Mi ili ikulturní ošetřovatelství pro pr.ixi luítikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století 2 Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století Koncepce péče je zalo/rna n.i etice, která považuje za morální jednání sestry, jímž chrání a pod|......je lidskou důstojnost pacientů,. Za morální /.úklad v ošetřovatelské pr.ixi je považován vztah sestry a pacienta, humanizace mezilidských v/tahů .i postojů mezi sestrou a pacientem/klientem. Péče je založena na morálním ideálu lidské důstojnosti zakořeněném v našich předsiav.í< li, proto l>y sestra měla vykonávat péči o obnovu zdraví v souladu s kulturními, náboženskými a sociálními hodnotami pacienta a jeho rodiny, 2.1 Ošetřování - kulturní hodnota společnosti Ošetřování, ošetřovatelství je rovněž kultura. Péče o člověka ve zdraví a nemoci patří ke kulturním projevům dané společnosti. Přestože kulturní jevy jsou často skryté, mají při ošetřování klientů a zkvalitňováni jejich života velký význam, proto je nutné se jim věnovat. Každá kultura má vlastní hodnoty, zvyky, způsoby léčby a tradiční péče, které je potřeba zjistit, pochopit a využívat při poskytování péče lidem z odlišného kulturního prostředí.10" Pečování je přirozeným stavem lidské existence, který sdílí každý člověk. Je to primární cesta, která vytváří spojení člověka se světem. Ústředním bodem ošetřovatelství je člověk ve své mnohotvárnou I a lidskosti a péče o něj. Péče je definována jako pomoc potřebinm formou asistence, podpory, ulehčení a zmocnění ve zdraví, při /lip šování kvality života a při střetu s nemocí, postižením nebo hro/hol úmrtí. Přitom je tato péče poskytována humanistickým, empaiii liýltí a uctivým způsobem a naplňuje důležité potřeby jedince a jeho rodil či komunity. Sestra má disponovat hlubokou znalostí problematiky a ochotou ■! se učit a sledovat prospěch klienta. K hluboké znalosti probli m J patří také schopnost provádět kulturní diagnostiku klienta/pat len 10 ""' MASTILIAKOVÁ, D. Vymezení pojmu transkultumí ošetřoviuclmvl i l> menze. 2002, s. 25. tváří se tím spolupráce založená na důvěře a úctě obou stran, která dovoluje takto poznat i mnohá např. „kulturní tajemství", tedy implicitní vzorce. Studovat kulturu je stejně důležité jako studovat fyziologii srdce a svalů v těle, vždyť je to mimo jiné také ona, která zásadně ovlivňuje životní fungování člověka v každodenním světě, světě nesmírné diver-zity.107 Hodnoty, vývojové etapy života a zvyky dané kultury mají základní význam pro udržování dobrého zdravotního stavu a pohody lidí nebo chování v určitých životních situacích.108 Kultura ovlivňuje mnoho aspektů zdraví, především ovlivňuje du-Ševni zdraví a mj. také to, jak si lidé sdělují: své radosti, problémy, jak I uvovat o své zdraví. Kulturní a sociální vlivy jsou významnými determinanty zejména duševního zdraví a přispívají k vysoké efektivitě poskytované péče a léčby. Při zajišťování kvalitní kulturně přizpůsobené péče je třeba myslet n.i to, že každý jedinec je svébytnou osobností s vlastním kulturním pro-lilrin a s vlastním inventářem kulturních hodnot. Kultury mají svá vlast-Dl i u ká vodítka, která jejich příslušníky usměrňují v různých situacích I kliTii se předávají obvykle z generace na generaci. Vnímání zdraví a choroby je kulturně podmíněné, a proro nemů-1 i univerzálně definované. V holistickém přístupu k léčbě člověka In n m v úvahu i kulturní vlivy.109 Každá situace pacienta/klienta má -1......i, sociálni, ekonomické a politické dimenze, které neznamenají jen ■ I MU j II )V' ii11 innost, ale jsou výzvou k úsilí podporovat zdraví. Každá kul-ivá pojetí zdraví a nemoci. Každá kultura a každé etnikum mívá l toho, co považuje za „normální jednání". líní variabilita .....Illkulriirním ošetřovatelství komparativní povaha tohoto oboru lina/ na srovnání, vyhledávání rozmanitostí a podobností, iltyiují v léčbě, v péči o dobrou kondici, ve vzorcích rozvoje PII IAK( >VÁ, D. Transkultumí ošetřovatelství a globalizace zdravotní '• 1 "•"»■ zaměření na historická hlediska. 2002, s. 7. Ml lAkl >VÁ, IX Vymezení pojmu transkultumí ošetřovatelství a ieho di-M* Ulil \ s ,'í>. ' I \ . KUTNOHORSKÁ, J. Holistická medicína - metafyzická ■itlťlil .'11(1/. 53 Multikulturní ošetřovatelství pro praxi Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století onemocnění, případně ve vyrovnávání se s konečností života. Komparativní studium lze provádět na úrovni jednotlivců, rodin, skupin a seskupení, institucí, komunit. Příkladem komparativního pozorování může být například to, že si sestra všímá, jak odlišně reagují na bolest děti různého původu - zatímco děti z ruského prostředí reagují obvykle tiše, stoicky a zdrženlivě, děti z anglosaského prostředí se častěji hlasitě dožadují úlevy od bolesti. Této mnohotvárností rysů a reakcí říkáme kulturní variabilita."0 Kulturní variabilitu je potřeba brát neustále na vědomí. Sestry/zdravotníci by si měli klást otázku, jaký význam má pro daného klienta jeho etické zázemí a jak oni sami mohou toto výsostné osobní teritorium respektovat. Měli by také pozorně naslouchat a všímat si projevů v chování, které jim pomohou orientovat se v životních postojích a etice klienta/pacienta. Pokud existují nějaká opatření odpovídající kulturním tradicím země, z níž pacient přichází, pak by se měla s nimi sestra/zdravotník seznámit (pokud je to možné a v jejich schopnostech, včetně jazykových). Nemůžeme samozřejmě znát detailně všechny kulturní odlišnosti, proto se doporučuje naslouchat pozorně pacientovi i členům jeho rodiny, případně se nechat jím poučit. 2.2 Respektování identity a důstojnosti pacienta z jiné kultury Respektování identity a důstojnosti pacienta z jiné kultury je zvláště diiležité při poskytování ošetřovatelské péče, protože nemocný člověk je k projevům devalvace, které snižují jeho důstojnost, obzvláště citlivý. ( Ihránit život a důstojnost každého pacienta je univerzální požadavek multikulturní etiky a etiky vůbec. Lidé by neměli ztrácet svoji důstoj-nost lim, že jsou nemocní, mají bolesti nebo umírají. 2.2.1 Identita a sebeidentita I . ,l\ člověk má více vzájemně se doplňujících sociálních identit, o akti-■ u i l,,iAlc / nich rozhoduje psychologický, sociální i kulturní kontext. I, I.........mí nemenná ani „vrozená", utváří se v sociálních situacích a při «i ilwtviinl |cdnotllv( ů. "" MAS I II IAKI IVA, I) I > .i 11 ->k 111111 ni ■ ošetřovatelství a globalizace zdravotní |. i Ml. li \ v' 11 ,ii ii. MMirďní n.i historická hlediska. 2002, s. 7. Rostoucí význam vědomé kulturní identity je globálním jevem.111 Kategorie kulturní identity je pro multikulturu jako takovou jednou z klíčových. Vytváření identity je spojeno s pozitivním sociálním uznáním. Mnohé diskuze o vzájemném uznání příslušnosti k určitému společenství jsou voláním po uznání rovné hodnoty rozdílných kultur, voláním po uznání sociální a kulturní identity. Toto volání je výrazem základní a hluboké univerzální lidské potřeby bezpodmínečného přijetí, a to tvoří podstatnou součást silného pocitu identity. Podle Průchy je kulturní identita pocitem prožívání příslušnosti jedince k určitému společenství.112 Každý člověk potřebuje někam patřit: rodina, etnická skupina, národ, náboženská příslušnost. Klasifikace identity Petrusek113 rozlišuje identitu základní - fyzický vzhled, duševní vlastnosti, životní zkušenosti, vyznávané hodnoty a přesvědčení a identity specifické, „které se mohou měnit v čase, a které závisí na sociálních a kulturních podmínkách." Matsumoto a Juang uvádějí,114 že v dnešní době si vytvářejí lidé často multikulturní identitu. Souvisí to podle nich se skutečností, že hranice mezi jednotlivými kulturními skupinami jsou méně pevné, dochází k častějšímu kontaktu a komunikaci mezi lidmi různých kulturních skupin a rovněž narůstá počet manželství mezi lidmi 7. různých kultur.115 Sebeidentita Vedle identity existuje koncept sebeidentiry, ktetý je způsobem přemýšlení o sobě a do tohoto konceptu zapojujeme své emoce. V kultu-rálních studiích je sebeidentita kulturně podmíněná produkce, je tedy specifická pro určitou dobu a místo. Být jedincem je chápáno pouze a jedině jako společenská a kulturní záležitost. Ačkoli není známa kul- 111 ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. 2008, s. 336-337. 112 PRŮCHA, J. Interkulturní komunikace. 2010. 113 PETRUSEK, M. Základy sociologie. 2009, s. 61. 114 MATSUMOTO, D.j JUANG, L. Culture and Psychology, s. 318. 115 PETRUSEK, M. Základy sociologie. 2009, str. 61. MATSUMOTO, D.; JUANG, L. Culture and Psychology, s. 318. In: THOMPSON, M. Děti třetí kultury. 2010, s. 11. I I 55 Multikulturní ošetřovatelství pro praxi tura, která by nepoužívala zájmeno „já" a která by neměla pojetí sebe a osobnosti. Způsoby použití „já" a jeho významy se mění dle kulturní příslušnosti. Lidé v „jiných" kulturách rozhodně vždy nesdílejí individualistický pocit jedinečnosti a vědomí vlastního já, tak obecně rozšířený v západních společnostech. Identita je tam spíš neoddělitelná od příbuzenské sítě a vztahů společenských povinností. Sebeidcntita jc utvářena také prostřednictvím identivních příběhů, které se pokoušejí odpovědět na otázku po tom, co má člověk dělat, jak jednat a kým být. Sebeiden-tita není vlastnictví povahových rysů, je třeba ji chápat reflexivně jako biografický projekt. Projekt identity staví na tom, co si o sobě v jisté chvíli myslíme fve světle naší minulé i současné situace) a na tom, čím bychom rádi byli v rámci vývoje očekávané budoucnosti.116 2.2.2 Důstojnost člověka Diskuze o důstojnosti lidského života se intenzivně začala vést po ukončení 2. světové války a promítla se do Všeobecné deklarace lidských práv (OSN, 1948) a řady následných dokumentů. „Důstojnost" je složitá entita. Obvykle ji spojujeme s pojmy jako úcta, autonomie a ovládání. Chceme-li poskytovat péči a služby, které zachovávají a posilují důstojnost, jc třeba věnovat čas k pochopení toho, co to důstojnost vlastně je.117 Umíme spíše říci, co je nedůstojné, ale co je důstojné, či kde jsou hranice lidské důstojnosti, často jen tušíme, a to na základě mravních principů, kulturních tradic, postojů k životu, k úctě člověka nebo na základě empatického chování.118 Co to je důstojnost člověka? Je to úcta k hodnotě lidské bytosti. Člověka a jeho kulturu tolerujeme tím, že respektujeme jeho důstojnost a projevujeme mu úctu. Představu lidské důstojnosti má každý člověk individuální, ale i přesto jsou uznávaná pravidla, která přispívají k naplnění respektu k lidské důstojnosti. Každý člověk žije svůj životní příběh, který by měl býi důstojný. < lnvčk j;«ko jediná živá bytost je schopen o sobě přemýšlet, být pá- ...... .vŕbu jednání a určovat svůj vlastní život. Tato schopnost tvoří také ilíi inj......i Podstata důstojnosti lidské existence spočívá v tom, ......II SliivnlL kiiliurálních studií. 2006, s. 176. I i ......liíMu'- důstojnosti. 2004, s. 12 [Online], IIVA II I Mi*Iii|iiii.i i'lnvŕki v ošetřovatelské péči. 2005, s. 328. Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století že člověkem, majícím svobodu sebeurčení nesmí nikdo disponovat.119 Důstojnost jc obsažena rovněž v definici mravního dobra, od něhož se odvíjí obsah etiky. Dobro oceňujeme jako nejvyšší morální kategorii. Mravní dobro definujeme ve vztahu k člověku jako to, co jc důstojné pro člověka.120 Úcta k člověku Pokud respektujeme důstojnost člověka, musíme mu projevit úctu. Úcta znamená uznání, ocenění nebo i obdiv ke kvalitám druhého, k jeho velikosti, případně k nadřazenému postavení, které se často projevuje i navenek, slovy nebo gesty.121 Úctou k ostatním vyjadřujeme, jakou hodnotu vidíme v nich. Umět s druhým zacházet s úctou může být v praxi velmi obtížné. Neměli bychom klienta dezinformovat, vystavovat zbytečnému riziku, chovat se k němu lhostejně ani jej ponižovat. Nutno je také myslet při péči na jeho věk a na to, co prožil.122 Hodnota lidského života se neměří jen blahobytem a zdravím. Má hlubší zdůvodnění a odvíjí se mj. také od toho, jaké úcty se člověku dostává, zda je této úcty hoden. Albert Schweitzer12^ považoval za nejvyšší etický princip, nejvyšší kulturní hodnotu úctti k životu. Zahrnuje podle něj lásku, oddanost, soucit, spoluprožitou radost a touhu. Autonomie Etymologie: Odvozeno z řeckého autos - samo, nomos — pravidlo. Být autonomní znamená řídit se vlastními pravidly. Slovo autonomie označuje nezávislost, svébytnost, samostatnost, sebeurčení, svobodu vůle a možnost individuální volby.12i*Je to schopnost řídit, zvládat a ovlivňovat způsob svého každodenního života podle svých pravidel a představ. Rozli- 119 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. 1999, s. 25. 120 KOŘENEK, J. Lékařská etika. 2002, s. 26-27. 121 SOKOL, J. Malá filozofie člověka. Slovník filo7.ofických pojmů. 2007, s. 392. 122 KAJLVACH, Z. (cd.) Respektování lidské důstojnosti. 2004, s. 19. 123 Albert Schweitzer (1875-1965) byl filozof, evangelický teolog, misionář, hudební vědec, lékař v tropech, nositel Nobelovy ceny míru. V roce 1913 založil ve francouzské kolonii Gabon u města Lambaréné na břehu řeky Ogooué pralesní nemocnici určenou především k boji s malomocenstvím a spavou nemocí. 124 KOŘENEK, J. Lékařská etika. 2002, s. 53. Multikulturní ošetřovatelství pro praxi Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století sujeme autonomii pracovníka a autonomii klienta/pacienta. Autonomní osoba je ta, která je schopna uvažovat o osobních/individuálních cílech a na základě takových úvah jednat. Každý jedinec je nej lepším strážcem svých zájmů, proto bychom ho měli, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a sociálním možnostem, zapojovat do rozhodování o sobě a o všem co se ho týká. Autonomie je schopnost řídit, zvládat a ovlivňovat způsob každodenního života podle určitých pravidel a představ. Člověk tak nabývá pocitu „zachování nezávislosti", což je pro něj projevem důstojnosti. Základem autonomie je svoboda a schopnost jednání, schopnost záměrné činnosti. Princip respektu k autonomii spočívá v uznání práva člověka na to mít vlastní názor, dělat rozumná rozhodnutí, jednat na základě osobních hodnot a přesvědčení. Princip respektu k autonomii spočívá v uznání práva druhého na vlastní názor, rozhodnutí a jednání na základě osobních hodnot a přesvědčení. Autonomie je úzce propojena s principem beneřicience. Respektování práva na autonomii je další možností, jak projevit člověku úctu a respektovat jeho důstojnost.125 Participace Pro prožívání pocitu důstojnosti je velmi důležité nejen zapojení do rozhodování o vlastním životě a péči, nýbrž i nabytí pocitu smysluplnosti a participace v životě určité komunity.126 Participace je velmi úzce spojená s důstojností. Je to jednak participace zvnějšku, to jak respektujeme účast samého člověka na vlastním rozhodování, a je to jednak participace moje, vnitřní, jak jsem schopen participovat ve stavu nouze (nemoci) na rozhodování o svém životě, do jaké míry jsem schopen si loto prosadit. Jakmile participace odumírá, je v ohrožení také lidská důstojnost.127 Svoboda Svoboda rozhodování patří k hlavním zdrojům lidské důstojnosti. Zásada důstojností se vztahuje i na lidi, kteří již nejsou schopni vlastního iwhodnucí. Každé lidské chtění neodpovídá lidské důstojnosti, zdůvodňuje ji jen určité chtění, v němž člověk nachází uskutečnění a naplnění 1 "' K( ITN< )l IORSKÁ, J.; ČICHÁ, M.; GOLDMANN, R. Etika pro zdravotně mm i.ilul pracovníky. 2011. 1 '1 KOftĽN EK, J. I .ékařská etika. 2002, s. 21. 1 I Wll )K, CH. Etika autenticity. 2001, s. 18. určitého smyslu.128 Sebeurčující svoboda129 (self determing freedom) — idea, která říká, že jsem svobodný, jestliže o tom, co se mě týká, rozhoduji svébytně a nejsem přitom formován vnějšími vlivy.130 Potřeba uznání Člověk zakouší svou hodnotu především tehdy, když se cítí pozitivně vnímán (milován). Pokud ví, že je druhému milý, je také sám přesvědčen o smyslu a hodnotě své existence. Láska dává poznat vlastní hodnotu. Hodnota člověka nezávisí na tom, jestli je v té chvíli milován nebo nikoliv, nýbrž na tom, zda je hoden lásky.131 Důležitost uznání se však modifikuje a posiluje porozuměním identitě, která se objevuje s ideálem autenticity.132 Důstojnost lidského života spočívá v hodnotě člověka. Člověk zakouší svou hodnotu především tehdy, když se cítí milován. Pokud ví, že je druhému milý a drahý, je také sám přesvědčen o smyslu a hodnotě své existence.133 Etiketa Důstojnost může být narušována absencí společenské zdvořilosti a mezilidskou komunikací, týká se to hlavně pozdravu, oslovení člověka, u cizinců, kdy není jasné, co je jméno a příjmení je zdvořilé otázat se, jak je máme oslovovat. Společenské obraty děkuji a prosím by měly být samozřejmostí. K mezilidské komunikaci patří také naslouchání, empatie. Nezapomínejme, že komunikujeme, i když mlčíme. Také komunikací projevujeme respekt k člověku, komunikace parří ke zdrojům lidské důstojnosti a dáváme jejím prostřednictvím prostot úctě k člověku. 128 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. 1999, s. 26. 129 Problematiku otevřel J. J. Rousseau (1712—1772), francouzský osvícenec. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvthly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. 130 TAYLOR, CH. Etika autenticity. 2001, s. 32. 131 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. 1999, s. 26. 132 TAYLOR, CH. Etika autenticity. 2001, s. 49. 133 ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. 1999, s. 26. Multikulturní ošetřovatelství pro praxi Rituály Při respektování kultury pacienta/klienta hrají důležitou roli rituály. Ty symbolizují spojení s kulturou původu a jejich respektování je projevem úcty a respektováním důstojnosti člověka. Rituály stejně jako stereotypy patří k osvojeným kulturním zvyklostem. Rituály jsou součástí kulturní identity člověka. Rituály jsou pevně stanovené způsoby jednání, které se váží k určité konkrétní situaci (např. narození, přechod do dospělosti, oslava narozenin, svatba, smrt, také slavení svátků - vánoce, velikonoce, začátek nového roku ard.). Tyto způsoby jednání jsou spojovacím článkem příslušníků určité kultury. 2.3 Specifika multikulturní etiky v ošetřovatelství Sestra péči o obnovu zdraví musí vykonávat v souladu s kulturními, náboženskými a sociálními hodnotami pacienta a jeho rodiny. Evropská porada WHO o Právech pacientů schválila při setkání v Amsterodamu v roce 1994 dokument Principy práv pacientů v Evropě: Všeobecný rámec. Je to soubor zásad na podporu a uplatnění práv pacientů v evropských členských státech Evropské unie. Na několika místech je zdůrazněno, že při poskytování zdravotnické péče musíme respektovat kulturu pacienta. WHO při podpoře zdravotní strategie užívá termínu „svědomí zdraví", ta představuje hájit princip zdraví jako základní lidské právo člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení nebo sociálního postavení. Cílem multikulturního ošetřovatelství v praxi je poskytnout osobám rozdílných kultur všestrannou a kulturně specifickou péči při podpoře zdraví, léčbě onemocnění a zvládání nepříznivých situací, stejně jako při doprovázení ke klidné smrti, prostřednictvím kulturně vhodných způsobů. Pokud se hodnotí etický význam péče z hlediska role multikulturního ošetřovatelství, tak rovněž i zde jsou obsaženy dvě stejně hodnotné etické povinnosti sestry: ochrana lidské důstojnosti, udržováni zdraví lidí. 1 11 |»AVl.ÍK( )VÁ, S. Modely ošetřovatelství v kostce. 2006, s. 67. Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století 2.3.1 Respektování spirituálních potřeb Současné ošetřovatelství požaduje holistický přístup v péči o nemocné. Mluvíme o uspokojování biologických, psychických, sociálních a spirituálních potřeb nemocných.13^ Spiritualita a náboženství jsou oddělené entity, které se mohou a nemusí překrývat. V našich evropských podmínkách je nejrozšířenějším náboženstvím katolicismus a protestantismus. Můžeme se ovšem dostat do situace, že nemáme znalosti o víře a náboženství, které vyznávají imigranti, kteří jsou u nás buď dočasně, nebo se zabydlují k trvalému pobytu. Pak je potřeba pozorně naslouchat pacientovi/klientovi a případně se nebát dotázat na jeho náboženské a spirituální potřeby. Nemocnému můžeme pomoci v oblasti uspokojování spirituálních potřeb tím, že budeme: 1. respektovat víru nemocného, 2. získáme informace o duchovních potřebách nemocného, 3. informujeme nemocného a příbuzné o bohoslužbách ve zdravotnickém zařízení, 4. podle přání nemocného zprostředkujeme návštěvu kněze, mnicha, tabína, 5. zprostředkujeme návštěvu jiných věřících.136 Nemocný člověk vnímá ptiority svých potřeb mnohdy odlišně od zdra-votnického petsonálu. Spirituální potřeby mohou u některých lidí v určité fázi nemoci nabýt priority před potřebami biologickými. Je potřeba s nemocným o jeho potřebách komunikovat, aby se nestaly neřešitelným problémem. U osob z jiné kultury to platí dvojnásobně. Zdravotník/sestra může při rozhovoru získat také cenné informace, které pak může využít v péči o jiné pacienty z téže kultury. Nemocný zpravidla nepotřebuje, aby mu někdo vysvětlil jeho situaci, ale potřebuje empatii, aby ho někdo chápal.137 Saturace spirituálních potřeb je pomocí při naplňování pacientova smyslu života, a to i v situaci, že jeho horizont je krátkodobý. Základním kamenem spirituální péče je duchovní opora a schopnost naslouchat. 135 ŠPIRUDOVÁ, L. ct al Pečujeme o klienty odlišných etnik a kultur. 2004, s. 70. 116 ŠPIRUDOVÁ, L. et al. Pečl ijeme o klienty odlišných etnik a kultur. 2004, s. 67-68. 137 .__tiv 6 1 Multikulturní ošetřovatelství pro praxi Podstatné je> a^ sestra/zdravotník měl ujasněné vlastní pocity k spiritualitě a [láboženství a byl schopen tolerovat spiritualitu a náboženskou ici'nta' Příkrý některých sesterských intervencí: •'rRespel V ' 'tifit emPatn s Poc'ty pacienta/klienta. » B t o(ev^ený ^ pocitů"1 pacienta klienta o chorobě a smrti. • U istif pacienta/klienta, že mu sestra poskytne podporu v době utrpení. > Peč V** 0 pac'cnt:a^khen,:a důstojně. > B' tevřený ke sdělení pacienta/klienta o jeho samotě a bezmocnosti. • SestP inu^e Plenta/klienta povzbudit: k přehodnocení života, k účast' na 'ntera'ÍC' se členy rodiny, k účasti na náboženských ob-, s praktikách, k návštěvě kaple, k využití duchovních zdrojů a prostředků- 7 ■ rit soukromí a potřebný čas ticha pro duchovní aktivity. jultovat se členy zdravotnického týmu využití alternativních způsobů1^ Poni^o' pacicntov'^ientov' P''' objasnění hodnot. pov^luJic pacicnta/ldienta k diskuzi o terapeutickém režimu. Povjl>u^'t: pacienta/klienta k začlenění se do podpůrných skupin. Nab;dlJ0Ut příležitost k diskuzi o různých systémech víry a svčtoná-zorř1"' Poríoc' pacientov^k^cruovi vhodným způsobem vyjádřit a zmírnit sm^k vztek. • Býť,tevreny vyJadrenl zajmu pacienta/klienta. • Zoííarlizovat nav^tevu duchovního rádce.138 2.3.2 Etický Přístup k Pacientovi/klientovi z jiné kultury Většin-1 Joporučení ke kulturnímu zhodnocení se zaměřuje na jednotlivce í"Ji ny- 138 y,| | NI KOVÁ, R. -Spirituální variabilita v multikulturní společnosti a její im-! ......uc ve zdravotnické praxi, 2003. Multikulturní etika v ošetřovatel s tví pro 21. století Sestra by si měla při hodnocení jednotlivců a rodin všímat těchto aspektů: • rodinné role, struktura domácnosti, dynamika rodiny, komunikační vzorce, rozhodování v rodině, • domněnky týkající se původu nemocí, léčby, praxe lidových léčitelů, • denní režim, práce, odpočinek, • sociální sítě, přátelé, sousedé a jejich vliv na zdraví, • náboženské preference, které mají vliv na pojetí zdraví a nemoci, na terapii i všední život, komunikační tabu, • kulturně tolerované projevy chování, reakce na hněv, soutěživost a spolupráci, • vztahy mezi pohlavími, vztah se zdravotnickým personálem. 