spor o smysl českých dějin 1895-1938 „Každá formule, jíž vyjadřujeme smysl dějin, je jen odrazem našeho oživeného nitra." wilhelm dilthey Těžko bychom asi v Evropě hledali jiný národ, který by věnoval tolik intelektuálního úsilí filosoficko-historickým úvahám o sobě samém, který by se po tak dlouhou dobu, vlastně už déle než sto padesát let, pokoušel o formulování nadnárodních a mimonárodních základů své národní existence a hledal hlubší odůvodnění svého bytí, tak jako Češi. Novodobá česká národní identita, vzešlá z obrození a vypracovaná takříkajíc ex nihilo, byla ještě hluboko do XIX. století pociťována jako nesamozřejmá. Dokonce lze snad hovořit o „oslabené" národní identitě, komplementární k faktické neúplnosti tehdejší české národní společnosti. Česká identita jako otázka kontinuity národní „biografie", jako téma možností vnitřní politické stability, nazávislosti i konzistence směrem k ostatním se mohla zdát spornou nejen s ohledem na diskontinuitu české státnosti a státní nezávislosti, na relativně dlouhá údobí prázdnoty národního, společenského a politického života i na několikrát opakované pokusy o jeho naplnění, či na pocity kulturní nejistoty a odvozenosti. Zdála se zproble-matizovanou také zvenčí, s ohledem na tehdejší podřazenost většímu celku, zplošťujícímu rozdíly, zanedbávajícímu specifika, ale současně oslabujícímu partikularismy. Na tomto terénu dokonce i takový solipsista jako Ladislav Klíma zapomíná na svou „ludibrionistickou" pozici a „absolutní subjektivismus" a hovoří o „české touze po vznešenosti a schopnosti sebeobětování pro ideu". Bytostnou součástí usilování o duchovní prozáření vlastní národní dějinné existence však není jen snaha o její zakotvení v koncepcích filosofic-ko-teologických a obecně humanistických (čímž se dostává do konfliktu s prakticko-pragmatickými tendencemi nacionalistu i s otázkami praktické politiky vůbec). Je to také neustálé obnovování otázek, neustálý návrat a téměř permanentní reformulace formálně i obsahově podobných úvah. Česká kritická sebereflexe se tak sice s přestávkami, ale s podobnou naléhavostí, s podobným ohlasem i s vnitřní ideovou spojitostí vrací od dob vrcholícího obrození až po naše dny. Odhlédneme-li od specifických záměrů i argumentace barokních a raně obrozenských „obran", vyvstávala před námi v různých podobách a v různých kontextech. Jednou třeba jako úvaha o „poslání naší české vlasti... 7 obyvatel slovanského voje" (Augustin Smet/ °er ského Původu... z hlediska obecného vý-a někdy v podobě nrnl I ; ^ 0tázka "maiého národa" (Jan Kollár), rakteru (Karel HavlLv n České mentality. národní psychologie a cha-routka, a jak jsme právě R X' ŠaIda' J" L Fischer, Ferdinand Pe- s ní v podobě otázek L naZDaČlIÍ' také LacJislav Klíma). Setkávali jsme se kultury, a tedy i po smP°, smysIu a možnostech českého jazyka a české větších, silnějších a p ri "i existence samostatného českého národa vedle a po - s tím souvisejícím11 ně,ŠÍCh kultLlr velk^ch evropských národů Vystupovala více nebo mŕ vS1Tlyslu národního obrození (II. G. Schauer). sedním národům a stáí - , zřetelně Při promýšlení vztahu Čechů k sou-jení filosofie dějin český1-!11 ^ ÍOniU naPříklad Tomkův pokus o napo-naší politické a kultur, * rakouských), stála v pozadí úvah o kořenech sáze ve Vývoji a zločin 1,°nentace (zde je možné poukázat na některé pa-ležitá i pro porozum v ' anslavismtl Václava Černého z 50. let) a je dů-(u Milana Kunderv I™ fematlzaci kulturní svébytnosti střední Evropy není možné ani pozón Kroutvora> J- p- Sterna a řady dalších). Přejít řicha Kolmá a zcela 7 ] ľí °tázku židovskou ve světle české otázky Jind-Cesfcá vzdělanost v Ev t POZOmost bV si zasloužila pronikavá reflexe A zmíněn by měl býTiH °d Jana Patočky, vydaná na počátku okupace, a evropskou" (Češsh ' F' V' KreJčí se svou „mravní otázkou českou kä), a nakonec i Josef ľí mpcmsWíl František Gôtz (Osudná &s/ai otóz- Od vystoupení Masar l! iNarodní muzeum a naše obrození). ky" formulování smvsh.^ ľ k°JÍ VŠak V centrL1 Pozornosti „české otáz-Po přínosu Čechů li 1 t ych děíln v kontextu dějin světových, tázání naddějinným mravním 3 P°kroku a případně i jejich zavázanosti dý Zdeněk Nejedly PnncjpL'm (František Palacký, T. G. Masaryk, mla-gické, rozvíjející moJ . 7 )* fo1" V°dené diskuse filosoficko-metodolo-tj. vdaném příoadís ľ í Proklamující nemožnost) metahistorického, Slavík). biologického zakotvení historiografie (spor Pekař - Perspektivu vidění čp«s1 - t -smyslu, identity a persnpkth, ? Y'ľ Šl™m Sl°Va Smyslu' tj"jako 0tázky ně mladších) historie L?SV1'lzepoužíti P™ výklad dalších (a hlav-mik). Především^ [* na ně často nava*^ pole-lem, Milanem RundaSf, Ta ^ ° ťfkém ÚdÔIu" mezi VácIavem Hav" Přelomu let 1968/69 v V ° ľ'" Stříteckym a Lubomírem Novým na mu, diskuse v ^Lt^^J1"^^ Tváři' ZítřkL< a ^ *° dějiny a kotiec^nSÄS^ľ t,Sku k materiálu ^arty 77 Prd.o na » v dÄíhdc/i rw2 á,, n J 1SkUSĽ VyV0laná Podivenovou knihou če- esej ÄÄ y ľmľ)Ut mZh0dné nĽlzc ani Patočko™ ^k™ i u>/*mi Geft?, Lrilogu Kritika totalitarismu, česká existence a Až na 8 konec Česka Rio Preisnera, Naši nynější krizi (a další práce) Karla Kosíka, ČeŠství a evropanství Jaroslava Krejčího či Questions of Identity Roberta B. Pynsenta, abychom zmínili práce, které se v poslední době mohly dostat do rukou širšímu okruhu zájemců. Připomenuta by mohla být i surrealistická reflexe Republiku a varlata Vratislava Effenbergera. Zcela mimořádné postavení má v současné perspektivě „české otázky" syntetický esej Jana Křena Historické proměny češství. A to jsem jistě nevyjmenoval všechno a všechny... Společný nadpis „česká otázka", pod který se všechny úvahy tohoto druhu většinou zařazují anebo pod kterým se vlastní silou shlukují, tedy neoznačuje nic jednotlitého, jednoznačně přehlédnutelného.a co do obrysů pravidelného. „Česká otázka" je vrstevnatá nejenom významově a tematicky, ale i z hlediska svého vnitřního vývoje: dějiny problému novodobého češství, odůvodňování a budování naší národní, kulturní a civilizační identity jsou starší a hlavně méně jednoznačné než dějiny jejich jednotného pojmenování. „Česká otázka" také nemá vždy stejné konotace, i když se třeba odvolává na stejné předchůdce. To, co by se ovšem v celkové souvislosti „české otázky" a zejména v souvislosti se „sporem o smysl českých dějin" - který je geneticky i strukturně součástí jejích formulací i jejích řešení - nemělo přehlédnout, je fakt, že zde dochází ke zvláštnímu, v mnohém ohledu jedinečnému způsobu te-matizace dějin i jejich reflexe, která se zcela nekryje s tradičními pohledy na dějiny. Zde nelze hovořit jen o odborné historiografii v běžném slova smyslu, ani o tradiční filosofii dějin; nejedná se výlučně o diagnózu přítomnosti, ani o kulturní kritiku či kritickou teorii dějin a společnosti. Tento pohled na dějiny nakonec nelze prezentovat ani jako pouhou teorii dějin a jejich poznávání, ani jako teorii politiky. Snad nejblíže zde stojíme tomu, co německý historik Ernst Nolte počátkem 90. let našeho století označil jako „myšlení o dějinách". Setkáváme se zde s prvky a motivy ze všech shora uvedených přístupů současně, i když jsou třeba různě hierarchizovány. Pak také přirozeně musí docházet k diskusi mezi těmi stanovisky, jejichž vypracování mělo odlišné standardy, a proto i k nedorozuměním. To, co pak nakonec všechny různé autory při všech odlišnostech spojuje, je motivovaná snaha o reflexi českých dějin, motivované myšlení o českých dějinách. „Motivované" proto, že charakteristickým rysem tohoto myšlení je zájem o českou přítomnost, která má být pochopena z pohledu zabírajícího českou minulost. Z ní má pak být orientována i česká budoucnost. Minulost a její reflexe zde přebírají do jisté míry funkce teorie společnosti, stávají se nejen základem pro osvětlení národní identity a prokazování státoprávních nároků, ale slouží 9 ^é jako legitjmizačn *MÄaÄS^SÄ!tó íednání a ^stné i jako teorie 4 IC°l0g0Vé kteří eSkýth dějin J 2 Í°SÍCká vyprľvtľ eSejistii neľäifir 1St0ri*é kom™ preds(avoje zvláštní fází, a si- •elyľn "a rŮz^éh ľí!fatou- s rů2n ™t" ľ * "a konci století v Evropé »>odermľCeSy "fiSľ1 V*rt*ľS z k."8 edky' S pst^ 'ázovym poňal Pró"3*- k«*é ľ Ľké' P°''tieké L k'aS,ckého "beralismu a souvi-íieh demZ0Va' ••t«deSSmus s'"IStrati^ todátoí i Kulturní k em ;ínyt°)°g^aénT 6 k,raci°nahzacľžoľUStit POdobně, jako napomá-tu. ^"C'Paci '"dividú:1 Seku,a^ujíci sl°'a a svě'a" (Max Weber) s je-vistS V°ValV se Cl1 a l°'a^Podruŕľ ľ" SVých důsledcích vedly a mocfm,Pru^enitľtIZadI kulturních ^ tak ze "Wdort na stá-sCn Skych »iÄ ,deje,ni- rozklad 9 m0raInícn hodno, a reUti- cesů s,ľ , em a tradic , eakci°nářskvm tatu a vzestupem nových , rostoucím Pok d i' "nŮ a Pnífeb 'f6 ° ^Hzaci skupino- z-al Sto erUCh°vnÍSitUacJd to"nu odpovídající „tdeolo- ,ľ0yskňn, Přinesfaf ' rubřž,lé s kosmopolitním s seD°u četné změny. Více a vi- ce opouštělo vlastivědné pojetí buditelské, ač v praxi se učenci i nadále většinou zabývali látkami a náměty domácími. Snažili se však je uvést v souvislost s vývojem obecné vzdělanosti evropské. To vedlo namnoze k plodnému postupu srovnávacímu, odnaučovalo je přeceňovat autonom-nost dění domácího i slovanské prvky české vzdělanosti, pomáhalo jim hodnotit význam osobností i děl naší minulosti věcněji a spravedlivěji, osvobozovalo je od nekritického přepínání národních tendencí v dějinách i v přítomnosti. Tento význačný rys revizionistický stavěl se vždy rozhodněji proti naukovému tradicionalismu staršího pokolení, pokračujícího ve snahách národně obrozenských. Bojem o pravost obou rukopisů, Královédvorského a Zelenohorského, nabyla srážka obou směrů, tradičního a kritického, úpornosti a krutosti nevšední, takže se věda česká rozdělila do dvou táborů až do krve znepřátelených, před jejichž zápasem ustoupily do pozadí naukově důsažnější rozpory učeného světa pro toto období karakte-ristické; ve filosofii mezi stoupenci kritického realismu Herbartova, hájícími teoretickou autonomii myšlení, a mezi pragmatickými vyznavači pozi-tivismu, nedočkavými na praktické užití idejí; v historii mezi přívrženci názoru o autonomním dějinném vývoji českém a zastánci jeho organického včlenění do evropské souvislosti; v literárním dějepisu mezi příslušníky postupu popisného a mezi hlasateli metody kulturně ideologické; ve filologii mezi epigony směru Schleicherova a příslušníky školy mladogra-matické." Skutečné i symbolické duchovní centrum, v němž docházelo k rozchodům i proměnám perspektiv a které na sebe strhávalo až příliš pozornosti, tedy nepochybně tvořil boj rukopisný. Kromě své realistické, demytologi-zační a kulturně pročišťující funkce, proti vznešenosti tradice stavějící majestát pravdy, umožňoval přechod k jiným, nové situaci národa více odpovídajícím formám sebevědomí. Nevedl sice k pádu historických způsobů legitimizace politického úsilí, ale znehodnotil pro budoucnost všechny formy pseudohistorických sebestylizací a nekritického tradicionalismu. V poslední instanci směřovaly rukopisné boje také k vyřešení otázek postavení vědy a standardů vědeckosti v zájmových kontextech národní kultury a národní společnosti, k pročišťování vztahů vědecké objektivity, politických zájmů a politických principů, což jsou motivy, které se pak výrazně navracejí i ve vlastním sporu o smysl českých dějin. Ona zmíněná druhá kontroverze, relativně samostatná, zároveň mnohem širší a vrstevnatější než rukopisný boj, se týkala rozporu mezi faktickým ekonomickým postavením českých zemí, mezi stále zřetelněji se prosazující - i když stále ještě neúplnou - českou národní společností, mezi kulturní, osvětovou a demokratizační produktivností občansko-buržoazních 11 složek této společnosti a jejich skutečnými politickými moŽn ámci'111110" tickým vlivem a celkovou politickou úlohou českého národa v r .taj-suc-honárodnostní a - pokud jde o politické elity - v zásadě pře p0sta-ké, tj. feudální monarchie. Odtud, z této asymetrie mezi skutéčn^íormUia-vením a neúplnými politickými možnostmi, pak rostla potřeba re , ^p ce politických zájmů a orientací. Zde byl i zdroj faktického r°zslí° hy do turních a politických aktivit, které posouvaly české státoprávní jiných souvislostí. . 'uající- Dúležitými průchozími momenty tohoto českého vzestupu, P10 m ne-ho po celé 19. století (který ve sféře ekonomické a industriálni °v aloU můžeme odtrhovat od celkového rozvoje českých zemí, v němž n koU roli hráli také čeští Němci), byly rozdělení pražské univerzity na a německou (1882), získání většiny v českém sněmu (1883), zr°tranarni vění češtiny s němčinou ve vnějším úřadování, tj. ve styku se s ^ a samosprávnými úřady vydáním tzv. Stremayerových nařízeni a změna volebního řádu do obchodních komor (1884). Nejvýrazn j nou však nepochybně byla porážka staročeské strany ve volbách ro * na„ Je možné ji chápat jako politický symbol rozchodu se starým, tra listickým pojetím národního života a jeho úkolů. t u per~ Jen skepse k dosavadnímu a kritika přežilého mohly otevřít noV°utoSÍi spektivu v situaci proměny: z kulturně a civilizačně závislé posp m se Češi rozvinuli v sebevědomou národní společnost, jejíž demokra dQ, a liberalismus - jak nedávno zdůraznil Jan Křen - předběhl ostatní ^ evropské národy. Český vývoj a národní proměna (které mohou s ky v mnohém ohledu jako doklad produktivity a organizující síly my ^_ národní emancipace a duchovních hodnot v dějinách vůbec) mus mozřejmě ovlivnit i způsob a obsah dalšího tázání. h To v této době svou nejradikálnější podobu dostalo ve formulaci ^ berta Gordona Schauera. V jeho slavné stati Naše dvě otázky Z P J ^ čísla realistického Času (1886), totiž: „Co jest úkolem našeho národa. »^ ká je naše národní existence?" je podána skeptická, krajně emotivní dnes znepokojující odpověď. Výsledky obrození národa, jeho situace V spektivy, které Schauerovi současníci považovali za samozřejmé, jsou ^ problematizovány v perspektivě kulturní i civilizační: „... Stojí-li naS ^ rodní existence skutečně za tu námahu, je její kulturní hodnota tak o ^ ná?... je náš národní fond takový," aby národní obroditele a burcov ^ přesvědčil, že „... zachovají-li lid vlastnímu jeho jazyku, že jej Za(jn u i vlastnímu světu myšlenkovému, že by odcizení jazyku bylo skuté etickou škodou, že tím zachovají typus, který v panteonu člověčenstva^^ ujímá místo pevné, platné a samobytné? Zodpoví-li se otázka kladně, ] 12 zajištěni: naše inteligence bude mít domácí, postačující zdroj inspirace, a lid, národ dráhu sobě úplně přiměřenou a zároveň s ideálním řádem světovým úplně souhlasící. Potom všeliké zevnější úsilí bude marné, aspoň velice obtížné, a Evropa, naučíc se oceňovat naši bytost, nepřipustí tak lehce její zničení." Zde bylo formulováno takové pojetí národa, které se rozcházelo se zažitými formami jeho dosavadního sebeporozumění. Dobová masivní kritika ovšem nepostřehla, že se Schauerův skepticismus obracel především proti vyprázdněným, jen buditelským, z národního obrození přežívajícím formám jazykové identity národa, a že jeho otázky byly otázkami z půdy již do značné míry konstituované, moderní, občansky se zřetelně strukturující a především politicky i národně sebevědomé české společnosti. Požadavek, aby se česká inteligence ujala vedoucí úlohy v politickém životě, byl u Schauera fakticky obrácen jak proti některým jejím tendencím germanizujícím, tak rusofilským, především však odpovídal nové situaci národa, neboť byl'současně otázkou po funkci jeho politických a kulturních elit. Je přitom možné považovat za příznačné, že v pozdějších diskusích o smyslu českých dějin zůstával Schauer fatálně nezmiňován a ve svém vlivu nepochopen (což je, mimochodem řečeno, vedle celkového rozsahu této publikace další důvod, proč jsme Schauera do našeho výboru nezařadili), stejně jako zůstala nevyužita jím naznačená možnost sociologičtější formulace „české otázky". (Jediným pokusem v tomto směru byla Česká krize - česká otázka O. Jozífka - tj. Jaroslava Dyrhona - z roku 1902.) Byl to Masaryk, kdo navázal na Schauerovo pojetí národa jako úkolu a jako souběžnosti „zachovávání vlastního světa myšlenkového" v souvislosti s „ideálním řádem světovým". Také on zdůraznil „naši účast na zápase světa o pravdu, právo a lidství, v našem iniciativním zásahu do dějů evropských". Výrazně souběžné je u obou autorů především celkové zdůraznění nadnárodní ideje, jíž národní bytí teprve dostává smysl a cíl. Bude asi třeba ještě podrobněji ukázat, do jaké míry to byl Ernest Renan, kdo svým pojetím národa jako „volby" stál za Schauerovým „zexistencializova-ným" pojetím národa jako vědomého „úkolu" a působil případně také na Masaryka. Ale zatímco u Schauera bylo „vědomí mravního povolání" národa produktem dějin, „pevné a nepřetržité souvislosti mezi minulostí, přítomností a budoucností", mělo realistické stanovisko Masarykovo svůj protihistoristní osten: „Věci, ne historie, věci, ne vývoj... poznávej všude a všude věci a jejich jádro! Není vývoj věcí pravou důležitostí pro ducha..." Úkolem poznání proto pro něj nemohl být pouhý sběr faktů nebo jejich jen kauzální interpretace, ale postižení jejich smyslu, který poukazuje za skutečnost a nad ni. 13 taacľvínkľon ľlľľ d?bwé kritlkv * však od Schauera výslovně d,s-äí analvzv JeZJ T SPSC 2 důvodů neteorehckých, bez provedení hlub-ÄR Pr0t°' Že byl "íätími skupinami a po určitou dobu tolik krifeovan^tfr !,neb° alespoň za inšpirátora a duchovního otce Čapkovi Masa, vľ,ľ V nePochVbně také důvody pragmatické. Kariu tože nemSSn^Ä ^ d°ZnaI:Myslím *e to tam dali, probral a šel em ' f?H ,kU' By'a t0 včc nemožná... Hned ráno jsem se se-Sedm léí ľ c , Herbenovi vycinkat..." otázky",senezáviskS; "ľ Íeh° ldeovém vyhroceni formulace „české ho kabinetu a vvtvn ,vyhroc°vat také situace politická: po pádu Taaffe-hlášení nové vláriv „f. dy Premiéra Alfreda Windischgrätze, po proslavu nad Prahou V ľ ,°PadU 1893 a '"konec po schválení výjimečného mladočeské vládni™ • d°Š'° k další> iiž Pfedtím citelne radikalizaci využil hned první oříl "T"' Jeden Z ie'ích vůdců. poslanec Josef Herold, sterského předsedu n) 3 "a iarním zasedání parlamentu se na roini- "íeské otázky. Pnmo 8 dotazem, jak si vláda představuje řeše- šením státoprá^ŕhy'ádľh nesP°k°ienost české strany s dosavadním ře-Wmdischgrätzové sdř|ľ7Ílckých a národnostních poměrů, se pak, po Že na obrat „českí ntiil « SVé pozice Předsedy koaliční vlády nemu-sebe stále silněji stmw C PfistouP«, dostal do oběhu a začal kolem 3 Především akcentm»7'0Vat rŮZná stanoviska, různě orientovat jednám také dále rozšiřovaní ""f6 hodnotv- Jak upozornil Otto Urban, začal se dářské, ženské emanrh, °bsah' a ,0 do oblasti sociální, kulturní, hospo- Problémů, jejichž sdoi #/ "ČeSká otázka".....stala se komplexem všech ha o demokratiziri ,? imenovatelem byla reformistický pojatá sna- Neproduktivnosť" Sp°lečnosti" (Otto Urban), opozičnost se (od „,ľ -f nePerspektivnost mladočeské politiky, jejíž negace vlády prostŕeľ"',PVÍny 9°' let) trhávala stále více do pouhé bila směrem neodoovM í?hnickych obstrukcí v parlamentu a půso-Kaizl v této souvisL,; ■ Uzace nalad veřejnosti (například Josef stvl a uličnictví) niľ'„ ,ě hovofil 0 anarchii, nepořádku, bláznov-vého rozchodu realistiľ-ľľ/^f ,3 d° vza)emného politického a názoro-Kramáře, kteří do mffi °UUkŮ T' G- Masaryka, Josefa Kaizla a Karla zlosti s volbami v rolisoi ľ poslaileckého klubu vstoupilí ještě v sou-Pozice mladočechúml 1 , "1ChŽ staroceši museli naprosto vyklidit možná s pocitem nJZ ^ lntel«*tuálními i mravními ambicemi, "vní samostatnost. aZenost1' ale Především s určitými nároky na rela-14 r* Masaryk na oba své druhy naléhal, aby realisté v nové situaci společně opustili mladočeské řady, a když je nepřesvědčil, složil v říjnu 1893 mandát sám. Své kritické stanovisko k české politice tehdejšího desetiletí se pak pokusil zformulovat také teoreticko-filosoficky. Výsledkem byly tři knihy, vyšlé v roce 1895 (respektive 1896), z nichž Česká otázka byla tou nedůležitější. Nešlo však jen o reakci. V méně propracované podobě a se silnějšími prakticko-politickými aspekty však něco z těchto knih nalezneme už dříve, třeba v sérii statí v Času z roku 1888, nadepsané Slovanská západní otázka. Slovo „otázka", u Masaryka se i jinde velice často vyskytující, zde bylo použito ostře, tedy ne ve svém, v Čechách tehdy běžném a - jak již naznačeno - víceméně jen politickém a agitačním významu. Pro Masaryka bylo vždy synonymem pro už nějak identifikovaný, a tedy i reflektovaný problém, to znamená - v nejširším smyslu - pro zjištění, že v našem vědění o věcech národních, politických, kulturních atp., že vůbec v cílech, předpokladech či základech našeho jednání nebo poznání není něco v pořádku, a že toto něco se musí prozkoumat, vysvětlit, nebo je tomu třeba alespoň porozumět. Oproti dnešnímu kladení otázek ve sféře politiky a společnosti, jehož symboly jsou dotazník a případně volební lístek, chtěla Masarykova „otázka" vždy směřovat hlouběji. V situaci ztraceného řádu, zapomenutého Boha a osamělého individua byly ovšem jeho otázky nakonec intelektuálně neseny a duchovně zajištěny pouze patosem jeho osobnosti, v níž se naprosto jedinečným způsobem propojoval jeho koncept praktické filosofie s životní praxí. Možnost otázek u Masaryka závisí na principiální možnosti takové odpovědi, která je závislá na existenci říše nadčasových idejí - tj. je sama nadčasová. Poslední důvod Masarykových „otázek" je tedy metafyzický, vlastně konzervativní a zvláštním způsobem protimodernistický a antili-beralistický. Nelze je spojovat s novověkým, ve skepsi založeným konceptem poznání jakožto procesu věčného, nikdy nekončícího tázání (a tomu odpovídajícímu procesu nedokonalých, neúplných, procesuálních a „jen" falzifikovatelných odpovědí), tedy v paradoxní jistotě, že se můžeme jen neustále ptát (a postupně upřesňovat a možná i prohlubovat odpovědi) a na tom zakládat svou svobodu. Masaryk byl přesvědčen o šanci na platnější, z říše idejí přicházející, za konkrétností dějin a skutečnosti, v jejich hloubi a domněle splavných spodních proudech založenou možnost nadčasových odpovědí. Masarykovi proto vůbec nemohlo jít o nějaké jen konstruktivistické udělování smyslu „bezsmyslnému", ale ani pouze o ten smysl historie - většinou nanejvýš rozporný -, který se skrývá v jednotlivých dramatech dějin. 15 existence světa i í ■ ? naProsto reálně existujícího. Masaryk ven , 'e Prozřetelnost ľr národú maJÍ svou konečnou účelnost, že ex stu a Jeho vnitrní ^tľ' Pán' arčit* zásv(?tní záměr, zakládající vývoj svet Jak národů ;,ľnľr' který také směruje jednáni i duchovní produkt * být nahľdilá nvh ,JVÍdUl Proto ani historie jednotlivých národů nemu tf,dV .úkolem hLtn^- Pfrojevuie ^ v ní určitý plán Prozřetelnosti , a J v něm a určovľl ^ " fÍlosofů' aby ten plán světový postihovali, hledali stupovali". ' m í0 pro svůí národ, a národové aby podle toho- po- Masarykovi fil • r jich metafyzická f déjín je tedv realistická. Platónská realita idejí a je-mény, pakbvivtí Sí' iež trvá nakonec za všemi historickými feno- aby hledal ľ ™etodologickými předpoklady, které mu umožňovaly, obrozením a Jí přímé sP°Jení mezi českou reformací a národním mil»sti Proli hilf ,° Vedly ke zdůrazňování jednotného dějství české mi-kař fa Proti du! !ckékomi""itě českého národa, kterou zdůrazňoval Pe-česká históriou ľf ľU1Íté České národní identify' kterou ukazu'e m0derm rodních dějin ľ byla Posíavena identita duchovních zdrojů na- je MasarykyJalněn.