky života cosi, co CrreSezentL ľ','" '<0ľUpĽe najde jistř Postup"ě T W a „mění). Vat " ttvt0 Pmokupační kruhy v oblasti kulturf Studií v^álľnthľ^ nánledUÍ1 V naŠem vVhorr, dva texty z exilový »22' R,me: P™! z nich, Wí;í, fastorito^ „ Vpojetí českýd> P a o v n ľ n m 'ednoznaČD« nejspornéjSÍ ze všech zařazený** y . ',bsénľ n ľ -ľ f ClK Ačk0li P°chází z PO«tku padesátých I* obd o k ľZľu T Sedmdesátych, a je proto zařazena do taW» KÄP°klľ,é P°d0bv ka.ohckn-konzervativního pojetích km; ľ i' ř ľ,™sľľSl! VÚČÍ realÍ,e 3 »a 'Mk tó " dd^né víceméně nu»« zehc m odÄ Poch°Pem>u a vyzdvižení,,, husitské doby, pod* 40 Analyticky nebyl Bezdíček nejsilněji: jata> gamy Ve své obha- stači piesne uvádět citáty, které se jakoby disKie i reakclonár-i°bě katolického pojetí českých dějin se v mnone y ^ ^ snaze obha-výkladům Rudolfa Voříška z dob °™hé repu j Pekafův dost zretel-i°vat Pekaře Bezdíček dokonce neváhal relativíz nÝ antisemitismus. , , ,hnfe se „česká otázka" jako Ukazuje se, že v katolickém exilovém tábore ( de)in možnost legitimizace vlastního stanoviska ^ ^ ,,tua- stóvala podobným prostředkem kritiky tehde, ^ Ultelektuálně ce národa, jako tomu bylo v kruzích lícový*3St0 snah představoe ^opracovanou a filosoficky ambiciózni vera W ^ překladatele Po Bezdíěkovi následující text 1*««*«* smys! českých de,m-publicisty Rio Preisnera K fenomenajogu W^^^aflnd katohcta aKé Preisner sice udržuje základní presveocj- _ píinejme - ^«ky moderního češství („únor" jako „konec C*jako znovu-íta> iako konec jejich „smysluplnosti", a rok „osma českobratrského Povržení tohoto faktu, distanci od hus.tstv , krt**- ^ ^ d t b|ot.znilství« a „Masarykova ztroskotám atp. . * ledein na moder-ai;gumentovaně, s filosofickou kulturou a predev m ^ u sam0 m Podobu „české otázky" jako hledání PreisnerJÍ, tat«osti. „Dialektiku sporu o smysl českých dé,m éh0 Peka- „romantického realismu" Masarykova. «* lovském srny* '°v^ -ezoterickým pozitivismem", Zdeňka Nejedlého, Pa0^ něj představme „ryze ideologická toncep* ětšma f hutním místem" této syntézy ^f^^atcA národn. exi "husitství" nebo „Bílá hora", ale .obrodní, hla a podle Nejedlého i údajné „zrcadlo dnesnjro y perspektrve ■ Preisnerův pokus vykládat spor o smysl ceskyc ém ^.vyústění do koncepce Nejedlého ^0*« Nejedlého fflgg >lr*ivní, i když spíše pro porozumení peku ,ehc. pg Působeni a zejména pro pochopení n^^S J*ýí* «J«n než pro vlastní vývoj sporu :^ed*jjeanodušším osvícen l«lo podle PrelPsnera mentálně POdrobve"gen!m, zejména P ounáto obrozensky reformulovaným píwjj faktickému ant.h.stons naloženým konceptům vedení * "Jedojtod f..sofic. mUva Prézentismu a také zabstraktněm &votó a ^jtaffloscrtK ^ s'tuaci vrcholící „normalizace" se k nékte y smyslu fc*g«J£ .^tematickým motivům svého kladen,£ obi ^ fetom p^v nové perspektivě vracet Jan PJ JJému budovám precc ,e Valečnému vývoji a koneckonců 1 socia' toSt ?ak S ,£°H" ™»é P°1oby kriZÍ 20. století začal in«e< ký, kulturní sôdáľní ľ" V, °?m''jako P™entní duchovní, poU» tohoto avus po|,ľ* k01,flikt (•■válk»")- Teprve až prohlédnut. Pro „asi soZlo í S'át lďehkym «m llebo řádu metafyzického, proto-Udělování Zy ^ íedn°U ^"Plné a jindy nesmyslné); nemají sn ys S1 'V >"P!",1ni smvslu ís°" zde komplementární: „věd JjS « zn " f eV,ýbrŽ jeíidl Smysl v^aduje, aby někdo měl vůbec staví a i£ř?Äřřy0W,1 ""^ m *"* ** ° i^^SfZ^^'^ vflíi smyslu je t, Patočky^ me do vztahu k ie ŕh^ľ ,,e "da)'ně Předpokladem, že vůbec věci uvádí' „významem an l í ľ ' 'ľ neniani ^statnou „hodnotou" nebo Naopak: h'kíÍhh s tnž M">" ne»0 dokonce „bytím" nie i'ného než že iľ Y spojujeme, podle Patočky „neznamená)' smysl: pravda Lam en žľi« smy s,l">"*- " oz"ailu,jí to, co mu dává ní a vysvětlení- krk, ' °UCno <1' srozumitelné a přístupné pochopí" ' * V:sl"1' ls,,l"-'».' do lidského života ukazuje tajeifl- 42 ství bytí ' k tá přízeň n^C° navždv úchvatného; dobro ve světě je možná sebezna-Vat ^ m 3 miíost [•■•] Slabou stránkou je zde však to, že je nutné rekuro-k°nkrétnl vc^m P°Jmům, zatímco smysl a jeho ztráta jsou fenomény 2a něco h Z^u^enosti- Rekurovat k metafyzice znamená považovat smysl časově 10Í0V^ daného a vzdát se nadobro otázky po jeho vzniku (nikoli -Otře IT,1PÍIÍC:kém' nýbrž struktumě filosofickém)", jako i] 1Senost" Jako prazáklad veškerého filosofování Patočka popisoval nazuje dUální prožitek zvláštního druhu, podobný „záblesku, který cí ^tgjj. V teninotě rozbřesk" a zároveň (paradoxně) potvrzuje převládají-8etkávám° • SVěta J'a^° hrarnci smyslu. V onom záblesku se se světem ti, cl ?2r e v J.eno Pravé podobě, v jeho prchavosti, konečnosti i otevřenos-sv^dčení Jak° s 0S0Dm' výzvou otřásající naše dosavadní vědění i pře-^očky1' ZVľky i konvence. Jen odtud, z tohoto světla otřesení se podle uležíte * pravá nIosofie, ale zároveň - nebo dokonce především -Proton mravni rozPOznání, že náš život je obklopen temnotou a že zde Na t ejSľne "P°llze Pro život". Jeji^ ^mt0 Zak,adě Pak Patočka odlišuje „pfeddějinný svět" a „svět dějin", uám ot °m neni událostí historickou, ale existenciální: porozumění ději-srriysi i f if plně až Prozitek „otřesení", v němž jsme na okamžik zahlédli o žádn a*Uckou temnotu (neautentického)světa. Zde se tedy nejedná 0 formu* peiiodizaci> případně o typizaci pohybu světových dějin, aniž Hostí Ji \^eUcn konečného smyslu, nýbrž o fenomenologii dvou mož-Patoík 10 Jednání: V situaci „píeddějinného světa" je člověk podle »srnrrLl Zce^a určován anonymní nutností, žije v neproblematickém Život j • Univerzem" a jeho neautentický, odcizený a do sebe uzavřený 8véta« 6 Je° "Prací" a „obstaráváním". Reprezentantem „předdějinného vysj0yJe v uejlepším případě intelektuál, tj. profesionál, který tuto situaci Po2iCeUje' 3niž si uvědomuje potřebu zvláštního odůvodnění své vlastní Nin ho a tv t0mu ,,svět déJin" a Mjmnošť (jakožto kategorie sebevědomé-a pr0 °Uvéno života) vznikají teprve prostřednictvím jednání ze svobody vem • SVobodu - a zároveň z vědomí svobody. Jeho rozhodujícím proje-n^hož °U politika a filosofie. To je to sféra existence „člověka ducha", pro íickým neexistuje svým samozřejmým, neproblematickým a neauten-slcntev ^Pusobem, ale právě jen v „otřesení" řádu vládnoucího povrchu ^ PraCn°StÍ 3 v otřesení Jeho zdánlivých jistot, jen v záblesku pochopení, Pocity py Svět Je něco jiného než naše každodennost. „Duchovní člověk" je ti, (j0 ař°čky vždy na cestě, která ho vede směrem do nekonečné různos-^°Věk e^8toty a k vlastní konečnosti: „Tak jako se v politickém jednání vystavuje jeho problematičnosti, tomu, že jeho důsledky jsou 43 fPŕtf d0 cizích rukou, tak se , Na tomto lilos,, ľ 'ematicnosti bytí a smyslu jsoucího." těžká Z Základě vznik'a Patočkova pronikavá a zároV* ny vytaSyíSZ^°U Ti'" mosofii a< vnf byly^ aUÄ^^,^' POlÍtÍka )ak0 součást fflo** ton, poÚľazoUnľZ^ í m VySt0Upení intelektuála. Patočka pfr svýel dÄte^^^?^ľí ••POdlŕhání Požitému", což nakonec ve dém případě ulvSafn««W°-Palactóh0 původní> filosofičtější, vkaž- nníl^lASSífS naChäzf ^ důvod Masarykovy údajný ní Idosoíie bezs 'Mkľ,,ec 1 Zásadní rozdvojenosti jeho nálo- my své,,, á, ľ m os " ueh° SP0JII'ÍĽÍ českoo humanitu s problé; exLence Z; ľ' Wl'ni: byl l" PWevSto „problém marginálnou ukázalo v' Masa nlkové f No T™^"' T° Se nejzřetelněji podle PatO» ce", kdy se |Zkus o L ^ SVftovť valkV )'ak° "bělové revolt sofii vubec»t kdy se Ma&an ľ**? fÍI°Sofli" m« «« „příspěvkem k fi* oeské humamÄoÄ W rykúľpoSm díS " ErPé (VÍZ výše) se "n.očkovi zdál být Masa-WtilaSas^S^ nedostatečně filosoficky fundovaný. Zde byla tí „n.íbo" ns ví hKS "h Ma8arvk°v° Převzetí pozitivistického poje-že de,,,ok ě nľ ľ, odpovódnos,r, což pak údajně vedlo k ton*' ka. odpoví li ,í n ř°UZe slá,ní forraa. .."ýbrž ona teistická metafy*. nebo Odloží N ^„i,.' t *U hospodářsko-imperialistických pří-vuje po sj°žek krize," což je ovšem námitka Masarykovi, která se neobje-konce Plvé- ..Takže si vývoj vynutil hned několik korekcí Masarykovy vůbec n t0' C° nazval .světovou revolucí', dodnes pokračuje a zůstává V °dhaTr02:UZlené; ^Je naProsto třeba SG vzdát optimistické sebejistoty i v dUsi e*T Riedku boje, jenž je zcela in suspenso, v neposlední míře fen0mé edku fantastických komplikací vývoje, daných katastrofálními a Samony prumyslové revoluce, světové populační exploze, dekolonizace Pos)^ Statné Politiky dekolonizovaných ras, atomové zbrojní politiky, Černéhe 1 k°rupce a rozkladu obou principů konfliktu." Proto je podle *ár0Ve? třeba zformulovat i to, „čím nám TGM zůstává dnes", což by MaSarJ měI° znamenat rozchod s omyly Masarykovými i s omyly llVahu pVých vvkladaču> za jejichž príklad si Černý ve druhé studii vzal MaSa . razima Koháka z roku 1975 Tři teze o Masarykovi, kde byl 8y,Ubo] V^diskusi ..české otázky" povzbudivě a nabádavě ukazován jako nejhá naŠÍ statnosti, o níž podle Koháka už většina Čechů doma údajně drnováVě-mí (tzv- "íeze sociologická"), jeho „ideál humanitní" byl pro-11 Jako „naše sdílená pravda", která zůstává „filosofickým základu; iz^xiľrŕ^iuieoio8ii"ítzv- •»« 'nosofická-o. vd;of Ä -národní sebeobranV Pato1k„ľýÄhn^ SCh°r SeS,0UpÍt ZCeia k filosofickým základům KuíeÄÄ aľ S™ 3 "ČeSké 0taZCe"' pak oplatí o Kari« se pokúsi Masarvkf ľ "K,1,em Vřtží míře " Äiodavu Opatovi, který soudy o M isarvkovt ľ 'í Pr0,i Patočk°vi>tak Pr°ti Černému. Jejiď oenJ^íffi^A ',e'atÍľ'fHVal 3 VVVr"Ľd '-dm za každou proměnily 1 k J J X £g* ^ se od Masarykových do výkladu refbrmulnvJ v ■ emy' sn'1žili prostřednictvím svého pn,Slfed, ,c i ľ!,?' po,<ín,iká<* Opat postupoval spíše Jtf ještě dále u tc pre ,v í ^ ^ (k'OTé bv ovsem bylo většinou třeba 'etických SS^^^i á° hi^kých, tak i fi,osoíicko-teo-normativní a co fak r ľľ fpmentacl, která by odlišila to, co j« proklamování OpatÔlf ^ Vykročikl 23 P°"hé analogizování anebo ]f * Posuny Paíoět a zľa hľ^'f'° n6kterf fÍJ v některých závěrech S Masarykov'. akož i na