2.3.3 Respektování kulturních tradic v ošetřovatelském procesu Tradice Etymologie: Pojem tradice vznikl spojením trans-, tj. přes, a dare-, tj. dávat. Tradice, z latinského traditio, tradere - předávat. Slovo se nepoužívá pouze v jediném významu. Rozumí se jím to, co se předává (traditum), proces předávání (ttadenrum), zvyklosti, konvence, obyčeje. Tradice znamená předávání, a to nejčastěji mezigenerační předávání poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury (případně skupiny). Definice Souhrn myšlenkových, duchovních, uměleckých i praktických vědomostí, dovedností, hodnocení a postojů, které se předávají z generace na generaci a tím udržují, prohlubují a rozmnožují. Tradice je tedy duchovní či kulturní dílo, které nemá žádného autora, není prosazováno žádnou mocí či autoritou, a přitom stále žije a působí. Podstatná složka náboženství, kultury, civilizace i výchovy. Význam tradice v ošetřovatelství Tradice je do jisté míry zdrojem poznání, je jednou z komponent kultury a ošetřování je kultura. K tomu, abychom kulturu pacienta 139 SOKOL, J. Malá filozofie člověka. SI ovník filozofických pojmů. 2007, s. 390. 63 jltikulturníošetřovali-ľ.ivi pi<> | n.ixi poznali, nám pomáhá i.ikc DO» hopcní kulturní tradice, a co se týče ošetřovatelství, ta se promítli do laické péče a byla v minulosti předávána především ústně. Tradke v oscilování je kultura, jc kulturním dědictvím a má vliv na poskytování zejména laické péče. V této souvislosti je nutné si položit otázku, jak souvisí metapara-digma ošetřovatelství s tradicí. Velmi úzce. Tradice (například přísloví o zdraví) se zaměřují na osohu jako příjemce určitých zásad vedoucích k udržování zdraví, /draví je zde vnímáno jako stav pohody, kde má význam také prostředí a činnosti vedoucí ve prospěch osohy. Ve vývoji ošetřovatelství se vyčleňuje jako nejranější linie péče o nemocné tzv. laická péče — péče, kterou si poskytoval nemocný nebo mu poskytovali jeho blízcí na základě tradice. Laická, lidová péče se nazývá generická, opírá se o předávané tradice a dovednosti populace (kultury). Generická péče je převážně etnická1'" (zevnitř kolektivu), kdežto v profesionální péči převažuje intervence z vnějšku. Tradice se chápe, jak bylo již výše uvedeno, jako předávání celku poznání, schopností, obyčejů a mravů kultury. Tradice je z tohoto pohledu kulturním dědictvím, které se předává z generace na generaci. Pod toto pojetí spadá i vědecké poznání, umění, rituály, morální pravidla a dokonce i recepty. Vedle těchto vysoce kulturních obsahů k pojmu tradice se řadí i zvyklosti. Kultura není ovšem statická a neměnná; rozvíjí se a mění dynamicky s časem a v průběhu historie. V referenčním rámci daného období pak zkoumáme zvyky spojené se způsobem života, péčí o zdraví a přístupem k nemoci, způsoby komunikace a další zvyklosti. Definice kultury říká, že kultura je propracované, sdílené a předávané chápání hodnot, životního stylu a přesvědčení určité skupiny osob. Toto chápání přechází Z generace na generaci a ovlivňuje myšlení, rozhodování a jednání člověka. Kulturně zaměřenou péčí jsou raké předané lidové tradiční hodnoty, přesvědčení a navyklá životní schémata, která mají pomáhat jednotlivci nebo skupině podporovat je v udržení zdraví, zlepšení zdraví a zkvalitnění životního stylu a životních podmínek. Člověk je obdařen svobodnou vůlí a vnitřní potřebou starat se o sebe, o své zdraví a zdraví svých blízkých. Laická péče byla poskytována na základě ústní tradice, neboť vzdělanost nebyla všeobecná. Ústně předávaná '"' /. hlediska etnického znamená z pohledu aktéra a z hlediska etického z pohledu ixi/orov; .tele. Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století tradice byla jasná, stručná, účelná a také výchovná. Kamínkem ve složité mozaice tradice i laické péče jsou například přísloví. Významným rysem dle definice transkulturního/mulrikulturního ošetřovatelství je komparativní povaha tohoto oboru, to znamená důraz na srovnání, na vyhledání rozmanitostí a podobností, které se vyskytují v léčbě, v péči o dobrou kondici, ve vzorcích rozvoje onemocnění, případně ve vyrovnávání se s umíráním a smrtí. Znalost tradice a jejích projevů je důležitým aspektem poznání kultury daného národa. Při péči se objevování rozdílů mezi kulturami i společných rysů kultur (tzv.univerzálie) neobejde bez zkoumání nehmotných podkladů a pramenů.141 Pokud existují nějaké kulturní tradice a zvyky ohledně ošetřovatelské péče, na kterých pacienrovi záleží, pak by se měla sestra s nimi seznámit. Pokud je to v jejích možnostech, pak by se měla snažit je respektovat a zařadit je do své ošetřovatelské péče. Důležité pojmy Do znalostí důležitých ustálených forem jednání zařazujeme rituály denního života (např. stolování, komunikace během oběda, odpolední siesta), dále symboly, a to nejen státní jako je vlajka, státní znak, ale také symboly užívané u příležitosti rituálů v průběhu života: např. křest, svatba, úmrtí. Do tradice můžeme zařadit také předsudky, které se mohou dědit z generace na generaci. Rituál Etymologie: z latinského ritus, posvátný zvyk, právoplatný obřad. Pevně ustálená forma jednání, původně náboženského, kdy záleží hlavně na přesném dodržení: každá odchylka ohrožuje účinnost obřadu. Pejorativně: obřad bez obsahu a smyslu.142 Symbol Etymologie: z řečtiny, kde symbol znamená znamení, znak, signál. Názorný znak s obzvláště bohatým významem nebo tradicí, často umělecky zpracovávaný a s velkým emotivním nábojem, schopný k sobě iľ KUTNOHORSKÁ, J.j K1SVETROVÁ, H. Tradice v ošetřovatelovi na příkla du přísloví o zdraví. 