90 ČEŠI V HABSBURSKÍ: ŔIŠJ A V EVROPĚ 1815-1914 a Mikulov.-55) Poměrně vysoké ceny obilí od třicátých let 19. stolec umožnily příznivou konjunkturu zemědělské výroby, která zvýhodňovala hlavně velkostatkáře a velké rolníky v úrodných částed1 českých zemí s vyšší bonitou pudy. Vyvázání rolnických pozemka z dřívějších závazků vůči velkostatkářům po roce 1848/49 nija* vážně nepostihlo hospodářskou sílu českého rolnictva, jehož kapitál pronikal různými cestami do obchodního a průmyslového podnikání. Podle výsledků sčítání lidu z roku 1869 působilo v zemědělství a lesnictví více než 50 % ekonomicky činných obyvatel v Čechách, přes 57 % na Moravě a téměř 52 % ve Slezsku/6) příčen^ tento podíl byl u občanů české národnosti nepochybně ještě vyšší-O tři desetiletí později, když se při zpracování sčítání lidu z roku 1900 poprvé zjišťovala kombinace údajů o povolání s obcovací řečí, pracovalo v celém Předlitavsku stále ještě 43,1 % ekonomicky činných obyvatel českého jazyka v zemědělství a lesnictví, avšak podíl rakouských občanů české národnosti činných v průmyslu a řemeslech se zvýšil již na 36,5 %.y;) Sociální složení českého národního hnutí v období rozmachu národní agitace (do roku 1848) Ve srovnání s jinými národnostmi střední a jihovýchodní Evropa které v 19. století nastoupily cestu národně politické emancipace v rámci jinonarodního státu, tvoří Češi v jistém smyslu přechodný a zprostředkující typ. Na rozdíl od Maďarů v Uhrách nebo od Poláku v Haliči se šlechta v Čechách a na Moravě až na některé výjimky neztotožnila s českým národním hnutím. Podstatná část aristokratu v českých zemích se však považovala za zemské vlastence a svým opozičním postojem proti centralizačním opatřením rakouského státu napomáhala v mnoha případech národnímu vzestupu Čechů-lim, ze státní tradice Českého království si udržela svou přitažlivou silu a že zájmy zemského vlastenectví a českého národního hnutí byly do značné míry souběžné, odlišovali se Češi od Slováků, Slovincú nebo Rusínú, kteří podobné opory postrádali. Vůdčí společenská a politická elita českého národního hnutí se však po celé ( 19. století vyznačovala nearistokratickým původem a složením, tudíž měla v nejširším smyslu slova občanský charakter.,s) Zdaleka ne všichni, kdo před rokem 1848 patřili k českému etni- I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 9 J ku, podle představ té doby ke slovansky mluvícímu obyvatelstvu Cech a Moravy, byli národně uvědomělými Čechy. Často ještě po několik desetiletí byly pro některé skupiny obyvatel, především na venkově, místní a regionální vazby důležitější než celonárodní vědomí. V hospodářsky méně vyvinutých oblastech, například na Šumavě, nebo na pomezí tří velkých etmcko-jazykových celku, jako v Těšínském Slezsku, pokračovalo postupné začleňování širších vrstev obyvatelstva do jednotlivých národních společností až do 20. Století.39) Supraetnická podstata habsburské říše podporovala v mnoha případech používání dvou nebo i více jazyků v běžném denním styku a zvýhodňovala národně politickou neutralitu, zejména v řadách šlechty, úřednictva a dústojnického sboru. A přesto byl vzestup české občanské společnosti v 19. století překvapivě rychlý a úspěšný. Počátek širší národní agitace v českém prostředí je podle současného bádání kladen do dvacátých let 19. století."') 1 když se již o několik desetiletí dříve projevovalo nadšené úsilí pro obnovu svébytné spisovné češtiny a české kultury,41} podařil se skutečný průlom až generaci narozené ke konci 18. století tím, že cílevědomě překročila meze dané vědeckým zájmem o český jazyk a s úspěchem šířila národní myšlenku ve veřejnosti. Je pozoruhodné, že východiskem a střediskem nejúčinnější aktivity představitelů českého národního hnutí před rokem 1848 se staly dvě instituce, které původně vznikly z iniciativy české šlechty. Vlastenecké museum v Čechách, pozdější Museum Království českého, založené roku 1818, vydávalo od roku 1827 dva významné časopisy pod redakcí Františka Palackého. Zatímco německý měsíčník'12) se po třech letech přeměnil v ročenku1 v) a po roce 1831 byl pro nedostatek odběratelů zastaven, získal Časopis Českého musea stálý okruh čtenářů a od svého vzniku se stal nej-významnějším periodikem českého národního hnutí.") Uvnitř Vlasteneckého musea v Čechách vznikl roku 1830 vlivný Sbor k vědeckému vzdělávání řeči a literatury české a jeho zásluhou roku 1831 finanční fond pro vydávání hodnotných českých knih pod názvem Matice řěskd.4S) Aristokratický původ měla rovněž Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách, úředně povolená roku 1833, přičemž českým vlastencům se podařilo prosadit svůj vliv v tomto spolku již v polovině čtyřicátých let 19. století.16) , Jak ukazují výsledky srovnávacího výzkumu odběratelů českého 92 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠÍ A V EVROPĚ 1815-1914 muzejního časopisu, členů Matice české, příznivců katolického Dědictví svatojánského a přispěvatelů na českou průmyslovou školu z let 1827- 1848,17) měli mezi aktivisty českého národního hnutí až do počátku čtyřicátých let 19. století největší podíl katoličtí duchovní, vysokoškolští studenti a úředníci, hlavně vrchnostenští. Zatímco podíl katolických kněží postupně klesal, zvyšovalo se od roku 1837 procentuální zastoupení svobodných povolání, od roku 1842 řemeslníku a živnostníků, posléze od roku 1846 i rolníků. Mezi přispěvateli Dědictví svatojánského stoupl podíl rolníků v letech 1847-1848 na více než polovinu z celkového počtu.48) Výzkumy sociálního původu studentů pražské univerzity a teologických seminářů v Čechách potvrzují rozhodující podíl studentů z rodin řemeslníků a obchodníků. Mezi vysokoškoláky, kteří s úspěchem dokončili studium českého jazyka na filozofické fakultě pražské univerzity, tvořili synové řemeslníků, obchodníků a mlynářů v pětiletí 1826-1831 a 1832-1837 téměř 48 %, ve srovnání s více než 34 % v letech 1842-1847, kdežto podíl rolnických svnů se ve stejném období zvýšil z 13 na 16 %."') Pro agitační fázi českého národního hnutí před rokem 1848 bylo příznačné soustředění českých vlastenců ve městech, zejména v Praze a ve městech střední velikosti. Při rozboru územní skladby vlasteneckých skupin na českém sídelním území v Čechách50) bylo možné rozlišit trojí stupeň vlastenecké aktivity. Oblast nejčilej-ší národní agitace zahrnovala východní Čechy, střední Polabí na východ od Prahy a Pojizeří, kde skupiny českých vlastenců působily ve všech městech a městečkách s více než tisícem obyvatel. V této oblasti bylo zaznamenáno také největší rozšíření ochotnických divadel a jiných kulturních spolků. Toto území se vyznačovalo nadprůměrnou hustotou tržních styků řemeslné výroby, úrodnou zemědělskou půdou, výhodným obchodním a dopravním spojením a také hustší sítí škol nebo lepší možností školní docházky ve srovnání s jinými oblastmi. Do druhé skupiny patřila severní část českého sídelního území a podstatná část západních a jihozápadních Cech, kde skupiny českých vlastenců působily jen ve větších městech a v sídlech některých správních úřadů. Naproti tomu byla podprůměrná úroveň národní agitace zjištěna v jižních a jihovýchodních Čechách a také v jižní části středních Čech. K podobným závěrům o oblastech více či méně intenzivní národní aktivity v Če- I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 93 ehách dospěly také výzkumy teritoriálního původu vedoucí společenské vrstvy a pozdější české politické reprezentace51) nebo výzkumy územního rozšíření českých spolku a kulturních zařízení v druhé polovině 19. století.52) fNa vrcholu agitační fáze českého národního hnutí kolem poloviny čtyřicátých let 19. století bylo možné pozorovat zřetelné přeskupení vedoucích síl a narůstající politický ráz české veřejné aktivity. Proti staré generaci kolem Josefa Jungmanna, která se zaměřovala skoro výlučně na obnovu českého jazyka a literatury, vystoupila do popředí sebevědomější vedoucí skupina, vyznačující se realistickým myšlením a jednáním. Po bok Františka Palackého, který si získal největší zásluhy o prosazení českého vlivu v Královské české společnosti nauk**) a v Českém mmeuf4) se postavili František Ladislav Rieger, syn mlynáře, a Karel Havlíček, syn obchodníka, jako mladí zdatní mluvčí českého národního hnutí.55) V Jednotě k povzbuzení průmyslu v Cechách se prosadila agilní česká opozice v některých sekcích spolku, v jejímž čele stáli tři čeští právníci, vedle Riegra také Antonín Strobach a Alois Pravoslav Trojan, a spolu s nimi železniční inženýr Jan Perner. Bouřlivé diskuse na měsíčních schůzích Jednoty od roku 1845 se pro Riegra a jeho přátele staly cennou přípravou na pozdější parlamentní činnost.56) Počátkem roku 1845 podal Rieger, aktivně podporovaný Palackým, jménem skupiny majetných pražských měšťanů žádost zemskému výboru o přenechání jednoho z divadelních privilegií českému divadlu, spojenou s úvahou o výstavbě důstojné divadelní budovy.57) Založením Mesiánské besedy v Praze v lednu 1846 vzniklo reprezentativní společenské středisko českých měšťanských podnikatelů a vzdělanců.5") Rovněž na počátku roku 1846 převzal Karel Havlíček redakci Pražských novin a České včely, čímž fakticky zahájil epochu moderní české žurnalistiky.59) Když stavovský zemský výbor vyhověl žádosti pražských měšťanů o založení českého divadla, konala se již roku 1846 volba přípravného výboru akciové společnosti pro vybudování divadla. Výsledky této volby jsou zajímavým svědectvím autority a popularity vůdčích osobností Čech v pražských měšťanských kruzích. Nejvíce hlasů dostali tři aristokraté sympatizující s českými národními snahami od nichž se očekávaly hojné peněžní dary pro divadlo/'") Mezi 190 jmény na seznamu z teto volby bylo celkem 45 zástupců 94 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 šlechty. Ze známých představitelů české občanské společnosti dostal největší počet 65 hlasů František Palacký a hned po něm Rie-ger, označený jako „kandidát práv a majitel mlýna". Také někteří jiní mladší právníci, podnikatelé a obchodníci získali podstatně více hlasů než zasloužilé osobnosti staré generace jako Šafařík, Jungmann nebo dokonce muzejní knihovník Václav Hanka, který dostal jen pět hlasů a nebyl vůbec do výboru zvolen. Na seznamu osob, které při měšťanské volbě roku 1846 dostaly hlasy, bylo 22 měšťanů a majitelů domu bez bližších údajů, 20 advokátů, 16 obchodníků, 11 sládků, 10 státních a zemských úředníků, 7 architektů a stavitelů, 7 řemeslníků různých oborů, 6 občanských statkářů, 5 mlynářů a 5 profesorů/'1) I když národně politická diferenciace mezi Čechy a Němci v Praze nebyla ještě před rokem 1848 dovršena, prokázala volba tohoto přípravného výboru značné rozšíření společenské základny české národní aktivity v Praze. Prosazení národně politické identity české společnosti v revolučních letech 1848-1849 Nová vývojová fáze v procesu vytváření české občanské společnosti začala v jarních měsících roku 1848, kdy mnoho událostí, jevů a organizací mohlo být právem označeno jako první v moderních českých dějinách.62) Rok 1848 přinesl první ucelený český politický program, první velké a nezávislé české noviny, první svobodná veřejná shromáždění, první moderní ústavy, volební kampaně a volby, první ideologicko-politické směry Pražské povstání z června 1848 bylo po více než dvou staletích prvním otevřeným vystoupením Čechů se zbraní v ruce za politické požadavky, kdežto přípravy na povstání v květnu 1849 byly poprvé spojeny s myšlenkou rozbití habsburské monarchie.") Vedoucí skupina českého národního hnutí v čele s Františkem Palackým poprvé předstoupila před rakouskou a evropskou veřejnost s přirozenoprávním zdůvodněním svébytné existence českého národa a s myšlenkou dobrovolného spojení různých národností a náboženství na území mezi Německem, Ruskem a tureckým panstvím na Balkáně.6') Pro řadu menších národních hnutí, zejména pro Slováky a Slovince, bylo politické vystoupení Cechů roku 1848 významnou oporou, zčásti i vzorem. Liberální vedení českého národního hnutí, které se vytvářelo od '■ VYTVÁŘENI NÁRODA 95 poloviny Čtyřicátých let 19. století, se v Čechách těšilo mimořádné politické autorite. Podle jeho doporučení byli do českého zemského sněmuj v květnu a červnu 1848 voleni převážně rolničtí kandidáti a v červnu a červenci 1848 do rakouského říšského sněmu66) většinou vzdělaní advokáti, spisovatelé a vědci. Rozšíření české národní agitace z měst na venkov, které bylo zaznamenáno již v posledních letech před revolucí, nabylo v jarních a letních měsících roku 1848 na síle a intenzitě. Do června 1848 bylo z více než 1200 vesnic zasláno Národnímu výboru v Praze celkem 580 petic, z toho 465 česky psaných, ve srovnání s 89 peticemi ze středních a malých měst v Cechách.67) Poté, co rakouský říšský sněm v září 1848 zrušil feudální závazky, se politická aktivita českého rolnictva zřetelně snížila. Avšak ještě koncem roku 1849 bylo mezi odběrateli Národních novin, redigovaných Karlem Havlíčkem, 244 katolických kněží, 65 rolníku a 50 obcí v Čechách, převážně na venkově/'8) Proces vytváření českého národa vstoupil v letech 1848-1849 do stadia masového hnutí a zahrnoval ve vzrůstající míře také některé skupiny rolnictva a kvalifikovaného dělnictva.69) Bez ohledu na toto rozšíření národní agitace do úrodných zemědělských oblastí Čech se společenská aktivita národně uvědomělých Čechů v letech 1848-1849 soustřeďovala ve městech, hlavně v Praze. Jejími hlavními nositeli byli jednak měšťané a malovýrob-ci předmdustriálního typu, jednak právníci, spisovatelé a vědci, jejichž životní podmínky byly často na maloburžoazní úrovni.7'1) Mezi odběrateli Národních novin koncem roku 1849 je možné k prvním českým kapitalistickým podnikatelům zařadit nanejvýš několik z 46 zastoupených mlynářů a sládků. Je příznačné, že mlynáři a sládci dohromady byli mezi odběrateli početnější skupinou než obchodníci nebo úředníci.71) Také rozbor sociálního složení 439 členů jediného ryze českého ozbrojeného sboru Svornost, dřívějšího Svatováclavského bratrstva, potvrdil rozhodující úlohu řemeslníků (přes 27 %) a svobodných povolání, zejména advokátů, spisovatelů a lékařů (téměř 20 %). Ve sboru však byli zastoupeni také podnikatelé, především mlynáři a stavitelé (5 %), a na druhé straně i sociální skupiny nižších zaměstnanců (3,2 %) a námezdných dělníků (7,3 %)-7') Ze všech českých národních organizací v letech 1848-l849 zaznamenala největší rozšíření Slovanská lípa s několika tisíci členů v šedesáti šesti pobočkách v Čechách a v šesti na Moravě 96 ČEŠI v HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 Vyvrcholením činnosti tohoto spolku bylo v únoru a březnu 1849 zaslání adres důvěry rakouskému říšskému sněmu přibližně z tisíce měst a obcí v Čechách; asi polovina z 60 tisíc podpisů na této petici byla shromážděna zásluhou Slovanské lipy.7'1) Na Moravě byly poněkud méně příznivé podmínky pro šíření českého národního uvědomění než v Čechách. Malé skupiny česky smýšlejících vlastenců podpořily na jaře 1848 v Brně, Olomoucí a také v menších městech pražský Národní výbor.74) Většina moravských politiků, jejichž mateřským jazykem byly moravské dialekty češtiny, však rozhodně odmítala požadavek státoprávního spojení Moravy s Českým královstvím. V rozšířeném moravském zemském sněmu Alois Pražák, pozdější vůdce moravských staročechů, odůvodňoval tento postoj tím, že je třeba uhájit nezávislost Moravy v rámci Rakouského císařství.") Ve všech šesti moravských krajích, vcetne některých skoro výlučně slovanských volebních obvodech Přerovského a Hradišťského kraje, se konaly volby do ustavujícího nemeckého Národního shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem; jen v sedm, volebních obvodech na Moravě se do Frankfurtu nevolilo ' Naproti tomu se od jara 1848 rozšířilo na Moravě používání českého jazyka v úřadech i na veřejností, hlavně v novinách, časopisech a na schůzích. Osobní styk s uznávanými českým! politickými předáky z Cech v rakouském říšském sněmu, zvláště v Kroměříži, prispel ke sblížení Pražáka a dalších pěti nebo šesti moravských poslanců s českým národně politickým programem.