zjednodušován v původní verzOn!JMo: Poněkud matoucím ale zůstává, Pro« Í" s kritikou NejXľ'ZT-ľ' S čočkovým viděním Masaryka spoločnou záležitost in\ m ° intelektuálně nebo politicky rovno; v samizdatu vydanou °ľ ***** ma«rykovskou práci, v roce tff /M2-/«0 Ä °"°8rafÍÍ moz°f" Politik T. G. Masaryk, 'inieetizujícíS^eeMa^r * m°Žné hodno,it íako vyvrchole"< Může se zdá zv r f^frykova díla a působení, publicistů dodnes „n ľ!' í ,nSmu Pfoudu domácich Masarykovský^ l>^AÍ^^I^^\m^ Konference československé 'nterlakenu, e^ž v% Xbl f * ^ V Zá" 1976 Ve "^"f* ho časopisu Proměny nadenS V? V monotematickém čísle exilové-íež tvoHlo jakýs ľxdóvt n ľ" Českých a ženských dějin. Patočkovým a Černého 7 d -ľ'k samizdatově vydaným studií* (Pohybujících seovšem jeěfě,LÄ ^í*^ aánkŮ a daKÍCh ..Předúnorových") areľmľn,. "é "a půdé U«i<*** (a většinou jed ho výboru z ,ř d I , SP°rU ° smysl ***** dějin) jsme do naše- KarlaScS Z n "'"/í»""í'"« « budoucí filosofu českých dějin Krejčího (v obs u m, fi'0S"fÍ(! ***** déHn Koňákově aS '* Z chronologických důvodů předřadili textům '•VI" většině atitorf ;,!T fVUJÍdm diskusi Páčkových tezí). To, co "L že tep v,; "ž nl T*"'"" sp"leť!né' 'e masarykovské přesvědče- ^rmulovatzákľadľnHľ/.'lx0*"6110 SmySlu nár°dní<* dějin umožňuje základy pi íš„ ceske politiky a důvody její civilizační orientace- 46 nekatolicky0 ^ Dyl psán ve směru oné shora zmiňované konzervativ-síanoviska k perspel vzdor všemu „vzájemnému prosakování" jedno-,"našeho ná v h nakonec vede k duchovní diskontinuitě, k nejednotnosti Í8tOrickél10 védomí" a také k otevřenosti vůči různým možnostem SkaJickéh07° J^V0,e' A Proto j filosofie českých dějin nemůže být podle a Josef Pej^v, notná/na což upozorňovali proti Masarykovi už F. X. Šalda n$ ^atolicul ale PřineJmenším podvojná: na jedné straně nekonfesionál-11 vŠech kit v" "snad méné propracovaná, ale nevysloveně přítomná st°rické] Ckých deJ'episců, od Albína až po Neumanna a Sedláka (či Vkatolické10idlVUlgátora Ráčk£0" - která vidí živnou Sílu našich dějin "V 111 onou^v ťanstV1, a na druhé straně nekonfesionálně protestantská. nár°dní j ZJVr,ou půdou, s jejímž stykem se obnovuje naše síla, je naše P°Vaha, n^VlduaIita. naše české .člověčství', naše slovanská holubičí dem°kratis S Vrozený demokratismus (a Patočka řekne: náš elementární V Britán-171!18: a ma™sta Kosík: náš plebejský demokratismus}." ereuci y Z1 2IJÍCÍ sociální a kulturní antropolog Jaroslav Krejčí se na kon-^^mentv^f1^^1111 P°kusil ediční výklady „české otázky" i intence očních i sofie českých dějin vyložit v co nejširších kulturních a civi-,ei> díl^í, a íernativách, v nichž je pookupační situace sice důležitou, ale ClVi,i^Čn °mfPOnentou- Krejčí vyšel z konstatování české „senzitivity vůči °becriější ? protikIadQm Východu a Západu, již se snažil ukázat jako "Sniž°ván- °-Ské poměrv překračují ideu a zároveň jako východisko pro V^oru k!,techt0 Protikladů samých". Mravní přesvědčivost politického ^lskává u t ych elit Woti totalitě tak vedle své podoby aktuálně politické řV*kkým ejčího také obecnější dějinné poslání: negativní zkušenost se C(?ské eJit SVstémem se „v situaci civilizační integrace Evropy" stává pro 0tá% m možností formulovat pro naši dobu a naši civilizaci „stěžejní 2avní povahy". Ty se podle Krejčího zatím, jak dokládají nejen 47 iluze západoevropské levice, ale údajně i chování některých elit pra vých, nezdají být dostatečně zřetelné. , ^ Jako svého druhu symbolický předěl úvah o smyslu dějin a „české ce" je třeba hodnotit sborník Smysl smyslu, vyšlý v roce 1980 v řade cesty myšlení v Edici expedice a jednostranně inspirovaný úvahám1 Patočky. Přispěli do něho Martin Palouš [Filosofie, řeč a smysl), Zcl^0. Neubauer [Co je to smysl) a také Radim Palouš náročným, ovšem v hém ne zcela přehledným, v některých pasážích až matoucím komenta1 [Smysl a dejiny) k Patočkově koncepci smyslu dějin z Kacířských e$e)u» V pojen byl dále záznam filosofické diskuse o smyslu mezi Jiřím 1. nce a Zdeňkem Neubauerem. Sborník znamená definitivní přitakání mys komplementárnosti Masarykova a Patočkova myšlení v diskusích „s1 j dějin" a pronikání nové pojmovosti. Zřetelně se to ukázalo v dalším m tematickém čísle shora zmiňované skupiny autorů kolem ^Lťj Proměny, vydaném u příležitosti 130. výročí Masarykova narozeni l kde se objevily práce například Karla Hrubého [Filosofické kořeny rykovy politické koncepce), Jaroslava Krejčího [Masaryk a revo Sociologie a politika ve světle historických zkušeností), Miroslava No [Zamyšlení nad Masarykovou kritikou marxismu), Erazima Kon (o život v pravdě. Zámyslem' nad mravním smyslem Masarykova huni mu) a dalších. Právě zde se začalo zřetelně ukazovat propOJoV Masarykova humanitního odkazu s koncepcí Patočkovou, i když na za dě často jen velice vágního zetičťování celé Patočkovy filosofie, ne dobného předchozím etizacím díla Masarykova. ^ ^ V okruhu autorů, zabývajících se doma i v emigraci Masarykovým O vzbudil jistou pozornost (zde znovu otištěný) text již jednou zmiňován Františka Schwarzenberga Masaryk a naše státnost. Autor v něm v^b^e z historického a politického odlišení pojmů stát a státnost a v souvislosti střetáním zásady práva historického a práva na sebeurčení, ke ktei nepochybně v Masarykově argumentaci během první světové války do zelo a které se vlastně objevuje i v souvislosti s vznikem Českosloven republiky, Schwarzenberg připomněl také často opomíjené motivy le& mistické a zároveň s tím i roli české šlechty v národním životě. ■ Přibližně v tutéž dobu jako zvláštní číslo Proměn vyšel v Praze v san» zdatu pokus o navázání na Masarykův sborník z let 1925-1932 J<-sedmým pokračováním. Nesl podtitul T. G. M. a naše současnost a důležitý nejen jako reprezentace překvapivě tematicky i světonázor pestrého a analyticky fundovaného domácího neoficiálního masaryk ského bádání, ať už v souvislostech historiografických (Milan Otáhal, Mlynářík, Miloš Pojar, J. B. Čapek), náboženských (Jan Simsa, Josefov ^Jiří Háík°í1Cl<^Ch ^MilosIav Bednár, Milan Machovec) či politologických řem Vydav tv^ N,edoma' Petr Ptthart) atd. Byla v něm rovněž s komentá-0 ^eské tá 6 P^ištěna shora zmiňovaná Schwarzenbergova úvaha 0život v tí a íaké text tehdy v USA působícího Erazima Koňáka ^iz zq st9'7C1^' ^amy^ení nad mravním smyslem Masarykova humanis-Vání Mas JIT10 SÍ30rníku, typický právě svým pokusem o etické propojo-letech y a.a Pat°čkova myšlení. Sborník znovu vyšel v devadesá-*l0 výboi- 3 Pr° Jeíl° snadnou dostupnost jsme z něj žádné stati do naše- jakko]|' zařazovali, tetech v 1 )° mÚŽe vyPadaí na První pohled překvapivě, v osmdesátých k siInému eZdějÍn?é" době Husákova režimu (anebo právě proto), došlo 0 »»0bra2e ,jZ(novuoživení zájmu o historickou problematiku, k diskusím P*iro2eně. a -Pojetích" českých dějin, o historické paměti a spolu s tím S°lIviSe] 1 2n-ovukladení otázek po jednotném smyslu českých dějin. ^ist°rickýV° S lostouci aktivitou disentu historiků a jejich edicemi ZČy~ dějin lSUldÍÍ (vychazeIľ také pod názvem Historický sborník, Studie dějin)} 0jJ Historické a sociologické studie, Z českých a slovanských Pra°e MaxeVlIy-Se V§ak 1 pokusy z oblasti oficiálni historiografie, napríklad Q ftosofi !r - 3 Strmiskľ otázkám české nemarxistické historiografie dějin mel }l l918~1939> 1982) a Karla Štefka (Spory o smysZ tfsrfcýcR a Wy0 ' Uržoaznírni ideology v období od VŘSR do února 1948, 1980, {Yl'z n^pfPO]fíčeských dějin, 1986), případně ze šedé zóny historické vědy 0 Sntysl ^A-a,ímavou studii Josefa Petráně z poloviny osmdesátých let Spor Je vy^ání r?Vání zaJmu o všechna tato témata do značné míry symbolizu-dějihy, a Uokurnentu Charty 77 č. 11/84, nazvaného příznačně Právo na mem, jer,0? ío svazující diskuse o jeho základních tezích. Tento doku-V pr0střeH°2-aUt0ry byli Vaclav Benda, Jiří Ruml a Jana Šternová, vzbudil ale nes0u inteIektuálního disentu vlastně jen kritickou pozornost, což Při všem V'SeI° pouze s tím> ze v něm byJy vécné cnyby a jednostrannosti. n°Ut, že Souhlasu s výtkami historické faktografie by se nemělo přehléd-BTafii jj s^ aUtorům dokumentu jednalo o poukazy přesahující historio-Se v Séry filosofické, sociologické a mravní sebereflexe národa, na národn echach reaguje většinou odmítavě, o vztah tehdejší politiky ^hisQc!n dě,inám> o veřejné působení historiografie, případně o funkce ,0gie vě AVl-,ako osvícenství. Jejich problém byl v jádru problémem socio-"a Polit,-,Itotiz stavu historické dimenze tehdejšího společenského f)(lrněti n kumentu do popředí postavili požadavek kultivace historické ^ 7'»PU-aci dějinami i vědomím spolek světa vůbec ^S,,T?ífnlniu "'eologickému zjednodušován' byly živlem e , ; ^ tehdeJ« **hy o střední Evropy shodní Evropy ,o[vrz ľ ' - 1 kuJ,unií odliänosti od ^větizovan bávajícího, .de i m TM , ľm,Vlí'SlnÍĽh tradic a ™>žností dis,ance°, 0 Pokus obnažil if■ " ,ovycl,odni orientaci přispěly. Zároveň i*> Postavy „ SIlS ™S S '"^ sed'">emované a zjednodušující nich dějin , z i \ň ľ'?diOUhých ^"Wých horizontech náro* ceskehľnáródrľhľH? mÍ8ta" a P«Pad^ * - to' *m P" roce 1945 ľ 1948 S tle,ep,SťĽIVÍ PHep« k prosazení určité politi*? "í legitimizacnlch obr,, r'°Jťny sociol°gický problém tvorby a působí >a Pouze jako robem 2 **** věfžina kritizujících ovšem vylo* Většiui neidKžSften TS'i 'f'ÍCh ide°véh° * politického pojetí, mentu Charty 77 vvšl '«1«, f uf " d° násiedné diskuse k tomuto dojnicích Hlasy k 21í,1984 a 1985 w dvou samizdatových sbo<" a h-ule. vybíral z 7Z£"tl >* dÍSkuSe väak Probíhala i pot*" lože celá (dost rozsáhlil „ni!f , né'šf s(an°viska nebylo snadné, pr* Pojený významový k ,„ ó ľľ tV°ří rcIa,ivně uzavře»ý a vnitfné K zároveň i výraznou folii Ž Sť řada argumentů opakovala, alf Sta, bezprostředně se l< P ľ P°r0*Umoní některým stanoviskům pozd«' Z léto diskuse isme mí nevztahujícím. Mejdrová, Jaroslav Opat Mi m n^," nasleduW texty: Miloš Hájek, Ha^ «jmy. Drjíny ř, tó>n-„ 0,;1|,',1: Stanortafa, ňyř tetortkd k Ptóvu »Ä Odpovědnost historikaivňfí^-ař° k"lt""1'' fenomény; Luboš Kohout: Mezník: Kritický komenMř f?fm'' hm Kíen: K Právu ™ dějiny; Jaroslav '< diskusi o dokumentu Chnku"umt" Prá»" na dějiny; Radomír MalV: Ladislav Jehlička- leiif. v , , y 77 c 11/84 "ozvaném Právo na dějin?