í|mySlu děJinného zápasu českého národa - zdůrazňu-fieského života v ľf6 St3í přesvědčivým základem odhalování nedostatku ho* je pak nředn P,°mnosti' a °hojí, vyjasnění smyslu i kritika stávajíci-kračovala Lmr P,'° vytvárení takové politické vůle, která by pře- konců i nimriní . °"lezeneho stranictví, plochého nacionalismu a konec- SmysVceiS zdt *T' * CÍVÍlÍZaČní Závis,osíi' a jeho svobodě l i nczaujímá takovou pozici, která by byla individuu Má tak být jen vv ° "ě "adřazcna, která by totalizovala jeho jednání, jako realizarp vilu Že realizace národního programu je možná jen znemožňuje ^orálně-historického plánu, a sice takového, který ti- výrazem nárnH ^ narodní sebeurčení stalo nějakou jen izolující události dějinami f, vzdoru a partikulárních zájmů. Jednota se světový-formulacích , aná v Požadavku českého přínosu, a - v pozdějších humanity a deZkrT* Světových děÍin Jako nutného prosazování nosti národního z^votľ6, ^ néh° ne^základnéJší Předpoklady pl-Doimenn^ľ^ľ ľáTOdní řilosofii" lak to v dobové recenzi České otázky rwi! a ľ i kt Machar- onen „plán Prozřetelnosti" rekonstruoval Masa-ryk asi takto: Naši buditelé našli pevný základ pro své snahy v pojmu humanity. Nejurčitěji jej formuloval Kollár, který přejal Herderovu filosofii aejin. Leské svobodomyslné hnutí prý přitom zároveň zcela přirozeně odkazovalo k české reformaci, k bratrským a husitským tradicím, které umož- 16 ňovaly, aby naši buditelé pokračovali tam, kde byl vývoj násilně přetržen reakcí. Dobrovský, Kollár, Šafařík, Palacký jsou bytostnými nositeli vznešených tradic české reformace, obhájci svobody svědomí a hlasateli bratrských ideálů humanity. Naše národní znovuzrození je tedy historický vývoj zcela organický. Obrozenské úsilí se v něm spojilo se snahami české reformace. Humanitní ideál, hlásaný Dobrovským a Kollárem, je podle Masaryka naším národním úkolem. Byl vypracován naším bratrstvím a jím je nám odkázaný. Je nejen smyslem našeho národního života, ale přímo výrazem pochopení oněch plánů Prozřetelnosti. Za něj podstoupil Hus smrt mučednickou. Česká idea humanitní, česká idea bratrství, to jsou české vůdčí ideje „celého člověčenství...". Tak psal Masaryk v České otázce a tak to později obhajovali jeho stoupenci, i když se třeba ukázalo, že Dobrovský neznal jednotu bratrskou. Věc však nebyla přece jen tak jednoduchá. Masaryk nebyl historik a jeho úmyslem nebyla o studium pramenů opřená rekonstrukce předpokladů a kořenů obrození, nešlo mu o Rankeho porozumění tomu, „jak to vlastně bylo", ale o hledání celkových souvislostí dějin, o to, aby se, sice za hranicemi empirické historiografie ale zároveň právě její pomocí, založil a odůvodnil program pro přítomnost i pro budoucí jednání. Masarykovo východisko bylo tedy sice vázáno na historicko-empirická data, zároveň se ale od nich chtělo emancipovat, chtělo je překračovat a potvrdit možnost lidského utváření skutečnosti ve směru věčných, naddějinných cílů. S tímto rozmachem je Česká otázka zahájena, ale vlastně také uzavřena. „Nikdo se nedej klamat a ukonejšit našimi úspěchy. Úspěchy ty jsou, ale nezapomínejme, že nejsou absolutní, nýbrž relativní, právě tou měrou, kterou ostatní národové, zejména Němci pokročili. Dnes na nás cizí svět a jeho kultura nedorazí méně než v době Kollárove a Dobrovského, naopak více a intenzivněji: stačilo-li našim otcům české slovo, my musíme pracovat, aby slovo to učiněno bylo českým duchem... Nečekám spásy od žádné strany, ale budeme nepřemožitelní, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho..., jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových, myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organizace nám nepostačí." Vzdor všem ujištěním, že „české otázky nepojímá se tu ve smyslu poli- 17 íické praxe", ale velice široce, údajně sociologicky (dnes bychom ^ spise řekli sociálně-filosoficky, anebo použili onen už jednou zminer y (#5-ho pojem „myšlení o dějinách"), Masarykovy publikace z rokul^^ ka otázka. Snahy a tužby národního obrození, na ni navazující /va ^ j *ríze- Pád sř"my staročeské a počátkové směrů nových a v ten■ sta. do knížky lan Hus. Naše obrození a rzaje reformace přepracovaná s -t ti z Nasi doby, vyšlá pak roku 1896) vzbudily ohlas, který je možne áQ především jako stranickopolitický. Koneckonců vzato, Masaryk ov teto oblasti mířil i tam, kde „jen" filosofoval. . rařká jaii- Nemělo by proto překvapit, že dokonce i Šalda ve své recenzi T0* ^ ha četl problematiku České otázky jako většina jeho současníku, U- ^ zem na Masarykovu publikaci druhou, na víceméně politologicKOu nynější krizi a v její perspektivě. tVkv eko- P°d°bně také Masarykův nedávný spolubojovník, liberahsticKy _ nom a politik Josef Kaizl. Jeho obšírnou polemiku s Masarykem, psanou České myšlenky (o jejím úspěchu svědčí, že v průběhu roKu ^ vyšla ve třech vydáních), uvádí náš výbor v první kapitole, nazvane i tone spora aneb diskuse o liberalismu, bratrské humanitě a politice.. ^ Kaizlova polemika s Masarykem ovšem s vlastním „sporem o smy kých dějin" nesouvisí bezprostředně, a dokonce ani kauzálně. Nicm třeba j, připomínat, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že svýmili i nografickými argumenty předjala ty kritiky Masarykovy mimoriisw ^ interpretace českého obrození a českých dějin vůbec, s nimiž pozaxj , vlastním sporu o smysl českých dějin přišla, byť s hlubším záběrem, u va škola, ať už se jedná o Kaizlovo zdůraznění vnitřního národního p českých dějin anebo o výklad národního obrození, především ale proto, poukázala na nejasnosti Masarykova pojmu humanity v těchto pracie Jak Kaizl ukázal, Masarykova interpretace se opřela o „napřed vypra vanou představu o původu a souvislostech", již neopouští, „ani kdVZ w / neklamně se jí protiví". Masarykovo pojetí bratrské humanity jako cenu ní české historické, a dokonce i politické tradice, na niž údajně přímo n vazuje také české osvícenství, podle Kaizla nebylo v poslední instanci li sofické, ale náboženské. Předpojatě podle něj odlišilo humanitu reforma ní, tj. křesťanskobratrskou, a humanitu odnáboženštěnou, osvícenskou a liberální, přičemž onu první, bratrskou, se hodnotícím způsobem snazi nadřadit druhé, osvícenské. S tím pak také souvisela Masarykova, z výšin platónského realismu idejí vedená kritika „liberalistického indiferentismu liberální „neopravdovosti" a údajně neblahého působení mravního i sociálního, Liberalismus podle Masaryka „podporoval dílo protireformace", a to svou „polovičatostí a bezcharakterností", „filosofickou negací a mravním 18 a sociálním příštipkařením", čímž údajně „mařil úsilí buditelů". Ti naproti tomu podle Masaryka „křísili národ ideály reformačními, které prese všechno úsilí protireformační nebyly zcela zapomenuty". Kaizlovi však nešlo jen o odmítnutí Masarykova redukovaného, teistické-ho a protiosvícenského výkladu národního obrození, ale o explicitně pro-tiliberalistický spár Masarykovy české filosofie. Kaizlovu prakticko-politickému založení nemohly konvenovat Masarykovy názory o státu, který údajně pro národ není tím nejdůležitějším („... my jsme stát měli a ztratili jej"). Zejména odmítal Masarykovo podřazení státního a politického života životu duchovnímu, státní samostatnosti samostatnosti duchovní. Kaizl se jednak obával podcenění produktivních funkcí a sil státu, „svoboda" a „organizace" mu byly praktičtější formulací než „duchovní samostatnost" a „smysl dějin". Zřetelně cítil, že zde je kořen nejen Masarykova „velmi jednostranného útoku proti národnímu hospodářství", ale vlastně i velmi nejednoznačného (protože kompenzačního) pojetí politiky, kterou Masaryk sám o něco později nazval „politikou nepolitickou". Kulturně kritický potenciál Masarykova výkladu, který spolu s liberalismem a osvícenstvím současně problematizoval také faktické procesy modernizace a urbanizace národní společnosti a její zesvětštění, se později vrací například u Emanuela Rádla a Konstantina Miklíka. Vedle boje rukopisného a v°dle konkrétních politických bojů tehdejší doby a s tím souvisejícího hledání nové národní identity lze tedy jako další zakládající dobovou souvislost sporu o smysl českých dějin uvést rozporné reakce na rozmach liberalismu, jehož vrchol v českém prostředí 90. léta minulého století v mnohém ohledu představují. To, co se nazývá „spor o smysl českých dějin" v nejvlastnějším slova smyslu, časově spadá zhruba až do posledních pěti let před první světovou válkou. Všechny texty, které považujeme za důležité pro prezentaci i pochopení této základní fáze celé kontroverze, přináší druhá kapitola naší knihy, nadepsaná Druhá fáze sporu aneb diskuse o zásluhách, kontinuitě, historismu a filosofii. Je uvedena článkem Jindřicha Vančury Čím se Masaryk zavděčil českému dějepisu, přetištěným zde ze slavnostního sborníku k Masarykovým šedesátinám. Nezařadili jsme tedy ony starší texty, které se sice Masarykovy koncepce dějin, případně jeho pojetí „české otázky" dotýkají, ale které s ohledem na pozdější polemiky mají charakter kritiky jen příležitostné nebo nepřímé. Jsme si však vědomi, že někteří autoři za počátek celého sporu o smysl českých dějin považují už Gollovu recenzi Masarykovy Otázky sociální z roku 1900. Jako jiný mezník bývají také udávaný ještě o něco starší Gollovy 19 v výklady Palackého, jejichž obsah byl pak zvnějška vVObt^g tehdy °Lto-Janem Herbenem a Františkem Flajšhansem. Göll sam .QÍ0^o^ ^ jen naznačoval, že z historického hlediska není m°znf n napííKla oU0' rické skutečnosti pocházející ze zcela odlišných údobí l • ^ že m ^ ^ strnovat souvislost mezi myšlenkami husitství a obr^Z^ek působeíU tvárnost historické skutečnosti nelze vykládat jako výsie ného faktoru nebo dokonce jediné ideje. * důležité Pr° ľ°t>ylV 1 když jsou tyto vlastní spor předcházející materiály a ^ zde ^ ^ pení vývoje a proměn vztahů mezi jednotlivými autory ^V. {0, postupně formulovány teoretické a metodologické hranlC m0Zity ^oSlav bory, a i když už zde propukaly emoce a vytvářely se ani ^usoVých ^ mu například Pekařovu polemiku s Časem u příležitosti ^ ^ fl$f*$0' roce 1900), tolik charakteristické pro vrcholnou fázi spo » j ^ ka ooru textů na ně chceme pouze upozornit. Diskuse prost P ^ a P°K ěd' dennímu provozu vědy, v ní dochází k vyjasňování stan°ázel 2 Píe5pr0' poznání. Göll sám ve svých reflexích historikovy práce vycnuloVal už v ^9. čení o neautonomnosti historického hodnocení, jak to íorm ^88 a je, gramové metodologické stati Dějiny a dějepis z Přelom^Lní ton0, C e^o Objektivitu historického poznání zakládal zásadně na od lis ^\o^ a toho, co být má, toho, co se opravdu stalo, a toho, co se s kému" P dokonce mělo. Tím se výrazně přiblížil pozdějšímu „weber^ tí objektivity sociálněvědního a sociálně politického PoZ?L prezen . pé-Tímto odlišením chtěl Göll zároveň teoreticky omezit kazdy P ^.^ů. ^ všechny pokusy o výklad dějin z pozice současných hodno án0, av , jiny jsou mu sice čímsi reálným, co může být poznáno ap ^ co nic nezakládá. Proto pro něho dějiny nemohou mít žádno u m ^ hodnotu, hodnoty jsou pro něj něco ve vztahu k dějinám ™L$i0Ů&l vtlí ncky hodnotit" mohlo znamenat pouze a výlučně stanovit „n ^ znam a účin, vliv a dosah toho či onoho faktu bez ohledu naj ^qvis povahu a cenu..., historie sama nemůže nikomu předepsa ^0 z kterého dějiny pojímat, dát měřítko, podle kterého jich P<^ ^(r0dV n ^ by měl". Spolu s Kantem Göll dobře věděl, že „při pozorovaní v zkušenost dává pravidla a je pramenem pravdy. Při pohledu na z ^ nosti je (bohužel) zkušenost matkou zdání". , ve své '■ * b Zdá se, že Göll ve svých úvahách pravděpodobně - a Pekar ^ce\a ^C ce Masarykovy filosoficko-sociologické koncepce českých dějm ^ 0g0 - byli poučeni argumenty a výsledky metodologických dis^ a híst°rL kých duchovědách o vztahu systému a dějin, vztahu logickén ^eíig kého, poznání a hodnocení (tzv. „1. Methodenstreit" mezi Cai ^ rem, Wilhelmem Diltheyem a Gustavem von Schmollerem) > 20 kontroverzí o poměru sociologie a historiografie, která během posledního desetiletí předchozího století probíhala v Německu mezi stoupenci konzervativního historismu (Georgem von Bellowem, Felixem Rachfahlem atd.) na jedné straně a mezi „pozitivisty" (tj. Karlem Lamprechtem, Kurtem Breysigem atd.) na straně druhé a která je v literatuře známá jako „Lamprechtstreit" (spor o Lamprechta). Souvislost sporu o smysl českých dějin zejména s „Lamprechtstreit", i když se objevuje v obou táborech (Pekař tomu věnoval samostatný referát v Českém časopisu historickém už v polovině 90. let a ve své odpovědi Pekařovi v Naší době na Lamprechta a jeho „kolektivní dějepisectví" naráží také Masaryk), se většinou přehlíží anebo podceňuje. Historik Karl Lamprecht se ve své době snažil o zteoretičtění dějepisectví tím, že do historiografie zaváděl sociologické kladení otázek poučené na Comtovi, že se pokoušel formulovat obecné pojmy a že hledal obecné zákonitosti historicko-společenského dění. Jestliže je možné pokrok chápat univerzálně a potvrzují-li vlastně dějiny platnost určitých hodnot, pak je podle Lamprechta také možné, aby se národní a politické dějiny zásadně vztahovaly ke „všeobecným principům historicko-společenského světa" a vykládaly v kontextu univerzálních dějin lidstva. Naproti tomu stoupenci konzervativního historismu trvali na výlučně individuálním, neopakovatelném, a tudíž takovém pojetí charakteru historických útvarů, že se jejich poznání vzpírá každé formulaci obecných zákonitostí a všeobecných principů. Proti vysvětlování zde stálo porozumění, proti teorii narativita, proti univerzalitě osvícenského rozumu stála individualizovaná moudrost historické zkušenosti národa a rozumnost tradice, proti všeobecným zákonitostem pohybu moderní společnosti se zdůrazňovala zvláštní cesta každé historicky jedinečné kauzální řady událostí. Zde mohla být sociologie nanejvýš historickou pomocnou vědou. Pozitivistické úsilí vypracovat obecný rámec a všeobecná pravidla pro interpretaci historicko-společenské skutečnosti a zavádět sociologické principy výkladu bylo historismem odmítnuto s odvoláním na zkušenost. Dnes není nezajímavé pozorovat, že zde při kritice sociologie byly použity argumenty o její údajné empirické nedostatečnosti. Například Felix Rachfahl v polemice zdůraznil, že pro „historika v dějinách existují pouze spojení faktická, nikoli však nutná". Jakkoli se to může zdát na první pohled paradoxní, Masarykův pohled měl k dobovému comtovskému pozitivismu rozhodně blíže, než měla Gollo-va škola, puncem pozitivismu často předsudečně a dost samozřejmě cejchovaná. U Masaryka se ovšem jednalo o jakýsi - jak to kdysi nazval Arne Novák - „křesťanský pozitivismus", v němž pozitivita faktů, dat a procesů 21 ■ .u spíše v J#f jCjůj byla zakládána nikoli v jejich samotné existenci, aie ťněn0ž ma V^ ním zásvětním odkazu, který se v nich ukazuje a ^g s0Uča ^ dějinný závazek. V něm se objevuje možnost řese^'^omta),totlZ" (což je mimochodem výraz, který Masaryk prevzai u ^ čení subjektivismu a objektivismu" (Jan Patočka). d sliu, Wv { Šlo mu tedy o kulturotvornost dějin a jejich legitun z žU hurri ,g. dindividnáíní tmrlnnt™, itrnrt*KtiHrí - iak UŽ řeČenO ' ^ JJfíttláé" *W jich prostřednictvím v dějinách světových) a ve smysle teto ^ nadindividuální hodnotou, umožňující - jak už řečeno - ^p^^\t-program historickými prostředky, českou politiku v ces y ^cep0 nit českou otázku do evropského kontextu. že j7hist°rl ^ Cítil se však v oné době do té míry sociologem, a ver his^or1.^". tečně vědecká na sociologii musí býti budována", ze si ^ dV*5*^'u\pí' vědu podrobit a podřídit jako jen pouhou „konkrétni so ú# re- Proti historismu, který kritizoval jako jen na popisu emp stave ^ vající rekonstrukci vývoje, postihující „jen povrchové zi nadcasoVa^ zentistické hledisko své sociologie, v jejíž hloubi přeziva ^dia pti ^ Uta idejí. Pouze na tomto základě pak mohl žádat, aby se „ ft poU** ného bytu lidového postrojovala deduktivní cestou minul ^eXíie t tomto základě mohl tvrdit, že „naše obrození, o něž Stotel tireíon měji..., hned v počátcích bylo duchovním bojem proti tlaK v ^ . nímu, bylo pokračováním úsilí a idejí reformačních..." p0dobe ^ Ve zmíněném Vančurově textu - ten ve své nejpůvodne) irfáiíu ^ v České mysli (1910) pod názvem Vliv Masarykův na dějirm6 přera - byla Masarykovi přisouzena rozhodující zásluha o hluD inUléfr° fof. českého dějepisectví v osmdesátých a devadesátých letecn r letí. Masaryk údajně nejenže obrátil pozornost historiku na ^0v maci a zíilosofičtěl pohled na české dějiny, ale rozhodu)^ w prý přispěl také k prokázání nepravosti rukopisných paděl*. • ^ a ) Jakkoli byl vliv Masarykův nepochybný, rozhodně nebyl - J ůV ho zásluhy nebyly tak jedinečné, jak tvrdil Vančura. A ^r°m i jindy v Čechách - se do výkladu vloudily tóny zcela osobni. ^ rUfcop kolega z univerzity, spolupracovník z Athenaea, spolubojOVW í» ných bojů a především velký historik Jaroslav Göll zde byl P<-> ^aSar?^r zadí pro srovnání. Vyšel z něho jako postava skoro ve všem K ,0 pU protikladná (a to pro Vančuru znamenalo sporná): svým s?c* gkýfl1',^ dem, akademismem uchylujícím se k odlehlým tématům stred üj0c odní lhostejností a apolitičností, „harmonickým souhlasem s V kruhy ve vědě, politice i církvi", a nakonec i svou neschopne papros decké syntézy. A co Vančura spíše jen naznačoval, to později, P yýiO 22 dech Pekařových, extrapoloval Jan Herben, který nakonec Gollovi vytkl „dan-dysmus" a „zálibné kochání, v Baudelairových Květech zla". První, kdo vystoupil na Gollovu obranu (odhlédneme-li od věcné poznámky' Tobolkovy v kulturní příloze Národních listů z 11. 5. 1910), byl Právě Kamil Krofta v článku Vliv Masarykův na české dejepisectvu ve kterém se snažil oslabit jednotlivá Vančurova tvrzení o Masarykových zásluhách. Poukázal na marginálnost Masarykova estetického rozboru Rukopisů a zproblematizoval obecnější význam jeho tzv. sociologického důkazu jejich nepravosti. Golla naproti tomu ocenil za podněty ke studiu českých náboženských dějin 15. století, za výklad Palackého i za jeho obranu Palackého proti klerikálním útokům. Vančura Kroftovy námitky nepřijal a v upraveném přetisku svého oslavného článku v jubilejním sborníku T. G. Masarykovi k šedesátým narozeninám se s nimi vypořádal v krátké poznámce. Brzy se však Vančurovi postavil odpůrce razantnější a také vášnivější, jehož protimasarykovské argumenty zrály a prohlubovaly se v drobných šarvátkách po celé předchozí desetiletí, totiž Josef Pekař. K problému Vančurova hodnocení Golla a Masarykovy koncepce obecně se v roce 1912 několikrát vrátil v Českém časopisu historickém. Ve svém prvním vystoupení se Pekař postupně, ovšem ve formulacích často útočných a sarkastických, věnoval jednotlivým vývodům Vančurovým a vyvracel je jeden po druhém jak s ohledem na Masarykovu činnost v boji rukopisném, tak s ohledem na jeho vliv v táboře historickém. Především ale odmítl Vančurovo kontrastování Gollova údajného aristokratismu a vědeckého ľart pour ľartismu s Masarykovým demokratismem a vědeckou angažovaností ve věci národa. Důležitá byla rovněž Pekařova závěrečná formulace nedůvěry Gollových žáků k Masarykovi jako vědci, který „kdekoli se pouští do otázek historických, pracuje a soudí jednostranně a doktrinářsky..." Toto poznání pak Pekař dále pointuje: „... Naplnilo nás nedůvěrou k vědecké činnosti jeho vůbec, neboť tam, kde není solidní heuristiky a poctivé kritiky, nemůže být ani vědy." Diskusi, která probíhala dosud jen mezi odborníky, začal nespoutané a rabiátsky komentovat v Času Jan Herben. Svou sérii článků pak v polovině roku 1912 vydal v rozšířené podobě pod titulem Masarykova sekta a Gollova škola. Přiblížil ji tak širokým čtenářským vrstvám a celou polemiku, vzdor všem invektívam nakonec přece jen vědeckou, svými fejetony výrazně zpolitizoval. Tím její problémy znovu přiblížil ke staršímu kontextu „české otázky", k problémům národní kultury, a zejména české identity. Prožitek kontinuity a vnitřní stejnosti, tak důležitý pro odpověď na otázku „Kdo jsme my 23 moden, /rt "fcteuio cepfí;'" ^C'o/ogie 2u'e v soUWsJosr T' ^^^^^ť^S^*^ sinově identit? Lľ'fere«covarľ.! ne*°u f^^^oiT/S1*™- Verben intuitivné ^ře*SIav\kríSh'Py &sWPi0blémem J GÄ°"ova P°/etí tekých dějin kf"J sku'een ^m}- že?/* *«tafi v "ěmž se budou pj^i tříbil S?é ,° ! 2de^'dna o n v2 "^ad pozděysí diskusí £? afcti*tTfcf dě"»á„, laSyni«rii v*. totiž o rozdítaé vyme- fa>» ľ e'"" Jan qľ "0S"' He/h "e směřov^ U2né možnosti praklic- energií i indivi- li ^h^ián?ff°«cfež; PewSVaze*u flS rehy tín»° směrem pozdě/í iSř «552? 'Äb^ Práve pro n, byio v Ce " ef,í í'ánko "U!' žť ^t bSírně)i tiež n é ten»««*y a zdáío se, že 'Í f ? ^oly-^kZ a p°fervé « o "i znovu pokusii Zo>ové pato4tfe^ezen«SPrQb^&^ f Vní "a vědecko-odbor- doby s2Po"fcfed„ra,met0do)°g'ckyiebok0in-napoSl^n, nf**h", uk^!en^ko Zl? jeh° ochotu zabývat se ce «ft sMeu ľ? d°st fcS ľ;asn°«^m svyehpo-l>U,CŽ'V0,ä Í>«v^é P^om"nPv° 'nu humatnty, pliiemž si, "» Ä* ■ out?^ ÄS"0 Poimu u Masaryka idea huľ1 Jafc Poz^ <« imTvTnfm náboT1?' a v**stne až do kon- r^.'PoíftJ^J*, Si^fv WerstLri?nt0Vaným vnadem v Ma4w'Se 24 ľ a ^ v pví 'aicfeuS^ od vydání této knihy se na veře„, U"ll"íu n, a Pf"ti éna neren , humanitní demokracie. ců a 4ä " ^ovaí^ "Ä^*0** nľbo?tOVané "»™«i<*é rysy d«/ež1( . df'vě(ií tófawj. a sXní'H MasaiVľd" °d Go,,a- kterÝ * Vkhoľí areument „f°H nazváľ" Pod 2naekoľyí Se do SP°™ stoupeu-UPen« bír?« PekafoJtf" ^ o L'M" v Na^ době, vpo-,,en "Palo, 'ľrý 2de iltBWZ *»*Jtt dějin- em dále rozví/en. Masa- 24 ryk totiž odmítl sjednocující postavení „myšlenky národní" v českých dějinách s ohledem na historické proměny ..vědomí národního , kterého »v dnešním smyslu nebylo u husitu a před nimi". Dotčeně protestoval nejen proti tónu Pekařovy polemiky (sám mu ovsem nezůstal nic dlužen), ale i proti údajnému překrucování argumentů. Znovu zformuloval základní teze svého pojetí a ve výkladu souvislosti obrození s českou reformací neustoupil ani o píď tam, kde to mohl být ustup čestný. Rozhodně trval na tom, co bylo nejspornější, že totiž jeho práce má charakter historický, že jeho teze představují „empirickou historickou generalizaci". A to, v čem Pekař viděl pouhé analogizování bez kauzality a přehlížení kontextů, překryl Masaryk důrazem na velice široké pojmy „vývoj", ..směřování", „zárodky" atp. Hledání „idejí" historických jevů, u Masaryka ovšem do krajnosti zdůrazněné odpovídalo do určité míry dobovým metodologickým úvahám, a jeho Synkretismus (jak to nazval Inocenc A. Bláha) kromě toho dovoloval spojovat ideje s pozitivitou historických faktů. Potíž však vznikala tím, že ideje, které podle dobového pojetí sociální vědy orientují lidské jednání (a poznání) zakládají sociální instituce a vytvářejí duchovní zauzlení dějin (ona historická „kulturní centra", jak to přibližně v téže době v reflexi výsledků německé historiografie nazval Heinrich Rickert), od nichž je možné ukázat a analyzovat odvíjející se individuální kauzalitu historických proměn, Masaryk nebyl s to pochopit historicky, právě jako něco vyvíjejícího se, a tedy relativního, ale chápal je filosoficky, v duchu svého realismu. To znamenalo s ohledem na jejich nadčasovost, na jejich nadstraníckou platnost a mimohistorickou existenci. Vykládal je jako morální závazek. Proto mu také ideje nezakládaly to, co je v nekonečném proudu dění poznání hodné, ale to, co je hodnotné, a co je tedy následování hodné. Vzdor svým znalostem Huma i pozitivismu, ať comtovského, ať buckleyovského, Masaryk nakonec setrval na stanovisku filosofického dějepisectví první třetiny 19 století hlásajícího, že historiografie je vědou jen natolik, nakolik je v ní filosofie (podobným garantem „vědeckosti vědy" byla filosofie v romantické filosofii přírody). To je třeba si uvědomit při četbě jeho polemik, nebot jenom v tomto světle se Masarykovým tvrzením, že Pekař „nedovede historicky myslet" a že jeho myšlení je „povrchní a mělké", dá rozumět jinak, totiž principiálně, a nikoli jako jen pouhým invektívam. Nebylo by totiž nakonec obtížné ukázat, že rozdíly mezi Gollern a Masarykem nespočívaly tolik v celkovém pojetí jednotlivých epoch či událostí, že dokonce nebyly tak velké ani v hodnocení mimořádného významu husitství, ale že se týkaly možností jejich propojování. Masarykova filosofická jízda dějinami, jeho zjednodušování a unitarizující výklady „jednotného hlediska", to 25 všechno bylo pro historiky, vyrostlé u Golla v úctě km ■ nckých dat, prostě nepřijatelné. tábory, se*. O vlastní stanovisko, jdoucí do jisté míry napřič ooew. ^ ^aSary^u lovině roku 1914 pokusil další Gollův žák (který pak pres a jeho P Zdeněk Nejedlý. Zrekonstruoval důvody a průběh celeno v ^ poZo ) blematiku rozšířil směrem na celek českých dějin, pfi f2hiStori^ácf\^ ší periodizační fázi diskuse o jejich smyslu. Zformuloval ti ^. ^dy DU (husitství, dobu pobělohorskou a obrození), na nichž P0^ ^ dě)in:deU nakonec záviset jak pochopem jednotlivostí, tak celku ^asarykovU 1 jedné straně tak oslaboval a často přímo zpochybňovalM vědčivější0^ jejich vnitřního nábožensko- humanitního pouta - a za Prej' vg přibil0 čil Pekařův princip národní -, na druhé straně se Progr etační Per5Vvi-požadavkům na „zfilosohčťování dějepisectví" a jako interPT^Q^ m tivu nabídl „princip duchovní a sociální emancipace, ideu duální i národní". opa^°V ^ Nejedlý jako první podnikl pokus, který se později něko ^ . přiznat oprávněnost oběma pozicím současně. Pravda ces y ^ správ*0 začala existovat v modu rozdvojení jako vnitřně nesjednotí tohO, obou přístupů, vědeckého, tj, historického, a filosofické ho, ,ch bylo, a toho, co být má. Obdiv ke spekulativní síle Masaiy ^tf,?1 které podle Nejedlého „mohou být správné, třebas je empire hal vY rostl později do požadavku, aby historik „z duše národa vypo^ Masaryk°vye ší, stoletími do ní vštípené mravní hodnoty". Morální dimenZ ^ ji 5^ pozice později Nejedlý omezoval na její komponentu sociálni ^ ^otie starším buditelsko-národoveckým programem (lidovosti), co' přivedlo do čela bolševické kulturní revoluce. ůs0b &ceZ Studie Spor o smysí českých dějin chtěla být koncepční ■JeJl . aiéh° ve . tování filosofie dějin jako zvláštní disciplíny později u Nej m]eW ^ k ideologicko-politickému zjednodušování historické skutečno » y po základě pak mohly být budovány utopické konstrukce. Pro něh otá£eni5 jmu revoluce vždy něco ze starého významu „re-volvere" jak {é zpět, a dokonce i komunistická revoluce pro něj znamenala návrat k pravdám českých dějin. . . e dali Vl°, Na závěr vrcholného období sporu o smysl českých dějin J» Jindíic" mluvit muži, jehož stať všechno vlastně začala. Po deseti letech .^gS^ Vančura vrátil ke své původní stati článkem Čím se Masaryk zaV mu dějepisu ("Doslov po deseti Letech). i Nejedl Pro už tak velký rozsah knihy jsme nezařadili Pekařovu recen ^{ #s-ho v Českém časopisu historickém, akceptující sice jeho Spor,° .írílU, W kých dějin po stránce historické, avšak ostře protestující proti dv 26 torickému a filosofickému, nazírání českých dějin: „Mám za to," psal zde Pekař, „že Nejedlý se mýlí, praví-li, že názory Masarykovy... mohou existovat jako filosoficky správné, i když je historická empirie odmítá... hypotéza, ať ji pojal historik nebo filosof, nebo dohad intuitivní musí ztratit všechno oprávnění ve vědeckém životě, jakmile někdo ukáže, že předpoklad její protiví se skutečnosti, že je to hypotéza nebo intuice omylná... Spekulace toho druhu imrsí způsobit víc škody než užitku. Obhájci její nalézají ovšem Prospěch v tom, že věda je nucena zaujmout k hypotéze kritické stanovisko a šťastně ukázat, že pravda je jiná, než chtěla hypotéza. Pokrok vědecký, pravda, děje se pravidlem touto cestou, ale opakuji, že nemluvím o hypotézách opravdu vědeckých, nýbrž o nápadových hypotézách, konstruovaných bez opravdového studia věci". Už před první světovou válkou bylo zřejmé, že vědecky a hlavně metodologicky ze sporu vyšla vítězně Gollova škola, že se její metodologický historismus ukázal silnější než Masarykův realismus smyslu. Paradox však spočíval v tom, že - jakkoli se dějiny neřídí ani filosofickými, ani historickými koncepcemi, a jakkoli jsme si vědomi, nakolik sporné je hledisko post hoc - události samy daly podnět k novému promýšlení Masarykových tezí. Vznik nového, samostatného státu se nemohl jevit jako čin jen reálně politický, ale spíše jako plod Masarykova myslitelství. (Později se ovšem diskutovalo i v tomto směru, jak dokládá série Peroutkových polemik, vyšlých pod společným názvem Kdo nás osvobodil) Masarykovy teze se pojednou zdály jakoby přece jen oprávněné, reifikované výsledky první světové války a vznikem samostatného československého státu. Ještě silněji tak mohl působit jejich konsolidační a nacionálně-legitimizační Potenciál. To souviselo s vnitřní dvojznačností Masarykovy koncepce. V polovině 30. let na ni upozornil Pekař. Snažil se tehdy ukázat, že ačkoli Masaryk myšlenku národní považoval „za princip kulturně méněcenný", byl to právě on, „jenž ideálu českého nacionalismu pomohl k vítězství v míře předtím netušené". Ukazuje se ovšem, že „česká otázka" byla od počátku pociťována jako něco natolik samostatného a dostatečného, že se odpojovala ode všech ostatních pokusů myšlení o dějinách, usilujících vidět problémy přítomnosti v co nejširší perspektivě. Kontinuita smyslu českých dějin jako by překryla obecnější krizové momenty evropské politiky, průmyslové společnosti a moderní kultury, ať už je první světová válka jen zviditelnila, anebo přímo způsobila. A že se Masarykova filosoficko-politická koncepce světové revoluce jako 27 plodu krize moderního světa vlastně nikdy nestala součásti dis^^a do #^ českých dějin, ukazuje, nakolik tato diskuse zůstávala po11 )e^°^T[ nich problémů. Teprve Patočkovy pozdní interpretace Masary q středn hy o válkách 20. století a 20. století jako válce, jakož i celá dis Evropě v 70. letech s velkým zpožděním toto téma otevřefe stoupy Některé akcenty diskuse se však přece jen posunuly. V ta 0praVd cň přestal být Masaryk viděn jen v perspektivě svých - OS y^a&P sporných - ambicí historických a počal být oceňován více jako více s ohledem na svoji praktickou filosofii, tj. na teorii mrav ^ g 0^\e-která zvláštním způsobem propojila náboženství, etiku a po a s0cw' dem na své požadavky náboženské opravdovosti, mravní obr ního svědomí. - třetí K^P1' Článek Masarykova česká filosofie F. M. Bartoše, který otevír tolu našeho výboru, nazvanou Filosofické reflexe ve 20. letecU KonciP°va o Obnovu formakee otázky, zde tvoří jakýsi přechod. Bartoš n ^gnoV* ještě před první světovou válkou jako bezprostřední reakci na ^ uVe-nou glosu Filosofické hypotézy a dějepisné bádání z konce řejněnou v Přehledu. Ta vlastně jen upozorňovala na Pekařovu* ^ jedlého. Bartoš se cítil vyzván zejména jejím závěrem: „Prol 1 ^ dnímPr°' zásluha, že dokázal, jak téměř všecky Masarykovy názory o nar buzení a o jeho náboženské podstatě jsou... jen... nápadové hyP strnované bez opravdového studia věci." - poKrač0k Poválečné vydání článku Bartoš odůvodnil potřebou obnovy a p gg v$a* varn diskuse i její proměněnou funkcí v nové situaci národa, b p$~ nicméně postavil plně na stranu Masarykova hlediska. Přijal jeho « ^ kém úpadku" v důsledku znevolnění sedláka roku 1487 i Pr* nil ná' o vnitřním spojení reformace s obrozením, přičemž znovu zou c boženský základ obojí humanity. ,1ních a Bartošův angažovaný pohled na české dějiny z pozic nacionálí iatjvu bozenských mu ovšem zároveň nedovolil ocenit ani dohlédnout i Gollovy školy, která usilovala o porozumění českým dějům v sirs ských kontextech. vá Neokázale a bez halasu to proti Masarykovi začala už dávno P ^ kou ukazovat domácí (Jaroslav Vlček a Jan Jakubec) i meZnrn0v^' CM. Můrko, A. V. Francev, M. Szyjkowski) slavistika, která upoz ^ g pcr ze humanistické národní obrození probíhalo podobným směrem aíIjl dobným obsahem i u jiných slovanských národů, postrádajících re ^ minulost, a sice jako součást tehdejšího obecného pohybu evropsk cenství, jehož kořeny byly sociální i ekonomické a projevovaly se pací myšlenkovou a národnostní. 28 Další text našeho výboru Je otázka česká otázkou náboženskou? Jiřího Jareše z počátku 20. let vznikl z populárně koncipované prednášky. Na První pohled představuje jen rozvinutí koncepce Nejedlého, zejména přijetím jeho tří historických center jako předpokladu každého syntetického pohledu na české dějiny. Převzal také Nejedlého akceptaci obou stanovisek, i když bez jeho filosofických ambicí, jakož i protináboženskou intenci. Jareš byl přesvědčen že se podařilo Pekařovi vyvrátit hlavní tezi Masarykovu o náboženském rázu českých dějin", zároveň však odmítal Pekařovu -nacionalistickou filosofii", jež údajně „neuznává v minulosti silu ducha náboženského" Na druhé straně Jareš hájil Masaryka a jeho „jednotné Hledisko" českých dějin: „... i když se přikloníme k tvrzení, že názory Masarykovy neobstojí veskrze před důvody historickými, nebudeme ani na okamžik na vahách, abychom jeho filosofii českého života plně nerespektovali, ovšem jako ideje mravní, ne vědecké." Jareš je zajímavý také svým pokusem o ukázání hlavních obsahových problémů sporu na pozadí širších souvislostí vývoje české historiografie a představuje jakousi zprávu o její tehdejší literatuře. A navíc, objevuje se zde plně motiv hledání odpovědnosti za dějiny, ono české „co , a ještě spiše „kdo" za to může, které se později, i když v jiných souvislostech, něko-hkrát vrací. Kniha Emanuela Rádla O smysl našich dějin, vyšlá v roce 1925, nese Podtitul Předpoklady k diskusi o této otázce a představuje jeden z nej zajímavějších příspěvků. Jiným výběrem zakládajících „velkých epoch českých dějin (doby husitské, obrození a založení republiky) se Rádi distancuje od Nejedlého i Jareše, kritikou poválečného Hanušova spisu Narodm muzeum a naše obrození diskusi dále rozšiřuje tematicky i metodologicky a zásadním odmítnutím dvojího pojetí české minulosti nutí k jednoznačným hodnotovým i politickým postojům. A snad jako jediný z aktéru diskuse plně akceptuje radikální stanoviska Herbenova. Proti filosofickému relativismu a skepticismu" Gollovy školy staví metodologický požadavek „přísnosti pojmů", s nimiž historik pracuje, a s argumenty vypracovanými na úrovni filosoficko-metodologických úvah své doby kritizuje Pekařovu „iluzi", že.....fakta musejí předcházet teorii", a jeho postoj chrakterizuje jako „vědecký impresionismus". Rádiový kritiky metodologické zaostalosti Gollovy školy a údajné neproduktivnosti jejího přístupu byly argumentovány přece jen povšechně a v recenzi je ihned po vydání Rádiový knihy odmítl Josef Prokeš a o něco později i Pekař sám. Vztah teorie a empirie, přechod od zkušenosti k pojmu, od souvislosti k zákonu nebo dokonce od dění ke smyslu, které jsou nakonec základním problémem každé společenskovědní metodologie, pro Rádla už není řeši- 29 teiljý trp n Pv^nnuTS^laě- "a Půdě - ,ndúSľŕemf íris^VVe°diC "^nSľÍíadÚ fWtenjfch forem lidského žnánf. CZ]skaným ' " ,ePo;emnalfn ™ditemý na základe poziti- RádJ UDn, , kIe,n tompíe "ec Jen Přibližným, dodatečným, t6prve S?* «i kons, , * Zkuš«oSti , totaJizacepo- 18/1 svět Žkn ká ko"sA '^stiekv ká" WuLV**' nebo? ľ L^?' každéhopoznávání, kdy 'ebyi 2e Ä dě,i" «e ÍŽ empi*mu D°d "ěfl° dostává svoji formu". ■mckn d££ °cho PfeWedllouPfrOVedené systematicky o zhru- T" ^řky- Koto 2» ^o*S;«ítem s,ejně ;ako to!že Rádi s^Umá»<- tf P°žadavekí?ny fadikái„í (zejména Jalli-Ma Rt1d' Si Ô ^vlkoCh0p^ Pomu° VÝch°^ka» teoretického Nit arykuv a S yka váž.i z v V° "^aleckl^./ 'edy P0^ ^tně ještě si 03 l0' * >yb£f Rád( sn^dů'ežitěiší pro něhoasi byl Ma ^aia do hlS****! °^ My SKľ? Ce'é koncepľ'-dŮ' biem a ~ a rovľí' 0 e"'cké h f 2 °'ázek n ľif™ boi' náboženskými, M **** bw nVneŽp''°Rádlh°dnoal°vé agitace politicKe, -a "val Masarykovu fe^^.*"™" a svědomí" (J. L. Hromádka), a ob to,n neUdělal n«p ,ak bsahověj l ^ ho ooľľT0'ale sánt nľvvt °d 0dpŮrců- Krifeojo Jejich nepřesné po sl" A 2i k°lem kt«éhoP!iležItosti objasni, mnohoznačnost an° sáh 1h k°nCe h0 Použla np 3 SkUSe t0ČÍ"totiž samotného pojmu „smi Sto Ím ^ kter°o s ľ ' ednoznačně také. Jednak jako odkaz na oj-oľumSľ Slova". ledy „ten ^e SněÍakým sl°vem nebo symbolem, . "! a v kaZuisuL1ľäStmKm,'Ckéh0- Dále lako to, čemu se*K°" S^^i^^íÄffí' * t3k0Vý' kľrýrunSd smysl tí V ] ■ A konecně jako ta ľ , hovofí 0 "smVsIu odpor FZ" cem \1 mysk který je histori^ L°moderní sociologie nazýva „nófflW "ffÄS8 3 'SlJSíS^Í'í obÍek^ně Propůjčován vč N°m'Lk^ -"Vsi má ku,,aui; t fpch hierarchii a ******* 1 - chcete-li - dokonce 30 dotvorný" charakter. Vytváří se na základě světonázoru určité kultury, má tedy nadindividuální („ne-subjektivní") povahu a je prostředkem orientace. Strukturuje svět, a nejenže pomáhá vysvětlovat jeho souvislosti jako souvislosti nezaměnitelné, ale především umožňuje hodnotit skutečnost z pozice, která je jí jakoby nadřazená. Řádu světa, systémům i strukturám dává jejich jednoznačnost, dovoluje je kognitivně legitimovat jako správné (tj. pro Rádla jako bezpodmínečně pravdivé) a normativně je predstavuje jako spravedlivé. . ... V tomto pojetí smyslu českých dějin, oceňujícím minulé události, ;,jako by to byly politické činy, jež měříme měřítkem pravdy a nepravdy . , stal Rádi Masarykovi asi nejblíže ze všech diskutujících. Ani pro něj nebyl smysl dějin nějakou jen sociální konstrukcí jednání, naopak: je dán a souvisí se zvláštním zakotvením člověka v zásvětním mravním řádu. Ten se ovšem podle něj otevírá pouze lidem hledajícím. Rádi dobře pochopil, že „Masarykovo učení o náboženském smyslu českých dějin je založeno na kritice liberalismu", a podobně jako on odmítl Pekařovu „myšlenku národní jako duchovní, kulturní a etickou energii českých dějin. Minulost i přítomnost česká," píše Rádi, je „v podstatě jednotné dějství v němž svědomití mužové řeší... úkoly své doby podle měřítka pravdy věčně sice stejné, ale pořád nové a nové formy na sebe beroucí, (a) hledíce postihnout plán Prozřetelnosti a orientujíce se podle názoru svých předchůdců, vedou svůj lid do boje za jeho uskutečnění." Rádiová ochota nechat ve výkladu působit vlastní světonázorové a náboženské sympatie, působí decizionisticky a znejasňuje argumentaci: Rádi například zdůrazňuje Koperníkovu příslušnost k reformaci, „třebas byl katolíkem až do smrti", a to údajně proto, že Koperníkovi „šlo o pravdu, a... nikoli o nádheru, nikoli o politický úspěch..." atp. Reformaci se Rádi pokusil vykládat jako neukončený proces evropského novověku a vinterpretoval do ní všechno, co považoval za hodnotné a následování hodné- lidská práva, mravnost, svědomí, odpovědnost, vědu, pravdivost, lidskost, socialismus, důslednost, racionalismus, Keplera, Newtona, Locka, Kanta, Darwina atd. Proti reformaci takto pojaté pak postavil -reakční" tendence a síly renesance, jezuitství a liberalismus s jejich udajným pokrytectvím, oslabenou mravností, oportunismem a machiave-Hismem, s jejich povrchností, libertinstvím, a dokonce prý i antidemokra-tismem. To vše se pak podle něj mělo projevit „za války kompromitovaním s Rakouskem a katolictvím". Rádiový skoky v dějinách jsou ještě nepravděpodobnější než Masarykovy: „I jest světová válka pokračováním bojů husitských a řešením těch úkolů, které se tehdy řešit začaly a nedořešily..." 31 Už zde se ukazuje, jak vysokou vnitřní dynamiku spor o smysl českých dějin má a do jaké míry představuje specificky českou verzi myšlení o dějinách. Na jedné straně se v něm trvá na spojování historických osob a událostí s aktuálními zájmy, na propojování náboženství s morálkou i s politikou, to všechno ve jménu přítomnosti, a zároveň, vlastně paralelně, dochází ke zřetelné sekularizaci celé problematiky. Od obsahových zřetelů výkladu a od hodnocení českých dějin se kontinuálně přechází k řešení otázek jejich teoreticko-metodologického uchopení. Filosofie dějin se stává disciplínou zkoumající předpoklady historického poznání, což vrcholí diskusí mezi Pekařem a Slavíkem na přelomu 20. a 30. let. A přitom - jak je stále zřejmější od doby vydání knížky Nejedlého se od Masarykova „jednotného hlediska" stále zřetelněji směřuje k otázkám periodizace dějin, což je ovšem jen rub diskusí metodologických. I tento motiv se plně rozvinul až později, na počátku 30. let, po Pekařově nástupní rektorské řeči. Z tohoto trendu zpevňování metodologických základů a projasňování periodizačních hledisek se do určité míry přece jen vymyká malý soubor čtyř prací z let 1918-1925 Glosy k české otázce Josefa Ludvíka Fischera, který se téma české identity pokusil přeinterpretovat do otázky národního charakteru a do problémů české tradice. Svůj výklad Fischer nezakládá výlučně na historických úvahách, naopak, jde často proti nim a - podobně jako později Ferdinand Peroutka - klade si otázku národního charakteru. Jeho „jsoucnost" (jakožto tu složku kultury nějaké národní společnosti, která v procesech socializace vytváří u člověka něco - v nadindividuálním smyslu - typického a závazného, co se projevuje v jeho kulturním, politickém, sociálním atd. jednání), vidí J. L. Fischer nejzřetelněji vyjádřenu v národní literatuře. Ve Fischerově filosofické „lyrice" a tendenci proměňovat problémy v aforismus, je národ jakýsi „megaantropos", „velkočlověk", který má individuální povahu, mravní charakter a specifickou historickou mentalitu. Jsou založeny v jeho vývoji, ovlivněny vnějším (geopolitickým) prostředím, typickými konflikty atd., jakož i jeho zvláštní schopností nechat historicky proměnlivé zkušenosti kulturně sedimentovat a generačně je zpevňovat v určitých postojích a hodnotách, normách a vzorcích jednání i myšlení, ve standardizovaných postupech a orientacích, předsudcích i legitimi-začních nárocích, což vše bývá také zahrnováno pod pojem národní či kulturní tradice. K problémům národní psychologie i českých tradic se Fischer neobrací s konzervativním záměrem obhajoby, jejich poznání a porozumění je mu půdou možného překonání, aktivismu ve jménu budoucnosti. V této perspektivě se pak Fischer snaží proti sobě postavit Husa a Chel- 32 "ekého, zdůraznit Karla Staršího ze žerotma a »ko pozitivní typy z podceňovaných údobí českého ^mízuje jak Rädíuv výklad Masaryka t^-Jíi, samot-Rscher cítil potřebu reformulace „české otázky, ■«*«f^ itiv. *ma nepodařilo dát jí v myšlence „překonám "^V^^-. Ke * Podobu, která by překryla asociace „sporu srny toky h d , své vlastní výzvě se Fischer ještě jednou vra ul na P*" , ,ehd avšak jeho o další studie rozšířený soubor Glosy k české otázce Dy n°nnalizaěním režimem odsouzen do stoupy. Jako druhý vrchol „sporu o smys. ěeských J^äS V; kterě publikujeme ve čtvrté kapitole ^gS«Ä Weber ve spora o smysl českých dějin a daš ™fJ°Xnový názor na české J; uvedena Pekařovým textem Smysl ^J^^SSi ^ také démy). Ten už není obrácen jen proti Masa rykovug« •* Proti Masarykovu nejvýznačnějšímu poválečnému hlosohckěmu p Vateli Emanuelu Rádlovi. . .g^g v cvklu O smys- Jedná se o přednášku, uLv (předná- &sfcýc/i dějin, který organizoval Masarykův nao y ' shora äel tam také Emanuel Rádi, shrnul ov gem >enf^^lpiJectví. juto Podstavené knihy, a rovněž F. X. Salda na *MD^i s'af Přetiskujeme dále). Kromě toho sem Pekar «tNárodním uměřené proti Janu Slavíkovi a jeho knUkám, pWeber0. osvobození. Právě v této polemice se začaly objevovat mu ky) "* íogíkQ a Petořli„ chaos či iltoc Weber a Slavíkova noetika, ,1 kapitola vděčí za svůj název. ,v„ . ,„,hnHnř něčím víc než jen Pekařova přednáška Smys! českých dějin,e "JJf první opakováním starých argumentů a známych tan visek zby p ^ ^ větovou válkou, což Pekařovi UtN^g * zde znovu pustil do Jeho Masarykovy česfeé /ítosofte v roce 1927, rerar významy metodologických reflexí a jako první v celé ůutaM^ dějin s'ova „smysľ'Predevším ale upřesnil své pojetí fe fž'pragma- « Výrazni! je formulací jejich základního tahu ^^JJ QP j^. "oká síla se ukazuje nyní znovu v pokusu o navrat i" kd i není" a „otevírání oken". Už ne pouhé ^akt o y yidělPalacký,ale,,tálépfejímání,^ lenky pokročilejších sousedů, světa germánskenc a mocnějším a daleko nejvýznamějším faktorem^f'fMasarykovy koncep-Wskuse o míře oprávněnosti Pekařovy respektive ^J^podnéiy <* českých dějin dostala kromě toho ve druhé polovině 20. let no P 33 vydaním prvního dílu velké Pekařovy historické práce Žižka a jeho doba (1927). Zejména šlo o její kapitolu, která se pod nadpisem O sociálně politickém obsahu táborstvípokusila vyvrátit zpopularizované přesvědčení o táborské demokracii. Pekařův výklad husitské revoluce jako rozkladu státního a kulturního vývoje národa, jeho zdůraznění středověkého charakteru husitství a problematizace víry, že by husitství mohlo být pochopeno jako nasazení demokratického novověku a zápasu za svobodu svědomí, tedy jako jednoznačný počátek moderního ducha, vylíčení Žižky jako náboženského fanatika a hodnocení bitvy u Lipan jako očistného řezu pro záchranu země - to vše muselo samozřejmě vzbudit polarizované reakce. V obšírném referátu přijal Pekařovu knihu nadšeně jeho žák Václav Chaloupecký (ve sborníku Bratislava, 1927). Názor na husitství byl podle něj změněn od zakladu. Hodnocení husitské revoluce, která byla Palackému vrcholnou epochou českých dějin, bude podle Chaloupeckého moci být po Pekařovi už jen odmítavé. Jedná se údajně o historický objev, který přišel jako na zavolanou: „...V dobe, kdy máme stát a potřebujeme rozvíjet nikoli revolučnost, nýbrž statnost," bylo podle Chaloupeckého Pekařem dokázáno, že „gloriola husitské revoluce byla nepravá a falešná". Naproti tomu, ve srovnání s Chaloupeckym velice kriticky, se k Žižkovi vyslovili F. M. Bartoš, Emanuel Uialupny a Kamil Krofta. Nejzásadněji a nejodmítavěji se proti Pekařovi i Chaloupeckého recenzi obrátil jiný Pekařův žák, Jan Slavík, v článcích lí^f pTT T°b,0ZmÍ> které Pak shmul do brožury Nový názor na husit-Mrhr!^ &» °928)- Její SOUČástí b^ ^ & spom o smysl česlu n tn ;Zaľ ['"f Pr0tÍ Publ*ovanému textu.Pekařovy přednášky z cyk-ĽZi'ľf dějth která Cd0u diskusi 0 a**oirf a o hodnocení ráho7HPTr* beZprostředllě ™ starý Pekařův spor s Masarykem (o kterého zde uz přece jen tolik nešlo). oro ™ľľ'LVÍde1, Že posouzení tomu husitství jak pro české, tak ^l^^?my4toUVi,I S dŮr3Zem' Rter^ Pekař ^ ™ Í<*° Střed°Vě" oľáfkám S 'Tf ZaČal Slině °teVÍrat "losoficko-metodologickým SľZľ dl0VU' a 10 jak V h°dnocení ^sitství, tak v metodolo-SÄSľly^ Rádl0VÍ VŠak "bující roli v jeho pohledu hrála S£^S^^^ JÍŽ Rádl rozhodně odmítl, navíc silně subjekti-^ÄľSSlS 0ri?Tná Směrem k te0ril ***** názorů. mZc^T^^ my§lenek 2 tét0 První Ponuky s Pekařem SaSÄteh^^ °dpověd1' která byla přetlště- i^k0 součást kdy ÍľoľÄ Ä fmySl ČeSkýdl dějin> rozvedl a Prohloubil (n* a sern 2***Pekaf komm Ma$aryk a v brožuře DěJiny I itomnost. 