8. Úskalí životního stylu (kouření, alkohol, drogy apod..)


Od počátku devadesátých let je v české společnosti sledován skutečný nárůst problémového a
rizikového chování. V širších souvislostech k tomu přispěla nižší státní a institucionální kontrola
nad chováním občanů, a tedy i dětí a mladých lidí, dále větší důraz na výkonovou orientaci, zvýšené
preference materiálních hodnot u některých skupin obyvatelstva, větší tlak na vlastní rozhodování,
názorovou pluralitu a osobní svobodu.

Za rizikové chování považujeme jednání ohrožující život, zdraví nebo sociální integritu jedince
nebo chování, které je namířeno proti zájmům společnosti obsažených v normách a definovaných
v zákonech. Toto vymezení je ještě potřeba rozšířit o chování ohrožující integraci jedince do
společnosti, tzn. chování ohrožující uplatnění práva na zaměstnání, vzdělání, sociální ochranu a
sociální péči, zdravotní péči, na zapojení do dění společnosti, právo na ochranu proti chudobě a
sociálnímu vyloučení, právo na bydlení.

Stručně řečeno, odlišujeme „normální“ sociální chování od rizikového vzhledem k závažnostem projevů
chování z hlediska budoucí prognózy dalšího vývoje dítěte jako pozitivně angažovaného člena
společnosti.

Rizikové chování představuje komplex postojů, projevů a hodnot, které jsou rizikové jak pro
společnost, tak pro jedince z hlediska duševního a fyzického zdraví.

Rizikové chování je takové chování, v jehož důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních,
sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince nebo společnost.

Je to chování směřující proti sobě samému nebo proti skupině. Míra rizika je v přímém vztahu
k věku, k sociální a profesní příslušnosti a k přechodnosti nebo stálosti nevhodného chování
jednotlivce. Rizikové chování zahrnuje zejména narušení vztahů k sobě, vrstevníkům, příslušníkům
rodiny, společnosti.

Rizikové chování se projevuje mj. užíváním (i experimentováním) návykových látek (včetně užívání
anabolik a steroidů), v nelátkových závislostech – gambling, PC, Internet atd. (závislostní
chování), negativními jevy v oblasti reprodukční mj. i předčasným sexem a s ním spojovaným
střídáním partnerů (sexuálně rizikové chování), případná nechtěná časná těhotenství (ale i
zneužívání dětí včetně komerčního sexuálního zneužívání).

Specifickou oblast tvoří negativní jevy v psychosociální oblasti, např. poruchy příjmu potravy a
řada dalších psychiatrických a vývojových odlišností. Řadí se k nim i deprese, případně až
suicidální jednání. Uvedené jevy se obvykle sdružují (vyskytují se častěji společně než izolovaně)
a mohou také vzájemně usnadňovat svůj vznik. Nedílnou součástí je i agresivní chování, kriminální
jednání a další sociálně patologické jevy, které už přesahují rámec této otázky.


Zdroje rizikového chování

Možné zdroje rizikového chování se pokusíme ozřejmit na pozadí tří skupin zdrojů, které se vzájemně
ovlivňují (podmiňují) a také kumulují. Vzhledem k tomu, že vysvětlení zdrojů rizikového chování
významně ovlivňuje volbu intervenčních postupů, snažíme se obsáhnout co možná nejširší okruh
zdrojů, i když si uvědomujeme, že i tak bude náš výčet neúplný.

Zdroje rizikového chování dělíme na:

a)      Biologické zdroje (dědičná zátěž, vrozené či získané defekty, případně
psychiatrické

      diagnózy)

b)      Psychické zdroje (rizikové chování bývá důsledkem dlouhodobě prožívané úzkosti,

      frustrace, depresivních stavů, psychické deprivace, problematické identifikace,

      projevem emocionální lability, neuroticismu, naučených chybných vzorců chování

      nebo obrannou reakcí na prožitá traumata, jiné nepříznivé (životní) události či procesy,

      sociální maladaptace)

c)      Společenské zdroje

vysvětlují rizikové (deviantní) chování na pozadí vazby mezi jedincem a společností. Příčiny
deviací se nacházejí v samotném sociálním prostředí. Jednotlivé teorie deviací se obvykle dělí
podle vztahu a náhledu na sociální normy. Jedna skupina teorií uznává existenci sociálních norem,
které jsou podle těchto teorií výrazem sociálního konsenzu, co je a co již není jakousi společensky
přijatelnou normou. Jiné teorie naproti tomu zpochybňují existenci obecně uznávaného konsenzu.

     Co vše patří do sociálně-patologických jevů:

-          Kouření

-          Konzumace alkoholu

-          Drogová scéna (nelegální drogy)

-          Sexuální chování

-          Patologické hráčství – Gambling

-          Závislost na Internetu

-          Závislost na mobilu („obrazovkový syndrom“) a celá řada dalších

Dále více o prvních položkách SP jevů – kouření, alkohol, drogy – viz mezinárodní projekt Světové
zdravotnické organizace - HBSC.