-) Problémy sociálního vzestupu a asimilace v českém prostředí Touha po společenském vzestupu přiměla v první polovině 19. století pomerne mnoho lidí českého etnického původu k tomu, aby se snažil, začlenit do jazykově německého společenského a kulturního prostředí tehdejšího Rakouského císařství. Zvlášť silně se tento asimilacm tlak projevoval mez, rakouskými státními úředníky a důstojníky, kteří pocházeli z jazykově českých oblastí. Před rokem 1848 a znovu v padesátých letech 19. století patřilo mnoho německy uradujících státních zaměstnanců českého původu k oporám rakouské státní správy v Haliči a po roce 1849 také v Uhrách. Tito ide vyřizovali všechny úřední záležitosti německy, ale přitom mohli v mnoha případech otevřeně projevit své etnicko-kulturní sympa- VYTVÁŘENÍ NÁRODA 97 tie k Rusínúm, Slovákům nebo Chorvatům. Mezi českými úředníky a učitel, kte„ působili ve slovenských a chorvatských městech a po politických změnách z let 1859-1860 museli pro neznalost madarstmy odjet zpět do Cech, bylo několik později významných českých pedagogu.-) Výlučné uplatnění němčiny jako vyučovacího jazyka na středních a vysokých školách v Čechách a na Morave od posledních desetiletí 18. století přispívalo k tomu, že oba zemské jazyky, čeština a němčina, měly různou společenskou funkci. Nemčina se prosazovala jako vyšší jazyk úředního, obchodního a kulturního života, kdežto češtině měl být vyhrazen pouze styk s nižšími vrstvami obyvatelstva,Jazykově německý příklad císařského hlavního města Vídně působil v absolutistickém státě jako vzor nejen pro Prahu a Brno, nýbrž i pro jiná města převážně českého etnického území/') Právě ve dvacátých a třicátých letech 19. století, kdy se jiz šírila česká národní agitace, zdála se být vnější germanizace většiny měst v Cechách a na Moravě úspěšnější než v 18. století. f Dvě generace českých vlastenců věnovaly maximální pozornost obnově a prosazeni společenské funkce českého jazyka. České knihy a divadelní představení, české plesy a dobročinné slavnosti, kde se mělo hovořit pouze česky, ve čtyřicátých letech 19. století také první české spolky (besedy) a firemní nápisy sloužily jako důležitý prostředek k šíření českého národního uvědomění. Čeština nebyla v té době chápána jen jako nástroj dorozumění, ale měla takřka sakrální funkci.80) Téměř výhradní jazykově německé vyučování na gymnáziích, reálkach, odborných a vysokých školách až do počátku šedesátých let 19. století však vedlo k tomu, že nemalý počet českých vlastenců přes všechnu snahu ovládal němčinu jako spisovný jazyk lépe než českou mateřštinu. Když studenti pražské univerzity chtěli v březnu 1848 uveřejnit své politické požadavky v obou zemských jazycích, museli požádat historika Františka Palackého, aby jun zformuloval české znění, protože si sami nebyli jistí svou znalostí spisovné češtiny.81) Úsilí o prosazení a uznání českého národního oděvu jako politického symbolu souviselo zčásti s tím, že svou příslušnost k českému národnímu hnutí chtěli veřejně vyjádřit něk teří muži a především ženy vyhledávající jiný symbol národa než jazyk.82) Hlavně od počátku šedesátých let 19. století bylo možné v Če- ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815- 191-1 chách pozorovat obousměrný průběh národní asimilace. I nadaly ačkoli v menším rozsahu, byl společenský vzestup ve státních ur^ dech, v armádě a v některých oblastech hospodářské činnostii sp ^ jován s přechodem do jazykově německé vyšší společnosti Ra 0 kého císařství. Mezi německými liberály a německými nacionály z českých zemí bylo nemálo politiků s českými příjmeními a Pie ky. Ale i mezi českými národními aktivisty se objevilo mnoho p kladů podnikatelů nebo literátů, kteří pocházeli z němec 7 rodin a zčásti měli své předky za hranicemi českých zemí. S tací p ukázat na plzeňský příklad: poslední německý purkmistr rri Plzně do roku 1868, advokát Franz Pankratz, byl synem českeri kloboučníka z Královic, zatímco první český prezident obe - °t ní a živnostenské komory v Plzni, knihtiskař a nakladatel Ig Schiebl, pocházel z jazykově německé rodiny, která se o neko generací dříve přistěhovala z Tyrolska.83) Také českožidovské hnu tí přispělo od sedmdesátých let 19. století k příklonu celé řady sľnU z původně jazykově německých židovských rodin v Čechách k ceS kému národu."1) České národní organizace a prostředky komunikace V podmínkách neoabsolutistického vládního systému v Rakousku v padesátých letech 19. století byly přerušeny skoro všechny nabe hy k rozvoji masového demokratického hnutí v českém prostře t Tím intenzivněji využilo české národní hnutí k svému novému rozmachu obnovení ústavního života v letech 1860-1861 a hlavne p° roce 1867, kdy byly vytvořeny poměrně příznivé podmínky pro společenskou aktivitu nezávislou na státu. Na rozdíl od čtyřicátých lec 19. století mohla politicky a hospodářsky aktivní vedoucí vrstva Čechů legálním způsobem ovládnout různé samosprávní instituce, vytvořené nebo povolené státní mocí. Rozhodující politická moc v Rakousku zůstávala sice až směrem do okresů v rukou statni byrokracie, ale část administrativ)/, především v hospodářských záležitostech, byla v jednotlivých obcích svěřena voleným představitelům občanů. Tento systém umožnil také Čechům získat podstatný podíl na správě vesnických obcí a měst. Již při prvních obecních volbách po pádu neoabsolutismu v březnu 1861 získala česká většina převahu v řízení zemského VYTVÁŘEN/ NÁRODA 99 hlavního města Prahv nnrŕ liberální kandidátka zv\Z u "é Sp°hČnÍ ncoabsolutismu,-) Břhem krtí1.k?"zervariwi «B«**'» dof°U všechny městské. a vesn k Z ^ d° naposledy roku 1865 Smícho!m " "■**" SÍdcln,m ''""ľ C'' " jímkou zůstalo JĹtZ^J."*" 1868 ^-v-); .iedn.ou vy- , ecskc Budějovice. Na rozdíl od toho se čes- vľnT^oríľarľ ýCh;,,ČStCCh ovála mnohem obtížněji, v mnoha pnpadech az v devadesátých letech 19. století,-) a nejvétší mesta na Morave, jako Brno, Olomouc a Moravská O tráva, zů- stavala az do roku 1918 nod řici-s - , . , , * i i v i • i Pocl Clste nemeckou správou, i když byla většinou obklopena českvrní i * » F u, s i P ud cesKymi předměstími a vesnicemi.89) Česky spravovaná mesta v čele s Prah* ■ . vc»ut-«ul / > ÍLj.VI s . , S 1 Iahou působila po celá desetiletí jako strediska českého společenského a kulturního života. Pražská mestská samospráva ?e stala fakticky nejvyššřm voleným orgánem českého národa, zvláště po 8 hmu ISrV l 4 i / - i ž i/.y|. r "jnu i««2, kdy posledních pet ne- meckých clenu demonštratívni* ,„«.,. T . , ,, , , „ ' • , M, natívne vystoupilo z pražského městského zastupitelstva. ) r Důležitou úlohu při soustřeďování vedoucích pracovníku české občanské společnost, na regionální úrovni měla samospráva soud- nich okresu, ) zavedena v Cech-írK t-,j io, , r. - . . , , ,. . v>ecnacn roku1864. Do většiny okresních zastupitelstev byli zvoleni aktivní cf^ - ■ , . , , ,V, , ,"iaKClvm starostové vesnických obcí, kteří se tak dostavali do osobního stvku t nSi> -i ■ j . „ .... , * ^vKLl a někdy i do sporu s velkostat- kar, a se zástupe, mest. Protože okresní samosprávě v Čechách připadly některé kompetence, které odpovídaly potřebám českého rol- nickeho obyvatelstva, mela okresní «mncn - n - -. , , i . > „, * URresni samospráva velký vyznám pro národne politické uvedomení českého rolniVi™ 92\ i«Íí ■ v r v , , r. , . v , , , ■cno rolnictva. -) Většinou spatné placeni tajemnici mestských rad a nl'V r°CĚ 1897 466 sokolských jednot (367 v če-cÄ^S! MOrT a VC SleZsku a 6 v Dolních Rakousích) s 43 870 členy. Masoyy charakter sokolské organizace vyjadřovalo heslo zakladatele a dlouholetého náčelníka Sokola Miroslava Tyrše „Každý Cech Sokolem . Nárok Sokola na zastupování celonárodních zájmu byl postupne zpochybňován až ke konci 19. století založením katolické národní tělocvičné organizace Orel a vznikem dělnických telocvičných jednot."") České demokratické národní hnutí dosáhlo svůj vrchol v době ' VV^Á,Um NAROfM 101 - po/akousko-uherském vyrovn, , nez sto veřejných shromážděn * V°ku 1867 "*) K°Iiaio se Slch čtvřicet na Moravě a ve q7 P?d ^ nebem v Čechách a dal-dení nazývala podle irského \JCZsku-m) Původně se tato shromáž-návrh tehdy mladého historie?" ^ JJŽ ™k" 1868 se na d,C1 husitské revoluce 15 stoW ^ GoIla v návaznosti na trávy počet necelého půl druhéhT ľ°fŽI'ŕl,° označení tábory.104) Celko-opozičního tisku měly táborů ľ ľ " °Sob> které sfi Podle úda*Ú je zřejmě zvehčený avšak i Do í, ľIetech 1868-1871 zúčastnit,"'5) setirisfcú lidí na jednotlivá "rednřc" hlášení nebyla účast de-městské maloburžoázie sena !-,°rech žádnou výjimkou. Vedle vrstvy vesnického obyvateístv *ch íídu aktivně podílely různé kusu ° české vyrovnání z.roku lny dělnicCva- Ani neúspěch po-klesu vJny demokratického ťí k němuž došlo již v době po-překážkou rychlého vzestun v°véno hnutí, nebyl podstatnou emancipační úsilí se nemohl C - 0bčanské společnosti. České hraničí,106) ale právě tato okoln ° účinnou podporu ze za- české národně politické ident"0^ přlSPlVaIa J< vnitřnímu posílení pvosadilo vědomí příslušnosti tech 18^i-1863 se postupně a koncem šedesátých let 19 J V Ceskénni národu na Moravě107) Cechn-«■) ■ Stoletl také v řadách části slezských ^'Významnějším prostředkem t národním hnutí se po roce 1860 , unikace a aSitace v českém český deník Národní listy byl již od , nezávisty český tisk. Vůdčí vem, bez ohledu na to, že sistar é°* ■ í863 P°d ml^očeským vli-želi vedení v českém politickém ži^m^ P° cdé čtvmí(>letí udr-tých let 19. století nepřekročilv AřT? -? d° Počátku osmdesátka, k^rý dosáhly již v prvn^ * /z^nákiad přes čtyř, tisíce náklad novin rychle zvyšoval rok,, iooľ SVC e*ist6nce. Poté se však na 10 782 a roku 1895 na více než 9744 ^tísků' roku JS90 a osm tisíc výtisků odpoledního wdá ^ ^tiskú ranního v P™ní polovině Šedesátých U i ljaroceské den% v českém sátých a osmdesátých letech 19 století p / , Ndnd a v sedmde-ší náklad, kdežto německy Vycház^.V ! ' méIľ Podstatně niž-roku 1879 tiskl ve více než pěn Zľc^^ dmík Poli^ * již "ŕ1 d-ík- * «^Ia až méně ^ľi^ Mas-- -zšíře-ci výtisků v roce 1883 a s více než sed ^0dmPoliti^ & osmi tisí-dvaatncet, tisíci výtisku v roce 189^»™ °SW Vr°Ce ^O, resp )Povinno^ Platit poměrně 102 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 nákladný novinový kolek, zrušená až před koncem 19. století, přispívala k tomu, že velká většina českých regionálních, dělnických a rolnických časopisů vycházela jako nepolitická periodika týdně nebo jednou za dva týdny. Od konce osmdesátých let 19. století se však počet politických novin, časopisů a odborných periodik zvyšoval mnohem rychleji než počet nepolitických časopisů, jak ukazuje tabulka č. 2.111) Tabulka č. 2 Úředně schválené české noviny a časopisy v Čechách Rok Politická Nepolitická Odborné Celkem periodika periodika časopisy 1863 10 18 17 45 1871 20 20 43 83 1879 32 30 60 122 1885 56 51 109 216 1891 102 64 153 319 1895 120 65 210 395 České školství a vzdělání Přednosti rakouského školského systému se v českých zemích po celé 19. století setkávaly se vstřícnými demokratickými představami českého národního hnutí, které se snažilo zajistit všem příslušníkům národa co nejlepší vzdělání a kulturu v mateřském jazyce. Nejen ve městech, ale i ve většině vesnických obcí byla v desetiletích po roce 1815 v praxi prosazena všeobecná školní docházka, přičemž čtení, psaní, počty a katolické náboženství se na nejnižším stupni škol až na malé výjimky vyučovaly v jazyce místního obyvatelstva.'12) Počet obecných škol s výhradně českým vyučovacím jazykem se zvýšil z 3244 v roce 1864 (z toho 2038 v Čechách, U56 na Moravě, 45 ve Slezsku a 5 v Dolních Rakousích) na 4129 českých obecných škol v roce 1884 a na 5439 v roce 1914 (z toho 3359 v Čechách, 1940 na Moravě a 140 ve Slezsku). V zemi Dolnorakouské nebyly roku 1914 samostatné české školy, jen devět smíšených dvojjazyčných škol, kde čeština na nejnižším stupni sloužila pouze jako prostředek k porozumění německému vyučovacímu jazyku.1") Několik příznivých okolností působilo v průběhu 19. století na celkovou úroveň základní vzdělanosti českého obyvatelstva. Ve- 1. VYTVÁŘENI NÁRODA 103 doučí osobnosti českého národního hnutí přikládaly mimořádný význam vzdělání širokých vrstev národa. Mohly se přitom opírat o starou tradici rozvinutého evangelického i katolického školství v českých zemích a o hluboko zakořeněný zvyk samostatného čtení v českých rodinách. Tím je možné vysvětlit pozoruhodnou skutečnost, že úrovní základní vzdělanosti předčili Češi všechny ostatní národnosti habsburské monarchie, včetně rakouských Němců. Již v sedmdesátých letech 19. století se objevily v českém tisku zprávy, že ze všech pluků rakousko-uherské armády byl největší počet vojáků znalých čtení a psaní zjištěn v českém 18. pluku v Hradci Králové a poté v českém 21. pluku s doplňovacím okresem v Čáslavi."4) Když se pak ve sčítání lidu z 31. prosince 1900 poprvé zjišťovala vzdělanost obyvatel ve vztahu s obcovacím jazykem, potvrdilo se první místo rakouských občanů české národnosti v dosažené úrovni základního vzdělání i v širokém záběru celé populace (k tomu tabulka č. 3).,1S) Tabulka č. 3 Podíl znalých čteni a psaní na celkovém počtu rakouských občanů českého jazyka roku 1900 Z 1000 osob starších 6 let příslušného obcovacího jazyka Pro srovnání Češi Němci Průměr všech jazyků Uměli číst a psát Uměli jen číst Neuměli ani číst ani psát 937,7 19,7 42,6 918,4 13,3 68,3 653,9 50,8 295,3 Pro tehdejší veřejnost bylo největším překvapením, že se tento náskok Čechů v základní vzdělanosti vyskytoval dokonce i v nej-starší věkové skupině. Zjištěná okolnost, že překvapivě nízký podíl analfabetů byl zaznamenán také mezi muži českého jazyka narozenými před 31. prosincem 1849, nasvědčuje závěru, že sc všeobecná školní docházka zdárným způsobem projevila již před obnovením ústavního života v šedesátých letech 19. století rozšířením základních školních vědomostí také v širokých vrstvách českého řemeslnického, dělnického a rolnického obyvatelstva (k tomu tabulka č. 4).116) Podle údajů sčítání lidu z 31. prosince 1910, které opět sledovaly vztah mezi úrovní vzdělání rakouských občanů a jejich jazykovou 104 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠ) A V EVROPĚ 1815-1914 Tabulka č. 4 Podíl znalých čtení a psaní na počtu rakouských občanů českého jazyka starších SI let roku 1900 Z 1000 osob starších 51 let Pro srovnání příslušného obcovacího jazyka uměli číst a psát Češi Němci Průměr všech jazyků Muži 927,8 889,3 672,2 Zeny Celkem 806,3 867,1 820,6 855,0 606,8 639,5 příslušností, zvýšil se podíl znalých čtení a psaní u Čechů na 966,4 z každých 1000 osob starších 10 let. Také u rakouských občanů německého jazyka se tento podíl zvýšil na 962 a v průměru všech národností Předlitavska na 812,9 znalých čtení a psaní z každých 1000 osob nad 10 let."7) V celoevropském srovnání patřila česká společnost k nejvíce alfabetizovaným v tehdejší Evropě a blížila se úrovni základní všeobecné vzdělanosti v protestantských zemích severní a střední Evropy.118) V oblasti vyššího školství nebylo pro české národní hnutí snadné prosadit český vyučovací jazyk do hlavních (pozdějších měšťanských) škol, reálek a gymnázií.115) První česká hlavní škola vznikla v Praze rozhodnutím českého zemského prezídia z 9. dubna 1848, první reálka s českým vyučovacím jazykem byla zřízena roku 1849 rovněž v Praze. Česká gymnázia byla zakládána až v šedesátých i letech 19. století, jako první z nich městské reálné gymnázium v Táboře z roku 1862.12{)) Zatímco roku 1866 existovalo jen deset českých gymnázií a reálných gymnázií, zvýšil se roku 1873 jejich počet na dvacet šest, roku 1894 na čtyřicet jedno a roku 1914 na šedesát osm, s celkovým počtem 18 013 českých gymnazistu. Počet českých reálek stoupl mezi lety 1873 a 1914 ze čtrnácti na čtyřicet tři, s celkovým počtem 15 131 českých studentů.121) S výjimkou Slezska byla síť českých středních škol v českých zemích poměrně hustá a dostatečná. Je ovšem třeba připomenout, že velkou část těchto středních škol zřizovaly původně městské obce a jiné nestátní korporace, a teprve později je přebíral rakouský stát do své péče. Také >: české dívčí gymnázium Minerva v Praze, první svého druhu v celém Rakousku, bylo zřízeno roku 1890 na spolkovém základě.122) Roku 1914 působilo již pět českých dívčích gymnázií s 919 studentkami.12') I. VYTVÁŘENI NÁRODA 105 Během několika málo desetiletí vyrostlo rovněž kvetoucí české vysoké školství, které bylo přitažlivé i pro mnoho slovenských, slovinských a jiných studentů příbuzných národů. Rozdělení pražského vysokého učení technického na samostatnou německou a českou instituci v letech 1868-1869 prosadila tehdejší německá většina na českém zemském sněmu v neposlední řadě s očekáváním, že česká technika bude zaostávat a nebude stačit modernímu vývoji. Stal se však opak a vynikající úroveň české techniky byla na přelomu 19. a 20. století uznávána i v Německu.124) Také v Brně vznikla roku 1899 česká technika, která však zůstala až do roku 1918 neúplná a nedostatečně vybavená. Přednášky v češtině se na pražské univerzitě konaly roku 1848 a znovu od šedesátých let 19. století, kdy bylo jmenováno několik českých profesorů. Podíl českých vysokoškolských studentů na pražské univerzitě a technice byl již roku 1870 větší než procento Cechů z celkového počtu obyvatel země České.125) Po rozdělení pražské univerzity roku 1882 se na české univerzitě během krátké doby uplatnila nová průbojná generace českých vědců, která cílevědomě otvírala dveře do světa a jejíž badatelské výsledky odpovídaly tehdejší mezinárodní úrovni.1-6) Se svými více než třemi tisíci studenty na přelomu 19. a 20. století převýšila česká univerzita dvaapůlkrát počet posluchačů německé univerzity v Praze, přičemž se tento počet v následujících letech ještě zvětšoval.127) Celý proces vzdělání české mládeže od obecné školy až po univerzitu a jiné vysoké školy mohl probíhat v češtině. Sociální složení české politické reprezentace až do přelomu 19. a 20. století Jako uznávané politické představitele české občanské společnosti je možné označit české poslance zemských sněmů Českého království a Moravského markrabství, kteří byli zvoleni v průběhu čtyř desetiletí od obnovení ústavního života roku 1861 až do prosazení masových politických stran na přelomu 19. a 20. století ve volebních kuriích měst a venkovských obcí, v Čechách od poloviny osmdesátých let 19. století také v obchodních a živnostenských komorách. Jen v prvních volbách do českého zemského sněmu v březnu 1861 nebylo rozdělení poslanců do dvou protichůdných národnostních táborů na první pohled zřejmé a projevilo se teprve při hlasování 106 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 v zemském sněmu. Tak například český volební komitét podpory val univerzitního profesora Leopolda Hasnera a advokáta Adol* Maria Pinkase jako kandidáty volebních obvodů v Praze na Starej Městě a na Malé Straně, avšak oba poslanci se v zemském sněfl1 přiklonili k německo-liberální ústavní straně. Naproti tomu starostové měst, kteří původně nezaujímali vyhraněné stanovíš^ v národnostní oblasti, obchodník František Klavík z Českých BuC^, jovic a lékař Antonín Porák z Trutnova, podporovali při hlasový v zemském sněmu pravidelně českou státoprávní stranu, i káf byly jejich městské volební obvody považovány z národnostní!1 hlediska za převážně německé.]2H) Národně politické i sociální zarr zení poslanců českého zemského sněmu je proto stěží možné be/' částečného zjednodušení, ale i v této podobě je dobrým východ'5" kem k dalšímu rozboru (k tomu tabulka č. 5).!-1J) Zřetelné rozlišení mezi národně politickou příslušností ceS^ a německy smýšlejících poslanců zemského sněmu je v moravsko1 případě ještě obtížnější než v Čechách. Bádání z poslední doby upcr zornilo na to, že někteří zemští poslanci českého etnického půvo^U se ještě v sedmdesátých letech 19. století hlásili k německé ústa^~ věrné straně, ale současně se v řadách českých federalistu výskyt val například starosta města Kroměříže Benjamin Demel, který cházel z německého jazykového prostředí. Sociální složení čcský^J1 poslanců moravského zemského sněmu bylo -mnohem stabilněji než v Čechách, hlavně díky rozhodujícímu zastoupení právní^ a rolníků po řadu desetiletí. Až do devadesátých let 19. století b)Al národně uvědomělí Češi vysíláni do moravského zemského sněnlU převážně z volební kurie venkovských obcí. Kolísavý počet českýcn zemských poslanců na Moravě byl většinou způsoben tím, že ní úřady a německá správa velkých a středních měst ovlivňovaly některé volby v městské kurii.150) V obchodních a živnostenský^1 komorách v Brně a Olomouci byli v této době voleni do zemského sněmu pouze poslanci německé národnosti, takže čeští poslanci -na rozdíl od Čech - pocházeli jen z volebních kurií měst a venkovských obcí (k tomu tabulka č. 6).13f) Podobně jako v jiných parlamentních sborech v Evropě 19. století se podstatná část českých poslanců zemských sněmů v Čechách a na Moravě skládala z právníků, především z řad nezávislých advokátů. Mezi dvaceti pěti právníky, kteří mohou být v českém zem- '■ vytváření národa 107 Povolání českých poslanců zemského sněmu v Cechách živnostenských komor, měst a venkovských obcí „ , Mulica bolených v k, ■ J obchodních a vletech 1861-1901 Katoličtí kně?í Státní úředníci vzdelanci Továrníci Obchodnicí, peneiníei Inženýři Manažeři Volby do zemského sněmu roku 1861 1867 1867 1870 1872 1878 1883 1889 1895 1901 (i) Ol) Buržvmm podnikatelé Řemeslníci, živnostníci Měšťané (bez bližších údajů) Maloburžoázie 25 25 24 24 24 27 21 24 21 18 11 8 7 8 9 5 6 5 5 5 2 5 4 4 5 2 7 3 3 4 11 8 8 6 7 2 6 3 - 1 - - - - - - 1 2 2 - 2 8 7 8 10 6 6 3 3 2 7 4 4 4 4 3 4 - - 1 3 2 2 _ - - - 1 I 1 4 4 5 4 4 6 3 3 6 62 64 5.9 63 49 57 43 3H 3 S 4 6 6 5 4 3 6 5 4 3 3 3 4 4 4 5 2 9 7 3 /o ;/ 10 19 10 í o zo Rolníci, občanští statkáři 6 4 Mlynáři ? -> 10 4 13 4 22 4 Agrární buržoazie 14 17 26 13 36 7 3 8 10 39 4/ Šlechtičtí velkostatkáři I I 1 1 Celkem 80 90 87 89 88 83 92 97 97 97 ském sněmu z roku 1861 označeni jako členové nebo přívrženci české národní strany, bylo šestnáct advokátů, čtyři soudci, dva notáři, jeden státní zástupce a dva blíže neurčení právníci.1'') Je zajímavé, že česká národní strana vystupovala v březnu 1861 proti kandidaturám státních úředníků (s jedinou výjimkou místodržitele v Čechách, hraběte Antonína Forgáche), ale zároveň výslovně doporučovala volbu několika českých soudců a soudních úředníků.1''') Podíl právníků na celkovém počtu zemských poslanců dosáhl vrcholu v Čechách roku 1878 s necelými 33 %, na Morave v letech ■ 108 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815-1914 Tabulka č. 6 Povolání českých poslanců zemského sněmu na Moravě zvolených v kuriích města venkovských obcí v letech 1861-1902 Volby do zemského sněmu roku Povolání 1861 1867 1867 1870 1871 1871 1878 1884 1890 1896 1902 (I) (11) (1) (11) Právníci 4 10 6 6 9 6 10 14 12 12 13 Lékaři, lékárníci 1 2 2 - 2 3 1 2 2 2 2 Učirelé středních a vysokých škol 1 3 3 2 2 2 - - - - - Novináři - - 1 1 1 - - - - - Katoličtí knězi 4 4 S 6 5 5 4 4 1 2 2 Samosprávní úředníci - 1 1 Buržoázni a maloburíodzni vzdělanci 10 20 17 /5 19 17 15 20 /5 /6 Z7 Továrníci Obchodníci 1 1 2 1 1 3 2 1 1 1 1 1 1 1 2 2 Manažeři - - - _ _ 2 Buržoázni podniká tel é 2 2 1 / 3 2 / / 3 4 4 Řemeslníci, živnostníci Měšťané 2 1 1 2 1 1 - 1 - - - (bez bližších údajů) - 3 - 1 3 2 2 2 Maloburžoázie 2 1 3 4 3 _ 3 2 Rolníci, -- občanští statkáři Správci statku 11 6 1 7 1 7 1 7 1 1 5 6 9 13 1 14 13 1 Mlynáři 1 1 1 1 i 1 1 1 I 1 Agrárni buržoazie 12 H 9 9 9 7 7 10 14 15 14 Šlechtičtí -- velkostatkáři - - - _ 1 1 36 Celkem 26 34 28 28 35 29 24 34 34 35 1878 a 1884 s v.ce než 41 %; v následujících volebních obdobích byla prevaha právníku hlavně ve venkovských volebních obvodech odstraněna v důsledku nástupu rolnických poslanců. Jako prá jsou započítáni také čeští poltuko^! teH mm p^voíánCdli v oficiálních seznamech v(>m,.i -i . - un 11 zernskeho snemu na prvním místě, i když I. VYTVÁŘEN J NÁRODA 109 působili také y hospodářském podnikání, například staročeský vůdce František Ladislav Rieger, který se v osmdesátých letech 19 století označoval jako „advokát a velkostatkář".134) Mezi česky smýšlejícími poslanci zemského snemu v Čechách byli v prvním volebním období také tři státní úředníci nižšího řádu, císařsko-kralovský (c. k.) horní komisař, poštmistr a dokonce C. k. okresní predstavený v Kolíně Antonín Mareš, který byl sice ve volbách v březnu 1861 zvolen proti oficiálnímu kandidátovi české strany, ale při zasedáních zemského sněmu hlasovali všichni tři státní úřednici pravidelně s českou národní Stranou.135) Mezním rozhraním, které rakouští státní úředníci českého smýšlení při své činnosti v českém zemském sněmu nechtěli překročit byla státo-deklarace českých poslanců z 22. srpna 1868, která popírala latnost rakouské prosincové ústavy z roku 1867.136) Tři poslanci právní plátno: českého zemského sněmu, c. k. horní komisař Šimon Dvořák, rada c. k. vrchního zemského soudu Matěj Havelka (který byl už předtím poslancem rakouského říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži v letech 1848-1849) a univerzitní profesor Alois Vojtěch Šembera, se v srpnu 1868 vzdali svých mandátu a nepodepsali deklaraci, zatímco c. k. okresní adjunkt František Fáček, který připojil svůj pod-pis pod deklaraci, vystoupil ze státní služby a stal se sekretářem na pražském magistráte.137) Obecně se prosadila praxe, že úředníci a zaměstnanci samosprávních orgánů zemských, okresních, městských i obchodních a živnostenských komor pod českým vlivem brali ve své politické činnosti mnohem menší ohled na případné zájmy vídeňských vlád než státní úředníci. Počet českých vysokoškolských učitelů zvolených do zemského sněmu v Čechách se příliš neměnil. Také v tomto případě byli ovšem členové profesorského sboru Českého vysokého učení technického zpravidla aktivnější a radikálnější než c. k. profesoři filozofické nebo právnické fakulty pražské univerzity. Všichni tři vysokoškolští učitelé, kteří podepsali v Čechách státoprávní deklaraci z roku 1868, Čeněk Hausmann, Jan Krejčí a Karel Kořistka, byli profesory na pražské technice, podobně jako moravský „deklarant" Jan Helcelet byl profesorem brněnské techniky.138) Středoškolští učitelé, zvláště mimopražští, byli vystaveni ještě silnějšímu tlaku než vysokoškolští odborníci. Opět je možné pozorovat že v méně závislém postavení byli učitelé středních a odborných škol financo ČEŠI V HABSBURSKÍ; Říši ..\ "'"Kr: K,*> A V EVROPĚ 1815 1914 nu 1868 podepsal deWa ľa 1^ " V ^ vzdal svého pil«JS^1S2ľh PK M 7' ° P°ZdČJ1 SC ně ohrožené táborské střední' T',7 neohro5íil Převzerí fína"č-&t středoškolských učitelů n !ľ í° Tak se P°" dmdesátých let 19. století V C )'ITU poslanci od poloviny se-Moravě se tato profesní s! V hách zřefelně snížil, zatímco na neobjevila. Klesající tendenci bH* °d ^ 1878 m™ zemských poslanců z řad 1 l mozne pozorovat také v řadách než na Moravě. Nový vzesciT" 7Ch ktléží> v Čechách ještě silněji počátku 20. století již neb P°ČCU duchovních mezi poslanci od ké strany, ale s formovaniu SP°jÍe" S činn°stí knězi uvnitř staročes-poslancú obou zemských s P CÍckého katolicismu.11") Z českých ně závislí příslušníci svoboT^f byI* "a rakouském státě nejmé-kárníci. Mezi novináři byli "fc - P°voIání> v prvé řadě lékaři a lé-napříkladjan Stanislav Sk - přední majitelé novin a tiskáren, Grégrové, kteří mohou býtP*0^ ncbo bratří Julius a Eduard podnikatelské buržoazii CaSCecné považováni za přechod k české Soustavný vzestupe posil -v druhé polovině 19. století &Ské P°dnikacelské aktivity přímým zastoupením českv 7 ***** je" "dostatečně projevoval v zemském sněmu. Již rok ^ Průniyslníků a velkoobchodníků nost, že mezi dvanácti před **** měIa veIkľ význam skuteČ-jej.chz žádost o povolej č ľ-ľ °Sobn°StmÍ české společnosti, lozena přímo císaři Frantík r PoIitického deníku byla před-majitelé továren, kožařskv '„ .lJosef°vi,wl) byli dva obchodnic, a dva nik Josef Macháček, a že Ft*ntišek MooM a cukrovar- do Vídně k audienci u císaře nk <*Stoval sPol^ně s F. L. Riegrem cek patrili společně s další ?* nt0 Cováľníci> Pštross a Machá-kateli, majitelem strojírny p -í ěma úspěšnými českými podni-varny Vincencem Mastem t Daňkem a majitelem textilní to-poslancúm českého zemskí ' L°mn'ce nad Popelkou, k prvním bylo z volebních obvodů oř Sněmu z rok" 1361. Ve stejné době obci v Cechách zvoleno nL' ^ němc<*ých měst a venkovských Pncemž 11 dalších německ^^ m>Ž 18 Poslových podnikatelů, ho snemu obchodní a živi tovarníků z Čech vyslaly do zemské-ze většma Průmyslníku nebT^ k°mor>- Brzľ SĽ však "kazalo> a 0cnotná obětovat svůj drahocenný I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 1 1 1 lebnľľdclVánhn v Zastupitelském sboru, takže v následujících vo-Z CV 1 °bd°bích značně poklesl počet německých podnikatelů Dříli V 2emskét« sněmu, kdežto počet českých průmyslníku se pniis neměnil. ie^°nh0dUlíCÍ h^podářSká síla české společnosti spočívala však " C dlouho - vedle klíčové úlohy zemědělství - v obchodu a drob-Podnikání, jak o tom svědčily pravidelné volby do tří ebchod- lcn a živnostenských komor v převážně českém území Cech. ) .Uldlcní řemeslníci souhlasili jen ve výjimečných případech s tun, abY vyvíjeli politickou činnost daleko od svého bydliště a pracoviště, a tePl'VĽ sociální hnutí maloživnostníkú v osmdesátých letech IJ. doletí přispělo k částečné změně tohoto postoje. Lze předpokládat, *e mezi zemskými poslanci z řad měšťanů bez dalších bližších údajů byli beztak převážně bývalí řemeslníci, kteří již nevykonávali sva Povolání a většinou působili v městské samosprávě. Ještě na prelomu 19. a 20. století měla česká společnost v rozhodující míře nadále maloměstský ráz a přechod k podnikatelské buržoazii byl v mnoha městech českého sídelního území v Čechách většinou plynuly. Zastoupení českých buržoazních podnikatelů v moravském zemském sněmu bylo zřejmě ještě slabší než v Čechách. Největší nárůst v Čechách i na Moravě zaznamenávala skupina zemských poslanců z řad českých občanských statkářů a r°lm*ů; Pro poměry v moravském zemském sněmu byla pritom důležitá okolnost, že až do konce osmdesátých let 19. století meh cesti kandidáti bezpečnou vyhlídku na zvolení pouze v kuru venkovských obcí, takže uznávané vůdce české národní strany na Morave vysílali do zemského sněmu především rolníci. Také jinak se projevovalo v české společnosti dalekosáhlé prolínání agrárních a píumysio-vých zájmů. Většina prvních českých akciových společnosti vznikla z nashromážděného rolnického kapitálu'-) a znacna cast středních a malých měst v českých zemích byla aspoň zčásti spojena_se zemědělským podnikáním. Pozoruhodný by rovna ne^ycejne vysoký stupeň vzdělání politicky aktivních občanských státia u a rolníků v českém sídelním území Cech a Moravy. V seznamu poslanců českého zemského sněmu z roku 1901 bylo mcet dm zástupců zvolených v národnostně českých venkovských obvodech vým povoláním rolníci, z nich sedm mělo vysokoškolské vzdelaní a dvacet tři absolvovalo nejméně čtyři třídy reálky nebo gymnázia, ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815-1914 z toho asi polovina se závěrečnou maturitou nebo s ukončeným odborným zemědělským vzděláním.1"1'1) Aristokratičtí velkostatkáři ovlivňovali veškerou činnost českého a moravského zemského snemu zásluhou privilegovaného postavení volební kurie velkostatku, ale v ostatních kuriích byli voleni jen výjimečně oblíbení politikové a kulturní činitelé, jako básník a deklarant baron Karel Drahotín Villani, mecenáš umění hrabě Jan Harrach nebo mladočeský hrabě Václav Kounic.145) Až do konce 19. století byla česká politická reprezentace v obou zemských sněmech složena v podstatě ze dvou základních skupin. Hlavním jádrem bylo poměrně úzké vedoucí grémium staročechů a mladočechů v Praze a podobné vedení české národní strany v Brně, téměř bez výjimky reprezentované osobnostmi s vyšším vzděláním. Druhou pevnou oporou české politiky, mnohem více v Čechách než na Moravě, byli uznávaní představitelé jednotlivých českých měst a okresů. Na rozdíl od českých poslanců říšského sněmu z let 1848-1849 byla většina poslaneckých křesel českých zástupců v zemském sněmu v Čechách vyhrazena známým místním veličinám. Například mezi českými občanskými poslanci, kteří schválili státoprávní deklaraci z 22. srpna 1868, bylo devatenáct starostů českých měst a jedenáct předsedů českých okresních zastupitelstev. V průběhu čtyřiceti let, od roku 1861 do roku 1901, bylo v českém zemském sněmu zastoupeno celkem padesát čtyři starostů českých měst, z toho někteří vytrvali ve sněmu překvapivě dlouho.116) Starosta města Chrudimi Josef Klimeš byl zvolen do zemského sněmu poprvé roku 1863 a zastupoval volební obvod venkovských obcí Chrudimská nepřetržitě v sedmi dalších volebních obdobích až do rozpuštění sněmu v únoru 1895, tedy téměř 32 let. Obchodník a starosta města Bechyně Karel Faber přišel do českého zemského sněmu mezi prvními poslanci v dubnu 1861 a vykonával svůj mandát až do své smrti roku 1890, tedy 29 let. Také lékař a starosta města Pelhřimova František Kralert byl zvolen již do prvního sněmu roku 1861 a vytrval v něm až do smrti roku 1880, to znamená 19 let. Čtrnáct dalších starostů českých měst působilo jako poslanci zemského sněmu déle než deset let, přičemž mnozí starostové předali v době svého poslanectví vedoucí funkci ve městě svým nástupcům. Konec této poslanecké vytrvalosti místních veličin přineslo až rozšíření masových politických stran. I. VYTVÁŘEN] NÁRODA 1 13 Češi jako národní společnost Na příkladu Cechů je možné zřejmě nejlépe ze všech národností habsburské monarchie pozorovat složitý sociální vývoj, který vedl od privilegované stavovské společnosti, existující vedle a nad úrovní bezprávných etnicko-jazykových skupin, k diferencované struktuře moderní národní společnosti. „Státoprávně byli Češi nadále jednou z mnoha národností, ale psychologicky již byli národem, a do jaké míry to platilo také sociologicky, dokazuje skutečnost, že nejpozději od přelomu století je možné hovořit o českém hospodářství",1'17) charakterizoval přední německý historik výstižně tuto situaci. Právě Češi 19. století mohou být označeni jako ztělesnění vývojového typu k národnímu státu, kdy národ předem utvořil svůj pozdější stát „v podobě národní společnosti opoziční vůči existujícímu státu".,4S) V sociálně ekonomické oblasti překonali Češi na přelomu 19. a 20. století počáteční vývojové fáze, kdy jejich společenská struktura nebyla úplná, a zahrnovali ve svém národním celku již všechny základní třídy a vrstvy kapitalistické společnosti. Kolem roku 1900 již Ceši zdaleka nebyli zaostalým „lidem rolníků a služek", jak se jevili některým obyvatelům Vídně. Při zpracování výsledků sčítání lidu z 31. prosince 1900 se poprvé zjišťoval vztah mezi údaji o povolání a údaji o obcovací řeči, v podstatě tedy vztah mezi sociální a národnostní strukturou. V Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Dolních Rakousích, kde úřední statistika propočítala tuto kombinaci,1J3) se zřetelně ukázal nadprůměrný podíl českého obyvatelstva činného v průmyslu a řemeslech (k tomu tabulka č. 7).1M)) Zjišťování sociální a třídní struktury jednotlivých národností v Rakousku naráží na nedostatek podrobnějšího rozčlenění ve skupinách ekonomicky samostatných osob a dělníků, u nichž většinou nelze rozlišit příslušnost k velkému průmyslu a k malovýrobě.m) Jinak velice užitečné sčítání živnostenských závodů z 3. června 1902 zase neumožňuje kombinaci s národnostní příslušností podnikatelů a dělníků.152) Pro větší názornost je tabulka č. 7 zpracována také v poměrných číslech (k tomu tabulka č. 8). Příslušní k povolání v zemědělství a lesnictví, to znamená lidé, kteří měli svou hlavní obživu v zemědělské výrobě (včetně nevýdělečných žen, dětí a osobního služebnictva), měli v roce 1900 stále 1 14 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 Tabulka č. 7 Třfťřy povoláni a sociální postaveni rakouských občanů čcskeb0 jazyka v Cechách, na Moravě, ve Slezsku a v Dolních liakousích roku 190^ (v absolutních číslech) — ■--■---~^ítéív Pru- Ob- Vojsko, Svo- I3e/, mysl, chod. Sociální postavení Zemědělství, lesnictví Samostatní Zaměstnanci Dělníci Pomáhající členové rodiny 353 324 5 155 583 149 578 469 .ujjivj., Svo- Bez veřejná bodná povolání remesla doprava služba povo- příjemci láni 147 707 13461 18 970 750 630 120 040 V povolání činní Rodinní příslušníci bez povolání Domácí služebnictvo 13 371 rent 8 S78 6 097 302 902 42 588 1 632 51 020 1 506 298 9 533 302 902 104 457 10 452 94 553 20 086 1 043 11 242 21028 408 697 5 ještě větší podíl na celk™ - - : ■ ^-l-.- pnslusní k povolá, - OVem porn, 1 . ním, národnostmi Prúl^iu Jř ,Ú České národnosti neí a ItalŮ, byl však te ^'^ska í"eslech. Ve srovnání s oStat" měru všech národ P°díl 11 Čed • Vyjlmkou rakouských Němců Wl^ch^bean^^^upin*?^^*^ protože V pí* analýza výsledků Jí?***** v Ui^T*^*** VÍce než 52 % kého jazyka byl0 D lic*U z rok a k«iictví.»») Úřední a pomáhajících člZ?^**11* málg ek 19°° 2Jiscila> že " občanů čes-níci všech kategorií 1 v zem - ?ÍJ°mi% samostatných osob ledíni, děvečky, náJ ,eří opatřili]? ^ Zatímco zemědělští děl-zastoupeni početná m_.-. Sociální postavení Země- pru lÍnS ^ chod Celkem řemesla doprava bodná Pov«^í --__ ' SjU2ba Povo- příjemci 'ání rent -»«íua povo- příjemci Zamestnanc. 5 983 21 585 3on?f 8 978 4496 389 105 1146 430 ?f,n!í'. 551 78« »20071 h ? 61 841 3 558 122 992 Pomáhající 144 «21 78 , ^ _ ^ členové £2*2_4j^L__j2«50 28 723 V povolání --——_i£«__ 591 - 550 383 '518 493 1 ,25 718 ;522 6?? ------i^£j£Í_|£362 389 105 3 515 548 Rodinní pří sluSníci bez povolání 948 309 [ 238 r,^ Domácí 379 055 l4() služebnictvo n 4(), ^ _ 385 10 142 104 554 2 821 108 P-'"šní 2 478 203 2 388 12« -^-^J^Sl_98J^ --_---lÍf!i£8730 I70 3lnr ~-—--ÍI^_21338 507 010 6 435 532 a lesnictví, stejně jako dalším nich sk ' rÚmySÍ°VÍ a °S0b -nných i příslušných ^nomické aktivit ^výrobě. podíl obou základ- r ™ k ' >% °Pr0tÍ 37^ *). PřHÍ°Wtva se již téměř hrnUI0P" m!n"^ ^ o pov Hdu z 31. prosince 1910, ^P^n °d r°ku 1900 ob 11 ? Úd^ « obcovací řeči za-micn Prediitavska sp nn; , Canv ri«:i,'i • „ , clu", zvýšil nejen absol^- ekon°micL sa h° Ja^ka vc f" 32,6 % osob činných v ,oí° obč, T'' ' * hodný byl rovnéffjsr°lání (rolmáci Dc K Povoláni Příslušní *-erně-dětství, ^snictvf ~"^li~ 0,09 8,57 Průmysl, řemesla Obchod, doprava Vojsko, verejná služba Svobodná povolání Ikv. povolání příjemci rent Celkem 2,50 0,34 14,30 1,86 0,47 2,24 0,14 0,96 1,21 0,07 0,05 0,03 6,05 17,81 1,91 26,35 0,35 0,44 0,01 0,01 8,55 23,59 17,49 5,01 2,32 0,16 6,05 54,62 14,74 19,25 5,89 2,18 0,16 1,62 43,84 (^18 0,37 0,44 0,33 0,01 0,21 1,54 38,51 37,11 11,34 4,83 0,33 7,88 100,00 rodnosti, s . na°-ale měla česká průmyslová buržoazie nejsilnější pozice e významněji než předtím prosazovali čeští podnikate- v cukrovarnickém, pivovarnickém a mlynářském průmyslu a ve strojírenství spjatém se zemědělstvím a potravinářstvím. Čeští podnikatelé sice měli oproti svým německým konkurentům z Cech rasové zpoždění několika desetiletí, ale postupně dokázali svou schopnost soutěžit s nimi ve specializovaných odvětvích textilního a sklářského průmyslu, při zpracování drahokamů a polodrahokamů, při výrobě nástrojů a přístrojů a především v dřevozpracujícím průmyslu. Český kapitál byl stále ještě slabším partnerem na rakouském vnitřním trhu, ale jako jisté odškodnění za to začal pronikat do jihoslovanských oblastí habsburské monarchie a do zahraničí.160) V početně silném přírůstku ekonomicky samostatných Čechů ve sčítání z roku 1910 se ovšem projevil také vzestup nových dílen a malých podniků, které byly často v hospodářském spojení s továrním'průmyslem, především v elektrotechnické výrobě, instalatérských a opravárenských službách.161) Hospodářský vzestup od poloviny devadesátých let tak přispíval k vytváření nové české 1,8 ČES, v HABSBURSKÉ Ř1S, A v EVROPÍ ,„S.„M ÄpÄľ by'y PfedStaVy SUrého «chovniho řemesla V sociální struktuře české snnl^, la skupina svobodných ^ffia^ 2°' ^ ^ národně uvědomělé honorace 7,Vr - t "WznamněÍ« součást osob v této skupme povolání so„l ^P ,P°ČtU samostaCných ^Iněekonoin^^ s obecnějším, niku v císařsko-královském stW Cechu "a P°CtU Urcd" českému podílu na obyvatele ľ T™? °dPOVÍdai ™ku 1910 co rakouští Němci a Italové měli 9- Přes 23 %> zatím" relativně vyšší a všechny ostat f °' k' Státnřm úřednictvem společných císařských a kráíovsknai"°fnosri nižší nastoupení. Ve 1914 z celkového počtu 1446 ' í ministerstvech bylo roku likavských c. k. ústředních úradľ. , ! P°UZe 146 Čechů» V Před~ "ředníkú 507 Čechu tj v obou ľ 2 ceJkového počtu 4847 v nižších hodnostních třídách K?^* něco Přcs ^ %> většinou Poprvé odděleně podíl jednotil 'h Z r°ku 1910 zJištfoval0 a kulturních institucí. Také v to ^ nar°dností v oboru školství Jání činných Čechů (z toho 29 497° °b°rU b>/1 Počec 32 766 v Povo" niku) a 73 394 k povolání přišlu J^-'?^"^' C> "čitelú a dřed- ^žebnictva) nadprůměrně vysokTv CCChÚ (v&n,í ^ ^ 1J0O mimořádně nízký počet d v Pokladu s tím byl v roce nost. důstojníků a úředníků v ^ ^ °S°b českého jazyka V hod-vojenských osob stejného zařa7/ ™ VoÍ^u, resp. 1315 českých V sociálně politické oblast, doTn^ národní společnosti na přelomu 10 Strukturální přeměna české oiferenciaci politických stran Ne' *2°' St°Ietí az k dalekosáhlé chu se Po roce 1891 skoro úplně JSCarSÍhonorační strana staroče-videňské říšské raděl6fi) a vrátila se^d^011^ 2 ČCskó rePrezenCace na nymi buržoazními stranami ve voľl parlamentu až v koalici s ji-lefí. kdy se poprvé volilo podle vše h ?ku ^07 a 1911. V deseti-•nuže, nejdříve roku 1897 a 1901 a ecnénó hlasovacího práva pro KUní velkostatku, obchodních a 2 ^ kurie fvedle dosavadních Kovských obcí), posléze roku i9oľOStenskKli komor, měst a ven-v°dech podle zásady rovnosti hla V šikých volebních ob- 'noderních českých politických st í VytVoříl pevný systém pěti oal národně politický život české ^ ,!rýbezvelkých změn ovlá-eskosl°venskč republiky na nrv-|C ?P°lečn°Sti až do zániku první < puazim roku 1938. 1. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 119 Ze sociálně různorodé Národní strany svobodomyslné, běžně nazývané mladočeši, se postupně vyvinulo vlastní politické zastoupení české podnikatelské buržoazie a buržoazních vzdělanců.167) V rámci mladočeské opozice z osmdesátých let 19. století vyrostlo politické hnutí českého rolnictva, které se ustavilo v únoru 1897 jako Sdružení českých zemědělců a po sloučení s jinými politickými skupinami rolnictva jako Česká strana agrární Tato strana zastupovala hlavně zájmy velkých a středních rolníků, zčásti i potravinářského průmyslu, a během několika málo let se stala mohutnou politickou silou s rozhodujícím vlivem na téměř celý český venkov.m) Dříve než agrárníci vybudovali čeští sociální demokraté nejstarší politickou stranu na sociálním základě, a to již v dubnu 1878, původně jako autonomní součást supraetnické rakouské sociální demokracie. Když se Česko slovanská sociálně demokratická strana dělnická stala v devadesátých letech 19. století masovou politickou stranou, dokázala účinně působit nejen uvnitř rakouského a mezinárodního dělnického hnutí, ale také v rámci českého stranicko-politíckého života.169) Jako národní opozice proti internacionální sociální demokracii vzniklo po roce 1891 hnutí národních dělníků a poté od roku 1897 Česká strana národně sociální, zčásti za podpory mladočechů. Této straně se však nepodařilo politicky ovlivnit hlavní skupiny českého dělnictva, a tak se národní sociálové stali - vedle menších státoprávně radikálních organizací - nejvýznamnějším politickým zastoupením české národně smýšlející maloburžoázie.170) Konečně se vytvořily také české katolické politické strany, které získaly na Moravě mnohem větší vliv než v Cechách. Nejdříve působili národní katolíci jako pravé křídlo uvnitř staročeské strany, roku 1896 vytvořili Katolicko-národm stranu, roku 1904 Českou stranu křesťansko-sociální, ale jejich organizace se často měnily.171) Ve všeobecných volbách do říšské rady v květnu 1907 a v červnu 1911 se ukázal rozdílný vliv politických stran na široké vrstvy českého obyvatelstva. Je ovšem nutné přihlédnout k tomu, že vc volebním boji stáli proti sobě jednotliví kandidáti, nikoli kandidátní listiny politických stran, a že všechny strany nebyly zastoupeny ve všech českých volebních obvodech (k tomu tabulka č. II).172) Volební úspěch nejlépe organizovaných masových politických stran v Čechách, sociálních demokratů ä agrárníků, byl naprosto jednoznačný. Bez ohledu na různé volební koalice ostatních politic- Jwle získat téměř 390 tisíc ^^tům podařilo v prvním ym delnictvem proti národně « °- , Jedoucí pozici mezi čes- Kole získat téměř 390 tisíc hlasů a N° rarům podařilo v prv jym dělnictvem proti národně So° ']■P Vedoud pozici mezi čes-kovským obyvatelstvem v Čechách 1 Straně- Mezi českým ven-ký úspěch podařil agrární straně ^ Slezsku sc podobný politic-niuseJi spokojit se třetím místem^11"100 a2rárníci na Moravě se "ckými stranami. Neobyčejně vys . fc ľ°.ClaInŕmi demokraty a kato-volia v prvních volbách podle vš K ÚČasC asi 84 % oprávněných Píáva daleko předstihla dřívější CCného a rovného hlasovacího Práva v kuriích.173) Politický vliv ^ * d°by 0mezeného volebního chách, na Moravě a ve Slezsku ne í °tIivých českých stran v Če-všeobecnýeh volbách do říšské raT****1 Velké Zmenľ ani v druhých č- 12).«*) aaľ v červnu 1911 (k tomu tabulka V sociálně psychologické oblasti n I i-^espoň části české společnosti dř' rad"0 zvýšené sebevědomí ceské národní ideologie. Nebylo 'j'^ bojovou a obrannou funkci kou kulturu a veškerý duchovní ^ 2aP°třeDÍ orientovat celou čes-lůni a cílům. Špičky české kultur^ ^ narodně vzdělávacím úko-S[oletí mohly aktivně podílet na^ ^ 56 °d Přelomu 19- a 20' vých výbojích v mezinárodním' m°derních směrech a no- včeském intelektuálním životě mohl" *rřcJm> okolností se a Pr°sadit světu otevřená sku- i vytváření národa (-eskč politické strany ve volbách do říšské rady roku 1911 121 Staročeši Mladočeši Katolíci agrárnici Ceskoslovarýšti sociální demokraté Centralističtí sociální demokraté Národní sociálové Státoprávní radikálové Realisté Nezávislí Celk 0,4 9,8 11,9 26,4 36,5 0,2 V 2,4 0,7 2,0 em 100,0 chy Morava Sle zsko Celkem Mandáty českých hlasů Mandáty 70 českých hlasů Mandáty Mandáty 1 14 2,1 8,5 4 _ 1 18 7 - 36,6 7 - _ / 30 18,y 6 24,5 2 3o 14 26,5 11 35,5 25 _ 2,5 _ 33,8 1 1 15 2,2 1 - 16 1 1,5 1 - 1 1 - 1,2 - 6,2 - 75 100,0 30 100,0 3 108 pina kolem univerzitního profesora Tomáše Garngua Masaryka, která z vlastní iniciativy a bez ohledu na tradiční národní hodnoty, často přes otevřený nesouhlas velké části společnosti, odhalila vysoko ceněné Rukopisy královédvorský a zelenohorský jako novověké padělky.175) Velký boj, v širokém veřejném mínění přinejmenším stejně nepopulární, sváděl Masaryk proti antisemitským předsudkům.176) Mezinárodně uznávaná byla vysoká odborná úroveň české univerzity a Českého vysokého učení technického v Praze. České vědecké a kulturní časopisy průběžně informovaly o nejnovejších mezinárodních událostech a diskusích. Reprezentativní orgán českého dějepisectví, Český časopis historický, patřil k nejvýznamnějším časopisům svého druhu v tehdejší Evropě17"') a dokázal se rozhodně vyslovit proti přehnanému českému nacionalismu.1'8) Vynikajícím dílem bvla v češtině dosud nepředstižená encyklopedie Ottuv Slovná naučný, vydaná v letech 1888-1909 v 28 svazcích.1 ") Daleko přes rámec českých zemí měly příznivý ohlas významne pražské umělecké výstavy děl francouzského sochaře Augusta Rodina roku 1902 a norského malíře Edvarda Muncha roku 1905.18°) 122 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 Češi a rakouský stát Přes tuto poměrnou zralost chyběl české společnosti na počátku 20. století přirozený vztah ke státu, jaký byl běžný v západní a severní Evropě. Rakouský stát se ve větší nebo menší míře odcizoval všem národům a národnostním skupinám, které v něm žily. Všechno české úsilí o dosažení státoprávní autonomie pro České království nebo pro země Koruny české, případně jen o zavedení češtiny jako vnitrního úředního jazyka,lsl) zůstaly bez úspěchu. Bylo nanejvýš příznačné, že Češi získali samostatné mezinárodní zastoupení, často vedle Rakouska a vedle Uherska (v mnoha směrech nezávislého na Vídni, snad jen s výjimkou oficiální diplomacie), všude tam, kde nerozhodovala privilegia urozenosti, nýbrž síla masových hnutí, jako v Socialistické internacionále, při olympijských hrách nebo V mnoha mezinárodních sportovních svazech.182) V podstatě všechno, co se před rokem 1914 podařilo prosadit pro uplatnění češti-ny ve vnitřním úředním styku v Čechách nebo při mezinárodním zastoupení Čechů, bylo dosaženo zpravidla neoficiálně a bez zásadních rozhodnutí, takřka neveřejně a oklikou. Rozpor mezi všestranným rozvojem české národní společnosti a její státoprávní bezvýznamností se stal jedním z nejvážnějších vnitropolitických problémů posledních desetiletí habsburské monarchie. Historická skutečnost rakouského státu však zanechávala trvalé stopy na tvářnosti a charakteru české společnosti, i když si to současníci většinou vůbec neuvědomovali. České obyvatelstvo bylo s tímto státem spojeno tisícerými svazky. Na jedné straně přejímalo některé charakteristické rysy rakouského společenského a politického života (např. věršina naléhavých problémů se neřešila za pět minut dvanáct, nýbrž deset minut po dvanácté), na straně druhé se některé charakteristické rysy Čechů utvářely v opozici a odporu proti rakouskému státu. V jistém smyslu se Češi nacházeli ve výhodné situaci měli možnost rozsáhle se podílet na hospodářských, sociálně politických a kulturních institucích a opatřeních státu (jen v diplomacii, na rozhodujících místech státní správy a armády byl podíl národně uvědomělých Čechů nepatrný nebo dokonce žádný), ale přitom nepřebírali za tento stál žádnou odpovědnost. Pro českou společnost v habsburské monarchii, podobně jako pro Němce v Čechách, byl charakteristický rozsáhlý systém svépo- I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA j23 mocných spolku a politických, hospodářských i kulturních organizací, který byl do jisté míry náhradou za mnohem přirozenější aktivitu v rámci národního státu.lsi) Ve srovnání s tím byl existující rakouský „erár" něčím cizím, co stálo za to podvést či okrást, co se svými okresními hejtmany, četníky a státní policií pletlo do věcí, po kterých státu nic nebylo, a přitom zanedbávalo skutečné úkoly státti (přičemž si různé společenské skupiny představovaly tyto úkoly státu úplně jinak). Nelze tvrdit, že Češi na počátku 20. století byli v plném rozsahu moderní občanskou společností. Názory a postoje, které zastával hlavně T. G. Masaryk se svými přáteli, narážel)' právě na přelomu 19. a 20. století na velký odpor zastánců tradičního a zároveň méně náročného - národního myšlení.184) Přece však bylo možné u Čechií té doby rozpoznat některé podstatné rysy moderní občanské společnosti, které byly příslibem pro další vývoj. Některými svými znak)' byla česká národní společnost připravena na nové uspořádání Evropy po roce 1918/19 lépe než jiné národy střední a východní Evropy, které před první světovou válkou rovněž neměly vlastní stát. Česká zkušenost uvnitř habsburské mnohonárodní monarchie byla v mnoha směrech povzbuzením pro Slovinec, zčásti i pro Chorvaty; český příklad byl přitažlivý i pro poznaňské Poláky.185) Pro sebevědomí české občanské společnosti před první světovou válkou jsou charakteristická slova, jimiž starosta královského hlavního města Prahy Karel Groš pozdravil 15. září 1913 na pražské Staroměstské radnici delegaci Mezinárodního statistického institutu, složenou ze zástupců patnácti národů:186) „Sledovali jsme s nejživějším zájmem rokovaní a práce vědecké slavný t b členů XIV. sezení Mezinárodního ústavu statistického, konaného v těchto dnech ve Vídni,,87) pnu e velmi interesantní v oboru demografie, ndrodohos-podářstvía sociálních věd. Vy zjišťujete příčiny úpadku i rozvoje a moci měst, národů a států. Království české, jehož hlavní město poctili jste svou návštěvou, hájíc nedňnost a integritu politickou, opírá se o dva mocné důvody: dějiny a statistiku. Dějiny jsou národním svědomím minulosti, statistika jest svědomím dneška, jest průkazem naší životní sily, naší početní a hospodářské mohoucnosti, a zárukou pokroku v budoucnosti. Národ český a jeho hlavní město nemusí se - jak doufám báti před soudem statistiky mezinárodní, my jsme nesčetněkrát dovolávali se zdravého světla teto védy, neboť ČEŠJ V HABSBURskh Ŕíšj ,\ V EVROPĚ 1815 191-1 při našich politických požadavcích A i- - se dovolávali pravdy. " ^) svolávajíce se spravedlnosti, vždy jsme roku l9U^p^lt^^^á počátku šedesátých let 19. století do něco jiného) nenarážel ÍP " PrVní světové váIkľ Co bylo opět překážky a byl spíše usnad ^ S-trany rakouskéhq státu na závažné hospodárske, sociální a ku|n°Víln Státními opatřeními v legislativě, nouĽ skutečnost, že oproti ./T" ľ°lícice- Není v5ak možné přehléd-hstické společnosti, oproti' ^ Úf>Iné stmktuře moderní kapita-a kultury, oproti vzedmut1ir°ZVmutému systému politických stran zdar všech pokusu o národ'" SCbevědomí českého národa stál ne-monarchie směrem k federal Vyr°Vnání a Přestavbu habsburské narážela také na zostřujíc,- ^ Všfichna zásadní politická řešení ní v českých zemici! P5[Co Se ceSKo-německé národnostní soupeře-zděděné teritorium aspoň' bsburská dynastie snažila udržet rodním postavení velmoci M "ezmenšeném rozsahu a v mezmá-bhžší okolí chtěli proto ne ! druhořadé. Panovník a jeho nej-nce a armádě, takže byl, 0d rozh°dovat o zahraniční poli- které se těchto zakláních ' ?nstouPlt jen na takové ústupky, 3 P°4°bnými představami Jva nedo^aIy. Češi se v rozporu vanou národní společností k ynamicko" a moderně sttukturo-skupmou nebo nepolitickou nechtěIa být pouhou etnickou la se za národ v politickém nír°dností Wksstamm), ale považova-plnoprávný evropský národ 7 * ChtěIa byl" Laké uznávána jako nim uherském státě uvnitř R ľP°" "a Úrovni Maďaru v autonom-setrvačnou vůlí a dynarnic] akouskt)-Uherska. Tento rozpor mezi rozpoutáním první světové 7'U PnnciPcm se pak osudně vyostril 1) FRANTIŠEK PAI \rKý J^BERTA. KAm^"^Sa'yk »' island, Cambridge 1943, s. 6. ^ í "7 W^W,^ ? S2^n>äs Reich und die Volker, Graz-Köln 1964, I. VYTVÁŘENI N A RODA 125 S J^ADIMÍR MÜLLER, Vyprávění o Národním divadle, Praha 1963, s. 39. / 1VAN L. RUDNYTSKY The Role ofthe Ukraine in Modem History. Slavic Re^' 22/1963, s. 201. CHA COmU PW^ším mezinárodně uznávané práce MIROSLAVA HRO-\ ' naP'"íklad v úvodu a shrnuti sborníku T"/;e Formation of National Elim, Andreas Kappeler, Fikret Ádanir, Alan O'Day, Aldershot-New York 1993. fjnoveji MIROSLAV HROCH, V národním zájmu. Požadavky a cíle evropských Plodních hnutí devatenáctého století v komparativní perspektivě, Praha 1996. k ) Pokud se i po smrti Marie Terezie roku 1780 běžně hovoří o habs-Urské monarchii, znamená to, že by Habsburkové - na rozdíl od Přemyslov-CU n°üo Lucemburků - přežili své vymření po meči. 8) Podrobnější údaje v tabulkách č. 13 a 14 následující kapitoly této knihy. 