2010. 142 SOKOL, J. Malá filozofie člověka. Slovník filozofických pojmů. 2007, g I '.' t ' t Multikulturní ošetřovatelství pro praxi Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století poutat a např. v okamžicích ohrožení zase uvolňovat značné lidské energie.1,3 2.4 Multikulturní komunikační etiketa v ošetřovatelství Muh ikulturní/interkulturní komunikaci je věnována v literatuře a ve výzkumu dostatečná pozornost. Nebudeme se zabývat obecnými zásadami verbální a neverbální komunikace, soustředíme se jen na ta specifika, která jsou důležitá pro multikulturní ošetřovatelskou praxi. Efektivní komunikace vyžaduje dostatek znalosti a určitou etickou výbavu. Člověk je bytost společenská a komunikace je pra něho důležitá v každé etapě života. Komunikace je důležitá k uvědomění si smysluplnosti života a potřebnosti pro jiné. Efektivní komunikace má sociální, myšlenkový, citový a intelektuální vliv na jiné lidi. V komunikačním procesu dochází k všesttannému, interaktivnímu působení, aby komunikační procesy napomáhaly k zušlechťování mezilidských vztahů a k šíření skutečných lidských hodnot, jako je důvěra, přátelství, porozumění. Etický rozměr komunikace nás vtahuje do života a oživuje v nás pocity morální integrity, hodnoty a důstojnosti a tento etický rozměr má význam v ošetřovatelské praxi.144 Nemocný člověk je mimořádně citlivý ke komunikačním faulům. Komunikace pomáhá léčit, komunikace může také hodně ublížit. Ve zdravotnictví je zdůrazňován empatický přístup ke klientovi/pacientovi. Empatie je složkou efektivní komunikace. lidé dané etnické a kulturní skupiny hovoří plynule jazykem svojí skupiny a nemusejí ovládat jazyk kraje, ve kterém žijí, případně ve kterém se momentálně vyskytují. Dostanou-li se do zdravotnického zařízení, a nejsou schopni kvůli neznalosti jazyka vyjádřit svoje těžkosti, popsat problémy a porozumět instrukcím, dochází k neuspokojování potřeby komunikace. Komunikační bariéra a s ní související nedostatek informací může vyvolat frustraci, strach, úzkost, hněv, smutek a mnoho dalších nepříznivých emočních stavů, které jsou projevem neuspokojené potřeby jistoty a bezpečí, jež jsou řazeny dle Maslowa145 mezi základní lidské potřeby. 143 sokOI . |. Malá filozofie člověka. Slovník filozofických pojmů. 2007, s. 385. 144 lq^NKXÝ, 1. Etická výchova jako inšpirácia na každý deň. 2010, s. 70-71. 145 Abra|iain I Icrolil Maslow (1908-1970), americký psycholog a zakladatel humanistického proudu v psychologii. Je znám především svou hierarchií - pyra^ midou lldikých potřeb. Najít vhodný způsob komunikování je v multikulturním ošetřovatelství stěžejní otázkou. V praxi se vyskytuje řada variací tohoto problému a proto je nezbytné konkrétní situaci, podmínky, možnosti i limity důsledně zhodnotit. Komunikovat je možno nejen verbálně, ale také neverbálně - gestikulací, mimikou, pohybem. Komunikovat můžeme přímo nebo přes zprostředkovatele — osobu či pomůcku (komunikační karty, slovníky, papír - psaní či kreslení, obrázky, fotografie, film apod).146 V rozhovoru bychom měli vedle slova věnovat pozornost i nevyslovené řeči těla. Většina chyb v rozhovoru vyplývá ze sebereflexe postojů zdta-votníka k příslušníkům minoritních kultur. Každé etnikum, rasa či národ má své určité komunikační odlišnosti. Do způsobu komunikace se promítají zvnitřněné hodnoty a normy. Pro úspěšnou interkulturní komunikaci je tedy nutná znalost kulturní specifičnosti komunikace. Tohoto poznatku začíná být využíváno při přípravě budoucích diplomatů, manažerů, učitelů, či zdravotníků, kteří disponují předpoklady k tornu, že budou komunikovat s příslušníky odlišných kultur.14'' Při komunikaci by se měla dodržovat komunikační etiketa. Jedná se o zvyklosti, které jsou součástí komunikace a setkávání lidí. Patří zde takové rituály neverbální komunikace, jako je podání ruky, úsměv. Ncjvětší kulturní rozdíly existují zejména v souvislosti s osobním prostorem (proxemika), očním kontaktem, četností dotyků (haptika) a urážlivými gesty, Největší počet různých místních signálů se vyskytuje v arabských zemích, v některých částech Asie a v Japonsku. Příslušníci cizích národností nečekají, že se naučíme/naučíte hovořit jejich jazykem, ale dojem na ně udělá, když používáme signály řeči těla jejich kultury. Z toho vyplývá, že si vážíme jejich kultury.148 2.5 Specifika multikulturní komunikace Ke kultuře patří také verbální a neverbální komunikace. Kulturou je ovlivněna gestikulace, pohledy, paralingvistika: barva hlasu, výška hlasu, síla hlasu, melodie hlasu (tj. soubor vokálních a hlasových projevů na hranici mezi neverbálními - mimohlasovými prostředky a mluvenou řečí). 1,6 ŠPIRUDOVÁ, L. et al. Pečujeme o klienty odlišných etnik a kultur. Transkul-turní péče v praxi. 2004, s. 46-47. I'RÚCHA.J. Interkulturní psychologie. 2010, s. 148-149. Ilfl l'EAS, A.; PEAS, B. Řeč těla. 2008, s. 109-111. 