-ľhlwri: Šetřme své děiinTTn^ " Mm m v níž by historické události a zejména povaha Hckéhn Stl Ile°yíy interpretovatelné jako jediný možný výsledek histo- °v^ein i jí kolem Podivena jsou zajímavé dva motivy, objevily se Snaha od Ž Ve slabší P0CÍ0Dě' už v diskusi kolem Práva na dějiny: jednak e**Steric' °d Sebe Masarykovo evangelicko-demokratické a Patočkovo dilo v č!aJistické pojetí dějin, které se od poloviny sedmdesátých let prosa-t>yja věfastl disentu, a zároveň obhajovat pojetí národně sociální, v němž Zovajy s!Ula diskutujících generačně zakotvena; vedle toho se znovu prosa-McisarJ aré ar8umenty, vypracované v diskusích o smyslu dějin proti T. G. softy HfS°Vl 3 V zásadé nedůvěřivé vůči každé metahistorické reflexi (filo-(0 Výkl j}n- Nejzřetelněji se s tím setkáme u historika Karla Kučery Vat za ria^ch nejnovějších dějin, 1988}. Jeho kritiky je možné považo-ného Paradi8matické, a to Jak v obhajobě tradičního českého, údajně „věc-"m'st0ľ- ^I!ivismu<<> tak ve snaze navazovat na (v Gollově škole vládnoucí) historj !]C - reaíismus", přesvědčený, že jednoznačná pravdivost výkladu Jan 3j událostí je - jak se Pekařovi posmíval na počátku třicátých let fík je t ~ -skryta v pramenech jako cukr v ovoci" a že opravdový histo-on, kdo ji v archivech dokáže „destilovat". 51 vi* vznZ „(:T U* 9 M diskusi kolem p'™r na dějiny nez* sáhlé es X( nľ.,,Smibál^'' len tri zajfmavé a poměr„ě fl* maní, kS d.ľ nľ r^ľ'Tľ' k '"'"'"ema.ice smyslu dějin a jejich p# vším poměrně Ä d'lkUSf m0hlv vnést WidnějSf tón. Byl to přede; .tíÄ.Ä r' bměnSké aWOrky B^ny Komárkové ft* "^ÄÄ^^ (a pak ve Svědectvími 1985); ieho Idav í ,ľ ř! , e'm,kľ:UlĽké P°'etí dějin a syntetizují* Petráně Sporosmt JÍ 7^"* teoreti€ko-metodologická studie Jana vaná „vše "T"w" rovněž v «*■ >985' publik°' Nováka Nělolfk ůklll !?' k°nečně ,ťxt historika a estetika Mirk« reprodukuSmfv S^SÄ Z «*" ' ^ *" " Božena Komárkova ve swVh J ,' 0* to sama nazvala, u^loSo'hí^^11" k pr0blému »české °<á f/l-níl,,) údobím českých dZ , Porozuměnítřem (údajněcentrál «v5em .sp„j„Va|a s orv, Uls'tslví, obrození a své současnosti, P* hodnocení. Tato ľ ľ """'"i " 0 "kázání důvodů jejich různého jedinečná řešení p ô bé uka2°vak historicky konkrétní a ideová vynáší z toho kte"! ľd0 ,í ? ľ 0tázky"- 3 pf,dle '"ho, jaké hodnoty * kých dějin a jejich „ , ' '°m se P°dle vytváří i pojetí celku íes-■•^Äfatľ? 11 SmySl- To « umořilo vidět di* měny. a nakonľ tmb é, f"Č°Ské ulázky" ^motny, tak i její P*>" vůbec. Tento vykl d ľ 1 "°'y eeskych dějin a českého národa historické dPDemÍCky 0brátila proti Xoncepci zásad* Základní otáľkyľo, " 0ln"° a s'fedověkého češství Jana Patočky, íako otázku odlišné, h n«J f .ľ-S &sk^t* dějin Komárkova interpretovala « '-zdily wStS^ ,Ľl,dpai,í historie vůbec. Nešlo jí ale tok* o různá UtóSľiÄS ,iS'°,rÍĽkýCh Úd0bí 3 udál0Stk alĚ SPÍľ tacia pro přítomnost vůbec 4^55' P'° ^ ^ domnívala vyčíst z Pa1ackéhm0dMmí hodnoty osobní a národní, které se Pojetí českých děiin Vu, u \ ™asarykova a do značné míry i z Pekařova h" '< minulosti z nicl ? ľ,'"0, °Vá zkonstruovala tři základní typy shora odlišených pojetí t^w, ů'lfé míry °dPOvídá jednomu zmožných a legitimizační, především ľíľ Ť' mi však °m"ý epistemologie*? potenciál. ale odlišný mravní a politicky aktivisticky ía P°^b^£S^r " °a k0nd l9' 8toletí Podepřené Masaryky zek> k ..husitství Äľnép0době' ňdaině přijaté socialisty), vzhk vývoje u nás......i - ?Ä domác reformaci jako k vrcholu dějinné^ ■ P< ■ I rag,cká diskontinuita národního bytí se měl3 S2 b«ch potřeb". Druhé Překonat navázáním na jejich snahy v duchu novodoy ^ ukoncen0u S|ee údajně „nepopírá velikost minulosti', ale P národ v situaci, do a Pro další národní snahy za irelevantní. Pro oDro národm-n'ž je vnějšími podmínkami postaven, maji prvou možnosti , ho zájmu a existence. Jde o realistické viděni situa ^ gtanovisko ° důraz na budoucnost. Podle Komárkové je to Pekařovo a Peroutkovo. , , „Hnověď katolická. Odmítá Weíí možnost představuje podle Komárkové oop ^Mwf.| n0snou re'ormaci a zdůrazňuje „kontinuitu od Počá*u ľ/.' uk kritizovaná rekato-f.a°u )e tradice a vrcholem dějin je doba Karla iv., { ke kfesťanske llzaee je zde podle Komárkové vykládána jako numy » ^ rozhodující před-""iverzalitě, posvěcené od počátku národními sve Poklad pro uchování (a obnovu) národa. 0 smysJ dějin Za studii Boženy Komárkové jsme zaradin „blížit ideový vznik Q dějepisu Josefa Petráně, pokoušejícího se■ znov t- vádav Husa, Jan a Působení tzv. Historické skupiny (její jádro rvetaké Jan 'ac»ta, Jaroslav Charvát, do širšího okruhu pnspe ^ ^ ^ ^ f avík, Karel Kubka, Václav Čejchan ad.), a™' a přítomnost. ych let minulého století kolem sborníku DV .^9lo9tj s 0bec-^oretická východiska těchto historiku dal Petián o a take ní'Mmi procesy krize historismu, přežva,jtóh°,z pochopenl metodologickou krizí historického P°™mU, P^ějm a dějepisu sklátí se Petráňovi zdál být právě česky spo ^ dvě odlišné ^kajícím pozadím. Podle něj se v tomto cesu «ijed- a nezaměnitelné roviny: jednak otázky teorie histon ^ d n, ttak otázky teorie historického poznám; P don po , y °b*h tehdy méně známých diskusí mez. ^.^'blému historické * Poválečnou komunitou historiků, a iracionálních Pravdy a objektivity historického poznám, aaonarn^ měleckym ) ^entu historické práce a také napětí f ?^™uvislos, některých tetickým („vědeckým"), a po^S štrukturalistickou kmentů Historické skupiny s tehdejší „funkci ^antikou". , - M ntázk0u diskusi o smyslu . Wirko Novák patřil k těm autorům kten se ot^ é a podnět- ech dějin zajímali opakovaně aUnnosti. Novák sám 06 a kteří v nich vždy znovu nahlíželi vyzvu P Jak naznau.je svá stanolka formulová, od polovyteg* &sfc, seb ,,^c ,samotný název jeho eseje Někobk ufcázek mo feky„ s£ Novákov. Vezdejší než historický a teoretický ^J^odní sebereflexe. Po se Mal samotný její základní motiv, tot.z žádoucí mu zdálo být nejpůvodněji spojeno s tázáním Schauerovým a Masa*? kovým a v této perspektivě pak vykládal některé jinak polozaporrienu texty, například román Cizina historika Josefa Šusty, podle Nováka je^ né Šustovo stanovisko - i když nepřímo vyjádřené - k problemati^ smyslu českých dějin, a také do této souvislosti běžně nezařazovaly Šaldovu přednášku Problém národnosti v umění. V perspektivě duch° ního pojetí národa, odvíjejícího se z Masarykovy formulace smyslu ději» se pak vykládá „filosofický a morálně politický odpor k fašismu a n&1' nalismu" u Karla Čapka, jehož Modlitba tohoto večera ze dne 20. Za_ 1938 podle Nováka tragicky završuje nejen meziválečnou českou seber flexi, v níž malý národ chápe sebe sama „jako úkol, nikoli jako hotovo a neměnnou danost, která žije ze sebe samé a nemá jiného smyslu nc zase jen sebe samu", ale vlastně i vývoj moderní české literatury. g Úvahy a výklady Novákovy i Komárkové mohou sloužit jako dal doklad širšího, nikoli pouze historického úsilí o samostatnou a nezávisíc perspektivu vyrovnávání se s českou minulostí. Jeho přirozeným nO»J lem se ovšem stala od počátku osmdesátých let vycházející řada sarfli^ tových sborníku většinou nazvaných Historické studie, vracející se vedl statí k najrôznejším historickým tématům opakovaně a v mnohém pr°gr mově k problematice smyslu českých dějin a jejich pojetí. „ S ohledem na tradice řešení „české otázky" a stanoviska ke smyslu os kých dějin je z nich třeba připomenout zejména dvousvazkové Pojetí & kých dějin z roku 1986 a 1987, do něhož přispěli Erazim Kohák, Pe Pithart, Jaroslav Mezník, Jan Šimsa, Milan Otáhal, Iva Kotrlá a Rado^1 Malý v prvním svazku a Bedřich Loewenstein, Pavel Stránský, To** Janu, Simona Loewensteinová a znovu Jaroslav Mezník a Radomír ve svazku druhém. Vyšlo v Brně z iniciativy Jaroslava Mezníka a prog>* mově navazovalo na diskuse z různých fází sporu o smysl českých ději* přičemž stranou výslovně ponechalo výsledky těsně předcházejících d» kusí k dokumentu Charty 77 Právo na dějiny Výzva k diskusi o pojetí českých dějin, jež byla v obou částech sborn*' ku předložena, vyvolala poměrné značnou pozornost i v kruzích mi"10 historických a stala se dokonce předmětem prvé veřejné nezávislé disl<1 se, konané po letech v únoru 1988 v žižkovském hotelu Tichý. é Publikace usilovala o konkrétněji a především kompetentněji veden diskuse o předpokladech a možnostech různého pojetí českých ději* Pokusy poukazovat na jejich hlavní tahy, ať už prozatím málo zpraco^ vane anebo ideově odlišné od hlavního proudu tehdejšího dějepise^1' totiž většinou postrádaly zásadnější reflexi teoreticko-metodologicK°lJ' Případně i historiosofickou. To s ohledem na téma může překvapov*1' 54 ..„x- české historiografie zde totiž prosakovala obecnější a letitá ned"^dologické sebereflexi k teoretickému dějepisectví a k filosoficko-m zformuloval Jan yůbec; o něco později to v úvodu k diskusi v hotem ^ pfednost K,ren (mezi českými historiky „stále ještě pWW 0biwu nových faktů před objevem nových myä'en >~ uifitý h Zároveň zde ale byla připomenuta i nejeonozu většinou nerada událostí moderních českých dějin, již si česká blikánských hod- priPouští: „Katastrofa let 1938-1945, zhrouCf'P"bstanci obětováním ne 1101 * iluzí, háchovský pokus zachránit etmckoisui občanskou sp0-f**la vstřebané politické kultury výrazně oslaD y dojem '^nost. a tak," jak psal Bedřich Loewenstein, .po ■« ^ , že cesky * ie třeba celkové revize, zdaleka neÍe^ ^meckými spoluobcany ^rod se musí rozloučit jak se svými svedeným V ; kými. Tento [..J tak i s některými strukturami ekonomickými a po jako Hachuv p°kus, promyšlený a machiavellistický, z\rosk0"mVfanatismu. Zajisté, exi-^mocenské bezohlednosti a na ideolog.cRém žena; z české *eŽtě ™akí na S »*í MfikntO atd. Se stejným nwtivem^9^ se setkat v teaku »a ?* Podob své formulace, bylo ovšem let v číslech 46-48 časo ^itó normalizaci už na počátku sedmdeság nesledov h ^ Svedeme Tuto linii diskusí W**%£5£í *** ÄÄ ^^základnějším filosoficko-teoret, kym * loeWenstei.U&* » P* o něco později věnovali pozornost Bedft* ^ rovněž p ebšté identito Sedm tezí), K diskusím o 2"* Příspěvcích Jan Křen P**"*^Ózsáhlém historicko-systema £*** *im), Ivan Svi.ák (Srny,/ dě;inYavr» Zatímco Loewen £*» Přehledu také Jaroslav Marek (g*W ^ souvisejícím nauo 7» Položenou otázku po národní. té val na nejš.iš. foh. 'll,hs»tti (Zejména) ve druhé polovině 20. stole nároč^ rozporu univerzálního civilizačního a emancipačního vývoje a v c perspektivě takříkajíc světoobčanské, umožňující spatřit české de) ■" nejednoznačné dějiny „soužití a vzájemného pronikání" se sousec r ^ ven jako dějiny individuálních a skupinových výkonů i selháni, ^ stanoviska jsou pevně vetkána do národního kontextu, ať už ve distancích nebo i přitakáních. , Křenovu velkou esej Historické proměny čeŠství z konce osm . let je možné číst jako svého druhu vyústění všech shora zrnin s^t reflexí českých dějin z osmdesátých let a diskusí o jejich pojetí i y jistém smyslu představující krok nad ně. sjce Spor o smysl českých dějin, personifikovaný Masarykem a Peka*em'oek' podle Křena „přispěl k vyjasnění českých politických a morálních P t i v v předvečer osudných rozhodnutí za první světové války", aie u icýcft na založení „celistvého ideového plánu pro velký projekt nových c dějin", pročež si podle něj větší účinnost zachovalo pojetí „Palacké ' * rámě ztvárněné Jiráskem a vědecky oživené a zmodernizované De ^ které převážilo nad formulacemi Gollovy školy a jejích, podle Křena „n J ^ pch příslušníků Josefa Pekaře a Zdeňka Nejedlého", anebo i nad g vene 'ozsáhlýnh a nestejně ľovr^nZ' ° T""""" . -~ Pávíka), přičemž niľiľ n ľ^! P°kusy šatních (V. Husy, F. GtóU*w »kult« Se ™ «*# být spíše" en 60^ ..Zestátňování historické vMv« i - - n-hckými konjunkturami" • ' ftapání Nstorie v podmíněnosti JKW kolem kterých se českí aí i ,ruzněÍší -monopolizace výkladu minulosti, Projevem obecnější a procesní '« točila, jsou podle Kře? což je ovsem problém kľprľk Probíhající „krize dějin a dějepisectvt , äí analýzu z pozic soclolo?. Z «Z?'ména v Cechách ^^loužil dúWadi* logických východisek chána 1- vyšlé v Kolíně nad Rým* ''''/"i zde r.pr,Xkm/o02^ HU pasáž- W« První část s ná*** fvi,ak duchaplně poukazov,IľT 1 ° PředPOslední texl našeho výbrru-kých dějin. na s ffa,mytol vybudovaného na požadavcích autenticity 9 dále zve S odcizenhn), který v normalizaci narazil na prohloubenou stanovise]< * podoDu svého předmětu; zárodečné formulace nových Jak z hl( Cieského disentu už ale není jeho pozice s to zachytit. dem na e >ľ Vylíčení výV0Je diskusí o smyslu českých dějin, tak s ohle-]°vě i teore^ ľ" 0tázku" samu Je třeba vyzvednout také obsáhlou, materiá-^arkg y bohatou přehledovou studii brněnského historika Jaroslava okovat n smysfa> z níž zde ovšem z důvodů rozsahu můžeme repro-V^kJad výv PrVní čásL Jedná se vlastně o první velký systematický st°leté iidľje 3 promen sPoru o smysl českých dějin, časově objímající celé 9 me*i koľ meZÍ počáíeční formulací Našich dvou otázek H. G. Schauera Sc1íllý a ob1C že • U °.S0f namítá, že se historik nedovede povznést nad přízemní V j^arJe prv° /ějich souvislost slepý a že ji proto zamítá jako spekulaci..." rVka a p ^ov5 výkladu sporu se vedle běžně zdůrazňovaných pozic Masa-vyzvedc1 j ' Rádla a Slavíka navíc pro období předválečné opravně né Pak j rneS °P°míjený (a důležitý) Karel Vorovka, pro období pováleč-devšj-m j Hr°mádka, Karel Kosík, Robert Kalivoda, Václav Černý a pře-ky Vrchopn Patočka' v jehož díle podle Marka řešení původní pnJbleiítôti-S vývoje ** Zejména toto druhé údobí zpracovává Marek v těsné reflexi normQ]j mvd°bové evropské historiografie. Spadá nepochybně na vrub výsle že Marek do své studie mohl jen málo zapracovat y Prací domácích nebo v zahraničí působících autorů po roce Právě sj ° ani ty> které vznikaly víceméně v jeho blízkosti (například kU druhl°ra zmiňovaný dvojdílný sborník k pojetí českých dějin z počát- Vgemi PoI°viny osmdesátých Jet). sectvf se1 í 0 diskusemi osmdesátých let zvířený prach českého dějepi-1 1 a'e bohužel začal znovu usazovat na staré police archivních krabic. 57 Otázky, které určitá část nezávislého dějepisectví v oné době Pfed L. anebo naznačila, zůstaly po roce 1989 překvapivě málo tematizoványav ně dodnes nedořešeny - pravděpodobně také proto, že by svou povahoUP raženě vedly k ideově-politickým a generačním vymezováním. P°" obnovy historických ,-,,.ni;..i,.-...i- - obnovy historicVýchTi^T^ľ'- a ^neměním vymezovánm "fcb historiků po roce umt t* ,ns,titUcf a ze,0ietí P^tta generačné f badání « s kaž ód ľ "í??? posvéce"<>- Mal stream historicky 3 k P«*Wto Pfedffm cha Ut " národnímu a politicky *é. Nicméně o,,ľ m*"1™1*'' iak0 n^dně sociální a pokrop očních funkcích historino,■ "cesken> historickém vědomí" a „legitrnii P'-lce osuKlesá d ľ X ľľ'ĽC devad«^ch taj'. S návazností" dějin vůbec zn.mj, , 1""V "^vším otázky: Co koncept poj^ badatelskou a jal o w'ol,, , * T*"9 0d ľo'™-ace smyslu dějin? Jak* ramená český „• « Sľ".hodno,u pojmy vůbec maji? Co do* '"V Jsou výlučně věc h, P°f',VM.nius, realisticky přesvědčující, že vý** « látky samé autora™ V í3kém Poměru jsou cit pro „tlak W -nezávislosu- lilavníhoVnln ,P'T''aĽe lldálos,í" Oan Křen) vůči údaji* "* historickou pravdou? AS**0 Vývo'e? C« * dnes vůbec dá rozu-vý«li výkladech historického „, ľ po štrukturalistických a systémy u nás často děje v obranách iH ' V°řít 0 historické kauzalitě, jak sof znamenat koexistence a konkT, A ^ména: Co v současné době múze lelský pr0ces samotný fa nm í" ,nce,různých pojetí českých dějin pro ba*1' Jakkoli jde o otí/kv I - - Mseetví? ^ských dějin, stín; k^erTnt l!ÍSa,!LIJÍ původní argumentace sporu o smíf řešení „české otázky" která L" Je nePominutelný. Stejně jako \á* mu východisku, totiz'k nmhi! P hu leí vrací ke svému masarykovsko' kých zájniu a neprovineii U nenaci°nalistických základů, nadstralú* vmciálni orientace české politiky Miloš HaveUíA S H 1 Sporo smysl českých dějin 1895-1938, ed. M. Havelka, Torst, Praha 1995, 890 stran; 2. vyd., Torst, Praha 2000. 2 Mají být počátky naší národní existence spojovány spíše s Cyrilem a Metodějem, s Postavou svatého Václava, svatého Vojtěcha, anebo spíše až s obrozením? Je pro nase hadice důležitější Jan Hus, anebo Jan Nepomucký? A kterou dobu máme vIastné Považovat za rozhodující vrchol národního vývoje? Husitství, dobu barokní, národní obrození, první republiku?! Jak známo, třeba Masaryk vykládal první světovou válku jako pokračování válek husitských a Nejedlý udělal z husitů přímé Předchůdce poválečného komunistického nástupu. 3 Jsme Západem, z něhož jsme byli propuštěni - a v této souvislosti je lhostejné, U 9 v,astr>í vinou po roce 1948 nebo už zradou mocností v Mnichově - a do něhož e po zhroucení reálného socialismu vracíme? Nebo se naopak v zájmu národního Ple^ití musíme sklánět k torna tam ... dubiska, jak básnil Kolár a po něm věřilo ninoh0 českých politiků, a patříme tedy spíše Východu, když navíc - jak dokládá . tvrzení zejména z doby po druhé světové válce - i naše socialistická orientace Je prý výslednicí průběhu našich dějin? Anebo, jak formuloval už Palacký, jsme '>mostem" mezi obojím, prostorem „třetích cest", zvláštním způsobem disponovaným pro evropské kulturní, politické, ekonomické atd. prostředkování, onou »strední Evropou", jejíž kulturní a politické šance prý byly navždy promarněny °^padem Rakousko-Uherska, jak se znovu diskutovalo například v osmdesátých etech minulého století? Sem patří i řešení otázek našeho kulturního typu, hesla 0 »návratu do Evropy" atp. 4 Vedle právě zmíněných připomeňme Jana Patočku (Co jsme a co nejsme, 1965, j°;S0U ^eši? Soabor textů k českým dějinám a české filosofii, 1994), Otakara ozífka U aký je zděděný charakter českého národa, 1903, pod pseudonymem Josef yrhon), P. V. Kolátora {Poznejme svoji českou povahu, 1905), Karla Čapka a Emanuela Rádla (v diskusi O podstatě češství, 1918), Josefa Holečka (Národní Vtoudrost, 1919), Arne Nováka [Těžká kniha, 1924), Václava Sobotku (Masaiykův realismus a dnešní problémy českého nacionalismu, 1924), I. A. Bláhu (O české národní povaze, 1924), F. V. Krejčího {Češství, 1931), Jaroslava Durycha (Češství v Evropě, 1928, Česká intelektualita, 1937), Františka Kovárnu [Česká střízlivost a český patos, 1940), Evžena Steina (Čeští historikové o charakteru národa, 1946), Proslava Kohouta (Jaké schopnosti má náš lid, 1948), Ladislava Radimského (Rub a "C našeho národního programu v atomovém věku, 1959), Miroslava Holuba t° národní povaze české, 1965), Ivana Jelínka (Malý národ s velkými myšlenkami, l968), Zdeňka Sudu (O národní povaze české, 1971), Petra Pitharta (Pokus o vlast: Bolzano, Rádf Patočka a my v roce 1979, 1979), Jaroslavu Peškovou (Problém tra- 59 jejího vlivu na národní charakter, 1983), Karla Severu [Kdy d c0 na gtf), 985), Petra Krále [Být Čech, 1986), Pavla Tigrida [Jací jsme, täyžJeZA0ji aroslava Mezníka (O české malosti - a také velikosti, 1988) a Josefa * _0j$ České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi, 1992). Vedle nepochybme <^ lalších by se neměly pominout dvě práce z poslední doby: Národní povo. ^ a těch druhých. Sebeklamy a předsudky jako dějinotvorná síla Petra RáKOS fl a Ladislava Holého Malý český človek a skvělý český národ. Národní l a postkomunistická transformace (2001). (lice a 198 Jai (Č dalších (>()