9) MIROSLAV HROCH, Evropská národní hnutí v 19. století. Společenské předpoklady vzniku novodobých národu, Praha 1986, s. 240-241, 252-253. 10) K tomu MILOSLAV HÝSEK, Dějiny tzv. moravského separatismu. Časopis Matice moravské 33/1909, s. 24-51, 146-172; JOSEF KOLEJKA, České národné politické hnutí na Moravě v letech 1848-1874, Brno v minulosti a dnes 2/1960, x 301-371. 11) LUDMILA KÁRNÍKOVÁ, Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914, Praha 1965, s. 73-75. 12) Tamtéž, s. 137-139. 13) Souhrnně srov. JIŘÍ KOŘALKA, KVĚTA KOŘALKOVÁ, Základní tendence českého vystěhovalectví a české reemtgrace do počátku dvacátých let 20. století, Češi v cizině 7/1993, s. 30-47. 14) JOHANN SPRINGER, Statistik des österreichischen Kaiserstaales, Band 1, Wien 1840, s. 139. 15) PAVELJOSEF ŠAFAŘÍK, Slovansky národopis, vyel. Hana Hynková, Praha 1955 (původní vydání 1842), s. 94-95. 16) GEORG NORBERT SCHNABEL, Tafeln zur Statistik in Böhmen, Prag 1846, tabulka č. 8. 17) JOSEPH HAIN, Handbuch der Statistik des österreichischen Kaiserstaates, Band 1, Wien 1852, s. 204-206. 18) K tomu EMIL BRIX, Die Umgangssprachen in Altösterreich zwischen Agitation und Assimilation. Die Sprachenstatistik in den zisleithanischen Volkszahlungen 1880 bis 1910, Wien-Köln-Graz 1982, s. 102-104. 19) HAIN, Handbuch der Statistik, Band 1. s. 205, 224, 231, 234; PETER UR-BANITSCH, Die Deutschen in Osterreich. Statistisch-deskriptiver Überblick, in: Die Habsburgermonarchie 1848 1918, Band III/l: Die Völker des Reiches, hrsg. von Adam Wandruszka, Peter Urbanitsch, Wien 1980, tabulka č. 1 (za s. 38). 20) Před rokem 1851 nezachycovaly statistiky přítomnost Cechů ve Vídni, i když o jejich existenci nebylo pochyb. MONIKA G LETTLER, Die Wiener Tscbechen um 1900. Strukturanalyse einer nationalen Minderheit in der Gressstadt, München-Wien 1972, s. 27. 21) Österreichische Statistik, Band 63, Herr 3, Wien 1903, s. XLV1-XLV1I, 178; ČEŠI V HABSBURSKÉ kíšl A V EVROPĚ 1815 ,9M se douoldval^p^dyA^^^ dovolávaJíce se spravedlnosti, vidy jsme Národní vzestup Čech A roku 1914 (v počítáníchI Pf šedesátých let 19. století do něco jiného) nenarážel j" ^ pIVní SVČCové vaIkľ to b>/Jo °pěc překážky a byl spíše usriad^ rakouského státu na závažné hospodářské, sociální a ^1°°^ Státnřmi opatřeními v legislativě, nout skutečnost, že oproť P?litiee- Není však možné přehléd-listické společností, oprôt" ÚpIné SCrukc"ře moderní kapita- a kultury, oproti vzedmut'rOZVmutému ^tému politických stran zdar všech pokusu o nár^" Sebevědomí českého národa stál ne-monarchie směrem k fedeľľ Vyrovnání a P^stavbu habsburské narážela také na Zostřující Všechna zásadní politická řešení ní v českých zemích Příto " Cef německé národnostní soupeře-zděděné teritorium aspoň' " bsburská dynastie snažila udržet rodním postavení velmoci'1 V'l "e2menšeném rozsahu a v mezini-bližší okolí chtěli proto ne ! dl'uhořadé. Panovník a jeho nej-tIce a armáde, takže byl, 0chmeZeně shodovat o zahraniční poli-které se těchto základních ™ pnsrouP^jen na takové ústupky, S P°dobnými představami srT? nedotýkaIy. Češi se v rozporu vanou národní společnost' k ynamicko" a moderně stvuktuvo-skupinou nebo nepolitickou * n°chcěla bÝ^ pouhou etnickou la se za národ v politickém • ° , n°Stí (voiksstamm), ale považova-plnoprávný evropský národ I ° * ChtČJa byt Cakó uznávána jako ním uherském státě uvnitř d ?Sp°ň na "rovni Maďarů v autonom-setrvačnou vůlí a dynamici ' UsJco_Uherska Tento rozpor mezi rozpoutáním první světové váS PnnciPcm se Pak osudně vyostril POZNÁMKY „ řeči z oboru politiky, 1) FRANTIŠEK PALACKÝ, Spisy drobné, díl 1: Spisy vyd. Bohuš Rieger, Praha 1898, s. 289. . . ,943, s. 6. ' 2) R. W. SETQN-WATSON, Masaryk in England, Cambrt*a° er„tonarchie- 3) ROBERT A. KANN, Ddi Nationalitätenproblem der Hab5t>. *bí$ zlll- Auflo- Geschichte und Ideengehalt der nationalen Bestrebungen vom Vorntä ^öjn 1964, SMMg efes Reiches řm/öfere Í9JS, Band 1: Das Reich und die Völker, > -s. 150. I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 125 S) ľvANMMÍR MlJLLER, Vypránu o Národním divadle, Praha 1963, s 39. Review ?ľ/ RUĽ>NYTSKY, 77* Ro/e qftte üfcw&i* m Modem History. Slavic CHA , C°m,U Před^írn mezinárodně uznávané práce MIROSLAVA HRO-ed A;ľPnklad V úwd" a shrnutí sborníku The Formation of Nattmal Elites, Nem ? Pikm Adanir, Alan O'Day, Akkrshot-New York 1993^ Sr-LMIR°SLAV HROCH, V národním zdjmu. Požadavky ac4e evropských 7?™ hn^'devatenáctého století v komparativní perspektivě, Praha 1996. bur Pokud se i po smrn Mane Tcrezic rQkü 178Ü běžně hovorí o habs- cůnbm°narChÍÍ' Zn:miĽná l°' že ^ Habsburkové - na rozdíl od Premyslov-ö!frf Lucemburkü - přežili své vymření po meči. 8) Podrobnější údaje v tabulkách č. 13 a 14 následující kapitoly teto knihy 9) MIROSLAV HROCH, amfef ňénánttmitifv 19. století. Společenské pred-poklady uzniku novodobých národu, Praha 1986, s. 240-241, 252-253. . 10) K tomu MILOSLAV HÝSEK, Dejiny tz.v. moravského separatismu. Laso-P,s M^ice moravské 33/1909 s. 24-5L 146-172; JOSEF KOLEJKA, Ceske národně politické hnutí na Morave v letech 1848-1874, Brno v minulosti a eines 2/1960, s. 301-371, 11) LUDMILA KÁRNÍKOVÁ Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914, Praha 1965, s. 73-75. Tamtéž, s. 137 139. . , ň , , 13) Souhrnně srov. JIŘÍ KOŘALKA, KVĚTA KOŘALKOVÁ.^Stkám tendence českého vystěhovalectví a české reemigrace do počátku dvacátých let 20. sto t , Ceši v cizině 7/1993, s. 30-47. , , 14) JOHANN SPRINGER, Statistik des österreichischen Kaiserstaates, lianu , Wien í840, s. 139. , . . 15) PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK, Slovanský národopis, vyd. Hana Hynkova, ha 1955 (původní vydání 1842), s. 94-95. 16) GEORG NORBERT SCHNABEL, Tafeln zur Statistik in Böhmen, rag 1846, tabulka č. 8. , , ^ t,>< 17) JOSEPH HAIN, Handbuch der Statistik des österreichischen Kaiser Staates, Band 1, Wien 1852, s. 204-206. . , , 18) K tomu EMIL »RIX, Die Umbrachen in Alwsterreich um und Assimilation. Die Sprachenstatistik in den ztsleithawschen Volkszählungen 1880 bis 1910, Wien-Köln-Graz 1982, s. 102-104. pptfr ur- 19) HAIN, Handbuch der Statistik, Band 1, s. 205 224, 231, M"^™™ BAN rreCH,Die Deutschen in Österreich, ^f^^^^^^ Habsburgermonarchie 1848- 1918, Band III/l: DreVolker *?£f£ ^ München-Wien 1972 s. 27 XLVI-XLVIL 178; 21) Österreichische Statistik Band 63, Herl 3, Wien U2 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 s Češi a rakouský stát Přes tuto poměrnou zralost chyběl české společnosti na Poaat^ 20. století přirozený vztah ke státu, jaký byl běžný v západni verní Evropě. Rakouský stát se ve větší nebo menší míre oc c^f^ všem národům a národnostním skupinám, které v něm Zi y. ^ no české úsilí o dosažení státoprávní autonomie pro České ství nebo pro země Koruny české, případně jen o zavedeni ccs jako vnitřního úředního jazyka,181) zůstaly bez úspěchu. Bylo nan^ výš příznačné, že Češi získali samostatné mezinárodní yAStOU^.^ často vedle Rakouska a vedle Uherska (v mnoha směrech nC^aV^nl> ho na Vídni, snad jen s výjimkou oficiální diplomacie), všude t ^ kde nerozhodovala privilegia urozenosti, nýbrž síla masový c i tí, jako v Socialistické internacionále, při olympijských hráč v mnoha mezinárodních sportovních svazech.18") V podstate vs^^_ no, co se před rokem 1914 podařilo prosadit pro uplatnení C ^ ny ve vnitřním úředním styku v Cechách ne bo při mezinárodni ^ zastoupení Čechů, bylo dosaženo zpravidla neoficiálně a DeZJ^ sadních rozhodnutí, takřka neveřejně a oklikou. Rozpor mez stranným rozvojem české národní společnosti a její statopi bezvýznamností se stal jedním z nejvážnějších vnitropolitic y problémů posledních desetiletí habsburské monarchie. Historická skutečnost rakouského státu však zanechávala trV stopy na tvářnosti a charakteru české společnosti, i když si to -čašníci většinou vůbec neuvědomovali. České obyvatelstvo y s tímto státem spojeno tisícerými svazky. Na jedné straně P^^^c-některé charakteristické rysy rakouského společenského a p ^ kého života (např. většina naléhavých problémů se neřešila za minut dvanáct, nýbrž deset minut po dvanácté), na strane dru některé charakteristické rysy Čechů utvářely v opozici a oc p proti rakouskému státu. V jistém smyslu se Češi nacházeli ve hodné situaci - měli možnost rozsáhle se podílet na hosp ských, sociálně politických a kulturních institucích a opati státu (jen v diplomacii, na rozhodujících místech státní sPraľ^ pomády byl podíl národně uvědomělých Čechů nepatrný ne o ^ konce žádný), ale přitom nepřebírali za tento stát žádnou oc P° nost. Pro českou společnost v habsburské monarchií, podobnej ^ pro Němce v Čechách, byl charakteristický rozsáhlý systém svep I. vytváření národa 123 mocných spolku a politických, hospodářských i kulturních organizací, který byl do jisté míry náhradou za mnohem přirozenější aktivitu v rámci národního státu.183) Ve srovnání s tím byl existující rakouský „erár" něčím cizím, co stálo za to podvést či okrást, co sc svými okresními hejtmany, četníky a státní policií pletlo do veci, po kterých státu nic nebylo, a přitom zanedbávalo skutečné úkoly státu (přičemž si různé společenské skupiny představovaly ryto úkoly státu úplně jinak). Nelze tvrdit, že Češi na počátku 20. století bylí v plném rozsahu moderní občanskou společností. Názory a postoje, které zastával hlavně T. G. Masaryk se Svými přáteli, narážely právě na přelomu 19. a 20. století na velký odpor zastánců tradičního - a zároveň méně náročného - národního myšlení.184) Přece však bylo moznt. u Čechii té doby rozpoznat některé podstatné rysy moderní občanské společnosti, které byly příslibem pro další vývoj. Některými svými znaky byla česká národní společnost připravena na nove uspořádání Evropy po roce 1918/19 lépe než jiné národy střední a východní Evropy, které před první světovou válkou rovněž neměly vlastní stát. Česká zkušenost uvnitř habsburské mnohonárodní monarchie byla v mnoha směrech povzbuzením pro Slovince, zčásti i pro Chorvaty; český příklad byl přitažlivý i pro poznaňské Poláky.185) Pro sebevědomí české občanské společnosti před první svetovou válkou jsou charakteristická slova, jimiž starosta královského hlavního města Prahy Karel Groš pozdravil 15. září 1913 na pražské Staroměstské radnici delegaci Mezinárodního statistického institutu, složenou ze zástupců patnácti národů:186) „Sledovali jsme s nejživějším zájmem rokovania práce vědecké slavných členů XIV. sezení Mezinárodního ústavu statistického, konaného v těchto dnech ve Vídni,1*7) práce velmi interesantní v oboru demografie, národohospodářští a sociálních věd. Vy zjišťujete příčiny úpadku i rozvoje a moci měst, národu a států. Království české, jehož hlavní město poctili jste svou návštěvou, hájíc nedilnost a integritu politickou, opírá se o dva mocné důvody: dějiny a statistiku. Dějiny jsou národním svědomím minulosti, statistika jest svědomím dneška, jest průkazem naší životní síly, naší početní a hospodářské mohoucnosti, a zárukou pokroku v budoucnosti. Národ český a jeho hlavní město nemusí se - jak doufám - báti před soudem statistiky mezinárodní, my jsme nesčetněkrát dovolávali se zdravého světla této vědy, neboť 124 ČEŠI V HABSBURSKK ŘÍŠI A V EVROPĚ 18151914 při našich politických požadavcích dovolávajíce se spravedlnosti, vždy jsme se dovolávali pravdy." m) Národní vzestup Čechů od počátku šedesátých let 19. století do roku 1914 (v počátečních letech první světové války to bylo opět něco jiného) nenarážel již ze strany rakouského státu na závažné překážky a byl spíše usnadňován státními opatřeními v legislativě, hospodářské, sociální a kulturní politice. Není však možné přehlédnout skutečnost, že oproti téměř úplné struktuře moderní kapitalistické společnosti, oproti rozvinutému systému politických stran a kultury, oproti vzedmutému sebevědomí českého národa stál nezdar všech pokusů o národní vyrovnání a přestavbu habsburské monarchie směrem k federalismu. Všechna zásadní politická řešení narážela také na zostřující se česko-německé národnostní soupeření v českých zemích. Přitom se habsburská dynastie snažila udržet zděděné teritorium aspoň v nezmenšeném rozsahu a v mezinárodním postavení velmoci, i když druhořadé. Panovník a jeho nej-bližší okolí chtěli proto neomezeně rozhodovat o zahraniční politice a armádě, takže byli ochotni přistoupit jen na takové ústupky, které se těchto základních otázek nedotýkaly. Češi se v rozporu s podobnými představami stali dynamickou a moderně strukturovanou národní společností, která nechtěla být pouhou etnickou skupinou nebo nepolitickou národností (Volksstamm), ale považovala se za národ v politickém smyslu a chtěla být také uznávána jako plnoprávný evropský národ, alespoň na úrovni Maďarů v autonomním uherském státě uvnitř Rakousko-Uherska. Tento rozpor mezi setrvačnou vůlí a dynamickým principem se pak osudně vyostril rozpoutáním první světové války. POZNÁMKY 1) FRANTIŠEK PALACKÝ, Spisy drobné, díl 1: Spisy a řeči z, oboru politiky, vyd. Bohuš Rieger, Praha 1898, s. 289. 