1 roto jsme Slavíkovy úvodní články z Nového názoru na h* 34 sitství áo našeho výboru nezařadili. A kromě toho: diskuse o významu husitství a jeho hodnocení byla záhy převedena do klidnějších vod odborné Práce (ve 30. letech vyšly například Slavíkova Husitská revoluce nWtta a husitská revoluce Kamila Krofty) a přece jen se do značné míry odpojila od reflexí smyslu českých dějin. . , . V kontextu Slavíkových (a částečně i Rádiových) metodologických úvah bý se měl posuzovat také pozdní Masarykův pokus, nazvaný Masarykova íeská filosofie. Odpověď Pekařovi. Neosobní formou, jakou už užil například v odpovědí Pekařovi v Naší době, zde Masyryk zřejmě zamýšlel obnovit Polemiku s Pekařem, a to v zásadě na staré půdě svého zájmu „o vývoj celého kulturního života národů", o hledání „vedoucích idejí různých dob a osob je ztělesňujících, hledání „smyslu našich -o. filosofii dějin, a to ze... stanoviska sociologického . Z této pozice vyjadřuje jak proti Žižkovi, tak proti přednášce Smysl českých dějm. Snad nedůležitější je zde Masarykovo vysvětlení vlastního heshTábor je náš program", kolem kterého i později vznikala řada nedorozuměn Tábor nebyl jen táborem náboženským, nýbrž také politickým a soc álním, v táboře vznikl i komunismus. Heslo 'Tábor je náš programi ... znamená, že máme v duchu nové doby a jejích oprávněných požadavku řeš tMech-ny otázky táborem uložené. To je smysl a obsah eho (rozumě,: Masarykovy - M. H.) české filosofie, jeho navazování a pokračován, v našich> ideách reformačních... Uzkoprsí straníci katoličtí a protestantští to nedovedou pochopit. Nepochopil to profesor Pekař a nepochopil to kazatel Karafiát když navrhoval vyloučení tehdejšího prof. Masaryka z církve reformované Masarykova stať nakonec zůstala neuverejnená (zde byla převzata z Masarykova sborníku VIII, vyšlého v roce 1993), a to jak upozornil Jaro av Opat, na doporučení F. M. Bartoše. Masarykovy formulace tím zustóvaji jakoby ve vzduchu, a to jak svou překvapivou ostrostí, tak svým obsahem Celý text se proto obtížně komentuje. Například Masarykova snahe.využit pro obhajobu vlastního realistického pojetí smyslu dějin v zásadě relativistický (Diltheyúv), konstruktivistický (Weberův) či novokantovsky transcendentalistický (Troeltschúv) pojem „smyslu" působí analyticky nepřesvědčivě a většinou jako nedorozumění. Slavíkova argumentace šla sice podobným směrem jako Masarykova, zdá se však teoreticky i filosoficky „čistší". Rozšiřuje svůj útok na celou metodologickou základnu, na níž spočívalo Pekařovo pojetí historické skutečnosti. Slavík ji charakterizoval jako „naturalistickou představu o neměnném -obrazu zašlých časů" a zdůraznil, že mezi Pekařem a Masarykem je podstatný rozdíl v představě, jak si člověk obraz minulosti tvoří", v otázce, ..co je vlastně ta objektivní realita v historii". Podle Slavíka - v duchu bá- 35 členského novokantovství - se obraz minulosti mění „podle nových kulturních ideálů lidstva" a prostřednictvím „nových hodnotících idejí" dochází v „tomtéž kvantu historického materiálu" k „nálezu nových fakt". Otázka po „smyslu dějin" má podle něj smysl, neboť podobně jako „i jiná filosofic-ko-historická témata přispívá k pokroku historické vědy" tím, že umožňuje „překračování" stávající kartotéky pojmů, dnes bychom řekli: umožňuje „rozvolnění" historického diskursu doby. „Smyslem dějin" se podle Slavíka rozumějí ty „momenty, jež nejvíce působily při rozvoji národního života, velmi často též ideje, jichž vyznavačem i šiřitelem v minulosti byl národ", tedy jakási „ideová pásma" v toku historického času. Tato „pásma" nejenže nemohou být „vydestilována" z pramenů a komprimována „přímo z látky", mnohem důležitější roli při jejich zjišťování má náš přístup, naše vidění problematiky, ve kterém pojetí dějin do značné míry splývá s jejich hodnocením. Nové hodnoty a nová hlediska, která vznikají z potřeb přítomnosti a která udržují „historickou objektivitu" v „pohybu" (takže minulost „nikdy nebude možné zachytit... trvalým schématem"), historické vědě podle Slavíka zprostředkovává filosofie a zejména sociologie. Otázka smyslu dějin byla u Slavíka pochopena a vyložena právě jako potřeba hledání a možnost nalezení jednoho z oněch nových, jiné porozumění dějinám otevírajících hledisek ( - v případě husitství jsou to například zákony vnitřní dynamiky revolučních hnutí, získané srovnáváním různých revolucí, včetně „Říjnové" -), přičemž pro samotnou proceduru „otevírání" historické skutečnosti byl použit pojem Heinricha Rickerta (prevzatý Maxem Weberem) „vztažení k hodnotám" (Wertbeziehung). Jestliže pak Slavík zdůrazňuje, že Weber „... vyložil, kterak poznání minulosti splývá nerozlučně s hodnocením jevů, vybíraných z nekonečného proudu dějin vždy z určitého hlediska", zmiňuje tak pouze část slavné Weberovy metodologické procedury, zjednodušuje ji, a hlavně zatemňuje. Nejenže m jí subtilní, nicméně však zásadní rozlišení mezi konstruujícím „vzta-zenim k hodnotám" (Wertbeziehung) a následným komunikativním „oproštěním od hodnocení" (Wertfreiheit), ale dokonce jde do značné míry proti Weberově intenci. Ukazuje sice správně, že podle Webera je konstrukce historického předmětu vždy nějak závislá na kulturních hodnotách a presencích „zájmech") historikovy současnosti, tedy na jeho orientaci, na jetio vztahovaní" k dobovým hodnotám, ale zároveň přehlíží, že Weber selektivní charakter volby (konstrukci) předmětu poznání striktně odlišil oa procedur poznání samotného i od následné prezentace získaných poznatku v oboru". Předpokladem obojího je podle Webera objektivita v níž jsou hodnoty nanejvýš předmětem analýzy, nikoli však jejím vůdčím 36 orientujícím hlediskem. Fakticky tedy šlo o zdůraznění nehodnotícího hofjra^íerU P°zn^n^ v procesu získávání poznatků (na základě dobových oh" l°- ° konstruovaném předmětu tohoto poznání. Teprve nehodnotící jektivita poznání totiž podle Webera zaručuje produktivnost a vlastně v ec možnost intersubjektivní demonstrace výsledků vědecké práce na n^reJnosti a nezaujatou kontrolu teoretického poznání, následně provádě-ve vědecké komunitě. Jednoduše řečeno: volba pro poznání „důležité-rfi P0c^e Webera vědecky „hodnotného" tématu dějin nemůže ospra-dlnovat jeho politické či ideologické „hodnocení", nebo dokonce jeho le-8"imizační zneužívání. Slavík tedy pochopil Weberův důraz na nesamozřejmost historického vůbec společenskovědního poznání, nepodařilo se mu však přesně repro-Kovat koncepční diference Weberova vědosloví, jeho rozdíly mezi „vzta-tnm k hodnotám" (jako konstrukcí předmětu poznám), „oproštěností od oanocení" (jakožto předpokladem možností historického diskursu), „ide-ninJ typem" (jako konstitucí historického pojmu) a „smyslem" (jako jen Prostředkem porozumění). V duchu bádenského novokantovství, jemuž Sla-Podléhal stejně silně jako sociologizujícím koncepcím dějin, opřeným historický materialismus, zůstalo zamlčeno, že Weber sám své pojetí spo-enské vědy nazval „vědou o skutečnosti", tj. vlastně o zkušenosti, a ni-Koh o hodnotách. Zde se Pekar zdá být Weberovi blíže. Ale vzdor všemu se u něho nako-i c Jednalo o dějepisectví narativní, jehož posledním účelem je „umělec-y oživit vědecky probádanou minulost", což Pekař zdůrazňuje přímo pro-^r.amově- V této souvislosti charakteristika Pekaře jako jen „suchého bada-oe » jak ji předložil ve své přednášce o dvojím dějepisectví F. X. Šalda, Působí přinejmenším jako nepozornost. j le to> co ve své polemice minuli oba, Pekař i Slavík (a co podle mne I atí * 0 většině ostatních diskutujících ve „sporu o smysl českých dějin"), ri V ^e^erem formulované - přesvědčení o produktivitě plurality histo-ckých přístupů (vyslovené v tezi o nutné rozmanitosti „ideálních typů" aktuální i historické různosti hledisek), již má filosofie dějin tendenci vidovat svou orientací na tzv. podstatné anebo na zásvětní eschaton či onečný telos. Otevřenost vědecké diskuse, různost hledisek a perspektiv, riavně relativita hodnocení však samozřejmě nesmí omlouvat pojmové UePiesnosti a interpretační lapsy, nebo dokonce faktické neznalosti... Weberův pluralismus přístupů lze chápat různě, třeba jen relativisticky, h vlastně v duchu novodobého historismu, anebo ve směru nietzschovské-0 "Hihilismu" a filosofie života. Byl však míněn nerelativisticky, z pozic acionalismu a racionalizace provozu vědy, jako pluralismus badatelský. 37 Slavík se Webera pokusil využít proti „naturalismu" (tj. vlastně proti Pekařově nezanedbatelné ontické perspektivě, že „zmizelá minulost měla skutečnou objektivní realitu") a pro obhajobu koncepce Masarykovy, přičemž osoby se tu - jako i jindy - zdály být důležitější než problémy. Zejména pak otázku, do jaké míry je možné Masarykovo náboženské pojetí českých dějin, jeho substanciální pojetí smyslu a pravdivosti či jeho kritiku liberalismu hájit na půdě Weberova nadřazení svobody (bádání) a plurality (poznání) nad pojem pravdy, si už Slavík nepoložil. Jeho záchrana Masaryka je záchranou metodologického statutu pojmu „smysl dějin", ale nikoli záchranou obsahu, který se mu Masaryk pokusil dát. Text Konstantina Miklíka Masaryk a Pekar o smyslu českých dějin z roku 1931, který následuje v našem výboru po Slavíkovi, patří spolu s textem Ja-rešovým k těm nejméně známým a nejobtížněji dostupným. Je možné ho -i když asi jen velice volně - situovat do tradice rakouského reformního katolicismu a brentanovské filosofie, z níž původně vyšel také Masaryk. Právě na Miklíkovi se zřetelně ukazují slabiny ediční strategie tohoto výboru, která usilovala zpřístupnit nej zajímavější texty sporu o smysl českých dějin v jejich plném znění, a to i v tom případě, že se klíčové problémy a argumenty (i když ne formulace) do značné míry opakují. Na první pohled Miklíkovo komentování vybraných citátů z Masaryka i z Pekare muže působit nadbytečně a v celkovém kontextu nepřehledně. Ale už moto které Miklík zvolil z Louise Billota, že „liberalismus je nejhorší ze všech herezi", upozorňuje znovu na onen zvláštní tenor celé diskuse o smyslu českých dějin, překrytý metodologickými otázkami a filosofickými úvahami a zároveň situuje její výklad do blízkosti reflexí Rádiových - a oba pak do blízkosti Masarykových kritik liberalismu v České otázce. Přitom je zajímavé, že Miklík přichází z tábora katolického, jehož sympatie patřily tradičně spiše Pekařovi. Náboženské myslitele zaujal Masaryk svou formulací krize moderního človeka jako ztráty jednotného vnitřního pojítka života, jež by různost individuálních zájmu překlenulo jeho zakotvením v zásvětním řádu. Krize pro Masaryka nebyla - jako později pro existenciami myslitele 20. století - by-AT?? fka> ale něČím' co je třeba řešit a co je možné překonat. vVklÄ T °V0 poch°Pení krize do značné míry závislé na Comtově £dS nn T f'™511 jak° nedostatku konsensu (tj. vlastně absence V ^1 ■ "ľ í náVrh na její řešení P°mocí ^ a sociologie. yJňľS^^^ 89 PaR naVÍC °Ceňovala Masarykova snaha za-v ni c nc^lľ01; b^krÍZC °dkaZem na huSltskou a br^skou minulost, dov to L ľ Té "T1" ČeSkýGh déjin a důrazu na černost a oprav-dovost. Obhajoba Masarykova náboženského pojetí smyslu českých dějin 38 a důraz na nábožensko-reformační obsah pojmu human .ty ,aetomufc ba u Rádla či Herbena, ale i u dalších, trpí většinou *^af°*™^ iako kritika tohoto pojetí u Pekaře, že totiž přehl.z. ^^Jl^L vyková pojmu humanity, jeho laicizaci a pohttzaci. i často funguje jako sebepotvrzení (čímž ovšem nemá ^^"m) Vč z tohoto tábora vzešla řada cenných argumentu a °b^fV°™^ jak ukazuje například menší stať J. B. Čapka Otázka «»*«M«toWW nfto obrození s tofcotz reformaci, která je ovšem v tom tovýboru s ohtedem na celkové chronologické uspořádání jednotl.vých textu zaražena az za kusi o Pekařově přednášce O periodizaci tofcycftdéjm. nmiekt0. Především na toto pozadí krizovosti současného ^ta)e tfebap ojekto vat nábožensky motivované kritiky liberalismu jako J^noho z rozeny* Proudů moderního ducha, komplementárního k ^^™^dv ot lismu. Liberalismus svými postuláty Í^^^^J^mSf chodu) v tomto pohledu nejenže údajně vyostril ve sféře hospodářského života a přenesl ,e do Posledních důsledcích vedl také k prosazen, plochého ind^d" J'^J zodpovědné svobody, konzumních hodnot, demoralizace lidských vztahu 3 2ShsnanuS ieuíný z fcmen^ spcrMoh* řova kritika Masarykova výkladu "^'^KÄlIS ložena na odnáboženštěném („liberahstickém ) pohledu na svět že Pekar katolickou církev respektuje jen jako kulturní a histo,ncou m t.tuc, Je nikoli jako teologickou autoritu, že jeho knt.ka hus.t tv sféry státních zájmů, případně z politiky, ale že ^.^^SÄSK 0 Rádlův) univerzalismus byl Miklíkové pozici bhžs neboť byl v za adě Předosvícenský a ve svém antiliberalismu přímo prot.osv cen ky. Pro jeho Podporu vnesl Miklík do diskuse některé nové '^^SS^VS-mů filosofie ducha. Problém smyslu dějin spojil s duchovědnou problematikou „rozumění" a pojem „filosofie dějin" se pokusil zbav t ,ehno-vokantovské metodologizace (jíž byl tolik Poznamenán Slavik) .Odlišil ..filosofii dějepisu" (čili „filosofii dějin subjektivních ) a filosofu dě jinstva" (íih filosofií dějin objektivních"), kterou pak nakonec nazval myšlením Ô dějinách" ve smyslu podobném, jak jsme se o něm zmiml. "ffSSSŠíS; -u podstatou rozdíly Masarykovy a Pekařovy pozice, znovu ukazují následující polem.cké texty kolem Pekařovy rektorské řeči O periodizaci českých dějin z roku 1931. Přitom se jedná Je^oznaíně o jednu z nepozoruhodnějších a filosoficky nejhlubš.ch prac, tohoto autora. Ve vnitrní návaznosti na některé úvahy za starší prednášky Smysl čes- 39 kých dějin (viz výše) a v nevyslovené polemice s konstruktivistickým po-jetím historického předmětu je zde zdůrazněna komplexnost a celistvost veškerého historického dění jako nutný filosoficko-metodologický princip dějepisectví a jako předpoklad porozumění historicky individuálnímu, tj. zároveň i jako jeho interpretační prostředek. Pekařovi se zde tolik nejednalo o poukázání na kulturní, politickou, sociální atd. diskontinuitu historických útvarů v protikladu k „jednotnému hledisku" konečného smyslu, ale o jemnější pokus zachytit epistemologicky fungování historických struktur a ukázat jejich „dějinotvornost". Jednostranné zdůraznění této intence pak vedlo k námitkám „kumulativnosti" a statičnosti Pekařova pojmu poznání, svou povahou vlastně znemožňujícího něco takového jako otázku smyslu dějin (čehosi orientovaného a orientujícího) vůbec klást. Historický význam odlišného a rozličnost historických útvarů ale u Pekaře nakonec míří jen proti unitarizujícímu hledisku nadhistorických principů. Jenom na fólii integrujících sil jednotlivých epoch, „kulturních údobí" či „duchovních směrnic doby" atd. lze totiž podle Pekaře rozpoznat historický význam jednotlivých faktů a procesů, struktur a individuí, jejich důležitost i hodnotu jak pro svou dobu, tak i pro následující vývoj. Právě z této potřeby komplexnosti je možné porozumět Pekařovu zdůraznění rámcující myšlenky národa i pozoruhodně modernímu pokusu o zavedení strukturního pojmu „historických mentalit" a případně i jejich dějin, které by měly zachycovat proměny kolektivního vnímání světa a hierarchii hodnot, dobově sdílených představ a forem racionality jednání, postojů k zásvětnu i základním situacím života, k institucím i k mocenským poměrům atd. Pekařově „periodizační" přednášce, která ještě před Českým časopisem historickým vyšla německy v Prager Rundschau, jako první věnoval recenzní pozornost Karel Kupka v České mysli, který se snažil podtrhnout nacionalistické složky Pekařova výkladu. Důležitější byla ovšem Masarykova reakce, rovněž v České mysli (a sice pod starou šifrou Č. P. ještě z doby Athenaea). Úvaha se jmenovala O periodizaci českých dějin a byla psána už klidněji a věcněji, než jak tomu bylo v případě shora publikovaného textu z konce 20. let, i když odmítnutí Pekařovy koncepce znovu mělo být zásadní. Také Masaryk opakoval některé své starší argumenty - odmítl „národně antagonistické" komponenty husitství, zdůraznil potřebu programu pro údajně prázdný Pekařův pojem „vlastenectví", nově vyostrená však byla Masarykova námitka, formulovaná zřejmé už s ozvěnou předchozích výkladů Slavíkových (který v té době spolu pracoval s Masarykem na vydávání Ruska a Evropy), že Pekař, ostatně ja ko cela Gollova škola, ve svém výkladu minulosti „z odstupu" přehlíží pří 40 pj-Q1 ?.0st a zanedbává její potřeby, že jeho periodizace „není ze života a není str í1VOt'' ^asarykova nejzajímavější metodologická námitka Pekařovi, že Jejím Ura' ^Ucn doby Je nejen konstitutivní „částí dané doby... nýbrž také kruh ?/°dern"> námitka dotýkající se problematiky tzv. „hermeneutického u > ovšem zůstala podrobněji nerozpracována. [B í hu svýcn starších kritik (i předsudků) zareagoval také Jan Slavík 0 n^fáperioda českého dějepisectví), usilující znovu ukázat všechny roz-sn i nec*uslednosti a převádějící všechny Pekařovy úvahy na jednoho a o efnéno Jmenovatele, tj. na úsilí zdůvodnit „středověkost husitství" fobnl „nechuť... k revolučním zjevům", srn °Savaamího je snad sdostatek zřejmé, že od konce 20. let se otázka ku nv U ^es^cn dějin do značné míry zformalizovala a proměnila v otáz-str e(;ev^lrn teoreticky metodologickou. To nepochybně souviselo s jedno-íož ^urazem na „vědeckost" interpretace českých dějin, který byl zaval en U^ V neJrane7ších fázích sporu, ale zároveň se tak neustále relativizo-Nolt h ^0mPonenty původního Masarykova tázání, pro které jsme převzali vé r * p0Jem »myšlení o dějinách". V této perspektivě by se pak obsahoch 0zky formulací smyslu českých dějin nemusely chápat jen jako du-iích a^ternativa liberalismu a modernizace, ale naopak jako pokus o je-ÍakoJm°U ^ormu^aci- Pokud totiž moderně a liberalismu nerozumíme jen ký Univerzálním (nebo dokonce jen kolonizačním) kulturním a politic-tost ^ara<^^matům, ale snažíme se je definovat hermeneuticky jako by-2pú ^ °k SOučást specifického sebevyjádření evropské kultury, jako zvláštní 2oru ^íno neustálého sebepřekračování, jako neustálé rozšiřování ob-na n ^ existuJící řád věcí, může se proměnit i výklad Masarykova důrazu nosti ^Ia^matické komponenty politického jednání i na rozumění přítom- a orientaci budoucnosti z velkých úkolů minulosti, sil wiřt0 směrem se ve svém článku O smyslu československých dějin poku-hist Karel Stloukal. Jeho pozice, opřená o důkladnou znalost tehdejší Sje °ri0§rafické teorie, jak dokládá třeba Stloukalovo vystoupení na prvním SrnyslU ^es^os^ovenských historiků v roce 1937, chce být pozicí jednotného rení U d^in československých, který znamená „filosoficko-empirické" srního" "emp,iricko-pozitivistického" pojetí Pekařova a „idealisticko-teleologické-ke zd°letl ^asarykova. Tento smysl Stloukal definuje jako obecnou tendenci . čÍli °na^ov^ni'3 majícímu trojí podobu: civilizační, kulturní a „humanitní Vedľ 0naÍ0Vání člověka a společnosti po stránce mravní", ního řr t0l:i0 Stloukal Ještě rozlišuje „smysl objektivní", týkající se „národ-noty Pnn°su dějinám všelidským", a „smysl subjektivní", vázaný na „hod-hnA eré maJí význam pro národ sám" a vlastně tvoří základnu oněch "llodnot všelidských". 41 Jaký jc pak tento „subjektivní smysl" dějin českého národa? Je to idea svobody, zdůrazňuje Stloukal, „která je osobitým rysem naší národní povahy" a s jejímiž projevy se setkáváme „v různých obměnách u všech generací" malého národa, po dvanáct století zápasícího „o svou existenci téměř na všech frontách s převahou nebezpečných odpůrců". Motiv svobody údajně prostupuje „všechny významné projevy našich dějin a projevuje se i ve stinných stránkách naší národní povahy jako nevázanost, zabíhající až v nekázeň!". Jádro textu Jaroslava Werstadta Rozhled po filosofii českých dějin tvoří přednáška O filosofii českých dějin, připravená pro I. sjezd českých historiků v roce 1937, kterou autor pro účely knižní publikace rozšířil o části z některých svých starších článků z let 1922 a 1925, zabývajících se analogickou problematikou. Svými popisy, analýzami a výklady, snahou sblížit osobnosti obou hlavních protagonistů sporu, Pekaře s Masarykem, a hlavně svou orientací na potřebu kulturní syntézy přítomnosti a případně i na vědomí potřeby nové syntézy českých dějin je Werstadt ze všech autorů asi nej objektivnější a s ohledem na vývoj českého dějepisectví nejúplnější. Z tohoto hlediska se nám zdál Werstadtův text reprezentativnějším než zhruba ze stejné doby pocházející a svými záměry podobný článek Jaroslava Papouška z Českého časopisu historického T. G. Masaryk a československé dějepisectví, přece jen, jak naznačuje sám název, příliš koncentrovaný na problematiku masarykovskou. Nezařazen zůstal také příležitostný krátký článek francouzského historika Victora L. Tapié Pekař a Masaryk z roku 1937, zajímavý především jako jeden z mála pohledů zahraničních, ale spíše jen informativní než analytický. K tématu se Tapié v temže roce ještě jednou vrátil obšírněji v časopise Európe Centrále, kde šlo o to „představit veřejnosti francouzské, málo o těchto otázkách poučené, oba muže a oba názory". Prednáška Josefa Ludvíka Fischera Národní tradice a česká filosofie, která je posledním textem tohoto výboru, byla (ve své zkrácené podobě) čtena počátkem roku 1939 na zasedání brněnské pobočky Jednoty filosofické. ne[ednoho hlediska se jedná o text v našem výboru nejspornější. Nicméně je možné ho hodnotit jako jisté, nejen chronologické, ale i obsahové a metodologické uzavření celé prvorepublikové diskuse o smyslu českých dcjm Nejvlastnější tematiku sporu explicitně ve svém bilancování nezmiňuje (tato absence už je samozřejmě také hodnocením), a ty otázky, které by ho na něm zajímaly, svým pohledem vysouvá z dosud dominujícího terénu myslení o dějinách. V jistém smyslu obnovuje širší kontext české otázky , nejde mu už o českou identitu, která je prokázaná a samozřejmá, chápe ji jako problém kvality českého ducha a teoreticky ji vlastně reformu-luje směrem k filosofické systematice. 42 J. L. Fischerovu esej o situaci, selháních a ^^ľa myS první Proto třeba číst jako reflexi moderního českého.duchavubemyäle^ publiky zvlášť, a to v situaci aktuálně Plvané knze statuj "ároda. Z tohoto hlediska nepochybné pato do té 1me pomn Publicistiky (Ferdinand Peroutka, Zdenek Smetáček^ul), která J? ^ 2 této situace hledat čestné východisko. J. L Fw» * tradicí zpevňovánu nejradikálnější, a to jak v kritice českého habitu^acto zp "Vch a většinou pravidelně se navraceních vzorcu kolek «* v odmítnutí údajně ^"f^ĚSffl *»* pčnosti české filosofie" (zde je kladen F. X. Saldai piW ^ k°vi, Karel Vorovka proti Vladimíru Hoppemu, uyi vy důrazem a v mnohém problematizován Masaryk), a naKoriec y } *a Cistě filosofické založení norem mrav^o^Mj^ P § pQ_ v* vlastní koncepci „kvalitativního kosmu Některé Hscn ^ fehy jsou inspirativní, jiné nespravenéesej neměla ^bo hodnotící pozici opakovala P*JJ otevřenosti jeho pro-bVt čtena jako bilancování sporu, ale jako připomenuli blémů. MIL0Š HAVELKA 43