67 Multikulturní ošetfovcilclM vi i no pr.ixi Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století K východiskům úspěšné komunikace patří — a to nejen v ošetřovatelském prostředí - očekávání lepšího bytí. Je natolik univerzální, že pokrývá všechny kontinenty a epochy, a je cennou základnou pro navázání povzbudivého terapeut ii kého kontaktu s klientem.149 Sestra/ošetřovalelka, každý zdravotník, který poskytuje péči klientům z různých kultur, by měl být vybaven minimálními znalostmi z oblasti multikulturní komunikace, vnímavostí a pochopením, měl by být vybaven vysokou komunikační kulturou, protože komunikace s nemocnými má zásadní význam, může hodně pomoci, ale také hodně ublížit. Představuje kontinuální proces nelze nekomunikovat. Významná je především neverbální a patavcrbální složka komunikace - dá se hůře ovlivnit a nacvičit, nemocný ji více vnímá. Nemocný si mnohdy nepamatuje, co jsme mu říkali, ale dobře si pamatuje, jak se s námi cítil. V každé komunikaci, nejen při setkání s cizincem, je důležitý první dojem, tj. první okamžiky setkání, zpravidla je to pozdrav a případně podání ruky, u asijských kultur mírný úklon. Komunikační bariéry mohou mít celou škálu příčin. Nemusí to být vždy neznalost jazyka nebo projevy neverbální komunikace. Překážky komunikace jsou zakotveny také v kultuře a jsou jimi stereotypy a etnofaulismy. 2.5.1 Verbální komunikace Pro každý jazyk je základním sdělovacím prostředkem řeč mluvená. Pokud jedinec v nemocničním zařízení není schopen na základě neznalosti jazyka vyjádřit svoje těžkosti, popsat problémy a porozumět instrukcím, dochází k neuspokojování potřeby komunikace. Komunikace umocňuje rovněž naši etickou výbavu, kterou projevujeme v praxi právě komunikačními prostředky. Zdravotník/sestra by měla vnímat nejen, co pacient říká, ale také jak to řílíá. Např. 'zdravotník, který si všímá formy a obsahu klientova humoru (případně absence tohoto humotu), dokáže rozlišit v podtextu některé obavy, přání, sklony, zvyky a psychologické obrany pacienta.150 Christian Morgenstern151 řekl: „Smích a úsměv jsou 1''' AI) A MC7.YK, R. Duchovní život člověka ve zdravotnickém prostředí cizí země s přihlédnutím ke kulturnímu profilu osobnosti. 2002, s. 32. 180 AI )AM( ľ/.YK, R. Duchovní život člověka ve zdravotnickém prostředí cizí země •, přihlédnutím ke kulturnímu profilu osobnosti. 2002, s. 33. < íhrlltlati Morgenstern (1871-1914), německý básník a aforista. Ml dveře a brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého."152 Jako takový pomáhá humor bourat emocionální i mezikulturní (informační) bariéry, navozuje vstřícné duševní naladění a lepší compliance (ochotti pacienta spolupracovat a z toho vyplývající reálnou spolupráci). O humoru se říká, že je to nejkratší vzdálenost mezi dvěma lidmi. Tento rys lidské osobnosti si zaslouží tedy „vážnou" pozornost a péči, přičemž by nikdy neměl sklouzávat k sarkasmu, výsměchu či jízlivému ponižování, které zraňuje city.153 Úsměv má multikulturní neverbální význam (viz dále). Způsob mluvy Velmi důležité je znát způsob, jakým lidé mluví i kde mají vliv hodnoty a notmy dané kultury: • anglosaské kultury: Přerušování řeči je velmi nezdvořilé, teprve když domluví jeden člověk, může začít mluvit dtuhý. • románské kultury: Skákání do řeči je akceptováno, lidé mluví a zároveň i poslouchají. • Japonsko: Mluvení je přerušováno chvílemi ticha. Sestra/zdravotník může mít pocit, že pacient/klient nerozumí, ale japonský pacient/klient tímto dává najevo respekt a naznačuje, že přemýšlí o případném doporučení, návrhu. 2.5.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace je v praxi velmi důležitá. Je významná, jak při znalosti tak neznalosti jazyka, kterým hovoří příslušník jiné kultury nebo jazyka společného (v současné době zpravidla angličtiny). Lidé pokud jsou v cizím prostředí nebo nemocní jsou k projevům neverbální komunikace obzvláště citliví a je nutno si uvědomit, že pokud ošetřujeme příslušníka jiné kultury, tak jeho citlivost je zvýšená pobytem v jiném kulturním prostředí a také citlivostí z důvodu nemoci, proto je neverbální komunikaci nutné věnovat zvýšenou pozornost. 2 In: ADAMCZYK, R. Duchovní život člověka ve zdravotnickém prostředí cizí země s přihlédnutím ke kulturnímu profilu osobnosti. 2002, s. 33. 153 tamtéž 69 Multikulturní ošetrovŕilľlsivl pro praxi Multikulturní etika v ošetřovatelství pro 21. století Výrazy tváře Některé projevy neverbální komunikace, jde o výrazy tváře, jsou však stejné bez ohledu na původ, kdy lidé shodně vnímají a projevují překvapení, strach, hněv, smutek, znechucení a překvapení. Úsměv a výraz tváře má na celém světě stejný význam. Výrazy tváře jsou vroze-né.154 Pozdrav a podání rulty Pozdrav je velmi důležitý. Ve většině evropských kultur je podání ruky při různých příležitostech součástí pozdravu, navozením kontaktu a projevem sympatie. Podání ruky je v mnoha kulturách projevem úcty, „souznění". Například při kondolenci v našich kulturních podmínkách dáváme podáním ruky najevo, že máme empatii, pochopení pro smutek druhého. Francouzi prý věnují potřásání ruky až půl hodiny denně. Němci a Francouzi jednou nebo dvakrát pevně potřesou rukou a potom ji krátce podrží, Angličané potřásají třikrát až pětkrát a Američané pětkrát až sedmkrát. Asiaté, Arabové a Indiáni někdy podrží ruku, i když už potřásání skončilo. U některých národů k pozdravu a potřesení rukou patří polibek na tvář. Skandinávci se spokojí s jedním políbením. Francouzi dávají přednost dvojitému polibku, tj. na obě tváře. Holanďané, Belgičané a Rusové si dávají tři políbení.155 Polský gentleman vyjádří úctu a obdiv ženě políbením ruky. Některé národy jsou však při pozdravném polibku zmateni. V Japonsku je tělesný kontakt vnímán jako nezdvo-řilost. Japonci při prvním setkání se uklánějí a člověk nejvyššího společenského postavení se ukloní nejméně a naopak. Při prvním setkání si vymění vizitky, potom vyhodnotí své společenské postavení a začnou se uklánět odpovídajícím způsobem.156 Dotek Dotek během rozhovoru může způsobit pohoršení, záleží na tom, odkud člověk pochází. Byla vypracována tabulka geografických míst, kde je nebo není přijatelné se dotýkat druhých lidí (tab. 2). PEAS, A.; PEAS, B. Řeč těla. 2008, s. 109. VA PEAS, A.; PEAS, B. Řeč těla. 2008, s. 111. 1'"' Pl AS. A.; PEAS, B, Řeč těla. 2008, s. 113. Tab. 2 Geografická místa Nedotýkat se Dotýkaní dovoleno Německo Indie Japonsko Turecko Anglie Francie USA a Kanada Itálie Austrálie Řecko Nový Zéland Španělsko Ľsronsko Střední východ Portugalsko některé části Asie severní Evropa Rusko Skandinávie " Ve zdravotnictví má dotek mnoho významů, může být součástí vyšetření, projevem empatie. Gestikulace Gestikulace je kulturně podmíněná. Jižní národy gestikulují více a severní méně. Také .Asiaté" gestikulují méné a mnohá gesta mají svůj konkrétní význam, např. úklon znamená pozdrav, projev úcty. Smrkání Evropané a Američané smrkají do kapesníku nebo papírového ubrousku, zatímco Asiaté plivají nebo frkají. Těm druhým to připadá jako neslušné. Icnto rozdíl má zdravotní důvody v minulosti a je spojen s obranou proti šíření tubetkulózy. V Evropě byla v minulosti tuberkulóza hrozbou s nepatrnou nadějí na přežití. Smrkání do kapesníku vzniklo jako obrana proti šíření této nemoci. Plivající člověk mohl kolem sebe šířit tuberkulózu, proto lidé v západních kulturách reagují na plivání a frkání nevlídně.158 157 PEAS, A.; PEAS, B. Řeč těla. 2008,,. ] 18_ 158 PEAS, A., PEAS, B. Řeč těla. 2008,s. ll3- /o 71 Multikulturní'ošetřav.iii -l-.i vi pio praxi Kulturníšok Dary Dary jsou jedním z aspektů neverbální komunikace. Obdarovávání je podloženo kulturními zvyky a pravidly. Nevhodné dary mohou lidi spíše rozdělovat než sbližovat. Různé kultury připisují darům různé symbolické významy. I Ivádíme jen několik příkladů: • Negativní reakce vzbudí u Belgičanky chryzantémy, u Číňanky hodiny. Důvod: chryzantémy i hodiny jsou v těchto kulturách považovány za připomínku smrti. • Rozmrzelosr vzbudí u příslušníka arabské kultury dar při prvním setkání. Negativně bude reagovat na jakýkoliv alkohol. Důvod: dar při prvním setkání se vykládá v této kultuře jako úplatek. Koňak a vůbec alkohol je v islámských kulturách zakázaný. • Květina nemusí být vždy projevem sympatie. Květiny se dávají například v Keni pouze jako vyjádření kondolence. • Itáčanka bude ze žlutých růží určitě tozmrzelá. Tento dar v její kultuře symbolizuje nepřátelství a negativní postoj dárce k ní. • Číňané nemají ve zvyku otevírat dárky před dárcem. • V mnoha kulturách včetně čínské není vhodné darovat nože, nůžky, symbolizuji picí ušeiii vztahů. V příkladech bychom mohli pokračovat, pokud chceme člověku z cizí kultury něco darovat, je dobré nejprve se informovat o zvycích v dané zemi, v dané kultuře, abychom místo radosti nezpůsobili rozladění a nevytvořili si z přátel nepřátele. SHRNUTÍ Základem pro komunikací s příslušníkem jiné kultury je nepředpokládat, že jiní lide jsou stejní jako my, nejsou. Je také nutné mít vidy na paměti, že i přes vzájemné odlišnosti je možné vždy se domluvit. Vždy je to o úctě člověka k člověku, která je zásadní, v lidské komunikaci by měla být úcta vždy na prvním místě. K základům etiky patří vlídné slovo a trpělivé naslouchání a v multikulturní komunikaci to platí dvojnásob. Žádná kultura není dokonalá, ale přesto každá svým způsobem vyrván podmínky pro život tisíců a milionů lidí, kteří k ní přísluší. Efektivní komunikace vyžaduje dostatek znalostí a určitou etickou výbavu. Je zapotřebí, aby sestry znaly pravděpodobné příčiny pacientovy tísně a v dané situaci by měly být schopné správně odhadnout skryté obavy a problémy. Kulturníšok Imigranti, uprchlíci často přicházejí do země, která je jim zcela cizí. Nezvyklé jsou pro ně klimatické podmínky, strava, jazyk, rituály, zvyky i mentalita hostitelské populace. Během bezprostředního kontaktu s neznámou kulturou prožívají tito lidé traumatický proces adaptace na změnu, kterou nazýváme kulturní šok, a jejich vnitřní identita hledá nové dimenze. Kulturní šok, jakožto stresová situace se dotkne každého, kdo se ocitne v novém neznámém prostředí. Kulturní šok je „rychlou a prudkou reakcí", ale jen málokdo si uvědomuje, že pokud se s ním adekvátně nevyrovnáme, může mít hluboké a dlouhodobé následky. 3.1 Pojetí a definice kulturního šoku Pokud žijeme v nám známém kulturním prostředí, vnímáme určité normy chování, způsoby jednání a významy automaticky, vycházíme z naší pravidelně se opakující zkušenosti, stereotypu kulturního vzorce a přikládáme těmto fenoménům univerzální význam. Neuvědomujeme si, že jsou kulturně podmíněné. Když se dostane člověk do jiného kulturního prostředí, hned si všimne rozdílů: v oblečení, různých stravovacích návyků, většinou i jiná řeč, budovy a ulice. Kulturnímu šoku při setkání s jinou kulturou se nikdo nevyhne. Už spojení „kulturní šok" naznačuje prožívání něčeho zvláštního. Vzhledem k tomu, co „kulturní šok" (culture shock) skutečně je, může se nám toto spojení jevit jako zavádějící, ale zatím nikdo nevymyslel žádnou lepší alternativu. Termín „kulturní šok" Sokem nazýváme jednorázové, rychlé zvraty, a jelikož jsme negativis tická civilizace, myslíme tím většinou zvtaty negativní. Již pojem šok ui.í negativní nádech. Termín „kulturní šok" užívají antropologové k popsání pot Itů tli orientace a stresu, jež zakoušejí lidé vstupující do neznámého liliím ního prostředí. Je zejména způsoben nečekanými nebo přelo l|HlJI...... zjištěními, která jsou vyvolána kontaktem s cizí, neznámou luhu..... Kulturní šok však není jednorázový a už vťibct iieiu i n 111\ m ľ)