2) R. W. SETON-WATSON, Masaryk in England, Cambridge 1943, s. 6. 3) ROBERT A. KANN, Das Nationalitätenproblem der Habsburgermonarchie. Geschichte und Ideengehalt der nationalen Bestrebungen vom Vormärzbis zur Auflösung des Reiches im Jahre 1918, Band 1: Das Reich und die Völker, Graz-Köln 1964, s. 150. I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 125 4) VLADIMÍR MÜLLER, Vyprávění o Národním divadle, Praha 1963, s. 39. 5) IVAN L. RUDNYTSKY, The Role ofthe Ukraine in Modem History. Slavic Review 22/1963, s. 201. 6) K tomu především mezinárodně uznávané práce MIROSLAVA HROCHA, například v úvodu a shrnutí sborníku The Formation ofNational Eli tes, ed. Andreas Kappeier, Pikret Adanir, Alan O'Day, Aldershot-New York 1993. Nejnověji MIROSLAV HROCH, V národním zájmu. Požadavky a cíle evropských národních hnutí devatenáctého století v komparativní perspektivě, Praha 1996. 7) Pokud se i po smrti Marie Terezie roku 1780 běžně hovoří o habsburské monarchii, znamená to, že by Habsburkové - na rozdíl od Přemyslovců nebo Lucemburků - přežili své vymření po meči. 8) Podrobnější údaje v tabulkách i. 13 a 14 následující kapitoly této knihy. 9) MIROSLAV HROCH, Evropská národní hnutí v 19. století. Společenské předpoklady vzniku novodobých národů, Praha 1986, s. 240-241, 252-253. 10) K tomu MILOSLAV HÝSEK, Dějiny tzv. moravského separatísmu. Časopis Matice moravské 33/1909, s. 24-51, 146-172; JOSEF KOLEJKA, České národně politické hnutí na Moravě v letech 1848-1874, Brno v minulosti a dnes 2/1960, s. 301-371. 11) LUDMILA KÁRNÍKOVÁ, Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754-1914, Praha 1965, s. 73-75. 12) Tamtéž, s. 137-139. 13) Souhrnně srov. JIŘÍ KOŘALKA, KVĚTA KOŘALKOVÁ, Základní tendence českého vystěhovalectví a české reemigrace do počátku dvacátých let 20. století, Češi v cizině 7/1993, s. 30-47. 14) JOHANN SPRINGER, Statistik des österreichischen Kaiserstaates, Band 1, Wien 1840, s. 139. 15) PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK, Slovanský národopis, vyd. Hana Hynková, Praha 1955 (původní vydání 1842), s. 94-95. 16) GEORG NORBERT SCHNABEL, Tafeln zur Statistik in Böhmen, Prag 1846, tabulka č. 8. 17) JOSEPH HAIN, Handbuch der Statistik des österreichischen Kaiserstaates, Band 1, Wien 1852, s. 204-206. 18) K tomu EMIL BRIX, Die Umgangssprachen in Altösteireich zwischen Agitation und Assimilation. Die Sprachenstatistik, in den zisleithanischen Volkszählungen 1880 bis WiO, Wien-Köln-Graz 1982, s. 102-104. 19) HAIN, Handbuch der Statistik, Band 1, s. 205,224, 231, 234; PETER UR-BANITSCH, Die Deutschen in Österreich. Statistisch-deskriptiver Überblick, in: Die Habsburgermonarchie 1848-1918, Band III/l: Die Völker des Reiches, hrsg. von Adam Wandruszka, Peter Urbanitsch, Wien 1980, tabulka č. 1 (za s. 38). 20) Před rokem 1851 nezachycovaly statistiky přítomnost Čechů ve Vídni, i když o jejich existenci nebylo pochyb. MONIKA G LETTLER, Die Wiener Tscbechen um 1900. Strukturanalyse einer nationalen Minderheit in der Grossstadt, München-Wien 1972, s. 27. 21) Österreichische Statistik, Band 63, Heft 3, Wien 1903, s. XLV1-XLV11, 178; 126 ČĽŠ1 V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815 1914 THEODOR ŽIVANSKÝ, Náboženská a církevní statistika Rakousko-Vb* in: Česká politika, díl 1, vyd. Zdeněk V. Tobolka, Praha 1906, s. 678-7» ^ 22) Srov. MILOSLAV KAŇÁK, Z dějin reformního úsilí českého chichot*[ ^ 1880-1920, Praha 1951; RUDOLF URBAN, Die Tschechoslowakische HufS* ' Kirche, Mařburg/Lahn 1973, s. 1-10. i shlír' 23) FRIEDRICH GOTTAS, Die Geschichte des Protestantismus in der Ha^(c^ germonarchie, in: Die Habsburgermonarchie 1848-1918, Band IV: Die K-c ^-76" sionen, hrsg. von Adam Wandruszka, Peter Urbanitsch, Wien 1985, S-577. Absolutní čísla podle sčítání /. roku 1910 tabulka č. 3 (za s. 88). _ 0pis 24) OTTO URBAN, Masarykovo pojetí české otázky, Československý & tlJ]ll historický 17/1969, s. 527-552; ROLAND J. HOFFMANN, T. G. Masar)' die tschechische Frage, Band 1: Nationale Ideologie und politische Tätigkeit W fl Scheitern des deutsch-tschechischen Ausgleichsversuchs vom Februar 1909, Mü'1 1988, s. 231-272 AN, ■k- 25) K tomu Dejiny česko-ruskýcb vztahů 1770-1917, red. VÁCLAV ČEJC Praha 1967, s. 246,261. . . C»r~ 26) Srov. JIŘÍ KOŘALKA, Ateismusprůkopníků socialismu v Cecha j 848- 28) WOLFDIETER BIHL, DieJuden, in: Die Habsburgermonarchii; ^tX 1918, Band III/Z: Die Volker des Reiches, hrsg. von Adam Wandrtiszk . Urbanitsch, Wien 1980, s. 906. 52"54' 29) Ôsterreichische Statistik, Neue Folge, Band 1, Heft 2, Wien 1914> s* t, ob- 30) Tato poměrná čísla uvedl KAREL HERMAN, Hospodářská sitiíá ^ dobí přechodu k imperialismu, in: Přehled československých dějin, Q> Oldřich Říha, Julius Mésároš, Praha 1960, s. 504. Suá^cn' 31) K tomu RUDOLF JAWORSK1, Vorposten oder Minderheit? Der ^ deutsche Volkstumskampfin den Beziehungen zwischen der Weimarer Repu der ČSR, Stuttgart 1977, s. 15-20. r . f, letech 32) JAN HAVRÁNEK, Češí v severočeských a západočeských městech 1880-1930, Ústecký sborník historický 1979, s. 227-253. / revo- 33) PAVLA HORSKÁ-VRBOVÁ, Český průmysl a tzv. druhá průmyslo luce, Praha 1965, s. 58-63. 209; JIŘÍ KOŘAI KAT P Jmy Příro<*™h věd a techniky 7/1962, $• t*£ Pokus o právní a socáln děln^va v řemeslné a průmyslové malo^'Jf / sociálne ekonomickou charakteristiku, český lid67/1980, s. íchafi)n7en böhitk^^^ D'C ökon°™«:be und politische Lage der BdUf* Jah^^S^^.*! ^«WrJnten des 19Jahrhunderts, n íl cnartsgeschichte 1966/2 s 103 I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 127 Linder, dann der Militärgrenze. Nach der Zählung vom ?/ Dezember 1869, Band 2, Wien 1871, s. 150-153. 37) Österreichische Statistik, Band 66, Heft 1, Wien 1904, s. CXLII. 38) Pojmy občan a občanský, odpovídající francouzským výrazům atoyen a civil, zčásti také německým výrazům Bürger A bürgerlich, se v 19. století vymezovaly najedná straně proti privilegovaným vrstvám stavovské společnosti, zejména proti aristokracii, a na druhé straně také vůči námezdnému dělnic rvu a vesnické chudině, jimž byla téměř po celé 19. století upírána politická práva, hlavně volební právo. Postupným začleňováním dříve bezprávných skupin obyvatelstva rozšiřovala občanská společnost svou sociální základnu. K tomu WERNER CONZĽ, Natím und Gesellschaft. Zwei Grundbegriffe der revolutionären Epoche, Historische Zeitschrift 198/1964, s. 1-16; OTTO URBAN, K problematice formováni občanské společnosti, Československý časopis historický 16/1968, s. 872-881. 39) Srov. LADISLAV PALLAS Jazyková otázka a podmínky vytváření národního vědomi ve Slezsku, Ostrava 1970, s. 99-101. 40) MIROSLAV HROCH, Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung bei den kleineren Volkem Europas. Eine vergleichende Analyse zur gesellschaftlichen Schichtung der patriotischen Gruppen, Praha 1968, s. 4L Obdobné v mé kapitole Přehledu dějin Československa, díl 1/2: 1526-1848, Praha 1982, s. 514-515. 41) K tomu JAN NOVOTNÝ, Příspěvek k otázce úlohy některých lidových buditelů v počátcích českého národního obrození, Československý časopis historický 2/1954, s. 600-632. Nový celkový pohled srov. HUGH LeCAINE AGNEW, Origins ofthe Czech National Renascence, Pittsburgh-London 1993. 42) Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen 1-3, 1827-1829. 43) Jahrbücher des Böhmischen Museums für Natur- und Landerkunde, Geschichte, Kunst und Literatur 1-2, 1830-1831. 44) Podrobný rozbor srov. JOSEF HANUŠ, Musejní Časopisy z.a redakce Palackého, Časopis Musea Království českého 95/1921, s. 17-30, 110-127, 236-246; 96/1922, s. 51-66, 173-186, 256-268; Časopis Národního musea 97/1923, s. 61 -73, 172-182; 98/1924, s. 52-62, 170-183, 253-259; 99/1925, s. 64-71, 167-180; 100/1926, s. 119-132,233-246,323-350. 45) KAREL TIEFTRUNK, Dějiny Matice české, Praha 1881; ANNÁM. DRÁBEK, Matice česká und Matice moravská. Ihre Bedeutung für die kulturelle und nationale Entwicklung der tschechischen Gesellschaft im 19. Jahrhundert, in: Vereinswesen und Geschichtsprlege m den böhmischen Ländern, hrsg. von Ferdinand Seibt, München 1986, s. 71-96. 46) Podrobné k tomu JAN KLEPL, Průmyslová jednota a české úsilí před březnem 1848, in: Sto let Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách 1833-1933, vyd. Bedřich Mansfeld, Praha 1934, s. 169-240. 47) MIROSLAV HROCH, ALOIS VEVERKA, K otázce sociální skladby české obrozenské společnosti. Rozbor společenského složení vlastenců kolem Českého muzea a Matice české v letech 1827-1848, Dějepis ve škole 4/1957, s. 153-159; HRO( 'H Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung, s. 4L 50 57-60 1 - - CESI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815-1914 48) Seznamy uveřejnil KLEMENT BOROVÝ, Dějiny Svatojanského Praha 188S, příloha s. 3-54. Srov. HROCH, Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung, s. 48. 49) Přehlednou tabulku po pětiletích zpracoval HROCH, Die Vorkantpfir der nationalen Bewegung, s. 57-58. Srov. též MIROSLAV HROCH, Social Precon dmons of National Revival in Európe, Ä Combarative Analys.s of Patric Croups amZl ŤJľ'fer EurOI'em Nations> Cambridge 1985, s. 44-61. 50) MIROSLAV HROCH, K otázce územní skladby národního hnuti, Česko slovensky časopis historický 19/1971 s 513-536 " 51) JINDŘICH MATIEGKA, Psychoanthropolog.e Československa, in: Ct** tľcHn TŤ^' díl 2: Člov*k> 1933, s. 242-244; HAN Líw, 1 T ÖrectecRe Mbnationalismus. Ein Beitrag zur Gesellschafts- und Ideen s. 64-65 a 85 * ^ íŕo/ec"oíft' <* národní kultury, Praha IS?* mwA, m. Akademiku Václavu Vojtíškovi k 75. narozeninám, Praha 1958, ky lemMĚT' Pakckého^ncepce Ndrodnéo muzea a její význam pro s 1 Ä7J'etai; Cas°P^ Národního muzea 137-139/1968-1970, sopis NÍ , 1 I CepCe hist°™képráce Vlasteneckého muzea v Cechách, U ' KÍN ° mUZea 153/1984' s- 98" Hl- Semily^93WReLSľľ^°BERT SAK> Příběh Čecha devatenáctého *** 56^ KI P pi » • 7 Renascence, Boulder 1982. 58 AI SlS STnSnc uře 19' stole«> P»l» 1985, s. 44-52. s. 35 °1S S OMPFE, De«*«* fe, W(Me- i, /w. Praha 1936, 60UWlimk ,,y/1926's-j3-6l, 299-334, 522-569. Kareľschw™be:gOSer ^ ^ ^ J» Norbert Neuberg a kri* l\AK' D'mdl°iako prostředek, g 50-51 s. 333- a^rna ^ ^ Cart Ä*^*" * Chapel Hill 1969, 64) Srov. JIŘÍ Ä í ľ mUZĽa S/1968' s 337-508- , Pá B/1907, s. 36 .59. 9' f"to^>«Í 1848, Český časopis hi.stor.ck)' I. VYTVÁŘENI NÁRODA 129 66) JINDŘICH SPÁČIL, Všechna moc ve státě vychází z lidu. Kronika o kromě-řížském sněmu 1848-1849, Kroměříž 1948, s. 175; OTTO URBAN, Kroměřížský sněm 1848-1849, Praha 1988, s. 6. 67) Petice venkovského lidu z Čech k Národnímu výboru z roku 1848, vyd. FRANTIŠEK ROUBÍK, Praha 1954. K jejich vyhodnocení srov. PECH, The Cz.ech Revolution, s. 114. 68) FRANTIŠEK ROUBÍK, Časopisectvo v Čechách v letech 1848-1862, Praha 1930, s. 40-41; JAN HAVRÁNEK, Předpoklady působení české kultury v Čechách v 19. století, in: Město v české kultuře 19. století, Praha 1983, s. 112- 113. 69) Srov. KAREL NOVOTNÝ, O národním vědomí českého dělnictva ve 40. letech 19. století, Acta Universitatis Carolinae - Philosophica et Historka 1977/ 1, s. 7-21. 70) Pro tuto skupinu vzdělanců na sociální úrovni maloburžoazíe jsem v mezinárodních diskusích navrhoval německý výraz Bildungskleinbürgertum. Bližší zdůvodnění ve statích JIŘÍ KOŘALKA, Arbeiteremanzipation und Bildung in einer aufsteigenden Nationalgesellschaft: das Beispiel Böhmens, in: Arbeiter und Bürger im 19. Jahrhundert. Varianten ihres Verhältnisses im europäischen Vergleich, hrsg. von Jürgen Kocka, München 1986, s. 71-72; TÝŽ, Tschechische Bildungsbürger und Bildungsklembürger um 1900 (am Beispiel der südböhmischen Stadt Tabor), in: „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit" (Bürgertum in der Habsburgermonarchie 2), hrsg. von Hannes Stekl, Peter Urba-mtsch, Ernst Bruckmüller, Hans Hets.s, Wien-Köln-Weimar 1992, s. 210-221. 71) HAVRÁNEK, Předpoklady působení české kultury, s. 113. 72) MIRJAM MORAVCOVÁ, Sociální složení členů pražského sboru „Svornost" v roce 1848, Český lid 68/1981, s. 34-42. 73) JAN NOVOTNÝ, Slovanská lípa 1848-1849. K dějinám prvního českého politického spolku, část 2: Od sjezdu Slovanských lip do zániku spolku, Acta Musei Pragensis 1976, s. 47-48. 74) Srov. MILOSLAV TRAPL, České národní obrození na Moravě v době předbřeznové a v revolučních letech 1848-1849, Brno 1977. 75) FRANTIŠEK KAMENÍČEK, Životopisný nástin Dra Al. Pražáka 1820-1901, in: Paměti a listář Dra Aloise Pražáka, díl 1, vyd. František Kameníček, Praha 1926, s. XIII-XVI. 76) HANS SCHENK, Die Abgeordneten aus Böhmen, Máhren und Schlesien in der Paulskirchenversammlung, in: Einigkeit und Recht und Freiheit. Deutschland, Hessen und die Sudetendeutschen, hrsg. von Heinrich Kuhn, München 1981, s. 20. Přetisk ve sborníku Sudetendeutschtum gestern und heute - eine gesamtdeutsche Verpflichtung, hrsg. von Heinrich Kuhn, München 1986, s. 20. 77) Paměti a listář Dra Aloise Pražáka, díl 1, s. XIX-XXI, 17-18. 78) Do veřejného konkursu na obsazení míst ředitele a profesorů městského reálného gymnázia s českým vyučovacím jazykem v Táboře se v září 1862 přihlásil větší počet uchazečů, kteří předtím vyučovali na středních školách v Uhrách a Haliči, mezi nimi pozdější ředitel Václav Křížek se zkuše- V 130 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 181S-1914 ^ ^ ^ ností z chorvatského Varaždína a zástupce ředitele Fra"C^áv^í Ko&^ľ V Košicích a spolupracoval se slovenskými vlastenci pri vy 197», kalendáře. JIŘÍ KOŘALKA, Vznik táborského muzea roku i ^n'ázium Tab«* s. 19,27; TÝŽ Jak gymnázium v Táboře vzniklo a rostlo, M y ' g l3_i4. Almanach ke 125. výročí založení školy 1862-1987, TabOt ' ^ $ 27_28. 79) Upozornil na to RAUPACH, Der tschechische Fruhnatiom ■ gbroteM 80) Výstižně k tomu VLADIMÍR MAGURA, Znamení zroc u- jako kulturní typ, Praha 1983, s. 47-68. . ;>rsicatis Car0'1' 81) JAN HAVRÁNEK, Karolinum v revoluci 1848, Acta UrviV ^ ^ nae - História Universitatis Carolinae Pragensis 26/1986, C. , • ^faé ?0' 82) MIRJAM M O RAVC OVÁ, Národn í oděv roku 1848. Ke vzni litického symbolu, Praha 1986, s. 62-72, 158-161. řpPELÁK, P^'6" 83) Srov. Dějiny Plzně, díl 2: 1781-1918, red. VÁCLAV Cb 1967, s. 85,94-95, 106-110, 133-135. 84) KIEVAL, The Making ofCzechJewry, s. 24-25. ^ ■„ pftíg»* 85) GARY B. COHEN, The Politics of Ethnic Survwal. Gertnd 1861-i 914, Princeton 1981, s. 46-48. , yw iSSO" 86) ERIKA KRUPPA, Das Vereinswesen der Prager Vorstadt SnV 1875, München 1992, s. 73-76. 87) Dějiny Plzně, díl 2, s. 112. . vítS*8^ 88) Jedním z velkých úspechu české politiky na Morave y v obecních volbách v Prostějově roku 1893. . en 1967, 89) K tomu HORST GLASSL, Der Mährische Ausgleich, MünO s. 20-23. . , sta* 90) Podnětem byl nesouhlas německých členů s projevem P< a/^Lp sRl?> rošty Tomáše Černého se zmínkou o „zlaté slovanské Praze". A (,0j_ißH, Politické dějiny národa českého od roku 1861, díl 1, Praha 1899, s. 608, The Politics of Ethnic Survival, s. 145-146. , j wien 1903> S- XXXIV" 116) Tamtéž, s. XXXV, 22,^9^'™^* •S'fa"Sř'fc' Neue Folg«> 1. Heft 2. Wien 1914, s. 20-lichl'nltZa Mv]CH/)lL NlKOLAEV,č KUZM ,N, Alphabetisierung im *** vZtodgi?^ emCr so^keschichtiichen Charakteristik, in: Bildnrig^" ÄüSrT^ Gesellschaftsgeschichte in den bol - Gebur tag \t " Tu " EU''°Pa- FeStSchrift FürJan HaV1'ánCk ? "l k ' hrsg. von Hans Lemberg, Karel Litsch, Richard Georg Waschl* György Ránki, Wien-München 1988, s. 104-105. „ -n]>[ER> ^ böhmische Schulwesen und die böhmischen Institute für Volkservehurig,111 119) ŠAFRÁNEK, Šfeoŕy česfee, díl 2, s. 89-90 .Ottokar kádnbi^;;: jrVolkservd>»»S>lTl mische Volk, hrsg. von Zdeněk V. Tobolka, Praha 1916, s. I17"13 'l2-l3- 120) Srov. KOHALKAJak gymnázium v Táboře vzniklo a rostlo, ■ 121) Österreichisches Statistisches Handbuch, Jahrgang 34, s. 30 . 122) kádner, Das böhmische Schulwesen, s. 131. 123) Österreichisches Statistisches Handbuch, Jahrgang 34, S. 305. ^ ^ rfg. 124) FRANTIŠEK JÍLEK, VACLAV LOM1Č, Dějiny Českého vy* ^ Qc0^ ní technického, díl 1/1, Praha 1973, s. 514-516. Sasky státní nlinis. , Metzsch-Reichenbach vysvětloval v lednu 1902 pruskému ^ priích i°že danech hraběti Karlu Dönhoffovi, že zaměstnávání českých stave ^oru>'cU nýrú je pro saské železnice výhodné vzhledem ke kvalitě českých o ^ ^ypt/j Gec praž- --------...........------- - ' k i že vy1*-1-'"'. „Ostatně si zmíněný pan ministr nemůže odpustit poznatnICU, zčásť českých inženýru, o něž se jedná, byly skoro bez výjimky velnu C o ' j^eC* dokonce vynikající, a daleko předčily - snad jen náhodou - výkony „0nO| kých techniků z Rakouska." Politisches Archiv des Auswärtigen ^tnt, ancléři Österreich 101, Bd. 15, A 1586/1902, vyslanec Dönhoff říšskému Bülowovi 28. 1. 1902. 125) COHEN, Education and Czecb Social Structure, s. 37. 189^> 126) Srov. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848-189S, 1 ra igg2" JAN HAVRAN ĽK, Vybudování české university a německá universita v letu 1 ^ 1918, in: Stručné dějiny University Karlovy, red. František Kavka, Praha I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 133 š. 221-242; Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, red. LUBOŠ NOVÝ, Praha 1961, S. 221-226. 127) COHEN, Education and Czech Social Structure, s. 37-38. Asi 60 až 65 % českých univerzitních studentů pocházelo z maloburžoazního sociálního prostředí. Tamtéž, s. 41. 128) SRB, Politické dějiny, díl 1, s. 19, 59, 63; JOSEF HUSÁK, RUDOLF SCHRÁNIL, Sněm Království českého 1861-1911 (Personálie), Praha 191 1, s. 115, 182. 129) Podrobněji JIŘÍ KOŘALKA, Tschechische bürgerliche Landtagsabgeordnete in Böhmen 1861-1913, in: Bürgertum in der Habsburgermonarchie, hrsg. von Ernst Bruckmüller, Ulrike Docker, Hannes Stekl, Peter Urbanicsch, Wien-Köln 1990, s. 211-221 (tabulka na s. 217-218). Životopisné údaje srov. MARIE LIŠKOVÁ, Slovník představitelů zemské samosprávy v Cechách v letech 1861-1913, Praha 1994. 130) K tomu GLASSL, Der Mährische Ausgleich, s. 37-38; JIŘÍ MALÍŘ, Vývoj liberálního proudu české politiky na Moravě. Lidová strana na Moravě do roku 1909, Brno 1985, s. 15-17. 131) Podrobněji JIŘÍ MALÍŘ, Zur Problematik der tschechischen bürgerlichen Vertretung, in: Bürgerrum in der Habsburgermonarchie, hrsg. von Ernst Bruckmüller, Ulrike Docker, Hannes Stekl, Peter Urbanitsch, Wien-Köln 1990, s. 223-241 (tabulka na s. 225). 132) Údaje o povolání poslanců uveřejnili HUSÁK, SCHRÁNIL, Sněm, s. 99-210 pro města a průmyslová místa, s. 213-227 pro obchodní a živnostenské komory, s. 231-354 pro venkovské obce. 133) Proti volbě státních úředníků se vyslovil úvodník Volby na sněm zemský, Národní listy, č. 64, 5. 3. 1861. 134) HUSÁK, SCHRÁNIL, Sněm, s. 300. 135) SRB, Politické dějiny, díl 1, s. 19, 59. 136) Tamtéž, s. 220-227 (s podpisy poslanců). 137) HUSÁK, SCHRÁNIL, Sněm, s. 136, 160, 267, 271. 138) MALÍŘ, Zur Problematik der tschechischen bürgerlichen Vertretung, s. 234. 139) KOŘALKA, Vznik táborského muzea, s. 20-21. 140) Údaje o politickém zaměření a stranické príslušnosti podle přehledu MICHALA NAVRÁTI LA, Almanach sněmu Království českého 189S-1901, Praha 1896; Nový český snem 1901-1907, Praha 1902. Srov. JIŘÍ MALÍŘ, Zu einigen Entwicklungszügen der tschechischen liberalen Parteien vor 1914, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity C 35/1988, s. 49-69. 141) Boj za právo. Sborník aktů politických u věcech státu a národu českého od roku 1848, díl 2, vyd.JAN M. ČERNÝ, Praha 1893, s. 822-834 (podpisy na s.834). 142) HORSKÁ-VRBOVÁ, K otázce vzniku, s. 276 277. 143) Tamtéž, s. 281-284; JAN JANÁK, Počátky podnikatelské aktivity české buržoazie na Moravě, na příkladu cukrovarnictví, Časopis Marice moravské 97/1978, s. 291-322; FRANTIŠEK KRAVÁČEK, Organizační a podnikatelská 134 ČEŠI V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 1815-191 činnost české agrární buržoazie na Moravě na počátku 20. Sto i podářské dějiny 9/1982, s. 315-410. N()tý český Mim' 144) Vypočteno z údajů NAVRÁTILOVA almanachu s. 212 a dále. nr acj , i 145) HUSÁK, SCHRÁNIL, Sněm, s. 135, 180, 295;2,^'qvÁ, Slovníkpt* 146) Vedle Navrátilových almanachu nyní hlavne LI stavitelů zemské samosprávy, s. 19 372. ttiondlitátertfril&e ' 147) HANS MOMMSEN, Die Sozialdemokratie und die M^ lnteffä' babsburgischen Vielvölkerstaat, Band 1: Das Ringen um die MP™ s 26 tion der zisleithanischen Arbeiterbewegung 1867-1907, Wien 196 ,■ ^^ational- 148) THEODOR SCHIEDER, Das Deutsehe Kaiseneich von staat, Köln-Opladen 1961, s. 8. .g 8ol rak°llS' 149) Do těchto výpočtů nebylo tedy roku 1900 zahrnuto i ^ předlicaV-kých občanu českého jazyka, kteří byli přítomni v jiných zen ska. -«-81 150) Österreichische Statistik, Band 66, Heft 1, Wien 1904, s. S> - ^ jW((S((te 151) K tomu PAVLA HORSKÁ, Kategorie „samostatný" v rak° 30/l982, povolání. Príklad českých zemí, Československý časopis historl s. 547-579. „ v JIŘÍ K0' 152) Österreichische Statistik, Band 75, Heft 9-10, Wien 1905. S/°feA zetni'c» ŘALKA, Statistické údaje o dělnictvu hlavních oborů malovýroby v ces J v letech 1902, 1930 a 1946, Etnografie dělnictva 10/1983, S. 68-69. 153) Přehled československých dějin, díl 11/2, s. 897-898. t y vjy0by 154) Srov. RUDOLF FRANĚK, Základní tendence vývoje zetnedei ^ v Čechách na konci 19. a na počátku 20. století, Sborník historický 20/ .,^08, 105; OLDŘIŠKA KODEDOVÁ, Námezdní pracovní síly v zemědělství Vědecké práce Zemědělského muzea 21/1981, s. 229-239. 155) österreichische Statistik, Band 66, Heft 1, Wien 1904, s. CLA 156) Tamtéž, s. CXLVI. 157) Tamtéž, s. CXL1I, CXLV. j9l6, 158) Österreichische Statistik, Neue Folge, Band 3, Heft 1, Wien s. 52-69. , frltlü- 159) Srov. OTTO URBAN, Kapitalismus a česká společnost. K otázkám jo> vání české společnosti v 19. století, Praha 1978, s. 165-178. , nXS. 160) Souhrnně srov. CTIBOR NEČAS, Na prahu české kapitálové exp<« Rozpínavost českého bankovního kapitálu ve střední, jihovýchodní a východní D v období rakousko-uberského imperialismu, Brno 1987. z<,- 161) K tomu PAVLA HORSKÁ-VRBOVÁ, Počátky eleklrizace v český® mích, Praha 1961, s. 32-39; KOŘALKA, Statistické údaje o dělnictvu, s. 43-4 ■ 162) Österreichische Statistik, Neue Folge jahrgang 3, Band 1, s. 93-94- 163) Jako císařské a královské (c. a k.) byly od roku 1867 označovány SP léčné úřady rakousko-uherské, kdežto císařsko-královské (c. k.) byl)' u,a ' a instituce v západní, neuherské části dualistické monarchie. ,l$ 164) KARL MEGNĽR, Beamte. Wirtschafte- und sozialgeschichtliche Aspekte t <• I. VYTVÁŘENÍ NÁRODA 135 k. k. Beamtentums. Wien 1985, s. 284-285. Ukázalo co již roku 1898 šetření z podnětu tehdejšího ministerského předsedy hraběte Františka Thuna, podle něhož 71 % úředníků s vysokoškolským vzděláním u okresních soudů v Čechách bylo české národnosti, zatímco u vrchního zemského soudu v Praze tvořil jejich podíl pouze 52 %. JAN HAVRÁNEK, Diskussionsbeitrag, in: Die nationale Frage in der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1900-1918, hrsg. von Peter Hanák, Budapest 1966, s. 329-330. 165) Österreichische Statistik, Band 66, Heft 1, s. 76; Neue Folge, Band 3, Heft 1, s. 66. 166) Jediný staročeský poslanec mimo velkostatkářskou kurii byl v březnu 1891 zvolen v městském volebním obvodě táborském. SRB, Politické dějiny, díl l,s.831. 167) K tomu STANLEY B. WINTERS, The Yottng Cz.ech Party (1874-1914). An Appraisal, Slavic Review 28/1969, s. 426-444; GARVER, The Yount Czech Party, s. 190-200; TOMÁŠ VOJTĚCH, Mladočeši a boj o politickou moc v Čechách, Praha 1980, s. 31-148. 168) S rov. JOSEF PĽTRÁŇ, JAN HAVRÁNEK, Rolnické hnutí v českých zemích v letech 1775-1918, Československý časopis historický 17/1969, s. 880-884; HEUMOS, Agrarische Interessen und nationale Politik, s. 191-231. 169) ZDENĚK SOLLE, Socialistické dělnické hnutía česká otázka 1848-1918, Praha 1969. Podrobně k tomu také kapitola České dělnické hnutí jako součást modernizace českých zemí do roku 1914 v této knize. 170) JOSEF II ARNA, Kritika programu a ideologie českého národního socialismu, Praha 1978, s. 20-29. 171) Souhrnně srov.JAN HEIDLER, České politické strany v Cechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1914; ALOIS HAJN, O českých stranách politických, Praha 1921; ZDENĚK TOBOLKA, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až. do dnešní doby, díl 3/2, Praha 1936, s. 121-131; Přehled československých dějin, díl 11/2, s. 926-936; KAREL PICHLÍK, Zahraniční odboj bez legend, Praha 1968, s. 13-39; URBAN, Česká společnost, s. 473-499. 172) JAN HAVRÁNEK a kolektiv, Volební výsledky 1907-1964, in: Dějiny Československa v datech, Praha 1968, s. 464-465. 173) URBAN, Česká společnost, s. 538. 174) HAVRÁNEK a kolektiv, Volební výsledky, s. 464-465. Procento hlasů pro české agrárníky ve Slezsku bylo upraveno na základě údajů Österreichische Statistik. 175) K tomu JOSEF KOČÍ, Sporo Rukopisy v české společnosti, in; Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Dnešní stav poznání, vyd. Mojmír Otruba, Sborník Národního muzea, řada C - literární historie 13 14/1969, sv. 1, s. 25-48; FIOFFMANN, T. G. Masaryk und die tschechische Frage, Band 1, s. 70-93. 176) BOHUMIL ČERNÝ, Vražda v Polní, Praha 1968; FIOFFMANN, T. G. Masaryk und die tschechische Frage, Band 1, s. 189-209. Nejnověji JIŘÍ KOVTUN, Tajuplná vražda. Případ Leopolda líilsnera, Praha 1994. 136 ČEŠ] V HABSBURSKÉ ŘÍŠI A V EVROPĚ 181S-191 177) K tomu HEINRICH FELIX SCHMID, Entfaltung "^jŤ^jtá. G* doslov ke knize RICHARD GEORG PLASCHKA, Von P^az-Köln l?5.5' schichtsivissenschaft und Nationalbewusstsein bei den Tschechen, . cnngj§ích his-s. 109, podle něhož byl „Český časopis historický jednu" Z n 3vcn: ry Austrian History in the Early Years of Český časopis historicky { ^ Soi0mon The Minor of History. Essays in Honor of Fritz Fellner, hl Sg' Wa„nleitner> Wank, Heidrun Maschl, Brigitte MazohlAVallnig, Reinholü o Santa Barbara-Oxford 1988, s. 91-113. , ., ctrahoVská 1.79) Srov. JIŘÍ ŠPÉT, K počátkům Ottová Slovníku naučného, ^ & ^a0. knihovna 4/1969, s. 226-246; STANLEY B. WINTERS Jan "t'^ Os^11' ryk, and the Czeeh National Encyclopedia, Jahrbücher für Gesc ^ the ropas 31/1983, s. 516-542; STANLEY B. WINTERS, Bohumil Ne^ ^^e-l^aunchingof OttůvSlovník naučný novodobý, in: Bildungsgesc ^^gjn urt^ rungsgeschichte, Gesellschaftsgeschichte in den böhmischen ^ in Europa. Festschrift für Jan Havránek /.um 60. Geburtstag, hl.^^.Mün-Lemberg, Karel Litsch, Richard Georg Plaschka, György Ranki, chen 1988, s. 71-81. , , , ai!pra- 180) HELENA KORBELOVÁ, Hodinová pražská výstava a jeho navstew ze, Documenta Pragensia 11/1981, s. 106-124; JIŘI KOTALÍK, ^^0. a české umění, in: Edvard Münch a české umění, Praha 1982, s. 107- rQV. 181) Na rozdíl od vnějšího úřadování ve styku s veřejností, kde ' ^n{. noprávnost češtiny s němčinou v Čechách a na Moravě prosazena n' zenj mi ministerstev vnitra a spravedlnosti z roku 1880, bylo částečné pí * ^í* češtiny ve vnitřním úředním styku z let 1897-1899 opět zrušen U\i\V\U, Česká společnost,*. 354-356,460-461,467-472. , uftostt f 182) K tomu JIŘÍ KOŘALKA, Mezinárodní souvislosti rozvoje české spoie na přelomu 19. a 20. století, Acta Polytechnica VI-1/1990, č. 3, s. 65~7 ' * závěrečná kapitola Česká společnost v mezinárodních vztazích 1900-191' knize. ^ j. 183) Správně na to upozornil EUGEN LEMBERG, Nationalismus, ßan Psychologie und Geschichte, Reinbek bei Hamburg 1964, s. 137-138. . " 184) K tomu JAN HERBEN, T. G. Masaryk. Život a dílo Presidenta 0sV° ditele, Praha 19465, s. 86-94, 110-114; KOVTUN, Tajuplná vražda, S. -308. 185) RUDOLF JAWORSKI.D« Tschechen ab Vorbilder der Polen unter pre*^ scher Herrschaft Parallele oder Paradigma?, in: Die böhmischen Länder ZNV'S^.. Ost und West. Festschrift für Karl Bosl zum 75. Geburtstag, München-wie' 1983, s. 175-183. . , 186) K širším souvislostem srov. JAROSLAV KOŘALKA, Historie Mcz'nct' rodního statistického institutu a jeho přínos k mezinárodní spolupráci statistiků, Pra I. VYTVÁŘENI NÁRODA 137 há 1983 (interní tisk oborového informačního střediska Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací). 187) Zasedání ve Vídni se konalo od 9. do 13. září 1913. 188) Národní listy, roč. 53, č. 253, 15. 9. 1913, 2. večerní vydání. /