Trestní právo jako ultima ratio. 

Ochrana zdrojů se nevztahuje na trestné činy související s potlačováním zločinnosti - nadržování, nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu. V praxi se používá velmi málo.

Relevantní také ohrožení utajované informace z nedbalosti. U nás právní úprava spíše pro-novinářská (např. v Austrálii je držení utajované informace trestný čin - https://www.theguardian.com/commentisfree/2019/sep/01/suppression-and-secrecy-how-australias-government-put-a-boot-on-journalisms-throat).

Nebezpečné pronásledování (stalking). Relevantní je "omezení v obvyklém způsobu života".

Pomluva. Zejména IV. ÚS 23/2005 (http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-23-05_2) - zejména odst. 28 tohoto rozhodnutí.

Zvýšená odpovědnost novinářů za podněcování nenávisti a v důsledku i za válečné zločiny. Příklady ze druhé světové války: Julius Streicher (odsouzen) a Hans Fritzsche (osvobozen) byli obžalováni v rámci Norimberských procesů. Ferdinand Nahimana nebo Hassan Ngeze (doživotí) a Georges Ruggiu (belgický občan, několikaletý žalář) za úlohu v rámci rwandské genocidy.  Tyto trestné činy jsou i v národním právu - trestní zákoník (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40), §355 a §356.

V této souvislosti Vaší pozornosti doporučuji texty: